Rok 1611 v kronice

Přepisy a překlady historických dokumentů jsou pořízené s pomocí umělé inteligence a mohou obsahovat chyby ve čtení starého rukopisu. Původní znění bývá u zápisu dostupné v rozbalovací části „původní přepis", případně přímo u uvedeného pramene; narazíte-li na nepřesnost, budeme rádi za upozornění.

1611
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 1023

Anna Gesellová, vdova po horníkovi, z Horního Slavkova potvrzuje, že dostala od správce špitálu Michaela Ringera 22 zlatých za špitálu v Horním Slavkově prodanou, ještě nesplatnou pohledávku 35 zlatých 35 grošů 6 peněz na domě zemřelého Petra Hillebranda.

Datace: 10.02.1611

Listina ze Slavkova (Horního Slavkova) z roku 1611 zachycuje vyznání vdovy Hanny, pozůstalé po nebožtíku Urbanu Schellovi, která se souhlasem poručníků a městské rady vyrovnává dluhy z pozůstalosti svého manžela ve prospěch zdejšího špitálu. Text obsahuje konkrétní částky dluhu a úroků, jména zúčastněných (špitálník Michael Klinger, bratranec Kryštof Übling) i formuli o vzdání se práv a svědka Sebastiana Wittgschachta. Části textu jsou na originále poškozené nebo nejisté, proto se v překladu na několika místech objevují otazníky a naznačené doplňky.

Zápis města Slavkova (Schlackenwald, dnešní Horní Slavkov) z roku 1611 — dlužní, respektive kupní vyznání vdovy ve prospěch zdejšího špitálu.

Já, Hanna [?], pozůstalá vdova po nebožtíku Urbanu [?] Schellovi, tímto veřejně vyznávám, že jsem s radou svého příbuzenstva, kvůli sobě a svým milým dětem, které jsem vychovala, provedla vyúčtování pozůstalosti po výše uvedeném Schellovi, mém milém nebožtíku manželovi. Se svolením ctihodných poručníků a moudré městské rady — totiž kurátorů a poručníků — jsem tímto s boží pomocí uskutečnila poctivý prodej svého (patrně) pivovaru čili domu ve Slavkově, domu špitálníka.

Šlo přitom o vyrovnání dluhů. Podle dosud zbývajícího dluhu jde o tyto částky:

- zbývající dluh: 135 zlatých, 35 grošů a 6 feniků [?] — tolik jsem dříve dala na pomocnou obživu,
- k tomu zdejšímu špitálu 22 zlatých téže měny.

Tito věřitelé byli zcela a úplně vyplaceni. Z dluhu 135 zl 35 gr 6 d a výše jmenované částky se mělo vyplatit v pravý čas a k určenému termínu; oněch 22 zl úroku bylo připočteno k dílu Kryštofa Üblinga, mého milého bratrance zde, a to od ctihodného a váženého Michaela Klingera,

toho času pána špitálu, soudců, konšelů (přísežných) a jiných držitelů a přívrženců. Co se týče výše uvedeného ohledně mých dědiců, bylo jim vypočteno a po dobu trvání závazku ještě dvacet dva zlatých poloviny dílu, který...

...[text je zde poškozený] ...řečenému Michaelu Klingerovi, pánu špitálu, nebo případně jeho vdově, ve prospěch potvrzeného příbuzenství připadají dvě třetiny, volné a prosté, na něž já i moji dědicové vztahujeme plnou hodnotu výše jmenovaného domu, nyní i do budoucna. Následuje rozsáhlá a opakující se právní formule vzdání se práv: „všech práv zcela a uvážlivě, v nejlepší formě, opravdově se zříkám a tímto vzdávám" — tedy vzdání se veškerých práv, námitek a výmluv.

Dále se zmiňuje ujednání mého nebožtíka manžela ohledně dědictví u Božího stánku (kostela či špitálu), které bylo se stejným příkazem sjednáno se Sebastianem [?] — a k tomu přizvaní svědkové potvrzují, že mu bylo ve všech věcech ohledně výše jmenovaného Božího stánku dosti učiněno a že už není třeba o tom znovu psát.

Slíbeno a dáno ve Slavkově léta tisíc šest set jedenáct (1611).

Svědek (Testis): Sebastian Wittgschacht [?], vlastní rukou.

Poznámka: Originál listiny je na několika místech poškozený nebo nečitelný, proto zůstávají v textu otazníky u nejistých jmen, výrazů a částí formulace — jde o věrné zachycení mezer v předloze, nikoli o chybu přepisu.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Zápis města Slavkova (Schlackenwald / Horní Slavkov), 1611 — dlužní, resp. kupní vyznání vdovy ve prospěch zdejšího špitálu]

Já Hanna [?], pozůstalá vdova po nebožtíku Urbanu [?] Schellovi[?], tímto vyznávám, že jsem s radou tohoto příbuzenstva, kvůli sobě a svým milým [dětem?], které jsem vychovala[?], ohledně [pozůstalosti?] po výše uvedeném Schellovi, mém milém nebožtíku manželovi (hospodáři), kterou jsem sečtla/vyúčtovala[?] [… veřejně …], jak bylo [tehdy?] povoleno a se schválením [mých?] cti hodných poručníků a moudrých pánů [z?] rady, totiž kurátorů a poručníků, učinila tento poctivý prodej [svého?] [pivovaru / pivovarního domu?] [ve Slavkově?], domu špitálníka[?], a to s Boží [pomocí?]:

[…] [šlo?] o dluhy, podle dosud zbývajícího dluhu, totiž [sto?] třicet pět zlatých, třicet pět grošů [a] šest [feniků?], jak jsem dříve dala[?] [na?] pomocnou obživu[?] zdejšímu špitálu, a za to dvacet dva zlatých téže [měny?], [což?] [ponechávám?]:

[Tito?] věřitelé[?] zcela a úplně zaplaceni, a z dluhu 135 zl 35 gr 6 [d], a výše jmenované [částky?] v pravý čas[?] a [k termínu?] vydat, oněch výše uvedených 22 zl [úroku?] nad [tu?] přítomnost[?] Kryštofovi[?] Üblingovi[?], mému milému bratranci zde, připočteno[?], a[?] [od?] [toho?] cti hodného a ctihodného Michaela Klingera,

toho času pána špitálu, soudců, [konšelů / přísežných?], jiných držitelů a přívrženců[?]; co se výše uvedeného[?] [však?] týče[?] [ohledně?] mých dědiců[?], jim vypočteno[?] a po dobu trvání[?] [přívazku?] ještě dvacet dva zlatých polovičního [dílu / poukazu?], [kterýžto?] [?]

[…] řečenému Michaelu Klingerovi, pánu špitálu, nebo jeho[?] téže[?] vdově[?] [k?] potvrzenému[?] příbuzenství[?] dvě [třetiny?], volné a prosté, jichž já a moji dědicové[?], onoho výše jmenovaného domu[?] [plnou?] [hodnotu?], nyní [i?] [budoucně?] proto[?] takovou skrze nejednoho [?] [poručníka / nástupce?] [a?] [jeho?] dědice[?] [budoucího?] [způsobu?] od toho, a [… rozsáhlá, opakující se právní formule vzdání se práv: vzdávám se všech práv, námitek a výmluv, „všech práv zcela a uvážlivě, v nejlepší formě, opravdově se zříkám a tímto vzdávám …" …]

a ujednání[?] mého nebožtíka manžela[?] [na?] dědictví[?] u Boží stánku (kostela/špitálu)[?], což se stejným příkazem[?] [tomu?] Sebastianovi[?] [… k tomu přizvaných svědků, že mu ve [všech?] [věcech?] [místech?] [nebo?] výše jmenovaném Božím stánku[?] bylo dosti učiněno[?] a nepatří[?] se k tomu znovu psát …]:

Slíbeno a [dáno?] ve Slavkově[?] [léta?] tisíc [šest set?] a [jedenáct?] … [tj. tisíc šest set jedenáct, 1611].

Svědek (Testis): Sebastian Wittgschacht[?] [vlastní rukou].

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Eintrag der Stadt Schlackenwald / Horní Slavkov, 1611 — Schuld- bzw. Kaufbekenntnis einer Witwe zugunsten des Spitals]

Ich Hanna [?], weiland Urban [?] Schell[?] seligen nachgelassene Witwe, bekenne hiermit, daß ich mit Rat dieser Freundschaft, von wegen und meiner lieben [Kinder?], so ich erzogen[?] habe, mit obgedachten Schell, meines lieben Hauswirths seligen, [Verlassenschaft?] aufzehlt[?] [… öffentlich …], wie das egidt[?] verwilliget und mit Billigung [meiner?] ehrenvesten Vormünder und ehrenweisen Rats meiner Herren [?], denen[?] Curatoren und Vormündern, diesen redlichen Kauf [über?] [mein?] [Brauhaus?] [Schlackenwald?] des Spitalmanns [?] Haus[?], hiermit durch in Gott[?]:

[…] gewesen[?] um die Schulden, nach übrig stehender[?] Schulden, als nämlich [Einhundert?] fünfunddreißig Gulden, fünfunddreißig Groschen [und] sechs [Pfennig?], als ich vorhin geben[?] habe[?] [zu?] [hilflichen?] Lebensunterhalt[?], dem Hospital allhier hierfür[?] zweiundzwanzig Gulden gleicher [Währung?], [welche?] [bewenden?] [laße?]:

[Diese?] gläubigen[?] völlig und ganz bezahlt, und der Schulden 135 fl 35 gr 6 [d], und der vorbenannten [?] zu rechter Zeit[?] und [Termin?] heraus zu geben[?], die obermelten[?] 22 fl [Zinsung?] über [die?] gegenwärtige[?] Christof[?] Üblings[?], meines lieben Vettern allhier, zugezellt[?], und[?] [von?] [den?] ehrenvesten[?] und ehrenwürdigen[?] Michael Klinger,

Spitalherrn zur [Zeit?], Richtern, [Geschworenen?], [andern?] Innehabern und Anhängern[?]; wegen [obermelt?] [aber?] erzählt[?] [um?] meiner Erben[?], selbe ausgezellt[?] und [währenden?] Anhanges[?], noch zweiundzwanzig Gulden halber [Schein?], [welchen?] [?]

