Zápis za rok 1965 líčí přípravy Horního Slavkova na oslavy 20. výročí osvobození, další výstavbu sídliště a demolice starých domů (mj. s nálezem nacistických dokumentů), zřízení nové obřadní síně, personální změny v místních politických a kontrolních orgánech i tragikomické zásobovací a zaměstnanecké problémy města. Připomíná také úbytek obyvatel cikánského původu, útěk náměstka ÚD SHR do NSR a hospodářské výsledky státního statku.
Rok 1965
Nástup do nového roku 1965 byl v celé republice ve znamení připravovaných oslav 20. výročí osvobození vlasti sovětskou armádou. Tyto oslavy se v plné šíři připravovaly i v Horním Slavkově. Řada závodů uzavřela závazky na počest výročí, které měly přispět ke zlepšení životního prostředí obyvatel města.
Složení obyvatel
K 1. lednu 1965 mělo město celkem 5 430 obyvatel, z toho 1 961 dětí do 15 let. Převážná část obyvatel již pracovala na nově vzniklém strojírenském závodě Ústřední dílny Komořany, závod 05 Horní Slavkov.
V tomto roce bylo uzavřeno celkem 37 nových manželství, narodilo se 129 dětí a zemřelo 30 občanů. Vzhledem k tomu, že bylo započato s další bytovou výstavbou, tzv. III. etapou, obdrželo koncem roku 26 rodin nové byty.
Do základních škol chodilo 1 079 dětí, 280 dětí bylo umístěno v šesti mateřských školách a 110 dětí ve dvou jeselských zařízeních. Počet nových obyvatel rostl v důsledku potřeb pracovních sil nového závodu.
Noví obyvatelé se však velmi těžce sžívali se životem města. Většina se jich zde stále necítila doma a domnívala se, že všechny organizace jsou povinny připravit jim dobré podmínky k bydlení a udělat pro ně vše potřebné. Tato situace se projevovala během celého roku – citelně zejména nezájmem o veřejný život, především při plnění úkolů akce zvelebení města a jeho okolí. Jedinou zárukou zde zůstávaly nadále závody a školy, které bylo třeba, aby projevily zájem o místní problémy – ani rok 1965 však v tomto směru nepřinesl podstatné změny.
Rozvoj města
5. února projednalo plenární zasedání národního výboru hodnocení závazků k 20. výročí osvobození, uzavřených již v předcházejícím roce. V akci zvelebení byla vytvořena hodnota díla za 160 300 Kčs, přičemž náklady na tyto akce činily 33 600 Kčs. V rámci jednotlivých akcí bylo provedeno srovnání terénu pro nové parkoviště u sídliště před bývalým domem řemesel, opravena část cesty do osady Ležnička a Ležnice a v osadě Ležnice provedeny přípojky vodovodu do 13 rodinných domků.
Město a okolí bylo doplněno o další zeleň – vysazeno bylo 5 000 stromků, osetý byl odval mezi šachtou Barbora a Prokop, vysázeno stromořadí podél potoka Stoka a lípy ve Fučíkově ulici. Ozeleněny byly i svahy pod 2. mateřskou školou, nad viaduktem a II. etapa sídliště. V dětských zařízeních a koutcích pro děti bylo umístěno 6 kolotočů, 10 houpaček a 3 prolézačky.
Na tomto výsledku se podílelo Učňovské středisko ÚD SHR, BSP a organizace Svazarmu Chemických závodů ČSSP, na výsadbě zeleně pak zejména školní mládež, které patří dík za dobrý vztah k potřebám města.
Plenární zasedání na závěr vytýčilo úkoly pro následující rok, z nichž nejdůležitější byly:
- vysázet 20 000 stromků ve městě a jeho okolí,
- upravit pláže u koupaliště,
- oplotit koupaliště,
a ještě další konkrétní úkoly, které mají přispět k tomu, aby bylo město stále krásnější a jeho obyvatelům se v něm lépe žilo.
Ozeleňování začalo velmi slibně. Již koncem března provedl předseda komise výstavby soudruh Stanislav Humplík přípravy k vyhloubení jamek pro větší stromky kolem cesty ke koupališti. Střelné práce provedli pracovníci rudných dolů již 11. dubna a současně probíhala i výsadba zeleně ve městě a okolí. Předsedu komise s. Humplíka bylo možno spatřit při každé takové práci. Bohužel se však vedle školní mládeže, která stromky sázela, našli i tací, kteří vytvořené dílo ničili – žáci Náprsník a Zázřivec byli přistiženi při lámání a ničení 17 mladých lipek při cestě ke koupališti. Způsobili tak škodu 730 Kčs a zmařili vynaloženou práci. Přestupek byl projednán na zasedání školské a kulturní komise za přítomnosti rodičů; podle dohody rodiče škodu zaplatili a chlapci s nimi stromky sami znovu zasadili. Tak se provinilci sami přesvědčili, že takové vandalství se nevyplácí.
V tomto roce byla již v plném proudu další výstavba sídliště, přičemž se současně demolovaly staré domy. V únoru začalo jednání o demolici domu čp. 190, kde v té době bydlely dvě rodiny občanů cikánského původu – rodina Vojtěcha Ferky a Karla Suchého staršího. Tento domek byl již dlouho trnem v oku celého města, jeho okolí i vnitřek byly ve velmi špatném stavu a domek chátral i vinou samotných obyvatel, kteří ničili vše, co se dalo spálit. Vyvstal tak problém, kam tyto rodiny přestěhovat. Nakonec bylo rozhodnuto využít k tomuto účelu budovu bývalé latinské školy, kde donedávna bydlely jiné rodiny a bylo čisto a udržováno – po krátkém pobytu nových obyvatel však dům nebyl k poznání. Kromě zmíněných rodin zde obdržela byt i vdova Gáborová se svými dětmi. (Dobový obrázek č. 2 zachycuje dům čp. 190 na Pivovarské ulici.)
Při demolici domu čp. 194 se přihodila zajímavá příhoda. Občan Celta starší, který zde demolici prováděl, nalezl v domě zazděnou kovovou schránku. V ní byly fotografie a dokumenty z nacistické minulosti, mimo jiné i diplomy s vlastnoručním podpisem Hitlera, udělené dřívějším obyvatelům domu za „nacistické zásluhy". Zřejmě se domnívali, že se po odsunu v roce 1945 ještě vrátí a dokumenty si vyzvednou. Ty však byly předány příslušným orgánům bezpečnosti.
V tomto roce došlo rovněž ke zřízení nové obřadní síně. Dosavadní síň přímo v budově národního výboru již nevyhovovala moderním požadavkům a navíc byla při poruše topení vyplavena, takže svatby musely být dočasně prováděny v kanceláři předsedy, kde byl obřad rušen hlukem z ulice. Nová obřadní síň byla zřízena v Domě kultury, kde nebyly všechny místnosti plně využity – byla pro ni uvolněna klubovna v I. poschodí. Na architektonickém řešení síně se podílel výtvarník závodu ÚD SHR soudruh Lorenz, který vypracoval návrh a pracoval i na výzdobě. Obřadní síň je nyní skutečně slavnostním místem pro obřady. (Obrázky č. 3–10 zachycují různé zde konané obřady.)
