Listina města Horní Slavkov č. 2098
Jan Krautzberger ustanovuje, jak jeho majetek má být částečně hned a částečně po smrti jeho a jeho ženy rozdělen mezi jeho dcery Annu Markétu a Marii Kateřinu a jaké povinnosti k němu má jeho dcera Marie Kateřina.
Datace: 22.01.1744
Otec z Horního Slavkova roku 1744 sepsal se svými dvěma vdanými dcerami Annou Margarethou a Marií Catharinou smlouvu o rozdělení rodinného hornického domku (Ertzhäußl) a k němu patřících polí, zahrádek a zahrady. Starší dcera Anna Margaretha měla dostat vymezený „berg" i zahrádku za domem a jednu březí jalovici či krávu, mladší Marie Catharina zdědila samotný domek s poli výměnou za doživotní péči o rodiče a jejich důstojný pohřeb; pro případ, že by zemřela bez potomků, měl domek za 25 zlatých připadnout starší sestře. Smlouvu 6. března 1744 potvrdil a do zdejší smluvní knihy zapsal městský písař Slavkova.
Smlouva
Dnešního dne se obě strany po přátelské dohodě usnesly na tom, jak si mají mé dvě provdané dcery, Anna Margaretha a Maria Catharina, rozdělit rodinný majetek. Jde o dosud drženou hornickou chaloupku (Ertzhäußlein) a k ní náležející několik[?] zelinářských zahrádek, dále pole, pozemky a zahradu. Bylo dohodnuto, jak má která z dcer tyto věci dostat a bez odporu držet — jak po dobu, kdy budeme já a má manželka ještě naživu, tak i po naší smrti. Ujednání zní takto:
Za prvé. Je mou úplnou vůlí, aby moje starší dcera Anna Margaretha dostala do dědičného vlastnictví, užívání a požívání takzvaný „berg" (hornický pozemek), tak jak jsem ho sám dosud užíval a obdělával. Jeho hranice vede nahoře od místa zvaného Velký krk (großer Halß) až k plotu zadního zahradního pole, odtud zase na přední zahradní pole a dále až za takzvané „holandské beuty" (holländer Bäuthen).
Za druhé. Stejně tak má mé starší dceři Anně Margarethě hned dědičně připadnout zahrádka ležící za naším hornickým domem. Pokud jde o ono jedno[?] pole tamtéž, i to jí má dědičně připadnout k užívání a obdělávání — ale až po mé smrti, protože já sám ten kousek pole ještě potřebuji k obživě po zbytek svého života.
Za třetí. Zmíněná dcera Anna Margaretha má z hospodářství dostat navíc ještě jednu březí jalovici nebo krávu, a to nejpozději do čtyř let.
Za čtvrté. Pokud jde o staveniště (pozemek) náležející k dosavadní chaloupce, mají na něj obě dcery stejné právo — obě je smí užívat, obdělávat a obě jej mají udržovat v pořádku.
Za páté. Mé mladší dceři Marii Catharině má dědičně připadnout samotná dosud obývaná hornická chaloupka (Ertzhäußl) i se všemi ostatními k ní patřícími poli a pozemky, tak jak jsou výše popsány a jak jsem je sám dosud užíval a obdělával. Je to však vázáno podmínkou: dcera Maria Catharina se musí postarat o mě i o mou manželku, dokud budeme oba naživu — nejen zaopatřit nás šatstvem a nutnou obživou, ale také dohlédnout na to, aby ten z nás, kdo zemře dřív, byl řádně a čestně pochován. Zároveň bude sama odpovídat za všechny dluhy váznoucí na chaloupce i za veškeré ostatní dluhy.
Za šesté. Z tohoto ujednání pro mladší dceru Marii Catharinu platí jediná výjimka: kdyby Bůh dopustil, ať už brzy, nebo až po roce a dni, po kratší či delší době, aby zemřela bez vlastních tělesných dětí, pak má takzvaná hornická chaloupka (Ertzhäußl) — po mé smrti a smrti mé manželky — dědičně připadnout starší dceři Anně Margarethě, pokud jí Bůh do té doby prodlouží život. Anna Margaretha by za ni ovšem musela zaplatit přiměřenou náhradu ve výši 25 zlatých.
Na základě toho byla mezi mnou a mými dvěma výše jmenovanými dcerami sepsána písemná a neodvolatelná smlouva, a to ve dvou stejně znějících vyhotoveních, aby se po smrti obě strany vyhnuly zbytečným sporům, šarvátkám a mrzutostem. Tato smlouva má být zdejším způsobem zřízena a potvrzena s podporou slavného magistrátu. (Dále následuje z velké části nečitelná, čistě formulaická právní doložka bez dalších jmen a částek, v níž se praví přibližně toto: „…proto jsem neopominul … obě strany … předložit k zápisu … aby nyní i v budoucnu nedošlo k újmě, škodě ani žalobám …")
Podpisy a pečetě v pravém sloupci listiny jsou silně vybledlé a jen částečně čitelné: Johann Georg Broy[?] — [N.] Girsch[?] — Christoph Brandt[?], jako [přítel či švagr rodiny?] — Johann Georg Christl — [Georg?] Ehl[?], jako svědek. Následuje ještě formule o oboustranném stvrzení na pergamenu.
