Listina města Horní Slavkov č. 780
Jan Dietrich Dreyling za svého otce Kašpara Dreylinga, Jan Zikmund Dreyling za sebe a svoji sestru, Bedřich Scheuhenstuhl na Weichingu za sebe a své sourozence, Augustin Bernard Tichtel z Tutzingu za svoji ženu a David Ortegel jako poručník Marie Kristýny Welserové potvrzují, že zemřelý hejtman Oldřich Dreyling na Wagreinu a Hoholltingu odkázal k vydržování kazatelny a špitálu v Horním Slavkově 900 zlatých, jež byly po jednání sníženy na 600 zlatých, a zavazují se tento odkaz do velikonoc roku 1600 zaplatit, pročež zastavují svůj i zděděný majetek.
Datace: 28.01.1598
Dlužní úpis z 8. ledna 1598, kterým se dědicové rodu Drechßlingů zavazují zaplatit hornímu městu Slavkovu 600 zlatých rýnských – zbytek odkazu, který na vydržování kazatelny a špitálu ve své závěti odkázal jejich zesnulý strýc Oldřich Drechßling. Částka měla být splacena ve dvou splátkách po 300 zlatých o Velikonocích 1599 a 1600, jinak si město smělo sáhnout na jejich majetek.
Dlužní úpis dědiců rodu Drechßlingů vůči počestné radě císařského svobodného horního města Slavkova, na 600 zlatých, sepsaný 8. ledna roku [15]98.
My, Hanns Dietrich Drechßling, jednající namísto a jménem svého pana otce Caspara Drechßlinga, a Hanns Sigmund Drechßling, jednající za sebe a za svou sestru, [z?] Wagrainu a Schölltingu; dále Friderich [?] Scheüchenstuel z Wiesingu, jednající za sebe a za své sourozence; jakož i Augustin Bernhard Lichtl z Lutzingu, jednající namísto své manželky, a David Drechßl[er] jako poručník paní Marie Kristiny Wolßerové – tímto listem dáváme na vědomí a vyznáváme následující.
Náš nebožtík pan strýc Oldřich (Ulrich) Drechßling z Wagrainu a Schölltingu, rada a hejtman Jeho římské císařské Milosti, ve své závěti ze zvláštních pohnutek odkázal a zřídil císařskému svobodnému hornímu městu Slavkovu devět set zlatých rýnských na vydržování kazatelny a špitálu. Po provedeném jednání a podle stavu pozůstalosti však bylo od tohoto odkazu ustoupeno a částka byla snížena na šest set zlatých, rovněž v rýnské měně.
Těchto šest set zlatých se my, jmenovaní dědicové Oldřicha Drechßlinga, zavazujeme počestné radě zaplatit a řádně vyrovnat v plných lhůtách, a to takto:
- počítáno od nejbližších příštích Velikonoc za jeden rok, tedy roku devadesátého devátého [1599] – tři sta zlatých,
- a opět o Velikonocích za další rok, když se bude psát rok šestnáctistý [1600] – tři sta zlatých.
Aby si řečená rada byla vyplacením zmíněného odkazu tím jistější a bezpečnější, vystavili jsme o tom tento dlužní úpis a vydali jej z vlastní vůle [… následuje obvyklá zavazovací formule: při naší cti, pravém slovu, věrnosti a víře se zavazujeme tomuto příkazu a uspokojení dostát …].
A kdyby se přihodilo, že by dluh nebyl řádně splacen (což ovšem nedoufáme), má řečená rada plné právo a moc sáhnout kdekoli na ten či onen z našich statků, movitých i nemovitých, které nám připadly z této drechßlingovské pozůstalosti, držet se jich a nechat se z nich uspokojit.
[Ověřovací doložka:] … k většímu potvrzení … v jurisdikci [?] … dáno ve Slavkově dne 8. ledna roku [15]98.
[Závěrečná, obtížně čitelná poznámka:] Tu jsem se já, Scheüchenstuel [?], jelikož jsem zde [jako] úředník [?] Jeho císařské Milosti, obzvláště nabídl, že já … vedle podpory [?], aby zavázaný dluh [?] …
[Podpisy:]
Hanns Dietrich Drechßling, namísto a jménem svého pana otce a svých sourozenců.