Politický a veřejný život města
Politický a veřejný život byl v tomto roce, jak již bylo řečeno, celý ve znamení oslav 20. výročí osvobození. Městský národní výbor v rámci oslav přivítal delegaci veřejných pracovníků z NDR z Klingentalu a Rautenkranzu – návštěva se uskutečnila ve dnech 8. a 9. května. Delegace si prohlédla místní závody a seznámila se se životem města a jeho obyvatel; odjížděla od nás jako přátelé.
Stejně jako v jiných volebních obdobích docházelo i v tomto roce k řadě doplňovacích voleb nových poslanců národního výboru, hlavně kvůli odchodu starších obyvatel na jiná pracoviště Jáchymovských dolů.
Dne 27. února proběhly na konferenci v Domě kultury volby nového místního výboru KSČ. Do nového výboru byli zvoleni jak osvědčení, tak i noví funkcionáři: předsedou se stal s. Jiří Dostál, místopředsedou s. Kamil Menčal a jednatelem s. Antonín Kříž. Nový výbor čekala řada úkolů, zejména zajišťování diskuse k připravovanému XIII. sjezdu komunistické strany a projednávání tezí a mnoha dalších místních problémů.
I místní komise lidové kontroly pracovala v novém složení – předsedou byl zvolen s. Valentin Klouček. Komise v minulém období vyvíjela poměrně dobrou činnost zásluhou s. Josefa Šmakala.
Na plenárním zasedání městského národního výboru dne 17. září byl zvolen nový místní lidový soud. Předsedkyní senátu byla zvolena s. Leopolda Matonohová, správcová ubytovny Chemických závodů ČSSP v Horním Slavkově, která ve městě žila od roku 1954 a dobře znala místní poměry i mnoho obyvatel, což je pro výkon takové funkce důležité. Místní lidový soud si ve městě získal zásluhy, na které jistě neradi vzpomínají ti, kdo se před ním ocitli pro svá provinění.
Nepříjemně se všech dotkla událost z května: ekonomický náměstek Ústředních dílen SHR a politický pracovník Drozd odjel i s rodinou na návštěvu do NSR, odkud se však již nevrátil. Jeho majetek propadl ve prospěch státu.
V rámci oslav 20. výročí osvobození se v Sokolově konalo slavnostní zasedání okresního výboru Svazu protifašistických bojovníků, na které byli pozváni i funkcionáři z Horního Slavkova. Slavkovská organizace je na rozdíl od stagnujících organizací jinde stále aktivní. Na zasedání byla udělena vyznamenání soudruhům Valentinu Kloučkovi, Jiřímu Rokytovi, Sylvii Krejčové a deseti dalším členům.
V červenci obyvatele města překvapila zpráva o náhlém úmrtí vedoucího Domu kultury a člena školské a kulturní komise národního výboru, poslance s. Josefa Janečka. Byl znám jako člověk, který nezkazil žádnou legraci, a pracoval spolu s manželkou i v ochotnickém souboru Domu kultury. Jeho památku uctilo plenární zasedání.
V prosinci probíhaly hovory s mládeží pod názvem „Strana hovoří s mládeží". Ukázalo se, že mladí lidé se dovedou vyjadřovat ke konkrétním formám práce a mají o ni zájem.
Průmysl města
Ústřední dílny SHR byly v tomto roce již dobře vybaveny a měly i dostatek pracovních sil. Dobře pracovaly i Chemické závody ČSSP, které měly kádr pracovníků již z doby činnosti Jáchymovských dolů.
Vznikaly však problémy se zaměstnaností žen. Porcelánka, typický závod pro ženy, ani Oděva nepřijímaly větší počty pracovníků. Mladí lidé přicházející do města přitom potřebovali zvýšit příjem rodiny, neboť se teprve zařizovali, a proto ve městě přibývalo žen volajících po možnosti zaměstnání.
Lidové družstvo truhlářů a čalouníků, zřízené již dříve, se k městu zachovalo špatně – rozhodlo bez předchozího upozornění, že provozovnu ke dni 1. ledna 1965 zruší. Ženy dostaly výpověď, aniž pro ně bylo zajištěno náhradní zaměstnání. Následovalo mnoho nepříjemných jednání a shánění míst pro ženy, které byly živitelkami rodin nebo jejichž příjem byl doplňujícím zdrojem peněz pro rodinu. Nejožehavější případy se podařilo vyřešit, zbývalo ovšem vyřešit situaci dalších žen.
Tohoto úkolu se ujal národní výbor, který navázal kontakt s Kožedělnými závody v Klatovech, jež se rozhodly zřídit v uvolněném objektu svou provozovnu. Do příštího roku šel národní výbor s úkolem dovést jednání s Kožedělnými závody Kozak do konce a zajistit tak náhradní zaměstnání i novou pracovní příležitost pro přicházející ženy.
Likvidace zbývajících objektů Jáchymovských dolů pokračovala dále – v tomto roce byla na řadě šachta Barbora. Město pomalu, ale jistě ztrácelo svůj bývalý charakteristický vzhled hornického města: odvaly pomalu za pomoci lidí zarůstaly travou a zelení stromků, těžní věže zmizely.
Zemědělství
Státní statek dosáhl v tomto roce dobrých výsledků. Již začátkem roku překročil plánovanou dodávku mléka na 114 %, což bylo proti předcházejícím rokům slušné zlepšení. Také ve výrobě masa postupně vyrovnával dluhy z předcházejících let.
Celkový počet skotu činil 1 181 kusů, z toho 446 dojnic. Půdu obhospodařoval ve stejné výměře jako v předcházejících letech, tedy 2 724 ha, přičemž z pastvin přešlo do orné půdy 87 ha. Stroje měl statek v tomto roce v daleko lepším stavu, než bylo dříve zvykem.
V rostlinné výrobě pracovalo 71 pracovních sil, což ke zvládnutí zemědělských prací ještě plně nestačilo, a k jejich včasnému zajištění bylo potřeba i brigádnických sil.
Město samo mělo nepříjemné jednání se zemědělským závodem – statek ohrožoval vodovod na Ležnici močůvkou z farmy. Veškerá jednání na národním výboru byla bezvýsledná a močůvka tekla dál, takže městský národní výbor byl nucen podat stížnost okresním orgánům. Teprve pokuty, které okresní orgány zemědělskému závodu udělily, pomohly tuto závadu uvést do pořádku.
