Rok 1739 v kronice

Přepisy a překlady historických dokumentů jsou pořízené s pomocí umělé inteligence a mohou obsahovat chyby ve čtení starého rukopisu. Původní znění bývá u zápisu dostupné v rozbalovací části „původní přepis", případně přímo u uvedeného pramene; narazíte-li na nepřesnost, budeme rádi za upozornění.

1739
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2068

Anna Marie Magdaléna Petschnerová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Vavřince Františka Rotha, Jana Adama Mayera a Jana Jindřicha Mayße poslední vůli.

Datace: 13.05.1739

Poslední vůle Anny Marie Magdaleny Scheschin, sepsaná 13. května 1739 ve Slavkově (Schlaggenwald) na smrtelné posteli. Odkazuje peníze na zádušní mše, dělí šperky, dukáty a movitosti mezi příbuzné a rozděluje pole, louky a hornické podíly mezi svého bratra Jana Antonína Schaschera a děti zesnulé sestry Marie Scheslin. Listina byla veřejně vyhlášena před slavkovskou radou a dědici 23. června 1739.

[znamení kříže] Ve jménu Nejsvětější a přeblahoslavené Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.

Nejvyšší Bůh mě ze svého nevyzpytatelného úradku již dlouhý čas drží upoutanou na lůžku nemoci a já dobře chápu, že není nic jistějšího nežli smrt – jen hodina jejího příchodu je nejistá. Proto jsem se, přestože mě nemoc stále více a více souží, ale při dobrém a zdravém rozumu, rozhodla o svém majetku, který mi byl od Nejvyššího Boha propůjčen a připadl, sepsat z vlastní vůle a rozvážně toto pořízení.

O duši a pohřbu

Za prvé poroučím svou ubohou duši do nekonečného milosrdenství Boha Otce jako jeho stvoření, dále do nejsvětějších pěti ran svého ukřižovaného Spasitele a nakonec do posvěcující milosti Ducha svatého. Tohoto trojjediného Boha vroucně prosím a s plnou křesťanskou důvěrou vzývám, aby na přímluvu přeblahoslavené Panny a Matky Marie i všech milých svatých Božích, zvláště mých svatých jmenných a ochranných patronů, byl mně, ubohé hříšnici, milostiv a milosrdný a přijal mě k sobě do věčné radosti a blaženosti.

Své tělo naproti tomu odevzdávám zemi. Přeji si, aby bylo podle křesťansko-katolického zvyku pohřbeno na katzenrišském[?] pohřebišti, respektive podle starých zvyklostí, a aby k tomu byly z pozůstalého majetku vzaty i potřebné náklady. Kromě toho odkazuji za svou duši dvě stě zlatých na svaté zádušní mše; dále v témž smyslu přiznávám 25 zlatých od svého zesnulého bratra Jana Jiřího Scheschera (blahé paměti). Své dědice zavazuji, aby tyto mše nechali sloužit hned po mé smrti, kdy to bude nejvhodnější a nejpříhodnější – k čemuž přispívá i odkaz (prælegatum) po mém zesnulém bratru Janu Jiřím Schescherovi, poměrně a zčásti.

Odkazy

- Za druhé odkazuji na škapulířový oltář Matky Boží votivní plíšek v hodnotě 15 zlatých, a k tomu ještě nemenší [další dar, znění je poškozené a nečitelné].
- Za třetí, mezi odkazy (pro legatis): svému vlastnímu bratru Janu Antonínu Schescherovi odkazuji jeden portugalský dukát, v němž jsou obsaženy 2 dukáty; a podobně [další, blíže neurčené odkazy].
- Za čtvrté: svému švagrovi, panu Janu Jiřímu Schößlovi, odkazuji svůj prsten osázený diamanty; a pak dále já [text se přerušuje].
- Za páté: své nejmilejší paní Marii Terezii odkazuji jeden čtrnáctidukát, s tím – díky Bohu – [pokračování textu chybí].

(Následující část je na okraji listiny poškozená a jen zčásti čitelná:)

- Za šesté se zmiňuje syn mého bratra, můj kmotřenec, jemuž má připadnout polovina šatstva a nářadí (zbytek nečitelný).
- Za sedmé jsou zmíněny děti mé v Bohu odpočívající sestry Marie Scheslin (zbytek nečitelný).
- Za osmé se zmiňuje můj bratr Antonín a bratranec (zbytek nečitelný).
- Za deváté se zmiňuje někdo studující v Praze (zbytek nečitelný).
- Za desáté je řeč o textu opatřeném mnoha vlastnoručními znameními, který má být uvnitř popsán a zapečetěn (zbytek nečitelný).
- Za jedenácté následuje ustanovení dědiců, mimo jiné univerzálního dědice, a je jmenován Jan Antonín a náš v Bohu odpočívající [příbuzný – zbytek nečitelný].

Rozdělení nemovitého majetku

Čtyři vlastní děti Zuzany Marie Scheselin, totiž Jan Jiří, František Antonín, Jan Adam a Anna Marie, [dostávají podíl] v Sitzen (patrně v Poříčí). Přeji si, aby z mého nemovitého jmění a pozemků měl můj bratr Jan Antonín tři jitrové polní louky a můj podíl na lázni (dole) u svaté Anny, obecně zvaném Scheslen, a dále veškeré movitosti a práva, které v tomto pořízení nejsou jmenovitě uvedeny.

