Stavba kaple sv. Josefa
Krátký zápis o založení kaple sv. Josefa v Horním Slavkově roku 1687 zdejším měšťanem a kupcem Georgem Leonardem Mayerem, který na její vydržování věnoval 100 zlatých.
Roku 1687 dal pan Georg Leonard Mayer, zdejší měšťan a kupec, vystavět kapli svatého Josefa a na její vydržování věnoval 100 zlatých.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
Roku 1687 dal pan Georg Leonard Mayer, zdejší měšťan a kupec, vystavět kapli sv. Josefa a na její vydržování věnoval 100 zlatých.
Listina města Horní Slavkov č. 1684
Jan Mikuláš, Jan, Kateřina a Marie Prellovi prodávají svému bratrovi Michaelu Prellovi, horníkovi, po matce zděděný dům ležící u dolu svaté Barbory mezi Jiřím Bittnerem a Pavlem Wirlitschem se zahrádkou za 150 zlatých rýnských.
Datace: 27.02.1687
Kupní smlouva ze Slavkova (Schlaggenwald) z 27. února 1687, kterou sourozenci Hans Nikl, Johann, Kateřina a Marie Prellovi prodali svému bratru Michaelu Prellovi, měšťanskému synovi a havíři, rodný dům u sv. Barbory se zahradou za 150 zlatých, splatných ve splátkách po roce 1688. K listině je připojen přehled jednotlivých splátek a jejich rozdělení mezi věřitele z let 1687–1691.
Tímto se veřejně oznamuje a dává na vědomí, že dnešního dne, uvedeného níže, za přítomnosti pana Andrease Hiebschmanna, přísežného konšela a patrně pokladníka, uzavřeli slavkovští sourozenci Hans Nikl Prell, Johann Prell, Kateřina a Marie Prellovy jako prodávající na jedné straně a Michael Prell, měšťanský syn a havíř, jako kupující na straně druhé pevnou, poctivou, upřímnou a trvalou soukromou (ruční) smlouvu. Byla ujednána, vyrovnána a neodvolatelně uzavřena takto:
Hans Nikl Prell, Johann Prell, Kateřina Prellová a Marie Prellová prodávají a odevzdávají do rukou kupujícího – za sebe i za své dědice a nástupce – svůj po rodičích zděděný obytný dům, ležící u sv. Barbory mezi domy Georga Sittnera a Paula Wirlitsche, spolu s přilehlou zahradou. Prodávají jej se vším právem a příslušenstvím, aniž by si cokoli, byť sebemenší, ponechali nebo z prodeje vyňali – tak, jak jej sami jako dosavadní držitelé a vlastníci měli, užívali a požívali.
Kupuje ho Michael Prell, a s ním do budoucna i jeho dědicové a nástupci, za sjednanou částku sto patrně padesát zlatých. Kupující ji splatí následovně: hned nyní, na den Judica (pátá neděle postní), složí čtyřicet zlatých. Poté bude každý následující den Judica, počínaje rokem 1688, splácet po dvanácti zlatých, dokud nebude celá dohodnutá jistina 150 zlatých zcela a beze zbytku uhrazena.
Dále je poznamenáno, že po splacení zmíněných dluhů bude mezi kupujícím a prodávajícími provedeno vyrovnání – tato část textu je ovšem místy nečitelná.
Následuje stručná smluvní formule o ručení a právní závaznosti smlouvy a o tom, jaký podíl má kdo obdržet. Na důkaz a pro zachování tohoto ujednání byly z příkazu úřadujícího úředníka Johanna Gabriela Mantala vyhotoveny dva stejně znějící kupní listy, rozstřižené vrubem (jako cyrograf), do nichž se měly vždy zapisovat splátky složené na purkmistrovském úřadě. Oba listy byly předány stranám. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 27. února 1687.
Záznamy o splátkách
17. března 1687 – Kupující složil u úřadujícího purkmistra pana Johanna Gabriela Mantala první splátku ve výši 40 zlatých, která byla rozvržena takto:
- dědicům pana Schmidta – 14 zl.
- na dluh kupujícího zúčtováno – 15 zl.
- panu městskému rychtáři Paulu Ebertovi – 2 zl. (položka škrtnuta)
- mlecí poplatek (Mahlgeld) – 1 zl.
- na milostní (patrně) pretenzi celkem – 4 zl. 56 kr. 3
- Kateřině Prellové na dluh – 1 zl. 33 kr. 3
- celkem (Summa): 40 zl.
Zapsal Christophorus Michael Nonner, tehdejší městský účetní (položka škrtnuta).
14. června 1688 – Kupující složil u úřadujícího purkmistra pana Wolfganga Strigela splatný zbytek (restu) ve výši 15 zlatých, rozdělený takto:
- dědicům pana Schmidta na umoření – 8 zl.
- Kateřině Prellové na její dluh – 3 zl.
- „obthaglische" (nejasné) panně dceři – 3 zl.
- Barbaře Mayrové na její dluh – 53 kr.
- písařský poplatek – (částka nečitelná)
- celkem (Summa): 15 zl.
Zapsal opět Christophorus Michael Nonner, tehdejší městský účetní.
8. prosince 1688 (NB) – K úřadujícímu purkmistrovi panu Georgu Thomasi Rösslerovi se dostavil s předvedeným Johannem Prellem záznam, že Johann Prell ze své dobré vůle a jako dědic postoupil svou dlužnou splátku (respektive pohledávku) váznoucí na domě uprostřed náměstí (Saalhaus), tedy 20 zlatých, řádně Johannu Werlitschovi jako držiteli domu. Zbytek této pasáže je poškozený a nečitelný.
