Dláždění ulice a oprava studní
Stránka zaznamenává rok 1830, kdy byla v Horním Slavkově nově vydlážděna ulice od pivovaru až k tzv. Cihelnému dvoru (Ziegelhof). Zároveň byly opraveny tzv. studny (Schölbrunnen), zásobující okolí kvalitní pitnou vodou – do studní byl vsazen velký kámen a nad ním zbudována klenba.
Roku 1830 byla ulice od pivovaru až po tak zvaný Cihelný dvůr (Ziegelhof) zcela nově vydlážděna. Při té příležitosti byly opraveny i tak zvané studny (Schölbrunnen), které celému sousedství dodávají velmi dobrou pitnou vodu. Oprava spočívala v tom, že se do studní vsadil velmi velký a prostorný kámen a nad ním se zbudovala klenba.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
Roku 1830 byla ulice od pivovaru až po tak zvaný Cihelný dvůr (Ziegelhof) zcela nově vydlážděna. Tehdy byly opraveny i tak zvané studny (Schölbrunnen), které celému sousedství dodávají velmi dobrou pitnou vodu, a to tím, že se do nich vsadil velmi velký a prostorný kámen a nad ním se udělala klenba.
Zápis z roku 1830 (s dodatky z let 1840–1842) obsahuje soupisy „fasí" – oficiálních přiznání soukromých škol v obcích Müllersgrün, Pochzau, Schönwehr a Tepeles, s údaji o počtu školou povinných dětí a příjmech tamních učitelů. Na konci části je zařazena „poslední vůle" pruského krále Friedricha Wilhelma III., zemřelého 7. června 1840, s jeho posledními slovy adresovanými synovi a nástupci.
1830. Fase müllersgrünského (mlýnského) učitele
Elbožský kraj, Litoměřický vikariát — Dominium Rathsau (Hřebeny), soukromá škola Müllersgrün (Mlýnská).
Jde o přiznání (fasi) o pravdivém vyznání a ohlášení školy nacházející se ve vsi Müllersgrün, stojící pod patronátem obce Müllersgrün, jaký je počet školou povinných dětí obojího pohlaví a jaké má škola příjmy.
Počet školou povinných dětí činil podle soupisu školních dětí pořízeného v c.k. krajském komisním protokolu ze dne 26. září 1827 celkem 22. Z nich podle §. 176 politického školního zákona bylo třeba odečíst ty, které mohou být pro nemoc nebo jinou nepřekonatelnou překážku nepřítomné, tedy 2; vycházel tak počet těch, od nichž se mělo počítat školné, na 20.
Příjmy učitele (ve zlatých a krejcarech vídeňské měny):
Obec platila školné týdně 3 krejcary vídeňské měny za dítě; dále obec poskytovala učiteli stravu v naturáliích střídavě po domech a novoroční groše od každého dítěte. Mimoto připadalo učiteli od 10 sedláků deset bochníků chleba a ⅝ strychu žita (nejistý údaj). Jako doplněk platu přispívala obec dvaceti zlatými vídeňské měny ročně.
Příjmy se počítaly takto:
- školné od 20 dětí za 47 týdnů: 47 zl.
- 10 bochníků chleba á 6 kr. vídeňské měny: 1 zl.
- strava v naturáliích, počítáno nízko: 50 zl.
- obilní deputát ⅝ strychu, 1 strych počítán po 4 zl.: 2 zl. 30 kr.
- novoroční groše od každého dítěte, 1 groš: 1 zl.
- doplnění platu každoročně: 20 zl.
Celoroční příjem tedy činil 121 zl. 30 kr. vídeňské měny, slovy sto dvacet jeden zlatý a 30 krejcarů.
Jako školní stanice byla určena sama ves Müllersgrün. Obec, která převezme vedení školy, měla najmout potřebné školní místnosti a v nájemní smlouvě zahrnout i školní vytápění. Tato obec zůstávala přiškolena ke slavkovské farní škole, a měla tedy plnit i všechny zákonné povinnosti jak vůči učiteli, tak vůči samotné škole. Při nejbližších stavbách školní budovy ve Slavkově jí podle zákona náleželo poskytnout potažní a ruční práci.
Pokud by však tato obec v budoucnu při lepších majetkových poměrech postavila vlastní školní budovu, převzala vytápění školy a uvedla pro ni zapsaný soukromý vzdělávací ústav do zákonné podoby, od té chvíle by již nebyla povinna hradit nové stavby, nýbrž jen plnit ostatní povinnosti vůči farní škole.
Náhrada školného farnímu učiteli odpadala, protože na farní škole dosud nebylo školné zavedeno s vyšším schválením, nýbrž jen prozatímně; navíc obec nikdy neposílala své děti do farní školy, takže jí ani žádné školné nemohlo ujít.
V této fasi byly — poté, co bylo zřízení této soukromé školy schváleno vysokým zemským místem — poctivě uvedeny všechny příjmy müllersgrünského učitele, bez zamlčených přítoků.
Zámek Rathsau, magistrát Slavkov a ves Müllersgrün, 4. října 1830. Fase byla dodatečně podepsána a potvrzena v Müllersgrünu dne 15. července 1842. Podepsáni: L. Pfanncayl (nejisté čtení), děkan; Josef Proschl (nejisté čtení), učitel; Joh. Hohenberger (nejisté čtení), školní dohlížitel; Franz Mayr, vrchní úředník (Oberamtmann); Anth. Zwerbauer (nejisté čtení), vrchnostenský dohlížitel.
Knížecí arcibiskupská konzistoř (č. 6467) proti předchozí fasi neměla co namítat. Praha, 3. listopadu 1842, podepsán Franz Zippmann (nejisté čtení), knížecí arcibiskupský konzistorní rada.
Poznámka z roku 1840 doplňuje, že Müllersgrün, jakož i Rabensgrün, Schöll, Rathsau, Schönau a Tepelná (nejisté čtení) nejsou od roku 1830, kdy byla tato fase pořízena, nikdy pokládány za přiškolené, nýbrž jsou považovány za školy rozdělené podle direktivy. Když si obec najme školní místnost, platí za ni nájemné, hradí vytápění a stavbu a platí vlastního učitele, přestává tím být přiškolena, neboť je to totéž, jako kdyby si postavila vlastní školní budovu. Má-li v takovém případě přispívat potažní a ruční prací k farní škole, která se má stavět, musí i jinak k něčemu takovému přispívat. Stávající školy stojí rovněž pod vlastním patronátem svých obcí, i z tohoto důvodu nemohou být přiškoleny ke Slavkovu. Podepsán Carl Pfanncayl (nejisté čtení), děkan.
1830. Fase školy a učitele v Pochzau (Poschizau)
Loketský kraj, Lichtenstadtský vikariát — panství Falknov (Wallsau), soukromá škola Pochzau (Poschizau).
Přiznání pravdivého vyznání a udání příjmů, které má škola nacházející se v Pochzau pod patronátem obce Pochzau, včetně počtu dětí povinných školní docházkou podle pohlaví.
Počet dětí povinných školní docházkou byl podle krajského komisního protokolu ze dne 26. září 1827 vyčíslen na 35. Od těchto bylo podle vyššího nařízení §. 176 nutno odečíst ty, které pro nemoc nebo jiné nepřekonatelné překážky nemohly docházku konat, ve výši 5, takže počet těch, od nichž bylo nutno vybírat školní plat, činil 30.
Příjmy učitele (ve zlatých a krejcarech vídeňské měny):
- za každé dítě povinné docházkou se odhadovalo ročně 3 krejcary za týden, což u 30 dětí ve 47 týdnech činilo 70 zl. 30 kr. (nejisté čtení),
- dále dávala obec za 14 chudých dětí à 4 kr., což činilo 5 (nejisté čtení),
- za nákup se dával 1 bochník chleba počítaný po 6 kr. za týden, 1 (nejisté čtení),
- náklad na stravování učitele in natura se odhadoval na 50,
- za dříví, které obec pro topení dodávala, 1 zl. 30 kr.