Dále mají čtyři výše zmíněné děti mé zesnulé sestry (rodu Scheslových) dostat jitrové pole u svatého Josefa a širokou loučku.

Ostatní má pole, louky, úhory a hornické podíly se vším příslušenstvím mají moji dědicové vlastnit společně: jednu polovinu bratr Antonín a druhou polovinu děti rodu Scheslových. Uvedeným způsobem je mají nejen dědičně vlastnit a užívat, ale i skutečně převzít a držet. Moji dědicové jsou povinni obě strany vzájemně věrně a úplně vyplatit. Do tohoto vyrovnání ale nikterak nezahrnuji dluhy váznoucí na hornickém dole zvaném Scheschurovský, a to tím méně, že tento důl je se svými zásobami zčásti solventní; pro případ nedostatku má být k jeho doplnění poměrně přibrán můj podíl na hornickém díle zvaném Marzurovský[?] (zbytek pasáže nečitelný).

K tomu ještě výslovně dodávám, aby mému bratru Antonínovi nebylo nikterak dovoleno ani připuštěno na uvedeném a jim vykázaném dědickém podílu cokoli umenšit (další text je na okraji odříznutý a nečitelný).

(Následující formulaická pasáž o vykonání závěti a úloze slavkovského magistrátu je na okraji listiny silně poškozená a z valné části nečitelná, proto ji nelze věrně převyprávět.)

Závěr

Na doklad tohoto všeho jsem se vlastní rukou podepsala a přitiskla svou pečeť; rovněž jsem požádala výše uvedené pány svědky, aby učinili totéž, avšak s tím, že jim ani jejich dědicům z toho nesmí vzejít žádná škoda ani újma. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 13. května 1739.

Anna Marie Magdalena Scheschin, vlastní rukou [pečeť]
Laurentius Frantz Roth, dožádaný svědek [pečeť]
Johann Adam Mayor, dožádaný svědek [pečeť]
Johann Henrich Mayr, dožádaný svědek [pečeť]

Toto testamentární pořízení bylo vyhlášeno (publicata) v plné radě slavkovské před dědici dne 23. června 1739, patrně za přítomnosti pana Jana Fridricha Rüdländera[?].

Poznámka na rubu listiny: Pořízení Marie Magdaleny Scheschin – Slavkov, 13. května 1739.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[znamení kříže] Ve jménu Nejsvětější a přeblahoslavené Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.

Ježto mě Nejvyšší Bůh ze svého nevyzpytatelného úradku již dlouhý čas složil na lůžko nemoci a ježto také dobře chápu, že není nic jistějšího[?] nežli smrt, jen [hodina] však nejistá je nyní, sepsala jsem při trvající a stále více a více se stupňující [nemoci], avšak při dobrém a zdravém rozumu, o svém [?] majetku, mně od nejvyššího Boha propůjčeném a připadlém, následující pořízení ze srdce z nenucené vůle rozvážně [učinit]. Item a:

Za prvé: Poroučím svou ubohou duši do nekonečného milosrdenství Boha Otce jakožto jeho stvoření, dále do nejsvětějších Pěti ran svého ukřižovaného Spasitele jakožto Vykupitele, a konečně do posvěcující milosti Boha Ducha svatého; tohoto trojjediného Boha vroucně prosím a s dokonalou křesťanskou důvěrou vzývám, aby na přímluvu přeblahoslavené Panny a Matky Marie, pak všech milých svatých Božích, zvláště mých svatých patronů jména a ochrany, byl mně ubohé hříšnici milostiv a milosrdný a přijal mě k sobě do věčné radosti a blaženosti.

Své bezduché tělo naproti tomu odevzdávám zemi a chci, aby podle křesťansko-katolického obyčeje [obvyklým způsobem?] na Katzenrišském[?] pohřebišti čili podle starých zvyklostí bylo nejen pohřbeno, nýbrž aby k tomu byly vzaty i potřebné náklady z pozůstalého majetku; nadto za svou duši dvě stě zlatých na svaté zádušní mše, dále od mého zesnulého bratra Jana Jiřího Scheschera (blahé paměti) v témž smyslu 25 zl. přiznávám, a rovněž moji dědicové jsou zavázáni dát ony mše sloužit hned po mé smrti, kdy to bude nejvhodnější a nejpříhodnější, k čemuž přispívá i odkaz (prælegatum) po mém zesnulém bratru Janu Jiřím Schescherovi poměrně a zčásti (à proportione et pro parte).

Za druhé: Odkazuji na škapulířový oltář Matky Boží na plíšek (votivní tabulku) 15 zl., nemenší [...]

Za třetí, k odkazům (Pro legatis): Svému vlastnímu bratru Janu Antonínu Schescherovi jeden portugalský dukát, v němž jsou obsaženy 2 dukáty; a podobně.

Za čtvrté: Svému švagru panu Janu Jiřímu Schößlovi svůj diamanty osázený prsten; a pak dále já [zase ...].

Za páté: Své nejmilejší paní Marii Terezii jeden čtrnáctidukát, s tím — díky Bohu — [...]

[Pravý sloupec, strana 2; při pravém okraji zčásti odříznuto a vybledlé:] Za šesté: Synovi mého bratra [...], mému kmotřenci, [...] jest, a mého bra[tra ...], [má] podržet polovinu šatstva a nářadí [...]. Za sedmé: Dětem mé v Bohu odpočívající [sestry] Marie Scheslin, a s tím [křížek ...]. Za osmé: Mého bratra Antonína a bratrance [...]. Za deváté: [tomu] v Praze studujícímu [...] konečně. Za desáté: [...] mnoha vlastnoručními znameními, uvnitř [...] popsáno [...] zapečetěno [...]. Za jedenácté: ustanovení dědiců [...] univerzálního dědice [...] Jan Antonín [...] náš v Bohu [odpočívající ...]