Další záznamy (částečně nečitelné)
7. července 1689 – zaznamenány další platby, mimo jiné:
- dědicům pana Schmidta zbývá (částka nečitelná)
- panně [Erbtegln?] zbývá ještě (částka nečitelná)
- Hans Barth
- Adam Kholiß
- purkmistr Joh. Tinkro (?)
- Hansi Niklu Prellovi na umoření
- Mich. N. na umoření
- písařský poplatek
17. června [1690] – u pana Georga Thomase Rösslera zapsáno mimo jiné:
- Johann Weiß jménem (nejasné)
- Johann Eberl jménem (nejasné)
- Kateřina Grünová
- Michl Prell
- Joh. Nikl Prell
23. srpna [1691] – zmíněna jedna předloha (záloha), o níž bylo rozhodnuto (nejasné), a dále:
- Kateřina Grünová
- Hans Nikl Prell sám za sebe
- Joh. Nikl Mayr namísto (koho, není uvedeno)
- Michl Prell
Poznámka na obalu listiny
Na hřbetu (dorsu) listiny je titul: „Kupní list mezi Michaelem Prellem a jeho sourozenci." A dodatek: NB – jest zrušen (kasován), protože je opatřen velkým kolkem, a přepisuje se na peníze jako třikrát kolkovaný.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Tímto budiž veřejně oznámeno a na vědomí dáno, že dnešního níže psaného data, za přítomnosti pana Andrease Hiebschmanna, přísežného konšela a [pokladníka?], byla mezi slavkovskými [?] sourozenci, totiž Hansem Niklem Prellem, Johannem Prellem, Kateřinou a Marií Prellovými jakožto prodávajícími na jedné straně, a Michaelem Prellem, měšťanským synem a havířem, jakožto kupujícím na straně druhé, sjednána pevná, poctivá, upřímná a trvalá ruční (soukromá) smlouva, ujednána, vyrovnána a neodvolatelně uzavřena tímto způsobem:
Totiž: Hans Nikl Prell, Johann Prell, Kateřina Prellová a Marie Prellová prodávají a do rukou odevzdávají za sebe, své dědice a nástupce svůj obytný dům, zděděný po rodičích (otci a matce), ležící u sv. Barbory mezi domy Georga Sittnera a Paula Wirlitsche, spolu s přilehlou zahradou, se vším právem a příslušenstvím, aniž by si cokoli, ani to nejmenší, vyhradili nebo z prodeje vyňali — tak, jak to oni jako předchozí držitelé a vlastníci v držení měli, užívali a požívali. To vše kupujícímu Michaelu Prellovi, jeho budoucím dědicům a nástupcům, a to za jistou peněžní sumu, jmenovitě sto [padesát?] zlatých atd. Tuto sumu kupující splatí takto: hned nyní, na den Judica (5. neděle postní), složí čtyřicet zlatých atd. Poté každý následující den Judica, počínaje rokem 1688, dokud nebude celá sjednaná hlavní suma 150 zlatých zcela a bez jakéhokoli zmenšení splacena, bude vděčně a řádně splácet po dvanácti zlatých atd. Přitom budiž poznamenáno, že po splacení uvedených dluhů [bude] kupující s prodávajícími [vypořádán]; … (text částečně nečitelný) …
[… stručná smluvní formule o ručení a právní závaznosti, o tom, jaký podíl má kdo obdržet …] Na důkaz a pro zachování tohoto byly z příkazu úřadujícího pana úředníka Johanna Gabriela Mantala vyhotoveny dva stejně znějící, vrubem (cyrografem) rozstřižené kupní listy, do nichž se mají pokaždé zapisovat splátky uložené na purkmistrovském úřadě, a tyto byly stranám vydány. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 27. února 1687.
Dne 17. března 1687 kupující složil svou první splátku u úřadujícího purkmistrovského úřadu pana Johanna Gabriela Mantala ve výši čtyřiceti zlatých atd., [se souhlasem] rozvržených. 40 zl.
Páně Schmidtovým dědicům — 14 zl.
dále kupujícímu na jeho dluh zúčtováno — 15 zl.
panu městskému rychtáři Paulu Ebertovi [škrtnuto] — 2 zl.
mlecí poplatek (Mahlgeld) — 1 zl.
na milostní [?] pretenzi tak zcela — 4 zl. 56 [kr.] 3
Kateřině Prellové na dluh — 1 zl. 33 [kr.] 3
To činí — Sa. 40 zl. — —
Christophorus Michael Nonner, t. č. městský účetní [škrtnuto]
Dne 14. června 1688 kupující složil u úřadujícího purkmistrovského úřadu pana Wolfganga Strigela svůj splatný zbytek (resta) v rámci další splátky ve výši patnácti zlatých atd., jak bylo dáno.
