Cínová křtitelnice
Stránka zaznamenává, že roku 1581 nechali bratři Johann a Sebastian Köppelové zhotovit pro zdejší kostel malou cínovou křtitelnici.
Roku 1581 dali páni bratři Johann a Sebastian Köppelové zhotovit malou cínovou křtitelnici pro zdejší kostel.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
Roku 1581 dali páni bratři Johann a Sebastian Köppelové zhotovit malou cínovou křtitelnici pro zdejší kostel.
Listina města Horní Slavkov č. 470
Vavřinec Notz z Horního Slavkova potvrzuje, že dluží Michaelu Grünovi 32 zlatých.
Datace: 23.02.1581
Dlužní úpis Lorentze Rotha, měšťana hornoslavkovského, z 23. února 1581, v němž se zavazuje splatit dluh 33 zlatých hornoslavkovskému rychtáři (a patrně i radě). Listina popisuje podmínky splátky i úroků, termín splatnosti kolem svátku svatého Jiří a zástavu jeho majetku jako záruku.
Tato listina je dlužní úpis, který 23. února 1581 v Horním Slavkově (tehdy Schlackenwaldu) vlastnoručně sepsal Lorentz Roth, tamní měšťan. Jde o jednostrannou písemnost o zhruba třinácti řádcích, opatřenou přitištěnou papírovou pečetí. Text je bohužel silně vybledlý, takže část znění se nedochovala celá – nejistá místa jsou níže označena otazníkem nebo naznačena jako pravděpodobná.
Lorentz Roth v listině především prohlašuje, že se stal dlužníkem vůči ctihodnému a moudrému hornoslavkovskému rychtáři, patrně i městské radě. Dlužnou částku uvádí jako třiatřicet zlatých (33 zlatých), přičemž se zmiňuje i sazba 60 krejcarů – zřejmě v souvislosti s úrokem, který se zavazuje věřitelům platit.
Dále text hovoří o splatnosti a vyrovnání závazku – Roth slibuje své zboží opět zaplatit a vyplatit (tedy vykoupit ze zástavy), a to v neděli před nebo po svatém Jiří, která měla nejblíže nastat. Jako záruku zřejmě zastavuje veškerý svůj majetek. Zavazuje se rovněž bez průtahů nahradit věřitelům všechny náklady a škody, které by jim případně vznikly.
Na závěr Roth potvrzuje, že svůj vlastnoruční list stvrdil vlastní rukou, a jako datum a místo vydání je uvedeno: dáno v Horním Slavkově (Schlackenwaldu) dne 23. února [15]81.
Za tímto textem následuje ještě krátká závěrečná a stvrzovací formule spolu s přitištěnou papírovou pečetí; skutečný vypsaný podpis se však ve vybledlém textu už spolehlivě rozeznat nedá.
(Poznámka k pramenu: všech šest stran v příslušném archivním adresáři jsou identické duplikáty téhož skenu, jde tedy fakticky o jediný jednostránkový dokument.)
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Dlužní úpis (vlastnoruční list) Lorentze Rotha, měšťana v Horním Slavkově (Schlackenwald), 23. února 1581.
(Jednostranná písemnost, asi 13 řádků, s přitištěnou papírovou pečetí; písmo je silně vybledlé, proto jsou nejistá čtení označena [?] a hustá, opakující se právní formule místy shrnuta.)
Já, Lorentz Roth, měšťan hornoslavkovský (ze Schlackenwaldu),
tímto svým vlastnoručním listem (úpisem) vyznávám, že
jsem se ctihodnému a moudrému rychtáři
[a radě?] [zde?] … stal dlužen,
totiž třiatřicet zlatých (33 zlatých), každý [po]
60 [krejcarech?], [které?] jim mám zaplatit na úrocích […]
[… ke splatnosti připadlých …] jim [zaplatím?] třice[t?] […]
[…] své zboží opět [za]platit a [vy]platit (vykoupit),
v neděli [před/po?] [svatém] Jiří nejblíže příští,
[… a vším svým (veškerým) majetkem?] […] zastavuji (dávám v zástavu),
a všechny [vzniklé?] náklady a škodu
jim bez prodlení (bez obtěžování) [nahradit/uspokojit?]; což já [tím?]