Zásobování a veřejné stravování
Síť prodejen byla v tomto roce dostačující. Špatné zásobování se projevilo pouze v obchodním domě Brigádník, kde stížnosti obyvatel směřovaly hlavně na nedostatečné zásobování obuví. Obchodní komise národního výboru se touto věcí zabývala a domnívala se, že zásobování je špatné vinou skladby výroby, proto napsala dopis do Svitu v Gottwaldově. Gottwaldov však obratem poslal 2 tisíce párů letní obuvi jako doklad toho, že nedostatek je způsoben nesprávnými objednávkami a tím, že prodavači si nezaznamenávají a neberou v úvahu poptávku obyvatel po určitém druhu obuvi. Z této dodávky měl Brigádník „zamotanou hlavu" a byl nakonec rád, že obchodní dům v Ostrově nad Ohří část dodávky převzal.
Uvažovalo se rovněž o zřízení mléčné jídelny, kterou město postrádalo. Restaurace a jídelny nechtěly zpočátku na zřízení mléčné jídelny přistoupit, neměly o ni zájem a chtěly raději rozšířit dosavadní automat a prodávat zde pivo a podobný sortiment. Obchodní komise proto jednala s podnikem Pramen, který by mléčnou jídelnu zřídil. Restaurace a jídelny nechtěly od svého požadavku ustoupit a jednalo se až na okresním národním výboru. Po dlouhých diskusích však byla přece mléčná jídelna otevřena, jejím provozovatelem byly stanoveny restaurace a jídelny. Obyvatelům byla tímto dána možnost využít služeb, které dosud chyběly. Mléčná jídelna otevírala již v 6 hodin ráno, prodávalo se zde mléko, kakao, pečivo a různé lahůdky, levných druhů však bylo málo. Polotovary rovněž nebyly zajišťovány tak, jak bylo při zřizování jídelny požadováno. Bylo zřejmé, že padne ještě mnoho kritiky a připomínek, než restaurace a jídelny zajistí sortiment, který obyvatelé města požadují.
Služby obyvatelstvu
Komunální služby pod vedením ředitele s. Karla Svobody stály na počátku roku před problémem zajistit služby prádelny. Na zákrok okresního hygienika dostaly komunální služby od restaurací a jídelen výpověď z budovy hotelu Tatran. V komunálním podniku nebyly podmínky pro zřízení vlastní prádelny, podnik proto navázal smlouvu s nově vybudovanou prádelnou v Habartově. Od počátku však byly k této prádelně připomínky na čistotu prádla, které přicházelo ušpiněné, zaprané, a čekací lhůty byly příliš dlouhé. V této době se na sídlišti stavěla společná prádelna pro III. etapu sídliště, kterou však stavební družstvo odmítlo převzít, takže zde nebyla možnost ani pro komunální podnik. Prádelna měla být dokončena až v příštím roce, a tak připomínky k praní prádla budou přicházet i do příštího roku.
Provozovna holičství a kadeřnictví, umístěná dosud v přízemí hotelu Tatran, byla přestěhována do druhého patra komunálního podniku, které bylo dosud nevyužité. Tím se uvolnily místnosti, které bylo možno použít pro mléčnou jídelnu. Lepší dohled a inkaso přes hlavní pokladnu dávaly předpoklad lepších služeb i vyšších zisků pro podnik.
Komunální podnik dosáhl v tomto roce i lepších ekonomických výsledků. Například plánovaná dotace od počátku roku do srpna činila 101 600 Kčs, skutečnost však byla pouze 20 800 Kčs. Výsledek to byl překvapivý, neboť národní výbor musel jinak pravidelně pokrývat značné ztráty podniku, protože i neekonomické služby bylo nutno zajišťovat.
Domovní správa měla problémy s údržbou bytového fondu, hlavně pokud šlo o pokrývačské a klempířské práce, nátěry a opravy či výměny podlah. Údržbářské čety domovní správy tyto práce nemohly zajistit pro nedostatek lešení, a smluvní vztahy na údržbu s Okresním stavebním podnikem neexistovaly, až na nezávazná objemová ujednání a přísliby. Přesto vlastními silami opravila údržbářská četa některé fasády domů ve staré části města, odstraňovala požární závady a opravovala elektroinstalace. Ze zdravotních důvodů odešel z domovní správy s. Milavec a novým vedoucím byl jmenován s. Jiří Suchánek, zaměstnanec Ústředních dílen SHR, závod Horní Slavkov. Zda se pod novým vedením situace domovní správy obrátí k lepšímu, bude možné hodnotit až v příštích letech.
Časté havárie teplárny upozorňovaly na nutnost urychleného provedení generální opravy. I zde nastoupil nový vedoucí, rovněž zaměstnanec Ústředních dílen SHR, s. František Melichárek. Ústřední dílny pochopily nutnost zlepšit obsazení teplárny a uvolnily pro údržbářskou četu další dva pracovníky.
V červnu došlo k další havárii teplárny. Její likvidace závisela na zajištění netypových trubek do kotlů. Účinně nám pomohl Okresní výbor KSČ v Chomutově — válcovny trub v Chomutově potřebné netypové atestové trubky pro naši teplárnu vyrobily ve zkráceném termínu, a tak se podařilo včas uvést kotelnu do provozu.
Přes snahu národního výboru nebyla v tomto roce opět provedena rekonstrukce topných kanálů. Podařilo se však alespoň dosáhnout toho, že na příští rok byla do plánu zařazena rekonstrukce větve A a na rok 1967 rekonstrukce větve B.
Technické služby rovněž zlepšily svou práci. Zlepšila se květinová výzdoba města, rychleji byly odstraňovány odpadky, což bylo vždy terčem připomínek. Za pomoci Ústředních dílen Komořany byla zorganizována výroba laviček, které byly rozmístěny po celém městě. Na dětském hřišti však brzy bylo mnoho laviček vandalsky zničeno, a tak nezbylo nic jiného, než lavičky ponechat jen na náměstí, kde jsou pod větším dohledem.
Více než kdy jindy bylo pečováno i o místní hřbitov. Pomohl k tomu i nově zpracovaný hřbitovní řád, na kterém se podílel i kronikář města s. Jaromír Valeš.
Zdravotnictví
Péče o zdraví obyvatel města byla nadále zajišťována místní poliklinikou. Nedostatky se projevily v péči o zrak — oční lékař měl velmi častou absenci a dojížděl nepravidelně. Byly proto dlouhé čekací lhůty a hromadily se stížnosti na prohlídky zraku školní mládeže; někdy se nedostatek zjistil až při odchodu dětí ze školy do učebních oborů.
Ke změně došlo na dětském oddělení. Po odchodu Dr. Slováčka docházelo k častému střídání lékařů na tomto středisku, což péči o zdraví dětí nepřispělo.
Mnoho připomínek bylo i k práci zubního střediska pod vedením Dr. Jiřího Brože, který svou funkci vedoucího lékaře řádně neplnil — nepravidelně docházel do zaměstnání a často odcházel dříve. Zdravotní komise proto zahájila jednání o jeho výměnu, ovšem v tomto roce ke zlepšení nedošlo, protože nebyla náhrada.
