Rok 1711 v kronice

Přepisy a překlady historických dokumentů jsou pořízené s pomocí umělé inteligence a mohou obsahovat chyby ve čtení starého rukopisu. Původní znění bývá u zápisu dostupné v rozbalovací části „původní přepis", případně přímo u uvedeného pramene; narazíte-li na nepřesnost, budeme rádi za upozornění.

1711
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 1837

Marie Amentová kupuje od své švagrové Žofie Amentové z Horního Slavkova její dům ležící mezi Janem Mayerem starším a Evou Stadlerovou za 200 zlatých rýnských.

Datace: 11.02.1711

Listina ze Slavkova (Schlaggenwald / Horní Slavkov) z roku 1711–1712 zachycuje spor mezi příbuznými o 200 zlatých a následné rozhodnutí zdejšího magistrátu, který tuto částku spolu s právy k ní přiřkl měšťance Marii Amentin. Součástí zápisu jsou i účetní záznamy o zaplacených poplatcích a nákladech spojených s celou záležitostí, sepsané radním písařem Laurentiem Franciscem Rothgässelem.

[Na okraji nahoře je vyznačen křížek †]

Maria Amentin, zdejší spoluměšťanka, se ocitla uprostřed sporu, který panoval mezi její švagrovou Sofií Amentin a Kristiánem [Klübem?], měšťanem a podkovářem ve Slavkově (Schlaggenwald / Horní Slavkov), dále [panem Borg?] Cothenem Mayerem, [?]Kühlerem a příbuznými pana Johanna Gottlieba Rotha. Šlo o dvě stě zlatých, které u ní byly uloženy. Maria Amentin se dovolávala svého přednostního práva (prae prioritatis) podle královského nařízení č. 16, „20", a požádala slovutný magistrát, aby jí tuto částku formálně přiřkl.

Magistrát jí vyhověl. Přiřkl jí totiž onen prodej, uzavřený mezi jejím švagrem Johannem Mayerem a Evou [Barbarou?] [Klüb?]-Amentovskou, a spolu s ním i oněch dvě stě zlatých – se všemi právy, svobodami a oprávněními, jež k této částce od starodávna náležely a jež užívali a požívali všichni dřívější držitelé (possessores). Šlo o vše, co bylo v této věci zjevné (clarissimum) a co k ní patřilo, zvláště pak s ohledem na [další, dnes nečitelné okolnosti].

Dále se v listině uvádí, že ve sporu proti Johannu Mayerovi zůstává vše tak, jak odedávna stálo – rozhodnutí se tímto potvrzuje a stvrzuje. Kupující, Maria Amentin, přislíbila celou částku řádně zaplatit: část hned při sepsání zápisu a zbytek v poslední lhůtě, tedy v roce 1712. Zavázala se tento závazek dodržet a na jeho splnění dohlédnout, dokud nebude takzvaný závdavek (Kaufschilling) z oněch 200 zlatých zcela zaplacen. Kupující se rovněž vzdala určitých práv týkajících se hostince či ubytování a s tím spojené úlevy – zda jí měla být přiznána, nebo ne, není z textu zcela jasné. V opačném případě, kdyby k tomu dala podnět druhá strana sama, nebyla by kupující ničím povinována.

K větší jistotě a stvrzení celé záležitosti byl tento zápis soudně přiřčen a potvrzen za přítomnosti pana Johanna Mayera. Stalo se ve Slavkově dne 11. února roku 1711.

Téhož dne, na témž zasedání rady, složila kupující smluvené náklady ve výši padesáti zlatých, které byly zcela vybrány – celkem tedy 50 zlatých.

Zapsal Laurentius Franciscus Rothgässel vlastní rukou, radní písař, na stvrzení pravosti.

Rozpis nákladů:
- Z uvedených 50 zlatých byl vybrán poplatek (taxa) ve výši ........ 18 zlatých
- (další položka, týkající se patrně kupního listu, je nečitelná)
- poplatek za nový voskový otisk pečeti (wachsgold) po 4 zlatých ........ 2 zlaté
- vybráno samo o sobě ........ 30 zlatých
- celkem tedy ........ 50 zlatých

Další poznámka:
Slovutný magistrát věc znovu projednal a stanovil, jak ukazuje aktuální specifikace nákladů; na tomto základě činí částka čtyřicet zlatých 26 [krejcarů?] a spolu s dalšími položkami celkem ........ 90 [zlatých?].