[Pokračování levý sloupec, strana 3:] [...] Zuzany Marie Scheselin čtyři vlastní děti, totiž Jan Jiří, František Antonín, Jan Adam a Anna Marie, v Sitzen (v Poříčí?); a chci, aby z mého nemovitého jmění a pozemků měl můj bratr Jan Antonín ty 3 jitrové polní louky a můj podíl na lázni (dolu) u sv. Anny, obecně zvaném Scheslen, dále v tomto mém pořízení nejmenované movitosti a práva; poté aby Scheslovské, respektive obřečené čtyři děti mé zesnulé sestry, měly jitrové pole u sv. Josefa a širokou loučku, naproti tomu však má ostatní pole, luka, úhory a hornické [podíly] cum annexis atd. mým dědicům společně, to jest jedna polovina z toho bratru Antonínovi a druhá polovina Scheslovským dětem, musí výše řečeným způsobem in casu atd., respektive v Sitzen, nejen dědičně vlastnit a užívat, nýbrž i absolutně držet a převzít; moji dědicové mi obojí [dědickou] stranu passivè věrně a úplně vyplatit, čímž však nikterak nerozumím na Scheschurovském dolovém [díle] váznoucí hornické dluhy, a tím méně ještě, ježto tentýž se svými přináležitými zásobami je zčásti solventní (solvendo), a zčásti v případě nedostatku toho můj Marzurovský[?] hornický podíl pro rata na doplnění (in supplementum) k tomu má být přibrán [...]. S tímto ještě dalším výslovným dodatkem, aby mému bratru Antonínovi nikterak nebylo dovoleno ani připuštěno na řečený jim vykázaný dědický podíl něco umenšit [...]

[Pravý sloupec, strana 3 — formulaická právní klauzule o vykonání závěti / magistrátu, při pravém okraji zčásti odříznuto a špatně čitelné:] [...] málo nebo trochu, kromě extra culpam [...] šťastný život učinit [...] takto ustanoveno, [...] starým lidem svých [...] řádně zřídit, jakož [...] nemenší [...] mortis své Scheslerie, totiž je [...] se opět ne[...], které děti k němu má, potřebují[...]. Tímto jakožto mou poslední a po právu [platnou vůli] budou mé [...] modlitba vtištěna, [...] podle obsahu, všichni [...] a dědic k tomu zavázán býti má, ten, kdo by na mém místě[?] byl spokojen, [...] v čemž se [dotyčný] těší slavný magistrát [...] daň[...] Tentýž milého přítele nejen poslední vůli [...] pozůstalé opatří, [...] co nejlépe a nejdříve [...] neboť v [...] učinit ponechat,

[Strana 4:] zachovat. Na doklad toho jsem se vlastní rukou podepsala a přitiskla svou pečeť, a rovněž tak učinit výše uvedené pány svědky požádala, jim a jejich dědicům však každou škodu a újmu [od]vrátit. Tak se stalo v Slavkově (Schlaggenwald) dne 13. května 1739.

Anna Marie Magdalena Scheschin [vlastní rukou] [pečeť]
Laurentius Frantz Roth, à requisitibus testis (dožádaný svědek) [pečeť]
Johann Adam Mayor, requisitus testis (dožádaný svědek) [pečeť]
Johann Henrich Mayr, requisitus testis (dožádaný svědek) [pečeť]

Toto testamentární pořízení bylo prohlášeno (publicata) v plné radě slavkovské před dědici dne 23. června 1739 [před?] panem Janem Fridrichem Rüdländerem[?].

[Poznámka na rubu:] Pořízení [Marie] Marie Magdaleny Scheschin [...] — Slavkov, 13. května 1739.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Kreuzzeichen] Im Nahmen der Allerheiligsten und Hochgebenedeiten Dreifaltigkeit, Gott des Vatters, Sohns und des Heiligen Geistes. Amen.

Demnach der Allerhöchste Gott aus seinen unerforschlichen Willen mich schon langwührige Zeit auf das Kranken-Bett darnieder geworfen, ich auch sonst gar wohl begreiffe, daß nichts ge[wissers][?] als der Tod, [allein] aber ungewiß[?] wird jetzt, alß habe ich [bei] continuirender und immer mehr und mehr zunehmenden [Krankheit], jedoch [bei] gutem und gesundem Vernunfft, über mein[?] von Gott dem Allerhöchsten mir verliehen- und zugekommenes Vermögen hiernach folgende Disposition aus Herzen ungezwungenem Willen recht bedächtig zu machen [getrachtet]. Item und:

Erstlichen: Befehle ich meine arme Seele in die unendliche Barmherzigkeit Gottes des Vatters als dessen Geschöpfes, dann in die Allerheiligsten Fünf Wunden meines gecreutzigten Heylandes als Erlösers, und endlich in die heiligmachende Gnad Gottes des Heiligen Geistes; [diesen] dreieinigen Gott inbrünstig gebittet, und mit vollkommenem christlichem Vertrauen anmuthet, daß Er durch die Verbitt der Übergebenedeiten Jungfrauen und Mutter Mariä, dann aller lieben Heilig: Gottes, besonders meiner Heil: Nahmens- und Schutz-Patronen, mir armen Sünderin wolle gnädig und barmherzig sein, und mich zu sich in die ewige Freud und Seligkeit aufnehmen.

