O původu města Horní Slavkov nelze uvést nic spolehlivého; hornoslavkovské cínové doly však byly v provozu již roku 1242. Tehdy byl Horní Slavkov jen malou osadou na místě, které se dnes nazývá Starý trh (Alter Markt), a spolu s Pichelhau [?], Krásnem (Schönfeld) a Čistou (Lauterbach) — kteréžto obce byly s Horním Slavkovem odjakživa počítány za jeden celek — tvořil jednotné panství. Toto je nejstarší známé doložení obyvatel a pojmenování města.

LEVÁ STRANA (závěr oddílu o počasí a úrodě roku 1845):

[pokračování] ...mnohé pole bylo teprve začátkem června osázeno.

[na okraji: 1845 — Příznivé počasí v červnu pro vodu (?), a velmi příznivé v červenci pro sklizeň sena.]
HnedI se začátkem června nastalo teplé počasí, a protože od té doby bylo mnoho úrodného (?) počasí, dozrály louky v krátké době do velké hojnosti; ty pak byly z větší části v prvních dnech července, kdy bylo velmi krásné a obzvláště teplé počasí, posečeny, a seno bylo zcela suché svezeno.

[na okraji: 1845 — Velké horko.]
Dne 8. července 1845 ukazoval Réaumurův teploměr 29 stupňů tepla ve stínu.

Vidi in visitatione canonica die 15. July 1845. Ant[on] Schipansky, Vikář [okresní] (Vicarius Foraneus).

[na okraji: 1845 — Drahota.]
Také obilní ceny byly v našem kraji vysoké, neboť:
[Tabulka — Obilní ceny / Výsev (měřice) / Sklizeň (kopa) / Výmlat (měřice) / Cena 1 měřice (zl. kr.) / Suma (zl. kr.)]
Oz. pšenice 1 2/4 5 1/4 12 8 — 96 —
Oz. žito 4 2/4 12 43 6 — 258 —
J. žito (?) 2 3/4 8 21 6 24 134 24
Suma 8 3/4 25 1/4 76 6 17 1/2 (?) 488 24

Pán je veliký ve všech věcech
A štědrý jeho ruka [?].
Praví-li On: "Pole má přinést plody!" —
tu naplní ovocem zemi. —

Děkujte Pánu! Štědrými dary
naplňuje celou zemi;
Všechno, všechno, co máme,
přichází z jeho otcovské ruky.
Ctít Ho dobrými skutky,
je nejkrásnější chvalozpěv;
A rozmnožovat blaho lidí,
je ten vůbec nejlepší dík.

PRAVÁ STRANA:

311
Výsady (Privilegia)
král. horního města Krásna (Schönfeld).

1349
Ve jménu Božím, amen!

[na okraji: Slawko a Borso potvrzují Krásenským držbu jejich dědictví a statků tak, aby je mohli po právu držet a spravovat (?).]

My, Slawko a Borso, bratři a páni z Libé (?) [zu Liebenburg], a všichni naši dědicové veřejně vyznáváme tímto listem, že jsme z Boží [milosti / dle Boha — bedüglich (?)] našim... [?] milým lidem v Krásně vesměs a jejich dětem na věky takovou milost udělili, jak ji oni dříve byli vyznamenáni (?) od našich rodičů, totiž že jejich dcery mají tak dobré právo, jako jejich synové, ke všemu jmění, a také ke všemu statku, který mají, anebo po jejich smrti zanechají, vnitř i vně (movitému i nemovitému). Také udílíme jim tu milost, že jeden druhému své jmění a také svůj statek může postoupit (odkázat), a moc má z naší zvláštní milosti tamtéž v Krásně našemu rychtáři a také přísežným (konšelům) v kterýkoli čas a za kterýchkoli okolností, jak chtějí; v tom jim nemá nikdo bránit. —

Že jim ta milost od nás i od našich potomků nezrušitelně k věčnému právu zůstane zcela a neporušena, to dáváme tímto listem s naší přivěšenou pečetí, jež jest na tomto přítomném listu zavěšena, k vážnějšímu osvědčení. Při tom byli přítomni: náš muž Conrad z Panavy (?), Ohane z Údrče (?) [von Udritsch], pan Hildebrand z Žlutic (?) [von Luditz] a jiní dobří lidé. List jest dán v Bečově (Petschau) po Kristově narození třináct set let a potom v devětačtyřicátém roce na den svatého Ondřeje [30. listopadu 1349].

Roku 1355 patřil Horní Slavkov (spolu s Pichelhau [?], Krásnem a Čistou) bratřím Heinzovi a Ditliebovi [?] z Liechtenburgu [?]. Jsou to první známí držitelé Horního Slavkova. Podle Ditlieba [?] má město pravděpodobně i své jméno; tuto domněnku podporuje stará kamenná deska.

LEVÁ STRANA:

312
1355

[na okraji (německy): Borso a Slawco opakují Krásnu privilegium — na všech [?] strunách (?), že je privilegium snadno čitelné, [právo] cín tlouci a vyprat (rmutovat), proti odedávna obvyklému odváděnému úroku (činži).]

(latinsky:) Omnibus, quae fiunt, et stare cupiunt suo statu solido, necesse est, ut litterarum at[testatione] testium fulcimine roborentur. Nos igitur Borso et Slawco fratres de Riesenburg consilio maturo et bona deliberatione notum facimus tam posteris quam modernis praesentem litteram inspecturis et audituris, quod fidelibus nostris pauperibus de Schönfeld temporumque haeredibus et legitimis successoribus natis ac nascendis judicium et ponderationem stanni, quod vulgariter dicitur „Zin Wage", et omnia stannifodia ibidem in mineris cum utilitatibus et proventibus quomodocunque nuncupentur, in omnibus prout eodem opidum in suis metis et terminis circumferealiter est distinctum, damus, conferimus et assignamus jure haereditario perpetuis temporibus possidendam, tenendam et habendam, ad usus temporum conutendam, prout temporum haeredibus videbitur expedire: conditione tamen hac imposita, ut nostrum censum — [vsuvka nad řádkem, německy: „unleserliche Worte" = nečitelná slova] — et omnia nostra jura, prout singulis annis antea habuimus, et pro nunc habemus, nobis dent et tribuant perpetuis temporibus, prout ab antiquo est inoletum id est consuetum. In cujus rei testimonium et evidentiam pleniorem praesens privilegium meo sigillo et fratris mei Slawconis per manus mei capellani Sassame jussimus roborari. — Datum et actum in Pitschau in die sanctae Margarethae Virginis et Martyris gloriosae, Anno Domini millesimo tercentesimo quinquagesimo quinto. [= v Bečově 13. července 1355]

(Český překlad latinského textu:) Vše, co se děje a co má trvat v pevném stavu, je nutno utvrdit oporou písemného svědectví svědků. My tedy, Borso a Slawco, bratři z Risenburka (Riesenburg), po zralé úvaze a dobrém rozvážení dáváme na vědomí jak budoucím, tak nynějším, kteří tento list uzří či uslyší, že svým věrným chudým z Krásna a jejich časovým dědicům a zákonným nástupcům, již narozeným i budoucím, soud a vážení cínu, jež se obecně nazývá „Zin Wage" (cínová váha), a všechny cínové doly tamtéž v rudách se vším užitkem a výnosem, jakkoli se nazývají, ve všem tak, jak je totéž městečko ve svých mezích a hranicích kolem dokola vymezeno, dáváme, udílíme a přidělujeme dědičným právem k držení, mání a užívání na věčné časy, jak se časovým dědicům bude zdát prospěšné; s tou však podmínkou, aby nám náš úrok — [nečitelná slova] — a všechna naše práva, jak jsme je každoročně dříve mívali a nyní máme, dávali a odváděli na věčné časy, jak je odedávna zavedeno a obvyklé. Na svědectví a plnější doklad této věci jsme dali toto privilegium utvrdit svou pečetí a pečetí svého bratra Slawca rukou svého kaplana Sassama. — Dáno a jednáno v Bečově na den svaté Markéty, panny a slavné mučednice, léta Páně tisícího třístého padesátého pátého.

PRAVÁ STRANA:

313
1380.

[na okraji: Borso uděluje 1380 Krásnu stejné právo jako Žluticím (Luditz).]

My, Borso, pán z Risenburka, vyznáváme za sebe, všechny své dědice a potomky tímto přítomným listem, a oznamujeme všem těm, kdo jej uzří, uslyší nebo přečtou, že jsme s dobře rozváženou myslí a také s dobrou radou našich věrných milých lidí, mužů i žen v našich vsích v Krásně a v Tangenberku (?) [zu dem Tangenberg], všem vesměs a všem jejich dětem a dětem jejich dětí se všemi jejich potomky na věky úplné žlutické právo ve všech věcech, ve všech časech skrze Boha a také skrze jeho ctnou vůli dali, povolili (?) a také potvrdili, avšak tak, jak je mělo naše město Žlutice od počátku, a jak naše svrchu jmenované město bylo zprvu při našich předcích založeno. Protože jejich obec ("tělo") v Krásně a také v Tangenberku není velká, jsou jejich povinnosti (břemena) tím lehčí a mají tím lepší právo, aby Bohu ochotně a vroucně milostivě za nás prosili, a také tím raději [?] obživu měli a získávali; aby jmenované město zcela a úplně ve všech věcech, ve všech časech našim jmenovaným věrným, milým lidem v Krásně a v Tangenberku stále zůstalo v platnosti a neporušeno od nás i od dětí našich dětí a také od všech našich potomků na věky, dokud svět stojí. A na to jsme jim dali tento list k potvrzení vší této věci s naší přivěšenou pečetí. Svědky toho jsou: náš zachovalý (počestný) muž Heinrich z Údrče (von Udritsch), toho času fojt (rychtář) v Bečově, Leuthold z Liebten (?) a Ditmaich (?) Firmian, a [tito] též od této věci a [...]