Mnoho připomínek bylo rovněž k zajišťování péče o zdraví pracujících na závodě Ústřední dílny SHR. Tato otázka byla i předmětem diskuse na plenárním zasedání městského národního výboru. V tomto roce se však situaci nepodařilo zlepšit, a tak je nutno počítat s tím, že připomínky k této otázce se budou nadále hromadit.
V tomto roce, kdy pokračovala výstavba III. etapy sídliště, přicházely do města nové rodiny, které zde hledaly nový domov. Rostl počet žádostí o umístění dětí v jeslích, které nebylo možno vyřídit pro nedostatek míst — počet žádostí dosahoval výše 100 a východisko nebylo žádné. Žádný závod nechtěl pro své zaměstnance tuto nepříznivou situaci zlepšit výstavbou nových jeslí a národní výbor neměl prostředky ani možnosti dalšího rozšiřování míst v jeslích. V příštích letech měla být tato situace řešena výstavbou nových školkojeslí, které byly v plánu výstavby III. etapy.
Školství
V mateřských školkách byla situace uspokojivější, neboť do města přicházely rodiny s dětmi do tří let.
Základní školy byly nadále tři. V tomto roce vyšlo ze škol celkem 115 dětí, všem bylo zajištěno další uplatnění v životě — 28 dětí bude pokračovat ve studiu, 11 nastoupilo do zemědělství, 71 do učebních oborů.
V důsledku rozšiřování zvláštní internátní školy byly školní dílny II. ZŠ přestěhovány do budovy družiny mládeže.
Samostatným problémem byl poměr rodičů ke škole. Většina rodičů, a to zejména těch, které by bylo ve škole nejvíce potřeba vidět, na třídní schůzky nechodila. Přišli teprve tehdy, když se jejich dítě nedostalo tam, kam chtěli. Rodiče projevovali velmi malý zájem o školní činnosti svých dětí a v takových případech se nezájem rodičů o školu úzce pojil i s absencí dětí ve škole. Užší školská a kulturní komise projednala celkem 29 případů absence dětí ve vyučování, a to stačila projednat jen ty nejožehavější případy. Děti cikánského původu měly na neomluvených hodinách největší podíl — kronikář k tomu poznamenává, že tito občané tímto dokázali, že ještě ani zdaleka nedosáhli úrovně odpovídající socialistickým vymoženostem, které jsou jim společností poskytovány, a že změnit jejich poměr ke společnosti si vyžádá ještě mnoho obětavé práce všech pracovníků na školách i ostatních funkcionářů.
Tělovýchova
Tělovýchovná činnost trpěla nedostatkem dobrovolných pracovníků. Již počátkem roku projednávala školská komise otázku kluziště. Po zkušenostech z minulých let, kdy kluziště nebylo řádně připraveno pro zimní sporty dětí nedbalostí funkcionářů tělovýchovné jednoty, bylo kluziště přiděleno do správy komunálních služeb. Provoz zajišťoval důchodce s. Brzek, odměňovaný za tuto službu podílovou mzdou, a provoz zajišťoval dobře.
Tělovýchovná jednota zjistila, že by na kluzišti mohla i vydělat, a byla nespokojena — žádala kluziště zpět do své správy. Školská a kulturní komise snahu Spartaku podpořila doporučením radě, aby mu kluziště znovu přidělila. Rada kluziště Spartaku přiřkla, avšak vinou neschopnosti tělovýchovné jednoty a nepříznivého počasí nebylo kluziště včas připraveno a děti neměly kde bruslit.
Podobně živořila i ostatní tělovýchova. Těžko se získávali funkcionáři, nebyly prostředky na rozvoj sportovních oddílů. Na tento stav doplácela hlavně mládež, která z nedostatku činnosti hledala zábavu, jež mnohdy hraničila se zákonem.
Kultura a osvětová činnost
Kulturní činnost, až na některé výkyvy, v tomto roce živořila. Odchodem bývalých obyvatel města ubývalo i návštěvníků kulturních podniků. Velmi patrné to bylo v návštěvnosti kina, kde sál byl často téměř prázdný. Noví obyvatelé měli starosti se zařizováním domácností a na kulturu jim již prostředky nezbývaly — nebo to bylo způsobeno rozvojem televize? Na toto téma probíhaly téměř všechny diskuse vedené ve školské a kulturní komisi. Jedinými dobře navštěvovanými kulturními pořady byly pořady pro děti, kterých je ve městě skutečně mnoho.
U příležitosti ukončení měsíce SČSP (Svazu československo-sovětského přátelství) byla pořádána v Domě kultury taneční veselice, sloučená s mikulášskou zábavou Ústředních dílen s předpokladem, že bude větší účast. Před zahájením mikulášské zábavy se konalo od 19 hodin slavnostní zasedání za velmi slabé účasti. Zasedání bylo pak rušeno přicházejícími návštěvníky na taneční veselici, která měla začít ve 20 hodin. Celá akce dopadla katastrofálně. Omluvou je snad pouze ta skutečnost, že výbor SČSP v našem městě již celou řadu let nepracoval — zaměřoval se pouze na vybírání příspěvkových známek, nevyvíjel žádnou činnost ani v měsíci SČSP, a celá tíha organizace oslav tak zůstala na jiných orgánech.
Konec roku 1965 byl začátkem příprav ke vstupu do roku XIII. sjezdu Komunistické strany Československa. Pracující uzavírali závazky na počest sjezdu, proběhla řada shromáždění a diskusí. Občané byli napjati a očekávali mnoho změn, o kterých se zatím hovořilo velmi nejasně. Před koncem roku byl dán do užívání nový dům čp. 24 a 26 v ulici SČSP, a tak mnoho rodin strávilo konec roku spokojeně v novém, pěkném prostředí. Obchody byly dobře zásobeny a nic nenarušilo pohodu posledních dnů v roce.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
[Levá strana — prázdná (rub předchozí strany, prosvítá text). Dole strojopisem:]
Tato kniha obsahuje celkem 278 listů. Její součástí je dokumentační materiál, který je uložen zvlášť.
[Pod tím kulaté razítko „Městský národní výbor Horní Slavkov" a text:] Předseda MěstNV: [podpis]
[Dole číslo strany:] 1
[Pravá strana — nahoře uprostřed ručně kreslený ozdobný nadpis: velká číslice „20" s červenou pěticípou hvězdou a lipovými ratolestmi. V pravém okraji podtržený nadpis:] Rok 1965
Nástup do nového roku 1965 byl v celé naší republice ve znamení připravovaných oslav 20. výročí osvobození naší vlasti sovětskou armádou. Tyto oslavy byly v plné šíři připravovány i v našem městě. Řada závodů uzavřela závazky na počest 20. výročí osvobození, které měly přispět ke zlepšení životního prostředí obyvatel města Horního Slavkova.
[V okraji nadpis:] Složení obyvatel
K 1. lednu 1965 mělo město celkem 5 430 obyvatel, z toho 1 961 dětí do 15 let. Převážná část obyvatel již pracovala na nově strojírenském závodě Ústřední dílny Komořany, závod 05 Horní Slavkov.