Páně Schmidtovým dědicům na umoření — 8 zl. —
Kateřině Prellové na její dluh — 3 zl. —
[obthaglische?] panně dceři — 3 zl. —
Barbaře Mayrové na její dluh — [—] 53 [kr.]
písařský poplatek — [—] …
Christophorus Michael Nonner, t. č. městský účetní — Sa. 15 zl. —
NB: Dne 8. prosince 1688 dostavil se k úřadujícímu purkmistrovskému úřadu pana Georga Thomase Rösslera s předvedeným Johannem Prellem [oznámení], že tento ze své dobré vůle a [jako] dědic svou dlužnou splátku či pohledávku váznoucí na domě uprostřed náměstí (Saalhaus), tj. 20 zl. atd., řádně postoupil Johannu Werlitschovi jakožto držiteli […]
[pravý sloupec / seznam kvitancí:] tohoto domu od kupců [?] sjednáno, ujednáno, … chce nicméně … vyrovnat, má tedy podle uvedené nemovitosti purkmistr a …
dne 7. července 1689 …
[položky:] Páně Schmidtovým dědicům, zbývá … panně [Erbtegln?], zbývá ještě … Hans Barth — Adam Kholiß — purkmistr Joh. Tinkro [?] — Hansi Niklu Prellovi na umoření — Mich. N. na umoření — písařský poplatek —
dne 17. června [1690] … pan Georg Thomas Rössler … [položky:] … Johann Weiß jménem … Johann Eberl jménem … Kateřina Grünová … Michl Prell — Joh. Nikl Prell —
dne 23. srpna [1691] … jedna předloha (záloha) … která rozhodnuta [?] … Kateřina Grünová … [položky:] Hans Nikl Prell sám za sebe … Joh. Nikl Mayr namísto … Michl Prell …
[hřbetní/obalový nápis a titul:] Kupní list mezi Michaelem Prellem a jeho sourozenci. NB: jest zrušen (kasován), protože je opatřen velkým kolkem (razítkem) a přepisuje se na peníze jako 3 kolkovaný.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Kund und zu wißen sey hiermit öffentlich [d]aß an heint zu endt gesetzten dato in beẏ[s]ein anheẏtz [= beysein] H. Andreaß Hiebschmann ErbgeschwornEn und Caßaß [?], zwischen denen Saalischen [?] Geschwistrathen alß Hanß [Nickl] Prell, Joannes Prell, Catharina und Maria Prellin alß Verkäuffere an Einem, dann Michael Prell, Bürgerßohn und Bergkmann, alß Abkäuffer andern thails, ein vester, redlich, aufrichtig und beständiger HanndtContract beredt behandelt, beraittet [?] und unwiderrueflich auf folgende weiß beschloßen worden:
Nemblichen es verkauffen und geben zu Hannden Hanß Nickl Prell, Joannes Prell, Catharina Prellin und Maria Prellin vor sich, Ihre Erben und Erbßnehmer, Ihr von Ihren Eltern Vatter Mütter Ererbtbeß [= Ererbtes] beẏ St: Barbara zwischen Georg Sittner und Paul Wirlitschen ligendeß wohnhauß, sambt dem daran ligenden gärtten, mit allen recht und gerechtigkeith, nicht daß allergeringste darvon außgenohmen noch vorbehalten, wie es alß vorherige innehaber und possessores dasan [= dessen?] innengehabt genüzt und gebraucht haben. Ihme bevor und mit Eben Michael Prell denen Künfftigen Erben und Erbßnehmern und um eine gewiße Summa geltß alß benandtlich Einhundert sertt [siebent?]undfünffzig gülden ꝛc. Welche abkäuffer alßo gleich in tag Judica hierauf weiset mit Vierzig gülden ꝛc. Dann alle folgenden tag Judica und zwar 1688: Anfahend Eißkmettlichen [?] die tradirte Hauptsumma der 150 fr. völlig und ohne einig abnutristen [?] sein wirdl, danckhbahrlich und genüßlich babahlen [bezahlen] will, auch soll und mueß mit Zwölff gülden ꝛc. nach wiest [?]. anbeẏ aber ist zu mercken, daß nach abgedachten Schulden der abkäuffer mit denen verkäuffern die freisten unglaiche […] wird; aber über […] abzu Heẏ [?] …
[… kurze Vertragsformel über Gewähr und Rechtsverbindlichkeit …] Theil zu erheben habe. Zur Urkund und Festhaltung deßen, seindt auf Befehl deß Regierenden H. Ambtsträgers Johann Gabriel Mantale zwey gleichlauttende Außgeschnittene Kauffbrieff worauf ein jedesmahl die in Bürgermeisteramt verlegte freisten geschrieben werden sollen beraittiget, und davon partibus dignscallat [= zugestellt] worden. So geschehen Schlaggenwald den 27ten Februarẏ 1687.
Den 17 Marteẏ 1687 Colaget [Collo: getan/quittiert?] abkäuffer seine anfreist in Regirend Burgermeisterambt H. Johann Gabriel Mantale mit Vierzig gülden ꝛc. consilio [?] verschoben. 40 fr.
H. Schmidtische Erben — 14 fr
dann abkäuffer seindt an seiner Schuldt zu Hanndt verrechlich [verrechnet] — 15 fr
H. Stadtrichter Paul Ebert [durchgestrichen: …] — 2 fr
Mahlgelt — 1 fr
den knasshafft [Gnadenschaft?] anhabenden praetension alßo völlig — 4 fr 56 [kr] 3
Catharina Prellin an der Schuldl — 1 fr 33 [kr] 3
Daß ist — Sa. 40 fr — —
Christophorus Michael Nonner p[ro]: t[empore]: Stadtbuchhalter [durchgestrichen]
Den 14 Junẏ 1688 Colaget abkäuffer in Regirend Bürgermeisterambt H. Wolffgang Strigel seine bentagte [betagte] resta nachfreist mit Fünffzehen gülden ꝛc. wahr ergeben.