Hannß [Sigmund] Drechßling a [?].
Augustin Bernhard Lichtl z Lutzingu, namísto své manželky Sabiny rozené Scheüchenstuelové [paraf ABL].
(Poznámka: rub listiny je prázdný, obsahuje jen prosvítající text a stopy po pečetích.)
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Dlužní úpis (Schuldverschreibung) dědiců rodu Drechßlingů vůči počestné radě císařského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald, Horní Slavkov), na 600 zlatých, 8. ledna roku [15]98.
My, Hanns Dietrich Drechßling, namísto a jménem svého pana otce (Caspara Drechßlinga), a Hanns Sigmund Drechßling, za sebe a za svou sestru, [z?] Wagrainu a Schölltingu; dále Friderich [?] Scheüchenstuel z Wiesingu, za sebe a za své sourozence, jakož i Augustin Bernhard Lichtl z Lutzingu, namísto své manželky, a David Drechßl[er] jako poručník paní Marie Kristiny Wolßerové, tímto listem na vědomí dáváme a vyznáváme:
Když náš nebožtík pan strýc Oldřich (Ulrich) Drechßling z Wagrainu a Schölltingu, rada a hejtman Jeho římské císařské Milosti, ve své závěti ze zvláštních pohnutek odkázal a zřídil císařskému svobodnému hornímu městu Slavkovu devět set zlatých rýnských na vydržování kazatelny (Predigstuhl) a špitálu, avšak po provedeném jednání a podle stavu pozůstalosti [?] bylo od tohoto odkazu ustoupeno (sníženo) až na šest set zlatých, rovněž rýnské měny —
těchto šest set zlatých chceme my jmenovaní dědicové Oldřicha Drechßlinga počestné radě v plných lhůtách zaplatit a řádně vyrovnat, totiž: počítáno od nejbližších příštích Velikonoc za jeden rok, [tj.] roku devadesátého devátého [1599], tři sta zlatých, a opět o Velikonocích za další rok, když se bude psát [rok] šestnáctistý [1600], tři sta zlatých.
Aby si pak řečená rada byla vyplacením zmíněného odkazu tím jistější a bezpečnější, vystavili jsme o tom tento dlužní úpis a vydali jej z naší [vůle]. [… obvyklá zavazovací formule: při naší cti, pravém slovu, věrnosti a víře … se zavazujeme tomuto příkazu [?] a uspokojení dostát …]
A kdyby se přihodilo, že by [dluh] nebyl řádně splacen (což ovšem nedoufáme [?]), má řečená rada plné právo a moc kdekoli sáhnout na ten či onen z našich statků, movitých i nemovitých, připadlých z této drechßlingovské pozůstalosti, držet se jich a z nich se uspokojit (nechat si zaplatit).
[Ověřovací doložka:] … k většímu potvrzení … v jurisdikci [?] … dáno ve Slavkově dne 8. ledna roku [15]98.
[Závěrečná, obtížně čitelná poznámka:] Tu jsem se já Scheüchenstuel [?], jelikož jsem zde, [jako] úředník [?] Jeho císařské Milosti … obzvláště nabídl [?], že já … vedle podpory [?], aby zavázaný [dluh] [?] …
[Podpisy:]
Hanns Dietrich Drechßling, namísto a jménem svého pana otce a [svých sourozenců].
Hannß [Sigmund] Drechßling a [?].
Augustin Bernhard Lichtl z Lutzingu, namísto své manželky Sabiny rozené Scheüchenstuelové [paraf ABL].
Pozn.: Strana 3 (rub) je prázdná, obsahuje jen prosvítající text a stopy po pečetích; strip p1_b5 je rovněž prázdný.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Schuldtverschreibung der Drechßlingischen Erben gegenüber einem Ehrbaren Rath der kaiserlichen freien Bergstadt Schlaggenwaldt, über 600 Gulden, 8. Januarij Anno [15]98.