LEVÁ STRANA:

314

[závěr listiny z r. 1380:] ...se stalo; k věčnému svědectví svou pečeť k naší zavěsili na tento list, jenž jest dán v Bečově (Petschau), když se počítá po Kristově narození třináct set let a potom v osmdesátém roce na den svatého Tomáše svatého vánočního měsíce [= 21. prosince 1380].

Most císaře Františka (Kaiser Franzens-Brücke) v Karlových Varech.
V roce 1826 byl v Karlových Varech (Carlsbad) postaven přes řeku Teplou (Tepl) most, který se skládá z jednoho velkého kamenného a poměrně klenutého oblouku o rozpětí 96 a několika stop a 12 stop výšky klenby (vzepětí), a se započtením oboustranného tyčového zábradlí je 30 stop široký. Tento [klenutý] oblouk je sestaven ze 67 kusů kvádrového kamene, a protože se v každé řadě nachází 10 kusů — celkem ze 670 kusů klenebních kvádrů, z nichž nejmenší váží 27 centýřů a největší přes 40 centýřů.
Tento umělecký a pevný most byl postaven na náklady státu s vynaložením 20000 zl., slovy: dvacet tisíc zlatých konvenční mince, a obdržel od tehdy panujícího císaře jméno Most císaře Františka. — Z karlovarských pamětihodností (Carlsbads Memorabilien), strana 292–294.

PRAVÁ STRANA:

315
Opis (Abschrift)
Loketský c. k. krajský úřad (Elbogner k. Kreisamt).

[na okraji: Vysoké zemské místo (gubernium) roku 1842 dle dato ... 1842 č. 49885 schvaluje zřízení nové stanice školního pomocníka (podučitele) v Habartově (Labersgrün).]

Dle přiloženého komisního protokolu ze 7. března 1842 se habartovští (Labersgrüner) osadníci zavázali, že při zřízení nové stanice školního pomocníka v Habartově tamnímu schválenému (aprobovanému) pomocníkovi zajistí kongruu (příjem) ročních sedmdesáti zlatých konvenční mince, totiž že se k tomu, co mu již v připojeném komisním protokolu z 21. února 1841 bylo zajištěno — k příjmu 70 zl. — skrze více či méně proměnlivé školné v tom či onom roce vzniklé schodky [zavážou] hradit z vlastního (?), [dále] postarat se o existenci odpovídající učebny a přiměřeného učitelského bytu cestou nájmu, pak o opatření potřebných školních [pomůcek (?)], jako dosud, i pro budoucnost na náklady svého obecního jmění, a při jejich případné nedostatečnosti rovněž z vlastních prostředků formou rozvržení (repartice) postarat se; dále [zajistit] bezplatné [vyučování / přijetí dětí do školy (?)]; konečně za špatného počasí docházku do školy, [...] pro [děti] docházející k náboženské výuce do Habartova — dle komisního protokolu ze 7. března 1842 — učinit ochotná opatření. Protože se habartovští osadníci dle komisního zjištění c. k. krajského úřadu nacházejí v takové situaci, že mohou kdykoli plnit na sebe v tom ohledu vzaté závazky, [a protože] více než půlhodinová vzdálenost obce Habartov [...]

Podle drobné poznámky v kronice se traduje, že svobodné horní město Slavkov (Schlaggenwald) odvozuje od roku 1452 své jméno od strusky (Schlacke): havíři prý léta na šachtě Markéty Marie (Margarethe Maria) vyzdvihovali [rudu] ze strusek, a odtud město obdrželo své jméno. Tento údaj je v prameni nejistý a místy nečitelný [?].

Po hrabatech z Plíseň (Pleißen) připadl Slavkov roku 1489 panu Jindřichovi, purkrabímu z Míšně a pánu z Plavna.

Roku 1494 se Slavkov dostal pod panství pana Jana Pfluga z Rabštejna, který byl kancléřem české koruny a německým lenním [pánem?]. Za vlády těchto pánů hornictví vzkvétalo — za Jana Pfluga platil 1 cent cínu 10 až 11 zlatých a cín přesto vynášel neuvěřitelně velkou částku.

K roku 1520 se váže stavba kostela a školy, rozšíření domů na náměstí v Novém Městě, kostel sv. Anny a Bischofgrün. Nynější fara byla původně bývalým zámkem; uvádí se rovněž nynější hřbitovní kostel. Tehdy se také zmiňuje cín, hornina a cena cínu.

[Levá strana — okrajové letopočty: 1520; „1525"]

[Okraj: 1520 — Kostel a škola, dnešní Marktl (Tržiště), Neustadt (Nové Město) a Anenská čtvrť (Annental) vystavěny.]
V roce 1520 byl vystavěn nejen dnešní kostel a škola, nýbrž i město z velké části, totiž dnešní Marktl (Tržiště) a Neustadt (Nové Město), zároveň tehdy vznikly i domy na sv. Anně (lidově Annental — Anenské údolí), vystavěné v rovině a v údolích. [Pram. zkratka:] Tom. I. p. 1. a Tom. P. 37. [Drobná pozn. na okraji nečitelná.]

[Okraj: Cínový důl (Zinnbergwerk).]
Některá léta vynášel tento cín jistě 10 až 11 [centů?] [zlatých?], a ve starých časech přinášel věru neuvěřitelně velké částky. Tom. P. 41.

[Okraj: 1525 — Mince v Hor. Slavkově (Münze in Schl.).]
O cínovém dolu, jak řečeno velmi výnosném, je třeba [poznamenat], že byla roku 1525 v Horním Slavkově (Schlaggenwald) zřízena mincovna; avšak časem se musela — pro staré, nesnadné spravování pozemkových [poměrů?] cínového dolu — nechat opět zaniknout. Tom. P. 41. [Pozn.: O mincovně se ještě zmiňuje pozdější písemnost z roku 1535, [v Neudeku?].]

[Okraj: Obtížná a nebezpečná práce v dolech na cín.]
Vracíme se tedy opět k cínovým dolům a chceme něco říci o obtížných a nebezpečných pracích, jaké slavkovští [horníci?] v dřívějších časech na haldě (na cechu) snášeli.

Nebezpečí spočívalo zejména ve dvou věcech: v cínových žilách a v ohních [?].

Nejprve dělali chodby (Längörter) [sekáním?] a dlátem; pak bylo třeba dřevo [navézt?] — často až do 20 sáhů — a tak vznikaly cínové žíly [?]. Když pak byla žíla [zapálena] (totiž dřevo zapáleno), vyvinul se v následujících dnech takový žár, že se v ta místa po dva dny nedalo přijít; přicházelo se teprve potom, a bylo-li to místo nestálé (mindig), pomáhalo se [dřevěnou výztuží?]; když —

[Pravá strana — Pag. 11]
... dělníky, a ti často [k smrti zadušeni?]. Jaký žár v žíle panoval, mohl člověk seznat z toho, že délka [chodby?] byla teprve [načata?], a přec se cín v plamenech z téhož [tavil?]. Sotva nabyli cínu, jakož i [horké?] vody, kterou jako odměnu za [tu práci?] dostali, hned se z [chodeb?] šťastně dostali ven, takže se mohli těšit ze [zachování?] zdraví a života. Když pak byla taková cínová žíla vyhloubena, podobala se krásné klenbě.

Nyní přicházíme k pracím v žilách [u nepravidelných?] [?]. Když byly velké cínové žíly s onou cizí hmotou navrtány, a žíla se ještě nedala dobývat, bylo nutno žílu napřed zapálit. Pak musel [horník?] k vyrubání přistoupit, a hora (skála) pukala s takovým rachotem, jako by hřmělo; a počasí (povětří v dole) bylo tak silné, že [horníci?] — kteří se v dobách, kdy [střídali?] směny, museli společně zdržovat — byli v žilách k smrti vyčerpáni. Tu bylo třeba ono [špatné?] povětří odvádět a žíly otvírat, aby se zvládl [obtížný průchod?] povětří a získala [se ruda?]. Aby pak člověk zvládl všechny ty obtížné průchody, dal si [postavit?] takové žíly, do nichž bylo lze stavět [domy?]. — Mnoho o obtížných a nebezpečných pracích v cínových dolech na slavkovské haldě (cechu). Dnes se veškerá ruda dobývá střelbou (Schießen), kladivem a [želízkem?]. Tom. P. 43.