[…] gedachten Michael Klinger Spitalherrn oder dero[?] desselb[?] Wittib[?] [zu?] bestätigtes[?] Freundschaft[?] zwei [Drittel?], ledig und los, der ich und meine Erben[?], des verbenannten[?] Hauses[?] [vollen?] [Wert?], nun [zu?] [künftig?] davor[?] solche durch manche [?] Leiter[?] [und?] [ihre?] Erben[?] [künftigen?] [Gestalt?] davon, und der[?] [… umfangreiche, sich wiederholende Rechtsverzichtsformel: Verzicht auf alle Rechte, Einreden und Ausflüchte, „aller Recht gänzlich und wohlbedächtig, in bester Form, wahrhaft Renunciert und begeben hierbei [will?]" …]

und der Vereinbarung[?] meines Hauswirths[?] [seligen?] [an?] der Gottesstätte[?] Erbe[?], so mit gleichem Gebote[?] [dem?] Sebastian[?] [… der hierzu gezogenen Zeugen, daß ihm in [aller?] [allen?] [Sachen?] [Orten?] [oder?] vorbenannte[r?] Gottesstätte[?] genug geschehen[?] und sich nicht eignen[?] hierbei wieder zu schreiben …]:

Versprochen und [gegeben?] zu Schlackenwald[?] [im Jahr?] eintausend [vierhundert?] und [eilf?] … [recte: ein­tausend­sechs­hundert und eilf].

Testis: Sebastian Wittgschacht[?] [mp.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 1031

Kašpar Reitter, provazník v Horním Slavkově, potvrzuje, že mu jeho poručníci vyplatili z jeho dědického podílu 12 zlatých 30 grošů.

Datace: 23.09.1611

Dlužní úpis z 23. září 1611, kterým se měšťan a uhlíř Kašpar Richter ze Slavkova (Schlackenwaldt) zavazuje splatit 12 zlatých 30 grošů, jež za něj vyplatil pan Lenhardt Kümmicher, pfléř, jménem jiného pána (patrně komendátora). Listina je vlastnoručně podepsaná a opatřená pečetí.

Já, Kašpar Richter, měšťan a uhlíř ve Slavkově, tímto svým vlastnoručním úpisem doznávám, že mi ctihodný a vážený pan Lenhardt Kümmicher, pfléř, jménem jiného pána, patrně komendátora [?], vyplatil místo mě dvanáct zlatých 30 grošů. K jejich zaplacení jsem se zavázal, a proto má být tento dlužní lístek na 12 zlatých 30 grošů po roce od něho na mém účtu opět zúčtován, tedy odečten.

Na potvrzení jsem tento list vlastním jménem podepsal a svou pečetí stvrdil.

Dáno ve Slavkově dne 23. září roku 1611.

Na rubu listiny je podpis Kašpara Richtera a přitištěné oválné pečetidlo s erbovním motivem.

(Poznámka: Zachovaná listina tvoří jediný jednostranný dlužní úpis – přední strana nese vlastní text o šesti a šesti řádcích, zadní strana pak podpis a pečeť.)

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Já, Kašpar Richter (Caspar Richter), měšťan a uhlíř (Köhler) v Slavkově (Schlackenwald), tímto svým úpisem (vlastnoručním listem) doznávám: poněvadž mi ctihodný a vážený pan Lenhardt Kümmicher, pfléř (správce/úředník), [a/jménem] jiného pána, komendátora[?] (titul nejistý), místo mě[?] vyplatil dvanáct zlatých 30 grošů — k jejichž zaplacení jsem se zavázal — má mi být tento dlužní lístek [ve výši] 12 zl. 30 grošů od něho po roce na mém [účtu/závazku] opět zúčtován (odečten).

K většímu potvrzení jsem [tento list] vlastním jménem [níže] podepsal a svou pečetí (pečetidlem, Pettschaft) stvrdil.

Dáno ve Slavkově (Schlackenwald), dne 23. září roku 1611.

[Rub listiny:] (podpis) Kašpar Richter (Caspar Richter) — [přitištěné oválné pečetidlo / pečeť s erbovním motivem].

[Poznámka přepisovatele: Adresář obsahuje 6 údajných „stran", avšak soubory p1–p6 jsou bajt po bajtu totožné kopie jednoho a téhož listu. Pruh b1 = horní okraj se zdobným iniciálovým tahem; b2–b3 = lícová strana s textem (6 + 6 řádků); b4 = rubová strana s podpisem a pečetí; b5 = prázdná. Jde tedy o jediný jednostranný dlužní úpis (vlastnoruční „Handtschrift" / dlužní list).]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Ich Caspar Richter, Burger vnndt Köchler [Köhler] zu Schlackenwaldt, bekenne mit dieser meiner Handtschrifft: Demnach mir der Ehrnueste vnndt Volgeachte Herr Lenhardt Kümmicher, Pfleger, dann anders Herrn Commenders[?], mir an meines statt[?] inszua[?] geben zwölff gulden 30 g(roschen) — solches mir [...] der Zahlung versprochen ist worden — solche Zedell [über] f(l) 30 g(roschen) gulden mir [von] Ihne[n], über ein Jahr an meinem [...?] wieder abgerechnet werden [sollen].

Zu mehrer Bekrefftigung hab ich [diese] in meines Namens andere[r] [unter]schrieben, vnnd mit meinem Pettschafft bekrefftiget.