[… proto jsem?] svůj vlastnoruční list svou [vlastní?] [rukou?] [stvrdil/dal?].
[Datace:] [Dáno/Stalo se] v Horním Slavkově (Schlackenwald) dne 23. února [15]81.
[… následuje krátká závěrečná a stvrzovací formule a přitištěná papírová (uzavírací) pečeť; vlastní vypsaný podpis jména nelze ve vybledlém textu spolehlivě rozeznat …]
Pozn.: Všech šest „stran" v adresáři jsou totožné duplikáty téhož skenu (ověřeno kontrolními součty), jde tedy o jediný jednostránkový dokument; pruh b5 je prázdný/přeložený papír.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Schuldschein (Handschrift) des Lorentz Roth, Bürger zu Schlackenwald (Horní Slavkov), 23. Februar 1581.
(Einseitiges Schreiben, ca. 13 Zeilen, mit aufgedrücktem Papiersiegel; die Schrift ist stark verblasst, daher sind unsichere Lesungen mit [?] gekennzeichnet und die dichte, wiederkehrende Rechtsformel teils zusammengefasst.)
Ich Lorentz Roth, Burger der Schlackenwaldt,
thu mit dieser meiner Handtschrifft bekhennen, das
ich den Erbarn vnnd Wolweisen Richter
[vnnd Rathe?] [allhier?] ... schuldig worden bin,
als nemlichen dreij vnnd dreyssig Gulden, ieden [zu]
60 [Kreutzer?] [welche?] ich ihnen vor Zinßen [zu] bezahlen [...]
[... auf ... gefallen ...] werd ich ihnen drey[?]
[...] meine waren wider [zu] zahlen vnnd [ein]lösen,
auff Sontag [vor/nach?] Georgij erstkhünfftig,
[... vnd mit ganzem (meinem) Gut?] [...] verpfändt,
vnd allen [erlittenen?] Costen vnnd Schaden
ohn beschwern ihnen [zu] ver[gnügen?]; solches ich [dest...?]
[... so hab ich?] meine Handtschrifft mit meinem [eigenen?] [...] [bekräftigt/geben?].
[Datierung:] [Geben/Geschehen] zu Schlackenwaldt den 23 Februarij [15]81.
[… es folgt eine kurze Schluss- und Bekräftigungsformel sowie das aufgedrückte Papier-(Verschluss-)Siegel; eine eigentliche ausgeschriebene Namensunterschrift ist im verblassten Text nicht sicher zu erkennen …]
Listina města Horní Slavkov č. 473
Jiří Tichtel z Tutzingu potvrzuje městu Hornímu Slavkovu, že zaplatilo 600 zlatých jako druhou splátku za prodaný dvůr Bernhof.
Datace: 22.03.1581
Listina z roku 1581 zachycuje kvitanci (potvrzení o splacení dluhu) Georga Liettla z Atzingu, hospodařícího na dvoře zvaném Bernhof (Medvědí dvůr) u Slavkova, vůči purkmistrovi, radě a obci svobodného horního města Slavkova. Liettl v ní stvrzuje, že mu byla řádně vyplacena druhá splátková lhůta ve výši 600 zlatých, splatná v lednu 1581, a za sebe i své dědice se tímto vzdává dalších nároků vůči městu.
1581. Vyplacení druhé lhůty za Bernhof (Medvědí dvůr) — tak zní pozdější archivní přípisek na okraji listiny.
Já, Georg Liettl z Atzingu, v této době hospodařící na statku Bernhof[?], tímto veřejně prohlašuji za sebe, své dědice a potomky následující.
