Listina města Horní Slavkov lio2494
Hans Schönling(?) z Horního Slavkova kvituje radě města Horního Slavkova půlroční úrok.
Datace: 23.04.1605
Jde o kvitanci (potvrzení o splacení dluhu) z roku 1605, kterou vydal Hans von Spannau ve Slavkově (Schlackenwerth/Ostrov). Listina dokládá, že dlužná částka – patrně několik set až přes tisíc tolarů – byla vyrovnána a dlužník je jí zproštěn. Text je bohužel na mnoha místech nečitelný nebo nejistý, takže řadu podrobností (přesnou výši dluhu, adresáty, okolnosti) nelze s jistotou rekonstruovat.
Listina je datována rokem 1605 (údaj je uveden vpravo nahoře).
Já, Hans von Spannau [jméno není zcela jisté], sídlící patrně ve Slavkově (Schlackenwerth), se v listině vyjadřuje k nějakému dluhu. Text je na tomto místě značně poškozený a nečitelný, takže přesné okolnosti nelze rekonstruovat – patrně jde o potvrzení, že dluh byl vyrovnán či kvitován.
Dále se listina obrací k ctihodným a moudrým pánům (jejich jména se nedochovala) ve věci onoho dluhu, a to náležitě a patrně po právu. Zmiňuje se počestný či řádný [výraz nejistý] postup spolu s dlužním listem a milostivě odvedeným úrokem – bližší údaje jsou opět nečitelné.
Z dochovaných zlomků vyplývá, že dlužná částka činila patrně tři sta [číslice nejistá] šest [pokračování chybí] – snad až kolem tisíce tolarů. Text dále uvádí, že dluh byl zaplacen, a zmiňuje obě zúčastněné strany.
Následuje hustě psaná, opakující se právní zříkací a kvitanční formule, v níž dlužník i obě strany prohlašují pohledávku za zcela vyrovnanou a zproštěnou. V této formuli se opakovaně objevují slova „Lang" (dlouho), „Platz", „Inn" a „Pas" jako ustálené součásti právního textu; slovo „ledig" znamená zproštěn, volný, vyrovnán.
Listina uvádí, že dlužník je zproštěn [dluhu] na den svatého Jiří, tedy 24. dubna, ve Slavkově (Schlackenwerth) roku tisíc šest set pět [1605]. Zdá se, že text zmiňuje i podpis, ale toto místo je nečitelné.
Vpravo dole, u přitištěné voskové pečeti, je vlastnoruční podpis: Hans von Sp[annau?] [jméno není zcela jisté].
Na levém okraji listiny je otisknuto archivní razítko: ARCHIVIUM REICHENBERGENSE.
Poznámka ke stavu pramene: Jde o jediný drobný list (kvitanci, resp. dlužní úpis) z roku 1605, psaný kurentem s mnoha zkratkami a místy vybledlým inkoustem. Ve složce se dochovalo šest „stran", jde ale o bajtově totožné duplikáty téhož skenu – jde tedy o jediný dokument rozdělený do pěti vodorovných pruhů (text je v pruzích b1–b4, pruh b5 je z větší části prázdný rub s pečetí). Nejistá místa v přepisu jsou v předloze označena otazníkem a hustě opakující se právní formule byla pro přehlednost shrnuta.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Datace vpravo nahoře:] 1605
Já, Hans von Spann[au?] [?] v [Slavkově / Ostrově – Schlackenwerth?] [ohledně?] [...]
[...] [tu?] [...] [...] dluh [...] [kvituji / považuji za vyrovnaný?] [...]
[...] ctihodným a moudrým pánům [...] onoho dluhu
[...] náležitě a [po právu?] [...]
[Počestnou / řádnou?] [...] spolu s [...] dlužním listem
[...] [...] milostivě odvedený úrok z [...]
[takže?] vším tím jsem [tři?] [sta?] [?] šest [...] dlužen [byl?]
[...] [tisíc?] tolarů [= tolary]; a když jsme nyní [jemu / podle toho?]
[...] zaplatili [...] [...] [strany?] [a?]
[…věrná, hustě psaná zříkací a kvitanční formule: dlužník i obě strany prohlašují pohledávku za zcela vyrovnanou a zproštěnou; výrazně psaná slova „Lang" (dlouho), „Platz", „Inn" a „Pas" jsou součástí této opakované právní formule; „ledig" = zproštěn, volný, vyrovnán …]
[...] [...] [...] [...] [příslušné?] [odvedené?]
zproštěn [...] [...] na den svatého Jiří [24. dubna]
v Ostrově (Schlackenwerth) [roku] tisíc šest set pět [= 1605] [podepsáno?]
[...]
[vpravo dole, u přitištěné voskové pečeti, vlastnoruční podpis:]
Hans von Sp[ann?au?] [?]
[na levém okraji archivní razítko: ARCHIVIUM REICHENBERGENSE]
Poznámka: Listina je jediný drobný list (kvitance / dlužní úpis) z roku 1605, psaný kurentem s mnoha zkratkami a místy vybledlým inkoustem; všech šest „stran" ve složce jsou bajtově totožné duplikáty téhož skenu, takže jde o jediný dokument o pěti vodorovných pruzích (text v pruzích b1–b4, pruh b5 je převážně prázdný rub s pečetí). Nejistá místa jsou označena [?] a hustá opakující se právní formule je shrnuta.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Datierung oben rechts:] 1605
Ich Hans von Spann[au?] [?] zu [Schlackenwerth?] [zu?] [petter? wegen?] [...]
[...] [die?] [...] [...] schuldt [...] [quitt? gelten?] [...]
[...] den [Erbarn?] [und?] weisen Herrn [...] der schu[ldt?]
[...] gemaß[en] und [recht?] der [...] [...]
[E]rbarlichen [?] [...] sambt [...] schuldbrieff
[behalt?] [...] gnedig[en] [geben?] zinß von [...]
[so?] alle[s] ich seint [Drei?] [hundert?] [?] sechs [...] schuldig [bin?]
[gewesen?] [...] [tausent?] [taler? = taler] + so wir nun [seins?] [dem?]
[...] [bezahlt?] [...] [...] [die?] [Parteien?] [und?]
[…věrohodná, hustě psaná zříkací a kvitanční formule: dlužník i obě strany prohlašují pohledávku za vyrovnanou, "Lang" (= dlouho), "Platz", "Inn" a "Pas" jsou zde součástí opakované právní formule; „ledig" = zproštěn, vyrovnán …]
[...] [Lang?] [Platz?] [Inn?] [Pas?] [gehörigen?] [geben?]
ledig [...] [...] auf den tag Georgi
[zu] Schlackenwert sechs hundert fünff [= 1605] [haben?] [unterschrieben?]
[...]
[unten rechts, bei aufgedrücktem Wachssiegel, eigenhändige Unterschrift:]
Hans von Sp[ann?au?] [?]
[am linken Rand Archivstempel: ARCHIVIUM REICHENBERGENSE]
Listina města Horní Slavkov č. 913
Šimon Flemming, konvář v Horním Slavkově, činí poslední vůli.