Podle obsahu a na příkaz slavného magistrátu jsem tuto smlouvu prostřednictvím Jana Laurentia Büttnera nechal doslovně zapsat do zdejší smluvní knihy na list 140 verso a 141. Že bude jménem zdejší rady ratifikována a potvrzena, to stvrzuji vlastnoruční podpisem a přitištěním své pečeti. Dáno ve Slavkově (Schlaggenwaldt) dne 6. března 1744.
[Místo pečeti] Laurentius Fran[t]z [Rothmann?] [ge…] Bachsch[?], na věrnou stvrzení (in fidem).
[Hřbetní / kancelářská poznámka:] Wolf, 28. února 1744. — Smlouva (německy).
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Smlouva.
To, co bylo dnešního data, níže na konci uvedeného, s oboustranným přátelským souhlasem mezi mými dvěma provdanými dcerami, totiž Annou Margarethou a Marií Catharinou, ohledně dosud drženého hornického domku (Ertzhäußlein) a k němu náležejících několika[?] zelinářských zahrádek, jakož i polí, pozemků a zahrady — jak to má jedna či druhá dcera vesele a bez odporu obdržet a držet, a to jak za mého a mé manželky zbývajícího života, tak i po naší smrti — bylo ujednáno takto, totiž:
Za prvé: Je moje úplná vůle a mínění, aby má starší dcera Anna Margaretha dostala, užívala a dědičně měla onen zmíněný „berg" (hornický pozemek/důlní pole), tak jak jsem jej sám užíval a obdělával, a to s hranicí (mezí) nahoře od Velkého krku (großer Halß) až k plotu zadního zahradního pole, odtud opět na přední zahradní pole, až i za tzv. „holandské beuty" (holländer Bäuthen) — to vše má nyní dědičně vlastnit, užívat a požívat; a rovněž tak
Za druhé: po zmíněné mé starší dceři Anně Margaretě má rovněž hned dědičně připadnout ona zahrádka ležící za naším hornickým domem. Pokud však jde o ono jisté[?] pole tamtéž, má jí i to dědičně po mém úmrtí připadnout k užívání a obdělávání, neboť já to zmíněné kousek pole neúnavně potřebuji užívat pro zbytek svého života; mimoto
Za třetí: řečené dceři Anně Margaretě má být z uvedeného hospodářství přiznána ještě jedna březí — s dovolením řečeno (S: V:) — jalovice nebo kráva, a to nejpozději do 4 let ji má obdržet;
Za čtvrté: pokud jde o [pozemek/staveniště] náležející k dosavadnímu domku, mají obě dcery stejné právo k užívání a obdělávání, a rovněž jej mají jedna jako druhá udržovat v užitečném stavu;
Za páté: pokud jde o mou mladší dceru Marii Catharinu, má jí dědičně připadnout dosud držený hornický domek (Ertzhäußl) spolu s ostatními k němu náležejícími poli a pozemky, jak jsou výše vylíčeny a jmenovány a jak jsem je sám užíval a obdělával; avšak s touto podmínkou: že zmíněná dcera Marie Catharina mne i mou manželku, dokud budeme oba živi, nejen zaopatří šatstvem a nezbytnou obživou, nýbrž bude i o to dbát, že [až] jeden či druhý z nás dvou opustí časnost (zemře), dá jej řádně a čestně pochovat, a rovněž bude sama ručit za dluhy váznoucí na domku i za všechny ostatní dluhy;
Za šesté: pouze toto se u mé mladší dcery Marie Cathariny vyjímá: kdyby Bůh (ať krátce nebo po roce a dni, ať v krátkém či dlouhém čase) rozhodl, že opustí časnost bez zplozeného tělesného dědice, má onen tzv. hornický domek (Ertzhäußl) připadnout mé starší dceři Anně Margaretě — pokud jí ovšem Bůh prodlouží život tak dlouho — dědičně po mém a mé manželky úmrtí z tohoto dědictví, za slušnou úhradu 25 zlatých (fl).
Podle toho byla tato mezi mnou a mými dvěma výše jmenovanými dcerami písemná a nezvratná smlouva sepsána ve dvou stejně znějících vyhotoveních, aby oba [díly] po smrti [byly ušetřeny] zbytečných sporů a aby se oboustranně předešlo šrůčkám a mrzutostem, [a aby] tato smlouva byla zde zřízena / potvrzena s [potvrzením] slavného magistrátu; [následuje zčásti nečitelná, čistě formulaická právní klauzule bez jmen a částek: „…proto jsem neopominul … oboustranně … předložit k zápisu … aby nynějším i budoucím na újmu, škodu a žaloby …"].