H: Schmidtische Erben in abschlag — 8 fr —
Catharina Prellin an Ihrer Schuldl — 3 fr —
obthaglische [?] junckfer tochter — 3 fr —
Barbara Maẏrin an Ihrer Schuldl — [—] 53 [kr]
Schreibgebühr — [—] …
Christophorus Michael Nonner p[ro]: t[empore]: Stadtbuchhalter — Sa. 15 fr —
NB den 8ten Xbris [Dezember] 1688 nachkommet in Regirend Bürgermeisterambt H. Georg Thomas Roßler mit nachgebrachter Johann Prell, wie daß er von sich freiwillig und Erbßnehmen seine außfreisten Mittns Saal Hauß habende gebührnüß ader [oder] freisten so ist 20 fr ꝛc. richtig Entragen dem Johann Werlitsch alß Innhaber […]
[rechte Spalte / Quittungsliste:] dießeß Haußeß von Künd[en] und beẏhanndelt, abgerettet [abgeredt], be[…]drefreichen [?], will gleichwohl … entrichten, hat alßo nach gedachter Realität bürgermeister und …
den 7. Julẏ 1689. hat …
[Posten:] H. Schmidtische Erben, restirt … Jungfer Erbtegln [?], restirt no[ch] … Hanß Barth — Adam Kholiß — Bürgermeister Joh. Tinkro [?] — Hanß Nickl Prell in Abschlag — Mich[ael] N[ickl?] in Abschlag — Schreibgebühr —
den 17. Junẏ [1690] … H. Georg Thomas Roßler … [Posten:] … Johann Weyß in Nahmen … Johann Eberl in Nahmen … Catharina Grünin … Michl Prell — Jo[hann] Nickl Prell —
den 23 Augustẏ [1691] … eine Vorlage … welche resolvirt [?] … Catharina Grünin … [Posten:] Hanß Nickl Prell an Statt selb[st] aleẏ [allein] … Jo[hann] Nickl Maẏr an Statt … Michl Prell …
[Dorsalvermerk / Titel:] Kauffbrieff zwischen Michaël Prell und seinen Geschwistrathen. NB: ist caßiert weil es ist gestempelt graß [groß] und wird abgeschrieb auf gelt alß 3 gestempelt.
Listina města Horní Slavkov č. 1686
Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova vidimují listinu, kterou Volfgang Weidl z Hájů činí za přítomnosti Matouše Klementa a Tomáše Köhlera poslední vůli, 06.11.1686, Háje.
Datace: 09.03.1687
Listina z let 1686–1687 obsahuje závěť Wolfganga Weidela z Kabausgrünu (osada u Horního Slavkova), sepsanou krátce před jeho smrtí, v níž rozděluje svůj majetek mezi dceru Marii a další děti, vnuky a příbuzné. Rada horního města Horní Slavkova tuto poslední vůli následně úředně potvrdila (konfirmovala) a opatřila městskou pečetí.
Tento dokument je potvrzovací list (transumpt) rady horního města Horní Slavkova, který stvrzuje závěť Wolfganga Weidela z Kabausgrünu (dnešní Habartov, respektive osada v jeho okolí). Originál listiny je psán ve dvou textových sloupcích vedle sebe a pravý okraj rukopisu je na dochovaném skenu místy oříznutý – proto se na některých místech objevují doplnění v hranatých závorkách nebo otazník tam, kde text nelze s jistotou přečíst.
Úvodní protokol rady
Purkmistr, rychtář a rada svobodného královského horního města Horní Slavkova vydávají a veřejně potvrzují, že se před nimi, zasedajícími v radě, dostavili Matěj Clement, usazený přísežný poddaný jejich vsi Kabausgrün, a spolu s ním Tomáš Roßler, také poddaný. Oba před radou řádně vypověděli, že je nebožtík Jiří Weidl, poddaný v Kabausgrünu, k sobě povolal jako svědky a sdělil jim svou poslední vůli – při zdravém rozumu a s dobrou rozvahou –, kterou měli dále oznámit. Tato poslední vůle zní následovně.
Vlastní znění závěti
Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice – Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen. Já, Wolfgang Weidel z Kabausgrünu, jsem nyní stižen vysokým, byť počestně dosaženým věkem, slabostí a nemocí, a nevím tedy, kdy si mě všemohoucí Bůh skrze tajně se plížící smrt povolá z tohoto pomíjivého světa. Proto jsem se rozhodl s dobrou rozvahou, při plném rozumu a se svolením své milé vrchnosti zanechat svou poslední a pravou vůli o tom, jak má být po mé smrti naloženo s mým skrovným majetkem. Konkrétně takto:
- Za prvé poroučím Bohu všemohoucímu svou hříšnou duši do jeho nekonečného milosrdenství; tělo pak ať je odevzdáno zemi jako matce, z níž bylo vzato, a pohřbeno podle křesťanského obyčeje.
- Za druhé odkazuji své dceři Marii Weidlové, která mi prokázala mnoho dobrého a ve stáří o mě pečovala s láskou a úctou, jako neodvolatelný přednostní podíl [jednu krávu] a třicet telat – protože ještě není zletilá – z celkového dědictví.
- Za třetí má veškerý můj ostatní majetek, movitý i nemovitý, ať už bude nazván nebo zjištěn jakkoli, připadnout mým milým dětem, vnukům a dalším dědicům. Ti si jej mají podržet při svých právech a nikomu nemá být dovoleno proti tomu jakkoli, byť sebemíň nebo neprávem, zasahovat.
