Rok 1768 v kronice

Přepisy a překlady historických dokumentů jsou pořízené s pomocí umělé inteligence a mohou obsahovat chyby ve čtení starého rukopisu. Původní znění bývá u zápisu dostupné v rozbalovací části „původní přepis", případně přímo u uvedeného pramene; narazíte-li na nepřesnost, budeme rádi za upozornění.

1768
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2265

Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova potvrzují, že si vypůjčili od Jana Kryštofa Faßmana 500 zlatých rýnských na nadaci pro městské chudé.

Datace: 27.01.1768

Listina z 27. ledna 1768, kterou slavkovská (schlaggenwaldská) městská rada potvrzuje, že si od městské obce vypůjčila 500 zlatých z odkazu Johanna Michla Faßmanna, určeného chudinské pokladně na modlitby za jeho duši. Město slibuje platit 4% úrok a jako záruku zapisuje coby hypotéku obecní pole zvaná Velký a Malý Raith. Zápis byl vložen do knihy obligací roku 1769.

My, purkmistři, rychtář a rada královského horního města Slavkova (Schlaggenwald), tímto potvrzujeme následující.

Zesnulý Johann Michel Faßmann odkázal ve své závěti, sepsané před královským úřadem dne 8. září 1732 a vyhlášené 2. září 1734, kapitál ve výši 500 zlatých. Úroky z tohoto kapitálu měly každoročně plynout do chudinské pokladny — jednak proto, aby se chudí modlili za spásu jeho duše, jednak aby byly mezi ně rozdělovány.

Tento kapitál jsme si jako zdejší městská obec vypůjčili (mutuo) a nyní tímto stvrzujeme, že jsme jej řádně přijali. Zavazujeme se jej zajistit a po vzájemné, vždy trvající půlroční výpovědní lhůtě jej splatit do rukou druhé strany. Stejně tak se zavazujeme každoročně odvádět úrok ve výši 4 procent, určený k rozdělení podle výše uvedeného účelu.

Pro lepší zajištění této Faßmannovy nadace zapisujeme jako skutečnou a zvláštní hypotéku pole náležející zdejší městské obci — spolu s hospodářským pozemkem zvaným Velký a Malý Raith. Zavazujeme se přitom vždy postupovat podle příslušného hypotečního nařízení a tuto povinnost i nadále dodržovat.

Na potvrzení toho je k listině připojeno stvrzení rady a zdejší obvyklá městská pečeť.

Dáno ve Slavkově (Schlaggenwaldu) dne 27. ledna 1768.

Podpisy:
- Elias Dollhopf, tou dobou úřadující purkmistr
- Johann Georg Schödl
- Johann Anton [?] Bach [?]
- Johann Martin Wenzel [?]
- Johann Georg Löscher
- Johann Georg Schuster [?]
- Johannes [Georg?] [?]
- Johann Georg Mauttner [?]
- Johann Anton [?]müller
- Johann Joseph Heidrich
- Johannes Antonÿ Hofmann
- Blasius [Neüdhardt?] [?]

Listina byla zanesena do knihy obligací, folio 309 (na rubu — poznámka „obrať"), dne 20. ledna 1769.

Rubová poznámka (dorsální vermerk)

Obligace slavkovské městské obce na vypůjčený Schödl-Faßmannovský kapitál ve výši 500 zlatých. Zaneseno do knihy obligací, folio 309, na rubu.

Nachází se patrně v [Leürnišské?] ulici [?].

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

My purkmistři, rychtář a rada královského horního města Slavkova (Schlaggenwald) tímto vyznáváme, že jsme onen kapitál Johanna Michla Faßmanna ve výši 500 zlatých — z něhož podle soudně provedeného [...] závěti sepsané před královským [horním úřadem?] dne 8. září 1732 a vyhlášené dne 2. září 1734 mají každoroční připadající úroky náležet chudinské pokladně, aby se za jeho ubohou duši modlili a též aby byly rozdělovány — vzali půjčkou (mutuo) do rukou zdejší městské obce; a jakož nyní, jak výše uvedeno, tímto kvitujeme řádné přijetí řečeného kapitálu a jej následně zajišťujeme, slibujeme jej po oboustranné, stále trvající půlroční výpovědi splatit do rukou [druhé strany], rovněž se zavazujeme odvádět úrok ve výši 4 procent každoročně k určenému rozdělení [...]; a tak též k lepšímu zajištění této Faßmannovské nadace vpisujeme jako reálnou a zvláštní hypotéku pole náležející zdejší městské obci [...] sem patřící pole, spolu s polem [Heywerksfeld?], zvaným Velké a Malé Raith, abychom se vždy podle obsahu hypotečního novelového prohlášení mohli řádně chovat a to i podporovat, čímž se s jejich svolením touto obligací pilně zavazujeme [...]. Na potvrzení toho je připojeno stvrzení jejich rady a zdejší obvyklá městská pečeť. Slavkov, dne 27. ledna 1768.

[Podpisy:]
Elias Dollhopf, t. č. [úřadující] [?]
úřadující purkmistr
Johann Georg Schödl
Johann Anton [?] Bach [?]
Johann Martin Wenzel [?]
Johann Georg Löscher
Johann Georg Schuster [?]
Johannes [Georg?] [?]
Johann Georg Mauttner [?]
Johann Anton [?]müller
Johann Joseph Heidrich
Johannes Antonÿ Hofmann
Blasius [Neüdhardt?] [?]

Zaneseno do knihy obligací, fol. 309, na rubu, obrať, dne 20. ledna 1769.