Wir Hanns Dietrich Drechßling, an statt vnnd von wegen seines herrn Vattern (Caspar Drechßlings), vnnd Hanns Sigmund Drechßling, für sich vnnd seine Schwester, V[lrich?]berg[?] zur Wagrain vnnd Schöllting; auch Friderich [?] Scheüchenstuel zur Wiesing, wegen sein vnnd seiner mitgeschwistert, sowol Augustin Bernhard Lichtl von Lutzingen, an statt seiner haußfrauen, vnd David Drechßl[er], inn vormundtschafft frawen Maria Christina Wolßerin, bekhennen hiemit vor diser handschrift:
Alß weilanndt vnser herr Vetter, Vlrich Drechßling zur Wagrain vnnd Schöllting, Röm: Kay: Mait: Rath vnnd haubtman seliger, inn seinem Testamento der kayserlichen freyen Bergkhstatt Schlaggenwaldt aus sundern motiuen neünhundert Gülden Reinisch, zur vnterhalltung deß Predigstuels vnnd Spitals legirt vnnd verschafft hatt, vnnd aber ob geschehener vnterhanndlung, vnnd nach gelegenhait deß verlaßenen [?] heraußgebs [?], von solchem legato biß auf sechshundert Gülden, auch Reinischer wherung, geweichen worden.
Solche sechshundert Gülden wollen wir benambte Vlrich Drechßlingische Erben, inn vnnverschlagener guett [?] gangen [?], vnnd geben azunt [?] ainem Erbarn Rath zur vollennden fristen bezahlen vnnd richtig machen, alß nemblich von nechst khünstig Ostern an zuraitten, über ain Jahr deße neün vnnd neünzigisten, dreyhundert Gülden, vnnd wieder zu Ostern über ain Jahr, alß man sechzehenhundert schreiben würdt, dreyhundert Gülden.
Damit aber gedachter Rath solcher außzahlung angeregtes legaten desto gewisser vnnd sicherer, haben wir mit ainlaiß [?] diese Schuldtverschreibung hierüber außgericht vnnd von vnns gegeben. [… übliche Verpflichtungsformel: bei vnnsern ehren, waren worten, trawen vnnd glauben … verobligiert, dann also, ehr vnnsern befelch [?] vnnd vernü[gen] nachzukhommen …]
Vnnd eben fall sich begebe, das nit richtig eingehallten (so doch nit hiehoffen [?]), soll mehrgemellter Rath fueg [?] vnnd macht haben, an welchem ortt derey [?] vnnser, von diser Drechßlingschen verlaßhafft angefallnen güetter, liegennd vnnd fahrennd, ains oder deß anndern, anzugreiffen, sich daran zuhallten, vnnd hiervon bezallt zumachen.
[Beglaubigung:] … zur mehrer bekräfft[igung] … inn Jur[isdiction?] … geschehen zur Schlaggenwaldt, den 8. Januarij Anno [15]98.
[Schlußvermerk, schwer leserlich:] Do hab ich mich Scheüchenstuel [?], weill ich alhier, herr Kay: Mait: amb[tmann?] … sunder gehannter [?] erbotten, das ich an … neben befürderung [?], damit der obligierte[n] maßen [?] …
[Vnterschriften:]
Hanns Dietrich Drechßling, an statt vnnd von wegen seines herrn Vattern vnnd [seiner geschwister].
Hannß [Sigmund] Drechßling vnnd [?].
Augustin Bernhard Lichtl von Lutzingen, an statt meiner haußfrau Sabina geborne Scheüchenstuelin [Paraphe ABL].
Listina města Horní Slavkov č. 788
Jan Arnošt Stubner z Tachova potvrzuje, že dostal od purkmistra, rychtáře a rady města Horního Slavkova 100 kop, které mu odkázala jeho teta Cecílie Rauová z Horního Slavkova.
Datace: 11.06.1598
Kvitance (potvrzení o přijetí platby) z 11. června 1598, kterou Johann Ernst Stübner z Lachau stvrzuje, že obdržel od rady královského horního města Slavkova odkaz 100 kop grošů, jenž mu ve své závěti odkázala jeho zesnulá matka Cecilie Tauscherová. Peníze pocházely z prodeje hutí a byly vyplaceny na základě dědického narovnání mezi rodinami Tauscherů, Stübnerů a Behmů z roku 1598.
Já, Johann Ernst Stübner z Lachau, tímto svým vlastnoručně psaným listem veřejně stvrzuji následující.