Dále jsou v odkazu jmenovitě zmíněni další příbuzní, jimž závěť pamatuje podílem na dědictví: Michael [...], [Magda]lena Weinhartová [...], vdova Alžběta a Kateřina [...]. Text uvádí, že jim má připadnout díl rovným dílem, přičemž Magdaleně je určen jeden podíl a Kašparovi (Caspar) další čtvrtina – přesné znění je na tomto místě rukopisu poškozené a nejisté.
- Za čtvrté je řeč o hospodářství (dvoru) zůstavitele: ten má patrně zůstat či být obhospodařován dcerou Marií po určitý počet let, a k tomu jí má připadnout jeden kůň a vůl [...] (text je zde opět neúplný).
- Za páté se Wolfgang Weidel obrací na svou vrchnost s pokornou prosbou [...] – další znění se nedochovalo.
Závěr a datum závěti
Tak se stalo v Kabausgrünu dne 6. listopadu roku 1686. Podepsáni jsou: Wolfgang Weidl, obyvatel; Matěj Clement, přísežný [...]; Tomáš Roßler [...].
Potvrzení (konfirmace) rady
Rada dosvědčuje, že tuto poslední vůli jí výše jmenovaní Matěj Clement a Tomáš Roßler takto přednesli a že byla u k tomu zřízených přísežných soudních přísedících (kmetů) požádána o její potvrzení a stvrzení. Přísedící ji vlastní rukou podepsali, avšak tak, aby to nebylo na škodu ani újmu jim ani jejich potomkům, a k listině dala rada přitisknout obecní městskou soudní pečeť. Stalo se a bylo vydáno v Horním Slavkově dne 9. března 1687.
Podepsáni jsou: Christophorus Michael Nonner, tehdejší městský písař; dále nečitelný podpis soudního úředníka; Wolfgangus Laurentius Alberth, tehdejší soudní asesor; a Ondřej (Andreas) Joseph, soudní přísedící. Listina je opatřena červenou pečetí.
Poznámka na rubu listiny
Poslední vůle Wolfganga Weydela. Před soudem přijata dne 6. listopadu 1686. Vyhlášena (publicatum) dne 13. března 1687.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Potvrzovací list (transumpt) rady horního města Horní Slavkov o závěti Wolfganga Weidela z Kabausgrünu (dnešní Habartov / osada v okolí). Originál je psán ve dvou textových blocích vedle sebe a pravý okraj rukopisu je na skenu místy oříznutý, proto jsou některé konce řádků doplněny nebo označeny [?].]
[Úvodní protokol rady:]
My, purkmistr, rychtář a rada [...] císařského a královského svobodného horního města Horního Slavkova, dáváme tímto na vědomí a veřejně vyznáváme, že před nás do zasedající rady přišli a předstoupili Matěj (Mathes) Clement, usazený přísežný poddaný naší vsi Kabausgrün, spolu s Tomášem (Thoma) Roßlerem, rovněž poddaným, a před námi veřejně, s řádným poukazem, přednesli a vypověděli, že nyní v Bohu odpočívající [nebožtík] [...] Jiří (Georg) Weidl, poddaný v Kabausgrünu, je s prosbou poslal a dal je k sobě povolat [jako svědky] a sdělil, otevřel a přikázal jim svou poslední vůli – při dobré, [před] rozumem zcela příčetné [...] paměti, výslovně a s dobrou rozvahou –, kterou mají [dále] oznámit, a ta zní takto:
[Závěť – vzývání:]
Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen. Já, Wolfgang Weidel z Kabausgrünu, poněvadž jsem nyní od milého všemohoucího Boha stižen a navštíven vysokým, byť počestně dosaženým věkem, slabostí a nemocí, a tudíž nevím [...], kdy mě můj nejdobrotivější Bůh skrze tajně se plížící smrt – jíž chce zkrátit pomíjivý lidský život – z tohoto pomíjivého světa [...] povolá a odvolá; protož jsem chtěl s dobrou rozvahou, dobrou vůlí, při zdravém rozumu, plné příčetnosti a chápavosti, k zamezení všech svárů, hádek a nesvárů [...], avšak se svolením své milé vrchnosti, zanechat svou poslední a pravou vůli, jak se má po mé smrti naložit s mým skrovným pozůstalým majetkem. Totiž a
Za prvé poroučím Bohu všemohoucímu svou ubohou hříšnou duši do jeho nekonečného, bezedného milosrdenství; tělo pak ať je odevzdáno zemi jako své [...] matce, z níž bylo [vzato], a po křesťansku, podle křesťanského obyčeje, pohřbeno.
Za druhé odkazuji, leguji a odevzdávám své [...] dceři Marii Weidlové, která mi mnoho dobrého prokázala a ve stáří mě měla v lásce a vážnosti, jakožto [...] a neodvolatelnou přednostní (předem vyňatou) část [...] [jednu krávu] a třicet telat, protože není zletilá, [...] ze skutečně [stávajícího] celkového [...] zmíněného dědického podílu.
Za třetí pak veškerý můj ostatní majetek, jak movitý (in mobilibus), tak nemovitý (in immobilibus), jakkoli by mohl být nazván nebo zjištěn, má připadnout mým milým dětem, vnukům a [dědicům] [a mají jej podržet při svrchovaných právech a přijmout jej do svého [práva], a nemá být dovoleno proti tomu jakýmkoli způsobem ani v nejmenším, ani neprávem, něco činit, předsevzít či jednat.]