Mein entseeltes Leichnam hingegen verschaffe ich der Erden, und will dem christlich-cath: Gebrauch nach [herkömmlich?] in die Katzenrische[?] Begräbnis oder alten Gebräuch nicht nur alleine begraben werden, sondern auch die erforderliche Unkösten anbei den hinterlassenden Vermögen darzu herzunehmen angesehen; über dieses vor meine Seel Zwei hundert Gulden auf Heil: Seel-Messen, dann von meinem abgestorbenen Bruder Johann Georg Scheschers Seel in gleichem Verstand 25 fl assigniret, ingleich meine Erben dahin verbunden haben, die Messen gleich nach meinem Todt, wo es immer am füglichsten und gelegensten sein kan, lesen zu lassen, worzu mein nach mein[em] verstorbenen Bruder Johann Georg Scheschers verabtes Prälegatum à proportione et pro parte einraumen thut.

2do: Verschaffe ich zum Scapulier-Altar der Mutter Gottes auf ein Blech 15 fl, nichts minder [...]

3tio, Pro legatis: Meinem leiblichen Bruder Johann Anton Scheschers ein Portugieser Ducaten, woraus 2 Ducaten [dabei/darinnen] befindlich; deßgleichen.

4to: Mein Schwager Herrn Johann Georg Schößl mein mit Diamanten garnirter Ring; dann hernach ich [wieder ...].

5to: Meiner Frauen Geliebsten Maria Theresia ein Vier Zehen Ducaten, mit den — auch Gottlob — [...]

[Rechte Spalte, Seite 2; am rechten Rand teilweise abgeschnitten und blaß:] 6to: Meines Bruders Sohn [...], mein Pathenkind, [...] ist, und meines B[ruders ...], [soll] halten die Helfte Gewand und Geräth [...]. 7mo: Meiner in Gott ruhenden [Schwester] Maria Scheslin [hinterlassenen] Kindern, und da mit [Kreutzl ...]. 8vo: Meines Bruders Anton und Vettern [...]. 9no: [den] in Prag studierenden [...] endlichen. 10mo: [...] mit vielen Handzeichen inwendig mit [...] beschrieben [...] geheimliget wer[den]. 11mo: die Erbs-Einsetzung [...] Universal-Erben [...] Johann Anton [...] unser in Gott [ruhenden ...]

[Fortsetzung linke Spalte, Seite 3:] [...] Susannæ Mariæ Scheselin vier leibliche Kinder, benanntlich Johann Georg, Frantz Anton, Johann Adam und Anna Mariam, in Sitzen; und will, daß von meinem liegenden Vermögen und Grundstücken mein Bruder Johann Anton die 3 Tagwerks-Felder-Wiese und mein Antheil Baad auf der St. Anna, insgemein Scheslen genannt, dann die in gegenwärtiger meiner Disposition nicht benannte Mobilien und Gerechtsame haben; demnächst die Scheslischen oder respective meiner Schwester Seel: obgesagte vier Kinder das Tagwerk-Feld bei St. Joseph und das breite Grasl [haben], hingegen aber meine übrige Felder-Wiesmath-Tries und Bergwerks cum annexis etc. memoriæ meiner Erben gemeinschaftlich, das ist, die eine Helfte davon mein Bruder Anton, und die andere Helfte die [des] Scheslischen Kinder, müssen obbesagter maßen in casu etc., respective Sitzen, nicht nur alleine erblich besitzen und genießen, sondern auch absolutè [ge]halten und übernehmen sein sollen; meine Erben mir beeder [Erb-]bände passivè fideliter und vollständig heraus zu bezahlen, worunter ich aber keineswegs die auf den Scheschurischen Bergwerks-[Zeche] zustehende Bergwerks-Geschulden, und um so weniger noch darunter verstehe, alß dieselbe mit ihren ein- und zugehörigen Vorräthen eines Theils solvendo ist, und andern Theils in defectu dessen mein Marzurischen[?] Bergwerks-Antheil pro rata in supplementum davon und dahin gezogen werden [...]. Mit diesem noch fern[er]en ausdrücklichen Zusatz, damit mein Bruder Anton keineswegs gestattet oder zugelassen werde, auf gedachten ihren außgewiesenen Erbtheil einiges geschmälert [...]

[Rechte Spalte, Seite 3 — formelhafte Rechtsklausel über Vollstreckung/Magistrat, am rechten Rand teils abgeschnitten und schwer lesbar:] [...] lied oder wenig, außer extra culpam [...] glücks Leben zu mach[en] [...] dahin gesetzt, [...] alten Leut seinen [...] recht errichten, alß [...] nicht minder der [...] mortis seiner Scheslerey, sie nemblich zu [...] sich nicht wieder be[...], die deren Kindern zu ihm hat, brauch[...]. Hiermit alß mein letzter und [ge]rechtlich[er] werden meine [...] Gebett ingedruckt, [...] Inhalt gemäß, alle [...] und Erbe dazu obligiret sein soll, derjenig oder meine Statt[?] zufrieden wäre, [...] worinnen sich [der] belüstiget sein löbl. Magistrat [...] Steuer[...] Der[selbe] des lieben Freund[es] nicht nur allein letzten Willen [...] Überlebung besorgen, [...] besten und frü[her] [...] weil in [...] gethan zu lassen,

[Seite 4:] zu halten. Urkund dessen habe mich eigenhändig unterschrieben und mein Pettschafft beygedruckt, auch ein gleiches zu thun obgesetzte Herren Zeugen ersuchet, ihnen und deren Erben aber allen Schaden und Nachtheil zu [er]halten. So geschehen Schlaggenwald den 13 May 1739.