Celkový roční příjem činil 128 zlatých (nejisté čtení), slovy jedno sto dvacet osm zlatých vídeňské měny. Ke škole patřila sama obec Falknov, která školu udržovala (viz fase Mühlsdorf), jiný školní plat nebylo možné stanovit. Místní vrchnost potvrdila, že přiznání pro tuto soukromou školu bylo věrně sestaveno.
Potvrzeno ve Falknově, magistrátem jako patronátním úřadem a místní vrchností Falknov, 4. října 1830; fase byla znovu věrně sestavena a potvrzena ve Falknově 15. července 1842. Podpisy svědků zahrnují mimo jiné L. Schwarze (nejisté čtení), starostu, Jos. Franze (nejisté čtení), školního dohlížitele, a další, z velké části dnes nečitelné. Zmíněna je i poznámka ad N. Exh. 4569 z 3. listopadu 1842, kde je opět většina podpisů nečitelná.
1830. Fase školy a učitele v Schönwehru (Šabina)
Loketský kraj, Lichtenstadtský vikariát — panství Falknov (Wallsau), soukromá škola Schönwehr (Šabina, nejisté čtení).
Přiznání příjmů školy v obci Schönwehr pod jejím patronátem. Počet dětí povinných školní docházkou byl podle krajského komisního protokolu ze dne 20. září 1827 vyčíslen na 25. Po odečtení 3 dětí (nemoc či jiná nepřekonatelná překážka) zbylo 22 dětí, od nichž se vybíral školní plat.
Příjmy učitele:
- školní plat u 22 dětí ve 47 týdnech: 51 zl. 42 kr.,
- za chudé děti: 3 (nejisté čtení),
- strava in natura, střídmě počítáno: 50,
- bochník chleba počítaný ve 12 měsících: 1 zl. 12 kr. (nejisté čtení),
- od každého dítěte 1 groš: 1 zl. 6 kr. (nejisté čtení),
- dříví od obce s topením: 12 (nejisté čtení).
Celkový roční příjem činil 119 zlatých (nejisté čtení), slovy jedno sto devatenáct zlatých vídeňské měny. Ke škole patřila sama obec Schönwehr, jiný školní plat nebylo možné stanovit (viz fase Mühlsdorf). Místní vrchnost potvrdila věrné sestavení přiznání.
Potvrzeno ve Falknově 4. října 1830, znovu sestaveno a potvrzeno ve Schönwehru 15. července 1842. Podpisy svědků opět zahrnují L. Schwarze, starostu, Jos. Franze, školního dohlížitele, a další, z větší části nečitelné, včetně poznámky ad N. Exh. 4569 z 3. listopadu 1842.
1830. Fase školy a učitele v Tepelesu (Tepličky)
Loketský kraj, Lichtenstadtský vikariát — panství Falknov (Wallsau), soukromá škola Tepeles (Tepličky, nejisté čtení).
Přiznání příjmů školy v obci Tepeles pod jejím patronátem. Počet dětí povinných školní docházkou byl podle krajského komisního protokolu ze dne 26. září 1827 vyčíslen na 30. Po odečtení 6 dětí zbylo 24 dětí, od nichž se vybíral školní plat.
Příjmy učitele:
- za každé dítě 3 kr., u 24 dětí ve 47 týdnech: 36 zl. 24 kr. (nejisté čtení),
- za chudé děti na nákup: 1 zl. 3 kr. (nejisté čtení),
- od každého dítěte 1 bochník chleba počítaný po 6 kr.: 54 (nejisté čtení),
- od obce 1 bochník chleba týdně: 4 (nejisté čtení),
- strava in natura, střídmě počítáno: 50 (nejisté čtení),
- dříví od obce (topení): 16 (nejisté čtení).
Celkový roční příjem činil 128 zl. 21 kr. (nejisté čtení), slovy jedno sto dvacet osm zlatých 21 krejcarů vídeňské měny. Ke škole patřila sama obec Tepeles, jiný školní plat nebylo možné stanovit (viz fase Mühlsdorf). Místní vrchnost potvrdila věrné sestavení přiznání.
Potvrzeno ve Falknově 4. října 1830, znovu sestaveno a potvrzeno v Tepelesu 15. července 1842. Podpisy svědků zahrnují Josefa Franze, starostu, a další, z větší části nečitelné, včetně poznámky ad N. Exh. 4569 z 3. listopadu 1842.
Královská slova aneb poslední vůle Friedricha Wilhelma III., krále pruského
Král zemřel dne 7. června 1840. Jeho poslední vůle zní:
„Má poslední vůle: Ve Tvých rukou, Pane, vše spočinulo, co mi až dosud bylo svěřeno k vykonání mého díla! Kéž je mi Bůh milosrdným a milostivým soudcem a kéž přijme mého ducha do svých rukou. Ano, Otče, do Tvých rukou poroučím svého ducha!
Krásné a tiché dojetí jsem podle Boží svaté vůle prožíval, jak ve svých osobních poměrech, tak skrze události, jež mou milovanou vlast učinily šťastnou. Avšak dal mi Bůh nahlédnout — kéž je mu za to vzdán dík! — i na nejednu zkoušku; ani rodinné, pravé a blahodárné zkoušky mi nedal minout. Mezi rodinnými záležitostmi počítám ze všech zejména slavně zmíněné boje v letech 1813, 14 a 15, jimž vlast vděčí za svou obnovu. Mezi velkými a blahodárnými skutky počítám obzvláště srdečnou lásku a oddanost a blahosklonnost k mým milovaným poddaným, jakož i obzvláštní péči Boží, kterou jsem se cítil zavázán veřejně uznat jako vzor oddanosti. —
Můj upřímný poslední dík všem, kdo to se mnou a se státem mysleli poctivě a věrně! Můj srdečný poslední dík všem, kdo mě s láskou a věrností a skrze svou srdečnou oddanost provázeli! —
Na Tebe, můj milý Fritzi (Friedrichu), přechází nyní vedení vladařských záležitostí s celou tíhou zodpovědnosti. Mé srdce mě však ujišťuje, že budeš svým poddaným otcem. —
Bůh Tě provázej, můj milý synu, a Tvé počínání ve vládě, a uděl Ti k tomu sílu a moudrost; a dej Ti svědomité, věrné rádce a oddané, Bohu oddané poddané. Amen!
Berlín dne 1. prosince 1827.
Friedrich Wilhelm“
K textu je připojen latinský citát: „Mors aequo pede pulsat divitum turres pauperumque tabernas“ — totiž: Smrt nečiní mezi paláci a chudobnou chýší žádného rozdílu.
A verš:
„Čas obrousí mramorový kámen,
ten může železo strávit;
a chudé tělo chce hníti:
Kdo se může tomu všemu vyhnout?“
Následuje ještě píseň s notovým záznamem s názvem „Na tomto světě je tak krásný život" (lidová píseň).
Pokračování písně „Na tomto světě je tak krásný život":
3.
Když člověk projde takto celý život podle zákona, jak nám byl dán; když se chce skrze námahu a práci uživit, aby měl denně to nejnutnější; když se v nitru zcela spokojí se svým osudem — pak, projde-li člověk tak celý život, světlo a blaho neztrácí.
4.
Když člověk svému Tvůrci za časného jitra děkuje za prožitou lásku, a v důvěře, zcela prost starostí, ve svém dobru nikdy nezakolísá: tu mu skanou požehnání na všech cestách z nebe tiše dolů sem — když člověk svému Tvůrci za časného jitra i večer děkuje za jeho dary.
5.
Miluje-li se bližní pro něho samého; vidí-li se v něm vlastní bratr; prokazuje-li se mu dobro zcela podle Boží vůle, pokud mu naše pomoc může prospět; když člověk, ó příteli, v jeho tichém utrpení mu zmírní nejednu trýzeň — miluje-li se bližní pro něho samého, člověk tím naplnil svou povinnost.
6.
Když si člověk nepředstavuje dobrého Boha jinak než jako mírného otce ve svém čase, jemuž nikdo z lidí není nic dlužen v oné velké věčnosti, v dětském smyslu k Bohu vzhlíží, kam padá nejedna temná opona — když si člověk nepředstavuje dobrého Boha jinak, než v nějakém ještě mnohem lepším světě.