V tomto roce bylo uzavřeno celkem 37 nových manželství, narodilo se 129 dětí, zemřelo 30 občanů.
Vzhledem k tomu, že bylo započato s další bytovou výstavbou, tak zvané III. etapy, obdrželo koncem roku 26 rodin nové byty.
Do našich základních škol chodilo 1 079 dětí, 280 dětí bylo umístěno v šesti mateřských školách, 110 dětí bylo umístěno ve dvou jeselských zařízeních. Počet nových obyvatel vzrůstá v důsledku potřeb pracovních sil nového závodu.
Noví obyvatelé se však velmi těžce sžívají se životem města. Většina se jich ace stále necítila doma. Domnívali se, že v městě jsou všechny organizace povinny připravovat jim dobré podmínky k bydlení, a hlavně všechno pro ně udělat. Tato situace se projevovala během celého roku. Citelně se projevil tento nezájem o veřejný život především při plnění úkolů akce zvelebení města a jeho okolí. Jedinou zárukou zde zůstaly nadále závody a školy. A město potřebovalo jejich pomoc a zájem o místní problémy, ale ani rok 1965 nepřinesl v tomto směru podstatné změny.
[V okraji nadpis:] Rozvoj města
5. února projednalo plenární zasedání národního výboru hodnocení závazků k 20. výročí osvobození, které byly uzavřeny již v předcházejícím roce.
V akci zvelebení byla vytvořena hodnota díla za 160 300 Kčs, přičemž náklady na tyto akce činily 33 600 Kčs. V jednotlivých akcích bylo provedeno srovnání terénu pro nové parkoviště u sídliště před bývalým domem řemesel, provedena oprava části cesty do osady Ležnička a Ležnice, v osadě Ležnice rovněž provedeny přípojky vodovodu do 13 rodinných domků.
[Levá strana — prázdná (rub předchozí strany, prosvítá text a kresba „20"). Dole číslo strany:] 2
[Pravá strana — strojopis, pokračování roku 1965:]
Město a okolí bylo doplněno o další zeleň vysázení 5 000 stromků, osetím odvalu mezi šachtou Barbora a Prokop, výsadbou stromořadí podél potoka Stoka, vysázením lip ve Fučíkově ulici. Byly ozeleněny i svahy pod 2. mateřskou školou, nad viaduktem a II. etapa sídliště.
V dětských zařízeních a koutcích pro děti bylo umístěno 6 kolotočů, 10 houpaček, 3 prolézačky.
Je to jistě pěkný výsledek práce, na které se podíleli: Učňovské středisko ÚD SHR, BSP a organizace Svazarmu Chemických závodů ČSSP. Na výsadbě zeleně pak hlavně školní mládež. Jim všem patří dík za velmi dobrý vztah k potřebám města.
V závěru plenární zasedání vytýčilo úkoly pro letošní rok, z nichž nejdůležitější uvádím:
a) vysázet 20 000 stromků ve městě a jeho okolí,
b) upravit pláže u koupaliště,
c) oplotit koupaliště
a ještě další konkrétní úkoly, které mají přispět k tomu, aby naše město bylo stále krásnější a jeho obyvatelům se v něm lépe žilo.
Ozeleňování započalo velmi slibně. Již koncem března provedl předseda komise výstavby soudruh Stanislav Humplík přípravy k výstelu lu jamek pro větší stromky kolem cesty ke koupališti. Střelné práce provedli pracovníci rudných dolů již 11. dubna. Současně probíhala i výsadba zeleně ve městě a okolí. Všude, při každé práci, je možno spatřit předsedu komise s. Humplíka. Na jedné straně školní mládež stromky sází, na druhé straně se najdou dva další, kteří společně vytvořené dílo ničí. Žáci Náprsník a Zázřivec byli přistiženi při lámání a ničení 17 mladých lipek při cestě ke koupališti. Způsobili škodu 730 Kčs a zmařili práci, která na tuto akci byla vynaložena. Přestupek byl projednán na zasedání školské a kulturní komise, kam byli přizváni jejich rodiče a podle dohody zaplatili rodiče škodu a s chlapci sami stromky zasadili. Tak se provinilci sami přesvědčili, že takové vandalství se nevyplácí.
V tomto roce byla již v plném proudu další výstavba sídliště. Současně se demolovaly staré domy.
V únoru začalo jednání o demolici domu čp.190 (s 95),kde v té době bydlely dvě rodiny občanů cikánského původu, rodina Vojtěcha Ferky a Karla Suchého-staršího. Tento domek byl již trnem v oku celého města. Okolí domku bylo opravdu u uvnitř, to je těžko popisovat. Domek jim padal na hlavu jejich vinou, protože se sami o to přičiňovali. Co se dalo spálit, spálili. Vznikl problém, kam tyto rodiny přestěhovat. Nakonec bylo rozhodnuto využít k tomuto účelu budovy bývalé latinské školy. Do nedávna zde bydlely rodiny,bylo zde čisto, chodby udržovány. Ale po krátkém pobytu občanů cikánského původu nebyl dům k poznání. Kromě těchto rodin, obdržela zde byt i vdova Gáborová se svými dětmi.
[V pravém okraji poznámka:] Obrázek č. 2 představuje dům čp.190 na Pivovarské ulici
[Levá strana — prázdná (rub předchozí strany, prosvítá text). Dole číslo strany:] 3
[Pravá strana — strojopis, pokračování roku 1965:]
Při demolici čp. 194 se přihodila zajímavá příhoda. Občan Celta starší, který zde demolici prováděl, přinesl kovovou schránku, kterou nalezl v domě zazděnou. V této schránce byly nalezeny fotografie a dokumenty z nacistické minulosti a rovněž diplomy s vlastnoručním podpisem Hitlera, které byly uděleny dřívějším obyvatelům tohoto domu za „nacistické zásluhy". V roce 1945, kdy byli odsunuti, domnívali se zřejmě, že se ještě vrátí a dokumenty si vyzvednou. Dokumenty však byly předány příslušným orgánům bezpečnosti.
V tomto roce došlo rovněž ke zřízení nové obřadní síně. Dosavadní, která byla přímo v budově národního výboru, již nevyhovovala moderním požadavkům a navíc byla při poruše topení vyplavena, takže další svatby musely být prováděny v kanceláři předsedy, kde celý obřad byl rušen hlukem z ulice.
Nová obřadní síň byla zřízena v Domě kultury, kde nebyly všechny místnosti plně využity. Byla pro ni uvolněna klubovna v I. poschodí. Na architektonickém řešení této síně se podílel výtvarník závodu ÚD SHR soudruh Lorenz, který vypracoval návrh a také pracoval na výzdobě. Obřadní síň je nyní skutečně slavnostním místem pro obřady.
[V okraji nadpis:] Obrázky č. 3 –10 zachycují různé obřady zde konané.
[V okraji nadpis:] Politický a veřejný život města
Politický a veřejný život v tomto roce byl celý, jak již bylo uvedeno v úvodu, ve znamení oslav 20. výročí osvobození. O některých akcích již bylo hovořeno v počátku zápisů.