Ctihodní a velemoudří páni purkmistr, rada a celá obec svobodného horního města Slavkova mi kdysi převedli — jak se zdá, jde o Bernhof, tedy statek ležící u Slavkova, který jim byl tímto obchodem postoupen. Toto pole (či usedlost) jsem jim upsal podle zvláštní, o tom sepsané postupní listiny. Ta byla zpečetěna pečetěmi urozeného a statečného Fabiana Wilhelma ze Waldenu a dále Mangolta [Lengenhenga?], a vyhotovena byla dne [...] měsíce června léta, jak se zdá, sedmdesátého devátého (tedy 1579).
Nyní stvrzuji, že i druhá splátková lhůta, která připadla na leden tohoto osmdesátého prvního roku (tedy leden 1581) — totiž oněch 600 zlatých coby druhá splátka — mi byla v uvedeném termínu řádně vyplacena.
Proto tímto kvituji výše jmenované ctihodné a velemoudré pány, purkmistra, radu i celou obec, z oněch 600 zlatých splatných jako druhá lhůta v lednu roku [15]81. Prohlašuji je za tento dluh za prosté, zproštěné a volné, a to za sebe, své dědice i potomky, věrně a bez lsti.
Na důkaz a pravé svědectví toho jsem já, výše uvedený Georg Liettl z Atzingu, na konec této listiny s plným vědomím přitiskl svou vlastní, rodovou pečeť.
Dáno a stalo se ve Slavkově dne dvacátého prvního března léta Páně osmdesátého prvního (tedy 1581).
Pod textem je otištěna kulatá uzávěrová pečeť (petschaft), přitisknutá přes papírovou krytku.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Pozdější archivní přípisek na okraji:] 1581. Vyplacení 2. lhůty za Bernhof (Medvědí dvůr).
Já, Georg Liettl z Atzingu, toho času na [statku] Bernhof[?] atd., tímto veřejně vyznávám za sebe, své dědice a potomky, že mi ctihodní a velemoudří [páni] purkmistr, rada a celá obec horní[?] obecné [tj. svobodné horní] města Slavkova [… ohledně Bernhofu, resp. statku tím postoupeného, ležícího u Slavkova …], kteroužto [usedlost/pole] jsem jim [postoupil/upsal] podle zvláštní o tom sepsané postupní listiny (Überschreibung), zpečetěné pečetěmi urozeného a statečného Fabiana Wilhelma ze Walde[nu] a dále Mangolta [Lengenhenga?], podle data [vyhotovené] dne […] měsíce června léta [devadesátého?] sedmdesátého [= 1579?].
Tímto [vyznávám], že druhá lhůta, jež připadla na měsíc leden tohoto osmdesátého prvního roku [= leden 1581], totiž oněch 600 zlatých (fl.) coby druhá splátková lhůta splatná v lednu roku [15]81, [byla řádně vyplacena].
[Vzdání se nároků a kvitanční formule, zde zkráceně:] … a tímto kvituji výše uvedené ctihodné a velemoudré purkmistra, radu a celou obec z oněch jmenovaných 600 zlatých, splatných jako druhá splátková lhůta v lednu roku [15]81, a prohlašuji je za prosté, zproštěné a volné [tohoto dluhu], a to za sebe, své dědice a potomky, věrně a bez lsti.
Na důkaz toho [a pro pravé osvědčení] a svědectví jsem já, výše uvedený [Georg] Liettl z Atzingu, na konci této listiny přitiskl s plným vědomím svou vrozenou (rodovou) pečeť. Dáno a stalo se ve Slavkově dne dvacátého prvního dne měsíce března léta [Páně] osmdesátého prvního [= 1581]. atd.
[Níže kulatá uzávěrová pečeť (petschaft), otištěná přes papírovou krytku.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Marginalvermerk, jüngere Hand:] 1581. Zalung der 2. Frist für d[en] Bernhof.
