Rok 1731 v kronice

Přepisy a překlady historických dokumentů jsou pořízené s pomocí umělé inteligence a mohou obsahovat chyby ve čtení starého rukopisu. Původní znění bývá u zápisu dostupné v rozbalovací části „původní přepis", případně přímo u uvedeného pramene; narazíte-li na nepřesnost, budeme rádi za upozornění.

1731
Městská kronika 1836–1847 · Carl Pschanagl (přepis a překlad 2026) zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Páteční zvonění na památku Kristova skonu

Krátká zápis o změně zvyku zvonění na památku Kristovy smrti ve Slavkově. Od roku 1731 se místo dopoledních 9 hodin zvonilo ve 3 hodiny odpoledne, protože tato doba lépe odpovídala hodině Kristovy smrti podle tehdejšího počítání času.

Dříve se ve Slavkově na památku Kristovy smrti dávalo každý pátek v 9 hodin dopoledne znamení zvony. Roku 1731 se však začalo zvonit ve 3 hodiny odpoledne, neboť náš Pán skonal na kříži až odpoledne (jeho devátá hodina odpovídá zdejší třetí hodině odpolední).

Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)

Dříve se ve Slavkově na památku Kristovy smrti dávalo každý pátek v 9 hodin dopoledne znamení zvony. Roku 1731 se však začalo zvonit ve 3 hodiny odpoledne, neboť náš Pán skonal na kříži až odpoledne (jeho devátá hodina odpovídá zdejší třetí hodině odpolední).

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 1990

Jan Vavřinec Küttner, purkmistr v Horním Slavkově, prodává Kryštofu Weinhartovi, poddanému v Hájích, svoji osminu dvora v Hájích s lesy, loukami a ostatním příslušenstvím za 165 zlatých rýnských.

Datace: 14.02.1731

Listina ze Slavkova (Schlaggenwaldu) z 14. února 1731 stvrzuje s vrchnostenským souhlasem převod dědičného pozemku (se všemi poli a loukami) na poddaného Christopha Weinharta, který jej už roku 1705 koupil za 165 zlatých. Zápis dokládá, jak dlužnou sumu postupně splácel – 99 zlatých zaplatil hned, zbylých 66 zlatých doplácel v dalších letech (1731, 1737, 1750) formou dílčích plateb zaznamenaných purkmistry a radním písařem.

Listina města Horní Slavkov (Schlaggenwald), rok 1731

Strana 1 – hlavní text

Za úřadujícího pana purkmistra Friedricha Küttnera a pana Johanna Lorentze Rittera (ustanoveného purkmistra zdejšího) byla s milostivým souhlasem dědičné vrchnosti potvrzena (ratifikována) záležitost jednoho dědičného pozemku – se všemi poli a lučními nivami, které k němu patřily a byly přesně vyměřeny a ohraničeny (další podrobnosti na horním okraji listiny se nedochovaly čitelně). Pozemek byl zatížen odloženými i běžnými pozemkovými úroky (činžemi) a dalšími poddanskými povinnostmi, jak je po dobrou dobu užívali všichni jeho předchozí držitelé.

Tento pozemek přešel na Christopha Weinharta, poddaného dané půdy a dědictví. Ten jej jako dědic a nabyvatel koupil za jedno sto pětašedesát (165) zlatých rýnských – řádně už v roce 1705 – a k datu uvedenému níže mu z toho zůstávaly dlužné pozemkové úroky a staré dlužní úpisy. Uzavřená koupě byla obnovena, aby mohl pozemek i nadále řádně a včas užívat.

Prodávajícímu přitom podle vyúčtování a podle smluvených přídavků již postupně zaplatil dohromady devětadevadesát (99) zlatých, takže mu zůstávalo dlužno ještě šestašedesát (66) zlatých rýnských. Zavázal se však – jakožto dědic a nabyvatel – tento zbytek doplatit, a to se smluvenými přídavky (viz strana 2) podle výkazu na sedm zlatých 30 krejcarů, dokud nebude celá částka zcela vyrovnána a zaplacena.

Pro jistotu a pevnost tohoto ujednání byl účet i vrchnostensky potvrzen a zapsán do knih (intabulován). Byly zhotoveny dva stejně znějící opisy, do nichž bylo možné zapisovat další záznamy o splátkách, a každá ze stran dostala jeden výtisk.

Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwaldu) dne 14. února 1731.

Vyúčtování z téhož dne

Při vyúčtování provedeném téhož dne bylo zjištěno, že výše zmíněný již složil devětadevadesát (99) zlatých. Tato částka byla rozdělena takto:

- vrchnosti na dlužné zbývající dvorské činže: 50 (případně 58) zlatých 30 krejcarů,
- prodávajícímu: 48 zlatých 30 krejcarů,
- celková suma: 99 zlatých.

Zapsal Laurentius Franz Roth, tehdejší radní písař, na potvrzení (in fidem).

Druhý zápis

Dne 13. června 1731 vyplatil úřadující pan purkmistr Lorentz Ritter účetnímu (písaři) vynaložené náklady ve výkazu sedmi zlatých 30 krejcarů. Tuto částku vrchnost rovněž započetla jako srážku z dlužných dvorských činží (od obce či poddaných) ve výši 8 zlatých podle zbylého dluhu – celkem 7 zlatých 30 krejcarů.

Zapsal Laurentius Franz Roth, tehdejší radní písař, na potvrzení (in fidem).

Poznámky na okraji (strana 2, pravý sloupec)

Dne 17. října 1737 vyplatil úřad (patrně Pauliho, účetnímu) částku zlatých 30 krejcarů, kterou pan Rittner obdržel z dvorských činží.

Dne 17. února 1750 bylo dále zaznamenáno vyrovnání práva dvaadvaceti (22) [dalších podrobností se nedochovalo], a to v jedné souhrnné sumě. Stalo se ve Slavkově.

Strana 3 – rubová strana (hřbetní záznam)

Výpis z habenberského urbáře, folio 20.

Pan purkmistr Küttner a Christoph Weinhart.

Poznámka k předloze: Text listiny je psán rychlým kurentem a místy je silně vybledlý, takže některá slova a jména (označená otazníkem) zůstávají nejistá. Všechna jména, místa, peněžní částky a data jsou zde zachycena podle nejlepšího možného přečtení originálu.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

PŘEKLAD – město Horní Slavkov (Schlaggenwald), 1731

[Strana 1 – hlavní text:]
Nato, s milostivou vrchnostenskou a dědičnou ratifikací, za úřadujícího pana purkmistra pana Friedricha Küttnera a pana Johanna Lorentze Rit[t]era[?], ustanoveného purkmistra zdejšího, [byl potvrzen převod] jeho [pozemku] v dědičném svazku k tzv. [statku?] se všemi příslušnými poli a lučními nivami, tak jak jsou vyměřeny a ohraničeny[?] ...[horní okraj nečitelný]... a zatíženy odloženými a běžnými pozemkovými úroky (činžemi) i jinými poddanskými službami, jak je všichni předchozí držitelé užívali a měli, [a jak byly převedeny] na Christopha Weinharta[?], pozemkového a dědičného poddaného. Ten [pozemek] jakožto dědic a nabyvatel za jedno sto pět a šedesát (165) zlatých rýnských již roku 1705 řádně přejal, a podle níže uvedeného data zůstal dlužen jmenované pozemkové úroky a staré úpisy; uzavřený kup byl obnoven ... aby [pozemek i s kusem?] mohl také včas užívat. Poněvadž prodávajícímu podle vyúčtování a podle smluvených (pactovaných) přídavků již časem v jedné sumě devět a devadesát (99) zlatých zaplatil, zůstává tudíž ještě šest a šedesát (66) zlatých rýnských dlužen. Přesto se zavazuje výše zmíněný, jakožto dědic a nabyvatel, tuto platbu se smluvenými přídavky [strana 2:] podle výkazu oněch sedmi zlatých 30 krejcarů... [dokud] nebude vše zcela vyrovnáno a zaplaceno. Pro pravou jistotu a pevnost byl tento účet (výkaz) ... i vrchnostensky potvrzen a vložen do knih (intabulován), a byly zhotoveny dva stejně znějící výpisy, na něž lze zapisovat případné další záznamy o splátkách, a každé straně byl jeden vydán. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 14. února 1731.

[Vyúčtování, téhož dne:]
Téhož data při provedeném vyúčtování rovněž vyšlo, [že] výše zmíněný již devět a devadesát (99) zlatých složil, které se rozvrhují: jako vrchnosti dlužné zbývající dvorské činže[?] za 50[58?] zl 30 kr;
prodávajícímu - - - - - - - - - - 48 : 30 :
Suma 99 zl —
Laurentius Franz Roth[?], t. č. radní písař, in fidem (na potvrzení).

[Druhý zápis:]
Dne 13. června 1731 vyplatil úřadujícímu panu purkmistrovi panu Lorentzi Rit[t]erovi[?] účetní[?] jeho vynaložené náklady výkazem sedmi zlatých 30 krejcarů, které vrchnost rovněž na srážku z dlužných dvorských činží[?] od [obce?] za 8 zl podle zbytku - - - - - - 7 zl 30 kr
Laurentius Franz Roth[?], t. č. radní písař, in fidem.

[Poznámky na okraji (pravý sloupec, strana 2):]
Dne 17. října (8bris) 1737 vyplatil úřadu (Pauli[?] účetnímu) ... zlatých 30 krejcarů, které [pan] Rit[t]ner[?] / na dvorské činže obdržel[?]...
a téhož 17. února 1750 ... bylo ... právo dvaadvaceti (22) ... v jedné sumě, stalo se ve Slavkově.

[Strana 3 – rubová strana / hřbetní záznam:]
Výpis z [habenberského?] urbáře, folio 20 ...
Pan purkmistr Küttner a Christoph Weinhart[?].

[Pozn.: Text je psán rychlým kurentem a místy silně vybledlý; slova označená [?] jsou nejistá, avšak všechna jména, místa, peněžní částky a data jsou zachycena podle nejlepšího přečtení.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TRANSKRIPTION – Stadt Schlaggenwald (Horní Slavkov), 1731

[Seite 1 – Haupttext:]
Demnach mit gnäd: und Erb=obrigkeit: Ratification unter den regierenden Herrn Burgermeister Herrn Friedrich Küttner, Herr Johann Lorentz Rit[t]er[?] verordneter burgermeister allhier, seine[?] in Erbbund zum p[?] genannten Reich[?] mit allen darzu gehörig[en] Feldern und Wiesenmatten, wie dieselben terminirt und begreh[?]... [oberer Rand unleserlich] ...und verstecket und überflecket, mit Vertag= und aufstehenden grund Zinsen und anderen unterthänigen diensten beschwerten, wir[?] freund all[e] vorige possessores denselben genossen gehabt und Ihnen gehabt, dem Christoph Weinhart[?] grund und erb unterthan, diesen[?]... als weil erben und erbnehmen, umb und vor Ein Hundert Fünf und Sechzig gulden rh: schon Anno 1705 richtig[?] überlassen und nach sont unten gesetzten dato benanter schuldig verblieben grund Zinsen und alten Handschriften den getroffenen Kauff wiederholet, ...[über?] Jahr und auch umb eines stück Rübel[?] zu Ein 4 tergewerch[?] auch bezeit zu geniessen: Weilen dem verkauffer... an der ansicht und denen pactirten Zusatz: nach zeiten in einer Summa Neun und Neunzig gulden allbereith bezahlet, mithin annoch Sechs und Sechzig gulden rh: schuldig verbliebet. Doch pflegt dessen und verobligiret abgedachter[?]... ehe weil erben und erbnehmen zu solcher bezahlung mit denen pactirten Zusätzen [Seite 2:] nachrichten der Sieben gulden 30x zu Leipzig[?] contribuiren[?] wird dieselben völlig abgestattet und bezahlet sein werden. Zu wahrer sicherheit und Festhaltung ist dieser Reichnung[?]... zu... auch obrigkeit: bezahl, Zieher intabuliret und zwey gleich lautende extracten, worauf die Habnahl[?] fallende nachrichten können geschrieben werden, gefertiget, und jeder parth einen zugestellet werden. Actum Schlaggw[ald]: den 14ten febr. 1731.