[Rubová strana / dorsální poznámka:]
Obligace slavkovské městské obce na vypůjčený Schödl-Faßmannovský kapitál ve výši 500 zlatých. Zaneseno do knihy obligací, fol. 309, na rubu.
Jest v [Leürnišské? ulici?] [?]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Wir Bürgermeistere, Richter und Rath der Königl. Bergstadt Schlaggenwald bekennen hiermit, daß wir das jenige Johann Michel Faßmann'sche Capital pr[o] 500 fl[oren], welches [?] gerichtlich geschehenen [...] vor der Königl. [Bergino?] den 8. Sept: 1732 verrichteten und untern 2. Sept: 1734 publicirten Testaments das alljährl[ich] fallende Interesse deren armen Büchsen, um für seine [?] arme Seel zu bethen, auch zu theilen verordnet, zu Handen der hiesigen Stadt-Communität mutuo aufgenommen haben; gleichwie nun, wie oben, denn richtigen Empfang besagten Capitals hiemit quittiren, und solche nachhero versichern, beederseits fortbestehender halbjähriger Aufkündigung an[ein]anderen Hände zu zahlen versprechen, auch das Interusurium [Interesse] à 4 percent zur bestimmten Austheilung alljährl[ich] abzuführen [...] uns verbinden; also auch zu besserer Sicherheit dieser Faßmann'schen Fundation zu einer real und Special-Hypothec von der hiesigen Stadtgemein[de] [?] hierher gehörigen Felder samt Heywerksfeld [?], groß und klein Raith genannt, Verschreiben, uns sich allezeit nach Inhalt der hyp[othecarischen] Novell: Declarat[ion] [...] richtig halten zu können, solches auch zu fördern, womit mit dero Bewilligung gegenwärtiger Obligation [uns] fleißig obligiren [...] werde können. Zu dessen Bestättigung ist dero Raths-Fertigung und hiesig gewöhnl[iches] Stadt-Insigill. Schlaggenwald den 27. Jany: 1768.

[Unterschriften:]
Elias Dollhopf, p. t. [Amts-] [?]
Amts-Bürgermeister
Johann Georg Schödl
Johann Anton [?] Bach [?]
Johann Martin Wenzel [?]
Johan[n] Georg Löscher
Johann Georg Schuster [?]
Johannes [Georg?] [?]
Johann Georg Mauttner [?]
Johan[n] Anton [?]müller
Johann Joseph Heidrich
Johannes Antonÿ Hofmann
Blasius [Neüdhardt?] [?]

Ingrossirt lib[er]: Obligat[ionum]: fol: 309. p[er] v[ersum]. verte, den 20. Jany: 1769.

[Rückseite / Dorsalvermerk:]
Obligation der Schlaggenwalder Stadt-Communität über das ausgenohmene Schödl-Faßmanische Capital pr[o] 500 fl. Ingross[irt]: lib: Obligat: fol 309. p. v.
Es ist in der [Leürnischgasse? / Läuernischgasse?] [?]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2267

Magistrát města Horního Slavkova pronajímá Kryštofu Kluckhennovi, Janu Josefu Reifovi a Františku Karlu Rödigovi na 3 roky sklad kořalky za 300 zlatých ročně.

Datace: 14.03.1768

Pachtovní smlouva z roku 1768 mezi magistrátem královského svobodného města Horní Slavkov (Schlaggenwald) a třemi měšťany – Christophem Klüchtnerem, Josephem Kreüzem a Franzem Carlem Rödigem – na pronájem zdejšího kořalečného obchodu na tři roky. Smlouva stanovuje výši nájemného, podmínky prodeje pálenky, ochranu pachtýřů před konkurencí a zajištění pachtu zástavou pole; ratifikována byla v Praze 22. října 1768.

Dnešního dne uzavřel slavný magistrát královského svobodného města Horní Slavkov (Schlaggenwald), za přizvání celé obce a jménem veškerého měšťanstva, na jedné straně, se zdejšími spoluměšťany Christophem Klüchtnerem, Josephem Kreüzem a Franzem Carlem Rödigem na straně druhé, níže uvedenou pachtovní (nájemní) smlouvu. Ta byla také sepsána s ohledem na její budoucí ratifikaci a byla oběma stranami schválena. Smlouva zněla takto:

1. Předmět a doba pachtu
Výše jmenovaný magistrát spolu s obcí propachtoval zdejší kořalečný (pálenkový) obchod na tři po sobě jdoucí roky, počínaje svátkem sv. Jana Křtitele, tedy 24. června 1768, až do 24. června 1771 včetně. Pachtýři – Christoph Klüchtner, Joseph Kreüz a Franz Carl Rödig – se zavázali platit za tyto tři pachtovní roky nájemné vždy po devíti stech zlatých rýnských, tedy ročně 300 zlatých. Platit měli ve čtvrtletních splátkách, pokaždé předem, po 75 zlatých v dobré platné minci, do městské pokladny (Stadt-Camerey) proti stvrzence, hotově a řádně. Po celou dobu pachtu měli tyto platby plnit bez jakýchkoli výmluv či odvolání, a za pacht ručili všichni tři společně a nerozdílně.

2. Nákup kořalky odjinud
Pachtýřům bylo dovoleno opatřovat spotřebovávanou kořalku i z cizích míst, ať už prostřednictvím křesťanů nebo Židů. Za případnou dávku, kterou by na kořalku stanovila městská obec, nebo za jinou vypsanou dávku, však pachtýři neručili a nebyli povinni na ni ničím přispívat.