Zapsal Laurentius Franciscus Rothgässel vlastní rukou, radní písař, na stvrzení pravosti.

Poznámka na okraji (pravý sloupec):
Dne 29. října 1711 složil pan Schmayer (Mayer) další platbu týkající se zesnulého pana [jméno nečitelné]; zápis se dotýká i dědiců kupující, kterým má být [zbytek nečitelný].

Poznámka k přepisu: Horní řádky první strany nesou nahoře křížek †. Silně vybledlá a hustě psaná místa, stejně jako opakující se právní formule (prodejní a potvrzovací doložka), jsou zde shrnuty jen v obecném smyslu nebo ponechány jako nejisté. Zadní strany listiny jsou prázdné, obsahují jen stopy přehybů a moderní archivní číslo „39×35".

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Na okraji nahoře křížek †]

Jelikož Maria Amentin, zdejší spoluměšťanka, ve sporu, jenž panoval mezi její švagrovou Sofií Amentin a Kristiánem [Klübem?], měšťanem a podkovářem ve Slavkově (Schlaggenwald / Horní Slavkov), [panem Borg?] Cothenem Mayerem, [?]Kühlerem a příbuznými pana Johanna Gottlieba Rotha, ohledně oněch dvou set zlatých, jež u ní [byly uloženy], dovolávajíc se přednostního práva (prae prioritatis) podle obsahu královského [nařízení] č. 16, „20, prosila a žádala slovutný magistrát o přiřknutí (adjudikaci):

I přiřkl jí slovutný magistrát totéž — totiž onen prodej mezi švagrem Johannem Mayerem a Evou [Barbarou?] [Klüb?]-Amentovskou, bytem [v…], a mocí téže koupě ony dvě stě zlatých se všemi [právy?], [svobodami?] a oprávněními, jež od starodávna náležely, tak jak je všichni dřívější držitelé (possessores) užívali, požívali a měli, vše, co bylo zjevné (clarissimum) a [k tomu náleželo], obzvláště pak s [oněmi…].

[Dále:] že ohledně [sporu?] proti Johannu Mayerovi [tato věc] tak, jak odedávna stála, [se] potvrzuje a stvrzuje. Jakožto kupující [Maria Amentin] přislíbila tuto [částku] řádně zaplatit, totiž nyní hned při sepsání [?] a v poslední lhůtě, čili roku 1712, [splatnou částku] na vědomí pojistila a zavázala se ji složit; a dokud [...] nebude tzv. závdavek (Kaufschilling) z oněch 200 [zlatých] zcela zaplacen [...]. Rovněž se kupující [práva?] vzdala [...] ohledně [hostince / ubytování?] a [úlevy?] v [...]. [Má/nemá se jí] to [poskytnout]; v opačném případě však, kdyby [...] dala sama podnět [k...], kupující by mu nebyla ničím povinována.

K větší jistotě a stvrzení všeho toho byl [tento zápis / úpis] soudně přiřčen a potvrzen, za přítomnosti [?] pana Johanna Mayera. Stalo se ve Slavkově dne 11. února roku 1711.

Téhož dne a v témž zasedání rady (Eodem dato et consulatu) složila kupující smluvené (pacirte) náklady ve výši padesáti zlatých, kteréž [úřad / strana] zcela vybral(a) — činí 50 zlatých.

Laurentius Franciscus Rothgässel, vlastní rukou, radní písař, na stvrzení (in fidem).

[Rozpis / vyúčtování nákladů:]
Z výše uvedených 50 zlatých vybráno sto [...], totiž [...] poplatek (taxa) ........ 18 zlatých
[kupní list?] [?] ...
[?] na nový voskový [pečetní poplatek / wachsgold] po 4 zl. ........ 2
[?] sám vybral ........ 30
tedy celkem ........ 50 zlatých

[Další poznámka:]
[...] slovutného magistrátu nynější [...], s oněmi [...] projednáno a stanoveno, [...] jak nynější specifikace [...], rovněž [...] jsou na toto [...] čtyřicet zlatých 26 [krejcarů?] [...] ........ 90 [?]

Laurentius Franciscus Rothgässel, vlastní rukou, radní písař, na stvrzení.

[Pravý sloupec / poznámka na okraji:]
Dne 29. října 1711 složil [v…] pan Schmayer [Mayer] dne [...] [...], [...] zesnulého pana [...], [...] kupující, [...] dědicům chce [...].