Datace: 28.03.1605
Listina je závětí Simona Flemminga, měšťana a pánvíře v Horním Slavkově, sepsanou 28. března 1605. Flemming v ní odkazuje veškerý svůj majetek manželce Susanně a upravuje, jak se má naložit s dědictvím jeho čtyř dcer (Margrethy, Susanny, Katharina a Lucretie) a s prostředky svěřenými jejich poručníkům Casparu (Knaustovi?) a Andreasi Rudolfovi, pokud by se vdova znovu provdala. Závěrečná část listiny je na pravém okraji skenu oříznutá, takže poslední ustanovení a ověřovací formule jsou dochovány jen zčásti.
ZÁVĚŤ SIMONA FLEMMINGA, MĚŠŤANA A PÁNVÍŘE V HORNÍM SLAVKOVĚ, 28. BŘEZNA 1605
Ve jménu Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha svatého, amen.
Já, Simon Flemming, měšťan a pánvíř (majitel cínové huti) zde v Horním Slavkově, jsem uvážil nejistotu lidského života – že my lidé všichni, jeden každý, musíme zemřít, jsme podrobeni časné smrti, a že není nic jistějšího než smrt a nic nejistějšího než hodina smrti.
Poněvadž mě milý Bůh už nějaký čas zkoušel pod metlou a křížem rozličnými tělesnými neduhy a navštívil mě bolestmi, rozhodl jsem se nedávno s dobrou rozvahou, při zdravém rozumu a ze svobodné vůle sepsat uváženou závěť. Chci tím zajistit, aby po mé smrti i po smrti mé milé manželky byl zažehnán veškerý spor a svár a aby se s tím, čím mě Bůh z milosti obdařil, naložilo v dobrém pokoji a svornosti, bez jakékoli nevole, tak jak je uvedeno níže.
Předně poroučím svou duši milému Bohu do věrných rukou, který ji svým svatým hořkým utrpením – jak zní zbožná formule – vykoupil svým utrpením a smrtí; tělo ať odpočívá v zemi. Žádám si po způsobu všech blažených křesťanů radostné vzkříšení a v den nejposlednější radostné vzkříšení, a poté život věčný.
Za druhé odkazuji a odevzdávám své milé manželce Susanně po své smrti veškerý svůj statek a majetek, dům i dvůr, movitý i nemovitý, do plné a úplné držby – tak, jak jsem jej za svého života držel, užíval a požíval. Nic z toho není vyňato, ať už to má jakékoli pojmenování. To vše jí patří jako vlastní majetek. Jediné dceři a nevlastním dětem náleží to užívat, požívat a brát z toho a dle libosti s tím nakládat (v předloze na tomto místě nejisté slovo, patrně „Theuringer").
A pokud by ona ze svobodné, nakloněné vůle chtěla svému nebo jinému dítěti, které se k ní zachová poslušně a dětinně, něco poskytnout či dát, ať to zůstane zcela na její svobodné vůli – tímto je to tak ustanoveno.
Pokud by však Bůh rozhodl, že by se má manželka Susanna (jméno na tomto místě nejisté) znovu provdala, pak mají mé zanechané peníze i celý můj statek být ve všem rozděleny rovným dílem mezi mé poslední čtyři děti, totiž Margrethu, Susannu, Katharinu a Lucretii, a jejich příbuzní ať na to nemají žádný další nárok.
Co můj nevlastní poručník Caspar (patrně Knaust) vzal do úschovy a co se při řádném vyúčtování shledá, ať v případě dalšího provdání připadne přednostně i ostatním dětem, a ať je při tom dbáno na spravedlnost, aby byla zachována rovnost.
Rovněž to, co je svěřeno druhému nevlastnímu poručníkovi, Andreasi Rudolfovi, ať při řádném vyúčtování zůstane u něj, anebo ať je rozděleno přednostně rovným dílem.
Nakonec si vyhrazuji: kdyby mě Bůh Všemohoucí podle své božské vůle a zalíbení zachoval při delším životě, vyhrazuji si právo tuto svou závěť a poslední vůli zmenšit, rozmnožit, změnit, ba i zcela zrušit a prohlásit za neplatnou, podle svého uvážení.
Nakonec se obracím na ctihodné a počestné (patrně radní či svědky) s prosbou, aby...
Zde je text na pravém okraji dochovaného skenu oříznutý, takže další ustanovení jsou čitelná jen zčásti:
Za druhé se zmiňuje jakási dědičná záležitost, Rudolf a další majetkové ustanovení, patrně pro případ, že by se manželka znovu provdala.
Za třetí je řeč o nějaké roční částce nebo povinnosti a znovu o provdání.
Za čtvrté se zmiňují dědicové a jakýsi prospěch (Vortheil), ale přesný smysl už z dochovaného zlomku nelze rekonstruovat.
Závěrečná ověřovací formule uvádí, že listina byla vlastní rukou napsána a podepsána, vlastním rukopisem a pečetí zpečetěna a stalo se tak dne 28. března léta 1605.
Strany 4 a 5 sešitku jsou prázdné, respektive jde o rubové strany bez textu.
Poznámka: Jde o po jednotlivých rozevřeních fotografovaný sešitek. Hlavní souvislý text závěti je psán na levých stranách (str. 1–3). Pravé strany každého rozevření – tedy závěrečné články „za druhé / za třetí / za čtvrté" a datovací a pečetní formule – jsou na pravém okraji skenu oříznuty, takže jsou z nich čitelné jen počátky řádků a jejich obsah je zde proto jen shrnut. Jisté jsou tyto údaje: jméno pořizovatele Simon Flemming, jeho manželka Susanna, dcery Margretha, Susanna, Katharina a Lucretia, poručníci Caspar a Andreas Rudolf, místo Horní Slavkov (Schlackenwald) a datum 28. března 1605.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
ZÁVĚŤ SIMONA FLEMMINGA, MĚŠŤANA A PÁNVÍŘE (PFANNERA) V HORNÍM SLAVKOVĚ (SCHLACKENWALD), 28. BŘEZNA 1605
[Strana 1]
Ve jménu Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha svatého, amen.
Poté co jsem já, Simon Flemming, měšťan a pánvíř (majitel cínové huti / pánve) zde v Horním Slavkově, uvážil onu nejistotu [lidského života], totiž že my lidé všichni a jeden každý musíme zemřít, jsme podrobeni časné smrti a zemřít musíme, a [že] nic není jistějšího než smrt a nic nejistějšího než hodina smrti,
a poněvadž mě milý Bůh nějaký čas pod metlou a křížem rozličnými tělesnými neduhy stíhal a navštívil [bolestmi], rozhodl jsem se nedávno zřídit s dobrou rozvahou, při dobrém rozumu a zdravém úsudku, ze svobodné vůle uváženou závěť. Aby po mé i mé milé manželky smrti, obou nás, byl zažehnán veškerý spor a svár, a aby se s tím, čím mě Bůh z milosti obdařil, naložilo a zacházelo v dobrém pokoji a svornosti, bez jakékoli nevole, níže uvedeným způsobem.
Předně poroučím svou duši milému Bohu do věrných rukou, který ji svým svatým hořkým [utrpením]
[Strana 2]
[… zbožná formule: hořkým utrpením a smrtí Kristovou vykoupil; tělo ať odpočívá v zemi …] a žádám si po způsobu všech blažených křesťanů radostné vzkříšení a v den nejposlednější radostné vzkříšení a potom život věčný.