[Na okraji značka.] Snad mnohý čtenář nepochopí výraz „[ruda/Mahlwerk?]", neboť obyčejně [se?] náhodný kámen ([cvitr/Zwitter?]) — protože byl časem [tavem?] — [?] [Al-?]. [Pokračování pozn.:] ... tato manipulace byla s velmi mnoha náklady spojena, a také s ohledem na pokles ceny cínu vůbec ne výhodná; [proto se ustoupilo?] od dosavadní manipulace [tavení/Zwitter?] [?], což je mnohem výhodnější. Tom. P. 41.
[Okraj vpravo dole: „1525", pozn.: [vztahuje se k pozdější?] [Pochwerk/stoupě?].]

Stříbrný důl byl ve Slavkově velmi důležitý a roku 1525 zde byla zřízena mincovna na stříbro; po čase se však kvůli příliš úzkému vytěžení žil ve vyrubávkách stříbrného dolu muselo od ražby opět upustit.

Téhož roku 1525 zřídil Johann Püchner mokré stoupové dílo (Pochwerk), aby drtil cínovou rudu (Zwitter) ve vodě, neboť dosavadní namáhavá ruční manipulace s horninou byla velmi nákladná a pro získávání cínu nevýhodná. Tehdejší havíři vykonávali za nesmírně nebezpečných podmínek práce ve výhních a štolách, často nazí v dusném horku a ve špatném povětří, jež jim ničilo zdraví i život.

Já, Hans Geyer, řečený Kolreuter, vyznávám a stvrzuji touto svou otevřenou listinou (reversem), že poté, co jsem se kvůli svému zaviněnému závažnému jednání dostal do vězení urozeného pána, pana Hanse Pfluga, pána z Rabštejna (Rabenstein), rovněž služebníka královské Milosti a Koruny české, [hejtmana a dvorského maršálka?] ve Slavkově (Schlackenwald), a byl jsem držen v žaláři, z kteréhožto vězení jsem byl díky milosti a přízni své vrchnosti následně propuštěn –

z toho důvodu jsem já, výše jmenovaný Hans Geyer řečený Kolreuter, ohledně onoho vězení, do něhož jsem byl pro své provinění uvržen ve Slavkově, z vlastní svobodné a dobré vůle věrně a poctivě slíbil a složil přísahu k Bohu a všem svatým, že na toto své zaviněné věznění a na to, co se mi v něm stalo, ani já, ani nikdo jiný mým jménem nebudu hledět se zlým úmyslem vůči vrchnosti slavkovské, ani vůči těm, kdo se na mém věznění podíleli – a to ani soudně, právem duchovním nebo světským.

[… dále obvyklá zříkací (urfehdní) formule: vzdávám se všech práv, svobod, milostí a opravných prostředků, duchovních i světských …] neboť se toho všeho vědomě, dobrovolně a poctivě vzdávám, pod výše uvedeným závazkem vše pevně a stále dodržovat, věrně, beze vší lsti a bez jakýchkoli výmluv a odporu. Na pravé stvrzení toho jsem já, výše jmenovaný [Hans Geyer řečený Kolreuter, …].

Ich Hanns Geyer Kolreuter genant, urkund vnnd bekenn mit dieser meiner offnen vrkhundt [Reuers], Nach dem ich in des wolgebornen herrn, herrn Hannsen Pflugs herrn vom Rabenstein, auch [der] kunigclichen Maiestat vnnd der Cron zu Beham Diener, [Pfleger?] [...] hauptman vnnd hofmarschalck [Beheim?] zu Schlackenwald, vmb mein verschuldte herrliche handlung in gefenknus kummen vnnd in Steibstock [?] verwart bin gewesen, Solcher gefenknus vnnd Steibstock [?] ich durch meiner herrschaft [...] freyheit, gunst [...] auch nachfolgent [...] vnnd loß gezelt worden,

Bin ich derhalben ich obgenanter Hanns Geyer Kolreuter genant solche gefenknus, darinn ich verschuldt gelegt [?] hin zu Schlackenwald, aus eigenem freyen gutem willen, Mir treuer vnnd ehrlich angelobt vnnd einen geliebten Aydt zu Gott vnnd allen heyligen geschworen, das ich dieße mein wolverschuldte gefenknus, vnnd was mir darinn vnnd darob geschehen ist, weder durch mich oder jemands anders von meinet wegen gegen dem gemeinen [nutzen?] [...] der herrschaft zu Schlackenwald, [...] in arck nimer gedenken [?], weder mit Recht, gaistlich oder weltlich.

[… následuje obvyklá vzdávací (Urfehde) formule: zříká se všech práv, výmluv a opravných prostředků, duchovních i světských, pod přísahou k Bohu …] wann ich mich des alles thuen vergich vnd zeih wißentlich, gut vnnd redlich, bey obgemelter pflicht, das alles stet vnnd vest zu halten, Treulich, ahn alle einich Argk[listigkeit?] vnnd waideredt. Des zu warem bekenntnus hab ich volgemelter [Hanns Geyer Kolreuter genant …].

[Pozn. vlevo nahoře pozdější rukou: „22", resp. „1.5".]

Já, Brosius (Ambrož) Walther, krejčí, vyznávám tímto otevřeným listem urфеdním [listem o smíru], jenž bude každému předčítán nebo slyšen a čten:

Poté co jsem urozenému pánu, panu Janovi Pflugovi (Hansi Pflugovi), pánu z Rabštejna, rovněž rozenému[?], hejtmanu německých lén[?] Římské [královské] Milosti a Koruny české a dvornímu maršálkovi — jak jest počestný člověk po právu a z poslušnosti svému pánu povinen — přísahal a při své věrnosti a cti slíbil [poslušnost], a poté co jsem se při nedávném selském povstání jako poutník[?] ve Slavkově [Schlackenwald], totiž v neděli a v pondělí o [svátku Nanebevstoupení?] [...] připojil [k povstalcům], rozběhl se a nedodržel svou přísahu a povinnost, nýbrž stal jsem se vůči Jeho Milosti zpronevěřilým, věrolomným, bezectným a odpadlým, čímž jsem si zasloužil [těžší] trest na těle:

avšak na přímluvu počestných ze šlechty i jiných pánů a dobrých příznivců mi výše jmenovaný [...] pan Jan Pflug zaslouženého trestu na těle prominul, začež jsem Jeho Milosti vděčen a vždy vděčen být povinen chci.

Nato jsem Bohu [...] tělesnou[?] [přísahu] Bohu a všem svatým se dvěma zdviženými prsty v tomto urfedním listu přísahal a [zavázal] svou věrnost a čest: že se svou ženou a dětmi ihned [...], v den vydání tohoto listu, ze [slavkovského území] [...] odejdu a odtáhnu pryč, a že se za svou osobu bez vůle a vědomí výše zmíněného [...] pana Jana Pfluga atd. v [území] Jeho Milosti [...] nedám nalézt ani přistihnout.

Rovněž já, výše jmenovaný Brosius Walther, krejčí, slibuji za sebe i své dědice pod výše uvedenými přísežnými závazky, věrností a ctí, že tento svůj zasloužený trest na těle a vše, co mě potkalo, stalo se [mi] a bylo mi vyměřeno, ani sám, ani skrze nikoho jiného svým jménem — vůči jmenovanému [...] Jeho Milosti, ani vůči hejtmanu, purkmistru, rychtáři, radě a obci slavkovské [zu Schlackenwalt] a všem ostatním poddaným, zemím, lidem a příbuzným Jeho Milosti, ani vůči těm, kdo k Jeho Milosti náležejí a ve cti stojí, ani vůči nikomu z těch, kdo k mému uvěznění a k tomu, co mě v něm potkalo a stalo se, radou, pomocí či podezřením [souhlasem] přispěli — ve zlém, ani slovem, ani skutkem, ani činem nikdy nebudu připomínat, mstít se ani odplácet, ani svým jménem nikoho k tomu [nenavedu], nepodniknu to ani toho nedopustím, ať už po právu či bez práva, duchovně či světsky.

Naopak chci napříště — vyjma tohoto svého věznění a toho, co mě [potkalo] a stalo se [...] — poddané, chudé lidi a příbuzné, země, lid a statky jmenovaného [...] Jeho Milosti chránit, podporovat a k dobrému jim být[?]; a to nikoli jinak než službou, pomocí, přátelsky a po právu, a kdykoli k tomu být po právu k dispozici.

[Pravý sloupec, na pravém okraji oříznut — pokračování formule zřeknutí a trestní klauzule; smyslem:]
[... a že se] nedám [svést] k nebezpečnému jednání a [jednání] proti právu, a že proti tomuto svému čestnému slibu a předsevzetí nijak nebudu jednat. A pokud bych tuto urfedu nedodržel, [pak ať jsem] věrolomný, bezectný [...], zbavený vší cti, a [ať se sluší mě] zaživa pohřbít, [a nikdo ať není povinen] můj život a čest chránit ani [mi] pomáhat [...] když bych se [...] této přítomné urfedy [...] zprostil [...] té povinnosti; toto vše [jsem slíbil(?)] a [že to] neodvolám [...] neodvolatelně dosvědčuji.

[Stvrzení / svědci, jména na pravém okraji oříznuta:] Poprosil jsem [...] urozené [...] Hanse Eheymera[?] z [...] a [...] z [...], aby z této příčiny [přivěsili své pečeti k tomuto listu]; avšak [jim i jejich dědicům bez újmy].