Má milovaná paní matka, počestná a ctnostmi obdařená, v Bohu zesnulá paní Cecilie Tauscherová, rozená Frincksreinová[?] — pozůstalá vdova a manželka po počestném a statečném, rovněž již zesnulém panu Kryštofu Tauscherovi, bývalém měšťanu ve Slavkově — mi ve své závěti odkázala sto kop grošů. Odkaz mi náležel za služby a přízeň, které jsem jí prokazoval během jejího dlouhotrvajícího onemocnění.
Tímto potvrzuji, že jsem tento odkaz, totiž 100 kop grošů, skutečně přijal od počestných, statečných a prozíravých pánů purkmistra, rychtáře a radních královského svobodného horního města Slavkova.
Peníze mi byly vyplaceny na základě narovnání, které bylo uzavřeno mezi rodinou Tauscherových — konkrétně Samuelem Behemem, městským písařem ve Slavkově, na jedné straně, spolu s dětmi zplozenými s dcerou zesnulého pana Tauschera — a na druhé straně dědici po zesnulé paní Cecilii, totiž Stübnerovými z Lachau a Behmovými z [řečené] paní. Toto narovnání o dědictví bylo sepsáno dne 29. ledna léta [15]98 a zapsáno do smluvní knihy rady i celého města Slavkova na foliu 198.
Peníze, které plynuly z prodaných hutí, byly na základě tohoto narovnání složeny u zmíněné ctihodné rady a mně pak byly řádně vyplaceny — v hotovosti a v dobré, neztenčené minci.
Proto tímto listem zmíněnou ctihodnou radu, případně kteréhokoli počestného držitele tohoto listu, zprošťuji veškerých závazků ohledně přijatého odkazu 100 kop grošů — prohlašuji je za prosté, kvitované a propuštěné z tohoto dluhu.
Pro větší svědectví a jistotu jsem tuto kvitanci vlastní rukou napsal a podepsal (jak je uvedeno výše) a na konci písemnosti jsem přitiskl svou obvyklou rodovou pečeť.
Dáno ve Slavkově dne 11. června léta 1598.
Johann Ernst Stübner z Lachau, vlastní rukou.
Poznámka na rubu listiny: Kvitance Hanse Ernsta Stübnera z Lachau ohledně 100 kop grošů, které mu odkázala jeho matka, blahé paměti Cecilie Tauscherová.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Já, Johann Ernst Stübner z Lachau, tímto svým vlastnoručním listem veřejně vyznávám: Poté co počestná a ctnostmi obdařená, v Bohu zesnulá paní Cecilie Tauscherová, rozená Frincksreinová[?], pozůstalá vdova a manželka po počestném a statečném, rovněž v Bohu zesnulém panu Kryštofu Tauscherovi, bývalém měšťanu ve Slavkově (Schlackenwald), má milovaná paní matka, mi ve své zanechané závěti za služby a přízeň, které jsem jí prokázal (v jejím dlouhotrvajícím onemocnění), odkázala sto kop grošů: že jsem tento odkaz, totiž 100 kop grošů, přijal od počestných, statečných a prozíravých pánů purkmistra, rychtáře a radních královského svobodného horního města Slavkova, neboť podle narovnání uzavřeného mezi Tauscherovými, totiž Samuelem Behemem, městským písařem ve Slavkově, na jedné straně, a dětmi zplozenými s dcerou zesnulého Tauschera, a rovněž dědici po zesnulé paní Cecilii, pozůstalé vdově a manželce řečeného Tauschera, totiž Stübnerovými z Lachau a Behmovými z [řečené] paní, na druhé straně, podle dohody o jejich dědictví, vyhotovené dne 29. ledna léta [15]98, a zanesené do smluvní knihy rady i celého města Slavkova na foliu 198, byly peníze plynoucí z prodaných hutí složeny u zmíněné ctihodné rady; a že mi byly řádně vyplaceny v hotovosti a v dobré, neztenčené minci. Naproti tomu proto zmíněnou ctihodnou radu, případně počestné držitele tohoto listu, mocí tohoto listu ohledně řečeného přijatého odkazu oněch 100 kop grošů osvobozuji, kvituji a propouštím (prohlašuji za prosté, kvitované a zproštěné). Konečně pro větší svědectví a pro větší jistotu jsem tuto kvitanci vlastní rukou napsal, (jakož i výše uvedené) podepsal a svou obvyklou rodovou pečeť na konci písemnosti přitiskl. Dáno ve Slavkově dne 11. června léta 1598. Johann Ernst Stübner z Lachau, vlastní rukou.