Za druhé (dále) odkazuji a leguji své milé manželce Susanně po mé smrti veškerý svůj statek a majetek, dům i dvůr, movitý i nemovitý, do plné a úplné držby, tak [jak] jsem jej za svého života držel, užíval a požíval; to vše, a nic není vyňato, ať to má jakékoli jméno. To jí patří jako vlastní [vlastnictví]. [Theuringer?] jediné dceři a nevlastním dětem [náleží] to užívat, požívat a brát, a dle své libosti s tím nakládat.
A pokud by ona ze svobodné, nakloněné vůle chtěla svému nebo jinému dítěti, které se k ní zachová poslušně a dětinně, něco poskytnout nebo dát, ať to stojí v její svobodné libovůli a tímto je [to tak] ustanoveno.
Pokud by však Bůh tak rozhodl, [že] má manželka [Susanna ?]
[Strana 3]
[… by se znovu provdala, pak] mé [zanechané] peníze i celý můj statek ať jsou ve všem rovným dílem rozděleny mezi mé poslední čtyři děti, totiž Margrethu, Susannu, Katharinu a Lucretii, a [tito] s ní spříznění ať na to nemají žádný další nárok.
Co můj nevlastní [poručník mých dětí] Caspar [Knaust?] vzal do úschovy a co se při dobrém vyúčtování shledá, ať to při dalším provdání připadne i ostatním dětem nejprve (přednostně), a [tak] mnoho budiž svoleno, aby v tom byla spravedlnost (rovnost).
Rovněž to, co je u mého druhého nevlastního [poručníka], Andrease Rudolfa, jemu svěřeno [jako jeho správa], ať při dobrém vyúčtování zůstane, anebo ať je to rovným dílem nejprve [rozděleno].
Konečně si také vyhrazuji: kdyby mě Bůh Všemohoucí podle své božské vůle a zalíbení zachoval při delším životě, [vyhrazuji si] tuto svou zřízenou závěť a poslední vůli zmenšit, rozmnožit a v ní změnit, ba i zcela zrušit a kasírovat (prohlásit za neplatnou) podle své libosti.
Posléze obracím se na ctihodné a počestné
[pravý sloupec / strana, na pravém okraji skenu oříznuto:]
[… prosba k ctihodným a počestným (radním / svědkům), aby …]
Za druhé [… mou dědičnou věc … Rudolf má … rovněž má … jiným způsobem … pokud se ona …]
Za třetí [… (milé?) … ročně … nic. … při provdání … mělo by se vše …]
Za [čtvrté?] [… a dědicové … stali by se, … se … prospěch (Vortheil) … ]
[Závěrečná a ověřovací formule: … vlastní rukou napsáno a podepsáno, vlastním rukopisem a [pečetí] zpečetěno … stalo se dne 28. března [léta patnáctistého a pátého = 1605] …]
[Strany 4 a 5: prázdné, resp. rubové strany, bez textu]
Poznámka přepisovatele: Jde o opening-by-opening fotografovaný sešitek; hlavní souvislý text závěti je psán na levých stranách (str. 1–3). Pravé strany každého rozevření (tj. závěrečné články „Za druhé / třetí / čtvrté" a datovací a pečetní formule) jsou na pravém okraji skenu uříznuty, takže z nich jsou čitelné jen počátky řádků; jejich obsah je proto shrnut. Jistá jsou jména (Simon Flemming; manželka Susanna; dcery Margretha, Susanna, Katharina, Lucretia; poručníci Caspar a Andreas Rudolf), místo (Schlackenwald / Horní Slavkov) i datum 28. března 1605.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
TESTAMENT DES SIMON FLEMMING, BÜRGER UND PFANNER ZU SCHLACKENWALDT (HORNÍ SLAVKOV), 28. MÄRZ 1605
[Seite 1]
Im Namen Gottes deß Vaters, Gottes deß Sohns, und Gottes deß heiligen Geistes, Amen.
Nachdem ich Simon Flemming, Burger und Pfanner hier zu Schlackenwaldt, den un[en]tlichen [= unendlichen/ungewissen] Zustand [des menschlichen Lebens] betrachtet [habe], wie wir Menschen alle und [ein] jeder einzelne sterben müssen, dem zeitlichen Tod unterworfen [sind] und sterben müssen, [und nichts] niemals [so] gewiss [ist], denn der Tod, und nichts ungewisser, denn die Stund deß Todts ist.
Weil mich denn der liebe Gott eine Zeit lang unter des Ru[t]en und Creutzes mit allerlei Leibesbeschwer[ung] angegriffen und [Sehnen/Schmerzen] gesucht [heimgesucht] hat, als hab ich mich kürzlicher entschlossen, ein bedenklich [= wohlüberlegtes] Testament mit gutem Bedacht, bei guter Vernunft und Verstand, freien Wesens und Willens aufzurichten. Damit, nach mein und meines lieben Wei[bes] beider Absterben, aller Streit und Zwietracht vermieden, und mit demjenigen, so [mir] etlich Gott aus Gnaden beschert hat, in gutem Fried und Einigkeit, ohne einigen Widerwillen, nachgehender Gestalt soll getan und gehalten werden.
Erstlichen befehl ich meine Seele dem lieben Gott zu getreuen Händen, der sie durch sein heilig bitter[es Leiden]
[Seite 2]
[… fromme Formel: durch das bittere Leiden und Tod Christi erlöst hat; der Leichnam soll der Erde …] und [be]gehre nach aller seligen Christen ein fröhlich[e] Auferstehung und an Jüngsten [Tag] eine fröhliche Auferstehung, und denn das ewige Leben.
[Z]um andern [= ferner] verschaffe und legire ich meinem lieben Weib Susanna nach meinem Tod all mein Hab und Gut, Haus und Hof, liegend und fahrend, in völliger ganzer Possession [= zum vollen Besitz], zu [verstehen wie?] ich es bei meinen Lebzeiten innegehabt, genossen und gebraucht hab, dasselbe alles, und [wird] nichts ausgeschlossen, wie es Namen haben mag. Dasselbig aigenthümlich [= eigentümlich/als Eigentum] gebührt [ihr]. [Theuringer?] [der] einigen Tochter und Stiefkindern [steht zu, es] zu [be]nutzen [Stief-]genießen und [ge]brauchen, auch demselben ihr gefallend zu gebaren [= damit nach Belieben zu schalten].
Und so sie aus freiem geneigtem Willen gegen [ihre]r oder anderen Kind[er], so sich gegen ihr gehorsamlich und kindlich erzeigt, etwas zu ihrem Leibe tun [= zuwenden] oder geben wollte, solle es zu ihrem willkürlichen freien Willen stehen, und hiermit gesetzt sein.
Da aber Gott gedacht [= verfügt, dass] mein ehelich Weib [Susanna ?]
[Seite 3]
[…sich wieder verheiraten würde, so soll mein hinterlassenes] Geld zu mein[em] ganzen Gut, ihn [= in] allem ein gleiche Teilung von meinen letzten vier Kindern, als Margretha, Susanna, Katharina und Lucretia, gehalten werden, und [diese] ihnen vermandt [= verwandt] einiges Zuspruch nit haben [= dürfen daran keinen weiteren Anspruch erheben].