Následuje další píseň s notovým záznamem: TĚŠTE SE ZE ŽIVOTA (Freut euch des Lebens!), lidová píseň.
Sbor:
Těšte se ze života, pokud ještě plane lampička života! Utrhněte růži, než zvadne!
Sólo:
Člověk se tolik pídí po trní a námaze, hledá růže a nachází je; a nechává-li fialku nepovšimnutu, ta nám přesto na cestě kvete.
(text pod notami:)
Když se pole zaplní a hlasitě kolem nás burácí hrom, nech z večera po bouři tak krásně zazářit sluneční jas.
Kde závist a nepřízeň prchá, a družnost v zahrádce kvete, tu rychle vyžene k růžičkám to, co zlatě kvete.
Kdo lásku a věrnost miluje a rád dává chudšímu sousedovi, tomu se daří spokojenost.
A kdykoli se cesta stane trnitou a neštěstí tíží a tísní, tu pučí krásnokvěté přátelství a podává bližnímu ruku;
ono mu setře slzy a stará se o jeho naříkání až do hrobu, ono promění noc v úsvit, a úsvit ve světlo;
ono je nejkrásnějším dobrem života, pěstujte je věrně ruku v ruce: tak se putuje vesele, tak se putuje lehce do nejlepší budoucí vlasti. — Martin Usteri, Švýcar.
Poté následuje další píseň s notovým záznamem: NA RADOST (An die Freude), s poznámkou, že co němá hudba naznačuje, to nechť zazní skrytě.
(text pod notami:)
Radosti, krásná jiskro božská, dcero z Elysia, vstupujeme opojeni tvým ohněm, nebeská, do tvé svatyně! Tvá kouzla opět spojují, co mrav přísně rozdělil; všichni lidé se stávají bratry tam, kde spočine tvé tiché křídlo.
Sbor:
Objati buďte, miliony! Tento polibek celému světu! Bratři, nad hvězdným baldachýnem musí přebývat milující Otec. Musí přebývat milující Otec.
Na protější straně je připojen latinský překlad téže ódy pod názvem RADOST (Gaudium), s mottem „A vzhůru k výšinám volá, kde přebývá Neznámý":
Gaudium divinum, claris genitum coelitibus, Adsumus, en, tuis aris pleni sacris ignibus. Vincula disrupta malis moribus tu reparas; regibus sub tuis alis mendicantes socias.
Sbor:
Vos Milleni, amplexamur! Sumite haec oscula! Illic super sidera Pater est, a quo amamur. (Vy tisíce, objímáme vás! Přijměte tyto polibky! Tam nad hvězdami je Otec, od něhož jsme milováni.)
Jde o báseň Friedricha Schillera „An die Freude" (Óda na radost), zapsanou zde v německém originále na levé straně a s paralelním latinským překladem na straně pravé. Kronikář zaznamenal i další sloky básně:
2. sloka (německy):
„Wem der große Wurf gelungen, / Eines Freundes Freund zu seyn, / Wer ein holdes Weib errungen, / Mische seinen Jubel ein! / Ja, wer auch nur Eine Seele / Sein nennt auf dem Erdenrund! / Und wer's nie gekonnt, der stehle / Weinend sich aus diesem Bund!"
Sbor: „Was den großen Ring bewohnet, / Huldige der Sympathie! / Zu den Sternen leitet sie, / Wo der Unbekannte thronet."
Volný český překlad: Komu se zdařil ten velký los, být přítelem přítele; kdo získal milou ženu, ať přidá svůj jásot! Ano, i ten, kdo jen jedinou duši nazývá svou na zemském okrsku! A kdo to nikdy nedokázal, ať s pláčem odejde z tohoto svazku! Sbor: Co obývá ten velký kruh světa, ať vzdá hold soucitu! Ten vede ke hvězdám, kde trůní Neznámý.
3. sloka (německy):
„Freude trinken alle Wesen / An den Brüsten der Natur, / Alle Guten, alle Bösen / Folgen ihrer Rosenspur. / Küsse gab sie uns und Reben, / Einen Freund, geprüft im Tod. / Wollust ward dem Wurm gegeben, / Und der Cherub steht vor Gott."
Sbor: „Ihr stürzt nieder, Millionen? / Ahndest du den Schöpfer, Welt? / Such ihn überm Sternenzelt, / Über Sternen muß er wohnen."
Volný český překlad: Radost pijí všechny bytosti z ňader přírody, všichni dobří i zlí jdou její růžovou stopou. Dala nám polibky a révu a přítele, osvědčeného ve smrti. Rozkoš byla dána červu a cherub stojí před Bohem. Sbor: Padáte na kolena, milióny? Tušíš Stvořitele, světe? Hledej ho nad hvězdnou klenbou, nad hvězdami musí přebývat.
Na protější straně je opět paralelní latinský text (2. a 3. sloka), počínaje slovy „Fida quem conjunxit rara / Sorte amicitia..." a „Rebus omnibus natura / Sua praebet ubera...", se sbory „Quidquid habet orbis totus, / Sympathiae serviat!..." a „O milleni! num prostrati / Creatorem quaeritis?..."
Následuje 4. a 5. sloka básně (německy):
4. „Freude heißt die starke Feder / In der ewigen Natur. / Freude, Freude treibt die Räder / In der großen Weltenuhr. / Blumen lockt sie aus den Keimen, / Sonnen aus dem Firmament, / Sphären rollt sie in den Räumen, / Die des Sehers Rohr nicht kennt."
Sbor: „Froh, wie seine Sonnen fliegen / Durch des Himmels prächt'gen Plan, / Laufet, Brüder, eure Bahn, / Freudig, wie ein Held zum Siegen."
5. „Aus der Wahrheit Feuerspiegel / Lächelt sie den Forscher an. / Zu der Tugend steilem Hügel / Leitet sie des Dulders Bahn. / Auf des Glaubens Sonnenberge / Sieht man ihre Fahnen wehn, / Durch den Riß gesprengter Särge / Sie im Chor der Engel stehn."
Sbor: „Duldet mutig, Millionen! / Duldet für die beßre Welt! / Droben überm Sternenzelt / Wird ein großer Gott belohnen."
Volný český překlad: Radost se zve silným perem ve věčné přírodě. Radost, radost pohání kola ve velkých hodinách světa. Vyluzuje květy z poupat, slunce z nebeské klenby, valí sféry v prostorech, jež neznají ani dalekohledy hvězdářů. Sbor: Vesele, jako letí jeho slunce nádherným plánem nebes, běžte, bratři, svou drahou, radostně jako hrdina k vítězství. Z ohnivého zrcadla pravdy se usmívá na badatele. Ke strmému pahorku ctnosti vede dráhu trpitele. Na slunných horách víry je vidět vlát její prapory, skrze trhlinu rozervaných rakví je vidět stát ve sboru andělů. Sbor: Trpte statečně, milióny! Trpte pro lepší svět! Tam nahoře nad hvězdnou klenbou vás odmění veliký Bůh.
Na protější straně opět paralelní latinský text 4. a 5. sloky, počínaje „Gaudium est, quod potentem / Mundi ciet animam..." a „Veritatem indaganti / Luce ridet flammea...", se sbory „Uti soles exsultantes..." a „Quis non, fratres, perdurabit?..."
Následuje 6. a 7. sloka (německy):
6. „Göttern kann man nicht vergelten, / Schön ist's, ihnen gleich zu sein. / Gram und Armut soll sich melden, / Mit den Frohen sich erfreun. / Groll und Rache sei vergessen, / Unserm Todfeind sei verziehn. / Keine Träne soll ihn pressen, / Keine Reue nage ihn."
Sbor: „Unser Schuldbuch sei vernichtet! / Ausgesöhnt die ganze Welt! / Brüder, überm Sternenzelt / Richtet Gott, wie wir gerichtet."
7. „Freude sprudelt in Pokalen, / In der Traube goldnem Blut / Trinken Sanftmut Kannibalen, / Die Verzweiflung Heldenmut. / Brüder, fliegt von euren Sitzen, / Wenn der volle Römer kreist, / Laßt den Schaum zum Himmel spritzen: / Dieses Glas dem guten Geist!"