Datum Schlackenwaldt, den 23. Septembris Anno 1611.

[Rückseite / Verso:] (Unterschrift) Caspar Richter — [aufgedrücktes ovales Pettschaft/Siegel mit Wappenmotiv].

[Anmerkung des Bearbeiters: Die Listung enthält 6 angebliche „Seiten", doch sind p1–p6 byteidentische Duplikate desselben einen Blattes. Band b1 = oberer Rand mit verziertem Initial-Schnörkel; b2–b3 = Vorderseite mit dem Text (6 + 6 Zeilen); b4 = Rückseite mit Unterschrift und Siegel; b5 = leer. Es handelt sich also um ein einziges einseitiges Schuldbekenntnis (eigenhändige „Handtschrifft" / Schuldschein).]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 1032

Jan Hendel, postřihač v Norimberku, uděluje Janu Schadovi, městskému písaři v Horním Slavkově, plnou moc, aby vymohl jeho pohledávku na Bartoloměji Stempelovi v Horním Slavkově.

Datace: 28.09.1611

Listina z roku 1611 je plná moc, postupní (cesní) a kvitanční list norimberského měšťana a soukeníka Hanse Zinstela, kterým se domáhal zaplacení dluhu tří set třiceti zlatých od Bartla Stengela, tehdy usazeného v Horním Slavkově. Protože Stengel svůj dřívější slib splatit dluh do tří měsíců nedodržel, zmocnil Zinstel horní­slavkovského městského písaře Johanna Schadta (?), aby pohledávku vymohl smírnou cestou, a v případě odmítnutí ji vysoudil u soudu v Horním Slavkově.

Tato listina z roku 1611 je plnou mocí, postupním (cesním) a kvitančním listem Hanse Zinstela, měšťana a soukeníka (Gewandschneidera) z Norimberku, který se týká jeho pohledávky vůči Bartlu Stengelovi, tehdy usazenému v Horním Slavkově.

Hans Zinstel v listu tímto slavnostně prohlašuje a dává na vědomí každému, do jehož rukou se list dostane, následující.

Bartl Stengel mu podle jeho účetních knih dluží řádnou částku tří set třiceti zlatých počítaných po 60 krejcarech za zlatý (přičemž určitá menší suma, patrně kolem 10 zlatých a 10 krejcarů, byla předem vyňata, resp. ponechána v zůstatku). Kvůli tomuto dluhu Stengela Zinstel již dříve upomínal, a to na základě smlouvy sepsané dne 3. prosince roku [1]609 u písaře a před panem Adamem Dietrichem (možná Dietschem), tehdejším purkmistrem. Stengel tehdy před městem přislíbil a zavázal se, že dluh i s příslušnou kvitancí vyrovná co nejdříve, do tří měsíců, v Norimberku, bez dalšího odkladu či škody.

Zinstel doufal, že Stengel svému opakovaně ohlášenému závazku dostojí - vždyť nad tím měl bdít i ctěný pan purkmistr - avšak k zaplacení patrně nedošlo. Text listiny se v tomto místě láme a dále opakuje hustou právní formuli: Zinstel v ní žádá řádné vyplacení své pohledávky, doložené jeho účetními knihami, i s úroky a náklady, protože jeho slušnému a po právu oprávněnému požadavku nebylo ihned vyhověno. Domáhá se, aby byl jeho nárok - jistina, úrok i náklady - vůči Stengelovi (v textu označovanému také jako "faktor") potvrzen a stvrzen.

Na základě toho Zinstel tímto listem zmocňuje písaře, ctihodného pana Johanna Schadta (?), městského písaře v Horním Slavkově, aby jeho pohledávku vymáhal - a to plnou mocí, jak je podle práva nejrozumnější a nejtrvalejší. Zmocněnec měl podle obsahu listu tuto pohledávku (týkající se patrně i jistého Jürgena?) u Stengela nejprve vymáhat smírnou cestou. Pokud by se Stengel bránil ji uhradit, měl ji zmocněnec na příslušném místě v Horním Slavkově soudně zažalovat jako dlužníka. Při tom všem měl jednat tak, jako by byl sám Zinstel osobně přítomen.

Listina je stvrzena vlastnoručním podpisem: "Já, Hanns Zinstel, v Norimberku (?)." Pochází z roku 1611.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Plná moc, resp. postupní (cesní) a kvitanční list Hanse Zinstela, měšťana a soukeníka (Gewandschneider) v Norimberku, ohledně pohledávky vůči, resp. u Bartla Stengela v Horním Slavkově, z roku 1611.]

Já, Hanns Zinstel, měšťan a soukeník (Gewandschneider) v Norimberku, tímto vyznávám mocí tohoto listu [a dávám na vědomí každému]:

Poněvadž mi Bartl Stengel, nyní v Horním Slavkově (zu Schlackenwaldt), jakožto držitel [dlužník] dle mých účetních knih (Handbücher) řádné [pohledávky] tří set třiceti zlatých po 60 krejcařích za zlatý [tj. … zl. 10 kr. předem vyňato, jakož i v zůstatku …], dluží, kvůli čemuž jsem jej [již dříve] [upomínal], podle [smlouvy, resp. listu] sepsaného dne 3. prosince roku [1]609 u písaře [a] před panem Adamem Dietrichem (Dietschem?), tehdejším [naším] purkmistrem, výše [jmenovaným], [kdy] [kvitanci] nebo takovéto řádné vymáhání a zaplacení z úřední povinnosti, co nejdříve, [Stengel] ve městě přislíbil a přisáhl [složit] do tří měsíců v Norimberku, bez dalšího odkladu či [škody].