Anna Maria Magdalena Scheschin [manu propria] [Siegel]
Laurentius Frantz Roth à requisitibus testis [Siegel]
Johann Adam Mayor requisitus testis [Siegel]
Johann Henrich Mayr requisitus testis [Siegel]

Publicata haec testamentaria dispositio in pleno Consilio Schlackenwaldensi coram haeredibus die 23tia Junij 1739 [coram?] Dno Joanne Friderico Rüdländer[?].

[Rückseitiger Vermerk:] [Mariæ] Maria Magdalena Scheschin Disposition [...] — Schlaggenwald 13 May 1739.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2073

Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova vydávají Marii Köhlerové z Hájů výhostný list.

Datace: 24.10.1739

Listina z 24. října 1739, jíž purkmistr, rychtář a rada svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwaldu) propouštějí jistou Marii z poddanství vůči městu, aby mohla svobodně odejít za štěstím jinam. Jde o typický "propouštěcí list" (Freylass), potvrzený přitisknutím městské pečeti.

[Kancelářský monogram / paraf]

My, purkmistr, rychtář a rada císařského a královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwaldu), tímto oznamujeme a přiznáváme před sebou i před celou zdejší obcí, mocí tohoto listu, co následuje.

Před nás předstoupila Maria, patrně zdejší poddaná, vázaná dědičnou poddaností k obecnímu městu, a přednesla nám, že se hodlá odebrat jinam za svým štěstím a žádá o svobodné propuštění, totiž o povolení k odchodu. Proto nás poddaně a poslušně požádala a prosila, abychom jí v tom nebyli na překážku.

Poněvadž jsme jí v jejím štěstí jinde nikterak nechtěli bránit, rozhodli jsme se její poddané a poslušné prosbě vyhovět. Propustili jsme tedy výše jmenovanou Marii ze vší té gruntovní (pozemkové) a dědičné poddanosti, jíž byla hornímu a obecnímu městu zavázána a poddána, a to spolu se všemi ostatními povinnostmi, které měla konat. Prohlašujeme ji tímto zcela za volnou a propuštěnou, aby tohoto svobodného odchodu mohla užívat ve zdaru.

Na důkaz toho jsme dali veřejně přitisknout prostřední pečeť tohoto obecního horního města.

Stalo se ve Slavkově dne 24. října 1739.

Purkmistr, rychtář a rada zdejší.

---
Poznámka: Předloha tvoří jedinou popsanou stranu listiny; skenové pruhy dodané jako „strany 1–6" jsou ve skutečnosti bajtově identické duplikáty téhož pětipruhového snímku. Listina neobsahuje žádné splátkové ani kvitanční záznamy — jde o samostatný propouštěcí list. Nejistá čtení jsou v textu jemně naznačena slovem „patrně".

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Kancelářský monogram / paraf]

My, purkmistr, rychtář a rada císařského a králov[ského] svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald), tímto oznamujeme a přiznáváme před sebou i před celou zdejší obcí, mocí tohoto listu: Když před nás předstoupila Maria, [zdejšího?] a obecního města [poddaná, vázaná zděděnou] jmenovanou a dědičnou [poddaností], a přednesla, že se hodlá [odebrat] za svým štěstím jinam a získat svobodné propuštění (odchod), a proto nás o to poddaně a poslušně požádala a prosila. Poněvadž jí v jejím štěstí jinde nikterak nechceme být na překážku, a její poddané a poslušné prosbě jsme se rozhodli vyhovět, propustili jsme [tedy] výše zmíněnou Marii ze vší té gruntovní (pozemkové) a dědičné poddanosti, jíž byla hornímu a obecnímu městu zavázána a poddána, spolu se všemi ostatními povinnostmi, jež měla konat, prohlašujíce ji zcela za volnou a propuštěnou, aby tohoto svobodného propuštění (odchodu) mohla [pokojně?] užívat. Na důkaz toho jsme dali veřejně přitisknout prostřední pečeť [tohoto?] a obecního horního města. Stalo se ve Slavkově dne 24. října 1739.

Purkmistr, rychtář a rada zdejší.

[Poznámka zpracovatele: Předloha je jediná popsaná strana; skenové pruhy dodané jako „strany 1–6" jsou bajtově identické duplikáty téhož pětipruhového snímku (ověřeno přes md5). V listině nejsou žádné splátkové ani kvitanční rejstříky. Nejistá čtení jsou označena [?].]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Kanzlei-Signet / Paraphe]