[Datace, na pravém okraji oříznuta:] Dáno [...] [u] pánů ve Slavkově [Schlackenwald] [...] [na svátek …] [v roce] pat[náct set] [a dvacet pět — 1525].

[Rubová strana (verso): prázdná až na kopfstehend (vzhůru nohama) psanou adresní/hřbetní poznámku a přitištěnou pečeť; nečitelné.]

[Vermerk oben links von späterer Hand: „22" bzw. „1.5"]

Ich Brosius Walther, Schneider, Bekenne mit disem gegenwertigen offen Vrfehds brief, der Idermenniglich vor[gelesen] oder gehört vnd gelesen wirt: Nach dem ich den wolgebornen Herrn, Herrn Hannßen Pflug, Herrn von Rabenstein, auch geboren[?] Ro[mischer] M[ajestä]t vnd Cron zu Behmen [...] Deutscher [Le]gen [= Lehen] Hauptman vnd Hofmarschalck — als ein fromer seinem Herrn von Rechts wegen vnd [aus] Gehorsamkeit zu thun schuldig ist — geschworen vnd bei [meinen] Treuen vnd bei [meinen] Ehren gelobt [hatte], [und] dar ich mich in dem iüngsten Aufstehen der Bauerschaft als Pilger[?] zu Schlackenwalt, so am Sontag vnd Montag der [Au]ffahrt[?] [...] sich begeben, verloffen, [und] mein Eid vnd Pflicht nicht gemäß gehalten, sondern an seinen Gnaden vngnedig, treulos, erlos vnd abfellig worden bin, dardurch ich ein [schwerere] Leibstraf verwürkt het:

Aber durch die Erbarn vom Adel vnd ander Herrn vnd guter Gönner Fürbitt hat mich der obgenant [...] herr Hanns Pflug mein wolverschuld[t] Leibstraf erlassen, des ich seinen Gnaden danck vnd allweg zu dancken schuldig sein will.

Hierauf hab ich Gott einen gelehrten[?] [...] leiblichen[?] [Eid] zu Gott vnd allen Heiligen mit zweien aufgereckten Fingern in dise[r] Vrfehd geschworen vnd die Treuen [und] Ehren entplöst[?]: Dar ich mit meinem Weib vnd Kindern als bald [...], an Dato diß Briefs, aus dem [Gebiet von] Schlackenwald [...] hinaus zu thun vnd hinweg zu ziehen, vnd vor meine Person ohn Willen vnd Wissen des obgemelten [...] herr Hannßen Pflug etc. [mich] auch seiner Gnaden [Gebiet] hinder[?] [...] nicht finden noch betreten lassen [will].

Auch [gelobe] ich obgenanter Brosius Walther, Schneider, vor mich [und] mein Erben bei obgenanten Eids Pflichten, Treuen vnd Ehren, dar ich diß meine wolverschulte Leibstraf vnd was mir den begegnet [und] geschehen vnd zugemessen ist, weder durch mich oder iemand ander von meinetwegen gegen den genanten [...] seiner Gnaden, [noch] dem Hauptman, Burgermeister, Richter, Rath vnd Gemein zu Schlackenwalt, vnd alle andere irer Gnaden Vnterthonen, Landen, Leuten vnd Verwanten, oder die, die zu irer Gnaden Verwandnus thun vnd Ehren sten, noch an allen die, [die] solichs meiner Gefängknus vnd was mir darin begegnet vnd geschehen, Verdacht, Rath vnd Hülf darzu gethon haben — in Argem, weder mit Worten, Werken noch Tatten — nimmermehr gedenken, eifern oder verehren [= rächen], noch von meinetwegen iemand zu thun [...], vorgehen oder vergünstigen, auch weder mit noch ohn Recht, geistlich noch weltlich, geschehen oder vorgenomen werde.

Sondern [will] ich hierfür außerhalb diser meiner Gefängknus vnd was mir da [begegnet] vnd geschehen [...] ir gemelt[en] [...] seiner Gnaden Vnterthonen, ar[men] Leuten vnd Verwanter Land, Leut vnd Güter zu beschützen, zu fördern oder zu Gutem komen[?] — das soll vnd will ich anders nit dan dienstlich, hilflich, freuntlich vnd mit dem Rechten darin sein, [zu] ieder Zeit gewarten schuldig erfunden [sein].

[Rechte Spalte, am rechten Rand abgeschnitten — Fortsetzung der Verzichtsformel und Strafklausel; sinngemäß:]
[… und mich] mit gefährlicher Handlung vnd Rechtens zu[wider …] nigern lassen, [und] hierwider disser meiner Ehren Gelübd vnd Vornemen [in] keinerlei Weg [zuwider tun will. Und ob ich diese Urfehd nicht halten] wölle, [so] vnd nicht [...] treulos, erlos [...] sein, an aller [Ehre] vnd Ehren verlor[en], [und sich gebühre, mich] lebendig zu graben [statt] mein Leib vnd Ehr zu schützen noch zu helfen [...] gnad, [...] wann ich mich der gegenwertiger Urf[ehd …] wegs, gered vnd [...] der Pflicht; diß alles [habe ich gelobt(?)] vnd [...] nicht zu widerrufen werde [...] vnd vnwider[ru]fbekundt.

[Corroboratio / Zeugen, Namen am rechten Rand abgeschnitten:] Hab ich gebeten den [...] der [...], die edlen [...] Hans Eheymer[?] von [...] vnd [...] von [...], dass diese [um] der Ursach a[...] [ihre Siegel an diesen Brief] gebeten [zu hängen]; doch [ihnen und ihren Erben ohne Schaden].

[Datierung, am rechten Rand abgeschnitten:] Geben [...] Herren zu Schlack[enwald] [...] [auf den …] heiligentag [...] [im Jahr ...] fün[fzehnhundert] [und fünfundzwanzig — 1525].

[Rückseite (Verso): leer bis auf eine kopfstehende Adress-/Rückenaufschrift und das aufgedrückte Siegel; nicht lesbar.]

Roku 1526 koupil Sebastian Hützelmann z Mestau [?] od pána z Waldu Vlčí dvůr (Wolfshof) za 825 zlatých zemské měny.

Já, Nickel Groß (Mikuláš Gross) z Auerbachu, vyznávám a činím známým touto otevřenou listinou o smírné přísaze (urfehde), že se přihodilo, [že] jsem [jistému] Hansovi odcizil nějaké peníze a jiné věci, čímž jsem byl uvržen do vazby a vsazen do žaláře v rámci soudní pravomoci urozeného pána, pana Hanse Pfluga, pána z Rabštejna na Kynžvartu, usazeného [v zemích] Koruny české, hejtmana německých lén a dvorského maršálka, [a to] u soudu ve Schlackenwaldu (Horní Slavkov). Z tohoto žaláře jsem byl na přímluvu některých pánů a dobrých přátel, [oproti] této smírné přísaze, propuštěn a zproštěn vazby. Proto já, výše jmenovaný Nickel Groß, chci toto vězení, v němž jsem byl ve Schlackenwaldu řádně zadržován, považovat a uznávat za poctivé (oprávněné) svobodné vězení a věrně a počestně slibuji a skládám učiněnou přísahu k Bohu a všem svatým, že toto své vězení a to, co mi v něm bylo způsobeno, ani sám, ani skrze někoho jiného svým jménem na zmíněném svém milostivém pánu, ani na soudech ve Schlackenwaldu, ani na všech těch, kdo jsou jeho milosti poddáni, na chudých lidech, příbuzných, nebo kdo jsou v jeho ochraně (závazku), ani na všech těch, kdo se na onom uvěznění podíleli radou a pomocí, nikterak nebudu chtít mstít ani jim působit újmu, [a to] ani radou, ani právem, duchovním ani světským, [tak jak] mi bylo od výše jmenovaného mého milostivého pána Hanse Pfluga atd., [jeho] panství, přátel a služebníků [prokázáno], a nikdy více [na to nebudu pomýšlet]. Pakliže bych však chtěl proti tomuto cokoli svévolnou žalobou, lstí či úkladem podniknout, [nechť mě toho Bůh chrání]. V takovém případě se za toto provinění vydávám jako bezprávný, věrolomný muž a zločinec, a [souhlasím], aby mi bez jakéhokoli práva byl odňat můj život, [abych] byl odsouzen na smrt; [a abych] se pak svým tělem ani životem nesměl chránit žádnou svobodou ani [útočištěm], nýbrž [abych byl] souzen podle práva a křesťanského, [tj.] světského [řádu]. Toho všeho se tímto zříkám a vzdávám, zcela [dobrovolně] slibuji a zavazuji se výše uvedeným závazkem to vše pravdivě a stále dodržovat, bez jakýchkoli námitek, výmluv a odporu. Na pravé osvědčení toho jsem já, výše jmenovaný Nickel Groß z Auerbachu, snažně poprosil urozeného a statečného Linharta (Leonarda) Geßlera a počestného a moudrého Bastiana (Šebestiána) Hützelmana o [přitisknutí] jejich pečetí na tuto mou smírnou přísahu, [avšak] bez újmy jim a jejich pečetím. Dáno ve Schlackenwaldu v úterý po [sv. Dětřichovi?], léta Páně dvacátého šestého [1526], menšího počtu. // [Na rubu:] Urgicht (doznání) / Nikol Groß z Auerbachu