3. Odběr od hokynářů a z panských dvorů
Pachtýři byli povinni odebírat kořalku od cizích hokynářů, případně tu, jež byla dodávána z panských dvorů, od každého měšťana bezúplatně, podle vyměřené míry. Z jednotlivých usedlostí měli mít přídavek na míře stejně jako u hokynářů. Za ostatní odběry však měli cizí i měšťané platit 3 krejcary za každou čtvrtku. Kdyby se u obyčejného piva míra nedostávala, měli se pachtýři přesto spokojit; kdyby naopak někdo odmítal nadměrné množství, mělo se to urovnat po dobrém. Totéž platilo i pro případ, že by měšťané po celý rok pachtovní doby vařili pivo také z panských dvorů.

4. Stanovení ceny kořalky
Pachtýřům nebylo dovoleno prodávat kořalku – ať dobré či horší jakosti – podle vlastní libovůle za vyšší cenu. Kdykoli k tomu došlo nebo si na to někdo stěžoval, měla se cena (taxa) na jednotlivé druhy kořalky stanovit na purkmistrovském úřadě za přítomnosti několika komisařů.

5. Ochrana pachtýřů před konkurencí
Pachtýři měli být chráněni před všemi podloudníky, tajnými výčepy a jinými pachtýři. V takových případech se měla vedle konfiskace vždy uložit pokuta 20 říšských tolarů, z níž měl pachtýř nebo udavatel obdržet třetinu.

6. Zajištění pachtu
Aby byla obci částka pachtu ve všech ohledech zajištěna, dali jmenovaní pachtýři záruku: Christoph Klüchtner a Joseph Kreüz se nejprve zavázali svým vlastním majetkem, a dále Franz Carl Rödig vložil jako hypotéku dvě jitra pole na dolním vrchu na Schönthau, ležící nad Fützmühlem (mlýnem) zahradníka Johanna Adama. Tímto se to potvrzuje a všichni tři za to ručí společně a nerozdílně.

Poté, co obě strany slíbily dostát všem výše uvedeným bodům, byly na svědectví vyhotoveny dvě stejně znějící smlouvy, opatřené zdejším potvrzením, vydané v Horním Slavkově.

Podpisy a svědci: Johann Anton [?], zdejší purkmistr [?], filiální Doll [?], Johann Georg [?], Johann Simon [?], Johann David [?], Johann Georg [?], Johann Georg Fr[?], Johann Georg [?], Augustinus Sch[?], Johann Joseph [?].

Ratifikace
Jménem nejvyšších úřadů mincmistra a horního hejtmana v Království českém byla tato pachtovní smlouva, pokud po právu náleží, tímto ratifikována. Dáno v Praze dne 22. října roku 1768.

Skutečný tajný rada Jeho římského císařského a královského apoštolského Veličenstva, zároveň rada zemského gubernia, nejvyšší dvorský lenní soudce, předseda delegovaného sboru ve věcech nejvyššího knížete a komisařů, a rovněž nejvyšší mincmistr a horní hejtman v Království českém atd. – v jeho nepřítomnosti:

Thaddäus Bittner [?], vlastní rukou
Johann Joseph Urtica [?]

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Dnešního níže uvedeného data byla mezi slavným magistrátem královského svobodného města Horní Slavkov (Schlaggenwald), za přizvání celé obce a jménem veškerého měšťanstva, na jedné straně, a zdejšími spoluměšťany Christophem Klüchtnerem, Josephem Kreüzem a Franzem Carlem Rödigem na straně druhé, uzavřena níže uvedená nájemní (pachtovní) smlouva, jež byla také [ohledně] jejich ratifikace [sepsána?] a schválena; a to:

1. Výše jmenovaný slavný magistrát spolu s obcí propachtovává zdejší kořalečný (pálenkový) obchod (Branntwein-Trafficum) na tři po sobě jdoucí roky, počínaje svátkem sv. Jana Křtitele, tedy 24. června 1768, až do 24. června 1771 včetně, zdejším spoluměšťanům Christophu Klüchtnerovi, Josephu Kreüzovi a Franzi Carlu Rödigovi, a to tak, že se pachtýři zavázali platit za tyto tři pachtovní roky nájemné (pachtovné) po devíti stech zlatých rýnských [ročně?], tedy ročně 300 zl., a to ve čtvrtletních splátkách, pokaždé předem (anticipando) po 75 zl. v dobré platné minci, do městské pokladny (Stadt-Camerey) proti kvitanci hotově a řádně odvádět, a takto po celou dobu pachtu bez jakéhokoli vytáček a odvolání trvale pokračovat; přičemž pachtýři za pacht ručí [výhradně] a společně a nerozdílně (in solidum). Naproti tomu

2. je pachtýřům dovoleno spotřebovávanou kořalku opatřovat z cizích míst skrze křesťany nebo Židy [zvenčí]; avšak nejsou povinni ručit za vyměření dávky z kořalky, kterou by městská obec stanovila, ani kdyby snad bylo vypsáno vybírání nějaké dávky, a tudíž nejsou povinni k tomu ničím přispívat.