Sbor: „Den der Sterne Wirbel loben, / Den des Seraphs Hymne preist, / Dieses Glas dem guten Geist / Überm Sternenzelt dort oben!"
Volný český překlad: Bohům se nelze odvděčit; je krásné být jim podoben. Žal a chudoba ať se ohlásí a radují se s veselými. Záští a pomsta ať jsou zapomenuty, našemu úhlavnímu nepříteli ať je odpuštěno. Žádná slza ať ho netíží, žádná lítost ať ho nehlodá. Sbor: Naše kniha vin ať je zničena! Celý svět ať je smířen! Bratři, nad hvězdnou klenbou soudí Bůh, jako jsme soudili my. Radost tryská v pohárech, ve zlaté krvi hroznu pijí kanibalové mírnost, zoufalství pije hrdinství. Bratři, vzlétněte ze svých míst, když koluje plný pohár, nechte pěnu stříkat k nebi: tuto sklenici dobrému Duchu! Sbor: Tomu, jehož chválí vír hvězd, jehož velebí hymna serafa, tuto sklenici dobrému Duchu tam nahoře nad hvězdnou klenbou!
Na protější straně opět latinský paralelní text 6. a 7. sloky, počínaje „Dis qui retribuemus?..." a „Gaudii divinitatem / Spirat fervens poculum...", se sbory „Debita sint aboleta!..." a „Quod est stellis celebratum..."
Nakonec jsou zapsány závěrečné 8. a 9. sloka básně (německy):
8. „Festen Mut in schwerem Leiden, / Hilfe, wo die Unschuld weint, / Ewigkeit geschwornen Eiden, / Wahrheit gegen Freund und Feind, / Männerstolz vor Königsthronen, / Brüder, gält' es Gut und Blut, / Dem Verdienste seine Kronen, / Untergang der Lügenbrut!"
Sbor: „Schließt den heil'gen Zirkel dichter, / Schwört bei diesem goldnen Wein, / Dem Gelübde treu zu sein, / Schwört es bei dem Sternenrichter!"
9. „Rettung von Tyrannenketten, / Großmut auch dem Bösewicht, / Hoffnung auf den Sterbebetten, / Gnade auf dem Hochgericht! / Auch die Toten sollen leben! / Brüder, trinkt und stimmet ein! / Allen Sündern soll vergeben, / Und die Hölle nicht mehr sein."
Sbor: „Eine heitre Abschiedsstunde! / Süßen Schlaf im Leichentuch! / Brüder, einen sanften Spruch / Aus des Totenrichters Mund!"
Pod básní je poznámka: „Gedichtet von Schiller in Gohlis bei Leipzig 1785" (Složil Schiller v Gohlis u Lipska 1785).
Volný český překlad: Pevnou odvahu v těžkém utrpení, pomoc tam, kde pláče nevinnost, věčnost přísahám, pravdu vůči příteli i nepříteli, mužnou hrdost před královskými trůny — bratři, i kdyby šlo o statek a krev — zásluze její koruny, záhubu prolhanému plemeni! Sbor: Sevřete pevněji svatý kruh, přísahejte při tomto zlatém víně být věrni slibu, přísahejte to při Soudci hvězd! Vysvobození z okovů tyranů, velkodušnost i zločinci, naději na smrtelném loži, milost na popravišti! I mrtví ať žijí! Bratři, pijte a přidejte se! Všem hříšníkům ať je odpuštěno a peklo ať již není. Sbor: Pohodlnou hodinu loučení! Sladký spánek v rubáši! Bratři, mírný výrok z úst Soudce mrtvých!
Na protější straně je opět latinský paralelní text 8. a 9. sloky, počínaje „Vi malorum opponamus / Animum intrepidum!..." a „Ruat despotum catena, / Impius resipiat...", se sbory „Vincla sacrius ligate!..." a „Lenem nobis det extremum...". Pod tímto latinským překladem je uvedeno jméno překladatele: „Tanzberger Lucena Professor" — tedy profesor Tanzberger Lucena, autor latinského převodu Schillerovy ódy.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
[Levá strana — s. 236]
(okrajová poznámka:) 1830. Fase müllersgrünského (mlýnského) učitele.
Elbožský kraj / Litoměřický vikariát — ad N.E. 985 pol 1829 — Dominium Rathsau (Hřebeny) / Soukromá škola Müllersgrün (Mlýnská)
Fase
O pravdivém vyznání a ohlášení školy nacházející se ve vsi Müllersgrün, stojící pod patronátem obce Müllersgrün, jak vysoký je počet školou povinných dětí obojího pohlaví a jaké má škola příjmy.
Počet školou povinných dětí činí podle soupisu školních dětí pořízeného v c.k. krajském komisním protokolu ze dne 26. září 1827 ... 22. Z nich podle §. 176 politického školního zákona připadá odečíst ty, které mohou být pro nemoc nebo jinou nepřekonatelnou překážku nepřítomné, s 2; vychází tedy počet těch, od nichž se má školné počítat, na ... 20.
Příjmy učitele — (sloupec W.W., zl. | kr.):
Obec platí školné týdně 3 krejcary víd. měny za dítě; dále obec poskytuje učiteli stravu v naturáliích střídavě po domech, a novoroční groše od každého dítěte. Mimoto připadá učiteli od 10 sedláků deset bochníků chleba a ⅝ strychu žita [?]. Jako doplněk platu přispívá obec dvaceti zlatými víd. měny ročně.
Příjmy se proto počítají následujícím způsobem:
a. Školné od 20 dětí za 47 týdnů ... 47 zl.
b. 10 bochníků chleba á 6 kr. víd. měny ... 1 zl.
c. Strava v naturáliích, počítáno nízko ... 50 zl.
d. Obilní deputát ⅝ strychu — 1 strych počítán po 4 zl. ... 2 zl. 30.
e. Novoroční groše od každého dítěte 1 groš ... 1 zl.
f. Doplnění platu každoročně ... 20 zl.
Summa celoročního příjmu ... 121 zl. 30 — slovy: sto dvacet jeden zlatý a 30 kr. víd. měny.
Jako školní stanice je určena sama ves Müllersgrün. Obec, která převezme vedení školy, najme potřebné školní místnosti a v nájemní smlouvě zároveň zahrne školní [vytápění]...
[Pravá strana — s. 237] — Fase müllersgrünského učitele 1830.
... vytápění s tím zahrne. Tato obec zůstává přiškolena ke slavkovské farní škole, a bude tedy plnit i všechny zákonné povinnosti jak vůči učiteli, tak vůči samotné škole. Při nejblíže nastávajících stavbách školní budovy ve Slavkově náleží podle zákona [poskytnout] potažní a ruční práci.
Ad x) Kdyby však tato obec v budoucnu při lepších majetkových poměrech postavila vlastní školní budovu, převzala vytápění školy a vůbec uvedla pro ni zapsaný soukromý vzdělávací ústav do zákonné podoby, rozumí se samo sebou, že od onoho okamžiku nebude obec již povinna [hradit nové stavby], nýbrž bude jen plnit ostatní povinnost vůči farní škole.
Náhrada školného farnímu učiteli stejně odpadá, protože na farní škole dosud není školné zavedeno s vyšším schválením, nýbrž jen prozatímně (prekérně); navíc obec nikdy neposílala své děti do farní školy, takže jí ani žádné školné nemůže ujít.
V této fasi jsou — když byla zřízení této soukromé školy schválena vysokým zemským místem — poctivě uvedeny všechny příjmy tohoto učitele v Müllersgrünu, a žádné přítoky nebyly zamlčeny.
Zámek Rathsau, magistrát Slavkov a ves Müllersgrün dne 4. října 1830.
Tato fase byla dodatečně podepsána a potvrzena. Müllersgrün dne 15. července 1842.
(L.S.) L. Pfanncayl [?], děkan
Josef Proschl [?], učitel
Joh. Hohenberger [?], školní dohlížitel
(L.S.) Franz Mayr, vrchní úředník (Oberamtmann)
(L.S.) Anth. Zwerbauer [?], lit. [?] a vrchnostenský dohlížitel [?]
ad N. Consist. 6467. Proti předchozí fasi nemá knížecí arcibiskupská konzistoř co namítat. Praha dne 3. listopadu 1842.