Ich Nickel Groß von Awerbach [Auerbach] [bekenne] thue kunt bekenne[n] mit / offenem urfehde brieff, nach dem sich hab[en] zugetragen [?], [dass] Hanns Pfletschmidt [?] von / Hanns hab [ich] etlich gelt und anders [entwendet/entfört] / [hab], dardurch ich in der wolgebornen herren herren / Hannsen Pflugs herrn von Rabenstein auff Königswart vnd der Cron zu Behem [Böhmen] gesessen, deutscher / lehen hauptman und hofmarschalk, [in deren] gericht zu Schlackenwald wol verstrickt [gefangen] worden, vnd in die gefencknus / gelegt worden bin, welcher gefencknus ich durch / etlicher herren und [guter] freunde fursprech, auff [meine] urfehd [?], / des briefs entledigt und [los] gezelt worden bin, [als] der / holt [Hof?] ich abgemelter Nickel Groß solche gefencknus, dar=/jn ich wol verstrickt zu Schlackenwald gelegen bin, fur / [redliche/billiche/gerechte] freie gefencknus halten will vnd wissen, mit treuen / und Eeren angelobt und einen gelerten Eyde zu Gott und / allen Heiligen geschworen, des ich diese meine / [urfehd geschworen] gefencknus, vnd was mir darjnnen vnd / der zu geczeugt [zugefügt] ist, [weder] durch mich oder jemands / anders von meinet wegen [an dem] genanten meinem gnedigen / Herren herrn, auch den gerichten zu Schlackenwald / noch allen denen die seiner gnaden vnterthan, armen / leuten verwandten, oder in seiner verschreibung sind, / nach allen denen die an solcher gefencknus, verdacht [?], rath / vnd hulff dartzu gethan haben, dem oder weniger zu / [dencken] [oder?] anders [zu] rechen wes nach zu geschehen, vor=/schaffen weder mit rath oder mit recht, geistlich noch welt=/[lich, …] vnd wie mir [von] der obgenanten meiner ge=/nedigen herren Hansen Pflugs etc., herrschaften, freunde vnd / [diener] erczeiget [?] vnd nymmer mehr darauff betött [getödt?] / [will] lassen, auch der seligen seiner gnaden hieher [betött?] / [gerechnet?] aber be[g]er ich aber etwas hieuon [zu]wider freuenlicher Clage / oder geverde oder besorgte zu geschehen, seiner mich [?] verhütt, / wolle. Als dann sol ich vmb [solche] verbruch zu mir / als rechtlosen treulosen [?] erlassen, man vnd [übeltäter] / an alle recht mein leib vnd leben [lassen] [?] vor todt, [oder] / […] leben gericht werden. Darunter mich mein leib vnd / leben als dann nicht schirmen, noch frieden sol [be]= / merles freiheit Conrad [?] gericht nach rechts Christliche [?] / weltliche, wie ich mich der aller hierin verzeihe vnd / begib gantz [?] gerett vnnd verspriche mich bei obge=/nanter pflicht [?] das alles war und stet zu halten, vnder / alle eintrag dieung entschuldigung vnd widerred. Der / […] zu warer urkunt hab ich vorgenanter Nickel Groß von / Awerbach den Edlern und [vesten] Linhart Geßler vnd / dem Erbarn und weisen Bastian Hützelman umb ir / Insigel an dieße meine urfehd zu drucken mit hohem / [vleis] gebeten, doch jn und jren Jnsigeln vne schaden. / [Geben] Schlackenwald Dinstag nach [Dietrich?] / Anno do [domini] Jm Sechs vnnd zwentzigsten [1526], der wenigern zal. // [Rückseite/dorsalní:] Urgicht / Nikol Groß von Awerbach

Urfeda (přísežný slib pokoje a zřeknutí se msty) Hanse Steffana z Lobensteinu, vydaná ve Slavkově (Horní Slavkov / Schlackenwald) ve středu po neděli Judica (14. března) roku 1526.

Já, Hans Steffan z Lobensteinu, vyznávám tímto otevřeným zpečetěným listem: Poté co jsem se trestuhodným, těžce zaviněným jednáním provinil proti urozenému pánu, panu Hansovi, [purkrabímu / správci] [?], pánu z Lobensteinu, [ve službách] římské císařské Veličenstva a Koruny české [zemskému soudci?], [jako] hejtman a dvorský maršálek, a proto jsem byl ve Slavkově právem (s dobrým důvodem) zajat a vsazen do žaláře (šatlavy), a z tohoto vězení jsem byl na základě přímluvy mnoha počestných a dobrých mužů tímto níže psaným zpečetěným listem propuštěn a zproštěn –

tehdy jsem já, výše jmenovaný Hans Steffan, z onoho vězení, v němž jsem ve Slavkově po zásluze (právem) ležel, z výše uvedené svobodné dobré vůle propuštěn, a vědomě jsem při své věrnosti a cti slíbil a tělesnou přísahou při Bohu a všech svatých přísahal, že tohoto svého po právu zaviněného uvěznění […], a že se kvůli němu ani kvůli osobám při tom zúčastněným

ani sám, ani nikým jiným ze své strany, vůči jmenovanému svému milostivému pánu, ani vůči soudu (vrchnosti) slavkovskému, ani vůči všem těm, totiž poddaným Jeho Milosti, chudým lidem, příbuzným nebo těm, kdo jsou pod jeho ochranou, nebudu domáhat žádného práva [k odplatě], ani vůči všem těm, kdo na onom uvěznění měli vinu, radu a pomoc; že na to také nikdy nebudu pomýšlet, mstít to, [nic] měnit, pomlouvat, usilovat o [odplatu] ani zjednávat, ani se to snažit pomstít právem, duchovním ani světským.

Kdybych však proti tomu něco podnikl, žaloval, zamýšlel nebo zavdal příčinu, aby se [tak] stalo – čehož mě Bůh ostříhej – pak mám být pro takový zločin sám za sebe pokládán za člověka bezprávného, věrolomného a beze cti a zločince, propadlého na všechna práva svým tělem i životem, a mám být spíše za mrtvého než za živého považován; a [pak má být] s mým tělem i životem naloženo, jak právo žádá, bez svobodné volby a bez milosti jakékoli svobody (výsady), souzen podle práva, duchovního i světského. To vše, jak je zde zaznamenáno, jsem s rozmyslem a vědomě slíbil a přislíbil, [stvrzuji] též výše dotčenou povinností, při níž je vše pravdivé, a k tomu mi dopomáhej Bůh – bez jakékoli námitky, omylu, výmluvy a

[odporu]. K opravdovému dosvědčení jsem já, výše jmenovaný Hans Steffan z Lobensteinu, srdečně požádal urozeného a ctihodného Lenharta Pfistera a počestného a moudrého Bastiana Hutzelmana, aby přitiskli své pečeti na tento můj zpečetěný list, avšak bez škody jim a jejich pečetím. Dáno ve Slavkově ve středu po neděli Judica léta Páně [tisícího pětistého] dvacátého šestého [= 1526].

[Následují dvě přitištěné voskové pečeti.]

[Rubopis / dorsální poznámka:] Urfeda Hanse Steffana z Lobensteinu. [Archivní číslo:] 3.

Urfehde des Hans Steffan von Lobenstein, ausgestellt zu Schlackenwald (Horní Slavkov) am Mittwoch nach Judica (14. März) 1526.

Ich Hanns Steffann vom Lobenstein bekenne in diesem offenen verfes[s]ten Brief: Nachdem ich mich [in] eine[r] sträfliche[n], übel verschuldete[n] Handlung an de[m] wohlgeborenen Herrn, Herrn Hansen, Pfleger [Burggrafen] [?], Herrn vom Lobenstein, [in Diensten?] der römischen kaiserlichen Majestät und der Kron[e] zu Böhmen [Land]rich[ter] [?], [als] Hauptmann und Hofmarschalk, [vergangen habe und] derhalben zu Schlackenwald wohl verschuldet [= mit gutem Grund] gefangen [genommen] und in die Frohnfeste [Gefängnis] gelegt worden bin, in welche[r] Gefängnis ich durch viel ehrlicher [Leute] und guter Männer [Fürbitte] auf diese nachfolgende vorf[a]ste Brief[e] entledigt und [los] gezählt [= losgesprochen] worden, [zu der] Zeit [bin] der[h]alben ich obgemelter Hanns Steffann [aus] solche[r] Gefängnis, darin ich wohl verschuldet zu Schlackenwald gelegen, [von] de[m] obgenanten frei[en] gute[m] Willen [entlassen, und] wissentlich [bei] meinen treuen und Ehren angelobt und [zu] einem gelehrten [= leiblichen] Eid bei Gott und allen Heiligen geschworen, daß ich diese[r] meine[r] wohlverschuldeten Gefangenschaft […], und [will] mich darum und [die] dabei beygenossen [?] [Personen]

[weder] durch mich oder jemand anders von meinetwegen, gegen den genanten meinem gnädigen Herrn, [noch das] Gericht zu Schlackenwald, nach allen denen, [auch] seine[r] Gnaden Untertan[en], arme[n] Leuten, Verwanten [Verwandten] oder in seiner Versprechung [= seinem Schutz], [k]ein Recht [?] [nehmen], [auch nicht an] allen denen, die an solcher Gefängnis [Schuld], Rat und Hilfe dazu gehabt haben, in auch nimmermehr gedenken, äffern [= ahnden], andern [= ändern], nachreden, nach[zu] streben, verschaffen, weder mit Recht, [geistlichem] oder weltlichem Recht, [zu] rächen.