Městský národní výbor v rámci oslav očekává návštěvu delegace veřejných pracovníků z NDR z Klingentalu a Rautenkranzu. Návštěva se uskutečnila ve dnech 8. a 9. května. Delegace si prohlédla místní závody, seznámila se se životem našeho města a jeho obyvatel. Od nás odjížděli jako přátelé a věříme, že se opět rádi k nám podívají.
Stejně jako v jiných volebních obdobích, tak rovněž v tomto roce dochází k řadě doplňovacích voleb nových poslanců národního výboru. A to hlavně z důvodu odchodu starších obyvatel města na jiná pracoviště Jáchymovských dolů.
Došlo k volbám nového místního výboru KSČ a to dne 27. února, na konferenci, která proběhla v domě kultury. Do nového výboru jsou zvoleni osvědčení, ale i noví funkcionáři. Předsedou byl zvolen s. Jiří Dostál, místopředsedou s. Kamil Menčal, jednatelem s. Antonín Kříž. Nový místní výbor čekala řada úkolů, hlavně však zajišťování diskuse k připravovanému XIII. sjezdu komunistické strany, projednávání tézí a mnoho jiných místních problémů.
I místní komise lidové kontroly v našem městě pracuje v novém složení. Předsedou byl zvolen s. Valentin Klouček. Komise lidové kontroly v našem městě vždy vyvíjela poměrně dobrou činnost, v minulém období zásluhou s. Josefa Šmakala.
[Levá strana — prázdná (rub předchozí strany, prosvítá text). Dole číslo strany:] 4
[Pravá strana — strojopis, pokračování roku 1965:]
Na plenárním zasedání městského národního výboru dne 17. září byl zvolen nový místní lidový soud. Předsedkyní senátu zvolena s. Leopolda Matonohová, správcová ubytovny Chemických závodů ČSSP v Horním Slavkově. Ve městě žije od roku 1954 a zná velmi dobře místní poměry a hlavně mnoho obyvatel, což je při výkonu této funkce velmi důležité.
Místní lidový soud má v našem městě zásluhy, na které jistě neradi vzpomínají ti, kdo se před ním ocitli pro svá provinění.
Nepříjemně se nás všech dotkla událost, která se přihodila v květnu. Ekonomický náměstek Ústředních dílen SHR a politický pracovník Drozd odjel i s rodinou na návštěvu do NSR, odkud se však již nevrátil. Naše republika mu zřejmě nemohla dát tolik, kolik si přál. Jeho majetek propadl ve prospěch státu.
V rámci oslav 20. výročí osvobození se konalo slavnostní zasedání okresního výboru Svazu protifašistických bojovníků v Sokolově. Na toto zasedání byli pozváni i funkcionáři z našeho města. Slavkovská organizace je na rozdíl od různých vln stagnace v jiných organizacích, stále aktivní. Na slavnostním zasedání byla soudruhům Valentinu Kloučkovi, Jiřímu Rokytovi, Sylvii Krejčové a deseti dalším jejím členům udělena vyznamenání.
V červenci překvapila obyvatele města zpráva o náhlém úmrtí vedoucího Domu kultury a člena školské a kulturní komise národního výboru, poslance s. Josefa Janečka. Byl znám jako člověk, který nezkazil žádnou legraci. Pracoval spolu s manželkou i v ochotnickém souboru Domu kultury. Jeho památku uctilo plenární zasedání.
V měsíci prosinci probíhaly hovory s mládeží pod názvem „Strana hovoří s mládeží". Ukázalo se, že mladí lidé se dovedou vyjadřovat ke konkrétním formám práce a mají o tuto i zájem.
[V okraji nadpis:] Průmysl města
Ústřední dílny SHR jsou v tomto roce již dobře vybaveny, mají i dostatek pracovních sil.
Dobře pracují i Chemické závody ČSSP, které mají kádr pracovníků již z doby činnosti Jáchymovských dolů.
Vznikají však problémy se zaměstnaností žen. Porcelánka, typický závod pro ženy, ani Oděva, nepřijímají větší počty pracovníků. Mladí lidé, kteří přicházejí do města, potřebují však zvýšit svůj příjem v rodině, neboť teprve se zařizují. Proto je ve městě stále více žen, které volají po možnosti zaměstnání.
Lidové družstvo truhlářů a čalouníků, které bylo zřízeno již dříve, se zachovalo k městu špatně. Rozhodlo, bez předchozího upozornění, že provozovnu dne 1. ledna 1965 zruší. Ženy dostaly výpověď, ale náhradní zaměstnání pro ně nebylo zajištěno. Následovalo mnoho nepříjemných jednání a shánění míst pro ženy, které byly živitelkami rodin, nebo jejich příjem byl doplňujícím zdrojem peněz pro
[Levá strana: rub listu, pouze prosvítající zrcadlový obrys textu z druhé strany; vlastní text žádný. V rohu archivní razítko "73", dole číslo strany "5".]
[Pravá strana:]
rodiny. Tyto nejožehavější případy se podařilo vyřešit. Ovšem co s dalšími ženami?
Tohoto úkolu se ujal národní výbor. Navázal kontakt s Kožedělnými závody v Klatovech, které se rozhodly v uvolněném objektu zřídit svou provozovnu. Do příštího roku jde národní výbor s úkolem dovést jednání s Kožedělnými závody Kozak do konce a zajistit tak náhradní zaměstnání i novou pracovní příležitost pro přicházející ženy.
Likvidace zbývajících objektů Jáchymovských dolů pokračovala dále. V tomto roce byla na řadě šachta Barbora. Pomalu a jistě ztrácí město svůj bývalý charakteristický vzhled hornického města. Odvaly pomalu za pomoci lidí zarůstají travou a zelení stromků. Těžní věže zmizely.
Zemědělství
Státní statek dosáhl v tomto roce dobrých výsledků. Již začátkem roku překročil plánovanou dodávku mléka na 114 %. Proti předcházejícím rokům jde u slušné zlepšení. Také ve výrobě masa postupně vyrovnával dluhy z předcházejících let.
Celkový počet skotu činil 1 181 kusů, z toho bylo 446 dojnic. Půdy obhospodařoval stejné výměry, jako v předcházejících letech, to je 2 724 ha. Z pastvin přešlo do orné půdy 87 ha.
Stroje měl statek v tomto roce v daleko lepším stavu, než bylo zvykem dříve.
V rostlinné výrobě pracovalo 71 pracovních sil. Ke zvládnutí zemědělských prací to však ještě plně nestačilo. Aby byly včas zajištěny všechny práce, bylo potřeba i brigádnických sil.
Město samo mělo nepříjemné jednání se zemědělským závodem. Statek ohrožoval vodovod na Ležnici močůvkou z farmy. Veškerá jednání na národním výboru byla bezvýsledná, močůvka tekla dál. Městský národní výbor byl nucen podat stížnost okresním orgánům. Teprve pokuty, které udělily okresní orgány zemědělskému závodu, pomohly tuto závadu uvést dopořádku.