[Pokračování s jmenovitým obmyšlením dědiců (pravý textový blok; konce řádků jsou na skenu zčásti oříznuté):]
Dále Michal (Michael) [...], [Magda]lena Weinhartová [...], vdova Alžběta (Elisabeth), Kateřina (Catharina) [...], které tímto rovněž [obmýšlím,] [...] připadnout [...] díl na životě/statku [...] rovným dílem [...] Magdaleně jeden [...] a Kašparovi (Caspar) [...] druhý čtvrtdíl [...]. Aby pak
za čtvrté i můj dvůr (statek) [...], ten ať [zůstane / je obhospodařován] [...] [mé] dceři Marii [...], ať jej [užívá / drží] po [...] let, a k tomu [ať jí připadne] jeden kůň a vůl [...].
Za páté obracím se na svou poroučející vrchnost se svou [...] [pokornou] prosbou a [...]
[Závěrečná formule a datum závěti:]
[... Tak se stalo v Kabausgrünu dne 6. listopadu roku 1686.]
[Podpisy:] Wolfgang Weidl, obyvatel. — Matěj (Matthes) Clement, přísežný [...]. — Tomáš (Thoma) Roßler [...].
[Potvrzení (konfirmace) rady:]
Že [tato] níže uvedená má (jeho) poslední vůle byla [...] počestné a zasedající radě výše jmenovanými Matějem Clementem a Tomášem Roßlerem takto přednesena a [že bylo] u k tomu zřízených přísežných pánů soudních přísedících (kmetů) požádáno o její potvrzení a stvrzení, [a] aby tuto poslední vůli vlastní rukou podepsali; avšak jim a jejich [potomkům] beze vší škody a újmy v každém ohledu; a dali k ní také vědomě přitisknout obecní městskou soudní pečeť. Tak se stalo a dáno v Horním Slavkově dne 9. března 1687.
[Podpisy:] Christophorus Michael Nonner, t. č. městský písař. — [nečitelný podpis, soudní úředník] — Wolfgangus Laurentius Alberth, t. č. soudní asesor. — Ondřej (Andreas) Joseph, soudní přísedící. [červená pečeť]
[Rubová strana / dorsální poznámka:]
Poslední vůle Wolfganga Weydela. Před soudem přijata dne 6. listopadu 168[6]. Vyhlášeno (publicatum) dne 13. března 1687.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Konfirmationsbrief / Transumpt des Rates der Bergstadt Schlaggenwald über das Testament des Wolfgang Weidel zu Kabausgrün; Original im Tabellenformat (zwei Schriftblöcke nebeneinander), der rechte Rand der Handschrift ist im Scan teilweise abgeschnitten, daher einige Zeilenenden ergänzt/[?].]
[Eingangsprotokoll des Rates:]
Wir Bürgermeister, Richter und Rat der [...] kaiserl[ichen] und königl[ichen] freyen Bergstadt Schlaggenwaldt, [tun] kund und bekennen und bekennen hiermit öffentlich, daß vor uns in sitzendem Rath erschienen und vorkommen, Math[es] Clement, unsers Dorfgleichs Kabausgrün angesetzter geschwor[ener] Untertan, nebst Thoma Roßler auch Untertan, [und] vor uns öffentlich mit rechtlicher Verweisung vorgebracht [und] ausgesagt, daß der nunmehr in Gott ruhende [selige] [...] Georg Weidl, Untertan zu Kabausgrün, sambt sein[er] bittlich geschicket, sie [als Gezeugen] beruffen lassen, und ihnen seinen letzten Willen, das gute, [vor] Verstand völlig vernünftig, [...] gedächtnis, ausdrücklich [...] und wohl bedächtlich, welchen sie [...] hinterbringen sollen, entdeckt, eröffnet und befohlen, welcher also lautet:
[Testament – Invokation:]
Im Nahmen der aller hochheyligsten und unverteilten Dreyfaltigkeit, Gott Vaters, Sohn und heyligen Geist, Amen. Ich Wolffgang Weidel zu Kabausgrün, dannach ich nunmehr von dem lieben allmächtigen Gott mit einem hohen, jedoch ehrlich erlebten Alter, Schwach- und Krankheit beladen und heimgesuchet werde, daher nicht [weiß] [...], wann mein grundgütiger Gott mir durch den heimlich schleichenden Tod, [womit er] das menschen[liche] flüchtige Leben verkürtzen [will,] lassen, und mich aus dieser Welt [...] zergänglichen [...] [hin]wegnehmen [und] abfordern möchte; Alß habe [ich] wohlbedächtlich mit gutem Willen, rechten Sinnen, vollkommener Vernunft und Verstand, zu Verhütung alles Haders, Gezänks und Zwietracht, [...] aber mit Bewilligung meiner lieben gebietenden Obrigkeit meinen letzten und richtigen Willen, wie er [...] nach meinem Tod, mit meinem wenigen Verlassenschaft gehalten werden solle, [...] hinterlassen wollen. Nämblich und
Erstlichen befehle ich Gott dem Allmächtig[en] meine arme sündhafte Seel in dessen unendliche grundlose Barm[herzigkeit,] den Leib aber soll zu der Erden alß seiner [...] Mutter darvon er [genommen] zu der Erden nach christlich[em] Gebrauch christlich bestattet werden.