Ich Georg Liettl von Atzing, dieser Zeit auf [dem] Bernhof[?] etc., bekenne hiermit öffentlich für mich, meine Erben und Nachkommen, daß mir die Erbarn, Wolweisen [Herren] Bürgermeister, Rat und ganze Gemeine der berg[rechtlichen?] gemeinen Stadt Schlackenwald [… den Bernhof bzw. das damit verschriebene Gut, bei Schlackenwald gelegen, betreffend …], welche[s] Feld[?] [… ich ihnen] [verschrieben/übergeben] hab, laut einer darüber sonderbar[s] aufgerichteten Überschreibung, und mit der Edlen und Ernvesten Fabian Wilhelms zur Walde[n], und dann von Mangolt [Lengenheng?] Insiegel, [besiegelt], weder[?] den Daten des [… am …]ten Tag des Monats Junij Im [Neun?] und Siebenzigsten [= 1579?] Jahres ver[fertigt].
Hiermit [bekenne ich], daß die andere Frist, welche im Monat Januarij dieß Ein und achzigsten Jahres [= Januar 1581], nämlich die 600 fl. als der anderen Zahlungsfrist [Termin], im Anno Januarij des 81[ten] Jahres verfallen [und mir richtig bezahlt worden ist].
[Verzichts- und Quittungsformel, hier verkürzt:] … und sage [ich] hiermit obgedachte Erbarn, Wolweisen Bürgermeister, Rat und ganze Gemeine solcher benannten 600 fl., als der anderen Zahlungsfrist, im Januarij des [15]81[ten] Jahres verfallen, hiermit quit, ledig und los, für mich, meine Erben und Nachkommen, treulich und ungefährlich.
Deß zu Urkund [wahrer Bezeugung] und Zeugnis [habe] ich obgedachter [Georg] Liettl von Atzing, zu Ende dieser [Über]schreibung, [m]ein angebornes Insiegel wolwissentlich angedrückt. Übergeben und beschehen zu Schlackenwald, den ein und zwanzigsten Tag des Monats Marcij Anno [Jesu] Ein und achzigsten [= 1581]. etc.
[Darunter: rundes, durch Papierdecke gedrücktes Verschluß-/Petschaftsiegel.]
Listina města Horní Slavkov č. 474
Dědici po Achatiovi Trötscherovi z Horního Slavkova potvrzují, že ručí soudu v Horním Slavkově za obstavený povoz po Achatiovi Trötscherovi, který jim byl vydán.
Datace: 29.04.1581
Listina z 29. dubna 1581 zachycuje konšelské (šefovské) potvrzení ve věci pozůstalosti zesnulého Acacia Tröischera z Horního Slavkova (Schlackenwald). Řeší se v ní uvolnění zapečetěného majetku v jeho domě ve prospěch dědiců, možné zástavní nároky na dům a otázka, kdo je oprávněným dědicem – nakonec jsou za nejbližší dědičky uznány čtyři pozůstalé sestry Tröischerovy, protože jediný mužský potomek, Damian Tröischer (syn zesnulého bratra), se dědictví nedožil. Listinu vlastnoručně podepsali a zapečetili tři svědci (P. Steiner, Hans Fischer a Daniel Orths); na rubu je pak ještě starší, hůře čitelná poznámka jiné ruky.
Šefovské, tedy konšelské potvrzení (dědický list) města Slavkova (Horní Slavkov) z 29. dubna 1581.
Pozůstalí dědicové nebožtíka Acacia Tröischera, zbožné paměti, se písemně obrátili na císařský slavkovský vrchní úřad s žádostí, aby majetek v jeho domě – zapečetěný a zajištěný slavkovským úřadem – byl uvolněn. Chtěli tak zabránit tomu, aby zůstal ležet nerozdělený, a mohl být řádně vydán dědicům. Vrchní úřad na to skutečně dal zdejšímu soudu příslušný pokyn, a ten byl také proveden.