[Rub / dorsální poznámka:] Kvitance. Hanse Ernsta Stübnera z Lachau ohledně 100 kop grošů, které mu Cecilie Tauscherová [jeho matka] blahé paměti odkázala.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Ich Johann Ernst Stübner von Lachau, Bekenne für mich mit dieser meiner eigenen Handtschrift offenbar: Nachdem die Erbar und Ehrentugentreiche Gottseelige Frau, Cecilia Tauscher geborne Frincksrein[?], weiland des Erbarn und Vesten auch Gottseeligen Herrn Christophen Tauscher gewesenen Bürgers zu Schlackenwaldt nachgelassene Wittib, und eheliche Hausfrau, mein geliebte Frau Mutter, mir in Ihren hinderlassenen Testament, vor mein Ihr geleiste (in Ihren langwierigen Kranckheit) Dienst und Freundtschaft, Hundert Schock Volgens zu lassen Legirt: Daß ich solches Legats, Als 100 ℔ [= Schock Groschen], von ein Ehrenvesten, Erbarn und fürsichtigen Herren, Bürgermeister, Richter und Räthen der Königl. Freyen Bergkstadt Schlackenwaldt [empfangen], weil die Vergleichung zwischen den Tauschern, als Samuel Behem Stadtschreiber zu Schlackenwaldt eines theils, mit des verstorbenen Tauschers Tochter erzeugten Kindern an einem; und auch weiland Frauen Cecilia berührtes Tauschers verlassene Wittib und eheliche Hausfrauen Erben, die [die] Stübnerischen von Lachau, und Behmischen von [der] Frauen benannten andern theils, [it.] laut Ihren Erbes getroffenen [Vertrags], den 29. Januarii Anno 98. Jahr extrahirten, auch im[m]er Ihrem Rath, und gemeiner Stadt Schlackenwaldt Vertragsbuch, Folio 198. Vergleichung, die gefallenen Gelder, der verkaufften Hütter bey mehr ehrengemeltem Rath deponirt sind worden; mit baar ausgezahltem Gelt, und gutter unverschlagener Münz richtig [bezahlt] sind worden. Dage[gen] derwegen offt ehrengemelten Rath, oder Erbarn Inhabern dieses Brieffes, deß mehr genannten empfangenen Legats der 100 ℔ in Krafft dieses Brieffes, frey, quitt, ledig und loß [sage]: Letzten[s] zu mehrer Urkund und mehrer Sicherheit halben, hab Ich diese Quittung mit eigner Handt geschrieben, (wie auch oben gemeltes) unterschrieben, unterschrieben, und mein gewöhnlich angeborns Insigel zu Endt der Schrifft aufgedrückt. Actum Schlackenwaldt, den 11. Junii Anno 1598. Johann Ernst Stübner von Lachau [m]pria [eigenhändig].
[Rückseite / Dorsalvermerk:] Quittung. Hanns Ernst Stübners von Lachau, wegen der 100 ℔ [Schock], so ihme Cecilia Tauscherin [seine Mutter] selig der[en] Legirt[en].
Listina města Horní Slavkov č. 792
Šimon Flemming z Horního Slavkova uzavírá se svým zeťem Ondřejem Riedlem smlouvu o zajištění peněz, které Šimon Flemming Ondřeji Riedlovi půjčil.
Datace: 09.08.1598
Listina z roku 1598 zachycuje přátelské narovnání mezi tchánem Simonem Schmidtem a jeho zetěm Andresem Redem mladším (spolu s dalšími zdejšími měšťany) ohledně půjčky a ručení za stavbu domu. Aby se předešlo budoucím sporům, obě strany se dohodly, že smlouva bude sepsána a doslovně vložena do městské knihy rady Horního Slavkova. Text je bohužel na mnoha místech poškozený a hůře čitelný, takže některé podrobnosti (zejména okrajová poznámka) zůstávají nejasné.