Zásobování a veřejné stravování
Síť prodejen byla v tomto roce dostačující. Špatné zásobování se projevilo pouze v obchodním domě Brigádník. Stížnosti obyvatel byly zaměřeny hlavně na nedostatečné zásobování obuví. Obchodní komise národního výboru se tímto zabývala, domnívala se, že zásobování je špatné vinou skladby výroby a proto napsala dopis do Svitu v Gottwaldově. Gottwaldov však obratem poslal 2 tisíce párů letní obuvi jako doklad toho, že nedostatek je v nesprávných objednávkách a že prodavači si nezaznamenávají a neberou v úvahu poptávku obyvatel po určitém druhu obuvi. Z této dodávky měl Brigádník "zamotanou hlavu" a byl nakonec rád, že obchodní dům v Ostrově nad Ohří část dodávky převzal.
[Levá strana: rub listu, pouze prosvítající zrcadlový obrys textu z druhé strany; vlastní text žádný. V rohu archivní razítko "73", dole číslo strany "6".]
[Pravá strana:]
Uvažovalo se rovněž o zřízení mléčné jídelny, kterou město postrádá. Restaurace a jídelny nechtěly zpočátku na zřízení mléčné jídelny přistoupit. Neměly o ni zájem. Chtěly rozšířit dosavadní automat a prodávat zde pivo a podobný sortiment. Obchodní komise proto jednala s podnikem Pramen, který by mléčnou jídelnu zřídil. RaJ nechtěly od svého požadavku ustoupit a jednalo se až na okresním národním výboru. Po dlouhých diskusích však byla přece mléčná jídelna otevřena. Provozovatelem byly stanoveny RaJ. Obyvatelům byla tímto dána možnost použít služeb, které zde chyběly. Mléčná jídelna otevírá již v 6 hodin ráno. Prodává se zde mléko, kakao, pečivo a jsou zde různé lahůdky. Levných druhů bylo však málo. Polotovary nebyly rovněž zajišťovány tak, jak bylo při zřizování požadováno. Padne ještě mnoho kritiky a připomínek, než restaurace a jídelny zajistí sortiment, který obyvatelé města požadují.
[Poznámka na okraji:] Obrázek č. 12 a 13 - mléčná jídelna
Služby obyvatelstvu
Komunální služby pod vedením ředitele s. Karla Svobody stály na počátku roku před problémem zajistit služby prádelny. Na zákrok okresního hygienika dostaly komunální služby od restaurací a jídelen výpověď z budovy hotelu Tatran. V komunálním podniku nebyly podmínky pro zřízení vlastní prádelny. Podnik proto navázal smlouvu s nově vybudovanou prádelnou v Habertově. Od počátku však byly k této prádelně připomínky na čistotu prádla, které přicházelo ušpiněné, zaprané. Čekací lhůty byly příliš dlouhé. V této době se na sídlišti stavěla společná prádelna pro III. etapu sídliště, kterou však stavební stružstvo odmítlo převzít. Nebyla by zde možnost pro náš komunální podnik. Prádelna však bude dokončena až v příštím roce a tak připomínky k praní prádla budou přicházet i do příštího roku.
Provozovna holičství a kadeřnictví, která byla umístěna v přízemí hotelu Tatran, byla přestěhována do II. patra komunálního podniku, které bylo dosud nevyužité. Tím se uvolnily místnosti, které bylo možno použít pro mléčnou jídelnu. Lepší dohled, inkaso přes hlavní pokladnu, dávají předpoklad lepších služeb a rovněž větších zisků pro podnik.
Komunální podnik dosáhl v tomto roce i lepších ekonomických výsledků. Například plánovaná dotace od počátku roku do srpna činila 101 600 Kčs, skutečnost však byla pouze 20 800 Kčs. Výsledek to byl překvapivý, neboť národní výbor musel pokrývat pravidelně značné ztráty podniku, protože i neekonomické služby bylo nutno zajišťovat.
Domovní správa měla problémy s údržbou bytového fondu, hlavně pokud se týkalo pokrývačských prací, klempířských prací, nátěrů a oprav a výměn podlah. Údržbářské čety domovní správy tyto práce nemohly zajistit pro nedostatek lešení a smluvní vztahy na údržbu s Okresním stavebním podnikem neexistovaly, až na nezávazná objemová ujednání a přísliby. Přesto vlastními silami opravila údržbářská četa některé fasády domů ve staré části města, odstraňovala požární
[Levá strana: rub listu, pouze prosvítající zrcadlový obrys textu z druhé strany; vlastní text žádný. V rohu archivní razítko "73", dole číslo strany "7".]
[Pravá strana:]
závady a opravovala elektroinstalace. Ze zdravotních důvodů odešel z domovní správy s. Milavec a novým vedoucím byl jmenován s. Jiří Suchánek, zaměstnanec Ústředních dílen SHR, závod Horní Slavkov. Jestli se pod novým vedením situace domovní správy obrátí k lepšímu, budeme moci hodnotit až v příštích letech.
Časté havarie teplárny upozorňovaly na nutnost urychleného provedení generální opravy. Rovněž zde nastoupil nový vedoucí, také zaměstnanec Ústředních dílen SHR, s. František Melichárek. Ústřední dílny pochopily nutnost zlepšit obsazení teplárny a uvolnily další dva pracovníky pro údržbářskou četu.
V červnu došlo k další havarii teplárny. Likvidace této havarie závisela na zajištění netypových trubek do kotlů. Účinně nám pomohl Okresní výbor KSČ v Chomutově. Válcovny trub v Chomutově potřebné netypové atestové trubky pro naši teplárnu vyrobily ve zkráceném termínu a tak se podařilo včas uvést kotelnu do provozu.
Přes snahu národního výboru, nebyla v tomto roce opět provedena rekonstrukce topných kanálů. Podařilo se však alespoň dosáhnout toho, že na příští rok byla do plánu zařazena rekonstrukce větve A, na rok 1967 pak rekonstrukce větve B.
Technické služby rovněž zlepšily svou práci. Zlepšila se květinová výzdoba města, rychleji byly odstraňovány odpadky, což bylo vždy terčem připomínek. Za pomoci Ústředních dílen Komořany byla zorganisována výroba laviček. Lavičky byly rozmístěny po celém městě. Na dětském hřišti však brzy bylo mnoho laviček vandalsky zničeno a tak nezbylo nic jiného, než lavičky ponechat jen na náměstí, kde jsou pod větším dohledem.
Více než kdy jindy bylo pečováno i o místní hřbitov. Pomohl k tomu i nově zpracovaný hřbitovní řád, na kterém se podílel i kronikář města s. Jaromír Valeš.
Zdravotnictví
Péče o zdraví obyvatel města byla nadále zajišťována místní poliklinikou. Nedostatky se projevily v péči o zrak. Oční lékař měl velmi častou absenci a dojížděl nepravidelně. Jsou zde proto dlouhé čekací lhůty a hromadily se stížnosti na prohlídky zraku školní mládeže. Někdy se nedostatek zjistil až při odchodu dětí ze školy do učebních oborů.