Proti tomu se ale ozvala námitka: zda snad na dům z tröischerovské pozůstalosti nevznesl někdo zástavní nárok nebo obstávku (arrest). Tato otázka byla ponechána stranám k dalšímu prošetření.
Za druhé se řešilo, zda by se snad někdo z tröischerovských příbuzných nepřihlásil dodatečně jako další, rovnocenný spoludědic, jehož nárok by se však později ukázal jako neplatný. Mělo se dbát na to, aby ani takové řízení nebylo na újmu ani na škodu právům zúčastněných stran.
Nejbližší příbuzní, tröischerovští dědicové, se poté pevně vyjádřili, že při vstupu do dědictví – tedy při přebírání svého dědického podílu na nemovitých gruntech a právech, které po zesnulém zůstaly – bude možné každého dostatečně uspokojit a učinit mu zadost.
Za druhé bylo řečeno, že žádný přímý dědic už nežije: Damian Tröischer, syn zesnulého bratra, se totiž úmrtí nedožil. Podle obecně platného práva proto nelze na jeho místo postavit nikoho jiného. Nejblíže příbuznými dědičkami jsou čtyři pozůstalé sestry Tröischerovy, které jsou bližšího stupně příbuzenství a kterým tedy dědictví připadá. Ty je hodlají nastoupit a řádně držet.
Na závěr toto vše zúčastnění sami stvrdili – k většímu osvědčení se vlastní rukou podepsali a své pečetě zde níže přitiskli.
Dáno ve Slavkově (Schlackenwald) dne 29. dubna léta [15]81.
Na listině jsou tři přitištěné voskové pečeti a pod nimi tři podpisy různýma rukama:
- P. Steiner (s notářským či písařským znamením)
- Hans Fischer (s vlastní rukou a pečetí)
- Daniel Orths (se svou rukou a pečetí)
Na rubu listiny se nachází ještě poznámka jiné, starší a hůře čitelné ruky. Text je na mnoha místech nejistý, ale patrně jde o vyjádření nějakého kupce, který se vůči poblíž usazenému dlužníku vyslovuje, že mu nečiní nesnáze; zmiňuje, že by nyní vůči jeho soudu měl k tomuto sporu ještě mnohé listiny, avšak jeho právo prý bylo tentokrát s ním ponecháno (zachováno). Na závěr se i tato osoba vlastní rukou podepsala.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Šefovské, tj. konšelské, potvrzení (dědický list) města Slavkova (Horní Slavkov), 29. dubna 1581]
Poněvadž pozůstalí dědicové nebožtíka Acacia Tröischera (zbožné paměti) byli císařským slavkovským vrchním úřadem písemně požádáni a vyzváni, aby [statky] v jeho domě, úředně slavkovským úřadem zapečetěné (zajištěné), za tím účelem uvolnili [propustili], aby tak mohly být dědicům vydány a nezůstaly takto nerozdělené ležet. Tak jak to z řečeného vrchního úřadu bylo zdejšímu soudu nařízeno a [nařízení] následovalo.
Proti tomu se vznesla [námitka/stížnost] s tím tvrzením, zda by snad k oné slavkovské [tröischerovské] pozůstalosti, pokud jde o dům, nepřišly a nebyly vzneseny [nějaké] zástavní nároky a obstávky (arrest); to však zůstalo stranám vyhrazeno k dalšímu prošetření.
Za druhé: zda se snad také někdo z tröischerovských [příbuzných] nepřihlásí s tím nyní jako rovnocenný spoludědic, avšak [že] to teprve potom bylo shledáno neplatným; aby tedy z toho důvodu žádné [pojednání/zjištění] zde nebylo na újmu ani na škodu práv [stran].
Načež se výše řečení nejblíže příbuzní tröischerovští dědicové ohledně toho šetření pevně prohlásili, že oni při [tomto vstupu do dědictví] jako dědický podíl k oné tröischerovské pozůstalosti, totiž k nemovitým gruntům a právům, jež jsou po ruce, [tak že] každému může být dostatečně učiněno zadost a [každý] může být uspokojen.