3. Pokud jsou pachtýři povinni [odebírat kořalku] od cizích hokynářů (Höcken) nebo tu, jež je [dodávána?] z panských dvorů, od každého měšťana bezúplatně, jak [?] podle vyměřené míry; z jednotlivých budov (usedlostí) však mají mít přídavek na míře, stejně jako u hokynářů; ostatní však, a to za každou čtvrtku (Fierseidel), jsou povinni cizím nebo měšťanům platit 3 krejcary. Kdyby se však u obyčejného piva míra nedostávala, mají se pachtýři přesto spokojit; kdyby se však vzpíralo nadměrné množství, měli by je [uklidnit / vyrovnat]; což se má rozumět i pro případ, kdyby měšťanstvo po dobu pachtu celý rok také vařilo pivo z panských dvorů (unter Höfen).

Rovněž pak

4. jelikož se nepřipouští, aby pachtýři svou kořalku podle vlastní libovůle — ať už je jakosti dobré či špatné — prodávali za vyšší cenu; proto se má pokaždé, kdykoli k tomu dojde nebo si na to někdo stěžuje, stanovit taxa (cena) na takové druhy kořalky na purkmistrovském úřadě za přítomnosti několika komisařů.

5. Naproti tomu mají být pachtýři chráněni a hájeni proti všem podloudníkům (Schlendorffen), tajným výčepům (Introhäusern) a ostatním pachtýřům, a to tak, že v takových případech se pokaždé vedle konfiskace stanoví pokuta 20 říšských tolarů (Rthl), z níž má jeden pachtýř nebo udavatel obdržet třetinu.

Aby však

6. byla obci (Comunität) částka pachtu ve všech ohledech zajištěna, dávají výše zmínění pachtýři, a to Christoph Klüchtner a Joseph Kreüz nejprve opět [do zástavy své majetky], dále Franz Carl Rödig dvě jitra pole na dolním vrchu na Schönthau, ležící nad Fützmühlem (mlýnem) zahradníka Johanna Adama, jako hypotéku (pro Hypotheca), což se tímto potvrzuje a společně a nerozdílně zavazuje. [Jelikož obě strany slíbily dostát výše obsaženým bodům], byly proto k tomu [na svědectví] vyhotoveny dvě stejně znějící smlouvy s [...] zdejším potvrzením [vydané v Horním Slavkově].

[Podpisy / svědci:] Johann Anton [?], zdejší purkmistr[?] [?], filial Doll[?], Johann Georg [?], Johann Simon [?], Johann David [?], Johann Georg [?], Johann Georg Fr[?], Johann Georg [?], Augustinus Sch[?], Johann Joseph [?].

[Ratifikace:] [Jménem] nejvyšších úřadů mincmistra a horního hejtmana (Münz- und Berg-Meister-Ämter) v Království českém se tato pachtovní smlouva, nakolik po právu (in quantum de jure), tímto ratifikuje. Dáno v Praze dne 22. října roku 1768.

Skutečný tajný rada Jeho římského císařského, královského apoštolského Veličenstva, jakož i rada zemského gubernia, nejvyšší dvorský lenní soudce, předseda delegovaného sboru ve věcech nejvyššího knížete a komisařů, a rovněž nejvyšší mincmistr a horní hejtman v Království českém atd. V jeho nepřítomnosti (In Ejus absentia).

Thaddäus Bittner[?] vl. r.
Johann Joseph Urtica[?]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Heünt zu End gesetzten dato ist zwischen einem löbl: Magistrat der Königl: Freystadt Schlaggenwald mit Zuziehung der gesambten Gemeinde, in Nahmen der gesambten Burgerschafft, an einen dann [Theil], denen hiesigen Mitburgern Christoph Klüchtner, Joseph Kreüz und Franz Carl Rödig, am andersten Theil, nach hier gezeigtem Pacht-Contract, der auch [über] ihre Ratification abge[fasset?] und beschlossen worden; alß:

1mo Verpachtet eingangs ernanntes löbl: Magistrat sambt der Gemeinde das allhiesige Branntwein-Trafficum auf drey nacheinander folgende Jahre, von[m] Fest des heyl: Johann Baptista, alß den 24. Juny 1768 anfangend biß 1771 den 24. Juny inclus:, denen allhiesigen Mitburgern Christoph Klüchtner, Joseph Kreüz und Franz Carl Rödig, dergestalten: daß sie Pachter sich verbunden haben, hier solche drey Pacht-Jahre an Pachtschilling jedes [Jahr] neunhundert Gulden Reinl., und alßo jährl: 300 fl, und diese zwar in quartaligen ratis jedesmahl anticipato mit 75 fl in gut gangbarer Münz in die Stad-Camerey gegen Quittung baar und richtig abzuführen, und solchergestalten vorhandene Pacht-Zeit ohne einigen Ausfluß und Wiederclag beständigst zu continuiren gehalten seyn sollen, wie dann sie Pachter für den Pacht [privative] ac in solidum zu haften haben, dahingegen stehet

2do Ihnen Pachtern frey, den consumirenden Branntwein von frembden Orthen durch Christen oder Juden [ausser] zu schaffen, jedoch daß die Stadgemeinde abgeordnet machen für die Branntwein-Ansatzung, oder wann sonsten eine Ausschreibung einer Abgaabe erfolgen solte, dafür zu haften nicht schuldig, mithin ütwas beyzutragen nicht verbunden seyn solle.

3tio Sofern die Pachter gehalten, die von aus[wärtigen?] Höcken, oder die geil[?] von ober Höfen [gegeben?] von jedem Burger ohnuntgeldtlich, wie [?] hin nach dem abgesteckten Maaß zu nehmen, von denen unterschiedlichen Gebäuen aber sollen sie in der Maaß Zugab, wie gleich in der Höcken haben, jedoch die übrigen und zwar für jedes Fierseidel denen Fremden oder Burgern 3 xr zu zahlen schuldig seyn, allermaßen aber bey dem ordinari Bier die Maaß sich nicht ergeben [solte], sie Pachter jedannoch zufrieden sich zu stellen; wann aber ein Übermaaß sich weigerte, dieselbe solten zu Gemüeth[?] sätten, welches auch in einem Fale dahin zu verstehen ist, wann die Burgerschafft wehrender Pacht-Zeit das gantze Jahr hindurch auch unter Höfen Bier baüen solte.