[Podpisy a pečetě v pravém sloupci, silně vybledlé:] Johann Georg Broy[?] — [N.] Girsch[?] — Christoph Brandt[?] jako [švagr/přítel?] — Johann Georg Christl — [Georg?] Ehl[?] jako svědek — [dále formule o oboustranném … našem pergamenu a …].
A podle obsahu i na příkaz slavného magistrátu jsem [smlouvu] prostřednictvím Jana Laurentia Büttnera do zdejší smluvní knihy na fol. 140 verso a 141 [od slova do slova] vepsal; a že bude jménem zdejší rady ratifikována a potvrzena, to vlastnoruční jmennou podpisem a přitištěním své pečeti stvrzuji. Dáno ve Slavkově (Schlaggenwaldt) dne 6. března 1744.
[L.S. – místo pečeti] Laurentius Fran[t]z [Rothmann?] ge[…] Bachsch[?] in fidem (na věrnou stvrzení).
[Hřbetní / kancelářský záznam:] Wolf, 28. února 1744. — Smlouva (něm.)
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Contract.
Waß an heut zu endtstehenden Dato, mit beederseits Freundschafts Genehmbhaltung, zwischen meinen zwey verheyratheten Döchtern, alß: Anna Margaretha und Maria Catharina, so erstlich bey meinen = und meiner Ehegattin noch übrigen Lebens Zeit, alß [auch] nach unseren Todt, von bißherigen besessenen Ertzhäußlein, und darzu gehörigen etzlichen[?] Gemüeß=Küchen, alß Felder=Erdreich und Garthen, wie eine oder die andere Tochter fröhlich = und unwiedersprüchlich bekommen [und] gehalten werden soll, beschlossen worden; folgender Gestalten, nemblich:
Vors Erste: Ist mein gantzlicher Will = und Maynung, daß meine ältere Tochter Anna Margaretha den zu genandten Berg, wie ich selben genützet und gebrauchet habe, alß mit der Raynung oben von großen Halß biß an den Zaun deß hindter Garthen Feld, von dorther wieder auff daß vordter Garthen Feld, biß auch die holländer Bäuthen hinumber, gleich anjetzo Erblich haben, brauchen und nützen soll; wie ingleichen
Vors Andere: nach vermeldter meiner ältere Tochter Anna Margaretha, solle hinter unser Ertzhauß daß liegende Gartl auch gleich Erblich heimb = und zufallen. Waß aber daß einige[?] Feld alda anbelanget, solle Ihr solches Erblich nach meinem tödtlichen Abtritt zu nützen und zu brauchen Erblich heimb und zufallen, allermaßen ich unverdrossen dießes vermeldte Bißel Feld zu meinem übrigen Lebens Nothdürfft nach zu brauchen bedürfftig bin; beynebens
Vors Dritte: ihr berührte Tochter Anna Margaretha solle auch noch eine tragende S: V: Kalben = oder Küehe von dem benandten Haußhalten zugerechnet haben, auch längstens innerhalb 4 Jahren solche bekommen [soll];
Vors Vierte: waß zu dem bißherigen Häußlein gehöriges [Hauß]stadt anbelanget, sollen beede Töchter gleiches Recht zu nützen und zu brauchen haben, wie auch solches eine wie die andere nutzbar halten;
Vors Fünffte: waß meines jüngeren Tochter Maria Catharina betreffend, solle selbiger daß zeithero besessene Ertzhäußl, sambt übrig darzu gehörigen Feldern und Erdreichen, wie solche vorermeldet und vorbenennet seyndt, auch wie ich selber genützet und gebraucht hab, alß Erblich heimb und zufallen, jedoch mit dießes Bedingung: daß vermeldte Tochter Maria Catharina mich = und meine Ehegattin, so lang wir beyde leben, nicht nur mit Kleydung = und Leibs Nahrungs Nothdürfft versehen, sondern auch darnach [sehen], [wann] eine wie = oder daß andere unter uns beyden daß Zeitliche gesegnen solle, zur Erden ehrlich bestättigen lassen soll und muß, wie ingleichen auch dem Häußlein hafftenden = und vor alle andere Schulden selber zustehen haben werde;
Vors Sechste: von meiner jüngeren Tochter Maria Catharina dießes allein außgenohmen, wan Gott über kurtz oder nach Jahr und Tag, kurtz = oder lange Zeit, ohne erzeugten Leibs Erben daß Zeitliche gesegnen solle, daß so genandte Berghäußl [Ertzhäußl] meiner ältere Tochter Anna Margaretha jedoch, wan Gott ihr daß Leben so lang verlängern thätte, erblich nach meinem, und meiner Ehegattin tödtlichen Abtritt von dießes Erbe, umb billige Bezahlung an 25 fl heimb = und zufallen soll.