Wäre [es] aber, [daß] ich etwas hierwider fürnehme, klagte oder gedächte oder verursachte, [daß es] geschähe – davor mich Gott behüten wolle – alsdann soll ich [aus] solchem Verbrechen für mich als [ein] rechtloser, treuloser, erloser [= ehrloser] Mann und übeltäter[?] an alle Recht mein Leib und Leben [verwirkt haben und] größer [= eher] vor tot denn lebend geachtet werden, [und] dann mich gegen mein[en] Leib und Leben, als dann nach Recht stehet [= dem Recht gemäß], [ergeben?] nach [keiner] freien Wahl [oder] keiner Freiheit Gnad[e], gericht[et] nach Recht, geistlich [oder] weltlich. Wenn ich mich [in] dieses alles, [wie] hier innen verzeichnet, und [es] mit Bedacht wissentlich gelobt und versprochen, auch obenberührter [Pflicht], [bei] der alle[s] wahr [ist], und Gott zu helfen, ohne alle Eintragung [= Einrede], Irrung, Entschuldigung und

[Widerrede, der zu wahrer] Urkund habe ich vorgenanter Hanns Steffann von Lobenstein den Edlen und ehrenfesten Lenhart Pfister und den Erbarn und weisen Bastian Hutzelman[n] um ihre Insigel an diesen meinen vorf[a]sten [Brief] zu drücken mit Herzen [= herzlichem] Fleiß erbeten, doch ihnen und ihren Insigel ohne Schaden. Gegeben zu Schlackenwald am Mittwoch nach Judica anno domini [fünfzehnhundert] C XXvj [= 1526] der [vergangen] Jahr[zahl].

[Es folgen zwei aufgedrückte Wachssiegel.]

[Rückseite/Dorsalvermerk:] Urfehd Hanns[en] Steffanns vom Lobenst[ein]. [Archivnummer:] 3.

[Darovací a zřekací listina Erharta Wÿdela z Wad[h]ausen, 1526. Schlackenwald = Horní Slavkov. Čteno z oříznutých pruhů skenu; nejistá místa označena [?], hustá opakující se právní formule zkrácena.]

(Strana 1)
Já, Erhart Wÿdel z Wad[h]ausen[?], vyznávám
tímto otevřeným listem (pořízením): Poté co jsem
to v Horním Slavkově [měl?] a maje to nejprve na zřeteli,
co se v Horním Slavkově [...], chci podle práva
[...] [...] a [...] a
[...] a podle [úmyslu?] jsem v [moci/poddanství?]
urozeného pána, pana Hanse [...],
pána z [Tadensteinu? / z Plavna?], toho času královského
[...mistra?] a koruny České, [ohledně?] těchto
lén, [práv?] dědičných a [manství?], úroků (platů)
v Horním Slavkově dobře zaslouženého příjmu,
jenž byl vložen do svobodné tvrze/pevnosti, a
co se týče mého těla a života[?], kteréžto
darování činím skrze [...] pána a
svobodu [stavební?] na tyto následující
podíly dědické a [...]dědictví, a co se mého těla
a života týče, se stalo. Proto
já, výše jmenovaný Erhart Wÿdel, tento darovaný[?]
dobře zasloužený [příjem] v Horním Slavkově
ze své vlastní svobodné dobré vůle
a vědomí, [...] jsem přislíbil
a slíbenou [přísahu?] k Bohu a všem[?]
svatým přísahal, že tento svůj dobře
zasloužený dar a vše, co mi za to a v něm
bylo dáno, [...] skrze sebe ani
skrze nikoho jiného svým jménem proti
jmenovanému svému milostivému pánu, ani skrze
nejmenšího[?] v Horním Slavkově. Podle toho všeho,
co Jeho Milost stvrzené služby[?]
nebo v [moci?] Jeho Milosti [...]

(Strana 2)
[...] [nárok?]. Podle všeho toho, co [...]
[...] darováno býti může a [...]
žádným dědicům, jenž rovněž žádné
dědice jinak ani nikomu k [duchovním?]
neopatří ani nepovolí, jak mi podle mého
[...] rodu k blahu [...] má, a
chci také, jak výše uvedeno, [...] [pána?]
[…hustá, významově shodná opakující se zřekací a potvrzovací formule: ono pořízení a slib pevně a neporušitelně zachovat, nikdy proti němu nemluvit ani nejednat, ani právem duchovním, ani světským…]
[…] koruně České [věrný?]
navěky ponechat a nikdy proti tomu[?]
[...] nedopustit. Kdybych však po tom[?]
[...] statků Jeho Milosti [...] anebo v
[...] koruny České [věrnost?] a jinak[?]
[...] nic jiného nepodnikl, žaloby ani soudní jednání[?]
ani [...] věci nepřipustil, [...] nechť mě Bůh
chrání. Pakliže však, tu má a [...]
[...] ke mně jako [...] [...] [...]
[...] muž a [...], a všechna práva
mé tělo a život [...], před smrtí, neboť
[...] ani mi mé
tělo a život pak nikoli [...]
ani nesvobodný být nemá, žádná svoboda, milost duchovní
ani [...] duchovní, podle žádného [...] mohu
toho všeho až [doposud?] [...] a
[...] milosti a odpouštím, rovněž
při výše uvedené [povinnosti?] toto vše pravé, pevné
a stálé zachovat. A toho všeho [...] vší [...]
omluvy a [...] obecně
[...] aby se stalo. K tomu na pravé svědectví
jsem já, výše jmenovaný Erhart Wÿdel, [požádal]
urozené a statečné (vladyky) Burkharta[?] Leharta[?] a
Hanse Ebergera[?] a jejich pečeti
[k tomuto listu přivěsil]. [Dáno … léta 1526.]

(Dorzální poznámka, strana 3)
Erhart Wÿd[el] [...] hausen [...]

[Schenkungs- und Verzichtbrief des Erhart Wÿdel von Wad[h]ausen, 1526. Schlackenwald = Horní Slavkov. Lesung nach beschnittenen Scan-Streifen; unsichere Stellen mit [?] bezeichnet, dichte wiederkehrende Rechtsformeln gekürzt.]

(Seite 1)
Ich Erhartt Wÿdel von Wad[h]ausen [?] bekenne
jnn diesem offen vesthede[?]-brieff: Nach dem ich
das[?] zu Schlackenwald [habe?] und das Erst angesehen,
so zu Schlackenwald [...] will ich der rechte[n]
[...] daden[?] [...] und [...] und
[...]che[?] [...] und [d]ainung[?] [...] bin ich in[?]
des wolgebornen Herrn, Herrn Hannßen geschloß[?] /
Herrn von [Tadenstein? / Plauen?], [der zeit?] khünigklicher
[...]meyster und der Cron zu Behmen [...] dieser
Lehen, Herkomen und [Lehenschafft? / Mannschafft?], Zinße
zu Schlackenwald wolverdiente Einkomen[?]
und in die freÿ feste geleget worde, und
[das?] meine[n] Leib und Leben betreffende[?] [hat?], welicher
Geschenkhung ich durch [...] Herrn und zimmer[?]-
freÿheit auff diese Nachfolgende [vesthede?] /
Erbtheÿle und Lob[?]-Erbe und meines Leibes
und Lebens geschicht[?] worden hin. Darhalb
ich obgenanter Erhartt Wÿdell solche[?] geschenkt[e]
[wol]verdiente [Einkommen] zu Schlackenwald
[mit?] [...] eigenem freÿen guten willen
und wißen, mir [keinen?] und ver angelobt[?]
und einen gelobten [Eid?] zu Got und allen[?]
Heiligen [ge]schworen, das ich diese meine wol-
verdiente[?] Geschenke und was mir darumb und
darÿn gegeben[?] ist [...] durch mich oder
jmandes anders von meinetwegen wegen[?] gegen
dem genanten[?] meinem gnedigen Herrn durch
den geringsten[?] zu Schlackenwald. Nach allen
diesen, die seine[r] gnaden bestetten Dienste[?]
oder in seiner gnaden [...]