Ke změně došlo na dětském oddělení. Po odchodu Dr Slováčka docházelo k častému střídání lékařů na tomto středisku a to péči o zdraví našich dětí nepřispělo.
Mnoho připomínek bylo i k práci zubního střediska pod vedením Dr. Jiřího Brože, který svou funkci vedoucího lékaře řádně neplnil. Nepravidelně docházel do zaměstnání a často odešel dříve. Zdravotní komise zahájila proto jednání o jeho výměnu, ovšem v tomto roce ke zlepšení nedošlo, protože nebyla náhrada.
[Levá strana: rub listu, pouze prosvítající zrcadlový obrys textu z druhé strany; vlastní text žádný. V rohu archivní razítko "73", dole číslo strany "8".]
[Pravá strana:]
Mnoho připomínek bylo k zajišťování péče o zdraví pracujících na závodě Ústřední dílny SHR. Tato otázka byla i předmětem diskuse na plenárním zasedání MěstNV. Ovšem v tomto roce se situaci nepodařilo zlepšit a tak je nutno počítat s tím, že připomínky k této otázce se budou nadále hromadit.
V tomto roce, kdy je pokračováno s výstavbou III. etapy sídliště, přicházejí do města nové rodiny, které zde hledají nový domov. Roste počet žádostí o umístění dětí v jeslích, které nebylo možno vyřídit pro nedostatek míst. Počet žádostí dosahuje výše 100 a východisko nebylo žádné. Žádný závod nechtěl pro své zaměstnance tuto nepříznivou skutečnost zlepšit výstavbou nových jeslí, a národní výbor neměl prostředky ani možnosti dalšího rozšiřování míst v jeslích. V příštích letech bude tato situace řešena výstavbou nových školkojeslí, které jsou v plánu výstavby III. etapy.
Školství
V mateřských školkách byla situace uspokojivější, neboť do města přicházejí rodiny s dětmi do tří let.
Základní školy byly nadále tři. V tomto roce vyšlo ze škol celkem 115 dětí, všem bylo zajištěno další uplatnění v životě. 28 dětí bude pokračovat ve studiu, 11 nastoupilo do zemědělství, 71 do učebních oborů.
V důsledku rozšiřování zvláštní internátní školy, byly přestěhovány školní dílny II. ZŠ do budovy družiny mládeže.
Samostatným problémem byl poměr rodičů ke škole. Většina rodičů, s hlavně těch, které bychom ve škole potřebovali, na třídní schůzky nechodí. Přijdou teprve tehdy, když se jejich dítě nedostane tam, kam oni chtějí. Rodiče projevují velmi malý zájem o školní činnosti svých dětí. V těchto případech se nezájem rodičů o školu úzce pojí i s absencí dětí ve škole. Užší školská a kulturní komise projednala celkem 29 případů absence dětí ve vyučování. A to stačila projednat jen ty nejožehavější případy. Děti cikánského původu na neomluvených hodinách měly největší podíl a občané cikánského původu tímto dokázali, že ještě ani zdaleka nedosáhli úrovně odpovídající socialistickým vymoženostem, které jsou jim společností poskytovány. Změnit jejich poměr ke společnosti si vyžádá ještě mnoho obětavé práce všech pracovníků na školách i ostatních funkcionářů.
Tělovýchova
Tělovýchovná činnost trpěla nedostatkem dobrovolných pracovníků. Již počátkem roku projednávala školská komise otázku kluziště. Po zkušenostech z minulých let, kdy kluziště nebylo řádně připraveno pro zimní sporty dětí nedbalostí funkcionářů tělovýchovné jednoty, bylo kluziště přiděleno do správy komunálních služeb. Provoz zajišťoval důchodce s. Brzek, který byl odměňován za tuto službu podílovou mzdou. A provoz zajišťoval dobře.
Tělovýchovná jednota zjistila, že by mohla na kluzišti i vydě-
[Levá strana: rub listu, pouze prosvítající zrcadlový obrys textu z druhé strany; vlastní text žádný. V rohu archivní razítko "73", dole číslo strany "9".]
[Pravá strana:]
lat a byla nespokojena. Žádala kluziště zpět do své správy. Školská a kulturní komise snahu Spartaku podpořila doporučením radě, aby mu znovu kluziště přidělila. Rada kluziště Spartaku přiřkla. Vinou neschopnosti tělovýchovné jednoty a nepříznivého počasí nebylo toto včas připraveno a děti neměly kde bruslit.
Podobně živořila i ostatní tělovýchova. Těžko se získávali funkcionáři, nebyly prostředky na rozvoj sportovních oddílů. Na tento stav doplácela hlavně mládež, která z nedostatku činnosti hledala zábavu, která mnohdy hraničila se zákonem.
Kultura a osvětová činnost
Kulturní činnost, až na některé výkyvy, v tomto roce živořila. Odchodem bývalých obyvatel města ubývá i návštěvníků kulturních podniků. Velmi patrné se toto projevilo v návštěvnosti kina, kde sál často byl téměř prázdný. Noví obyvatelé mají starosti se zařizováním domácností a na kulturu jim již prostředků nezbývalo. Nebo to bylo způsobeno rozvojem televize? Na toto téma probíhaly téměř všechny diskuse vedené ve školské a kulturní komisi. Jedinými dobře navštěvovanými kulturními pořady byly pořady pro děti, kterých je v městě skutečně mnoho.
U příležitosti ukončení měsíce SČSP byla pořádána v Domě kultury taneční veselice. Byla sloučena s mikulášskou zábavou Ústředních dílen s předpokladem, že bude větší účast. Před zahájením mikulášské zábavy se konalo od 19 hodin slavnostní zasedání za velmi slabé účasti. Zasedání bylo pak rušeno přicházejícími návštěvníky na taneční veselici, která měla začít ve 20 hodin. Celá akce dopadla katastrofálně. Omluvou je snad pouze ta skutečnost, že výbor SČSP v našem městě již celou řadu let nepracoval. Zaměřoval se pouze na vybírání příspěvkových známek. Nevyvíjí žádnou činnost ani v měsíci SČSP a celá tíha organizace oslav zůstala na jiných orgánech.
Konec roku 1965 byl začátkem příprav ke vstupu do roku XIII. sjezdu Komunistické strany Československa. Pracující uzavírali závazky na počest sjezdu. Proběhla řada shromáždění a diskusí. Občané jsou napjati a očekávají mnoho změn, o kterých hovoří zatím velmi nejasně. Před koncem roku byl dán do užívání nový dům čp. 24 a 26 v ulici SČSP a tak mnoho rodin strávilo konec roku spokojené v novém, pěkném prostředí. Obchody jsou dobře zásobeny a nic nenarušilo pohodu posledních dnů v roce.
[Poznámka na okraji:] Obr. č. 14 - domy ČSSP 24 a 26