Solchennach ist dießes, zwischen mir und meinen zwey vorbenandten Döchtern, schrifftlich = und unwiedersprüchlicher Contract in zwey gleichlauttenden Exemplaria verfasset [worden], damit beyde nach Todt des unnöthigen [Zanks] auch beederseyts nicht [zu] vexiren und [Verdruß]sachen gäntzlich zu [ver]meiden, [dießer] Contract mit errichteter[?] eines Löbl[ichen] Magistrats [Bestätigung] allhier [aufgerichtet] werden möge; [dann folgt eine teilweise unleserliche, rein formelhafte Klausel ohne Namen und Beträge: "…deßen habe ich nicht unterlassen … beederseyts … gegenständig introduciren … [zu] steigen jetzt und zukünfftig Prejudiz = und Nachtheil, Klagen …"].
[Unterschriften und Petschafte in der rechten Spalte, stark verblasst:] Johann Georg Broy[?] — [N.] Girsch[?] — Christoph Brandt[?] als [Freundt?]mann — Johann Georg Christl — [Georg?] Ehl[?] alß Zeug — [Deß beederstehenden … unßer Pergaments und ge…].
Und Innhalten, wie auch Bevehl eines Löbl[ichen] Magistrats, verstelle durch Joanne Laurentio Büttner in deß hiesige Contract Buech fol: 140 verso et 141 [von Wort zu Wort] inseriret, welcher Gestalt der allhiesigen Rathswegen ratificiret und confirmiret werden, thue mit eigenhändiger Nahmens Unterschrifft und Beytruckung meines Petschaffts attestiren. Actum Schlaggenwaldt d[en] 6. Martij 1744.
[L.S.] Laurentius Fran[t]z [Rothmann?] ge[…] Bachsch[?] in fidem.
[Dorsalvermerk / Kanzleivermerk:] Wolf, 28. Febr[uar] 1744. — Contr[act] (dt.)
Listina města Horní Slavkov č. 2101
Marie Öttertová z Horního Slavkova slibuje, že bude řádně spravovat a zúročovat 17 zlatých 42 krejcarů dětí jejího švagra Adama Ötterta, které jí předal magistrát města Horního Slavkova, a ustanovuje jako kauci své pole.
Datace: 06.09.1744
Listina z 8. října 1744, sepsaná ve Slavkově (Schlaggenwald), zachycuje slib vdovy Marie Ottoatové vůči dětem bratra jejího zesnulého muže Adama Ottoata. Marie od městského magistrátu převzala do správy nepatrné dědictví po své švagrové Viktorii Ottoatové (17 zlatých 42 krejcarů), určené pro tyto děti jako dědice, a zavazuje se jim je i s úroky vyplatit, jakmile o ně požádají. Jako záruku zapisuje čtvrt jitra svého pole coby hypotéku, na které mají být děti přednostními věřiteli.
1744
Já, níže podepsaná Maria Ottoatová, prohlašuji tímto za sebe i za své dědice, svobodně a vůči komukoli, zvláště pak vůči těm, kterých se to týká, následující.
Slavný magistrát tohoto královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald) mi svěřil a předal do rukou [sirotčí?] záležitost týkající se nepatrného jmění, které zůstalo po mé zesnulé švagrové, nebožce Viktorii Ottoatové. Toto jmění náleží pozůstalým [dvěma?] dětem mého zesnulého švagra Adama Ottoata, jakožto jejich právoplatným dědicům. Jde o částku sedmnáct zlatých 42 krejcarů, kterou mám spravovat a užívat tak, jak mi byla svěřena a odevzdána. Tuto sumu přejímám při zachování vlastnictví (salva proprietate) a chci si ji ponechat k [uspokojivému] užívání.
Proto se na svém [vlastním] nepatrném jmění zavazuji, za sebe i za své dědice, že těchto sedmnáct zlatých 42 krejcarů budu nejen řádně spravovat, ale také, až děti bratra mého muže jakožto jejich dědicové dříve nebo později o tyto peníze požádají a budou je chtít mít, jim je bez sebemenšího zkrácení vyplatím v plné výši – a to ode dneška až do zaplacení i s obvyklými zemskými úroky.
Aby děti bratra mého muže byly dostatečně zajištěny ohledně těchto peněz, které jim ze zákonné dědické posloupnosti (ab intestato) náleží a které mi byly předány, zapisuji jim tímto místo ručitele – namísto ručitelů – další[?] své pole o rozloze půl jitra, konkrétně zde čtvrt jitra, jako pravou reálnou a zvláštní hypotéku. Na této hypotéce mají být tyto děti prvními věřiteli a mají z ní být vyplaceny a uspokojeny přednostně před ostatními. Proti mně nemá platit žádné duchovní ani světské právo, které by mě mohlo chránit nebo mi pomoci – zvláště se to týká ustanovení Statutum Velleianum a Authentica Si qua mulier. Všech těchto práv se tímto co nejslavnostněji zříkám a vzdávám se jich, a to tak, jako by se to stalo přímo před soudem.