[Pozn.: Horní řádky první strany nesou nahoře křížek †. Silně vybledlá, hustě psaná místa a opakující se právní formule (prodejní a potvrzovací doložka) jsou zde shrnuty sinně nebo označeny [?]. Strany p3 jsou prázdné/rubové (jen stopy přehybů a moderní archivní tužkou psané číslo „39×35"), proto byly vynechány.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Marginal-Kreuz †]

Demnach Maria Amentin allhiesige Mitbürgerin, in den zwischen ihrer Schwägerin Sophiam Amentin und Christian [Klüb?], Bürger und Hufschmied in Schlaggenwald, [Herrn Borg?] Cothen Mayer, [?]Kühlern und Herrn Johann Gottlieb Roth Verwandten, deren Misshelligkeit gewesenen [?], wegen der bei ihr zwei hundert Gulden, prae prioritatis allegando nach Innhalt der Königl[ichen] [?] No. 16, „20, allegando, gebeten und einen wohl[edlen] Magistrat um die Adjudication gebeten: Als hat ein wohl[edler] Magistrat ihr solches, zwischen Johann Mayer Schwager und Eva [Barbara?] [Klüb?]-Amentischer wohnhaft [?] Verkauf, und in Kraft [?] Kaufs der zwei hundert Gulden samt allen [Recht?] von alters her gehabt, [Freiheiten?] [?] […] und Gerechtigkeit, wie solche alle [vorige] Possessores genossen, [genützt?] und gebraucht haben, was Clarissimum genützt [?] und [?] gewest ist, insonderheit aber mit den [?] [?] [?]

[… darnach folgt:] daß über [?] gegen Johann Mayer ein [?] [?] er [?] alt gestanden, gegen [?], des [?] massen [?] [?], also [?] die ein [?] [?] führen sollte, bestätiget und confirmiret. Werde als ab[ge]ka[u]fterin versprochen, solches wohl [?] zu bezahlen, als nemb[lich] anjetzo gleich zur Aufricht [?] und [?] und letzte Zeit, oder [Anno] 1712 aufstehend [?], zur Nachricht versichert. [Zu erlegen?], und so lang [?] [als?] [?] beziehe, [?] [Kayschilling?] der 200 [Gulden?] völlig bezahlt. Gleich [?] sich [die] ab[ge]ka[u]fterin dessen begeben, der [?] [?] Herberg [?] [Vergünstigung?] in [?] [?]. Ist [?] [?] [?] [?] [?] [?] [?] zu geben, im [Gegenteil?] aber, da die [?] Kayschilling selbst anlaß ihm [?] gegeben hätte, die ab[ge]ka[u]fterin ihm nicht schuldig wäre.

Zu mehrerer Sicherheit und Bestätigung all dessen ist [?] die [Verschreibung?] [?] judiciret und confirmiret worden, unter den [Progress?], wenn [?] [?] [Hr.] Johann Mayer. Actum Schlaggenwald, den 11. Febr[uar] des 1711.

Eod[em]: Dato et Consulatu hat ab[ge]ka[u]fterin die pacirte unkost belegt mit Fünfzig Gulden, welche der [?] völlig erhoben — facit 50 fl.

Laurentius Francisc[us] Rothgässel m[anu] p[ropria]. Rathsschr[eiber] in fidem.

[Aufstellung / Kostenrechnung:]
[Obiges?] 50 fl. haben hundert [?] erhoben nach nembl[ich] die [?] Tax[?] ........ 18 fl.
[einen Kaufbrief?] [?] ...
[?] [?] [neuen wachsgold?] zu 4 fl. ........ 2
[?] selbst erhoben ........ 30
also ........ 50 fl.

[Weitere Notiz / p2_b4:]
[?] [?] [?] eines wohl[edlen] Magistrats gegenwärtige, mit denen [?] [?] [?] übergangen und bestimmt, [?] [?] [?] [?] wie die [neuerte] Specification [?] [?] gleich [?] sind auf dieses [?] vierzig Gulden 26 [?] [?] wohl als solche [?] selbst [?] [?] [?] [?] [?] [?] [?] ........ 90 [?] [?]

Laurentius Fran[ciscus]: Rothgässel m[anu] p[ropria].
Rathsschr[eiber] in fidem.

[Rechte Spalte / Randnotiz p2_b1–b2:]
Den 29. [Octobris] 1711 erlegt in [?] Herr Schmayer am [?] ab[?] nach [?] hat mit [?] [?] [?] [?] [?] des ab[ge]standenen Herrn [?] [?] dem [?] der ab[ge]ka[u]fterin die [Ernst?] Erben will [?] in [?]