Gleichwie aber

4to nicht zu gestatten ist, daß die Pachter ihren Brandwein nach eigenem Willkühr: er seye in der Qualität gut oder schlecht: um einen höheren Preiß verkauffen mögen; alßo ist auch jedesmahl bey vorkommenden, oder sich beschwerenden derselben die Tax auf derley Sorten des Branntwein in dem Burgermeister-Amt in Beysein einiger Comissarien zu setzen.

5to Hingegen sollen sie Pachter wieder alle Schlendorffen[?], Introhäusern und sonstigen Pachtern gesichert und gehandhabt werden, dergestalten: daß in derley Fällen jedesmahl nebst der Confiscation 20 Rthl Straf, wovon ein Pachter oder der Denunciant das Dritte zu empfangen haben sollen, festgesetzet seyn.

Damit aber

6to die Comunität des Pacht-quanti in alle Wege gesichert seyn möge; so thuen mehr berührte Pachter, und zwar Christoph Klüchtner und Joseph Kreüz sich zuvorderst wiederum in beziehen, dann Franz Carl Rödig zwei Tagwerk Feld an unteren Berg auf Schönthau, über des Johann Adam Gärtners Fützmühl gelegen, pro Hypotheca, wie hiemit bescheinet und in solidum obligiret [wird]. [Da nun vorher enthaltene Puncten von beeden Theilen nachzukommen versprochen], so [haben]; So ist auch zu dessen [Urkund] zwey gleichlautende Contract cum [...] hiesiger Fertigung [zu Schlaggenwald ausgestellt].

[Unterschriften/Zeugen:] Johann Anton [?], Sr. t: Amts-Burg[ermeister?] [?], filial Doll[?], Johann Georg [?], Johann Simon [?], Johann David [?], Johann Georg [?], Johann Georg Fr[?], Johann Georg [?], Augustinus Sch[?], Johann Joseph [?].

[Ratification:] [Von den] Obersten Münz- und Berg-Meister-Ämter[n] im Königreich Böheim wegen [wird] gegenwärtiger Pacht-Contract in quantum de jure hiermit ratificirt. Geben Prag den 22t 8bris [Octobris] Ao 1768.

Der Röm: Kais: Königl: Apostol: Majest: würcklich-geheimer- wie auch Landes-Gubernial-Rats, Obristen Hof-Lehen-Richter, des Consessus Delegati in Causis Summi Principis et Comissorum Praeses, dann Obrister Münz- und Berg-Meister im Königreich Böheim ss. In Ejus absentia.

Thaddäus Bittner[?] mp.
Johann Joseph Urtica[?]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2272

Marie Rozina Tilligová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Antonína Plaße a Josefa Matyáše Jordana poslední vůli.

Datace: 23.09.1768

Ústní poslední vůle Marie Rosiny Filliginové ze Slavkova (Schlaggenwald), sepsaná 16. září 1768 před svědky a vyhlášená na tamní radnici 26. září 1768. Zůstavitelka odkazuje své duši Bohu a tělo pohřbu u zdejšího kostela, na pohřeb vyčleňuje peníze, a dále rozděluje mezi příbuzné a služebné dívky oblečení, plátno, truhly a další drobné věci.

Závěť Marie Rosiny Filliginové, Horní Slavkov (Schlaggenwald), 1768

My, níže podepsaní, jsme byli Marií Rosinou Filliginovou přizváni jako řádní svědkové k sepsání její poslední ústní vůle. Tímto dosvědčujeme, že jmenovaná Marie Rosina Filliginová dnes, 16. září tohoto roku, večer, při dobré rozvaze a z upřímného rozhodnutí, avšak při rozumné mysli a zdravém úsudku, zcela srozumitelnými slovy pronesla svou poslední vůli o tom, jak se má po jejím skonu naložit s jejím majetkem. Vůli sepsala takto:

Za prvé poroučí svou ubohou duši svému božskému Stvořiteli, Vykupiteli a Posvětiteli, nejsvětější trojjediné bytosti Ježíše Krista, dále přímluvě Matky Boží Marie a všech svatých. Tělo pak odevzdává zemi a přeje si, aby bylo pohřbeno u zdejšího (farního) kostela podle katolického obyčeje. Za tímto účelem určuje, že na její pohřeb, konaný patrně u pánů v Kaltenbrunnu, se má vynaložit částka 15 zlatých (údaj je v předloze nejistý).

Za druhé je její výslovnou vůlí, aby se kromě dále uvedených odkazů, a rovněž pro Kláru, ještě koupil hrubý kus plátna a jeden hnědý kabát (přesné určení této položky předloha neuvádí jasně) pro její dceru Barboru Dietrichovou, která je má dostat jako první. Z peněz utržených z prodeje (zřejmě části pozůstalosti) mají být za její ubohou duši slouženy mše.

Za třetí odkázala dětem Jana Jiřího (jméno v předloze nejisté, patrně Fluß) jasně červený kabátek (kytli) a dva lokte plátna, a dále cosi (blíže neurčeno). Anně Kateřině Dietrichové odkázala hnědý kabátek, jednu zástěru a také asi půl velkého kusu plátna (přesná míra v předloze chybí).