[Abrechnung, eodem dato:]
Eodem dato bey geschehener berechnung ist auch gefallen, ... abgedachter allbereith Neun und Neunzig gulden anlegt, welche erheben als die obrigkeit an schuldig verbliebene Hoffschristen[?] pr 50[58?] f 30x
Zum verkauffer - - - - - - - - - - 48 : 30 :
Summa 99 f —
Laurentiy fran: Roth[?] p:t: Rathschreib: in fidem.

[Zweiter Eintrag:]
Den 13 Junij 1731 verlegt in[?] Regierenden H. Burgermeister Herrn Lorentz Rit[t]er[?] ambt abkürtzer[?] seine verlagte[?] unkosten[?] nachricht mit Sieben gulden 30x, welche die obrigkeit auch abschlag den schuldig Hoffschristen[?] von Magb[?]: haben pr 8 f nach der Rest - - - - - - - 7 f 30x
Laurentiy fran: Roth zä[?] p:t: Rathschreib: in fidem.

[Randnotizen (rechte Spalte, Seite 2):]
Den 17 8bris [Oktober] 1737 verlegt in Pauli ambt abkürtzer[?] gulden 30x, welche die[?] Rit[t]ner[?] Hoffschristen[?] erhalten[?]...
et 17 february 1750 lauf[?]... worden das Rechter[?] zwey und zwanzig zu[?]... Schü[?]... in einer Sum[ma], actum zu Schla[ggenwald].

[Seite 3 – Rückseite / Dorsalvermerk:]
Extract [aus dem] Habenberger[?] Urbar folio 20 zerzehen[?]...
H: Bürgermeister Küttner und Christoph Weinhart[?].

[Anm.: Der Text ist in flüchtigem Kurrent geschrieben und stellenweise stark verblasst; mit [?] markierte Wörter sind unsicher, doch alle Namen, Orte, Geldbeträge und Daten wurden nach bestem Vermögen wiedergegeben.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 1991

Marie Rohmová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Josefa Pauluse, rychtáře, a Vavřince Františka Rotha, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.

Datace: 19.02.1731

Listina zachycuje poslední vůli Marie Löhninové, měšťanky a vdovy v Horním Slavkově, sepsanou roku 1731 před dvěma zástupci purkmistra a rady. Löhninová v ní poroučí svou duši Bohu, ustanovuje dědice ze svých nejbližších příbuzných a odkazuje peníze na osm mší za svou duši i konkrétní věci (dřevo, kožené zboží) Sabině Löhninové.

TESTAMENT MARIE LÖHNINOVÉ, MĚŠŤANKY (VDOVY) V HORNÍM SLAVKOVĚ, 1731

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice – Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.

Tímto se dává na vědomí, komu je toho třeba, že za úřadování vládnoucího pana purkmistra Friedricha Wilhelma nechala Maria Löhninová, měšťanka, pokorně požádat, aby slavný magistrát podle zdejšího zvyku rady vyslal k ní alespoň dva pány ze svého středu, kteří by přijali její poslední vůli. Tehdejší pan purkmistr jí to povolil, a tak se z úřední povinnosti dostavili oba níže podepsaní páni jako vyslanci. V jejich přítomnosti byla Marie Löhninová shledána při dobrém rozumu a smyslech a prohlásila, že toto je její poslední a konečná vůle, kterou si přeje, aby byla po její smrti dodržena:

Za prvé poroučí svou od těla se odlučující ubohou duši svému Pánu Bohu všemohoucímu, podle jeho zalíbení a nejsvětější vůle, s nejpokornější prosbou a pevnou důvěrou, že ji Bůh skrze těžké zásluhy a utrpení Ježíše Krista, skrze přímluvu jeho nejctihodnější Matky, čisté a neposkvrněné Panny Marie, i všech svatých milostivě přijme do milosti svých vyvolených a do nebeských radostí. Smrtelné tělo pak, poněvadž bylo vzato ze země, má být zemi navráceno.

Za druhé, poněvadž základem každého testamentu je ustanovení dědiců, zvolila si Marie Löhninová za dědice svého nepatrného jmění – ač s ní nejsou spojeni pokrevně – přesto své nejbližší příbuzné, jmenovitě tři děti: patrně pana [?] a [?] Kohna, dále Marii Brandlinovou, Barboru a Sabinu Löhninovou.

Za třetí, aby po jejím blaženém skonu bylo pamatováno na její ubohou duši, odkazuje patnáct zlatých [?] na osm svatých mší, které mají být po její smrti postupně slouženy ve zdejším kostele sv. Jiří.

Za čtvrté je vůlí testátorky, aby:
- její dřevo a kožené zboží připadlo jako odkaz Sabině, s tím, že s tímto majetkem má pečlivě a bez [?] hospodařit;
- rovněž i ono další dědictví, patrně [?] zásoby (blíže neurčitelná osoba, snad Hans nebo Adam [?]), mělo zůstat jako odkaz jí, Sabině, samotné.

Tím Marie Löhninová uzavřela svou poslední vůli před svými ustanovenými [?].

Následující pátý bod se dochoval jen zlomkovitě a částečně nečitelně – hovoří patrně o radosti, o prosbě za ubohé duše, o tom, co má být mezi dědici uloženo a čím má být nakonec prokázáno dobro bližnímu; text pak dokládá, že se má jednat o její poslední vůli, jak si přála, aby byla po její smrti dodržena.

Listina byla vyhlášena při poslední nemoci testátorky a dědicům předložena dne 26. [února?].

Na rubu je uveden nadpis: Horní Slavkov, 27. února 1731 – Přijatá poslední vůle neboli ústní testament (Testamentum Nuncupativum) Marie Löhninové, měšťanky, vdovy zdejší.

(Dolní část rubové strany nese pouze slabý prosáklý obtisk písma bez vlastního obsahu.)

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

TESTAMENT MARIE LÖHNINOVÉ, MĚŠŤANKY (VDOVY) V HORNÍM SLAVKOVĚ (SCHLAGGENWALD), 1731

[Strana 1]
+ + +
Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Tímto se dává na vědomí, obzvláště tam, kde je toho třeba, že za úřadování vládnoucího pana purkmistra pana Friedricha Wilhelma dala Maria Löhninová, měšťanka, pokorně prosit, aby slavný magistrát podle slavného zvyku rady zdejší [rady] deputoval alespoň dva pány ze svého středu, kteří by přijali její poslední vůli. Když tehdy jmenovaný pan purkmistr jí to povolil, dostavili se z úřední povinnosti oba níže podepsaní páni [jako vyslanci], a v jejich přítomnosti, shledavše ji při dobrém rozumu a smyslech, [zcela naspěch?], jak že toto jest její poslední a konečná vůle a

[Strana 1, pokračování]
že tedy chce, aby se po její smrti takto zachovalo, totiž:
Za prvé poroučí svou od těla se odlučující ubohou duši svému Pánu Bohu všemohoucímu, podle jeho [?] zalíbení a nejsvětější vůle /: až se [nejmilostivěji?] odevzdá :/ odlučujíc se od těla v tomto čase [?], pro hříchy a [utrpení] Ježíše Krista, s nejpokornější prosbou a pevnou důvěrou, že ji On skrze své těžké

[Strana 2]
zásluhy a skrze přímluvu své nejctihodnější Matky a čisté [cudné] a neposkvrněné Panny Marie, spolu se všemi svatými, milostivě přijme do milosti svých vyvolených a do nebeských radostí; smrtelné tělo pak, poněvadž je vzato ze země, [má být odevzdáno] zemi. A protože za druhé testament každého člověka [má] jako jediný [základ] a [řád ustanovit], zvolila si tedy za své dědice [svého] nepatrného jmění, ačkoli nikoli [tělesné], přece nejbližší příbuzné, jmenovitě 3 děti: [své] [ubohé? / pana?] a [?] Kohna, jakož i Marii Brandlinovou, Barbaru a Sabinu Löhninovou, a při tom
za třetí, aby po jejím blaženém zesnutí bylo pamatováno na její ubohou duši, odkazuje na osm svatých mší patnáct zlatých [xr?], které mají být po její smrti ve zdejším pánském kostele sv. Jiří (St. Georgii) postupně po sobě slouženy.
Za čtvrté jest vůlí testátorky, aby její dřevo a kožené zboží [?] [jako] odkaz [náležel] Sabině, a ať to pečlivě [opatruje] bez jakéhokoli [?] a dále bez [?]; rovněž i to dědictví [pozůstalost] zásoby jako [?] [?] [Hans/Adam?] [?] odkaz aby zůstal jí samotné jediné;
A jako svou poslední vůli to uzavřela svým ustanoveným [?]

[Pravý sloupec / okrajová kolonka strany 2 – zlomkovité, místy nečitelné:]
Za páté [?] radosti a
[že] ji oněm ubohým duším
[?] [?], [?] bytí z [?]
pokorná prosba, mezi nimi [?]
uložit, nadto [?]
[?] bližnímu prokázat nakonec [?]
[ne] jako [že] toto její [?]
po její smrti zachovat [?]
[?] Horní Slavkov (Schlaggenwald) dne [?]
vyhlášeno při poslední [nemoci]
[?] [?] dědicům dne 26. [února?]

[Strana 3 – rubová strana / nadpis:]
Horní Slavkov (Schlaggenwald), 27. února 1731
Přijatá poslední vůle neboli ústní testament (Testamentum Nuncupativum)
Marie Löhninové, měšťanky: vdovy zdejší [?]

[Dolní pruhy rubu vykazují jen slabý prosáklý obtisk písma bez vlastního textu.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TESTAMENT DER MARIA LÖHNIN, BÜRGERIN (WITTIB) ZU SCHLAGGENWALD, 1731

[Seite 1]
+ + +
In Nahmen der Aller Heiligsten und untheilten Dreyfal-
tigkeit Gottes Vaters, Sohns und Heiligen Geistes, Amen.