Pro větší doložení tohoto všeho jsem nechala své jméno podepsat, neboť psát neumím, a spolu se svědky, kteří se ke mně připojili ku prospěchu jim i jejich [dětem] a kteří se zčásti podepsali, jsem o to se vší pílí požádala; rovněž jsem přitiskla svou pečeť. Uděluji tímto také [plnou moc] k tomu, aby tato kauce, s vědomím a souhlasem slavného magistrátu, byla i s mými útratami zapsána do zdejší obvyklé knihy kaucí.
Ve Slavkově dne 8. října 1744.
Maria Ottoatová, vdova [?]
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
1744. §
Já, níže podepsaná, tímto vyznávám za sebe i za své dědice, ze své svobodné vůle vůči komukoli, zvláště pak vůči nim samým: poněvadž mi byla od slavného magistrátu tohoto královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald) svěřena a do rukou předána [sirotčí?] záležitost onoho nepatrného jmění, jež zůstalo po mé zesnulé švagrové nebožce Viktorii Ottoatové (Victoria Ottoatin) — jmění, které náleží k prospěchu rovněž pozůstalých [dvou?] dětí, totiž nalezajících se dědiců mého zesnulého nebožtíka, jeho bratra Adama Ottoata (Adam Ottoat) — a to k spravování a užívání v částce sedmnácti zlatých 42 krejcarů, jak mi to takto svěřeno a odevzdáno bylo, [takže?] tuto částku při zachování vlastnictví (salva proprietate) přejímám a onu výše zmíněnou sumu si chci ponechat k [uspokojivému užívání?]:
pročež tedy a z toho důvodu na svém [vlastním?] nepatrném jmění slibuji a zavazuji se za sebe i za své dědice, že těchto sedmnáct zlatých 42 krejcarů nejen řádně spravovati budu, nýbrž také, až děti bratra mého muže jakožto jejich dědicové dříve či později k oněm penězům přijdou a takové jmění míti budou, jim je bez nejmenšího zkrácení na jejich plné hodnotě, a to ode dneška až do zaplacení [spolu] s obvyklými zemskými úroky, opět vyplatiti chci a mám.
Aby pak děti bratra mého muže o tyto peníze, jež jim ab intestato (ze zákonné dědické posloupnosti) připadají a mně byly do rukou předány, dostatečně zajištěny byly, zapisuji a takto zavazuji jim vedle toho — namísto ručitelů — svých dále [?] ležících půl jitra pole (halben Tagwerck Acker), zde čtvrt jitra (ein viertel Tagwerck), jakožto pravou reálnou a speciální hypotéku, takže na této hypotéce mají tyto děti býti prvními věřiteli a z ní přede všemi ostatními vyplaceny a uspokojeny; a proti mně nemá mě chrániti ani mi ku pomoci přijíti žádné jediné právo duchovní ani světské vůbec (in genere), zvláště pak ne ustanovení Statutum Velleianum a Authentica Si qua mulier, jichž všech se co nejslavnostněji zříkám a vzdávám, a to tak, jako by se to bylo stalo před soudem (coram Actis).
Pro větší doložení toho jsem dala své jméno podepsati, poněvadž psáti neumím (deß Schreibens unkündig), a spolu se svědky, kteří se vedle mě k prospěchu jim i jejich [dětem] [podepsali?] a zčásti podepsali, o to se vší pílí požádala, a též svou pečeť přitiskla; uděluji rovněž tímto [plnou moc], aby tato kauce s vědomím a vůlí slavného magistrátu do zdejší obvyklé knihy kaucí i s mými útratami vepsána býti mohla. Ve Slavkově dne 8. října (8bris) 1744.
Maria Ottoatová, vdova [?]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
1744. §
Ich Endes unterschriebene bekenne hiermit vor mich und meine Erben, auß freyer Hand männiglich, insonderheit vor denenselben; demnach von einem Löbl. Magistrat dießer König[l.] freyen BergStadt Schlaggenwald die [Wayßen?]Sache deß nach meiner Schwägerin weyl. Victoria Ottoatin hinterbliebenen = wenigen Vermögens, welche meines weyl. verstorbenen dessen Bruders Adam Ottoats gleichfals hinterlassenen [zweyen?] Kindern, als sich [er]findenden Erben zu gefallen, mit siebenzehen Gulden 42 x[r] zu verwalten und zu nützen, wie den gestalten anvertrauet und eingehändiget worden, [alß?] ich dieselbe salvâ proprietate über[nehme] — bemelte Summam eine [vergnügliche?] [Nutzung/Antheil?] [vor?] mir halten wolle: gestalts also und deßfalls bey meinem [eigenen?] wenigen Vermögen an[gelobe] und gelobe, vor mich und meine Erben, daß sich diese siebenzehen Gulden 42 x[r] nicht allein gebührend verwalten, sondern auch, wenn die meines Manns Bruders Kinder [als] deren Erben über kurtz oder lang zur selben kommen und solche Vermögen haben wollen, ich Ihnen selbe in weiters ohne geringste Verkürtzung an ihren gantzbahren[?] Gehalt, [nemblich?] von dem heutigen dato an biß zur bezahlung [samt] Landes übl. Interessen hinwieder erlegen will und solle.