Wir BurgerMeister, Richter und Rath der Kayser- und König[lichen] freyen BergStadt Schlaggenwaldt thun kund und bekennen hiemit vor unß, und in der gantzen gemeind allhier, krafft dießes briefs: Demnach vor unß erschienen Maria, [hießiger?] undt gemeiner Stadt [auf den? ... anerbohrne(n) ...] gemeldt- und Erb-[unterthänigkeit zugethane?], an- und herbringende, wie [daß/als] die zu anderwertigen ihren glück und freyen weglaß [...]tig seye, deß[halben] darümber unterthänig gehorsambst ersucht und gebetten: Wann wir dieselbe in ihren anderwertigen glück keineswegs hinderlich sein wollen, mithin ihrer unterthänig gehorsambsten Bitt zu willfahren verstat[tet?] haben; Als haben [wir] Ihro obgedachte Mariam derjenigen grund- und ab-unterthänigkeit, mit welcher sie der [Berg?]- und gemeiner Stadt zugethan und verbunden gewesen, samt ihrer anderen zu haltenden [obgerechtigkeit/Gebührnuß?], allerdings ledig und loß gesprochen, deß sie also dießes freyen weglaß [fruchtbarselig?] genießen möge und könne. Zu Uhrkund dessen haben [dießer?] und gemeiner BergStadt mittleres Insiegel öffentlich auf drucken lassen. So geschehen Schlaggenwaldt den 24. Octobris 1739.

BurgerMeister, Richter und Rath allhier.

[Anmerkung des Bearbeiters: Die Vorlage besteht aus einer einzigen beschriebenen Seite; die als „Seiten 1–6" gelieferten Scanstreifen sind byte-identische Dubletten derselben fünf Streifen (per md5 überprüft). Es gibt keine Ratenzahlungs- oder Quittungsverzeichnisse in diesem Stück. Unsichere Lesungen sind mit [?] markiert.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2075

Jan Rau, správce těžního stroje z Horního Slavkova, činí za přítomnosti Sebastiána Mayße, rychtáře, a Vavřince Františka Rotha, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.

Datace: 09.11.1739

Poslední vůle (testament) Johanna Raucha, měšťana a správce důlních strojů v Horním Slavkově, sepsaná 9. listopadu 1739 před dvěma radními deputovanými a předložená městu 19. listopadu téhož roku. Rauch v ní odkazuje svůj majetek třem dětem, řeší vypořádání dluhu vůči zeti a věnného podílu dcery a žádá město, aby nad dodržením poslední vůle drželo ochrannou ruku. Část textu (zejména bod čtvrtý) je na poškozené listině čitelná jen zlomkovitě.

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.

Johann Rauch, měšťan a správce důlních strojů (Kunstverwalter), požádal náležitě a pokorně úřadujícího pana purkmistra Johanna Lorentze Ottwalda, aby slavný magistrát podle chvályhodného městského zvyku vyslal ze svého středu několik soudních deputovaných, kteří by od něho vyslechli a přijali na vědomí jeho poslední vůli. Pan purkmistr proto z úřední moci ustanovil dva radní deputované, aby ji od něho přijali.

Testátor, ač tělesně sláb a jeho nemoc se stále stupňovala, byl při dobrém rozumu a chápání. Uvažoval, že nic není jistějšího než smrt, jejíž hodina je však nejistá, a obával se jejího přiblížení. Aby se po jeho smrti předešlo všem sporům, dobrovolně prohlásil následující za svou poslední a konečnou vůli, kterou má být po jeho smrti věrně zachováváno:

Za prvé poroučí svou duši do milosti a hlubokého milosrdenství svého Stvořitele a Vykupitele, s pevnou důvěrou, že jej skrze zásluhy nejsvětější Panenské Matky Boží a Královny nebes Marie milostivě přijme do počtu svých vyvolených. Tělo pak přenechává zemi.

Za druhé, poněvadž základem a hlavní částí každého řádně zřízeného testamentu je ustanovení dědiců, ustanovuje ze svého zbylého nevelkého jmění za své nutné a univerzální dědice tři své milé děti, jmenovitě:
- Johanna Christopha, městského věžného v Šenfeldu (Krásně),
- Annu Kateřinu Reinlovou,
- Marii Kateřinu Voglovou.

Zároveň je žádá, aby si mezi sebou dědictví rozdělily pokojně a svorně, uhradily z něj zbylé oprávněné dluhy a aby každý podle svého podílu vyrovnal, co je povinen — tím se má jeho svědomí zprostit a věc vyjasnit.

Za třetí mu jeho zeť Johann Andreas Vogel na jeho potřebu půjčil třicet devět zlatých. Testátor mu tuto částku vrátil, takže po odečtení dluhu do výše 9 zlatých mu zůstává k dobru ještě 32 zlatých 45 krejcarů 3 haléře.

Za čtvrté — tato část listiny je na okraji silně poškozená a čitelná jen útržkovitě. Vyplývá z ní, že se týkala jeho dcery Marie, jejíž nemoci a vydržování (patrně obstarávání výživy) se testátor v minulosti věnoval, a dále nějakého vyrovnání týkajícího se oken či části stavby, kterou měl někdo z rodiny zaplatit či dokončit. Přesný smysl tohoto ustanovení se ze zachovaného textu nedá bezpečně rekonstruovat.

Za páté je jeho zcela konečnou vůlí, aby se jeho děti — po provedeném vyloučení věnných statků (svatebních výbav) — dále nedomáhaly ničeho navíc. Podle tohoto vyrovnání by Anně Kateřině Reinlové sice ještě náleželo přijmout 9 zlatých 58 krejcarů, ona to však již mezitím obdržela. Proto jí nemá nadále příslušet žádný další nárok a věc má při tomto vyrovnání zůstat.

Tímto Johann Rauch svou poslední vůli uzavřel a poděkoval přítomným. Zároveň nejposlušněji požádal slavnou městskou vrchnost, aby nad touto poslední vůlí držela ochranu a pevnou ruku a zajistila ji i pro jeho právní nástupce. Na důkaz toho byla listina vlastnoručně podepsána, a že tomu tak a nijak jinak není, než že toto je jeho poslední a konečná vůle, byla stvrzena obvyklou soudní pečetí.