Was mein Stiefmann [= Stiefvater meiner Kinder/Vormund] Caspar [Knaust?] hinter Hand aufhebung [= in Verwahrung an sich genommen] hat, und sich in guter Rechnung erfinden wird, solle dem [bei] ander[er] Heyrathen und andern Kindern auch zum ersten [vorab] gehen, und [v]iel gewilligt sein, das ihme [= damit es] Gleichheit ist [= gerecht zugehe].
Auch was mir mein ander[er] Stiefmann [= Vormund], Andreas Rudolf, seine Erb [= als sein Erbe/anvertraut] ist, ihn guter Rechnung verbleibt, oder es gleicher Teil ihnen zum ersten sei [= soll vorab gleichmäßig geteilt werden].
Schließlichen behalte ich mir auch bevor: wann [= falls] mich Gott der Allmächtige bei längerem Leben nach seinem göttlichen Willen und Wohlgefallen erhalten wollte, [so behalte ich mir vor,] dieses mein aufgericht[etes] Testament und letzten Willen zu mindern, zu mehren und ihn [= darin] zu ändern, aber auch gar wieder abzutun [= aufzuheben] und zu cassieren [= für ungültig zu erklären], meines Gefallens [= nach meinem Belieben].
Demnächst gelanget an die ehrenvesten, erbar[en]
[rechte Spalte/Seite, am rechten Bildrand abgeschnitten:]
[… Bitte an die ehrenvesten und erbaren (Ratsherren/Zeugen), dass sie …]
[Z]um andern [… meine Erbsch[aft] … Rudolf mein[e] … auch mein[e] … ander[er] Gestalt … wenn sie sich …]
[Z]um dritten [… Liebes(?) … jährlichen … nicht(s). … Heyraten … sollte alles …]
[Z]um [vierten?] [… und Erben … werden, … sich der … Vortheil … ]
[Beschluss- und Beglaubigungsformel: … geschrieben, eigenhändig unterschrieben, mit eigener Handschrift und [Petschaft] besiegelt … geschehen den 28. Marty [= 28. März] [Anno fünfzehnhundert und fünf = 1605] …]
[Seiten 4 und 5: leere bzw. Rückseiten, kein Text]
Listina města Horní Slavkov č. 917
Achatius Neydeck potvrzuje, že dostal od purkmistra města Horního Slavkova 40 zlatých za zbývající pohledávku 65 zlatých na jeho prodaném domě, kterou prodal špitálu v Horním Slavkově.
Datace: 20.05.1605
Listina z 20. května 1605 zachycuje vyrovnání dluhu měšťana Achatia Neudecka ze Slavkova (Schlaggenwald) vůči jeho švagrovi, tamnímu purkmistrovi Danielu Meißnerovi. Neudeck v ní stvrzuje, že dostal zaplaceno 65 zlatých za svůj bývalý dům a že bylo vyrovnáno i dalších 40 zlatých ve prospěch místního špitálu, a zavazuje se, že si na tyto částky už nebude činit žádné nároky.
Já, Achatius Neudeck, tímto svým vlastnoručně psaným listem veřejně a přede všemi prohlašuji – za sebe i za svou manželku Sidonii –, že jsem dnešního dne, 20. května roku 1605, od ctihodného a velemoudrého pana Daniela Meißnera, zasloužilého pana purkmistra císařského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald) a mého milého pana švagra, obdržel oněch 65 zlatých české měny, které mi zbývaly dlužné za můj bývalý dům.
Dále potvrzuji, že bylo vyrovnáno a k mé plné spokojenosti uhrazeno i dalších čtyřicet zlatých téže měny, které měly připadnout zdejšímu špitálu (přesná povaha tohoto vyrovnání – zda šlo o prodej či postoupení pohledávky – z textu listiny jasně nevyplývá).
Obou těchto částek se tímto nyní i do budoucna, stejně jako do budoucna i nyní, v nejlepší možné formě vzdávám a zříkám se veškerých nároků na ně.
Na potvrzení toho jsem tento dlužní úpis (obligaci) opatřil svou obvyklou pečetí a vlastní rukou jej napsal i podepsal.
Dáno ve Slavkově (Schlaggenwald) dne a roku jako výše.
[pečeť / pečetidlo]
Achatius Neudeck [vlastní rukou, s parafou]
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Já, Achatius Neudeck, tímto svým vlastnoručním písmem veřejně přiznávám přede všemi, za sebe i za svou manželku Sidonii, že jsem dnešního dne 20. května roku 1605 od ctihodného a velemoudrého pana Daniela Meißnera, zasloužilého pana purkmistra císařského svobodného horního města Slavkova [Schlaggenwald], svého milého pana švagra, [obdržel] oněch 65 zlatých [fl] české měny zbývajících [dlužných] na mém bývalém domě; a že jsem špitálu zdejšímu čtyřicet zlatých výše zmíněné měny [prodal/postoupil – slovo nejisté], zcela a k dostatečné spokojenosti vyrovnal. Těchto [nároků] se nyní i napříště, jakož i napříště jako nyní, v nejlepší formě chci vzdát a zříci. A k většímu doložení toho jsem tento dlužní úpis (obligaci) stvrdil svou obvyklou pečetí (pečetidlem), též jej vlastní rukou napsal a podepsal. Dáno ve Slavkově [Schlaggenwald] jako výše [atd.].
[pečeť / pečetidlo]
Achatius Neudeck [vlastní rukou, s parafou]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Ich Achatius Neudeck bekenne hiermit dieser meiner Handt-schrift, öffentlich gegen meniglich für mich Und meine eheliche Hausfrauen Sidonia, das Ich heut Dato den 20. May d[es] Jah[rs] 1605 Jahr, Von den Erbarn Und Wolweisen Herrn Daniel Maißner [Meißner] wolverdienten Herrn BurgerMaister der Kaiserlichen freyen BergStadt Schlaggenwaldt, Meinem auch freundtlichen Herrn Schwager meinem nach D[a]s[?] meinem gewesenen Hauß Restirenden 65 fl [floren] Böhmisch[er] Währung, Ich dem Hospital alhier Und vierzigk gulden vorgedachter Währung Vorklagt[?] [verkaufft?], gänzlich Und Zur Gnüge befriediget, Deren Ich mich auch itz alß-dan, Und dan alß itz in bester Form Vorzichen [verzeihen/verzichten] Und begeben haben will, Und dessen Zu mehrer Urkhundt hab Ich solche Obligation mitt meinem gewön[lichen] Petschafft bekrefftiget, auch mit eigner Handen geschrieben Und Vnterschrieben, Geben Schlaggenwaldt wie oben [etc.].
[Siegel / Petschaft]
Achatius Neudeck [m. p., mit Paraphe]
Listina města Horní Slavkov č. 919
Baltazar Heidt z Horního Slavkova a jeho žena Uršula potvrzují, že dluží Kryštofu Löfflerovi z Püchsenhausenu, císařskému služebníkovi, 300 tolarů a zastavují mu proto celý svůj majetek.