Damit nun meines Manns Bruders Kinder dießes Ihnen ab intestato zu gefallen = und mir eingehändigten wenigen Erbanfalls[?]-Gelder gnugsam versichert seyn mögen, thue ich Ihnen hierneben, an statt Bürgen, [meiner?] weiter [?] gelegenen halben Tagwerck Aker, hier ein viertel Tagwerck, zu einer wahren real und spetial Hypothec ver- und dergestalt verschreiben, alß daß dießelben in welche Hypothec die ersten Creditores sein und in dießelben vor anderen bezahlet und vergnüget werden sollen, [wieder mich?] kein einzig geist- oder weltliches Recht in genere, insonderheit deß Statutum Vellej[anum] und Authent[ica] Si qua mulier [entgegen?] schirmen und zu Hülff kommen sollen, welchen allen zum feyerlichsten begeben und verzeihen thue, der gestalten zwar, alß denn ab coram Actis geschehen wäre.
Zu mehrer Urkundt deßen habe meinen Nahmen, weilen deß Schreibens unkündig bin, unterschreiben laßen und benebst Zeugen, als der[?] sich nebst meiner, zu deß Ihnen und den ihrigen ofte [geschriebe]n und nach theil unterschrieben, alles Fleißes erbetten, und mein Pötschafft auch gedrucket; ertheile auch hiermit [Gewalt], deß dieser Caution mit Wißen und Willen eines Löbl. Magistrats in deß hiesig gewohnl. Cautions[buch] auch meine Unkosten einverleibet werden können. Schlaggenwald den 8. 8bris [Oktober] 1744.
Maria Ottoatin Wittib[?]
Listina města Horní Slavkov č. 2102
Kryštof Jößl z Horního Slavkova a Jan Josef Dober, sedlář v Plzni, slibují, že budou řádně spravovat a zúročovat 30 zlatých rýnských, z nichž však byly vydány 4 zlaté 14 krejcarů 3 peníze na náklady pohřbu Jana Jiřího Dobera, které jim předal magistrát města Horního Slavkova, a Kryštof Jößl ustanovuje jako kauci zahradu u svého domu.
Datace: 30.12.1744
Listina z roku 1744–45 z Horního Slavkova (Schlaggenwald) je kaucí (zárukou), kterou skládá opatrovník pozůstalosti po zesnulém luteránovi Johannu Georgu Ebnerovi. Jde o částku 25 zlatých 45 krejcarů 3 denáry, zbylou po pohřebních výlohách a určenou pro Ebnerovy dosud nezvěstné syny (mj. Johanna Jacoba Ebnera) nebo jejich dědice, přičemž jako záruka jejího vrácení slouží zahrada za domkem opatrovníka.
Hlavní text (strana 1)
My, níže podepsaní, tímto prohlašujeme za sebe i za své dědice, a to vůči každému, komu na tom záleží, následující: Po smrti v Bohu odpočívajícího luteránského měšťana Johanna Georga Ebnera zůstala pozůstalost náležející jeho dvěma synům – jedním z nich je Johann Jacob Ebner – kteří se v době úmrtí zdržovali kdesi v cizině, aniž bylo známo kde, případně jejich dědicům. Z této luteránské pozůstalosti byly nejprve uhrazeny náklady na luteránský pohřeb, a co zbylo, činilo dvacet pět zlatých 45 krejcarů 3 denáry. Tato částka byla až dosud, ode dne úmrtí, uložena u zmíněného švagra Antona Ostatschera [?].
Nyní však slavný magistrát tuto sumu – dvacet pět zlatých 45 krejcarů 3 denáry – svěřil a předal nám, abychom ji spravovali a užívali, s podmínkou, že kvůli zachování vlastnictví (de salvanda proprietate) za ni složíme dostatečnou jistotu (kauci). Zavazujeme se proto svou pravou věrností a slibujeme s nejlepší péčí, že těchto dvacet pět zlatých 45 krejcarů 3 denáry budeme nejen řádně spravovat,
Pokračování (strana 2, levý sloupec)
ale že je také oběma výše zmíněným bratřím, vrátí-li se, nebo v případě jejich úmrtí jejich zanechaným dědicům, ať se přihlásí dříve či později, na základě jejich nároku bez nejmenšího zkrácení neprodleně vydáme. Spolu se samotnou jistinou vrátíme i úroky narostlé ode dnešního dne až do dne zaplacení.