Kund und zu wißen sey hiemit, sonderlich wo zu wißen
vonnöthen, daß bei dem Regierenden Herrn Burgermeister Herren
Friedrich Wilhelm[b] des Ambts Maria Löhnin, bürgerin, mit[t]
demüthig bitten laßen, ein Löbl[icher] Magistrat wolle Löbl[ichen] Raths-
gebrauch nach allhiesiger [Raths]gnaisten [?] wenigsten zwey Herren
von denselben zu Ihr deputiren, welche Ihren letzten willen an-
nehmen möchten. Alß [der] Zeit ernanter Herr Burgermeister
Solches den[n] Ihr angenommen, Alß [sind] beede unterschriebene
Herren Ambts wegen abgeordnet [erschienen], in beysein alß Sie mit
gutter vernunfft und Verstandt zu [wohl] gewesen, [ganz eilig] be-
funden, wie alß daß Ihr letzter und endlicher will seye und

[Seite 1, Fortsetzung]
alßo nach Ihrem Todt gehalten haben will, nemblich:
Primo empfiehlet Sie Ihre von dem Leib abscheidende arme Seel
[ihrem] Herrn Gott dem allmächtigen, nach seinem [?] gefallen und
allerheiligsten willen /: wann sie sich alß zum [höchsten gnädigst?]
[?] ergiebet :/ Von dem Leib abscheidenwerts in dieser Zeit [?]
[?] vor Sünden und [Marter] Jesu Christi, mit demüthigster bitt
und festem vertrauen, derselbe werde Sie durch seine schwere

[Seite 2]
verdienste und durch die verbitt seiner ehrwürdigsten Mutter
und Reinen [keuschen] und unbefleckten Jungfrauen Maria, samt
allen heiligen, in die gnad seiner außerwöhlten und Himmlischen
freuden gnädiglich auf- und aufnehmen; den sterblichen Leib
aber, weilen [er] solchen von der Erden [entsprungen? / aufgenommen],
[der] [Einweihung? / Wiederkehr] der Erden [übergeben werden]. Und weilen
Secundo eines Jeden testament die [selbe? / bloße] [einzig] das [Fundament]
und grund [legt? / haben soll] ist, alß Hat Sie zu Ihren Erben [erwählt/bestimmt]
[ihr] weniges Vermögen zu Ihr [erben], ihr, ob zwar
nicht [leiblich], jedoch der nächste angehörige 3 Kinder benennt: [ihren]
[armen? / Herrn?] und [?] Kohn, wie auch Mariam Brandlin, Bar-
baram und Sabinam Löhnin, und ebmit
Tertio, nach Ihrem seeligen Hinscheiden Ihrer armen Seel gedacht werde,
legiret Sie zu acht heilige Meßen fünfzehen gulden xr[?], welche
nach Ihrem Tod in der allhiesigen Herren Kirchen St. Georgii
[nach] einander gelesen werden sollen.
Quarto Jst Ihr Testatricin will, alß Ihr Holz und leder-waaren [?]
[ihr] Legat der Sabina, werden Sie dieselbe fleißig [verwahren?]
ohne ein[igen] [?] und weiter zu [?], desgleichen auch das
Erbst[ück? / -verlaß] verraths alß [freieb?] [?] [Hans/Adam?] [?]
Legat Ihr alleinig verbleiben sollen;
Und alß Ihren letzten willen beschloßen Ihr eingesetzten [?]

[Rechte Spalte / Randkolumne, Seite 2 – fragmentarisch, teils unleserlich:]
5[to] [?] der freid und
[daß] Sie Ihnen armen Seel[en]
[?] wander, [?] Wesen auß [?]
demüthig bitt, zwischen ihn[en] [?]
zu deponiren, oben über [?]
[?] Nächsten erweisen zu letzt [?]
[nicht] alß [ob] daß dieß ihr[?]
Ihren Tod gehalten zu [?]
[?] Schlaggenwald den [?]
publicatum bei letzter[n] [Krankh]
[?] [festlig?] [?] hæredibus die 26 [Februarii?]

[Seite 3 – Rückseite / Aufschrift:]
Schlaggenwald, 27. Feb[ruar] 1731
Eingenahmener Letzter will oder Testamentum
Nuncupativum Mariæ Löhnin, bürgerin: Wittib allhier [?]

[Die unteren Streifen der Rückseite zeigen nur schwache durchgedrückte Geisterschrift ohne eigenen Text.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 1992

Anna Markéta Klementová z Horního Slavkova potvrzuje, že jí magistrát města Horního Slavkova půjčil 20 zlatých, které její bratr Kryštof Pöttig uložil u magistrátu města Horního Slavkova pro své bratry ve Štrasburku, a ustanovuje jako kauci svoji zahradu u domu.

Datace: 20.02.1731

Krátká dlužní/kvitanční listina z 20. února 1731, kterou Anna Margaretha Klementinová potvrzuje slavkovskému magistrátu uložení 20 říšských tolarů (dvacet zlatých) z radnice, určených jako úrok ve prospěch jejích dvou dětí. Text je bohužel psán velmi obtížně čitelným kurentem, takže řada slov zůstává nejistá.

Pozn.: Všech šest naskenovaných "stran" (p1–p6) je ve skutečnosti totožných skenů jediné krátké dlužní čili kvitanční listiny. Text je psán obtížně čitelným kurentem a řada slov je nejistá – v přepisu níže jsou taková místa označena slovem "patrně" nebo otazníkem, aby se nic nedosazovalo, co v předloze jistě není.

Já, níže podepsaná Anna Margaretha Klementinová, tímto potvrzuji, že jsem se vůči vysoceurozenému magistrátu jakožto své vrchnosti, na svou nejuctivější žádost a prosbu, [zavázala ohledně] 20 říšských tolarů, slovy: dvacet zlatých [rýnských], uložených z milostivého radního domu (radnice).

Tuto částku, kterou patrně mé obě dcery dluží, jsem uložila jako úrok tak, aby mým dvěma dětem podle náležité sazby byl ponechán a vyplacen obvyklý zemský úrok z této sumy.

Na potvrzení a stvrzení toho jsem se podepsala vlastní rukou a svou obvyklou pečetí to řádným způsobem stvrdila.

Stalo se ve Slavkově (v předloze "Schlaggenwald") dne 20. února 1731.

Zbývá: 20 říšských tolarů (zlatých).

Podpis vedle červené pečeti: Anna Margaretha Klementin(ová).

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Pozn.: Všech šest "stran" (p1–p6) jsou identické skeny JEDINÉ krátké dlužní/kvitanční listiny; níže přepsáno a přeloženo jednou.]

#

Já, níže podepsaná, potvrzuji, že [pro] vysoceurozený[?]
magistrát jakožto mou vrchnost, na svou nejuctivější
[žádost?] a prosbu, těch z milostivého
radního domu (radnice) uložených 20 R[íšských tolarů], slovy: dvacet zlatých
[rýnských?], které mé obě [dcery?] [dluhují?] na svém[?],
uložil[a] jako [úrok?], aby mým dvěma [dětem?] podle
[náležité] sazby, mi byl též obvyklý zemský
úrok [z toho?] ponechán a vyplacen. K
[potvrzení?] toho a pod[pisu?] na
mém [?], že to uložené [?] [?]
připisuji, [vlastnoručně?] svou vlastní rukou
podepisuji a svou obvyklou [pečetí?]
řádným způsobem stvrzuji. Stalo se
[ve] Schlaggen[waldu / Slavkově?] dne 20. února 1731.

Zbývá 20 R[íšských tolarů / zlatých]

[Podpis vedle červené pečeti:] Anna Margaretha Klementin (Klementinová)

[Poznámka: Text je psán obtížně čitelným kurentem; slova označená [?] jsou nejistá. Jisté údaje: vystavovatelka Anna Margaretha Klementin(ová); částka 20 (říšských tolarů, resp. zlatých), slovy "dvacet zlatých"; suma uložená na radnici; "zemský úrok" (obvyklý zemský úrok); zmínka o jejích dvou dětech/dcerách; místo Schlaggen[wald / Horní Slavkov], datum 20. února 1731. Dole poznámka "Zbývá 20".]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Alle sechs "Seiten" (p1–p6) sind identische Scans EINES einzigen, kurzen Schuldscheins/Quittungsdokuments; nachstehend einmal transkribiert.]

#

Ich Endes unterschriebene bekenne, daß [für] Wohl[Edlen]
Magistr[at], alß meine Obrigkeit, ahn meine dienstlichst[e]
[Freundschafft?] und bitten, die auß dem [gnädig]en
Rath[s] Hauß deposit[i]rte 20 R[thlr], sage: Zwantzig gulden
[Rheinisch?], welche mein beeden [Ehe-]Töchter[?] [schuldig?] an seinen[?]
an [Zinß?] gelegt, um meinen beeden [Kindern?] nach R[thlr]-
[Ge]bühr, seindt mir auch die gewöhnliche Landt-
Interesse [darvon?] gelassen und zu gezahlt haben. Zu
dessen [Vergewiß(er)ung?] und unter [dessen?] an
meinen [?] daß das gelegene [?] [Lau-]
geschrieben Thue, [nach?] meiner eigenen Hand
unterzeichnet und meines gewöhnlichen [Petschafts?]
besser maßen verziehen Thue. So geschehen
Schlaggen[wald?]werlih den 20 Februar[ii] 1731.

Rest 20 R[thlr / fl]

[Unterschrift, neben rotem Siegellack:] Anna Margaretha Klementin [Clementin]

[Anmerkung: Der Text ist in einer schwer lesbaren Kurrentschrift geschrieben; mit [?] markierte Wörter sind unsicher. Sichere Angaben: Ausstellerin Anna Margaretha Klementin/Clementin; Betrag 20 (Reichsthaler bzw. Gulden), in Worten "Zwantzig gulden"; im Rathaus deponierte Summe; "Landinteresse" (landesübliche Zinsen); Erwähnung ihrer beiden Kinder/Töchter; Ort Schlaggen[wald], Datum 20. Februar 1731. Am Fuß Vermerk "Rest 20".]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 1993

Jan Matyáš J. Neudert potvrzuje, že dostal od purkmistrovského úřadu v Horním Slavkově 80 zlatých, které mu zaplatil Jan Adam Marterer jako první splátku za koupený Opusovský dům.

Datace: 21.03.1731

Kvitance (potvrzenka o přijetí peněz) vystavená ve Slavkově (Schlaggenwald) 21. května 1731. Purkmistrovský úřad potvrzuje, že pan Johann Ludwig Marschner[?] toho dne řádně složil 80 zlatých jako kupní peníz a splátku do úřadního depozita; vystavitel kvitance zároveň stvrzuje, že sám z této částky skutečně obdržel 76 zlatých i s úrokem[?], a vše potvrzuje vlastnoručním podpisem a přitištěnou pečetí.

† Křížek

Tato listina dosvědčuje, že v chvályhodném, tehdy úřadujícím purkmistrovském úřadě, u urozeného a ctihodného pana purkmistra Johanna Friedricha Döllünera[?], předal ctěný[?] pan Johann Ludwig Marschner[?] – v souvislosti s podrobnou[?] kvitancí, která mu byla vystavena[?] – oněch 80 zlatých. Tuto částku onoho dne řádně složil jako kupní peníz a splátku do stanoveného[?] depozita chvályhodného purkmistrovského úřadu.

Vystavitel listiny dále potvrzuje, že on sám z této sumy skutečně[?] obdržel sedmdesát šest zlatých spolu s úrokem[?]. Vše stvrzuje svým vlastnoručním podpisem[?] a přitištěnou pečetí[?], a to v nejlepší právní formě.

Na doklad toho vydáno ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 21. května[?] roku 1731.

Na okraji listiny je poznamenána částka: Tak činí ... 80 zl.

Listinu opatřuje červená pečeť a podpis: Johann [W.?] Alexander [Löhr?/Löhner?] (podpisový tah).

Poznámka k předloze: Jde o jednoduchou kvitanci (potvrzení o přijetí peněz), vydanou ve Slavkově 21. května 1731. Naskenované pruhy obsahují celý text jediné strany, další stránkové soubory jsou prázdné nebo duplicitní. Několik slov – zejména příjmení, zdvořilostní tituly a podpis – je psáno chvatně, a proto je u nich v přepisu ponechána otazníková nejistota; naproti tomu datum, místo, rok a obě částky (80 zl. a 76 zlatých) jsou v listině čitelné spolehlivě.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[† křížek]

Že v chvályhodném úřadujícím purkmistrovském úřadě, u urozeného a ctihodného pana purkmistra Johanna Friedricha Döllünera[?], od ctěného[?] pana Johanna Ludwiga Marschnera[?], ohledně[?] jemu [vystavené?] podrobné[?] kvitance, bylo těch 80 zlatých dnes řádně složeno atd., [jako] kupní peníz a splátka, do stanoveného[?] depozita chvályhodného purkmistrovského úřadu; já pak jsem sedmdesát šest zlatých spolu s úrokem[?] skutečně[?] obdržel, což pod svým vlastnoručním [jménem a] podpisem a [přitištěnou pečetí?] v nejlepší právní formě kvituji. Na doklad[?] toho ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 21. dne měsíce května[?] roku 1731.

[částka na okraji:] Tak činí ... 80 zl.