Datace: 24.06.1605
Dlužní úpis z 24. června 1605, v němž manželé Balthasar Gut a Uršula, usedlí ve Slavkově (Horní Slavkov), potvrzují, že si od urozeného pana Kryštofa Löfflera, služebníka císařské a uherské Milosti, půjčili tři sta tolarů na jeden rok. Zavazují se je i s úrokem osmnácti tolarů vrátit do roka, a to veškerým svým jměním, movitým i nemovitým, přičemž dorsální poznámka na rubu listiny uvádí, že úpis se váže k domu ve Slavkově.
Dlužní úpis, Slavkov (Horní Slavkov), 24. června léta 1605
Já, Balthasar Gut, usedlý ve Slavkově, a já, Uršula, jeho manželská choť, tímto veřejně vyznáváme a tímto listem se zavazujeme za sebe i za své dědice a nástupce, že nám urozený a statečný pan Kryštof Löffler, služebník Jeho římské císařské a uherské Milosti, na naši předchozí žádost a prosbu, k naší veliké potřebě, půjčil a v hotovosti vyplatil tři sta tolarů – každý počítaný po sedmdesáti krejcarech – v dobré říšské minci, a to na jeden rok. Půjčka byla poskytnuta proti zápisu na dům (jak bylo ujednáno) s úrokem ode sta tolarů, a to ode dnešního dne, kdy byl tento list sepsán. Tyto peníze jsme použili ke svému prospěchu a potřebě.
My oba výše jmenovaní manželé se za sebe i za své dědice a nástupce zavazujeme svým čestným slovem, dobrou vírou výše jmenovanému panu Löfflerovi, jeho dědicům nebo věrnému držiteli tohoto listu, že jmenovanou sumu peněz – oněch tři sta tolarů – spolu s osmnácti tolary úroku podle tohoto úpisu i s náležitým příslušenstvím, ode dneška až do roka zaplatíme. Pokud bychom si nepřáli tuto sumu déle držet proti dohodnutému úročení a proti dobré vůli pána, musí být výpověď dána čtvrt roku předem. Peníze zaplatíme v dobré platné říšské minci, hotově, bez jakékoli srážky a bez odkladu, neprodleně.
Zavazujeme se k tomu veškerým svým jměním – statky movitými i nemovitými, které nyní máme nebo v budoucnu nabudeme, ničeho a nikoho z toho nevyjímaje. Kdyby došlo k prodlení nebo nezaplacení (k čemuž, dá-li Bůh, nedojde ani dojít nemá), může se pan Löffler a jeho dědicové bez jakékoli překážky a bez soudní žaloby na tomto jmění hojit. A pokud by ani to nestačilo (čemuž Bůh rač zabránit), má se zbytek dluhu vymáhat na nás obou osobně, podle jejich libosti, dokud nebude jistina i s úrokem a všemi dalšími náklady a škodami, jež z toho vzejdou, zcela a úplně splacena – bez jakéhokoli odporu z naší strany, ze strany našich dědiců či kohokoli jiného.
Ani nám, ani našim dědicům nemá být nijak ku pomoci žádná výmluva, výsada či právo, jichž bychom se proti tomu chtěli dovolávat. Naopak se jich tímto, ať by měly jakékoli jméno, neodvolatelně a po zralé úvaze zcela a úplně zříkáme a vzdáváme.
Datace a svědci (pravý sloupec): na den svatého Jana (Johannis), dne 24. června léta [16]05.
Podpisy: Balthasar [Gut], Uršula [jeho manželská choť].
Rubová strana (dorsální poznámka): Dlužní úpis na [městský?] dům ve Slavkově... 300 tolarů.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Dlužní úpis, Slavkov (Horní Slavkov), 24. června léta 1605.
[Přední strana:]
Já Balthasar Gut, usedlý v Slavkově, a já Uršula, jeho manželská choť, veřejně vyznáváme a mocí tohoto listu za sebe, své dědice a nástupce, že urozený a statečný pan Kryštof Löffler (Christoff Löffler), služebník Jeho římské císařské [a uherské] Milosti, nám na naši předchozí žádost a prosbu, k naší veliké potřebě, půjčil a v hotovosti vyplatil tři sta tolarů, počítaje každý po sedmdesáti krejcarech, v dobré říšské minci, na jeden rok, proti [zápisu na dům] (jak bylo ujednáno) s úrokem ode sta [tolarů], a to ode dneška, data tohoto listu; kteréžto peníze jsme rovněž obrátili ke svému prospěchu a potřebě.
Nato my oba výše jmenovaní manželé za sebe, své dědice a nástupce slibujeme a přislibujeme svým pravým slovem, dobrou věrou a vírou výše jmenovanému panu Löfflerovi, jeho dědicům nebo věrnému držiteli tohoto listu, že jmenovanou sumu peněz, oněch tři sta tolarů, spolu s osmnácti tolary [úroku], podle tohoto úpisu i s náležitým úrokem, ode dneška až do roka [nebudeme-li tuto sumu z dobré vůle pánovy proti zmíněnému úročení déle držet; výpověď přitom má být dána čtvrt roku předem], v dobré platné říšské minci, hotově, bez jakékoli srážky a odkladu [neprodleně] zaplatíme. A to pod závazkem a zápisem veškerého našeho jmění, statků movitých i nemovitých, které nyní máme nebo v budoucnu nabudeme, ničeho a nikoho z toho nevyjímaje, takže výše zmíněný pan Löffler a jeho dědicové se v případě prodlení a nezaplacení (k čemuž, dá-li Bůh, nedojde ani dojít nemá) bez jakékoli překážky a soudní žaloby na tom mohou hojit; a kdyby to nestačilo (čemuž Bůž rač zabrániti), mají se zbytek vymáhat na nás obou osobně [a podle své libosti se na tom uspokojit], tak dlouho, dokud nebude jistina i s úrokem a všemi dalšími náklady a škodami z toho vzešlými zcela a úplně splacena, bez jakéhokoli odporu z naší strany, ze strany našich dědiců a kohokoli jiného. Ani nám, ani našim dědicům přitom nemá nijak prospět ani být ku pomoci žádná výmluva, výsada či právo, jichž bychom proti tomu chtěli užít či se jimi hájit; nýbrž se jich tímto, ať mají jakékoli jméno, neodvolatelně a po zralé úvaze zcela a úplně zříkáme a vzdáváme.
[Datace a svědci, pravý sloupec:]
... [na den sv.] Jana [Johannis], dne 24. června léta [16]05.
[Podpisy:]
Balthasar [Gut]
Uršula [jeho manželská choť]
[Rubová strana / dorsální poznámka:]
Dlužní úpis na [městský?] dům ve Slavkově ... 300 tolarů.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Schuldverschreibung, Schlackenwald (Horní Slavkov), 24. Juni Anno 1605.
[Vorderseite:]
Ich Balthasar Gut, wonhaft zu Schlackenwaldt, Und Ich Ursula seine eheliche Hausfraw, bekennen offentlich, und in [Kraft] dits Briefs, für uns, unsere Erben und Erbnehmende, das der Edl unnd Vest Herr Christoff Löffler, Röm[ischer] Kay[serlicher] a[uch] z[u] H[ungarn] Diener, [und auf unser vorher: gehendes Ersuchen], und anlangen, zu unserer hohen nottturfft, [Drey]hundert Taler, jeden zu Siebenzig kreuzer gerechnet, in guter Reichs münz, auf ein Jahrlang, gegen [häuslicher Verschreibung?] (wie angeschlagen woth) von jeden hundert Zinß, von heut dato dits Briefs an, baar fürgestreckt, und geliehen hat, die wir auch [zu unserem aufnemmen?] [und] zu [unser?] nutz und nottturfft angewendet haben.