V roce 1598 došlo mezi ctihodnými měšťany Simonem Schmidtem a Andresem Redem mladším – tchánem a zetěm – a dalšími zdejšími měšťany k přátelskému narovnání ve věci jisté půjčky a ručení. Cílem bylo předejít případným budoucím sporům, aby každá ze stran měla jasné poučení a řádné zajištění svých nároků.
Obě strany se proto dobrovolně dohodly, že smlouva bude sepsána jasně a srozumitelně na papír a poté doslova, slovo od slova, vložena (inserována) do městské knihy zdejší ctihodné a vysoce moudré rady a začleněna mezi listiny.
Nejprve se uvádí, že Andres Rede mladší potřeboval na povznesení svého měšťanského hospodářství provést a dokončit stavbu u svého domu. Na tuto stavbu se váže nějaká (v textu bohužel nečitelná) částka ve zlatých, za niž se Simon Schmidt zaručil a zavázal jako ručitel a zároveň samodlužník.
Dále Simon Schmidt svému zeti [Andresi Redemu] v souvislosti s dalšími (blíže neurčenými) lety zapůjčil čtyřicet tři tolary a dvacet osm bílých grošů. Obě dílčí sumy dohromady tak činí devadesát tři tolary a dvacet osm bílých grošů.
Aby byl Simon Schmidt ohledně této své sumy vůči zeti Andresi Redemu jistější a klidnější, dal mu Andres Rede do zástavy výše zmíněné (blíže nečitelné) věci a dále pole, které sám drží po svém otci Andresi Redemu starším – pole ležící při cestě u [místa, jež text blíže nespecifikuje]. Polovinu tohoto pole položil zde jako pravý, jistý a nesporný zástavní základ, bez jakéhokoli něčího odporu.
Smlouva dále pamatuje na případ, že by Simon Schmidt nebyl svým zetěm ohledně výše uvedeného ručení nebo peněz zcela odškodněn nebo vyplacen a v budoucnu by o své zlaté přišel – čemuž nechť Bůh milostivě zabrání.
Na okraji listiny je připojena poznámka, která je však na mnoha místech nečitelná; z dochovaných útržků lze rozeznat zmínky o ručení, o tom, že něco bylo (patrně) zaručeno, o poslušném jednání měšťana, o městské knize a o kupujícím, případně o místním názvu podobném „Plattenwald" (Blatná?) – smysl této poznámky ale kvůli poškození textu nelze spolehlivě rekonstruovat.
Listina končí závěrečnou formulí s datací v roce 1598.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Úvod:] Nyní mezi ctihodnými Simonem Schmidtem a Andresem Redem mladším, jakožto tchánem a zetěm, a [dalšími?] zdejšími měšťany, došlo k přátelskému narovnání ohledně jistého [zápůjčky?] a ručení, a to také proto, že je třeba předejít [na všech stranách?] nebezpečným sporům, aby každá strana měla náležité poučení a řádné zajištění.
[Proto?] je každá strana ochotna a s dobrým svolením bylo ujednáno, že tato smlouva má být jasně a srozumitelně [sepsána na papír?] uvedena, a aby byla poté slovo od slova znějící vložena (inserována) do městské knihy ctihodné a [vysoce moudré?] rady [zdejší?] a začleněna [pod listiny?].
[Za prvé?], a poněvadž řečený Andres Rede mladší k pozvednutí svého měšťanského hospodářství, k provedení a dokončení [stavby?] [nutné?] [...] u svého [domu?], [která?] [...], a [k tomu?] [...] vrozeného [...] [...] zlatých, [...] [...] řečený [...] [...] Simon Schmidt jakožto ručitel a samodlužník zaručit (zapsat) dal.
Dále mu Simon Schmidt, mému zeti, k [...] jeho [...] let [půjčil?] a zapůjčil čtyřicet tři tolary a dvacet osm bílých grošů, kteréžto [jednotlivé?] sumy dohromady [...] činí devadesát tři tolary a dvacet osm bílých grošů.
Naproti tomu však, aby Simon Schmidt od řečeného mého zetě Andrese Redeho ohledně [...] [výše uvedené?] mé sumy byl tím jistěji a v klidu zajištěn, dává mu do zástavy a [...] výše uvedené [...], rovněž pole, které Andres Rede zeť, svému [otci?] Andresi Redemu staršímu, na svém [...] poli, ležícím u [...] cesty, [tu?] polovici [...], za pravý, [jistý?] a [...] [...] zástavní základ, bez čího koli [odporu?], [...] a [...], jakožto zde položil.