Anderes schicke, legire und vermache ich meiner [...] Tochter Maria Weidlen, so mir viel Guttes getan, und in meinem Alter mich lieb und wert gehalten, zu einem [...] und unwiderrufflich [...] Vortheil [...] [eine Kuh] und dreyssig Kälber, weil nicht mündig, [...] [in] wirklich [vorhandener] völliger [...] gedacht[er] Erbtheilung.
Drittens aber soll all mein übriges Völliges, sowohl in mobilibus als immobilibus bestehendes Vermögen, wie selbiges immer benennt oder erfunden werden kann oder mag, meinen lieben Kind[ern], Enkeln und [...] [zugeteilt werden, und sollen es bei den hohen Stücken behalten, und selbe in dero hohen [Rechte] nehmen, auch dawider auf keinerlei Weise [...] geringst oder ohne Recht etwas zu tun, vorzunehmen oder zu handeln gestattet werden.]
[Fortsetzung mit namentlicher Bedenkung der Erben (rechter Schriftblock, Zeilenenden im Scan teils abgeschnitten):]
Nachmals Michael [...], [Magda]lena Weinhartin [...], Elisabeth Wittib, Catha[rina] [...] welche ich hiermit auch [bedenke,] solches immer am allen [...] soll, die meinem [...] [genann]ten Leben Erbtheil, [...] zu gleichen [...] der Magdalena Ein[...] und deß Caspars [...] andern Viertheil [...] werden. Damit a[ber]
Viertens auch mein Hof [...] solle, so soll derselb[e] [...] an[?] [...] [meiner] Tochter Maria [verbleiben/zu] bewirten [...], Jahr daran [besitzen] lassen und dazu [...] Ein Pferd und Och[s] [...] werden.
Fünftens gelanget an [meine] gebietende Obrigkeit mein [...] [demütiges] Bitten und [...]
[Schlussformel und Datum des Testaments:]
[... So geschehen Kabausgrün den 6ten Novembris A[nn]o 1686.]
[Unterschriften:] Wolffgang Weidl, Inwohner. — Matthes Clement, geschworner [...]. — Thoma Roßler [...].
[Bestätigung (Konfirmation) des Rates:]
Daß [dieser] mein nachstehender letzter Will Einem [...] löbl[ichen] und sitzenden Rath von eingangs benandten Mathes Clement und Thoma Roßler also vorgetragen [worden], also umb Confirmierung und Bestättung [bei] denen [hierzu] verordneten Geschwor[enen] Herren Gerichts Schöpf[fen] anbefohlen, daß sie solchem letzten Willen mit ihrer [...] eigener Hand unterschrieb[en]; jedoch ihnen und denen Ihrigen in alle Wege ohne Schaden und Nachtheil; [haben] sondern auch der gemeinen Stadt Gerichts Insigil [...] wissend beygedruckt zu haben. So geschehen und geben Schlaggenwaldt den 9ten Martij 1687.
[Unterschriften:] Christophorus Michaël Nonner, p[ro] t[empore] Stadtschreiber. — [unleserliche Signatur, Gerichtsverwandter] — Wolffgangus Laur[entius]: Alberth, p.t. Gerichts Assessor. — Andreaß Joseph, Gerichts Beysitzer. [rotes Siegel]
[Rückseite / Dorsalvermerk:]
Letzter Will Wolffgang Weydels. Vorm Gericht angenommen worden den 6 9bris [Novembris] 168[6]. Publicatum den 13 Martij 1687.
Listina města Horní Slavkov č. 1688
Michael, Gabriel a Kateřina Weidlovi a Magdaléna Weinhartová, dědici po Volfu Weidlovi, prodávají své sestře Marii Weidlové po otci zděděný dvůr v Hájích ležící na kopci o samotě s dobytkem, poli, loukami a ostatním příslušenstvím za 300 zlatých rýnských.
Datace: 14.03.1687
Kupní list z 14. března 1687, kterým dědicové po Wolfu Margdlitschovi (Michael a Gabriel Weidlovi, Kateřina Weidlová a Magdalena Weinhartová) prodali svůj dědický podíl na statku (dvůr se vším vybavením, koněm, volem, poli, lesy, loukami a dalšími pozemky) své sestře a spoludědičce Marii Weidlové za 300 zlatých. Na zadní straně listiny jsou zaznamenány jednotlivé splátky kupní ceny z let 1687–1692, které Marie Weidlová postupně skládala u úřadu horoslavkovského purkmistra.
Kupní list města Horní Slavkov (Schlaggenwald), datovaný 14. března 1687. Na přední straně listiny je hlavní smlouva, na zadní straně pak potvrzení o splátkách z let 1687–1692 a hřbetní nadpis.
Hlavní smlouva
Tímto se dává na vědomí, že dnešního dne, za přítomnosti celého slavkovského městského soudu tohoto císařského a královského svobodného horního města Horní Slavkov, prodali všichni dědicové po Wolfu Margdlitschovi(?) – jmenovitě Michael a Gabriel Weidlovi, Kateřina Weidlová a Magdalena Weinhartová, kteří zůstali po svém zesnulém otci – svůj dědický podíl na statku (dvoře), který jim podle otcovy závěti připadl. Prodává se vše, co k statku patří a je v něm napevno zabudováno, dále jeden kůň a vůl, všechna příslušná pole a k tomu i lesy, louky, úhory a další porosty, ať uvnitř či vně usedlosti – se všemi právy a oprávněními, jaká k tomu měli, požívali a užívali všichni předchozí držitelé, aniž by si cokoli, byť sebemenšího, ponechali stranou.