(L.S.) Franz Zippmann [?], kníž. arcib. konzistorní rada [?].
(Poznámka v dolní části, dvousloupcová — Anmerkung im J. 1840:)
*) Müllersgrün, jakož i Rabensgrün, Schöll, Rathsau, Schönau a Tepelná [?] nejsou od roku 1830, kdy byla tato fase pořízena, nikdy [pokládány] za přiškolené, nýbrž všechny [jsou] považovány a [s nimi] nakládáno jako se školami rozdělenými podle direktivy [?]. A když si obec najme školní místnost, platí za ni nájemné, hradí vytápění a stavbu a platí vlastního učitele, přestává tím být přiškolena; neboť to je právě totéž, jako kdyby si postavila vlastní školní budovu. A má-li v tomto případě — jak bude vzápětí přiznáno — přispívat potažní a ruční prací k farní škole, která se má stavět, pak musí i v onom případě k něčemu takovému přispívat. Stávající školy stojí rovněž pod vlastním patronátem, pod patronátem svých vlastních obcí; i z tohoto důvodu nemohou být přiškoleny ke Slavkovu.
Carl Pfanncayl [?] m.p., děkan.
[LEVÁ STRANA — bez čísla folia]
(marginálie nahoře vlevo:) 1830. Fasse školy a učitele.
(záhlaví uprostřed:) Loketský kraj, Lichtenstadtský vikariát, ad N. E. 985 [?] 1829. — Panství Falknov (Wallsau), soukromá škola Pochzau (Poschizau).
FASSE (přiznání)
pravdivého vyznání a udání těch [příjmů], které má při zdejší
POCHZAU (Poschizau)
se nacházející škola pod patronátem obce Pochzau, jaký je počet dětí povinných školní docházkou podle pohlaví, a jaké příjmy škola má.
Počet dětí povinných školní docházkou je — podle krajského komisního protokolu ze dne 26. září 1827 vykázaných školních dětí — vyčíslen na . . . . . 35
Od těchto je podle V. V. O. (vyšší výnos / nařízení) §. 176 nutno odečíst ty, které pro nemoc nebo jiné nepřekonatelné překážky [?] nemohou (docházku konat [?]), spolu s [úbytkem dětí] ve výši . . . 5,
takže počet těch, od nichž je nutno vybírat školní plat, činí . . . . . 30.
Příjmy učitele — (zlatých/krejcarů, W. W. = vídeňské měny)
Za každé dítě povinné docházkou a jeho rodiče [?] se odhaduje ročně 3 krejcary [?] za týden, což u 30 dětí činí ve 47 týdnech . . . 70 zl. 30 kr. [?]
Dále dává obec za 14 chudých [?] dětí à 4 kr., což činí . . . 5 [?]
Jelikož ale s dětmi povinnými docházkou je počítán [?] též nákup, dává se 1 bochník chleba [?] počítaný po 6 kr. za týden . . . 1 [?]
Náklad na stravování učitele in natura [naturáliemi] se přijímá [?] do hospodářství [?] a střídmě [?] odhaduje na . . . 50
Za dříví, které obci pro [topení] [?] dodává . . . 1 zl. 30 kr.
Summa celkového ročního příjmu činí . . . . . 128 [zl.] [?]
slovy: jedno sto dvacet osm zlatých W. W. (vídeňské měny).
Ke škole [této farnosti/lokalitě] [?] patří sama obec Falknov [?], která školu udržuje [?] (viz fasse Mühlsdorf [?]) — jiný [?] školní plat [?] nelze [stanovit].
Z této fasse je ze strany místní vrchnosti [?] [potvrzeno], že přiznání [?] pro tuto soukromou školu [?] tohoto učitele [?] věrně sestaveno [?] [a vykázáno].
Potvrzuje Falknov, magistrát jakožto patronátní úřad [?] a místní vrchnost Falknov, 4. října 1830.
Tuto fassi věrně sestaveno a potvrzeno.
Falknov dne 15. července 1842.
(podpisy svědků, mj.:) L. Schwarz [?] starosta — Jos. Franz [?] školní dohlížitel [?]; Franz [?] [Müller?] [?] obecní [?]; A. Pf. [?] školní [?]. — (poznámka:) ad N. Exh. 4569 [?] proti této fassi [?] [byl podán] [?] doručení [?] [?] dne 3. listopadu 1842 [?] (podpisy) Franz Zippmann [?] [?] učitel [?]. [Většina podpisů a poznámek pod čarou nečitelná — [?].]
[PRAVÁ STRANA — folio 239]
(záhlaví:) Loketský kraj, Lichtenstadtský vikariát. — Panství Falknov (Wallsau), soukromá škola Schönwehr (Šabina [?]).
(marginálie vpravo:) Fasse z roku 1830, Schönwehr, škola učitele.
FASSE (přiznání)
pravdivého vyznání a udání těch [příjmů], které má ve zdejší
SCHÖNWEHR (Šabina [?])
se nacházející škola pod patronátem obce Schönwehr, jaký je podle pohlaví počet dětí povinných školní docházkou, a jaké příjmy škola má.
Počet dětí povinných školní docházkou je — podle krajského komisního protokolu ze dne 20. září 1827 vykázaných školních dětí — vyčíslen na . . . . . 25
Od těchto je podle V. V. O. §. 176 nutno odečíst ty, které pro nemoc nebo jiné nepřekonatelné překážky [?] nemohou (docházku konat [?]), spolu s počtem . . . 3,
takže počet těch, od nichž je nutno vybírat školní plat, činí . . . . . 22.
Příjmy učitele
Obec [odhaduje/platí] [?] školní plat ve vídeňské měně za každé dítě [?], což u 22 dětí činí ve 47 týdnech . . . 51 zl. 42 kr.
Za nákup [?] dává za chudé děti [?] . . . 3 [?]
Ke stravě [?] in natura, kterou do hospodářství přijímá [?], střídmě počítáno [?] . . . 50
Jelikož s dětmi povinnými docházkou je počítán [?] též [nákup], dostává za to 1 bochník chleba [?], počítaný po [?] kr.; ve 12 [?] [měsících?] počítáno [?] . . . 1 zl. 12 kr. [?]
Na nákupu [?] od každého dítěte 1 [groš] [?] . . . 1 zl. 6 kr. [?]
Konečně poskytuje obec dříví [?] učiteli [?] s [topením] [?] . . . 12 [?]
Summa celkového ročního příjmu činí . . . . . 119 [zl.] [?]
slovy: jedno sto devatenáct zlatých vídeňské měny.
Ke škole [této lokalitě] [?] patří sama obec Schönwehr, jiný školní plat [?] (viz fasse Mühlsdorf [?]) — nelze [stanovit].
Z této fasse je ze strany místní vrchnosti [?] [potvrzeno], že přiznání pro tuto soukromou školu tohoto učitele [?] věrně sestaveno [a vykázáno].
Potvrzuje Falknov, magistrát jakožto patronátní úřad a místní vrchnost Schönwehr, 4. října 1830.
Tuto fassi věrně sestaveno a potvrzeno.
Schönwehr dne 15. července 1842.
(podpisy svědků, mj.:) L. Schwarz [?] starosta — Jos. Franz [?] školní dohlížitel [?]; Franz [?] [obecní] [?]; A. Pf. [?] [?]. — (poznámka:) ad N. Exh. 4569 [?] proti této fassi [?] [byl podán] [?] [?] dne 3. listopadu 1842 [?] (podpisy) [?] učitel [?]. [Spodní podpisy a poznámky z větší části nečitelné — [?].]
[LEVÁ STRANA — folio 240]
(marginálie nahoře vlevo:) 1830. Fasse školy a učitele.
(záhlaví:) Loketský kraj, Lichtenstadtský vikariát. — Panství Falknov (Wallsau), soukromá škola Tepeles (Tepličky [?]).