Za čtvrté má být podle poslední vůle zůstavitelky manželce Josefa Deindla (jméno nejisté) vydána jedna velká a jedna menší truhla i s příslušenstvím, a rovněž ona velká truhla.

Za páté má připadnout (patrně dalším osobám ze zdejšího okolí, blíže neurčeným, a třem jejím dcerám) černý oděv a jedno menší roucho; malé děvečce má náležet menší roucho.

Za šesté odkazuje zůstavitelka své sestře Barboře Dietrichové 4½ lokte příze a přibližně 17 loktů (dalšího materiálu, blíže neurčeného), které se nacházejí u Šimona Rößlera (jméno nejisté), patrně v úschově. Dále jí odkazuje kabátek, plátno s velkým modrým vzorem, ubrus s velkým modrým vzorem, dva páry (blíže neurčené položky, snad rukavic nebo obuvi), dva páry punčoch, jednu skříňku, jednu modrou truhlici, kus hrubého plátna a dva ručníky. Tímto zůstavitelka svou poslední vůli ve vlastním rozsahu ustanovuje a zřizuje. Přitom pamatuje i na další věci, jejichž přesný obsah předloha nezachovává, s výslovným (dalším přáním, které není čitelné).

Na závěr svědkové stvrzují, že tato ústní poslední vůle má být podepřena jejich vlastnoručním potvrzením. Stalo se dne 23. září 1768.

Podpisy svědků:
- (jméno nečitelné) jako dožádaný svědek
- Josef Matyáš Jordan, jako svědek
- (další podpis, nečitelný)

Vyhlášeno na radnici v Horním Slavkově (Schlaggenwald) dne 26. září 1768. Purkmistr, rychtář a rada tamtéž.

(Na rubové straně listiny jsou červené pečeti a svislý nápis: „Závěť Filliginové". Zbytek strany je prázdný.)

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

ZÁVĚŤ Marie Rosiny Filliginové, Horní Slavkov (Schlaggenwald) 1768

[str. 1]
My níže podepsaní, Marií Rosinou Filliginovou k sepsání její poslední ústní vůle přizvaní řádní svědkové, tímto osvědčujeme, že jmenovaná Marie Rosina Filliginová [...] při dobré rozvaze [...] z opravdového rozhodnutí [...] dnes 16. září t.r. večer, při dobrém uvážení, avšak při rozumné mysli a zdravém rozumu, zcela srozumitelnými slovy sepsala svou ústní poslední vůli o tom, jak se má naložit po jejím skonu, a to takto:

Za prvé: poté, co svou ubohou duši [poroučí] svému božskému Stvořiteli, Vykupiteli a Posvětiteli, nejsvětější trojjediné[mu] Ježíši Kristu, pak [...] Rodičce [...] Matce Boží Marii a všem svatým [...], tělo pak odevzdává zemi, a to má být pohřbeno u zdejšího [farního] kostela podle katolického obyčeje. A za tím účelem chce tímto určit, aby na její pohřeb [...] u pánů [...] v [Kaltenbrunnu?] [...] 15 [zl?] (tímto ustanovuje).

Za druhé: je její výslovná vůle, aby jí [...] kromě níže uvedených odkazů, jakož i pro Kláru [...], ještě k hrubý kus plátna, pak hnědý [...] [kabát?] [...], k jejímu [...] dceři Barboře Dietrichové, kterou má mít napřed, koupeno; a z utržených peněz mají být za její ubohou duši slouženy [mše].

Za třetí: dětem Jana Jiřího [Fluße?] odkázala pod jménem odkazu jasně červený kabátek (kytli), dvě lokte plátna a jeden [...]; Anně Kateřině Dietrichové hnědý kabátek a jednu [zástěru], též půl [...] velký kus plátna.

[str. 2]
Za čtvrté: podle [...] poslední vůle má být [manželce?] Josefa deindla[?] vydána jedna velká a jedna menší [truhla?] i s [...], pak ta velká truhla.

Za páté: má [rovněž] [...] a třem jejím dcerám [...] zdejším [...] a děvečce [...] černý [...], [...], a jedno malé [...] má náležet malé děvečce.

Za šesté: odkazuje [zůstavitelka] své sestře Barboře Dietrichové 4½ lokte příze a přibližně 17 [loktů?] [...], jež se nacházejí u mne, Šimona [Rößlera?], v [úschově?]; jakož i [...] kabátek, [...] s velkým modrým [...] plátno, [...] s velkým modrým [ubrusem], [...] 2 [dobré?] páry [...], 2 páry punčoch, jednu [...] skříňku, jednu modrou truhlici, [...] hrubé plátno, 2 [ručníky?], to [...]. A tímto [zůstavitelka] svou [poslední vůli] ve vlastním [...] ustanovuje a zřizuje. Přitom [...] pro tam [...] pamatuje, s výslovným [...]

[str. 2, závěr / ověření]
[...] tuto svou ústní poslední vůli aby [...] byla podepřena; na důkaz toho [vlastní] [...] a [vlastnoruční potvrzení]. Stalo se dne 23. září 1768.

[Podpisy svědků:]
[...] jako dožádaný svědek
Josef Matyáš Jordan [jako svědek]
[další podpis, nečitelný]

[str. 2, zcela dole:]
Vyhlášeno na radnici v Horním Slavkově (Schlaggenwald) dne 26. září [1]768.
Purkmistr, rychtář a rada tamtéž.