Za druhé: že také [ačkoli] žádný [vlastní/přímý] dědic [již] nežije: Damian Tröischer, jakožto syn zemřelého bratra, ten se [dědického] případu (úmrtí) nedožil. Podle obecně sepsaného práva [tedy] nelze klást naroveň [nikoho jiného]: nejblíže příbuznými dědici jsou čtyři po Tröischerovi pozůstalé sestry, které jsou bližšího stupně [příbuzenství], jimž [dědictví] může připadnout; [ty] je hodlají nastoupit a řádně držet. [Aby] se tedy také […] do něj uvázal/podřídil.
[…] toto sami […], k většímu osvědčení vlastní rukou podepsali a své pečeti zde níže přitiskli.
Dáno ve Slavkově (Schlackenwald) dne 29. dubna léta [15]81.
[Tři přitištěné voskové pečeti; pod nimi tři podpisy různýma rukama:]
[1] P. Steiner [s notářským/písařským znamením]
[2] Hans Fischer / [s vlastní rukou a pečetí]
[3] Daniel Orths / [se] svou rukou a / pečetí
[Rub (p2_b5), jiná, starší a hůře čitelná ruka:]
Já [?] kupec [?] uvážil [?] vůči [?] poblíž usazenému dlužníku, [že] mu nečiním nesnáze; [že] bych nyní vůči [jeho?] soudu měl k tomuto … mnohé … listiny, [že] mé právo […] tentokrát s ním […] ponecháno [zachováno]. […] jsem se vlastní rukou podepsal [?].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Schöffen- bzw. Erbbescheinigung der Stadt Schlackenwald (Horní Slavkov), 29. April 1581]
Demnach weÿlundt Acacien Tröÿschers, gottseligen, hinderlassene Erben, daß Kaÿserlich Schlackenwaldisch Oberambt schrifftlichen ersucht und begert, die in seiner behaußung durch die Schlackenwaldische Ambt versecirte [versperrte/verseerte?] [Güter] darumb pro[…] zu lassen, damit solche dann Erben behendigt und nit also unverthailt [und] derer ligen bleiben möcht. Inmaßen dann auß gemelten Oberambts die Anordnung beÿ dem hiesigen Ge=richten beschehen und ervolgt ist.
Deßhalb mein erege [?] angeregte Bericht darwieder beschwert, [mit] fürgeben, ob welcher [?] besser oder Liebe nach [?] Kümmer- und arrest [?] [auf] solche behaußung Tröÿscherische verlassenschafft eingekom=men und insinuirt werden. Welches der parteÿen [?] blieb [?] mit gestatten, noch nachzusehen würden.
Zum andern: Ob sich auch jemand tröÿscherischer dißem [diesem] nun ein gleichen neben Erben mit angeben, aber [daß] hernach erst vernicht [vernichtigt] gesucht; daß auch deßhalb kein Berichten [Bericht] allhier nicht nachtheilig oder praeiu=dicierlich erfolgen möcht.
Hierauff haben sich obgedachte nechst gesibte Tröÿsche=rische Erben wegen dem berichten dahin standhafft erclert, daß sie dieselben beÿ einem einstand [?] und endem [?] fall: Als erblicher theil zu solcher Tröÿscherischen erblassenschafft, [als] liegende Gründe und Gerechtigkeiten sambt vorhanden, daß männiglich zur genüge contentirt und befriedigt werden kan.
Zum andern: Daß auch [obwohl?] keine reine [?] erben [mehr?] lebt: Damian Tröÿscher, als deß verstorbenen Bruders Sohn, der hatte den fall nit erlebt. Dem allgemeinen beschrie=benen rechten nach, nicht zu vergleichmessigen [?], nechst gesibter erbnehmer, neben hinterstorbenen Tröÿscher verlassenen vier Schwestern, welche eines Grades nehmer [näher] sind, [die] erbredt werden kan, [welche das] durch antretten und stadthafft halten wollen. [Daß] er also auch […] sich [?] hineinlich [?] nachzu=setzen.