Ačkoli jsem se [nyní] kojil nadějí, že dostojí svému častokrát ohlášenému [závazku], jak [o tom] ctně jmenovaný pan purkmistr náležitě [od něho] během roku dbal [?], [a že mi takto bude placeno až do …]

[… hustá opakující se právní formule potvrzení a požadavku; smysl: já, Hans Zinstel, požaduji řádné zaplacení své pohledávky řádně doložené mými účetními knihami i s úroky a náklady, jelikož mému slušnému a po právu odůvodněnému požadavku nebylo v tomto případě ihned vyhověno; a abych vůči faktorovi [Stengelovi] učinil zadost svému slušnému a po právu, ba ještě mírnému požadavku jistiny, úroku a nákladů, nechť je tento oprávněný nárok potvrzen [a stvrzen], protože to dle mého požadavku [jinak] nelze …]

A tak tímto dávám zplnou moc [zmocňuji] písaře a [ctihodného] pana Johanna Schadta (?), městského písaře zde v Horním Slavkově (Stadtschreiber alhier zu Schlackenwaldt), [a to] vší řádnou mocí, jak to v právu má být nejrozumnější a nejtrvalejší, takovým způsobem a tak, aby tuto mou pohledávku podle obsahu [listu] na Jürgena (?) u zmíněného Stengela smírně vymáhal; a pakliže by se Stengel zdráhal [ji] uhradit, aby [ji] na náležitém místě zde v Horním Slavkově soudně zažaloval [jako] dlužníka [proti němu …]

[… další zmocňovací a potvrzovací formule; zmocněnec má pohledávku vymáhat smírně, anebo, zdráhá-li se Stengel platit, ji na náležitém místě v Horním Slavkově soudně zažalovat, vše tak, jako bych já, vystavitel, byl osobně přítomen; stvrzeno vlastnoručním podpisem …]

[Podpis:] Já, Hanns [Zinstel], [v] Norimberku (?).

[1611]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Vollmacht- bzw. Zessions- und Quittungsschein des Hans Zinstel, Bürger und Gewandschneider zu Nürnberg, betreffend eine Forderung gegen bzw. bei Bartl Stengel zu Schlackenwald, 1611.]

Ich Hanns Zinstel, Burger vnnd [Ge]wandtschneider [= Bewandtschneider] in Nürmberg, Bekenne hiermit in crafft diß br[ieffs] [hiermit] [?] vnnd [thue kund gegen jedermann]:

Demnach mir Bartl Stengel anitzo zu Schlackenwaldt, Inhalter [Inhaber] einer auf meine HandtBücher richtigen [?] [Schuld bzw. Forderung von] Drey hundert dreissig gulden zu 60 x[r] das [fl.], [iz fl. 10 x[r] vor ausgenommen, auch In behalt …] schuldig, [als] der wegen ich [ihn] [bereits zuvor] bett[?] sein, in [In]halt[er] des 3. Decembris A[nn]o [1]609 [aufgerichteten Vertrags bzw. Schreibens] bei dem Schreiber [und] [vor] Herr Adam Dietrich [Dietsch?], damals beeder [?] [unser] Bürgermeister, [obg]e[nannter] [?], der Inn[?] [Quittung] oder solche richtige [Ab]forderung [und] Bezahlung Ambtshalben, aller nechst, gestriges [?] [von] [Stengel] [in] der Stadt angelobt vnnd zugesagt, [innerhalb] dreyer Monat. Zu Nürmberg [zu erlegen] [?], ohn fernern [Verzug oder] Übelschaden [?].

Obwohl ich mich [nun] in [solcher] Hoffnung gehabt [habe], er werde [seines] deß mehr [öfter angesagten] [?] Nachkommens, als [der] Ehrengedacht[e] Herr Bürgermeister billig [?] [von ihm] in [seiner] [?] Jahres [?] acht genommen [?], [und mir solches Geben bis] [in den …]

[… dichte Wiederholung der rechtlichen Bekräftigungs- und Begehrungsformel; sinngemäß: ich, Hans Zinstel, begehre rechtmäßige Bezahlung meiner ordentlich nach meinen Handbüchern bestehenden Forderung samt Zins und Unkosten, da mein billiges und rechtmäßiges Begehren in diesem Fall nicht stracks erfüllt worden ist; und damit ich gegenüber dem Faktor [Stengel] meinem billigen und rechtmäßigen, ja noch mäßigen Begehren der Hauptsumme, des Zinses und der Unkosten genug tue, der billige Anspruch möge contestirt und [bestätigt] werden, weil dies nach meinem Begehren nicht … vermag …]