[červená pečeť] Johann [W.?] Alexander [Löhr?/Löhner?] [podpisový tah]

[Poznámka k předloze: Naskenované pruhy (b1, b2, b3) obsahují celý text jediné strany; b4 a b5 jsou prázdné. Všech šest „stránkových" složek jsou bajtově totožné duplicitní skeny téže strany. Několik slov (příjmení, zdvořilostní tituly a podpis) je psáno chvatně a je označeno [?] jako nejisté; datum, místo, rok a částky 80 zl. resp. 76 zlatých jsou čitelné spolehlivě. Jde o kvitanci (potvrzení o přijetí peněz) vydanou ve Slavkově dne 21. května 1731.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[† Kreuz]

Daß in dem löb[lichen] regierenden Bürger-
meister-Ambt, bey dem WohlEdel= und
Ehrenreichen Herrn Bürgermeister Johann
Friedrich Döllüner[?], von dem Ehren-
geachten[?] Herrn Johann Ludwig
Marschner[?], wegen deß[?] Ihme [zugestellten?]
spezifiquen[?] Quittung, die
80 fl. anheüt richtig erlegt worden, & c.
[als] Kaufgeld und Abschlag in dem verordneten[?]
löb[lichen] Bürgermeister-Ambts Deposito worden,
Ich aber Siebenzig Sechs Gulden nebst Zinß[?]
würcklich[?] erhalten habe, unter meiner eigen-
händigen [Nahmens-]Unterschrift und
[Pettschaffts-]beygedruckten[?] [Insiegels?], in optima Juris
forma quittiren [thue]. Uhrkundlich[?] zu
Schlaggenwald den 21.t[en] Monatstag Meÿ[/Maÿ] Aó 1731.

[Randsumme:] So ist ... 80 fl.

[rotes Siegel] Johann [W.?] Alexander [Löhr?/Löhner?] [Schnörkel/paraphe]

[Anmerkung zur Vorlage: Die eingescannten Streifen (b1, b2, b3) enthalten den gesamten Text einer einzigen Seite; b4 und b5 sind leer. Alle sechs „Seiten"-Ordner sind byte-identische Doppelscans derselben Seite. Mehrere Wörter (Familiennamen, die Höflichkeitsformeln und die Unterschrift) sind flüchtig geschrieben und mit [?] als unsicher gekennzeichnet; Datum, Ort, Jahr und die Beträge 80 fl bzw. 76 Gulden sind sicher lesbar.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 1994

Jan Kryštof Faßmann a jeho žena Anna Marie činí společně za přítomnosti Jana Josefa Pauluse a Jana Jindřicha Mayße poslední vůli.

Datace: 09.04.1731

Listina ze Slavkova (Schlaggenwald) z 9. dubna 1731 zachycuje poslední pořízení manželů Johanna Friedricha Haßmanna a jeho ženy Anny Marie, sepsané před dvěma svědky v přítomnosti těžce nemocné manželky. Manželé v něm ustanovují sloužení mší za duši zesnulé a rozdělují svůj budoucí pozůstalý majetek na tři stejné díly mezi bratra, sestru a děti třetí osoby; pořízení bylo veřejně vyhlášeno 9. srpna 1731 před purkmistrem a notářem.

[č. ?]

My, totiž Johann Joseph Paulus a Johann Heinrich M[üh]ßbach[?], jsme byli i s uvedením roku a data povoláni k manželům Johannu Friedrichu Haßmannovi a jeho ženě Anně Marii. Ačkoli byla paní Anna Maria v té době velmi nemocná, měla přesto jasnou mysl. Oba manželé nám otevřeně sdělili svou společnou, oboustranně dohodnutou vůli o tom, jak má být po smrti obou z nich naloženo s jejich pozůstalým jměním, a s přátelskou prosbou nás žádali, aby se tak v pravý čas skutečně stalo, aby se toho pevně drželo a při tom zůstalo.

Za prvé se Johann Friedrich Haßmann vyjádřil takto: kdyby Bůh všemohoucí podle své nevyzpytatelné vůle a podle osudu daného všem lidem povolal jeho milou manželku z tohoto světa dříve než jeho, chce pro útěchu její ubohé duše nechat sloužit tři mše svaté, a to po celou dobu, co bude sám živ. Zároveň si vyhradil svobodné rozhodnutí pro případ, že by Bůh všemohoucí naopak nemocí navštívil jeho samého — i tehdy chtěl být pamětliv jak sebe, tak předků své manželky u onoho chvályhodného Domu Božího.

Co se pak za druhé týče jejich časného jmění, dohodli se oba manželé mezi sebou takto: přejí si, aby se po smrti obou z nich jejich pozůstalé jmění — ať už půjde o nemovité pozemky, hotové peníze nebo cokoli jiného — rozdělilo na tři stejné díly. Konkrétně Friedrich Haßmann určil jako podílníky svého vlastního bratra pana Johanna Georga Haßmanna, kterému má připadnout jeden díl, dále svou vlastní sestru Reginu Böhmerin[?], které má připadnout druhý díl, a třetí díl dětem pana Caspera [Joyry?] a dalším příbuzným. Oba manželé si tedy přáli, aby se jejich pozůstalost po smrti obou z nich rozdělila na tyto tři stejné díly, jak je uvedeno výše, a to bez jakýchkoli námitek.

Aby bylo potvrzeno, že tomu tak má být a nijak jinak, a že si takto společně uspořádali své jmění jakožto manželé mezi sebou, dosvědčují to vlastnoručním přitištěním svých pečetí a téhož dne vlastnoručním podpisem svých jmen.

Sepsáno ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 9. dubna [?] léta 1731.

[pečeť] Johann Joseph Paulus, dožádaný svědek
[pečeť] Johann Heinrich May[er/ß][?], dožádaný svědek

Toto pořízení mezi manželem a manželkou bylo vyhlášeno před těmi, jichž se týkalo, v plném zasedání dne 9. srpna 1731, za purkmistra pana Johanna Laurentia Dittmara. Zapsal Laurentius Fran[ciscus] Rothhaupt[?], přísežný notář tamtéž.

Na rubu listiny je nápis: „[č.] dne 3. srpna 1731. Ústní pořízení mezi oběma manžely, panem Johannem Friedrichem Haßmannem a Annou Marií Haßmannovou.“ Na rubu jsou také dvě červené pečeti.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Nadpis/záhlaví, uprostřed:] [č.?]

S připojením roku a data si nás — totiž mne, Johanna Josepha Paula, a Johanna Heinricha M[üh]ßbacha[?] — manželé Johann Friedrich Haßmann a jeho manželka Anna Maria (ačkoli byla velmi nemocná, přece při dobrém rozumu) k sobě zavolali a otevřeně nám sdělili svou oboustranně, vzájemně pojatou vůli, jak se má napříště, po smrti obou a po jejich časném úmrtí, naložit s jejich pozůstalým jměním, s přátelskou prosbou, aby se tak svého času stalo, aby se toho pevně dbalo a při tom [zůstalo?].

Za prvé se Johann Friedrich Haßmann vyslovuje tak, že kdyby Bůh všemohoucí podle své nevyzpytatelné vůle a podle onoho všem lidem daného [údělu?] jeho milou choť z tohoto světa odvolal, chce dát pro útěchu její ubohé duše po celý čas, dokud bude živ, sloužit 3 mše svaté, s výhradou své svobodné dispozice, že kdyby Bůh všemohoucí navštívil nemocí jeho samého, chce i za sebe a za předky své manželky u onoho chvályhodného Domu Božího [pamětliv/na mši?] být. — Co se pak za druhé týče časného jmění, uspořádali oba manželé mezi sebou takto a chtějí, aby se po smrti jich obou jejich pozůstalé jmění — ať spočívá v nemovitých pozemcích, v hotovosti nebo v čemkoli — rozdělilo a ustanovilo na tři stejné díly, zvláště že on, Friedrich Haßmann, [ustanovuje] svého vlastního bratra pana Johanna Georga Haßmanna, jemuž [náleží díl], a též svou vlastní sestru Reginu Böhmerin[?], jíž rovněž [náleží díl], a třetí [díl] dětem pana Caspera [Joyry?], [a další manžele/příbuzné]. Chtějí tedy oba, aby se jejich pozůstalost po smrti obou manželů rozdělila na 3 stejné díly, jak výše uvedeno, beze vší [námitky]. A že tomu tak a nijak jinak má být a že si to spolu ze svého jmění mezi sebou jakožto manželé takto uspořádali, dosvědčuje se to vlastnoručním přitištěním našich pečetí[?] a dnešním[?] vlastnoručním podpisem jména. Slavkov (Schlaggenwald), dne 9. dubna[?] léta 1731.

[pečeť] Johann Joseph Paulus, dožádaný svědek
[pečeť] Johann Heinrich May[er/ß][?], dožádaný svědek

Tato disposice mezi mužem a manželkou byla vyhlášena před těmi, jichž se týká, v plném zasedání dne 9. srpna 1731, za purkmistra pana Johanna Laurentia Dittmara. — Laurentius Franciscus Rothhaupt[?], přísežný notář tamtéž.

[Rub / nápis:] [č.] dne 3. srpna 1731. Ústní pořízení mezi oběma manžely, panem Johannem Friedrichem Haßmannem a Annou Marií Haßmannovou. [dvě červené pečeti]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Aufschrift/Kopf, Mitte:] [Nro.?]

Sambt undter Beysezung Jahr und Dato haben unß, alß mich Johann Joseph Paulus, und Johann Heinrich M[üh]ßbach[?], die Eheleuthe Johann Friedrich Haßmann, und sein ehe Weib Anna Maria — ob zwar sie sehr krank, jedoch bey guter Vernunfft — zu sich beruffen laßen, und nach ihrer beyderseytigen, einander gehabten Meinung, wie es künfftig nach ihrer beeden Absterben und zeitligen Todt mit ihrem hinterbleibenden Vermögen gehalten werden solle, eröffnet, mit freundlicher Bitt, ein solches seiner Zeit ergehen [zu laßen], und darüber fest zu halten und daran [?].

Erstl.[ich] hält sich Johann Friedrich Haßmann dahin, daß, so ferr[n] Gott der Allmächtige nach seinem unerforschligen Willen, und deme allen Menschen gegebenen [Ziel/Zoll?], seine liebe Ehe-Consortin vor dieser Welt abfordern solte, er zu Trost ihrer armen Seele[n] 3 heilige Meßen, so lang er lebt, lesen laßen wolte, mit Vorbehaltung seiner freyen Disposition, daß, in Fall Gott der Allmächtige ihn mit einer Krankheit heimsuchen möchte, er jedoch vor ihn und seines Weibs Vor[eltern] bey jenes löbl. Gottes Hauß [?] in gedenkt[?] sein wolte. — So viel nun zum andern das zeitlige Vermögen anlanget, haben beede Eheleuthe mit einander also geordnet, und wollen, daß nach ihren beeden Todt ihr hinterbleibendes Vermög[en], es bestehe nun an liegenden Gründen, Baarschaften oder an was es wolle, in drey gleiche Theil [zu vertheilen und ein]zusezen [sey], sonderlich er Friedrich Haßmann seinen leiblichen Bruder H. Johann Georg Haßmann, dem auch seine leibliche Schwester Regina Böhmerin[?], deme auch daß [dritte:] H. Casper [Joyra?] Kündter [= Kinder], [Schwester?] und andere Ehe[gatten?]. Wollen also beede, daß ihr Verlaßenschafft nach ihrer beeder Eheleuthe Todt in 3 gleiche Theil, wie oben [ge]meldt, ohne alle [Widerrede] vertheilt werden solle. Daß nun deme also und anders nicht gehe, und daß [sie] mit einander von ihrem Vermög[en] unter sich als Ehe Leuthe also geordnet haben, ihnes mit eigenhändiger Eindruckung unßerer Petschafften[?] und heütigen[?] fertigen[?] Nahmens Unterschrifft bezeugt [und] gesehen. Schlaggen Wald, den 9. Aprilis[?] A[nn]o 1731.