Stalo se soudně (judicialiter) v obydlí testátorově dne 9. listopadu 1739.

Sebastian Mäyß[?], městský rychtář.
Laurentius Franz Roth, městský a soudní písař, vlastní rukou.

Rubová poznámka: Soudně přijatá poslední vůle neboli Testamentum nuncupativum Johanna Raucha, měšťana a správce důlních strojů. Předloženo 19. listopadu roku 1739.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.

Poté, co Johann Rauch, měšťan a správce důlních strojů (Kunstverwalter), dal úřadu úřadujícího pana purkmistra Johanna Lorentze Ottwalda náležitě a pokorně požádat, aby slavný magistrát podle chvályhodného městského zvyku [poslal] [několik] ze [svého] středu, [totiž soudní] deputované, k [němu] [… osoby …], které by od něho vyslechly a vzaly na vědomí jeho poslední a konečnou vůli: nato zmíněný pan purkmistr, aby ji od něho přijal, z úřední moci tam ustanovil [dva] [radní] deputované. Ti v jejich přítomnosti, [testátor] při dobrém rozumu a chápání, uvažuje, že nic není jistějšího než smrt, jejíž hodina je však nejistá, a jsa i ve své slabé, stále více se stupňující nemoci [ohrožen?] […] obávaje se [jejího] přiblížení; aby však po jeho [smrti] byly všem sporům zabráněno, dobrovolně vyznal, že jeho poslední a konečná vůle je následující a že tak po jeho smrti má být zachována, totiž:

Za prvé poroučí svou duši [láskyplně?] tvořící [milosti], v hluboké milosrdenství svého [Stvo]řitele a Vykupitele, s pevnou důvěrou, že jej skrze zásluhy nejsvětější Panenské Matky Boží a Královny nebes Marie milostivě přijme do počtu svých vyvolených a učiní milým; tělo pak přenechává zemi. A poněvadž tedy

za druhé základem a hlavní částí každého řádně zřízeného testamentu je ustanovení dědiců, ustanovuje ve svém zbylém nevelkém [jmění] za své nutné a univerzální dědice své tři milé děti, jmenovitě Johanna Christopha, [městského] věžného v Šenfeldu (Schönfeld / Krásno), Annu Kateřinu Reinlovou a Marii Kateřinu Voglovou; a přitom je žádá, aby mezi sebou pokojně a svorně, při [rozdělení] dědictví […], [měly] uhradit zbylé oprávněné dluhy a jeho svědomí — jak komu podle jeho podílu přísluší a je zavázáno, bez jejichž zaplacení [nic … nezůstává?] — zprostit (exonerovat) a vyjasnit. A v tom pro[…]

za třetí mu jeho zeť Johann Andreas Vogel na jeho [nutnou potřebu?] [úplně?] zapůjčil třicet devět zlatých [na … ?], a on testátor mu je do rukou [vrátil?], takže po odečtení [dluhu?] do 9 zl. zůstává ještě 32 zl. 45 kr. 3 [d/haléře] k jeho [prospěchu / rukám].

za čtvrté [… (pravý, silně oříznutý okraj, čitelný jen zlomkovitě) …]: [… nemá být zaplaceno …]; [… jeho] dceři Marii [… v] nemoci [… komukoli?] i dříve dal, kde [ji?] živil (vydržoval) [… dvacet?] vedle ne [… co se týče oken? (Fenster) …] [… totéž?] a přímo […] vytlouci/odbýt, poněvadž [… ] druhý díl své[…] zaplatit a ještě [… ] museli; k čemuž [… ] má být, avšak [… ] sám, kdo se sám [… okna?] a [… on] kdo se toho chce ujmout, v kterýchžto [… daných rozměrech? … ].

za páté: Jeho zcela konečná vůle je, aby jeho děti [… ] a vedle toho, [po?] provedeném vyloučení věnných statků (svatebních výbav), podle nichž Anně Kateřině Reinlové [sice] mělo ještě příslušet přijmout 9 zl. 58 kr., ona to však mezitím [již] obdržela; takže proto také [… ] nemá již co nárokovat, a má jí [to] jedině [zůstat?] a zůstat. Čímž tedy tuto svou poslední vůli uzavřel a [za ni?] [po]děkoval, zároveň také slavnou městskou vrchnost nejposlušněji požádal, aby nad tím [město] drželo ochranu a pevnou ruku a dalo to zajistit pro právní [nástupce?]. Na důkaz toho jsme [/podepsal] vlastní rukou podepsali, a že tomu tak a nijak jinak není, než že toto je jeho poslední a konečná vůle, obvyklou soudní pečetí stvrdil (corroboroval). Tak se stalo […]

Soudně (judicialiter) v obydlí testátorově dne 9. listopadu (9bris) 1739.
Sebastian Mäyß[?], městský rychtář (Stadtrichter).
Laurentius Fran[z] Roth, městský a soudní písař, vlastní rukou (mp).

[Rubová strana / dorsální poznámka:]
Soudně přijatá Poslední vůle neboli Testamentum nuncupativum Johanna Raucha, měšťana a správce důlních strojů (Kunstverwaltera).
Předloženo (praesentatum): 19. listopadu (9bris) roku 1739.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Im Nahmen der Allerheiligsten und Unzertheilten Dreyfaltigkeit, Gott des Vatters, Sohn[es] und heiligen Geistes. Amen.