Also gab ich hierdurch [vollmächtig] dem Schreiber vnnd [achtbarn] Herrn Johann Schadt [?], Stadtschreiber alhier zu Schlackenwaldt, alles wohl[en] bekommens gehaltt [= Gewalt/Vollmacht] geben, wie solchen Im Rechten am vernünfftigsten vnnd beständigsten sein soll, der gestalt vnnd also, dass er diese meine forderung, Inhalter [Inhalt] einer Inn des Inhalters [?] auf Jürgen [?] bei mehr ge[dachtem] Stengel, gütlichen soller [= solle er] erfordern; vnnd da er sich einer abzutragen [verweigern bzw. nicht] [will], als das er [an] gebürenden orts alhier zu Schlackenwaldt, gelegt [= klagt/gelegt] bei [Gericht], ein Schuld[e]ner [?] [gegen ihn …]

[… weitere Vollmachts- und Bekräftigungsformeln; der Bevollmächtigte soll die Forderung gütlich oder, falls Stengel sich der Abtragung weigert, an gebührendem Ort zu Schlackenwald gerichtlich einklagen, alles als ob ich, Aussteller, persönlich gegenwärtig wäre; mit eigenhändiger Unterschrift bekräftigt …]

[Unterschrift:] Ich Hanns [Zinstel] [zu] Nürmberg [?].

[1611]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 1036

Kašpar Flemming, konvář v Horním Slavkově, činí za přítomnosti Kašpara Härtla, radního, Melichara Multze, správce rychtářského úřadu, a Jana Schada, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.

Datace: 12.11.1611

Listina obsahuje poslední vůli (testament) Kašpara Flemminga (Flemmigka), měšťana a konváře v Horním Slavkově, sepsanou 12. listopadu 1611 za účasti městské rady a s podpisy svědků. Kašpar v ní pamatuje na svou ženu a děti a řeší především rozdělení řemeslného nářadí a zásob mezi rodinu; testament byl veřejně vyhlášen (publikován) 23. ledna 1612.

TESTAMENT (POSLEDNÍ VŮLE) KAŠPARA FLEMMINGA (FLEMMIGKA), MĚŠŤANA HORNÍHO SLAVKOVA (SCHLACKENWALDU), 12. LISTOPADU 1611

Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice, amen.

Budiž známo a všem ku vědomosti, že já, Kašpar Flemming, měšťan a konvář (cínař) zde v Horním Slavkově, jsem uvážil, že není nic jistějšího – a zároveň nic nejistějšího – než smrt, a pováživ, jak pomíjivá je tato vezdejší časnost, pokládal jsem za dobré učinit své pořízení a zřízení včas, dříve než by mě smrt zastihla nepřipraveného. Činím tak proto při plném zdraví, dobrém rozumu a nezmatené mysli.

(Následuje hustá právní formule, jejímž smyslem je prohlášení, že pořizovatel činí své pořízení svobodně, při zdravém rozumu a bez jakéhokoli donucení – „při dobrém rozumu a nezmatené mysli" – a že žádá o součinnost městské rady.)

S vědomím a radou pánů ustanovených radních, kteří v té době spravují rychtářský úřad, a městského písaře, jsem se obrátil na ctihodnou a vysoce moudrou radu zde se žádostí, aby mí páni...

...aby ke mně laskavě přišli a aby byl sepsán a řádně zřízen můj testament. Činím tak z vlastní svobodné vůle, z vlastního popudu, bez jakéhokoli lidského navádění či nátlaku. Aby ke spáse mé duše byl testament pořízen tím nejpevnějším způsobem, formou a podobou, jak to vyžaduje přísnost všech psaných i poctivých práv i zvyklost tohoto místa, a aby tak mohl být řádně vyhlášen a uskutečněn.

(Následuje další hustá právní formule: kdyby snad tato listina v nějakém ohledu neobstála jako plnohodnotný testament, má se přesto brát jako platný kodicil nebo jiné pevné poslední pořízení, a to „v té nejpevnější možné podobě".)

Kdyby tedy tento testament nebyl platný jako úplný a dokonalý testament, má mít přesto sílu a moc kodicilu nebo jiné pevné poslední vůle, a to v nejpevnější podobě, jakou právo a zvyklost připouštějí. Toto pořízení si vyhrazuji řádně vlastní rukou.

Nejprve budiž z mé pozůstalosti po mém úmrtí vyřízeno vše potřebné, ať už jako kodicil, nebo jako testament.

Rozdělení pozůstalosti: Pokud jde o čtvrtý díl – totiž mé řemeslné nářadí a hotovou práci – je má vůle, aby toto vše bylo, po řádném vyrovnání mého dluhu a vyplacení některých pohledávek, rozděleno na čtyři stejné díly: jeden mé ženě a tři mým dětem. S podmínkou však, že mé ženě, pokud jde o věci náležející k řemeslu, bude přiražena zásoba (vorrath) a bude jí ponechána jistá lhůta k zaplacení.

Rovněž mé nářadí ať není oceněno níže než na padesát zlatých. Proto je má vůle, aby mé ženě to, co náleží k řemeslu, bylo započteno pouze za sedmdesát zlatých, aby tak byly zaopatřeny i ty dvě malé děti...

Těm dětem, které by k řemeslu neměly chuť, je má konečná vůle – žádnému z mých dvou nedospělých dětí nebude ponecháno jinak, nýbrž (dané nářadí či jeho hodnota) bylo oceněno na sedmdesát zlatých, jak stanoví tento testament. Aby...

...k naplnění mého práva (mé poslední vůle).