(Seite 2)
[...]sprechung[?] hin. Nach allen denen der am [...]
[...]licht geschenckt[?] werden mag und [...]
zu [keinen?] Erben, der auch [keine?]
Erben anders ader keinen Nach zu [geistlichen?]
verschaffen ader vergünstigen [werde], wie mir Nach mein[em]
[...]er Geschlecht nach wolfart[s] [...] soll, und
will ich auch [als] obgenant [...] [Herrn?]
[…dichte, sinngleich wiederkehrende Verzicht- und Bestätigungsformel: vesthede und gelübde fest und unverbrüchlich zu halten, niemals dagegen zu reden oder zu handeln, weder durch geistliches noch weltliches Recht…]
[…] der Crone zu Behmen [getreuen?]
ewiglich lassen und nimmermehr darauff[?]
[...] lassen. Wir ich aber Nach diß[?]
[...] seiner gnaden gueter [...] oder in
[...] der Crone zu Behmen [getreuen?] und ader[?]
[...] kein Anderes fürnemen, Clagen ader gedingte[?]
ader [...]sachen zu lassen, [...] mich Got
[ver]hüeten wolle. Aber dann soll und [...]
[...] zu mir als [...] [...] [...]
[...] mann und [...], und alle recht[e]
mein Leib und Leben Höhe, vor tod, denn
[Lebens?] [...] weder mir mein[en]
Leib und Lebend als denn Nicht [...]
Nach freÿen soll, keinerleÿ freÿheit gnad geist[lich]
Nach [...] geistlich, Nach welich[em] [...] mag ich
mich des alles bis Anden [...] und
[...] [...] gnad und verzeih, auch
bey obgemelter [Pflicht?] dis alles war, vest[?]
und stet zuhalden. Und des alles [...] aller [...] [...]
Entschuldigung und wider[...] gemeinlich[?]
[...] geschehe[n]. Des zu warer Urkund
hab ich vorgenanter Erhartt Wÿdell die
Edlen und Vesten Burckhart[?] Lehart[?] und
Hannßen Eberger[?] [gebeten] und ir Insigel
[an diesen brieff gehängt]. [Geben … im Jahr 1526.]

(Rückvermerk, Seite 3)
Erhart Wÿd[el] [...] hausen [...]

Vlčí dvůr (Wolfshof) potvrdil roku 1528 Johann Pflug, pán z Rabštejna a na Falknově, s podmínkou, že každý nový držitel tohoto dvora má svému lennímu pánu odvádět nepatrný poplatek („libru").

Šlikův potok (Schlick-Bach), který pramení v českém pohoří nedaleko Königswaldu a byl se značnými náklady veden příkopem přes mnohé kopce, nejprve kvůli škodě zanikl; roku 1530 jej jistý [Hofbenestal?] opět odvedl. Potok teče přes Krásno a Slavkov, dodává vodu k mokrému stoupovému dílu a slouží i k plavení dříví.

[Levá strana — okrajové letopočty: 1530, 1532, 1536, 1536, 1537, 1539]

[Okraj: 1530 — Slavkovský potok jistým [Lohmarschalem?] odveden [?].]
... K tomuto novému vodnímu dílu (Wasserwerk) bylo ostatně třeba zvláštního slavkovského cínového potoka (Zinnfließ). Vyvěrá v jistém pohoří nedaleko Lokte (Königswart), a vede se s velkými náklady chodbou (Graben) přes mnohé vsi. Tento příkop byl nejprve jistým [Hutmannem?] [zaměřen?], a v roce 1530 jistým [Lohmarschalem?] odveden (svedením vody). (Tom. P. 36.) Teče Schönfeldem a Slavkovem, a slouží nejen, jak řečeno, vodnímu dílu pro [dobývání cínu?], nýbrž i ke splavování dřeva, jež se v okolí Lokte nachází a [potřebuje?]. [Pozn.: O slavkovském cínovém potoku (Schörlfließ) píše loketská kronika [?] velmi obšírně.]

[Okraj: 1532 — Leibitzova ulice (Leibitzgasse) vystavěna.]
Pan Johann Pflug dal pak roku 1532 [vystavět?] Leibitzovu ulici, jejíž louka prve byla velmi pěkná, a koupil ji jistému [?] jako [vlastnictví?] k Leibitzu [?]. Tom. P. 37. [Pozn.: V roce 1536 platilo dle nynější míry 1 [?] cínu [?], 1 cent [?].]

[Okraj: 1536 — Postavena louka/Gewölbgasse [?]; 1536 — Kaple sv. Anny; 1536 — Farní urbář.]
Kaple sv. Anny v Novém Městě byla postavena roku 1536. [Pozn., pram.:] O roku 1536 [píše?] farní [archiv/Acta?] [?].

[Okraj: 1537 — Johann Pflug zemřel.]
Pan Johann Pflug zemřel roku 1537 dne 14. srpna v [Hřebenech/Saaz?] a leží pohřben v tamní [tomistické?] [hrobce?]. Tom. 37. 72.

[Okraj: Kašpar Pflug, pán/léník ze Slavkova.]
Po skonu pana Johanna Pfluga přešel Schlaggenwald do rukou pana Kašpara Pfluga z Rabštejna (Rabenstein), který byl synem pana Johanna Pfluga. (H.G.L. Tom. I. fol. 146.) Slavkovští horníci měli tomuto pánu odvádět ročně přes 30 000 zlatých výnosu. Tom. P. 38. Avšak tento výnos nebyl tak velký, jako ten, který pánu Johannu Pflugovi plynul roku 1520; tehdy totiž — pro [vysokou?] cenu cínu a [?] — platil 1 cent 14 až 15 zlatých.

[Okraj: Cínový důl/Zinnbergwerk.]
Aby se zvládl [přívod vody?], začal pan Kašpar Pflug roku 1539 uvnitř Slavkova ražbu nové chodby (Kohlenstollen [?]), kterou pak [vedl?] kolem [?]-chodby, a vystavěl celý zděný [oblouk?] údolím i vrchem, takže byla zaměřena na haldu (cech). Tom. P. 41. [Pozn. drobným písmem o chodbě, sázích a délce — z roku 1565 a 1567, [vystavění?] až k [?].]

[Pravá strana — Pag. 13; okrajové letopočty: 1542, 1546, 1547, 1549]

[Okraj vpravo: P. Pflug [zajat?] v Uhrách / podruhé.]
V roce 1542 upadl pan Kašpar Pflug pro vzpurné chování proti Jeho král. Veličenstvu do nemilosti v Uhrách, a musel zaplatit přes 80 000 [tolarů?]. Tom. P. 38. [Pozn.: 1 [tolar?] platí 1 fl 10 kr (H.G.L. Tom. II. fol. 11). 1 [tolar?] míšeňský je 1 fl 15 kr (H.G.L. Tom. I. p. 6).]

Dal se pak povýšit na nejvyššího [hejtmana?] českého [?] a [zemského správce?]. [Hejtman?] padl podruhé do nemilosti u krále v Uhrách, a byl docela až do časů Maxmiliána II. [vypovězen?] [?], zemřel ve Falknově roku 1585 a byl pohřben v [Passau?]. Od té doby (1547) bylo Schlaggenwald [poddanským městem?] českého [?], totiž (Tom. P. 38) královským [poddanským?] městem. [Okraj: 1547 — Slavkov královským [poddanským?] městem.]

Roku 1526 koupil Sebastian Hutmann z [Miserle?] [z Lesa?] [lesní?] [parcelu?] za 825 zlatých [míšeňské?] mincovní [zemské?] měny. (H.G.L. Tom. I. fol. 145.) [Okraj: 1526 — [Seb.?] Hutmann kupuje [Wolfisch?] v Lese.]

Tentýž dvůr koupil pan Johann Pflug starší z Rabštejna, pán na Falknově, roku 1528 pod podmínkou, že každému svému poddanému [?] dá tutéž [?] [k užívání?] [?]. (H.G.L. Tom. I. fol. 146.)

V roce 1544 koupil Slavkov [Wolfisch?] od pana Sebastiana Hutmanna za 1680 zlatých zemské měny. (H.G.L. Tom. I. fol. 184.) [Okraj: 1544 — Slavkov kupuje [Wolfisch?] v Lese.]

Tento dvůr byl léna falknovského panství, a pan Kašpar Pflug z Rabštejna a na Falknově [?] téhož svévolně bez [souhlasu?] císaře jako vrchnosti města Slavkova, [?] jako by byl jeho vlastnictvím. — O tom se [zmiňuje?] sám císař Ferdinand, když [potvrzuje?], že mezi králem českým a falknovským panstvím vznikla [pře/spor?]; [potvrzuje?] avšak též [koupi?] [Wolfische?] od města Slavkova v [nepamětných?] časech jeho [držbu?] roku 1547. (H.G.L. Tom. I. fol. 190.) [Okraj: 1547 — Císařské potvrzení tohoto koupení.]

[Pozn. dole drobně:] O Jakubu Lippertovi, [puškaři/Pochmeister?] z roku 1565 [?] ... [pokračuje obšírnou poznámkou o Lippertovi, jeho práci a roku 1565; částečně nečitelné] ... Ježíši Kriste, smiluj se nad námi! [?]. [Okraj: J. Lippert [Pochmeister?] 1565.]

[List 1, přední strana:]
Ve jménu Ježíše Krista, našeho milého Pána a Spasitele, amen.

Já, Mattes Greiß (Matěj Greiß), měšťan ve Slavkově (Schlackenwald), tímto veřejně vyznávám: Poněvadž jsem mnohokrát uvážil, že pro člověka není nic jistějšího než smrt a nic nejistějšího než hodina smrti, učinil jsem proto s dobře uváženou myslí a po zralé rozvaze svůj testament a poslední vůli, zřídil jsem ji a nařídil. A touto svou poslední vůlí a testamentem ustanovuji, činím a nařizuji takto, jak následuje.