FASSE (přiznání)
pravdivého vyznání a udání těch [příjmů], které má ve zdejší
TEPELES (Tepličky [?])
se nacházející škola pod patronátem obce Tepeles, jaký je podle pohlaví počet dětí povinných školní docházkou, a jaké příjmy škola má.
Počet dětí povinných školní docházkou činí — podle krajského komisního protokolu ze dne 26. září 1827 vykázaných školních dětí — vyčísleno na . . . . . 30
Od těchto je podle V. V. O. §. 176 nutno odečíst ty, které pro nemoc nebo jiné nepřekonatelné překážky [?] nemohou (docházku konat [?]), spolu s počtem . . . 6,
takže počet těch, od nichž je nutno vybírat školní plat, činí . . . . . 24.
Příjmy učitele
Za každé dítě [se odhaduje] školní plat 3 kr. [?], což činí u 24 dětí ve 47 týdnech . . . 36 zl. 24 kr. [?]
a za chudé děti na nákup [?] . . . 1 zl. 3 kr. [?]
Za nákup [?] od každého dítěte 1 bochník chleba [?] počítaný po 6 kr. . . . 54 [?]
Od obce dostává 1 bochník chleba [?] týdně . . . 4 [?]
Ke stravě in natura [?], střídmě počítáno [?] . . . 50 [?]
a za dříví [?] od obce [?] (z [topení]) . . . 16 [?]
Summa celkového ročního příjmu činí . . . . . 128 zl. 21 kr. [?]
slovy: jedno sto dvacet osm zlatých 21 kr. W. W. (vídeňské měny).
Ke škole [této lokalitě] [?] patří [?] sama obec Tepeles, jiný školní plat [?] (viz fasse Mühlsdorf [?]) — nelze [stanovit].
Z této fasse je ze strany místní vrchnosti [?] [potvrzeno], že přiznání pro tuto soukromou školu tohoto učitele [?] věrně sestaveno [a vykázáno].
Potvrzuje Falknov, magistrát jakožto patronátní úřad a místní vrchnost Tepeles, 4. října 1830.
Tuto fassi věrně sestaveno a potvrzeno.
Tepeles dne 15. července 1842.
(podpisy svědků, mj.:) Josef Franz [?] starosta — A. Pf. [?] školní dohlížitel [?]; Franz [?] [obecní] [?]. — (poznámka:) ad N. Exh. 4569 [?] proti této fassi [?] [byl podán] [?] [?] dne 3. listopadu 1842 [?] (podpisy) [?] [?]. [Spodní podpisy a poznámky z větší části nečitelné — [?].]
[PRAVÁ STRANA — bez čísla folia, začátek nového textu]
KRÁLOVSKÁ SLOVA
aneb
POSLEDNÍ VŮLE
FRIEDRICHA WILHELMA III.,
krále pruského,
zemřel dne 7. června 1840.
„Má poslední vůle:
Ve Tvých rukou, Pane, vše spočinulo [zdařilo se], co mi až dosud bylo svěřeno [?] k [vykonání] mého díla [úkolu]!
Kéž je mi Bůh milosrdným a milostivým soudcem a kéž přijme mého ducha do svých rukou. Ano, Otče, do Tvých rukou poroučím svého ducha!
Krásné a tiché [pohnutí/dojetí] [?] jsem podle Boží svaté vůle prožíval, jak ve svých osobních [poměrech], tak skrze události, jež mou milovanou vlast učinily šťastnou [?]. Avšak nahlížeti mi Bůh dal — kéž je mu za to vzdán dík! — i [na nejednu] [?] [zkoušku]; ani [domácí (rodinné)] [?], pravé a blahodárné [?] [?] mi nedal minout [?]. Mezi [domácími (rodinnými)] [?] záležitostmi [počítám] [?] ze všech zejména slavně zmíněné boje v letech 1813, 14 a 15, jimž vlast vděčí za svou obnovu [vzkříšení]. Mezi velkými a blahodárnými [?] [skutky] počítám obzvláště [?] [?] srdečnou lásku a oddanost a [blahosklonnost] [?] k mým milovaným dětem [poddaným], jakož i obzvláštní [?] [péči] Boží, jak [?] ve své poslední závěti [?] [?] [?], kterou [?] jako vzor [?] [?] a [?] [?] oddanosti veřejně uznati [vyznati] jsem se cítil zavázán. —“
[LEVÁ STRANA — folio 242, pokračování poslední vůle Friedricha Wilhelma III.]
Můj upřímný poslední dík všem, kdo to se mnou a se státem [?] mysleli [?] poctivě [s rozvahou] a věrně!
Můj srdečný poslední dík všem, kdo mě s láskou a věrností a skrze svou srdečnou oddanost [provázeli/byli mi nakloněni]! —
Na Tebe, můj milý Fritzi [Friedrichu], přechází nyní vedení vladařských záležitostí s celou [?] [tíhou] zodpovědnosti. Mé srdce mě však ujišťuje, že Tví poddaní budou [Tobě] otcem [?] [budeš jim otcem] [?]. —
Bůh Tě provázej, můj milý synu, a Tvé počínání [vládu], a uděl Ti k tomu sílu a vhled [moudrost]; a dej Ti svědomité, věrné rádce a [oddané/poctivé] [?] a [Bohu oddané] poddané. Amen!
Berlín dne 1. prosince 1827.
Friedrich Wilhelm
(latinský citát:)
Mors aequo
pede pulsat divitum turres pauperumque tabernas.
t. j.: Smrt nečiní mezi paláci [?] a chudobnou chýší [?] žádného rozdílu.
(verš:)
Čas okrašluje [obrousí] [?] mramorový kámen [pomník],
ten může železo [?] [strávit/rozhlodat] [?];
a chudé tělo [maso] chce hníti [?]:
Kdo se může tomu [všemu] vyhnouti [bránit]? —
[PRAVÁ STRANA — folio 243]
(píseň s notovým záznamem:)
Na tomto světě je tak krásný život
(lidová píseň / Volkslied)
1.
Na tomto světě je tak krásný život,
když si jej člověk sám nezkalí [nezhořkne],
požehnání, jež nám Bůh dal,
s radostnou myslí [chutí] užívat dává.
Krásnější dary [?] v plné míře [?]
se ukazují [projevují] na každém keři [?] a luhu [nivě] [?].
Na tomto světě je tak krásný život,
následuje-li se světlo přírody.
[LEVÁ STRANA — pokračování písně „Na tomto světě je tak krásný život“]
3.
Když člověk projde [?]
tak [celý] život
podle zákona, jak nám byl dán;
když se chce skrze námahu [práci]
uživit [obživit],
aby měl denně to nejnutnější;
když se v nitru [?]
zcela spokojí
se svým [proměnlivým] [?] osudem,
když člověk [tak] projde [?]
tak [celý] život,
[tu] světlo a blaho [?] nepostrádá [neztrácí].
4.
Když člověk svému Tvůrci
za časného jitra
za prožitou [darovanou] lásku [?] děkuje,
a v důvěře [?] —
zcela prost starostí —
ve své [dobro] [?] nikdy nezakolísá [?]:
[tu] mu skanou požehnání [?]
na všech cestách
z nebe tiše dolů sem,
když člověk svému Tvůrci
za časného jitra
i večer děkuje za jeho dary [?].
[PRAVÁ STRANA — folio 245]
5.
Miluje-li se bližní
pro něho samého;
vidí-li se v něm [vlastní] bratr;
prokazuje-li se mu dobro
zcela podle [Boží] vůle,
pokud mu naše pomoc může prospět;
když člověk, ó příteli,
v jeho tichém utrpení [?]
mu utiší [zmírní] [?] nejednu [trýzeň/žal] [?];
miluje-li se bližní
pro něho samého,
[tu] člověk svou povinnost naplnil.
6.
Když si [člověk] nepředstavuje [nemyslí] [?]
dobrého Boha [?]
jinak [?] než mírného otce ve svém čase,
komu žádný [z lidí] [?]
[odplatu] [?] dluží [?]
v oné velké věčnosti,
v [dětském] [?] smyslu
k Bohu vzhlížet [?],
kam padá [?] nejedna [temná opona] [?];
když si [člověk] nepředstavuje [nemyslí] [?]
dobrého Boha [?]
v nějakém ještě mnohem lepším světě.