Stalo se v Horním Slavkově (Schlackenwaldu) v neděli po svatém Martinu, což bylo dvanáctého listopadu léta od narození Krista, našeho Pána a Spasitele, tisícího šestistého jedenáctého (= 12. listopadu 1611).

Podpis zůstavitele:
Kašpar Flemmigk

Svědkové se třemi přitištěnými pečetěmi:
Kristan [?] Jänckl [?]
Melchior Hentz [Wentz?]
Lukáš [Lazar?] Vischel [Pischel?], městský písař tamtéž (s notářským znamením/parafou)

Dorsální (rubový) záznam pod závěrnou pečetí:
Poslední vůle (testament) Kašpara Flemminga.
Publikováno (vyhlášeno) dne 23. ledna léta 1612.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

TESTAMENT (POSLEDNÍ VŮLE) KAŠPARA FLEMMINGA (FLEMMIGKA), MĚŠŤANA HORNÍHO SLAVKOVA (SCHLACKENWALDU), 12. LISTOPADU 1611

[Vzývání:]
Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice, amen.

Známo a ku vědomosti budiž všem, že já, Kašpar Flemming, měšťan a konvář (Handgießer, cínař) zde v Horním Slavkově, uvážil jsem, že není nic jistějšího a zároveň nic nejistějšího než časná smrt, a pováživ, jak pomíjivá je tato vezdejší časnost, [pokládal jsem za dobré] učinit pořízení a zřízení, aby ono [bylo hotovo dříve], než [mě smrt zastihne], a aby se tak nestalo nepřipravenému; [a proto jsem za] svého [života], při dobrém rozumu a nezmatené mysli [...]

[hustá právní formule — shrnutí: prohlášení, že pořizovatel činí pořízení svobodně, při zdravém rozumu a bez donucení, „při dobrém rozumu a nezmatené mysli", a žádá o součinnost městské rady]

[...] s vědomím a radou [...] pánů [...] ustanovených radních, kteříž toho času [...] spravují rychtářský úřad, a [doktora?] [...] městského písaře, [...] že jsem ze ctihodné a vysoce moudré rady zde požádal své [...] pány [...]

[...], aby ke mně laskavě přišli a aby byl sepsán a zřízen můj testament, [...] z mé pravé svobodné vůle, z [vlastního] popudu, bez jakéhokoli lidského navádění a nátlaku, [tak] jej kladu, činím a zřizuji. Aby po [...] [k spáse] mé duše [byl pořízen] tím nejpevnějším způsobem, formou a podobou, jak se to podle přísnosti všech psaných práv [i] poctivých [práv], jakož i podle zvyklosti každého místa má [vyhlásit a uskutečnit], a aby se tak mohlo stát s náležitým prohlášením [...]

[hustá právní formule — shrnutí: ustanovení, že pozbude-li listina v jakémkoli ohledu platnosti jako řádný testament, má platit jako kodicil nebo jako jiné platné poslední pořízení „v té nejpevnější podobě"]

[...] aby, nebude-li platná jako úplný testament, měla sílu a moc kodicilu nebo jiné pevné poslední vůle, podle té nejpevnější [formy], jak [to] právo a zvyklost [připouští]; [...] a toto [pořízení] si [řádně] vyhrazuji [k] své ruce.

Nejprve [budiž zaplaceno / vyřízeno] z mé [pozůstalosti] po mém úmrtí; [...] [jako] kodicil a [...] testament. [...]

[Rozdělení pozůstalosti:] Co se týče čtvrtého dílu — že mám své řemeslné [...] nářadí a práci (hotové zboží); je má vůle, aby to vše, po [vyrovnání] mého [dluhu] řádně [...] a některé [pohledávky?] byly vyplaceny, [...] a aby [zbytek] byl rozdělen na čtyři stejné díly, totiž mé ženě a [třem] dětem, avšak s [podmínkou], že mé ženě [...] k řemeslu [...] se zásoba (vorrath) přiráží a ponechá se jí jistá lhůta k zaplacení, [...]

[...] rovněž mé [nářadí ...]; to vše ať není ceněno níže než padesát zlatých; pročež je má vůle, aby [...] mé ženě [...] to, co náleží k řemeslu [...], bylo započteno jen za sedmdesát zlatých, aby to ty dvě malé děti [...]

[...] těm pak, kdo k tomu [řemeslu] nemají chuť, je má konečná vůle [...]; žádnému z mých dvou nedospělých dětí [...] nebude [ponecháno jinak], nýbrž [...] a oceněno na sedmdesát zlatých [...] testament. Aby [...]

[...] k naplnění mého práva [...].

[Datace:] Stalo se v Horním Slavkově (Schlackenwaldu) v neděli po sv. Martinu, což byl dvanáctý listopad, [léta] od narození Krista, našeho Pána a Spasitele, [tisícího] šestistého a jedenáctého [= 12. listopadu 1611].

[Podpis zůstavitele:]
Kašpar Flemmigk

[Svědkové se třemi přitištěnými pečetěmi:]
[Kr]istan Jänckl [?]
Melchior Hentz [Wentz?]
Lukáš [Lazar?] Vischel [Pischel?], městský písař tamtéž [notářské znamení / parafa]

[Dorsální (rubový) záznam, pod závěrnou pečetí:]
Poslední vůle (testament) Kašpara Flemminga.
Publikováno (vyhlášeno) dne 23. ledna léta 1612.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TESTAMENT DES CASPAR FLEMMING (FLEMMIGK), BÜRGERS ZU SCHLACKENWALD / HORNÍ SLAVKOV, 12. NOVEMBER 1611

[Invocatio:]
Inn Nahmen der heiligen unnd unzertrennten Dreyfaltigkeit, Amen.