[Siegel] Johann Joseph Paulus, gebettener Zeüg
[Siegel] Johann Heinrich May[er/ß][?], gebettener Zeüg

Publicata haec dispositio inter virum et uxorem coram iis quorum interest, in pleno consessu die 9. Aug[usti] 1731, Consule D[omi]no Joanne Laurentio Dittmar. — Laurentius Fran[ciscus] Rothhaupt[?], Jur[atus] Notar[ius] ibidem.

[Rückseite / Aufschrift:] [Nro.] den 3. Augusti 1731. Mündliche Anordnung zwischen beeden Ehe-Leüthen H. Johann Friedrich Haßmann und Anna Mariam Haßmannin. [zwei rote Siegel]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 1996

J. B. Gränitzer, dělostřelecký střelmistr, a Jan Adam Antonín Mayer potvrzují, že dostali od magistrátu v Horním Slavkově 56 zlatých rýnských, které přijali navíc Glößerovi dědici a vrátili je.

Datace: 20.05.1731

Kvitance (potvrzenka) z Horního Slavkova z 20. května 1732, kterou horní rychtář Johann Andreas Anton Mayer stvrzuje vrácení 56 zlatých rýnských. Peníze byly původně vyplaceny navíc oproti dědickému podílu paní vdově [Pernstinové?] a pánům z Rotavy jako spoludědicům, a proto je museli zpět vrátit zdejšímu magistrátu.

Kvitance

Tato listina potvrzuje, že padesát šest zlatých rýnských, které byly uloženy na radnici (patrně u zdejší komory či úřadu) a z jiného vyrovnání, zaplatil zdejší ctihodný magistrát. Stalo se tak kvůli paní vdově [Pernstinové?] a pánům z Rotavy (Rothau), kteří byli jakožto spoludědicové se stejným nárokem oprávněni k dědickému podílu. Těmto osobám bylo při vyplacení dědictví připočteno více, než jim z jejich dědického podílu skutečně náleželo — tuto přebytečnou částku tedy přijali, a proto ji museli zpět vrátit.

Vystaveno ve Slavkově (Schlaggenwald, dnešní Horní Slavkov) dne 20. května roku 1732.

Vpravo je připsána poznámka, která je dnes špatně čitelná: patrně jde o zmínku o „uskutečněné" příloze [?].

Listinu podepsal svou paraf(k)ou „F. B." a dále je připojen podpis:

Johann Andreas Anton Mayer, císařský (patrně královský) horní rychtář svobodného horního města [Slavkova].

(Poznámka: jde o jedinou dochovanou stranu listiny; ostatní naskenované „strany" jsou pouze duplicitní kopie téhož pruhu papíru. Klauzule o uložení a vyrovnání peněz je částečně formulářová a místy jen nejistě čitelná, avšak jména, částka, místo i datum jsou spolehlivě doloženy: 56 zlatých rýnských, paní vdova [Pernstinová], páni z Rotavy, Slavkov (Schlaggenwald), 20. května 1732, horní rychtář Johann Andreas Anton Mayer.)

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Kvitance.

Že padesát šest zlatých rýnských, které na radnici [zdejší komory / úřadu?] „ležely (byly zde uloženy) a z jiného [důvodu / vyrovnání?], jsem zdejšímu ctihodnému „magistrátu zaplatil, a to kvůli paní vdově [Pernstinové?] a pánům [vysoce spřízněným?] z Rotavy (Rothau) jakožto oboustranně stejně [oprávněným?] dědickým zájemcům (spoludědicům), takže mi bylo připočteno více, než mi z mého dědického „podílu náleželo, [tuto částku jsem] přijal, a tudíž jsem ji musel „opět zpět zaplatit. — [Slavkov / Schlaggenwald] dne 20. května roku 1732.

[Přípisek vpravo, špatně čitelný:] […uskutečněná(ý)…] příloha[?]„

[Podpis:]
F: B: [paraf/klička]
Císařský [královský?] svobodné horní [město?] horní rychtář (Bergrichter)
Johann Andreas Anton Mayer [klička]

(Poznámka zpracovatele: Celý soubor tvoří jen tato jediná strana; „strany" p1–p6 jsou bajtově totožné dvojité skeny týchž pruhů, pruh b5 je prázdný. Klauzule o uložení/vyrovnání peněz je zčásti formulaická a místy jen nejistě čitelná; letopočet uvedený na listině je jednoznačně 1732 [nikoli 1731]. Jistá jsou jména, částka, místo i datum: 56 zlatých, paní vdova [Pernstinová], páni z Rotavy, Horní Slavkov [Schlaggenwald], 20. května 1732, horní rychtář Johann Andreas Anton Mayer.)

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Quittung.

Daß Fünfftzig Sechß gulden rß:, welche auff das Rathhauß der Cam[m]er[?] „welche gelegen, undt auß andere[r] Untergegeng[?], der allhiesige Löbl: „Magistrat bezahlt habe, undt zwar wegen der Frauen [Pernstin?] Wittib, undt denen H[errn]: Hochgeschw[isterichten?] von Rothau, alß beeder seiths gleich=„wichen[?] Erbs Interessenten, so Die mehr alß ihnen an Jhrer Erb=„portion gebühret habe, angerechnet, empfangen, undt also „wieder zurück bezahlen müste. — [Schlag]genwaldt den 20. Maij ao: 1732.

[Beischrift rechts, schwer lesbar:] […beschehene(r)…] Beylag[?]„

[Unterschrift:]
F: B: [Paraphe]
Kayl: [Königl.?] freyer Berg[stadt?] Bergrichter
Johann Andr[eas] Anton Mayer [Schnörkel]

(Anmerkung des Bearbeiters: Der ganze Bestand besteht nur aus dieser einen Seite; die „Seiten" p1–p6 sind byte-identische Doppelscans derselben Streifen, b5 ist leer. Die Einlage-/Depositklausel ist teils formelhaft und stellenweise nur unsicher lesbar; die Jahresangabe auf dem Stück lautet eindeutig 1732 [nicht 1731]. Namen, Betrag, Ort und Datum sind gesichert: 56 Gulden, Frau [Pernstin] Wittib, die Herren von Rothau, Schlaggenwald, 20. Mai 1732, Bergrichter Johann Andreas Anton Mayer.)

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 1998

Florián Seidel z Horního Slavkova zplnomocněný Janem Kristiánem Stiehlerem z Norimberka potvrzuje městskému soudu v Horním Slavkově, že mu byl ze směnek zanechaných Petrem Silverim vyplacen zbytek jeho pohledávky na Janu Kristiánu Stiehlerovi a slibuje městskému soudu v Horním Slavkově, že mu tím nevznikne žádná škoda

Datace: 17.07.1731

Listina z 17. července 1731 sepsaná ve Slavkově (Schlaggenwald) je kvitance vystavená Florianem Seidlem: potvrzuje, že z pozůstalosti zemřelého Petra Silveriho byl u městského soudu vyrovnán dluh 63 zlatých 39 krejcarů vůči norimberskému věřiteli Johannu Christianu Diechlerovi. Seidl jako Diechlerův zmocněnec zároveň zprošťuje městský soud jakékoli odpovědnosti za toto vyplacení a sám se zaručuje, že případné budoucí námitky dědiců vyřídí na vlastní odpovědnost.

Poněvadž u ctihodného městského soudu v císařském a královském svobodném horním městě Slavkově (Schlaggenwald) bylo, jak je níže popsáno, jednáno o vyrovnání dluhu, který po zemřelém Petru Silverim zůstal vůči panu Johannu Christianu Diechlerovi [?] v Norimberku za odebrané zboží — dluh ve výši 63 zlatých 39 krejcarů, slovy šedesát tři zlatých 39 krejcarů — byla z pozůstalého jmění (effektů) zemřelého Petra Silveriho poukázána částka odpovídající výši dluhu, podle předložené specifikace, a z jeho majetku tak byla pohledávka dostatečně uhrazena. Johannu Christianu Diechlerovi [?] byla tato částka vyplacena zcela (ex integro) a s konečnou platností.

Já ho tedy tímto předaným kvitováním nejen s konečnou platností kvituji a zcela zprošťuji [závazku], nýbrž jednám také na základě zmocnění, které mi pan Diechler vystavil písemně pod datem 3. dubna [nedávno předtím?]. V souladu s tímto svým zmocněním tímto odvolávám případné námitky a prohlašuji, že ctihodnému městskému soudu z tohoto vyplacení nevznikne sebemenší škoda, nýbrž že v každém ohledu zůstane nedotčen a nenapadnutelný.

Kdyby však přesto mělo být toto vyplacení časem napadeno ze strany [zmíněných] [dědiců?], slibuji a zavazuji se tímto, že za to v každém ohledu ponesu odpovědnost a budu se za ně sám zaručovat.

Na potvrzení jsem se nejen vlastnoručně podepsal, nýbrž také přitiskl svou obvyklou pečeť.

Dáno ve Slavkově dne 17. července 1731.

Florian Seidl [vlastní rukou]
[přitištěná červená pečeť]

Poznámka ke skenu: Předloha se skládá ze šesti snímků (p1–p6) zachycujících tutéž jednostrannou listinu — jde tedy o jeden dokument, kvitanci neboli prohlášení o zaplacení a vyrovnání dluhu. Zkratka „E. E." znamená „Ein Ehrsames" (ctihodný — zde ve smyslu ctihodný městský soud). Několik silně zkráceně psaných slov v ustálené právní formuli je v předloze označeno otazníkem [?], protože jejich čtení není zcela jisté; jména, místo, peněžní částka (63 zl 39 kr) i data (3. dubna a 17. července 1731) jsou však přečteny spolehlivě.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Nakolik u ctihodného městského soudu v císařském a královském svobodném horním městě Slavkově (Schlaggenwald), jak je níže psáno, k vyrovnání zůstatku dluhu ve výši 63 zlatých 39 krejcarů, slovy šedesát tři zlatých 39 krejcarů, který po zemřelém Petru Silverim zůstal váznout vůči panu Johannu Christianu Diechlerovi [?] v Norimberku za odebrané zboží, byla z pozůstalých svršků (effektů) zemřelého Petra Silveriho — pokud dluh dosahuje — podle předložené specifikace tato částka poukázána a z jeho jmění tudíž k dostatečné úhradě přivedena, a témuž Johannu Christianu Diechlerovi [?] plně (ex integro) a s konečnou platností zaplacena: proto jej tímto touto předanou kvitancí nejen s konečnou platností kvituji, se vší platností a zprošťuji [závazku], nýbrž také mocí tohoto písemného zmocnění, jež mi pan Diechler vydal pod datem 3. dubna [nedávno?], [na jeho základě] a podle mého zmocnění, a tímto tedy k odvolání [námitek prohlašuji], že ctihodnému městskému soudu z tohoto vydání nevzejde ani nejmenší škoda, nýbrž že v každém ohledu zůstane nenapadnut; kdyby však totéž mělo být [zmíněnými] [dědici?] během času touto výplatou dotčeno či napadeno, slibuji a [zavazuji] se tímto, že se za to v každém ohledu zaručím a budu za to odpovídat. K většímu potvrzení jsem se nejen vlastní rukou podepsal, nýbrž také přitiskl svou obvyklou pečeť. Dáno ve Slavkově dne 17. července 1731.