[NB: Die ersten Zeilen von p1_b1 tragen oben ein Kreuz †. Stark verblasste, eng geschriebene Stellen sowie wiederkehrende Rechtsformeln (Verkaufs- und Bestätigungsklausel) sind hier sinngemäß zusammengefasst bzw. mit [?] markiert.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 1840

Jiří Starck z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Antonína Dorschnera, zástupce rychtáře města Horního Slavkova, Jana Josefa Pauluse a Jana Jiřího Faiga poslední vůli.

Datace: 21.06.1711

Listina zachycuje poslední vůli (testament) pana Georga Bancka ze Slavkova (Schlaggenwald), sepsanou 21. června 1711 a veřejně vyhlášenou 22. února 1714. Zůstavitel v ní odkazuje svou duši Bohu, ustanovuje dědice – manželku Margarethu, děti a vnoučata po zemřelé dceři – a určuje odměnu i podmínky pro vdovu, která má v domě zůstat, dokud se znovu neprovdá.

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

U úřadu úřadujícího purkmistra byli jednomyslně požádáni pan purkmistr Johann Mayer a pan Georg Banck. Podle chvályhodného městského zvyku byli k nim vysláni zdejší městští soudci, aby od pana Bancka vyslechli jeho poslední vůli. Purkmistr souhlasil, že ji od něho přijme, a z titulu svého úřadu k tomu určil zástupce.

Zůstavitel, při plném rozumu a jasném uvážení, si uvědomoval, že nic není jistějšího než smrt, ale nic nejistějšího než její hodina, a obával se, že by ho smrt jako muže „zamilovaného" (tedy majícího rodinu, o niž se stará) mohla snadno zaskočit. Aby po jeho smrti nevznikaly žádné spory, dobrovolně prohlásil, že toto je jeho poslední a svobodná vůle, a přál si, aby byla po jeho smrti dodržena takto:

Za prvé poroučí svou ubohou duši, odcházející od těla, do rukou svého Stvořitele a Vykupitele s nejvyšší důvěrou, že na přímluvu nejblahoslavenější Panny a Matky Boží Marie bude milostivě přijata mezi jeho vyvolené. Tělo pak odevzdává lůnu země – další text na tomto místě předlohy chybí.

Za druhé – protože základem a hlavní částí každého řádně sepsaného testamentu je ustanovení dědiců – jmenuje za své úplné a právoplatné dědice ve svém zanechaném nevelkém jmění:
- svou pozůstalou manželku Margarethu,
- své vlastní děti Johanna Michaela, Johanna Christopha a Zachariáše Banckovy,
- a dále po své zemřelé dceři Anně Regině Rüdigové její zanechané děti coby pravá vnoučata,
- a Marii (patrně Vischerovou) ve Slavkově (Schlaggenwald).

Za třetí odkazuje – po zaplacení všech dluhů – své pozůstalé manželce Margarethě sto zlatých, které má dostat ještě před rozdělením pozůstalosti. Činí tak na znamení vděčnosti za to, že ho až do jeho smrti pečlivě opatrovala, a v důvěře, že ho bude opatrovat i nadále.

Za čtvrté si přeje, aby jeho manželka Margaretha po jeho smrti zůstala v domě a dále v něm hospodařila, a to za předpokladu, že se znovu neprovdá. Zbytek tohoto ustanovení je v předloze poškozen a nedá se spolehlivě přeložit – hovoří se v něm ještě o jejím bydlení v domě a o nějakých dalších podmínkách, které se ale nedochovaly čitelně.

Za páté zůstavitel dále pořizuje o ložním prádle a dalších věcech – tato pasáž je v originále silně poškozená, takže přesný obsah (patrně odkaz ve prospěch kostela nebo špitálu) nelze s jistotou rekonstruovat.

Závěrem je uvedeno: Na důkaz toho jsme to vlastnoručně podepsali, a to tak a nijak jinak, než že toto je jeho poslední vůle, a stvrdili jsme ji obvyklou soudní pečetí. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 21. června roku 1711.

Podpisy: Johann Andreas Dorscha(?), Johann Joseph Säuberlich (vlastní rukou), Johann Georg Fri...(?).