Kundt unnd zu wißen sey männiglich, daß ich Caspar Flemming, Burger unnd Handgießer [Zinngießer] allhie zu Schlackenwaldt, [eyniglich] betracht[et], wie nichts gewissers, [auch] nichts ungewissers [ist], dann der zeitliche Todt, unnd er[wogen], wie [nichtig] diese Zeitlichkeit [ist], daher [gut, eine] Fügung unnd Verordnung zu [machen], damit dieselbe, [ehe] es einsmals wiederumb [...] zeitlich [Tod] soll, unnd nicht gehabt, [gemacht] werde; [bin] aber daher, bei [Zeit] unnd guter [Vernunfft] unnd unverworren [Sinnen, ...]

[hгустá právní formule — souhrn: deklarace, že pořizovatel činí pořízení svobodně, při zdravém rozumu a bez donucení, „mit guter Vernunfft unnd unverworren Sinnen", a žádá o součinnost rady města]

[...] mit [Wißen] unnd [Rath] der [...] Herren [...] der [Bestellten] Räthe, [welcher Zeit] [...] Richterambt verwalt[en], unnd Doc[tor] [Schul?] Stadtschreiber, [...] daß ich aus einem [eh]rbar[en] unnd wohlweisen Rath allhie meinen [...] Herren ersuchet, [...]

[...] lieblich anlangen, zu mir [...] mein Testament aufgerichtet [unnd] geordnet [werden], [...] aus meinem rechten freien Willen, außerhalb [...] eigenes Bewegen, ohne einige menschliche Anleitung unnd Zwang, gesetzt, gemacht unnd geordnet. Daß nach unnd außer [...] meiner Seelen [Frommen / Seelenheil] in der aller [...] beständigsten Weise, Form unnd gestalt[et], als solches nach der Schärfe aller beschriebenen Recht [unnd] redlichen [Rechten], auch nach [Gebrauch] unnd Gewohnheit jedes Orts kund gemacht, [...] werden soll, das unnd mag mit einer [...] Erklärung [...] zukommen, [...]

[hустá právní formule — souhrn: ustanovení, že má-li listina v jakémkoli ohledu pozbýt platnosti jako řádný testament, má platit jako kodicil nebo jako jiné platné poslední pořízení „nach der aller Best[ändigkeit]"]

[...] halber nicht [...] für ziemlich [als vollkommenes] Testament gültig, da es Krafft unnd macht eines Codicills oder sonst eines beständigen letzten Willens haben soll, nach der aller Best[ändigkeit], als das [...] Recht unnd Gewohnheit [...] mag, [...] soll auch dies [...] ordentlich [...] meiner Hand vorbehalten.

Anfangs [will / soll] [bezahlt?] werden [von] meiner [...] nach meinem tödlichen Abgang; [...] die Kund [...] eines [Codicills?] unnd [...] testament. [...]

Den vierten Theil, daß ich meines Handwercks [...] Werkzeug unnd Arbeit habe; ist mein Will, daß solches alles, nach meiner [Schuld?] richtig [...], unnd etliche [...] eingelöst werden, [...] soll [...] in vier gleiche Theil, als meiner [Weib] unnd die [drei] Kindern getheilt werden, doch mit [Bedingung], [daß] meinem Weib [...] zum Handwerk [...] soll ihr der Vorrath eingeschlagen unnd ein gewisser Termin zu zahlen gelassen werden, [...]

[...] desgleichen meines [Werkzeugs ...] soll das alles unter funfzig Gulden nicht geben; so will ich, daß [...] meinem Weib, [...] die zum Handwerk [...], nur umb siebzig Gulden soll angeschlagen werden, damit es die zwey kleine Kinder [...], daß er [...]

[...] denselben, die aber nicht hierzu Lust haben, das ist mein endlicher Wille [...] meiner zwey jungen Kinder, keinem [...] gelassen, sondern meinen zweyen [Schul... ] unnd siebzig Gulden taxiert [...] testament. Damit [...]

[...] meiner Gerechtigkeit [...] zu vollziehen.

[Datum:] Geschehen [zu] Schlackenwaldt, Sonntag nach Martini, war der zwölffte November, [da]s nach Christi unsers Herren unnd Seligmachers Geburt [...] [eintausend] sechshundert unnd ailff [11] Jahr [= 12. November 1611].

[Unterschrift des Erblassers:]
Caspar Flemmigk

[Zeugen mit drei aufgedrückten Siegeln:]
[Chr]istan Jänckl [?]
Melchior Hentz [Wentz?]
Lucas [Lazar?] Vischel [Pischel?], Stadtschreiber dase[lbst] [Notarszeichen / Paraphe]

[Dorsalvermerk (Rückseite, unter dem Verschluss-Siegel):]
Caspar Flemmings Testament[s] Wille.
Publicirt den 23. Januarij Anno 1612.

Zobrazit originál na Porta fontium →