Aby zmínění bratři a švagr, případně jejich dědicové, byli ohledně vypůjčených dvaceti pěti zlatých 45 krejcarů 3 denárů dostatečně zajištěni, zřizuji já v tuto chvíli svou zahradu, ležící za mým domkem, jako věcnou zástavu (reálnou hypotéku), a to tak, že on nebo oni budou mít v této hypotéce přednostní právo věřitele a mají být z ní v plné výši vyplaceni a uspokojeni. Vzdáváme se přitom vůči nim veškerých práv – ať už duchovních, či světských výsad, práva na odklad splátek (beneficium moratorium) i jakéhokoli jiného prostředku, kterým by bylo možné toto ujednání nějakou lstí obejít nebo zvrátit ve svůj prospěch. Toho všeho se tímto co nejslavnostněji vzdáváme a zříkáme. Pro větší svědectví a jistotu jsme [se podepsali – text na tomto místě končí].
Ověřovací doložka (strana 2, pravý sloupec – jen zčásti čitelná)
Vlastnoruční podpisy dosvědčují, že tento revers byl zapsán do knihy kaucí slavného magistrátu, jak je z ní patrno. Ve Schlaggenwaldu (Horním Slavkově) dne 7. ledna 1745 byl přečten a potvrzen. Dále je v silně vybledlém textu ještě zmínka o částce 14 krejcarů 3 denáry [?], patrně k náhradě, a o částce třicet zlatých [?] – zbytek pravého sloupce je však jen útržkovitě čitelný a jeho přesný smysl už nelze rekonstruovat.
Rubní nápis (strana 3)
Na rubu listiny je regest, částečně nečitelný: jde o „...ní a zříkací kauci" vedenou pod číslem [2058 ?].
Poznámka: Samotná listina pochází patrně z roku 1744, ověřovací zápis je datován 7. ledna 1745. Části textu označené otazníkem jsou v originále nejisté nebo poškozené a nelze je s jistotou doplnit.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Strana 1 — hlavní text]
My níže podepsaní tímto vyznáváme za sebe i za své dědice, jakož i vůči každému, zvláště pak těm, jichž se to týká [?]: že po úmrtí v Bohu odpočívajícího luteránského [luterána] Johanna Georga Ebnera, při jehož skonu [?], z jeho dvou synů, kteří se nacházejí v cizině, aniž je známo kde, [z nichž] jeden [je] Johann Jacob Ebner, i téhož dědiců [?], zůstala jako luteránská pozůstalost [pozůstalost, kterou zanechal]; z níž byly uhrazeny výlohy na luteránský pohřeb, pročež nám zbylo dvacet pět zlatých 45 krejcarů 3 denáry, jež byly až dosud u zmíněného švagra Antona Ostatschera [?] uloženy [v úschově] od doby úmrtí (à tempore mortis). Nyní však slavný magistrát složením [oněch] dvaceti pěti zlatých 45 krejcarů 3 [denárů] tuto částku [nám] svěřil a předal k užívání a spravování, s tím, že máme ohledně zachování vlastnictví (de salvanda proprietate) složit dostatečnou jistotu (kauci): slibujeme tudíž na svou pravou [věrnost] a zavazujeme se s nejlepší [pílí], že těchto dvacet pět zlatých 45 krejcarů 3 denáry nejen náležitě spravovat budeme,
[Strana 2 — levý sloupec, pokračování]
nýbrž je i výše zmíněným oběma bratřím, při jejich návratu, a v následném případě i jejich zanechaným dědicům, ať se dostaví dříve či později, a to podle jejich [nároku], jak jemu či jim, bez nejmenšího zkrácení [budeme] neprodleně vraceti; peníz spolu s úroky ode dneška až do zaplacení řečeného kapitálu nahradit chceme a máme. Aby pak řečení bratři a švagr, popřípadě jeho [dědicové], byli ohledně těchto vypovězených dvaceti pěti zlatých 45 krejcarů 3 denárů dostatečně zajištěni, zřizuji já [tohoto času] svou zahradu ležící za mým [domkem] jako věcnou hypotéku (Real-Hypothec) tím způsobem, že on nebo oni v této hypotéce budou prvními věřiteli a mají být plně vyplaceni a uspokojeni. Vůči nim nemáme jediného práva — duchovního [ani] světského privilegia, dobrodiní odkladu (privilegium beneficium moratorium) ani ničeho, čím by se to nějakou [lstí] mohlo zvrátit či zaštítit a k sobě strhnout — čehož všeho se co nejslavnostněji vzdáváme a to se zříkáme (renunciren). K většímu svědectví a jistotě jsme [my ...]