[LEVÁ STRANA — nová píseň s notovým záznamem]
TĚŠTE SE ZE ŽIVOTA! (Freut euch des Lebens!)
(lidová píseň / Volkslied)
Sbor [Choro]:
Těšte se ze života,
pokud ještě [kvete] [?] lampička [planoucí svíce života] [?]!
Utrhněte růži [?],
než zvadne [opadá] [?]!
Sólo [Solo]:
Člověk se tolik [usilovně] pídí [shání] [?] po trní [?] a námaze [?],
hledá [?] růže [trny?] [?] a nachází je;
a nechává-li fialku [?] nepovšimnutu,
[tu] nám na cestě [?] [kvete?] [?].
(text pod notami:)
Když se [již] [?] [pole/úroda] [?] zaplní [?],
a hlasitě [hrom] [?] kolem nás [?] burácí:
[tu nech] [?] z večera po bouři [?]
[tak] [krásný sluneční] jas [?] tak krásně [zazářit] [?].
[PRAVÁ STRANA — folio 247]
Kde závist a nepřízeň usedavě [?] [prchá] [?],
a družnost [snášenlivost] [?] v zahrádce kvete [?],
[tu] vyžene [?] rychle k růžičkám [?],
co [zlatě] [?] [kvete] [?]:
Kdo lásku a věrnost miluje,
a rád dává chudšímu sousedovi [?],
[tomu] se daří [?] [spokojenost] [?],
[tak rád] [?] na něj [?].
A kdyžkoli se stezka [cesta] [?] stane [strašlivou/trnitou] [?],
a neštěstí [?] tíží a tísní;
[tu] pučí [?] přátelství [?] krásnokvěté [?]
bližnímu vstříc [podává mu] ruku;
ono mu setře [osuší] slzy,
a stará se o [tiší] jeho [naříkání/sténání] [?] až do hrobu,
ono promění noc v úsvit [?],
a úsvit ve světlo;
ono je nejkrásnější dobro [strana?] [?] života,
pěstujte [je] [?] věrně ruku v ruce:
[tak] putuje se [vesele], tak putuje se lehce
do nejlepší [budoucí] vlasti [domoviny]. —
Martin Usteri, Švýcar.
[LEVÁ STRANA — nová píseň s notovým záznamem]
NA RADOST (An die Freude)
[Co němá hudba [?] zde naznačuje, to nech [?] [nepoznané/skryté] [?] zaznít [?].]
(text pod notami:)
Radosti, krásná jiskro božská,
dcero z Elysia,
vstupujeme [opojeni] [?] [tvým ohněm],
nebeská, do tvé svatyně [tvého svatostánku] [?]!
Tvá [kouzla] [?] opět spojují [?],
co [móda/mrav] [?] přísně rozdělil [?];
všichni lidé [?] se stávají bratry,
[tam] kde tvé jemné [tiché] křídlo [spočine] [?].
Sbor [Chor]:
Objati buďte, miliony!
Tento polibek [?] celému světu!
Bratři, nad hvězdným stanem [baldachýnem]
musí přebývat milující Otec.
Musí přebývat milující Otec.
[PRAVÁ STRANA — folio 249]
RADOST (Gaudium)
[Et superna evocat, ubi habitat ignotus. — A vzhůru [k výšinám] volá, kde přebývá Neznámý.]
(latinský překlad Ódy na radost:)
Gaudium divinum, claris
genitum coelitibus,
Adsumus, en, tuis aris
pleni sacris ignibus.
Vincula disrupta malis
moribus tu reparas;
regibus sub tuis alis
mendicantes socias.
Sbor [Chorus]:
Vos Milleni, amplexamur!
Sumite haec oscula!
Illic super sidera
Pater est, a quo amamur.
[Vy tisícové [tisíce], objímáme [vás]! Přijměte tyto polibky! Tam nad hvězdami je Otec, od něhož jsme milováni.]
(Levá strana = německý originál, kurent; pravá strana = paralelní latinský překlad, str. 251. Jde o báseň Friedricha Schillera „An die Freude" / „Óda na radost". Číslování slok básně: levá strana má v záhlaví „2".)
LEVÁ STRANA (německy, přepis):
2.
„Wem der große Wurf gelungen, / Eines Freundes Freund zu seyn, / Wer ein holdes Weib errungen, / Mische seinen Jubel ein! / Ja, wer auch nur Eine Seele / Sein nennt auf dem Erdenrund! / Und wer's nie gekonnt, der stehle / Weinend sich aus diesem Bund!
Chor:
„Was den großen Ring bewohnet, / Huldige der Sympathie! / Zu den Sternen leitet sie, / Wo der Unbekannte thronet.
3.
„Freude trinken alle Wesen / An den Brüsten der Natur, / Alle Guten, alle Bösen / Folgen ihrer Rosenspur. / Küsse gab sie uns und Reben, / Einen Freund, geprüft im Tod. / Wollust ward dem Wurm gegeben, / Und der Cherub steht vor Gott.
Chor:
„Ihr stürzt nieder, Millionen? / Ahndest du den Schöpfer, Welt? / Such ihn überm Sternenzelt, / Über Sternen muß er wohnen.
ČESKÝ PŘEKLAD (volně, podle smyslu Schillerovy ódy):
2. Komu se zdařil ten velký los, být přítelem přítele; kdo získal milou ženu, ať přidá svůj jásot! Ano, i ten, kdo jen jedinou duši nazývá svou na zemském okrsku! A kdo to nikdy nedokázal, ať s pláčem odejde z tohoto svazku!
Sbor: Co obývá ten velký kruh [světa], ať vzdá hold soucitu (sympatii)! Ten vede ke hvězdám, kde trůní Neznámý.
3. Radost pijí všechny bytosti z ňader přírody, všichni dobří i zlí jdou její růžovou stopou. Dala nám polibky a révu a přítele, osvědčeného ve smrti. Rozkoš byla dána červu a cherub stojí před Bohem.
Sbor: Padáte na kolena, milióny? Tušíš Stvořitele, světe? Hledej ho nad hvězdnou klenbou, nad hvězdami musí přebývat.
PRAVÁ STRANA (latinsky, str. 251 — paralelní překlad téhož):
2. „Fida quem conjunxit rara / Sorte amicitia, / Cui data conjux cara, / Promat sua jubila! / At qui animam nec unam / Suam dicere queat, / Deflens miseram fortunam / Lacrimans hinc abeat!
Chorus: „Quidquid habet orbis totus, / Sympathiae serviat! / Ad superna evocat, / Ubi habitat Ignotus.
3. „Rebus omnibus natura / Sua praebet ubera, / Probis improbisque cura / Pari pandit gremia. / Osculi nos suavitate, / Vino, amicitia, / Vermis beat voluptate, / Cherubos ambrosia.
Chorus: „O milleni! num prostrati / Creatorem quaeritis? / Sursum in sideriis / Fulgent sedes Adorati.
(Pokračování Schillerovy „Ódy na radost". Levá strana = německý originál, sloky „4"; pravá strana = latinský paralelní překlad, str. 253.)
LEVÁ STRANA (německy, přepis):
4.
„Freude heißt die starke Feder / In der ewigen Natur. / Freude, Freude treibt die Räder / In der großen Weltenuhr. / Blumen lockt sie aus den Keimen, / Sonnen aus dem Firmament, / Sphären rollt sie in den Räumen, / Die des Sehers Rohr nicht kennt.
Chor:
„Froh, wie seine Sonnen fliegen / Durch des Himmels prächt'gen Plan, / Laufet, Brüder, eure Bahn, / Freudig, wie ein Held zum Siegen.
5.
„Aus der Wahrheit Feuerspiegel / Lächelt sie den Forscher an. / Zu der Tugend steilem Hügel / Leitet sie des Dulders Bahn. / Auf des Glaubens Sonnenberge / Sieht man ihre Fahnen wehn, / Durch den Riß gesprengter Särge / Sie im Chor der Engel stehn.