Hierauff geloben und versprechen wir obgemelte beede Eheleut, für uns unsere Erben und Erbnehmende, bey unseren waren wortten guten trauen und glauben, wohlermelten Herrn Löffler, seinen Erben, oder getrauen [Briefes Innhabern], benante Summa geldts, die Dreyhundert Taler, sambt den achtzehen Talern, deren Verschreibung und gebührenden Interesse, von Dato dits an, biß aufs Jahr, [es were wir solche nit des Herrn guten willen gegen gedachter Verzinsung, lenger nicht haben sondern, wie dann die aufkündigung ein Viertl Jahr zuvor geschehen soll] gemein, [und] an guter gangbafter Reichs münz, baar [one] einigen abgang und vorzug [unweigerlich] [bezahlt?], bey wahrhait, und Verschreibung hiemit, alles unsers vermögen, der ligenden und varenden Haab und Güter, so wir diser Zeit haben, und ins künfftig überkomen mögen, niemandt und gar nichts daran ausgenommen, daran sich obgedacht, er Herr Löffler und seine Erben, in fall der Verzug allung und nichtbezahlung (so ob Gott will nicht beschehen wirdt, noch soll) one einige [Verhinderung gerichtliche Clag], und so auch solch mehr [vermügen] nicht er[holen] wirdt, welches Gott verhütten wolle, deß überrests an unseren beeden Personen, [und seines gefallens und beliebens, daran bezahlt machen soll], biß so lang die Haubt Summa sambt der Verzinsung und allen anderen darauf lauffenden uncosten und schaden, der jetter genuegen völlig ent: richt und bezahlt sein, One unser, unser Erben und manniglichs [hierwider] vorhindt: [rung]. Und soll uns und unsere Erben, auch einiche ausflucht freyhait und Recht, deren wir uns hierundter gebrauchen oder behelffen wollten, dawieder nichts [schützen], noch was fürtragen. Sondern wollen uns hiemit derselben, wie die auch [Nahmen] haben mügen, [unwiderruflich?] und wol bedacht, ganz und gar verziegen und begeben haben.
[Datierung und Zeugen, rechte Spalte:]
... Johannis [Bay...] [Tag] 24. Junij a[nno] [16]05.
[Unterschriften:]
Balthasar [Gut]
Ursula [seine eheliche Hausfraw]
[Rückseite / Dorsalvermerk:]
Schuldt Verschreibung von [der] Stat[?] Hauß zu Schlackenwaldt ... 300 Thaler.
Listina města Horní Slavkov č. 921
Martin Nitzsche, krejčí v Horním Slavkově, prodává Jiřímu Nützelovi, faráři v Horním Slavkově, svůj dům ležící mezi domy Jana Schmidta a Petra Petzolta za 250 zlatých.
Datace: 31.07.1605
Zápis v městské knize Horního Slavkova zachycuje kupní smlouvu z 31. července 1605 na šenkovní dům, který od faráře M. Georgia Münzela koupil měšťan a krejčí Martin Münzer za 250 zlatých české zemské měny. Listina popisuje splátkový kalendář (záloha 50 zlatých a další roční splátky po 20 zlatých) i dohodnuté právo bývalého majitele dočasně dům ještě užívat, a byla stvrzena za přítomnosti purkmistra a konšelů podle dobového zvyku „vyříznutých cedulí".
Tento zápis pochází z městské knihy Horního Slavkova (tehdy německy Schlackenwald) a týká se prodeje šenkovního domu.
Dne 31. července roku 1605 uzavřeli smlouvu na jedné straně důstojný, vážený a vysoce učený pán M. Georgius Münzel (patrně), pastor a farář zdejšího křesťanského kostela, jako prodávající, a na straně druhé Martin Münzer, zdejší měšťan a krejčí. Smlouvě byli přítomni vznešený a počestný pan mistr a purkmistr Valentin Schangreiff (patrně, možná Stangreiff), dále pan šafář a další konšelé, a rovněž prostředníci prodávajícího. Za jejich účasti byl uzavřen a stvrzen řádný, čestný, pevný a neodvolatelný prodej.
Předmětem prodeje byl šenkovní dům výše jmenovaného Martina Münzera, který stál mezi domem Hanse Schmidta a domem Petra Hetzelta (patrně). Dům se prodával se všemi právy, která k němu náležela, tak jak jej s okapem a příslušenstvím užíval a požíval jeho předchozí majitel.
Kupní cena byla stanovena na dvě stě padesát zlatých české zemské měny, přičemž každý zlatý se počítal po 56 krejcarech.
Platba proběhla postupně:
- na kupní sumu byla nejprve složena záloha padesát zlatých,
- kupující se zavázal dále každoročně splácet po dvaceti zlatých,
- a takto pokračovat, dokud nebude celá kupní suma 250 zlatých zcela splacena.
Prodávající, mladší Münzer, si přesto ještě po určitou dobu ponechal právo bydlet ve druhé světnici domu, a to od svatého Jakuba (patrně předchozího) roku 1605 až do svatého Jakuba roku 1606.
Obě strany si vzájemné dodržení všech ujednání slíbily podáním ruky i ústně. Podle tehdejšího zvyku při šenkovních zápisech byly navíc pořízeny dvě „vyříznuté cedule" (ústřižky se shodným zápisem a zářezem), z nichž každá strana obdržela jednu. V nich bylo vše zaznamenáno tak, jak se má prodej vždy řídit. Pro případ, že by se jedna z cedulí poškodila, mělo platit, že rozhodující je ta, která se v daný okamžik předloží. Na svědectví toho bylo vše sepsáno a jednáno ve Slavkově, v uvedený den a rok.
Na okraji listiny jsou dále poznamenány jednotlivé splátky: 50 zlatých vyplaceno, 20 zlatých vyplaceno a znovu 20 zlatých vyplaceno.
Na rubu listiny je pak poznámka: kupní list pana magistra (patrně duchovního) a jméno, které je čitelné jen částečně jako „Se[...]borzský" (patrně).
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Zápis v městské knize města Horního Slavkova (Schlackenwald), kupní smlouva o šenkovním domě]
Dnešního dne 31. července roku 1605 byl mezi důstojným, váženým a vysoce učeným pánem M. Georgiem Mün[t]zelem[?], pastorem a farářem zdejšího křesťanského kostela, jako prodávajícím na straně jedné, [a]
Martinem Mün[t]zerem[?], zdejším měšťanem a krejčím, [kupujícím] na straně druhé, za přítomnosti vznešeného a počestného pana mistra a purkmistra Valentina Schanreiffa[?] [Stangreiffa?], jakož i pana šafáře a dalších konšelů[?], a rovněž prostředníků prodávajícího, uzavřen a sjednán řádný, čest[ný], pevný a neodvolatelný prodej, totiž ohledně šenkovního domu výše jmenovaného Martina Mün[t]zera[?], ležícího mezi domem Hanse Schmidta a Petra Hetzelta[?], se vším k němu náležejícím právem, tak jak jej s jeho okapem a [příslušenstvím?] užíval a požíval předchozí majitel. A přichází tento dům do řádného prodeje za dvě stě padesát zlatých české zemské měny, přičemž každý zlatý se počítá po 56 krejcarech.