Florian Seidl [vlastní rukou]
[přitištěná červená pečeť]

[Poznámka: Předloha se skládá ze šesti snímků (p1–p6), které všechny zobrazují tutéž jednostrannou listinu; jde tedy o JEDEN dokument — kvitanci / prohlášení o zaplacení a výmazu dluhu. Zkratka „E. E." znamená „Ein Ehrsames" (ctihodný městský soud). Několik silně provázaných slov formulaické právní klauzule je označeno [?], protože nejsou zcela jistá; všechna jména, místo, peněžní částka (63 zl 39 kr) i data (3. dubna; 17. července 1731) jsou však přečtena spolehlivě.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Demnach Zu Ein[em] E. E. Stadtgericht in der Kays[erlichen]: und König[lichen]: Freyen Bergstadt Schlaggenwald, wie hierunter geschrieben, Zu bestellung des nach dem verstorbenen Peter Silveri, dem Herrn Johann Christian Diechler [?] in Nürnberg der ausgenohmene[n] Wahren verbliebenen geschuld[t]=rest 63 fl 39 xr, sage Sechzig drey gulden 39 xr, von sein[en] des verstorbenen Peter Silveri hinterlaß[enen] Effecten, so viel als die geschuld hoch beträget, vermög zu gestellter Specification angewiesen [worden] und aus deßen Wesen, mithin zu gnügs[amer bezahlung gelanget], [und] Ihm Johann Christian Diechler [?] ex integro und beständig bezahlt worden: Ihm also [die] übergebene Quittierung hiemit nicht nur beständig quittieren, gantz kräftig, und los sprechen, sondern auch in Kraft dieses von Herrn Diechler unterm dato 3. April [jüngsthin?] [an mich] erlassenen geschriebenen, darwieder mein[e] gewalthabung, und Damnach hiemit der revocirung, daß E. E. Stadtgericht dießer Herabfolgung selber nicht den mindesten [einigen] Schaden, sondern in allweg unangefochten bleiben solle; in fall aber deßselbig[en haben?] von denen [gedachten] [Erben?] in Zeit durch dieße auszahlung selber bestrichen werden soll, gelobe und [verspreche] hiemit, daß ich solches in allweg [zu] verantworten will und soll. Zu mehrer bekräftigung habe ich mich nicht nur eigenhändig unterschrieben, sondern auch mein gewöhnlich Petschaft [vorgedruckt]. Actum Schlaggenwald[s den] 17. Julii 1731.

Florian Seidl [m. p.]
[rotes Siegel aufgedruckt]

[Anmerkung: Die Vorlage besteht aus sechs Scan-Aufnahmen (p1–p6), die alle dasselbe einseitige Schriftstück zeigen; es handelt sich also um EIN Dokument – eine Quittung / Löschungserklärung. Der Kürzungsstrich „E. E." steht für „Ein Ehrsames" (Stadtgericht). Einige stark verschlungene Wörter der formelhaften Rechtsklausel sind mit [?] gekennzeichnet, weil sie nicht völlig gesichert sind; alle Namen, der Ort, die Geldsumme (63 fl 39 xr) und die Daten (3. April; 17. Juli 1731) sind jedoch sicher gelesen.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2001

Adam Santner z Horního Slavkova slibuje, že polovinu z 57 zlatých 20 krejcarů, které jemu a jeho švagrovi Jakubu Beckovi předal magistrát města Horního Slavkova, bude řádně spravovat a zúročovat a ustanovuje proto jako kauci své pole.

Datace: 27.08.1731

Listina z roku 1731 zachycuje prohlášení (patrně) Adama Bontnera z Horního Slavkova (Schlaggenwaldu) o správě dědictví po otci, které náleželo jeho dvěma bratrům sloužícím v cizí vojenské službě. Na základě žádosti podané u slavkovského magistrátu se Adam Bontner a jeho švagr Jacob Bock zavazují spravovat a uchovat společnou částku 57 zlatých 20 krejcarů (rozdělenou na dva podíly po 28 zl. 40 kr.) a po návratu bratrů z vojny jim ji beze zkrácení i s úroky vrátit. Zápis na skenu končí uprostřed věty, kde se Adam Bontner zaručuje za dostatečné zajištění této sumy.

Já, níže podepsaný, tímto prohlašuji přede všemi, a zvláště tam, kde je toho třeba, následující:

Mým dvěma bratřím, [Jiřímu?] a Matějovi (Matthesovi) Bontnerovým, kteří se nacházejí v cizině a ve vojenské službě, náležel jistý majetek a nepatrné otcovské dědictví. Z tohoto dědictví dodnes schází – i s úrokem – částka padesát sedm zlatých 20 krejcarů, která byla svěřena mně.

Já i ostatní dědicové jsme kvůli tomu podali žádost (supplikaci) u slovutného magistrátu tohoto císařského a královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald). Na jejím základě mně náleží 28 zlatých 40 krejcarů a mému švagrovi Jakobu Bockovi rovněž 28 zlatých 40 krejcarů z dědického práva – dohromady tedy oněch padesát sedm zlatých 20 krejcarů. Tuto sumu máme podle řádného a rozumného vyúčtování spravovat a užívat, neboť nám byla svěřena správa (administrace) a bylo nám oznámeno, že se ohledně zachování vlastnictví (de salvanda proprietate) nad touto částkou oba zavazujeme jistou kaucí.

Proto slibujeme – já a [můj švagr] – že tuto sumu padesáti sedmi zlatých 20 krejcarů nejen náležitě spravovat budeme, ale že ji také, jakmile se páni bratři a švagr vrátí z vojenské služby a budou ji potřebovat, bez odmluvy a bez sebemenšího zkrácení, v dobré platné minci i s úroky, vrátíme a vydáme.

Aby však bratřím a švagrovi byla řečená suma padesáti sedmi zlatých 20 krejcarů dostatečně zajištěna, ustanovuji já, Adam Bontner, který zastupuji sebe i svého švagra, že jim ze svého [...]

(Poznámka: Text listiny na tomto místě na skenu končí uprostřed věty. Jde o formulaické právní prohlášení o dědictví a jeho zajištění z roku 1731; nejde o splátkový rejstřík. Všechny částky – 57 zl. 20 kr. celkem, rozdělené na dva podíly po 28 zl. 40 kr. – a všechna jména – bratři [Jiří?] a Matthes Bontner, švagr Jacob Bock, Adam Bontner – i místo Slavkov/Schlaggenwald jsou zachyceny přesně podle předlohy.)

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

#2

Já, níže podepsaný, tímto vyznávám přede všemi, obzvláště tam, kde je toho třeba: Poněvadž mým dvěma bratřím [Jiřímu?] a Matějovi (Matthesovi) Bontnerovým, nacházejícím se v cizině a ve vojenské službě, náležel [jistý] majetek a nepatrné otcovské dědictví, z něhož dodnes schází sedmapadesát zlatých 20 krejcarů i s úrokem, jenž mi připadl; nyní tedy toto jakožto mnou a ostatními dědici [podaná] žádost (supplicatum) u slovutného magistrátu tohoto císařského a královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald) — takže mně náleží 28 zl. 40 kr. a mému švagru Jakobu Bockovi 28 zl. 40 kr. z dědického práva (ex jure hereditatis), dohromady oněch sedmapadesát zlatých 20 kr. — mocí řádného rozumného vyúčtování spravovat a užívat, neboť [nám] byla stanovena správa a bylo oznámeno, že my ohledně zachování vlastnictví (de salvanda proprietate) nad oněmi sedmapadesáti zlatými 20 kr. slibujeme oba jistou kauci, já a poté, že tuto sumu sedmapadesáti zlatých 20 kr. nejenom náležitě spravovat budeme, nýbrž i tehdy, kdyby oni páni, totiž bratři a švagři, po návratu z vojenské služby [tyto peníze] sami potřebovali, jim je bez odmluvy a bez nejmenšího zkrácení, v dobré platné minci, i s úroky nazpět vrátit a vydat chceme a máme. Aby však jim, bratřím a švagrům, řečená suma sedmapadesáti zlatých 20 kr. byla dostatečně zajištěna, ustanovuji já, Adam Bontner, který mne i mého švagra [zastupuje?], jim ze svého [závazku?] ...

(Pozn.: Jde o jednu souvislou, formulaickou právní listinu — dědické/zajišťovací prohlášení s pověřením — z roku 1731. Neobsahuje žádný splátkový rejstřík ani dvousloupcový účetní zápis; všechny vyskytující se částky (57 zl. 20 kr. celkem, rozdělené na 2× 28 zl. 40 kr.) a všechna jména — bratři [Jiří?] a Matthes Bontner, švagr Jacob Bock, Adam Bontner — i místo Slavkov/Schlaggenwald jsou zachyceny výše. Text listiny na skenu končí uprostřed věty.)

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

#2

Ich Endes benanter bekenne hiermit vor jedermänniglich, insonderheit wo vonnöthen: Demnach meines in der frembd und Kriegs diensten sich befindenden Zweyen Brüdern [Georg?] und Matthes Bontner zuständiges [?] Guth und wenige Väterliche Erbschafft, von welchen bis dato Sieben und Fünffzig Gulden 20 x[r] samt Interesse fehlen, mir gestanden, nun aber solche als mein und der übrigen Erben fürgängliches [?] Supplicatum von einem Löbl[ichen] Magistrat dieser Kayl[erlichen] und Königl[ichen] Freyen Bergstadt Schlaggenwald, ist demnach mir 28 f[l] 40 x[r], meinem Schwager Jacob Bock 28 f[l] 40 x[r] ex jure hereditatis zukommen mit Sieben und Fünffzig Gulden 20 x[r], Krafft der ordentlichen weisen Rechnung, zu verwalten und zu nützen, dann [der?] gestellten administration und fürgekündiget worden seind, daß wir de salvanda proprietate über solchen Sieben und Fünffzig gulden 20 x[r] s[u]b [?] eine longunga [?] caution von uns beeden schon geloben, ich und dessnachen daß wir diese Summa der Sieben und Fünffzig gulden 20 x[r] nicht allein gebührend verwalten, sondern auch wann sie H[erren] deren respective Brüd und Schwägers, [wo?] sie denen Kriegs diensten zu ruck kommen, sie oder Jhro alwenn Herbaude haben, solche vonnöthen hätten, wie Jhnen selbe unweigerlich ohne die geringste verkürtzung, in guten gangbahren geld, samt denen Interessen restituir- und ausfolgen lassen wollen und sollen. Damit nun aber Jhnen respective Brüd und Schwägers der bemelten Summa Sieben und Fünffzig gulden 20 x[r] selber gnungsamb caysehart [?] sein mög, constituire ich Adam Bontner so mich und meinen Schwager, Jhnen von meinen Zwiegehen [?] ...

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2006

Jan Jakub Höffner, děkan v Horním Slavkově, potvrzuje narození a křest Jana Michaela Philippa z Hájů.

Datace: 01.10.1731

Listina dokládá, že Jan Michael Schmid(t), narozený 17. srpna 1707 a pokřtěný v císařském a královském svobodném horním městě Slavkově, byl trvale zapsán do slavkovské (vysoké) matriky a bylo mu přiznáno měšťanské právo, a to 1. října patrně roku 1731 na slavkovské radnici. Uvádí jeho rodiče (otec Jan Filip, matka Markéta z vesnice Rob[e]rsgrün), kmotra Jana Lorenze a několik svědků. Nejde o účetní ani splátkový záznam - žádná tabulka dat a peněžních částek v listině není.

Nahoře vpravo je nadepsáno: „Pochválen buď Ježíš Kristus. Amen.“

Hlavní text, uvozený velkou ozdobnou iniciálou u levého okraje, zaznamenává, že se dne 17. srpna 1707 narodil a v císařském a královském svobodném horním městě Slavkově (Schlaggenwald) byl patrně pokřtěn Jan Michael Schmid(t). Byl synem Jana Filipa [...] a matky Markéty, pocházející z vesnice Rob(e)rsgrün. Kmotrem mu byl Jan Lorenz; svědky byli Ondřej [...]äsing(?), Markéta Prewlin(?) a Rosina Roßn(erová ...).