Chor:
„Duldet mutig, Millionen! / Duldet für die beßre Welt! / Droben überm Sternenzelt / Wird ein großer Gott belohnen.
ČESKÝ PŘEKLAD (volně):
4. Radost se zve silným perem ve věčné přírodě. Radost, radost pohání kola ve velkých hodinách světa. Vyluzuje květy z poupat, slunce z nebeské klenby, valí sféry v prostorech, jež neznají ani dalekohledy hvězdářů.
Sbor: Vesele, jako letí jeho slunce nádherným plánem nebes, běžte, bratři, svou drahou, radostně jako hrdina k vítězství.
5. Z ohnivého zrcadla pravdy se usmívá na badatele. Ke strmému pahorku ctnosti vede dráhu trpitele. Na slunných horách víry je vidět vlát její prapory, skrze trhlinu rozervaných rakví ji [vidět] stát ve sboru andělů.
Sbor: Trpte statečně, milióny! Trpte pro lepší svět! Tam nahoře nad hvězdnou klenbou vás odmění veliký Bůh.
PRAVÁ STRANA (latinsky, str. 253):
4. „Gaudium est, quod potentem / Mundi ciet animam, / Rotat gaudium ingentem / Universi machinam; / Elicit e coelo soles, / Florum trudit germina; / Et sphararum volvit moles / Per ignota spatia.
Chorus: „Uti soles exsultantes / Pervolant sublimia, / Sic per vestra stadia, / Fratres, currite certantes!
5. „Veritatem indaganti / Luce ridet flammea, / Dux praecedit laboranti / Ad virtutis ardua, / Ejus signa gloriosa / Fidei irradiant, / Et per loca tenebrosa / Tumulorum fulgurant.
Chorus: „Quis non, fratres, perdurabit? / Manent meliora nos; / Digna inter superos / Laurea nos coronabit.
(Pokračování Schillerovy „Ódy na radost". Levá strana = německý originál, sloky „6"; pravá strana = latinský paralelní překlad, str. 255.)
LEVÁ STRANA (německy, přepis):
6.
„Göttern kann man nicht vergelten, / Schön ist's, ihnen gleich zu sein. / Gram und Armut soll sich melden, / Mit den Frohen sich erfreun. / Groll und Rache sei vergessen, / Unserm Todfeind sei verziehn. / Keine Träne soll ihn pressen, / Keine Reue nage ihn.
Chor:
„Unser Schuldbuch sei vernichtet! / Ausgesöhnt die ganze Welt! / Brüder, überm Sternenzelt / Richtet Gott, wie wir gerichtet.
7.
„Freude sprudelt in Pokalen, / In der Traube goldnem Blut / Trinken Sanftmut Kannibalen, / Die Verzweiflung Heldenmut. / Brüder, fliegt von euren Sitzen, / Wenn der volle Römer kreist, / Laßt den Schaum zum Himmel spritzen: / Dieses Glas dem guten Geist!
Chor:
„Den der Sterne Wirbel loben, / Den des Seraphs Hymne preist, / Dieses Glas dem guten Geist / Überm Sternenzelt dort oben!
ČESKÝ PŘEKLAD (volně):
6. Bohům se nelze odvděčit; je krásné být jim podoben. Žal a chudoba ať se ohlásí a radují se s veselými. Záští a pomsta ať jsou zapomenuty, našemu úhlavnímu nepříteli ať je odpuštěno. Žádná slza ať ho netíží, žádná lítost ať ho nehlodá.
Sbor: Naše kniha vin ať je zničena! Celý svět ať je smířen! Bratři, nad hvězdnou klenbou soudí Bůh, jako jsme soudili my.
7. Radost tryská v pohárech, ve zlaté krvi hroznu pijí kanibalové mírnost, zoufalství [pije] hrdinství. Bratři, vzlétněte ze svých míst, když koluje plný pohár, nechte pěnu stříkat k nebi: tuto sklenici dobrému Duchu!
Sbor: Tomu, jehož chválí vír hvězd, jehož velebí hymna serafa, tuto sklenici dobrému Duchu tam nahoře nad hvězdnou klenbou!
PRAVÁ STRANA (latinsky, str. 255):
6. „Dis qui retribuemus? / Imitemur coelites! / Nobis latis advocemus / Moestos atque pauperes! / Memor ira extinguatur, / Hosti detur gratia! / Neque lacrimis uratur, / Neque conscientia!
Chorus: „Debita sint aboleta! / Esto pax cum omnibus! / Deo, qua decernimus, / Erunt et in nos decreta.
7. „Gaudii divinitatem / Spirat fervens poculum; / Scytha dat humanitatem, / Desperanti animum. / Fratres, sedibus surgamus! / Quando ambit amphora, / Spumis istis salutamus / Vos benigna Numina!
Chorus: „Quod est stellis celebratum, / Hymno quod seraphico, / Numini fiderco / Merum hoc sit propinatum!
(Závěr Schillerovy „Ódy na radost". Levá strana = německý originál, sloky „8" a „9"; pravá strana = latinský paralelní překlad, str. 257. Pod básní jsou připojeny poznámky o autorství.)
LEVÁ STRANA (německy, přepis):
8.
„Festen Mut in schwerem Leiden, / Hilfe, wo die Unschuld weint, / Ewigkeit geschwornen Eiden, / Wahrheit gegen Freund und Feind, / Männerstolz vor Königsthronen, / Brüder, gält' es Gut und Blut, / Dem Verdienste seine Kronen, / Untergang der Lügenbrut!
Chor:
„Schließt den heil'gen Zirkel dichter, / Schwört bei diesem goldnen Wein, / Dem Gelübde treu zu sein, / Schwört es bei dem Sternenrichter!
9.
„Rettung von Tyrannenketten, / Großmut auch dem Bösewicht, / Hoffnung auf den Sterbebetten, / Gnade auf dem Hochgericht! / Auch die Toten sollen leben! / Brüder, trinkt und stimmet ein! / Allen Sündern soll vergeben, / Und die Hölle nicht mehr sein.
Chor:
„Eine heitre Abschiedsstunde! / Süßen Schlaf im Leichentuch! / Brüder, einen sanften Spruch / Aus des Totenrichters Mund!
Pod básní (vlevo): „Gedichtet von Schiller in Gohlis bei Leipzig 1785.
ČESKÝ PŘEKLAD (volně):
8. Pevnou odvahu v těžkém utrpení, pomoc tam, kde pláče nevinnost, věčnost přísahám, pravdu vůči příteli i nepříteli, mužnou hrdost před královskými trůny — bratři, i kdyby šlo o statek a krev — zásluze její koruny, záhubu prolhanému plemeni!
Sbor: Sevřete pevněji svatý kruh, přísahejte při tomto zlatém víně být věrni slibu, přísahejte to při Soudci hvězd!
9. Vysvobození z okovů tyranů, velkodušnost i zločinci, naději na smrtelném loži, milost na popravišti! I mrtví ať žijí! Bratři, pijte a přidejte se! Všem hříšníkům ať je odpuštěno a peklo ať již není.
Sbor: Pohodlnou hodinu loučení! Sladký spánek v rubáši! Bratři, mírný výrok z úst Soudce mrtvých!
Pod básní: „Složil Schiller v Gohlis u Lipska 1785.
PRAVÁ STRANA (latinsky, str. 257):
8. „Vi malorum opponamus / Animum intrepidum! / Quod vel hosti adjuramus, / Nullum solvat saeculum! / Viri mente confidenti / Stemus coram regibus! / Laurea sit commerenti; / Perfido interitus!
Chorus: „Vincla sacrius ligate! / Vina haec per rubea / Vota vos solennia / Praestituros conjurate!
9. „Ruat despotum catena, / Impius resipiat, / Moribundos spes serena / Facie affulgeat! / Vivant vita restaurata, / Quosquos habet tumulus; / Mala malis sint donata, / Nec sit porro tartarus!
Chorus: „Lenem nobis det extremum / Diem, dulcem requiem, / Mitem nobis judicem / Praestet Numen se supremum!
Pod překladem (vpravo): „Tanzberger Lucena Professor [tj. překladatel do latiny].