Na tuto kupní sumu složil [kupující] záloh padesát zlatých. A je a bude povinen v dalších lhůtách každoročně po termínech splácet a vyplácet po 20 zlatých, a tak pokračovat, dokud uvedená kupní suma 250 zlatých nebude zcela uspokojena a zaplacena. Prodávající Mün[t]z[er] mladší si však ponechává své obývání a přístřeší v oné druhé světnici v běhu roku od [minulého?] svatého Jakuba roku 1605 až opět do příštího svatého Jakuba roku 1606. A obě strany si toto vše vzájemně věrně a poctivě dodržet
podáním ruky a ústně přislíbily a zaslíbily. A rovněž podle způsobu šenkovního zápisu chtějí, aby jejich vyříznuté cedule (ústřižky/cedule s vrubem) byly v jednom znění a zářezem stvrzeny a každé straně jedna vydána, v níž je vše vyznačeno, a jak je prodej proveden, se vždy řídí. A kdyby snad jedna [cedule] se poškodila, má předložená přítomná cedule mít a podržet platnost a moc. K čemuž na svědectví [se obě staly]. Jednáno v Slavkově, v den a rok jako výše.
[Marginálie vpravo:] 50 zl. vyplaceno […] 20 zl. vyplaceno […] 20 zl. vyplaceno […]
[Rubopis / dorsální poznámka:] Pana magistra / [duchovního?] kupní list / Se[…]borzský[?]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Stadtbuch-Eintrag der Stadt Schlackenwald (Horní Slavkov), Kaufvertrag über eine Schank-Behausung]
Heut Dato den 31. July Ao. 1605 ist zwischen dem Ehrwürdigen, achtbarn und wolgelahrten Herrn M. Georgio Mün[t]zel[?], Pastorn und Pfarrern der Christlichen Kirchen alhier, als Verkäufern an einem, [dann]
Martin Mün[t]zer[?], Bürgern und Schneidern alhier, Verkäufers[?] anderes Theils[,] zum Beysein und gegenwart des fürnehmen und ehrsamen Herrn M[eister] und Bürgermeisters Valentin Schangreiff[?] [Stangreiff?], auch Herrn Schaffers und anderen Schöffen[?], auch des Verkäufers Mittlern[?], ein aufrichtiger, ehr[…], beständiger und unwiderrü[f]licher Kauf gehalten und beschlossen worden, nämlichen umb obbenannts Martin Mün[t]zer[?], zwischen Hanns Schmidt und Peter Hetzelt[?] Behausung gelegene Schank-Hung[Schankbehausung], mit allen derselben zugehörigen Gerechtigkeit, wie dieselb mit ihrer Trauf und: Tangen[?] und dem vorigen Innhaber genützet und gebraucht worden ist. Und kommt solche Be-hausung zu rechtem Kauf umb und für Zwei: hundert und fünfzig Gülden Böhmischer Landtwehrung. Jeden Gulden fl 56 kreuzer gemait[gemeint].
Auf solche Kaufsumma hat Herr Schwager[?] Schwager[?] [… der Verkäufer …] [Anzahlung] fünfzig Gülden anlegt. Und soll und will schuldig zum Nachfristen, jährlichen bey termin: weise 20 fl anlegen, bezahlen, und damit nach folgen, bis angedeute Kaufsumma der 250 fl völlig Contentirt und bezahlet worden ist. Doch hat Verkäufer Mün[t]z[er], jun. an gemeltem Jarlauf des [vergangenen?] Jacobi des 1605. bis widerumb auf Jacobi Schierstigen 1606. Jahr seine Innwohnung Herberig in dem andern Stüblein und seinem Stubenwerber[?] und Innbehalten. Und haben solch alles beide Theil, einander treulich und aufrichtig zu halten,
mit Hand und Mund Zugesagt und versprochen[.] Und auch nach Schank-mäßiger Verschreibung wollen Ihrer ausgeschnittenen Zettel inn ein laut und durchschnitt[…]heinüber bekräftigt, und jeder Theil einer zustellt[?] worden, darin alles Anzeigt und gestalten Verkaufs Jeder zeit braucht wird, jeder allen. Und es selb darüber, daß einer trewlichen, ob jetzt schadhaft würde, soll der aufgewiesene gegenwärtige Zettel, dabey die Kraft und Macht haben und behalten. Des zur Urkund seind beide geschehen[?] Actum Schlackenwaldt, am Tag und Jahr wie oben.
[Marginalien rechts:] 50 fl verlegt […] 20 fl verlegt […] 20 fl verlegt […]
[Rückseite/Dorsalvermerk:] Herrn Magisters / [Geistlich?] Kaufbrief / Se[…]borzscher[?]
Listina města Horní Slavkov č. 922
Kryštof Kitzfeller, pekař v Horním Slavkově, potvrzuje, že mu purkmistr Adam Trötscher předal 17 zlatých 10 grošů 6 peněz patřících jeho švagrovi Zachariáši Scheffnerovi a ustanovuje za ručitele tohoto dluhu Michaela Herolda a Ottu Stilleho.
Datace: 31.08.1605
Dlužní a ručitelský list ze Slavkova (Horní Slavkov) z 31. srpna 1605, jímž měšťan Kryštof Aurnhüssel stvrzuje dluh 417 zlatých a 10 zlatých 6 denárů váznoucí na jeho domě, za nějž se spolu s ním zaručil jeho švagr Zachariáš Schössner. Na rubu listiny jsou pozdější poznámky o postupném splácení dluhu v letech 1605–1607.
Dlužní a ručitelský list, Slavkov (Horní Slavkov / Schlackenwald), 31. srpna 1605
Na líci listiny se píše:
Já, Kryštof Aurnhüssel (jméno je v listině zapsáno nejistě), měšťan a patrně obyvatel Slavkova, tímto vyznávám za sebe, za svou manželku i za naše dědice a potomky následující.
Poněvadž na mém domě vázne dluh, který jsem povinen zaplatit ve výši čtyři sta sedmnáct zlatých a 10 zlatých 6 denárů, měly tyto peníze být prostřednictvím pana purkmistra Adama Trögshena (čtení jména je nejisté) vyřízeny či složeny. Dluží je totiž mému milému švagrovi Zachariáši Schössnerovi (i zde je čtení jména nejisté). Vyznávám, že oněch 417 zlatých, 10 zlatých a 6 denárů od výše jmenovaného pána... (text na tomto místě dále pokračuje obvyklou ručitelskou formulí, viz níže).