[…] haben sie [solches] selbsten sich [?], zu mehrer beurkundt mit eigener handt unterzeichnet, und ir petschafft hierundn fürgedruckt.
Actum Schlackenwaldt, den 29. Aprilis Ao [15]81.
[Drei aufgedrückte Wachssiegel; darunter drei Unterschriften verschiedener Hände:]
[1] P. Steiner [mit Notars-/Beizeichen]
[2] Hans Fischer / neü[e] wie … bürgen / [Handt? — mit eigener Hand und Petschaft]
[3] Daniel Orths / [mit?] seiner Hand und / petschir [Petschaft]
[Verso (p2_b5), andere, ältere Hand, schwer lesbar:]
Ich [?] kauffman [?] [be]dacht [?] gegen [?] nach gelegen Schuldner ehr schwere [?] mich nit; [daß?] ich [?] nun gegen [?] [seinen?] gericht hett zu diesem … etlichen viel … der schrifft, daß mein gerechtigkeit […] auff diß mal mit ihm […] gehalten. […] ich mich mit eigner handt unterschrieben [?].
Listina města Horní Slavkov č. 486
Jiří Tichtel z Tutzingu povrzuje městu Hornímu Slavkovu, že zaplatilo 500 zlatých jako třetí splátku za prodaný dvůr Bernhof.
Datace: 10.11.1581
Kvitance (potvrzení o zaplacení) ze 10. prosince 1581, kterou Georg Trostell (patrně z Tutzingu) osvědčuje, že mu purkmistr, rada a celá obec Horního Slavkova řádně zaplatili třetí splátku dluhu ve výši pět set zlatých, splatnou k 1. lednu 1582. Dluh vycházel z úpisu z 16. června 1579, opatřeného pečetěmi Fabiana Mültzera ze Waldenu a Adama Mannigolta. Trostell tímto město zprošťuje dalších nároků a stvrzuje list vlastní pečetí.
Já, Georg Trostell z Tutzingu[?], tímto veřejně a podle svého nejlepšího vědomí prohlašuji a stvrzuji, že mi počestní a vysoce moudří purkmistr, rada a celá obec císařského svobodného města Slavkova (Horního Slavkova) zaplatili to, co mi dlužili na základě dlužního úpisu, který jsem jim sám vystavil a zřídil. Tento úpis byl opatřen přivěšenými pečetěmi urozeného a statečného Fabiana Mültzera ze Waldenu[?] a Adama Mannigolta[?] a byl vydán dne 16. června roku [15]79.
Nyní potvrzuji, že mi řádně zaplatili a plně mě uspokojili třetí splátku, která byla splatná prvního ledna roku [15]82 — tuto splátku jsem přijal a byla mi zaplacena a vyrovnána ve výši [...] zlatých.
Zvláště pak stvrzuji, že jsem ony zaplacené splátky přijal. A tímto za sebe, své dědice a potomky prohlašuji výše jmenované počestné a vysoce moudré purkmistra, radu a celou obec za zproštěné celé této sumy, totiž pěti set zlatých, představující třetí platební lhůtu splatnou prvního ledna roku [osmdesátého druhého, tj. 1582]. Prohlašuji je tímto za prosté a volné, kvitované, přátelsky a bez výhrad, zbavené všech nároků.
A pro větší jistotu a na svědectví toho já, výše jmenovaný Georg Trostell, připojuji na konec tohoto úpisu svou obvyklou pečeť, která je zde rovněž otištěna.
Dáno a stalo se ve Slavkově (Horním Slavkově) dne 10. prosince roku patnáctistého osmdesátého prvního [10. prosince 1581].