Nachdeme in dem Regierenden Herrn Bürgermeister Johann Lorentz Ottwald ambts, Johann Rauch, Bürger und Kunstverwalter, geziemend- und demütig bitten lassen, ein Löbl. Magistrat möchte nach löbl. Stadtgebrauch [einige] aus [ihrer] Mittel bei denen [gerichtl.?] Deputierten zu [ihm] [senden?], [… Personen …] welche seinen letzten und endlichen Willen von ihme [an]hören und vernehmen mögen: Alß hat [ge]melter Herr Bürgermeister, solches von ihme hinzunehmen, [zwey] [Rats-]Deputierte von Amts wegen dahin verordnet, welche in [Bei]sein deren mit gutem Vernunft und Verstand, in Betrachtung, alß nichts gewissers alß der Todt, deßen Stund aber ungewiß seye, er auch in seiner schwa[chen], immer mehr und mehr zunehmenden Kranckheit überr[ascht?] […] des zuwenden befürchtete; [damit] aber nach seinem [Todt] alle Strittigkeiten verhindert werden möchten, hat er freywillig bekennet, alß nachfolgentlich sein letzter und endlicher Will seye, und alßo nach seinem Todt gehalten werden wolle, alß nemlich:

Primo befahle er seine Seele der [liebreich?]schöpfenden [Gnade], in der gründlichen Barmherzigkeit seines [Schöp]fers und Erlösers, mit fester Vertrauen, solche durch die Verdienst der heiligsten Jungfräulichen Mutter Gottes und himmels Königin Mariä in die Zahl seiner Auserwählten gnädiglich [an]zunehmen und [an]genehm zu werden; den Leib aber überlasset er der Erden. Und weilen dann

2do eines jeden ordentlich aufgerichteten Testaments Grund[fest] und Principalstück die Erbeinsetzung ist, alß setzte er in seinen hinterbleibenden wenigen Ver[mögen] [… mögen] zu seinen nothwendigen und universal Erben ein seine liebe drey Kinder, benanntlich Johann Christoph, [Stadt-]Thürner in Schönfeld, Annam Catharinam Reinlin und Mariam Catharinam Vöglin; und gebittet ihnen anbey, daß sie dieselben unter einander friedlich und einig, unter [Zertheilung/Vertheilung] des Erb an[…] [… solle], ausführen, die hinterbleibende rechtmäßige Schulden bezahlen und sein Gewissen, wie zu dem, [wer] Ihr[er] Antheil [schul]dig und verbunden, ohne derselben Bezahlung [nichts?] [… behaftet?] ist, exoneriren und erläuteren sollen. Und in deme pro[…]

3tio ihn sein Eydmann Johann Andreas Vogel zu seiner [Nothdurft?] [vollnach?] neun und dreyßig Gulden [Lehr?] her geliehen, und er Testator demselben an Handen zu[rück] [gegeben?], noch Abzug der [d.v.:] [Schuld?] zu 9 f, annoch 32 f 45 x 3 [₰] zu seinen [… gebühre?].

4to [… (rechter, stark beschnittener Randabschnitt, nur fragmentarisch lesbar) …]: [… nicht bezahlet werde…]; [… seiner] Tochter Maria [… in der] Kranckheit [… jedermann?] auch vor gegeben, wo alß [… ihn?] unterhalten [… zwanzig?] neben nicht [… Alß Fenster?] anlangen[d] [… selbige?] und gerad[…] ausschlagen, weilen [… ] andern Theil seine[…] zahlen und noch zu[… ] müssen; zu welche[m] [… ] sein solle, jedoch [… ] selber, wer sich selbst [… Fenster?] und [… er ] wer sich annehmen wolle, in welchen [… gegebenen größe? … zu … ].

5to: Sein gäntzlich und endlicher Will, alß daß seine Kinder [… ] und neben, [nach?] der gemachten Ausschließung der Heurath-Güter, vermög welcher der[/dem] Anna Catharina Reinlin [zwar] noch 9 f 58 x zu empfangen gebühret [hätte], hätte aber dieselbe mittler Zeit [ihr?] bekommen; alß daher auch [… ] nichts mehr zu fordern, lediglich [ihr … ]ten und verbleiben sollen. Womit er also solchen seinen letzten Willen beschlossen und sich [gegen?] [… be]dankt, zugleich auch die Löbl. Statt-Obrigkeit gehorsamst gebeten, [hat] Statt darüber Schutz und feste Hand zu halten, und in die Rechts-[Nachkommen?] verordnen zu lassen. Zu Uhrkund deßen haben wir[/hat er] deß[en] eigenhändig unterschrieben, und daß deme also und anderst nicht, alß daß dies sein letzter und endlicher Will seye, mit dem gewöhnlichen Gerichts-Insiegel corroboriret. So geschehen [an]der[…]

J[udicialiter] in des Testatoris Behausung, den 9ten 9bris 1739.
Sebastian Mäyß[?], Stadtrichter.
Laurentius Fran[z] Roth, Stadt- und Gerichtsschreiber, mp.

[Rückseite / Dorsalvermerk:]
Gerichtlich eingenommener Letzter Will oder Testamentum Nuncupativum Joannis Rauch, Bürgers und Kunstverwalters.
Praes[entatum]: 19 9bris Ao 1739.

Zobrazit originál na Porta fontium →