Následuje obvyklá ručitelská a zástavní formule, kterou lze shrnout takto: Kryštof Aurnhüssel se zavazuje jako ručitel a zároveň jako ten, kdo dluh sám splácí, „za i na" celou částku, nedílnou rukou, se vším plněním a složením. Jeho švagr Zachariáš Schössner je vedle něho uveden jako rukojmí a spoludlužník. Splacení dluhu má proběhnout buď osobně, nebo prostřednictvím jiné osoby, případně skrze zmocněnce s řádnou plnou mocí. Dlužná částka má být oběma jmenovaným – tedy Kryštofem Aurnhüsselem, respektive jeho zmíněným rukojmím – zaplacena bez odkladu a bez jakýchkoli námitek. Vše je stvrzeno jako věrné a bez úskoku, k větší jistotě věřitele.
Na potvrzení toho Kryštof Aurnhüssel a mnohokrát zmínění jeho rukojmí tento list stvrdili vlastními značkami (patrně podpisovými znameními).
Stalo se ve Slavkově (Schlackenwaldt) dne 31. srpna léta 1605.
Pod textem jsou přitištěny tři pečetě z papírových oplatek.
Na rubu listiny se nacházejí pozdější, silně zkrácené poznámky účetní a splátkové povahy. V přeškrtnutém záhlavním regestu stojí, že jde o dlužní list Kryštofa Aurnhüssela na částku 417 zlatých, 10 grošů a 6 denárů.
Následují jednotlivé splátkové položky zapsané ve sloupcích:
- 5 zlatých – dne 14. (den je nejistý) 1605
- 22 zlatých, 10 grošů a 6 denárů – léta 1605
- 10 zlatých – dne 12. (den je nejistý), 10 grošů
- 10 zlatých – léta 1606
- 20 zlatých – léta 1606 (rok je nejistý)
- 7 zlatých – léta 1606
- 5 zlatých – léta 1607
- 10 grošů a 6 denárů – léta 1607
Na závěr je připojena poznámka „nota bene" (patrně upozornění), z níž lze vyčíst, že v roce 1607 byl dluh řádně zaplacen, respektive odveden.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Dlužní a ručitelský list, Slavkov (Horní Slavkov / Schlackenwald), 31. srpna 1605.
[Líc, hlavní text:]
Já, Kryštof Aurnhü[ss]el [?], měšťan a [obyvatel ?] [ve Slavkově], tímto vyznávám za sebe, za svou manželku a naše dědice i potomky, totiž:
poněvadž [zmíněný ?] na mém domě
jsem dlužen čtyři sta sedmnáct [zlatých], 10 zl. 6 [denárů ?], kteréžto
[prostřednictvím] pana purkmistra Adama Trögshena [?] musely [být složeny / vyřízeny]
[…] a jsou dlužny mému milému švagru
Zachariáši Schö[ss]nerovi [?]. Že já
oněch [4]17 zl. 10 gr. 6 [d.] [?] od výše jmenovaného pána
[…]
[Následuje obvyklá ručitelská a zástavní formule, zde shrnuta:]
[… ručitelský a „samodlužnický" závazek „za i na", nedílnou rukou, s plněním a složením; že můj švagr Zachariáš Schö[ss]ner je vedle mne rukojmím a samodlužníkem; jednat sám nebo skrze jiné, případně skrze někoho mým jménem s řádnou plnou mocí; že ode mne, resp. od řečeného mého rukojmího, mají být [zaplaceny] bez odkladu a bez jakýchkoli námitek; vše věrně a beze lsti, k větší jistotě …]
[Datace:]
[… na potvrzení] jsem já a mnohokrát zmínění moji rukojmí tento
list vlastními značkami [?] stvrdili [?].
Stalo se [?] ve Slavkově (Schlackenwaldt), dne 31. srpna, léta [1]605.
[Pod textem tři přitištěné pečeti (papírové oplatky).]
[Rub / dorsální poznámky (pozdější, silně zkrácené účetní, resp. splátkové zápisy):]
[Záhlavní regest, přeškrtnutý:] […] dlužní list Kryštofa Aurnhü[ss]ela [?] na […] zl. 10 gr. 6 [d.] […]
[Splátky ve sloupcích, mj.:]
5 zl. […] dne 14. [?] 1605
22 zl. 10 gr. 6 [d.] […] léta 1605 […]
10 zl. […] dne 12. [?] – 10 gr. […]
10 zl. […] léta 1606 […]
20 zl. […] léta 1606 [?]
7 zl. […] léta 1606
5 zl. […] léta 1607
[…] 10 gr. 6 [d.] […] léta 1607
Nota bene [?]: […] 1607 […] [řádně zaplaceno / odvedeno].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Schuldt- und Bürgschaftsbrief, Schlackenwald (Horní Slavkov), 31. August 1605.
[Vorderseite, Haupttext:]
Ich Christoff Aurnhü[ss]el [?], Burger vnd [Innwohner ?] [zu Schlackenwald], bekhenne hiemit vor mich, meine eheliche Haußfrau vnd vnsere Erben vnd Nachkhommen, vor mich vnnemb=
lich [= nemblich], demnach der [Schüler ?] an meinem Hauß
mir schuldig vierhundert siebenzehen [Gulden], 1 o [= 10] gld 6 [dr] [?], der einn[e]
Herrn Bürger[meister] Adam Trögshen [?] müssen
[…], vorlegt [?] meinem lieben Schwagern
Zacharias Schö[ss]ner [?] schuldig ist. Das ich
solche [4]17 fl 1 o [= 10] g[ld] 6 [dr] [?] von obengedachtem Herrn
[…]
[Folgt die übliche Bürgschafts- und Verschreibungsformel, hier sinngemäß zusammengefasst:]
[… die guarantor- vnd selbstschuldnerische Verschreibung „für vnd ein", die ungeteilte Hand, Gewähr vnd Niederlegung; daß mein Schwager Zacharias Schö[ss]ner neben mir Bürge vnd Selbstschuldner sei; ad oder durch andere zu handeln, ad oder jemandes von meinetwegen mit richtiger Vollmacht; daß sie von mir bzw. gedachtem meinem Bürgen ohne Verzug, ohne alle Einwendung [bezahlt werden sollen]; alles getreulich vnd ohne Gefährde, zu mehrerer Sicherheit …]
[Datierung:]
[… des zur Urkund] habe ich vnd mehrgedachte meine Bürgen diesen
Schein mit eigenen Handzeichen [?] bekräftiget [?].
Actum [?] Schlackenwaldt, den 3 i [= 31.] Augusti, ao [1]605.
[Drei aufgedrückte Siegel (Papieroblaten) unter dem Text.]
[Rückseite / Dorsalvermerke (spätere, stark abgekürzte Rechnungs- bzw. Tilgungsnotizen):]
[Kopfregest, durchstrichen:] […] Christoff Aurnhü[ss]el [?] Schuldtbrieff über […] fl 1 o g 6 [d] […]
[Zahlungsposten in Spalten, u. a.:]
5 fl […] den 14. [?] 1605
22 fl 1 o [= 10] g 6 [d] […] anno 1605 […]
10 fl […] den 12. [?] – 1 o [= 10] g […]
10 fl […] anno 1606 […]
20 fl […] anno 1606 [?]
7 fl […] anno 1606
5 fl […] anno 1607
[…] 1 o [= 10] g 6 [d] […] anno 1607
Nota bene [?]: […] 1607 […] [richtig bezahlt / abgeführt].