Tento nuncupativní (tj. ústně prohlášený) testament pana Johanna Georga Bancka byl publikován na plném zasedání městské rady, za přítomnosti všech dotčených osob, za konzula pana Johanna Georgia Bancka, na tomto místě dne 22. února roku 1714.

Zapsal Laurentius Franciscus Roth, tehdejší veřejný notář.

Na rubové straně listiny je uveden dorsální nadpis: „Č. 23 – Protokolárně přijatá poslední vůle neboli testamentní nuncupace pana Georga Bauncka, dne 21. června 1711."

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Poté, co u úřadu úřadujícího purkmistra byli jednomyslně požádáni pan purkmistr Johann Mayer a pan Georg Banck, dali podle chvályhodného městského zvyku zdejší městské soudce k nim deputovat, aby od něho vyslechli jeho poslední vůli. Řečený pan purkmistr svolil, aby ji od něho přijal, a z titulu úřadu k tomu určil [zástupce], který [zaznamenal], že tento [zůstavitel] při dobrém rozumu a chápání, uváživ, že nic není jistějšího než smrt, avšak nic nejistějšího než její hodina, a obávaje se, že by jako [milovaný/zamilovaný] muž mohl být smrtí snadno zaskočen, aby do budoucna po jeho smrti byly zamezeny veškeré spory, dobrovolně vyznal, že toto je jeho poslední a [radostná] vůle, a tak že má být po jeho smrti zachována, totiž:

[Za prvé:] Poroučí svou ubohou duši, odcházející od těla, do rukou svého Stvořitele a Vykupitele, s nejvyšší důvěrou, že na přímluvu nejblahoslavenější Panny a Matky Boží Marie bude milostivě přijata do počtu jeho vyvolených; tělo pak odevzdává lůnu země, a protože mu [...]

Za druhé, ježto základní a hlavní částí každého řádně sepsaného testamentu je ustanovení dědiců, ustanovuje ve svém zanechaném nevelkém jmění za své úplné a právoplatné dědice svou pozůstalou manželku Margarethu spolu se svými vlastními dětmi, jmenovitě Johannem Michaelem, Johannem Christophem a Zachariášem Banckovými, dále po své zemřelé dceři Anně Regině Rüdigové její zanechané děti jakožto pravá vnoučata, a Marii [Vischerovou?] ve Slavkově (Schlaggenwald).

Za třetí odkazuje, po zaplacení všech dluhů, své pozůstalé manželce Margarethě, vzhledem k tomu, že ho až do jeho smrti pečlivě opatrovala, a v důvěře, že ho i nadále bude pečlivě opatrovat, na znamení vděčnosti sto zlatých, které má dostat před dělením [pozůstalosti].

Za čtvrté chce, aby právě zmíněná jeho manželka Margaretha po jeho smrti zůstala v domě a [hospodařila v něm], pokud nepřistoupí k dalšímu [sňatku] a znovu se neprovdá; a to tak, aby tam bydlela [...] poslední vůli uzavřel [...] rovněž i chvályhodný [...] o ochranu a [...]

Za páté chce též on, zůstavitel, [aby ložní] prádlo [a další věci] [...] [připadlo zřejmě kostelu/špitálu sv. Jiří] [...]

[Závěr:] Na důkaz toho jsme to vlastnoručně podepsali, a tak a nijak jinak, než že toto je jeho poslední vůle, obvyklou soudní pečetí stvrdili. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 21. června roku 1711.

[Podpisy:]
Johann And[reas] Dorscha[?]
Johann Joseph Säuberlich, vlastní rukou
Johann Georg Fr[i...] [?]

Publikováno bylo toto nuncupativní (ústně prohlášené) testament pana Johanna Georga Bancka na plném zasedání rady, za přítomnosti těch, jichž se to týká, za konzula pana Johanna Georgia [Bancka], na tomto místě dne 22. února roku 1714.

Laurentius Franz Roth, t. č. veřejný notář.

[Rubová strana / dorsální nadpis:]
Č. [...] 23
Protokolárně přijatá poslední vůle neboli testamentní nuncupace pana Georga Bauncka, dne 21. června 1711.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

In Nahmen der Allerheyligsten und untheil-

baren Dreyfaltigkeit Gottes Vatters, Sohn und

heiligen Geistes Amen.