[Strana 2 — pravý sloupec, ověřovací / registrační doložka, jen zčásti čitelná]
Vlastnoruční podpisy [?] dosvědčují, že tento [revers] byl do knihy kaucí slavného [magistrátu] zde [zapsán / z ní patrný]. Schlaggenwald (Horní Slavkov), dne 7. ledna 1745; [byl] přečten a [potvrzen] ... 14 krejcarů 3 denáry [?] ... k [náhradě] ... třicet zlatých [?] ... [zbytek pravého sloupce silně vybledlý, jen útržkovitě čitelný].
[Strana 3 — hřbetní / rubní nápis (dorsální regest)]
Ab[...]ní a [zříkací] kauce [Ab...ich= und Verzicht-liche Caution] k č. [2058 ?].
[Poznámka přepisovatele: Písmo druhé (ověřující) ruky v pravém sloupci a rubní nápis jsou jen zčásti čitelné; nejistá čtení jsou označena [?]. Rok listiny 1744, registrační doložka datována 7. ledna 1745.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Seite 1 — Haupttext]
Wir Endes unterschriebene beken=/ nen hiemit für uns und unsere Erben, auch gegen jeder=/ männiglich, insonderheit wo denen [daran gelegen] [?]: daß / nach [Ableben] des in Gott ruhenden luther[ischen] Johann Georg / Ebner, bey dessen [Verscheiden] [?], von deren / in der Frembd unwißend wo sich befindlichen / beeder Söhne, Johann Jacob Ebner, auch derselben [Erben] [?] / [hinterlaßen] [?], als eine lutherische Verlassenschaft [zu] / hinterlaßen, [wovon] zu einer / lutherischen Begräbnüs Unkösten defraiiret werden, / dahero uns fünf und / zwantzig Gulden 45 x 3 ₰ überbliebem, welche / biß hero hinter besagtem / Schwager Anton Ostatscher [?] à tempore mortis zu / [verwahr / termino] gestanden; Nun aber [hat] ein Löbl. Magistrat / [durch] Erleg[ung] fünf und zwantzig Gulden 45 x 3 [₰] / [uns] gestellt, zu nützen und zu verwalten anver=/ trauet und eingehändiget, daß wir de salvanda / proprietate eine [zulängliche] Caution vor deß=/ stellen [sollen]: Geloben also [bey] [treuer] wahrer / [Treue] und geloben, [uns] besten [Fleißes] / haben, daß wir diese fünf und zwantzig Gulden / 45 x 3 ₰ nicht allein gebührend verwalten wollen,
[Seite 2 — linke Spalte, Fortsetzung]
sondern auch von obgedacht besagten beeder Brüder, [bey] deren / Wiederkehrung und in nachgehendem [Fall] deß[en] / [hinterlassene] Erben, über lang oder / kurz zur Stelle kommen, und welche vermög deren / [Anspruch], wie ihme oder ihnen, solle unweigerlich [ohne] die / geringste Verkürtzung an [Gülten] [zurück gestellt] gelt / sambt der von heutigem dato an biß zur Bezahl=/ ung, benanten [Capitals] über Interessen zu wieder / ersetzen wollen und sollen; Damit nun [die] Re=/ spectivè Brüder und Schwager oder deß[en] / [Erben] auch gekündigten fünf und zwantzig / Gulden 45 x 3 ₰ [Haltern] gnugsamb [ver]sichert / sein möge oder mögen; Thue ich [zeitlicher] [Zahl] / meinen hinter meinem [Häusl] gelegenen [Garten] / zu einer [verthan] Real-Hypothec [also] [und der] ge=/ [stalt] constituiren, daß er oder dieselben in welcher / Hypotheca die erste[n] Creditores seyn und in [voller] be=/ zahlt und [vergnüget] werden sollen. Ihrer [wieder] / deß und bey deren haben kein einziges Recht, geist=/ [welt]lich Privilegium beneficium moratorium oder / [ ] [ ] durch [manchen List] endiget werden können, / [ge]schützen Schirmen und zu [sich] [ziehen] können, welchen / allen zu [feÿerlichsten] begeben und renunciren / thun. Zu mehrer Uhrkund und Sicherheit haben [wir ...]
[Seite 2 — rechte Spalte, Beglaubigungs-/Registraturvermerk, teilweise lesbar]
Deß eÿgenhändige [Unter]schrifften bezeugen / gewißlich, daß dieser hierob Löbl. [Magistrats] / [in das] Cautions-Buch ein[getragen] / [ersichtlich]. Schlaggenwald / den 7. Januarÿ 1745 / [dessen] verlesen und [ratificirt] / ... 14 x 3 ₰ [ ] [ ] / [ ] zu ref[undiren] / dreÿssig Gulden [ ] / werden [ ] nicht [ ] [der] ...
[rechte Spalte stark verblasst / nur bruchstückhaft lesbar]
[Seite 3 — Dorsualvermerk / Rückenaufschrift]
Ab[...]ich= und [Verzicht]liche / Caution zu N° [2058 ?]