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Já, Georg Trostell z Tutzingu[?], [...] [hejtman/služebník?] [...] tímto veřejně oznamuji a podle svého [nejlepšího vědomí] vyznávám, že mně počestní a vysoce moudří purkmistr, rada a celá obec císařského svobodného (horního) města [...] [Slavkova], ležícího v [...] Slavkově [tj. Horní Slavkov / Schlackenwald], na základě dlužního úpisu, který jsem jim vystavil a zřídil [...] — opatřeného přivěšenými pečetěmi urozeného a statečného Fabiana Mültzera ze Waldenu[?] a Adama [...] Mannigolta[?], vydaného dne 16. dne měsíce června roku [15]79 —
[řádně zaplatili a uspokojili]. [Tímto] třetí lhůtu (splátku), která propadla (byla splatná) prvního ledna roku osmdesátého druhého [1582], [...] [jsem přijal], [...] zaplaceno [a uspokojeno] [...] zlatých[?]. [...]
[… hustá kvitanční formule: …] a zaplatili mi. Zvláště pak [potvrzuji], že jsem ony zaplacené splátky přijal. A tímto pro sebe, své dědice a potomky zprošťuji výše zmíněné počestné a vysoce moudré purkmistra, radu a celou obec oné sumy, totiž pěti set zlatých, jakožto třetí platební lhůty splatné prvního ledna roku [osmdesátého druhého?], a prohlašuji je za prosté a volné, [a kvitované], přátelsky a bez výhrad[?], [všech nároků] zproštěné. A pro větší [jistotu?] a svědectví připojuji já, výše jmenovaný Georg Trostell, na konec tohoto úpisu svou obvyklou pečeť (pečetidlo)[?], která je [zde] rovněž přitištěna[?].
Dáno a stalo se ve Slavkově (Horním Slavkově) dne 10. dne měsíce prosince roku patnáctistého osmdesátého prvního [10. prosince 1581].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Ich Georg Trostell vom Tutzing[?], [...] [Hauptmann/Diener?] [...] thue [hiermit] heimisch öffentlich [kund] und nach meinem [Vermögen?] bekennen[?], daß mir die Erbarn wohlweisen Bürgermeister, Rath und ganze Gemein der kaiserlichen Freistadt [...] [zu Schlackenwald], im [...] Schlackenwald gelegen, welches ich ihnen verschrieben [und] aufgericht[en] [...] [diese] Verschreibung — und mit der Edlen und Ernvesten Fabian Mültzer zu Walden[?] und Adam [...] Mannigolt[?] anhangenden Insiegeln unter den [...] gegeben, den 16. Tag des Monats Juny im 79. Jahr [1579] —
[bezahlt und genugsam vergnügt[?] hat]. [Hiermit] die dritte Frist, welche primo Januarii des zwei und achtzigsten Jahres [1582] [...] [verfallen], [...] [empfangen], [...] gezahlt [und] [...] Gulden vergnügt[?]. [...]
[… dichte Quittungsformel: …] und uns gezahlt haben. Insonders[?] ich den [...] [die] gezahlten Zahlungen empfangen habe. Und sage hiermit für mich, meine Erben und Nachkommen [die] [obge]dachten Erbarn wohlweisen Bürgermeister, Rath und ganze Gemein solcher Summa, [nämlich] fünfhundert Gulden, als der dritten Zahlungs frist, primo Januarii im [zwei und achtzigsten?] Jahr verfallen, hiermit gleich ledig und los, [und ledig], freundlich und unverwehrt[?], [aller Ansprüche?] quitt[?]. Und zu mehrer [Sicherheit?] und Zeugnis gebe ich obgedachter Georg Trostell zu Ende dieser Verschreibung mein gewöhnlich Petschaft[?], welches [nämlich?] auch [hier] getruckt[?].
Geben und geschehen zu Schlackenwald, den 10. Tag [Monats] Decembris im fünfzehnhundert und ein und achtzigsten Jahr [10. Dezember 1581].