Demnach in den regierenden Bürgermeister-Ambt

Herrn Bürgermeister Johann Mayer, Herrn Georg Banck

[ein]müthig erbeten lassen, h[aben] sie nächst nach löbl[ichem] Stadt-Gebrauch

die allhiesige Stadtgerichten zu denselben deputiren, welche seinen

letzten Willen von Ihm vernehmen mögen: Deß hat berührter

Herr Bürgermeister solchen bey Ihm einzunehmen [be]willigt, sich [auch?]

benante der Ambtswegen dessen verordnet, welcher in deßen

dießer mit guten Vernunfft undt Verstand, in Betrachtung wie

deß nichts gewißers alß der Todt, aber nichts ungewißers

alß deßen Stundt seye, er auch befürchtete, alß ihm alß

[ver]liebten Mann von den Todt leicht übereylet zu werden;

damit nun künfftig nach seinen Todt alle Strittigkeiten verhindert

werden möchten, hat er freywillig bekennet, daß diß

sein letzter undt freylicher [= frölicher] Will seye, und also nach seinem Todt

gehalten haben will als [folgt] nemb[lich]:

[Primo:] Befiehlet er seine arme [Seele] der den Leib abscheidenden Seel in

die Hände seines Erschaffers undt Erlösers, mit höchstem Vertrauen,

welche durch die Vorbitt der seeligsten Jungfrauen undt Mutter

Gottes Mariä, in die Zahl seiner außerwöhlten gnädiglich an-

undt aufgenohmen zu werden, den Leib aber überlässet er

zu der Erden Schoß, Erden undt weilen ihm [...]

Secundo, [weilen?] jeden ordentlich aufgerichten Testaments gründt-

Veß[t] undt principal Stück die Erbeinsetzung ist, alß thut er

in seinen hinterbleibenden wenigen Vermögen, zu deßen voll-

kommenen undt rechtmäßigen Erben einsetzen, seine hinter-

bleibende Frau undt Ehewürthin Margarethan sambt

seinen Leibl[ichen] Kindern benentl[ich] Johann Michael, Johann Christoph

undt Zacharian Bancken, dann nach seiner [ab?]gestorbenen

Tochter Anna Regina Rüdigin die hinterlaßene Kinder alß

wahre Enicklein [= Enkel], undt Marian [Vischerin?] in Schlaggenwaldt.

Tertio prae legirt er, nach abgezahlten allen Schulden, seiner hinterblei-

benden Ehewürthin Margarethä, in ansehung daß sie ihm bis

[an?] seinen Todt fleißig gewartet undt aus Vertrauen, daß dieselbe ihn

[auch?] künfftighin fleißig warten wirdt, zu einer Erkanntlich-

keit, Ein hundert Gulden, welche sie vor der Theilung be-

kommen solle. Pro

Quarto will er, daß gleich gedachte seine Ehewürthin Margaretha

nach seinen Todt in dem Hauß zu lang verbleiben undt herzeg [= herrschen?]

solle, also sie nicht zur anderen [Ehe?] schreiten undt wieder-

verheürathen würde, jedoch der gestalt, daß sie wohnen [solle?]

[...] daß sie [es?] wieder ihn [über?]bauen [soll?], im fall sie aber außer

solle gedachter Frau die Ge-

bühren undt [ver]bleiben [...] letzten Willen beschloßen

[...] zu gleich auch die löbl[iche]

über Schütz undt [...]

Quinto will auch er Testator [...] Bett-Gewandt [...] geze[uge?]-

ungen, Ihr will allen wenige Handwerks [...] [zu] der Verbauschaft [?] haben sol-

len [...]

[Schluss:] Zu Urkundt deßen haben wir des eigen-händig unter-

schrieben, undt es dann also undt anderst nicht, alß

daß diß sein letzter Will seye, mit den gewöhnlich gerichtl[ichen]

Insiegel corroboriret. Geschehen Schlaggenwaldt den

21t Junij Ao 1711.

[Unterschriften:]

Johann And[reas]: Dorscha[?]

Johann Joseph Säuberlich m[anu] p[ropria]

Johann Georg Fr[i...] [?]

Publicatum hoc testamentum Nuncupativum Herren Johann

Georg Banncken in pleno consessu senatorio coram iis quorum

interest, consule domino Joanne Georgio [Banck] hoc loco die 22 Februarij

Ao 1714.

Laurentius Fran[ciscus]: Roth p[ro] t[empore] Notarius publicus

[Rückseite / dorsaler Titel:]

No. [...] 23

Berichtlich eingenahmener letzter Will oder Testa-

mentliche Nuncupation Herrn Georg Baunckhen den 21. Junij

1711.

Zobrazit originál na Porta fontium →