[str. 3 = rubová strana / obálka: červené pečeti; svislý nápis na okraji:]
Závěť [...] Filliginové.
[Zbytek strany prázdný.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TESTAMENT der Maria Rosina Filligin, Schlaggenwald 1768

[S. 1]
Wir Endes unterschriebene, von der Maria Rosina Filligin in Aufnehmung ihrer letztwilligen mündl[ichen] Disposition requirirte ordentliche Zeugen, thun urkunden hiemit, daß aus mündlich besagter Maria Rosina Filligin unter[schriebenen?] [...] bey wohl bedächtigem [...] von wahr[er] Entschließung [...] heut den 16. Sept: a.c. abends, von wohl[em] Bedacht, jedoch bey vernünftigem Verstand und gesunder Vernunft, mit gantz deutlichen Worten ihren mündl[ichen] letzten Willen, wie es nach ihrem Hinscheiden gehalten werden solle, folgender Gestalten verfaßt haben, und zwar:

Erstens: nachdem[?] dieselbe ihre arme Seel ihrem göttlichen Erschaffer, Erlöser und Heiligmacher, die[m] allerheiligsten dreieinigen JEsu Christi, dann der [...] und von der [Gebärerin?] [...] Mutter Gottes Maria und all[en] heiligen [...] den Leib aber überläßt zu der Erde, und dieser bey der hiesigen [Pfarr-]Kirchen dem catholischen Gebrauch nach befördiget werden solle, und will zu dem Ende, daß zu ihrer Begräbnüß diejenige[n] bey denen Herrn [...] in [Kaltenbrunn?] auch stehend[?] werden 15 [fl?] hiemit bestimmen.

Zweytens: ist ihr ausdrücklicher Willen, womit ihr [...] hie[be]ß außer nachstehenden Legaten, wie auch für Clara [...] noch zu groben Stük Leinwand, dann mir bräunen [...] [Kork/Rock?] [...] das [Mütt-]Holz, zu dem ihrigen Tochter Barbara Dietrichin, den vorhin haben solle, erkaufet, und von dem verlösenden Geld [Messen?] für ihr arme Seel gelesen werden müßen.

Drittens: hat sie des Johann Georg [Fluß?] Kindern ein hochroths Kittel, zwey Ellen Leinwand, und ein [...] Anna Catharina Dietrichin das braun[e] Kittel, und ein [Fürtuch/Schürze], auch ein halb [...] groß Stük Leinwand legati nomine verschafft.

[S. 2]
Viertens: soll der [...] letztwilligen[?] Disposition gemäß eß[?] Joseph deindl[?] Ehe[weib?] eine grosse und ein[e] kleiner[e] [Truhe/Tröchter?] sambt Zügl, dann die grosse Truhen verabfolget werden.

Fünftens: soll [ebenden] [...] der [...] und dreyer ihrer Töchtern [...] allhier [...] und [...] Mägdlein ein schwarze[r] Kord[?], [...] Röstl, und [...] ein kleines Röstl [...] die klein[e] Magd gebühren.

Sechstens: vermacht die [Testatorin] ihrer Schwester Barbara Dietrichin 4½ Eller Garn, und ohngefähr 17 [Ellenbogen?] [...], so sich bey mir Simon [Rößler?] in der [Herberg?] befinden, wie auch [...] Kittel, [...] mit grossen blau[en] [...] Leinwand, [...] mit grossen blau[em] [Tisch]tuch [...] 2 [gute?] baar [...], mit baar[?] [...] 2 baar Strimpf, ein [...] Kastl, ein blau[e] Lade, [...] groben Leinwand, 2 [Handtücher?], das [...] solch[es]. Und stück[?] die [Testatorin] ihre [...] in eigenem [...] hiemit constituiren und errichten. Darbey sie [...] für die dahin [...] bedenkt, mit ausdrücklichem [...]

[S. 2, Schluss / Beglaubigung]
[...] diesen ihren mündl[ichen] letzten Willen, aufs [...] zu stützen; urkund dessen [ihrer/dero] eigenen [...] und [handschriftlichen?] [Fertigung?] [...] Actum den 23. Sept: 1768.

[Unterschriften der Zeugen:]
[...] als erbetener Zeuge
Joseph Matthias Jordan [als Zeuge]
[weitere Unterschrift, unleserlich]

[S. 2, ganz unten:]
Publicirt ob dem Rathhaus Schlaggenwald den 26. Sept 768.
Bürgermeister, Richter und Rath allda.

[S. 3 = Rückseite/Umschlag: rote Siegel; senkrechte Aufschrift am Rand:]
Testament der [...] Filligin.
[Rest der Seite leer.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2273

Jan Josef Neidhart z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Antonína Plaße a Josefa Antonína Mayera poslední vůli.

Datace: 14.11.1768

Testament (poslední vůle) horlivoslavkovského měšťana Johanna Georga Neithardta z 14. listopadu 1768, sepsaná před dvěma svědky. Zůstavitel v ní potvrzuje platnost manželské smlouvy s manželkou Genofevou[?] a určuje, jak má být po zaplacení dluhů pozůstalosti rozdělen majetek mezi čtyři žijící děti a mezi manželku i děti z obou manželství.

Testament pana Johanna Georga Neithardta, Horní Slavkov, 14. listopadu 1768

(Listina nese papírový kolek s erbem v hodnotě 1½ krejcaru.)