Předně poroučím svou duši do milosrdenství všemohoucího věčného Boha a obětuji ji i všechny své hříchy za zásluhy, utrpení a smrt našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, který za mé hříchy i za hříchy celého světa učinil dosti.

Za druhé: Až zemřu, ať je mé tělo pohřbeno a pohřeb mi vystrojen tak, jak je obecným zvykem u ostatních měšťanů.

[List 1, zadní strana:]
[Dále ty statky], jež jsou pro Boha určeny chudým lidem k jejich obživě: odkazuji do špitálu zde ve Slavkově tři kopy (grošů).

Item (Dále): Po mé smrti se má při vyúčtování s mou ženou a dětmi postupovat podle městského práva a zvyklosti, a též podle znění svatební smlouvy, jak jsem k statkům přišel. A kdyby se má žena a děti na tomto vyúčtování nemohly shodnout, ať má počestná (městská) rada moc a právo je v dobrém zcela a mocně rozsoudit, aby z toho nevzešel žádný soudní spor. A jak počestná rada mezi nimi rozhodne s konečnou platností, při tom ať to všechny děti i žena zcela ponechají.

[Dále:] Kdyby se ani mé děti s mou ženou nemohly dohodnout, odkazuji své ženě domek u svého mlýna jako „voraus" (předem, jako vdovské zaopatření). Avšak [pokud] měšťanům přísluší právo na takový „voraus" podle městské zvyklosti [budiž tak]. Pokud by však podle znění městského práva a zvyklosti takový „voraus" mé ženě nemohl zůstat, pak ať jí — bude-li si to přát — onen domek za přiměřený [List 2, přední strana] [odhad] bude odhadnut … jiné … dohromady … [text uťat na okraji listu].

Avšak mému … Barthel B[…] … docela(?) … se stalo, … statky, též … nic k[…]. [Nejasné] … které [?] …

[…] a testament a pevně … testament … dětem … pravé(?) … Tirol(?) m[…] k většímu zajištění … a děti … pak[?] … Dále jsem … nevlastním dětem …

[List 2, zadní strana:]
[…] obojí prodáno za osmdesát pět [zlatých]. Těchto osmdesát pět [zlatých] jim ještě dlužím; z toho připadá mé ženě pětina, totiž sedmnáct zlatých.

Také měly tyto výše zmíněné mé nevlastní děti právní podíl ve Štolní ulici (Stollen straß) na lánu (hubě); jak se to s tím má, dám sepsat před přísežnými horního [úřadu].

Item (Dále): Kromě toho jsem jménem zmíněných svých nevlastních dětí vůbec nic nepřijal. A Endres Koppel měl louku, jež rovněž patřila zmíněným mým nevlastním dětem, na níž si Koppel postavil mlýn; tato louka je nezaplacena.

Dále následuje soupis mých statků, které leží pod městským právem: totiž onen domek u mého mlýna a nový dům, který stojí vedle něj na „bretterstatt" (prkenném místě / pile). Za druhé: můj dům, dvůr, pole a louky se vším příslušenstvím, jak je zapsáno v lenní knize počestné rady. Dále je tu: tři pláště (šuby), jeden „pomerančový" (oranžový) kabát, dvoje kalhoty, dvě kazajky (wamsy) a několik kusů ložního prádla, spolu s dobytkem a jiným movitým majetkem, co je v domě k dispozici.

Co však dlužím jiným lidem, a také [List 3, přední strana] … jim, … horní(?) … přísežný … dám sepsat.

Aby však … blahé paměti(?) … Anna, [byla?] mou manželskou … Zvlášť … obzvláště … jejich druh[ým] … já ty děti … mám od … [text uťat na okraji listu].

Na pravé [dosvědčení a pevné zachování tohoto] testamentu … [jsem] s pílí požádal počestné a [moudré] … a radu horního [města] spolu … a nad to nic nedáno … přítomní … [u/jméno Geiffers?] se stalo … vůči městu[?] … ve středu … po Kristově [narození] [List 3, zadní strana] roku tisícího pětistého a třicátého (1530).

[Folio 1r:]
In nomine Jhesu Christi unsers lieben herren und seligmachers, Amen.

Ich Mattes Greiß, Burger zu Schlackenwald, bekenne hiemit offentlich: Nach dem ich zu mererm male bedacht, das allein menschen nichts gewissers dann der todt, und nichts ungewissers dann die stund des todts ist, das ich darauf mit wolbedacht[em] muet und zeitiger vorbetrachtung mein testament und letzten willen geschafft, gemacht und verordent hab. Schaffe, mache und verordne denselbige[n] meinen letzten willen und testament in maßen wie hernach volgt.

Erstlich befilch ich mein seel in die barmhertzikait des allmechtige[n] ewige[n] gottes, und opfer dieselbige und alle meine sünd auf das verdinst, leiden und sterben unsers herren und seligmachers Jhesu Christi, welcher für meine und der gantzen welt sünde genug getan hat.

Zum andern: So ich todt sein werde, soll mein leib begraben und mir begrengknus gehalten werden, wie mit andern burgern der gmain brauch ist.

[Folio 1v:]
[…item, die güter] die umb gottes willen den armen menschen zu irer enthaltung [bestimmt sind]: schaffe ich ins spital hie zu Schlackenwald drei schock.

Item: nach meinem tod soll es in der raitung mit meinem weib und kinder[n] nach stadtrecht und gewonhait, auch nach vermög des heirats, wie ich in die güter komen bin, gehalten werden. Und wo sich mein weib und kinder mit der raitung nicht möchte[n] veraini[gen], soll ain erber rate macht und recht habe[n], sy in der güte gentzlich und mechtiglich zu verntschaiden, also das si zu kainem rechtlichen zanck erwachßen. Und wo ain erber rate zwischen inen gentliche entschide mache wirdt, darbey solle es alle kinder und auch das weib gentlich bleiben lassen.

[Item:] Wo sich auch meine kinder mit meinem weib nicht möchten vertrag[en], so schaffe ich meinem weib das heuslein bey meiner müle zu ainem voraus. Doch sollen burger voraus nach stadtgewonhait recht haben mag. Wo aber nach vermög stadtrechtens und gewonhait solcher voraus meinem weib zu nicht bleiben kont, so soll ir — wo sy es begert — solch heuslein umb ein[en] [Folio 2r:] zimlich[en] [Anschlag] angeschlag[en] … annder … zuzamen … [Text am Blattrand abgeschnitten].

Aber mein[em] … Barthel B[…] … sinn voll[…] worden, … gueter, au[ch] … nichts zu[…]. Beschlinge[n](?) … welche m[…] …

[…] und testa[ment] und vest[iglich] … testament … kindern zu … die recht[en] … Tirol mu[…] zu mehrer sicher[ung] und kin[der] … si dann v[…]. Mehr hab i[ch] … stiefkinder[n] …

[Folio 2v:]
[…ge?]reich beden umb fünfundachtzig [gulden] verkauft. Solche fünfundachtzig [gulden] bin ich inen noch schuldig; daran gebürt meinem weib der fünffte tail, also nemblich siebenzehen gulden.

Auch haben die itzberürte[n] meine stiefkinder ainen rechtail in der Stollen straß uff der hube gehabt; wie es damit ain gestalt hab, will ich vor den geschworen[en] des bergs beschreiben lassen.

Item über das verzaichnet hab ich von der mehrgedachten meiner stiefkinder wegen gar nichts eingenomen. Und Endres Koppel hat ime ain wisen, die ist auch der benannte[n] meiner stiefkinder gewest, darauf da im Koppel ain müle erpaut; solche wisen ist unbezalt.

Hernachvolgt die verzaichnus meiner güter, so im stadtrecht gelegen sein: als nemblich das heuslein bey meiner müle gelegen, und das neu hauß das dabey uff der bretterstatt steet. Zweitens: mein hauß, hof, äcker und wisen mit aller zugehörung, wie im aines erbern rats lehenbuch verzaichent. Mehr ist vorhanden drei schauben, ain pommeranischer rock, zwei par hosen, zwei wammes, und etlich petgewant, sampt dem viech und ander farend hab, was dann im hauß vorhanden ist.

Was ich aber andern leuten schuldig bin, und auch [Folio 3r:] … inen, des … bergs berger(?) … geschworner … beschreiben [lassen].

Damit aber … [die] selige erz[…] Anna, war(?) meiner ehe[lichen] … Sonder s[…] besonder[s] … irer ander[n] … ich die kin[der] … hab ich vo[n] … [Text am Blattrand abgeschnitten].

Zu warer [urkund und sicherer haltung dieses] testament[s] … [habe] ich mit vle[iß gebeten] die erbern u[nd weisen] … und rate des bergs mit[samt] … und darob nicht gege[ben] … gegenwürt[ig] … Geiffers(?) gesche[hen] … gegen stadt[…] mittwoch a[m] … nach Chris[ti geburt] [Folio 3v:] fünfzehenhundert und im dreißigsten iar.