Dále listina uvádí, že byl trvale zapsán do slavkovské (vysoké) matriky a bylo mu přiznáno měšťanské právo. Stalo se tak dne 1. října roku, který je patrně 1731, na slavkovské radnici.

Pod textem, vpravo dole a zčásti oříznutý okrajem snímku, je podpis: „L(oco) S(igilli) Jan G(...) / [...] B(.) Ritt(...)“, patrně radní písař nebo purkmistr, t. č. (pro tempore, tedy „v té době ve funkci“) [...].

Poznámka zpracovatele: Jde o zápis o narození, křtu a udělení měšťanského práva Janu Michaelu Schmidtovi, nikoli o účetní či splátkový záznam - listina neobsahuje žádnou tabulku dat a peněžních částek. Snímek listu má na každém řádku oříznutý pravý okraj, proto vpravo chybí konce slov; všech šest dochovaných „stran“ (p1–p6) jsou obrazově totožné duplikáty jednoho a téhož listu.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Záhlaví, vpravo nahoře:] Pochválen buď Ježíš Kristus. Amen.

[Hlavní text, uvozený velkou ozdobnou iniciálou u levého okraje:]
Že se v roce 1707 dne 17. srpna narodil a v císařském a královském svobodném horním městě Slavkově [byl pokřtěn(?)]: Jan Michael Schmid[t?]; syn Jana Filipa [...], matky Markéty, z vesnice Rob[e]rsgrün; kmotrem byl Jan Lorenz; svědky [byli] Ondřej [...]äsing[?], Markéta Prewlin[?] a Rosina Roßn[erová ...]. — Do slavkovské [...] vysoké matriky [byl] trvale zapsán/přijat, za [...] a bylo [mu] přiznáno měšťanské [právo(?)]. Tak se stalo dne 1. října roku [1731 — ve] slavkovské [radnici(?)].

[Podpis, vpravo dole, zčásti oříznutý okrajem snímku:] L[oco] [S(igilli)?] Jan G[...] / [...] B[.] Ritt[...] [radní písař(?) / purkmistr(?)] / t. č. [pro tempore] [...]

[Poznámka zpracovatele: Snímek u každého řádku ořezává pravý okraj listu, proto vpravo chybějí konce slov; všech šest „stran“ (p1–p6) jsou obrazově totožné duplikáty jednoho a téhož listu. Nejde o účetní ani splátkový záznam, žádná tabulka dat a částek zde není.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Kopf, oben rechts:] Laudetur JESUS Christus. Amen.

[Haupttext, eingeleitet durch eine große Zierinitiale am linken Rand:]
Daß im Jahr 1707 den 17. Augusti gebohren, und in [d]er kayserlich[en], und königl[ichen] freyen Bergstadt Schlaggenw[ald getauft(?)] worden: Joannes Michael Schmid[t?]; Sohn Joannis Philip[p] [...], [der] Margaretha Mutter, auß dem Dorff Rob[e]rsgrün; [Pathe ge-]wesen Joannes Lorenz; Zeügen [...] Andreas [...]äsing[?], Margaretha Prewlin[?], und Rosina Roßn[er(in) ...]. — auf dem Schlaggenwald[ischen ...] hohen Matri[cul ...] [best]ändig auffgenomben, unter [...]zeit, und bürger[-]liches [Recht(?)] gestattet[?]. So geschehen den 1. Octob[ris] Ann[o] [1731 — im] Schlaggenwaldischen [Rath?]hauß[?].

[Unterschrift, unten rechts, teils vom Bildrand abgeschnitten:] L[oco] [S(igilli)?] Joannes G[...] / [...] B[.] Ritt[...] [Raths(chreiber)? / Bürger(meister)?] / p[ro] t[empore] [...]

[Anmerkung des Bearbeiters: Die Aufnahme schneidet den rechten Rand des Blattes bei jeder Zeile ab, daher fehlen die Wortenden rechts; alle sechs „Seiten“ (p1–p6) sind bildidentische Duplikate desselben einen Blattes.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2007

Jan Jiří Dietl z Horního Slavkova slibuje, že bude řádně spravovat a zúročovat 20 zlatých jeho švagrů Jana Adama Jakoba a Jana Josefa Jakoba, které mu předal magistrát města Horního Slavkova, a jako kauci určuje ještě zbývající splátky na prodaném domě jeho švagra Jana Josefa Willandera.

Datace: 24.10.1731

Úpis (revers) hornoslavkovského měšťana Jana Jiřího Dietla z 24. října 1731, v němž se zavazuje magistrátu, že spravuje a jednou vyplatí dvacet zlatých patřících jeho dvěma švagrům Hansi Adamovi a Johannu Josefu Jakubovi, kteří slouží v cizí vojenské službě. Za tento závazek skládá měšťanskou kauci a nechává ji zapsat do městských knih.

Úpis (revers) Jana Jiřího Dietla, Horní Slavkov, 24. října 1731

Já, níže podepsaný, tímto prohlašuji před všemi, a zvláště tam, kde je toho třeba, [a obracím se] na slavný magistrát tohoto císařského a královského svobodného horního města Horního Slavkova se svou poslušnou a náležitou prosbou.

Jde o to, že mí dva švagři, jmenovitě Hans Adam a Johann Joseph Jakub, kteří se v tuto dobu nacházejí v cizině ve vojenské službě, mají nedávno zůstavený a dosud po zemřelém nevyzvednutý, nepatrný (patrně dědický) nárok ve výši dvaceti zlatých. Rozhodl jsem se, že tento nárok, respektive to, co z něj ještě zbývá nevyplaceno, sám vyzvednu a jim jej pak vydám. Podmínkou ale je, že za navrácení této částky a za zajištění vlastnictví k oněm dvaceti zlatým složím dostatečnou měšťanskou kauci (jistotu).

Zavazuji se tedy za sebe, svou manželku, dědice i nástupce, že tuto sumu dvaceti zlatých budu nejen řádně spravovat, ale že ji také – jakmile se moji švagři, případně jejich dědicové, vrátí z vojenské služby a budou moci o svůj nepatrný podíl z ní požádat – vyplatím bez odmluvy a bez sebemenšího zkrácení, a to v dobrých oběžných penězích, spolu s úroky náležejícími poměrně podle uplynulé doby (pro rata temporis). Zavazuji se, že tomu všemu dostojím.

Aby však moji výše zmínění dva švagři byli ohledně uvedené sumy sami dostatečně zajištěni, ustanovuji za sebe, svou manželku, dědice a nástupce, že jim poskytnu ještě další zadostiučinění – totiž to, co mi ze své strany zůstane z podílu mého švagra Johanna Josefa Wielandta.

K jejich pravému a důkladnému zajištění, jakož i k doložení a prokázání toho, že moji švagři Hans Adam a Johann Josef Jakub budou vyplaceni a uspokojeni jak co do jistiny (kapitálu), tak co do úroků, se zavazuji, že se proti tomu nebudu moci dovolávat žádné právní námitky, dobrodiní ani výsady.

Na důkaz toho jsem se vlastnoručně podepsal a přitiskl svou pečeť. Zároveň tímto uděluji plnou moc k tomu, aby tato kauce mohla být s vědomím a prvotním svolením slavného magistrátu na mé vlastní náklady zapsána do zdejších městských knih.

Dáno v Horním Slavkově dne 24. října 1731.

[červená pečeť] Johann Georg Dietl (Jan Jiří Dietl)

(Strana 3 – zadní/adresní strana – je prázdná, bez textu.)

Poznámka: Některá místa předlohy jsou nejistě čitelná (označeno otazníkem), zejména kolem povahy nároku dvaceti zlatých a přesného znění závazku vůči švagru Johannu Josefu Wielandtovi. Částka dvacet zlatých i jména Hans Adam, Johann Joseph Jakub, Johann Joseph Wielandt, vystavitel Johann Georg Dietl a datum 24. října 1731 jsou v předloze jednoznačné.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Revers (úpis) Jana Jiřího Dietla, Horní Slavkov (Schlaggenwald), 24. října 1731.

[Strana 1, líc:]

Já níže podepsaný tímto přiznávám přede všemi, zvláště kde bude třeba, [a obracím se] tímto[?] na slavný magistrát tohoto císařského a královského svobodného horního města Horního Slavkova s touto svou poslušnou a náležitou prosbou: aby oněch mých dvou švagrů, jmenovitě Hanse Adama a Johanna Josefa Jakuba, kteří se nacházejí v cizině a ve vojenské službě, nedávno zůstavený a jako po zemřelém[?] dosud nevyzvednutý nepatrný, ve dvaceti zlatých spočívající [dědický?] nárok byl týmž [tj. mně] vydán (extradován), a to, co z něj ještě zůstává nedoplaceno[?], abych mohl vyzvednout, k čemuž jsem se rozhodl; avšak s tím, že pro navrácení téhož a pro zabezpečení vlastnictví (de salvanda proprietate) nad těchto dvacet zlatých mám složit dostatečnou měšťanskou jistotu (kauci). Slibuji tedy za sebe, za svou manželku, dědice a nástupce[?], že tuto sumu dvaceti zlatých nejenže budu náležitě spravovat, nýbrž i tehdy, když se moji švagři, anebo jejich případní dědicové, z vojenské služby vrátí a budou moci svou tuto nepatrnou [částku] z ní požadovat[?], jim ji bez odmluvy a bez nejmenšího ukrácení v dobrých oběžných penězích, spolu s úroky náležejícími pro rata temporis (poměrně podle času), navrátím (restituuji); a že tomu všemu chci a mám vyhovět.

[Strana 2, pokračování:]

Aby však moji výše zmínění dva švagři byli sami dostatečně zajištěni ohledně uvedené sumy, ustanovuji za sebe, za svou manželku, dědice a nástupce, že jim ještě poskytnu zadostiučinění, které si já ze své strany[?] podržím, totiž to, co ze strany svého švagra[?] Johanna Josefa Wielandta zůstane. K jejich pravému, důkladnému[?] zajištění, doložení a prokázání toho, že moji švagři Hans Adam a Johann Josef Jakub budou co do jistiny (kapitálu) i úroků vyplaceni a uspokojeni, přičemž proti tomu[?] mě nemá chránit ani hájit žádná jediná právní námitka (exceptio), dobrodiní (beneficium) ani výsada (privilegium). K většímu doložení toho jsem se vlastnoručně podepsal a přitiskl svou pečeť, a zároveň tímto [dávám] moc a plnou moc, aby přiložená[?] kauce (jistota) mohla být s prvotním svolením a vědomím slavného magistrátu na mé vlastní náklady vepsána do zdejších městských knih.

Dáno v Horním Slavkově dne 24. října 1731.

[červená pečeť] Johann Georg Dietl (Jan Jiří Dietl)

[Strana 3: prázdná zadní/adresní strana, bez textu.]

Poznámka: Nejistá čtení jsou označena [?]; částka „dvacet zlatých" (20 fl.) se opakuje a je jednoznačná, stejně jako jména Hans Adam, Johann Joseph Jacob, Johann Joseph Wielandt a vystavitel Johann Georg Dietl i datum 24. října 1731.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Revers des Johann Georg Dietl, Schlaggenwald (Horní Slavkov), 24. Oktober 1731.