[Takže?], pokud by Simon Schmidt od řečeného mého zetě ohledně výše zmíněného ručení nebo [peněz?] nebyl [zcela?] zbaven škody nebo zaplacen, a [o?] [...] [své?] zlaté (čemuž Bůh milostivě nechť zabrání) by v budoucnu [přišel?] [...].
[Pravý sloupec / okrajová poznámka, obtížně čitelná:] Že ty veškerého [...] ručení [...] / také to však / [úplně?] [...] / [...] zaručeno / [...] / nikoli [...] / řečeno, také [...] / [...] měšťan [...] / ručení [...] / poslušně / chtít, [stanou se?] / městská kniha a [...] / [...] [kupující?] / [Plattenwald / Blatná?] [...]
[Závěrečná formule s datací v roce 1598.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Eingang:] Nunmehr [zwischen?] denen Erbarn Simon Schmidt und Andres Rede dem Jüngern, als [Schwäher?] und Eydam, und [andern?] Bürgern alhie, eine [Verleihung?] und Bürg[schafft?] halber, freundliche Vergleichung geschehen, und das auch, dieweil aller [orten?] [gefährliche?] Irrungen vorzusehen, ein und jeder Theil Nachrichtung und richtige Versicherung haben [möchte?].
[Dahero?] ist jeder [Theil?] [willig?], und mit guter Bewilligung dahin geschlossen, das der Vertrag klar und lauter [...] [zu Papier?] gebracht, und wir solcher hernacher von Wort zu Wort lautend, [möchten?] zu Eins E. und [W. W.] [Raths?] Statbuch [allhie?] hier inseriert und [unter die?] [Brief?] einverleibt werden.
[Erstlich?] und demnach [ge]dachter Andres Rede der Jünger, hinter seiner bürgerlichen Nahrung, aufzurichten und Vollführung [eines?] [Baus?] [zu?] seinem [Hause?] [nothwendigen?] [...], [welches?] jeder [...] geworden, und bey denen [...] angeborener [...] [...] Gulden, [...] [...] gedachter, [...] [...] Simon Schmidt, als [Bürge?] und [selbst?] Schuldner verschreiben lassen.
Ferner [hat?] er [dem?] Simon Schmidt, [meinem?] Eydam, zu [...] seiner [...] Jahren [...] und gelehnet hat, drei und vierzig Thaler acht und zwanzig weiß Groschen, [welche?] [jede?] Summa [zusam]men [...] betragen, drei und [neunzig?] Thaler acht und zwanzig weiß Groschen.
Dargegen aber Simon Schmidt von [ge]dachtem meinem Eydam Andres Rede, der [...] [...] [obberürter?] meiner Summa halber, desto sicherer und [in Ruhe?] mag versichert sein, so [setzt?] er [ihm?] zu Pfand und [...] in [obstehenden?] [...], imgleichen das [Feld?], so der Andres Rede [der?] Eydam, seinem [Vater?] Andres Rede dem Eltern, an seinem aber [...] Acker, an der [...] der Stra[ß] liegend, [die?] halbe [...], zu einem rechten wahren, [sichern?] und [un]gewissen [...] Unterpfand, ohne menniglichs [Einrede?], [...] und [...], als und der gelegt.
[Also?] [wo?] [der?] Simon Schmidt, von [ge]dachtem meinem Eydman, obberürter Bürgschafft oder [Geld?] halber, nicht [allerdings?] schadlos gehalten oder bezalt werden, und [an?] [...] [seinen?] Gulden (welches Gott gnädig verhüten wolle) in künftig [...] [möchten?].
[Rechte Spalte / Randvermerk, schwer lesbar:] Das du aller [...] Bürg[schafft?] [...] [...] / auch das aber / [vollständig?] [...] / [...] verbürgt / [...], [...] / nicht [...] / gesagt, auch [...] / [...] Bürger [...] / Bürgschafft [...] / gehorsamlich / wollen, [werden?] / Statbuch und [...] / willen [Käufer?] / [Plattenwald?] [...]
[Schlussformel mit Datierung im Jahr 1598.]