Léta 1768, dne 14. listopadu, se na nás, níže podepsané zástupce města, obrátil pan Georg[?] Neithardt, zdejší měšťan a patrně obchodník, s prosbou, abychom sepsali jeho poslední vůli. Učinil tak na vlastní žádost a při plném rozumu, v němž jsme ho skutečně zastihli. Jeho vůle zněla takto:

- Zaprvé – manželská smlouva, kterou uzavřel se svou nynější manželkou Genofevou[?] a kterou schválil (ratifikoval) slovutný magistrát, má zůstat i nadále v platnosti.

- Zadruhé – čtyřem dosud žijícím dětem, které z tohoto manželství vzešly, má být po zaplacení všech dluhů pozůstalosti přesně rozdělen podíl na stejné díly, počínaje nejstarším z nich.

- Zatřetí – co po tomto rozdělení ještě zbude, má být rozděleno mezi nynější manželku (hospodyni) a děti zplozené jak z prvního, tak z druhého manželství. S jednou výhradou: nejmladší[?] dcera Anna Maria[?] má být spolu s ostatními dětmi z tohoto svazku do dělení řádně započtena a v tomto uspořádání má zůstat – a to i s ohledem na vydržování jejího manžela.

Na potvrzení tohoto pořízení listinu podepsal nejen sám zůstavitel, pan Joseph[/Georg?] Neithardt, ale i oba k tomu přizvaní svědkové – aniž by jim nebo jejich dědicům z tohoto podpisu vzešla jakákoli škoda či újma. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne a léta jak výše uvedeno.

Podpisy:
Johann Georg Neithardt, zůstavitel
Johann Anton Ihle[?], jako svědek
Joseph Anton Thöne[?], jako svědek

Na rubu listiny je poznámka: „Testament pana G. N. Neithardta."

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Papírový kolek s erbem: „1½ krejcaru".]

Léta 1768 dne 14. listopadu pan Georg[?] Neithardt, zdejší měšťan a [obchodník?], nás níže podepsané [zástupce] města, na své předchozí vyžádání, při dobrém rozumu, v němž jsme ho skutečně zastihli, [požádal, aby byla sepsána] jeho poslední vůle, a to takto:

Zaprvé: Manželská smlouva uzavřená s nynější paní manželkou Genofevou[?] a schválená (ratifikovaná) slovutným magistrátem má zůstat v platnosti.

Zadruhé: Vůle zůstavitele směřuje k tomu, aby čtyřem dosud žijícím [z tohoto svazku zplozeným] dětem, po zaplacení dluhů pozůstalosti, byl [podíl] přesně rozdělen na stejné díly, [počínaje] nejstarším.

Zatřetí: Co po tomto ještě zbude, má být rozděleno mezi nynější [manželku/hospodyni] a děti zplozené z prvního i druhého manželství; avšak s tou výhradou, že [?] Anna Maria, ta nejmladší[?], má být spolu s [ostatními] zplozenými dětmi, po [… vydržování jejího manžela jakožto jeho …], započtena a má [tak] zůstat.

Na potvrzení toho tuto [listinu] podepsal nejen sám pan zůstavitel Joseph[/Georg?] Neithardt, nýbrž i oba k tomu vyžádaní svědci, avšak bez škody a újmy jim i jejich [dědicům]. Tak se stalo ve Slavkově (Schlaggenwald), den a rok jak výše uvedeno.

Johann Georg Neithardt, zůstavitel
Johann Anton Ihle[?], jako svědek
Joseph Anton Thöne[?] [jako svědek]

[Rubová strana:] Testament pana G[eorga] N[eithardta] Neithardta.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Papiersteuer-Stempel mit Wappen: „1½ K."]

Anno 1768 den 14. Novemb[er] hat Herr Georg[?] Neithardt, allhiesiger Burger und [Handelsmann?], uns Stadt-Unterfertigten, auch vorheriger ge=betenen anlangen[Anlangens], bey guter Vernunft, in welcher wir Ihn würck[lich] angetroffen h[aben], seiner letzter Willens=Meinung, als fer=[?]:oßnet[?], als:

1mo soll der letzt mit jetziger Frau Ehewirthin[?] Genofeva geschlossenen[?] und dem löb[lichen] Magistrat ratificirten Ehe=Contract[?] sein Verbleiben[?] haben.

2do gehet die Willens=Meinung dahin, das die annoch beim Leben sich befindliche vier[?] :gogner[?] 4 Kinder, nach bezahlten Verlassen=schulden, dem ältesten [?] genau[?] Ihre auch Abtheilung in [einen] gleichen Theil ge[macht?] werden sollen.

3tio was solchen[nach] annoch übrig erbleibet, soll unter die dermahlige Haus[frau?], dann aus Erster und ander[er] Ehe erzeigte Kinder vertheilet werden; Jedoch mit diesen Beystand[?], das die [?] Anna Maria, die klein[ste?], mit den ehig[?] erzeigten Kindern, nach [… ausgehaltung ihres Ehemannes als sein …] mitfahren eingezehlt werd, und erbleiben solle.

Zur Beglaubnus dessen hat solches allein Herr Testator Joseph[/Georg?] Neithardt, son=den auch bede hierzu Erbettene Zeugen, :doch Ihnen und den Ihrigen ohne Schaden und Nachtheil, unterfertiget. So geschehen Schlaggenwald die et anno ut supra.

Johann Georg Neithardt, Testator
Johann Anton Ihle[?], qua testis
Joseph Anton Thöne[?] [qua testis]

[Rückseite:] Testamentum des Hrn. G[eorg] N[eithardt] Neithardt.

Zobrazit originál na Porta fontium →