[Seite 1, recto:]

Ich Endesbenanter bekenne hiermit vor jedermänniglich, insonderheit wo dannöthen, denen[?]-[…]hin[?] Löbl. Magistrat dieser Kayl: und Königl: Freyen Bergstadt Schlaggenwald, alß mein gehorsamb und geziemendes Bitten: meiner in der frembd und Kriegsdiensten befindenden Zweyen Schwägern, benantl: Hanß Adam und Johann Joseph Jacob, nächst überlaßene und alß den überbe-saß annoch stehende, wenige In Zwantzig Gulden x bestehende [Erbschaffts-?]anspruchß denenselben zu extradiren, und von denen annoch rückständig [seye?] zu erheben zwar resolviret; Jedoch daß sich der zu rückstellung selben und de salva[nda] proprietate über solche noch Zwantzig Gulden x Eine bürgliche Caution von mir stellen solle. Gelobe ich vor mich, mein Ehe Weib, Erben und Zuebnehmen[?], daß sich diese Summa der Zwantzig Gulden x nicht allein gebührend verwalten, sondern auch, wann sie meine Schwäger, od[er] ihre etwann Erbende haben, auß denen Kriegsdiensten zu rück kehren und ihre wenige daraus fordersße[?] könnußen[?] haben, ich ihnen selbte unweigerlich ohne die geringste Verkürtzung an guten gangbahren Geld, sambt denen prorata temporis gebühr[enden] Interessen restituir: und all solches Folge leisten will und solle.

[Seite 2, Fortsetzung:]

Damit aber meine obbemelte zwey Schwägere der obigen Summa selber genugsamb versichert seyn mög[en], constituire ich vor mich, mein Ehe Weib, Erben und Erb-nehmen, Ihnen die Genugthuung noch [zu] leisten, welche ich noch behalten meiner Seyts[?], alß meines Schwagers[?] Johann Joseph Wielandts Seyts übrig behalten werde. Zu Ihrer wahren untergründig[?] Versicherung, Erweiß und darzustellen, daß sie meine Schwägere Hanß Adam und Joh: Joseph Jacob von wegen so wohl weg[en] des Capitals alß Interessen bezahlt und vergnügt werden sollen, worwied[er?] mir kein einziger Rechtl[icher] exceptio, beneficium od[er] privilegium schützen und schürmen[?] solle. Zu mehrer Urkhund dessen hab ich mich aigenhändig unterschrieben und mein Petschafft ahs[?] gedruckhet, anbeÿ auch hiermit Macht und Gewalt [gegeben], daß beÿwohlßtehende[?] Caution mit ersten und Wißen eines löbl: Magistrats in die alhiesigen Stadt Bücher auf meine aigene Unkosten einge-schrieben werden khan.

Actum Schlaggenwald, d[en] 24 8b[e]r[is]: 1731.

[rotes Petschaft/Siegel] Johann Georg Dietl

[Seite 3: leere Rück-/Adressseite, kein Text.]

Anmerkung: Unsichere Lesungen sind mit [?] gekennzeichnet; die Summe „Zwantzig Gulden" (20 fl.) erscheint mehrfach und ist eindeutig, ebenso die Namen Hanß Adam, Johann Joseph Jacob, Johann Joseph Wielandt und der Aussteller Johann Georg Dietl sowie das Datum 24. Oktober 1731.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2008

Jan Brandl, švec v Horním Slavkově, slibuje, že bude řádně spravovat a zúročovat 20 zlatých jeho švagrů Jana Adama Jakoba a Jana Josefa Jakoba, které mu předal magistrát města Horního Slavkova, a jako kauci určuje zahradu u domu svého otce.

Datace: 24.10.1731

Listina č. 3 ze Slavkova (Schlaggenwaldu), datovaná 24. října 1731, zachycuje, jak Johann Brandt, švec, přebírá do úschovy 20 zlatých z pozůstalosti svých dvou švagrů Adama a Johanna Josepha Jacoba, kteří byli na válečných taženích v cizině. Jako záruku za tuto částku zastavuje spodní zahradu svého bratrance Johanna Brandta, aby švagři po svém návratu dostali peníze i s úroky zpět beze zbytku.

č. 3

Já, níže podepsaný, tímto přede všemi věrohodně stvrzuji, kde je toho třeba, následující.

Slovutný magistrát tohoto císařského a královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwaldu) na mou poslušnou a náležitou prosbu rozhodl, že mi vydá pozůstalostní jmění mých dvou švagrů, pánů Adama a Johanna Josepha Jacoba, kteří se v tuto chvíli nacházejí v cizině na válečných taženích. Jde o jmění, jež po nich zde zůstalo a je nyní volně k dispozici – totiž o dvacet zlatých. Magistrát mi dovolil tuto sumu pozvednout z úřední správy, avšak s podmínkou: těchto dvacet zlatých, které mi jsou přenechány kvůli změně poměrů a při zachování vlastnického práva švagrů k nim (salva eorum proprietate), mi budou vydána jen proti dostatečné jistotě neboli kauci, kterou musím složit.

Slibuji tedy za sebe, za svou manželku a za své dědice a nástupce, že tuto sumu dvaceti zlatých nejen řádně uschovám, ale že ji také – jakmile se moji švagři, nebo případně jejich dědicové, vrátí z válečné služby a budou svou skromnou pozůstalost potřebovat – jim bez odmluvy a bez sebemenšího zkrácení vrátím a vydám. Vrátím ji v dobrých oběžných penězích a spolu s úroky náležejícími podle uplynulé doby (pro rata temporis).

Aby však moji výše jmenovaní dva švagři, pan Adam a Johann Joseph Jacob, byli o tuto sumu dostatečně zajištěni, ustanovuje můj bratranec Johann Brandt za mě, za mou manželku i za mé dědice a nástupce jako skutečnou zástavu spodní zahradu ležící u jeho domu. Tato zahrada má sloužit jako záruka jak za jistinu (kapitál), tak za úroky, takže moji švagři budou touto zástavou plně zajištěni a uspokojeni. Proti tomuto ujednání mě nemá chránit ani zaštiťovat žádná právní námitka, žádné dobrodiní ani žádná výsada.

Na potvrzení toho všeho jsem se vlastnoručně podepsal a přitiskl svou pečeť. Zároveň dávám plnou moc k tomu, aby tato kauce byla s vědomím a vůlí slovutného magistrátu, na mé vlastní náklady, zapsána do zdejších městských knih.

Dáno ve Slavkově (Schlaggenwaldu) dne 24. října 1731.

Johann Brandt, švec
Johann Brand[t], švec
Christoph Brandt, švec

(Poznámka: strany p3 jsou prázdné – rubová strana bez textu. Nejistá místa v předloze jsou označena [?].)

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

č. 3

Já, níže podepsaný, tímto přiznávám přede všemi, pro věrohodnost tam, kde je toho třeba: Poněvadž slovutný magistrát tohoto císařského a královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwaldu) k mé poslušné a náležité prosbě [rozhodl] vydat pozůstalostní jmění mých dvou švagrů, kteří se nacházejí v cizině a na válečných taženích, totiž pánů Adama a Johanna Josepha Jacoba, jež zde zůstalo, [nyní] volně k dispozici stojící, totiž pozůstalostní jmění spočívající ve dvaceti zlatých (x), a [dovolil je] pozvednout [z úřední správy] – avšak s tou podmínkou, že těchto dvacet zlatých, přenechaných mi kvůli změně [poměrů] a se zachováním jejich vlastnického práva (salva eorum proprietate), mi bude vydáno proti dostatečné jistotě (kauci), kterou složím.

Slibuji tedy za sebe, za svou manželku, [život?] a dědice, že tuto sumu dvaceti zlatých nejen náležitě uchovám, nýbrž i tehdy, až se moji švagři – nebo jejich dědicové, mají-li nějaké – vrátí z válečné služby a budou svou pozůstalost potřebovat, jim ji bez odmluvy, bez nejmenšího zkrácení, v dobrých oběžných penězích, spolu s úroky náležejícími pro rata temporis (poměrně dle doby), navrátím a vydám, chci a mám.

Protože však mí výše jmenovaní dva švagři mají být o řečenou sumu dostatečně zajištěni, ustanovuje můj bratranec Johann Brandt za mě, za mou manželku, dědice a nástupce spodní zahradu ležící u jeho domu za pravou zástavní záruku, a to tak a takovým způsobem, aby mí švagři, pán Adam a Johann Joseph Jacob, jí byli jak co do jistiny (kapitálu), tak co do úroků zajištěni a uspokojeni; proti čemuž mě nemá chránit ani zaštiťovat žádná jediná právní námitka (exceptio), dobrodiní (beneficium) ani výsada (privilegium).

Pro větší [potvrzení] toho jsem se vlastnoručně podepsal a přitiskl svou pečeť, a rovněž [uděluji] cizí moc a plnou moc [k tomu], aby řečená kauce s vědomím a vůlí slovutného magistrátu byla na mé vlastní náklady vtělena (zapsána) do zdejších městských knih. Dáno ve Slavkově (Schlaggenwaldu) dne 24. října 1731.

Johann Brandt, švec (Schuhmacher)
Johann Brand[t], švec
Christoph Brandt, švec.

[Pozn.: strany p3 jsou prázdná/rubová strana bez textu. Nejistá slova jsou v německém přepisu označena [?].]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

No 3

Ich Endes benanter bekenne hiermit vor jedermänniglich [zur] Glaubwürdigkeit, wo vonnöthen: Demnach ein Löbl[icher] Magistrat dieser Kayl[serlichen] und König[lichen] Freyen Bergstadt Schlaggenwaldt, Iezt mein gehorsamb und geziemendes Bitten, meiner in der Frembt und Kriegs Reyßen befindenden zweyen Schwägern benanntlich[?] Herrn Adam und Johann Joseph Jacob, allhier verlaß[enes], und Iezt den löbl[?] frey vor[räthig?] stehende, nemlich[?] in Zwanzig Gulden x bestehende Verlaß-Vermögen zu extradiren, und von denen annoch [stehenden] freyen Zeiten[?] zu erheben [...] resolviret; Iedoch daß dieß, der Umbstellung halber und salva[nda] eorum proprietate übersehene Zwantzig Gulden gegen eine hinlängliche Caution von mir gestellet werden solle. Gelobe also vor mich, mein Eheweib, [Leben?] und Erbnehmen, daß ich dieße Summa der Zwantzig Gulden nicht allein gebührend darwähren[?/verwahren], sondern auch, wann sie meine Schwäger oder ihre Erben habende [Erben] haben, aus denen Kriegs Diensten Zuruck kehren, und ihre wenige Verlassenschafft[?] vonnöthen haben, ich ihnen solche unweigerlich, ohne die geringste Verkürtzung, an gutten gangbaren Geldt, sambt denen pro rata temporis gebührenden Interessen restituir[en] und ausfolgen[?] lassen will und soll. Weil aber meine obbemelte zwey Schwägere die obige Summa selber genungsamb[?] versichert seyn mögen, thuet mein Vetter Johann Brandt vor mich, mein Eheweib, Erben und Erbnehmen, den zu seinem Hauß gelegenen untern Garten zu einer wahren unterpfändlichen Verpfändung, also und dergestalten constituir[en], daß sie, meine Schwägere Herr Adam und Johann Joseph Jacob, von solchen sowohl wegen des Capitals als Interessen versichert und vergnüget werden sollen; worwieder mich kein einiziges Rechts, exceptio, beneficium oder privilegium schützen und schürmen sollen. Zu mehrer und mehrit[?] dessen habe ich mich aigenhändig unterschrieben und mein Pettschafft aufgedrucket, auch theils [...] frembt Macht und Gewalt, daß [ob]bemelte schende Caution mit Wissen und Willen eines Löbl[ichen] Magistrats in die allhiesigen Statt-Bücher, Iezt meine aigene Unkosten, einverleibt werden [soll]. Datum Schlaggenwaldt d[en] 24 8bris [Octobris] 1731.

Johann Brandt, Schuhmacher
Johann Brand[t], Schuh-macher
Christoph Brandt, Schuhmacher.

[Poznámka: strany p3 jsou prázdné/rubové, bez textu. Nejistá slova označena [?].]

Zobrazit originál na Porta fontium →