Prodává se za sjednanou částku tři sta zlatých (300 fl.) sestře a spoludědičce Marii Weidlové, a to jí i jejím dědicům a dědicům jejích dědiců.
Tuto smluvenou kupní sumu 300 zlatých měla kupující zaplatit takto: nejprve k svátku sv. Filipa a Jakuba třicet zlatých, a poté každý rok k témuž svátku, počínaje nejbližším rokem 1688, vždy patnáct zlatých – a tak dále, dokud nebude celá kupní cena splacena. Tyto splátky se po odečtení dluhů a nákladů měly rovným dílem rozdělit mezi kupující a ostatní čtyři dědice. Kupující je měla platit bez jakýchkoli průtahů, jak jí ukládala povinnost.
Pro stvrzení a upevnění této dohody nechal z příkazu purkmistra pana Johanna Gabriela Mantzsche(?) vyhotovit stejně znějící oddělené kupní cedule, do nichž se měly pokaždé zapisovat níže stanovené lhůty splátek; ty byly potvrzeny a předány oběma stranám. Stalo se v Horním Slavkově dne 14. března 1687.
Záznamy o splátkách na rubu listiny
- 9. května 1687 – kupující složila u úřadu úřadujícího purkmistra pana Wolfganga Steigeleho(?) smluvenou splátku 30 zlatých, jejíž vyzvednutí dosvědčuje rozpis. Podepsán Christophorus Michael Nonner.
- 10. června 1688 – kupující složila u téhož úřadu svou první stanovenou další splátku ve výši 15 zlatých, z níž Hans Hoffmann(?) a Schmiedlovi(?) vyzvedli 3 zlaté atd. Podepsán Christophorus Michael Nonner, tehdejší městský písař.
- 5. listopadu 1689 – kupující složila u úřadu úřadujícího purkmistra pana Johanna Frölicha svou druhou stanovenou další splátku ve výši 15 zlatých. Z ní bylo vyzvednuto 7 fl. 30 d. prostřednictvím Petra(?) a Christopha Schreitera, mlynáře, a pan Johann Frölich obdržel 30 d.; dále se uvádí částka 7 fl. v souvislosti s 3. únorem. Podpis nezřetelný, patrně Joßa Schillerschorg(?).
- 28. února 1692 – zápis úřadujícího purkmistra na pravém sloupci strany p2 je z velké části nečitelný a silně zkrácený. Zmiňuje se v něm špitál, pan Christoph Geyer a jeho švagr, kteří vznášejí pohledávku ve výši 37 (dále nečitelné), dále peníze v měsíci březnu a pan správce špitálu, opět v souvislosti s měsícem březnem.
Hřbetní nadpis (na rubu, p3)
Kupní list mezi (jméno nečitelné) a Marií Weidlovou a jejími spoludědici. Pod tím je notářská kaligrafická ozdoba, spisová značka E 29 a další vybledlé, nečitelné účetní poznámky.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Kupní list (Kauffbrief) města Horní Slavkov (Schlaggenwald), datovaný 14. března 1687. Na přední straně (p1) hlavní smlouva, na p2 vpravo a na rubu p3 potvrzení o splátkách z let 1687–1692 a hřbetní (dorzální) nadpis.]
Tímto na vědomí dáváme, že dnešního níže uvedeného data za přítomnosti celého slavkovského městského soudu tohoto císařského a královského svobodného horního města Horní Slavkov společně všichni dědicové po Wolfu Margdlitschovi(?), jmenovitě Michael a Gabriel Weidlovi a Kateřina Weidlová a Magdalena Weinhartová, kteří zůstali po svém zesnulém otci, prodali statek (dvůr) / mlýn, jenž jim podle závěti zesnulého otce připadl jako dědický podíl, se vším, co je v něm zatlučeno, přibito a upevněno, s jedním koněm a volem, se všemi příslušnými poli, [a dále s výčtem nemovitostí:] se všemi příslušnými lesy, lukami, úhory (Egarten), pařezy/porosty, uvnitř i venku, i se všemi právy a oprávněními tak, jak to vše předchozí držitelé a majitelé měli, požívali, užívali a využívali, aniž by si to nejmenší z toho vyhradili či vyňali, za určitou peněžní sumu, totiž jmenovitě tři sta zlatých (300 fl.), své sestře a spoludědičce Marii Weidlové, [a to] jí, jejím dědicům a dědicům jejích dědiců.
Takto smluvenou kupní sumu 300 zlatých zaplatí kupující ihned poté nejprve k svátku sv. Filipa a Jakuba třiceti zlatými, a poté každý rok k témuž svátku, počínaje nejblíže uplynulým rokem 1688, až nakonec bude celý trhový peníz zcela splacen, po patnácti zlatých atd., kteréžto [splátky] se po zaplacení dluhů a nákladů mezi kupující a další 4 dědice rovným dílem zase rozdělí; [splatit] je má kupující bez jakýchkoli průtahů, jak také musí a má.
Pro upevnění a stvrzení toho byly z příkazu purkmistra pana Johanna Gabriela Mantzsche(?) vyhotoveny stejně znějící vystřižené (oddělené) kupní cedule, do nichž mají být pokaždé zapsány níže stanovené lhůty, a tyto byly potvrzeny a stranám předány. Stalo se v Horním Slavkově dne 14. března 1687.
[Na rubu / potvrzení o platbách:]
Dne 9. května 1687 složila kupující smluvenou splátku u úřadu úřadujícího purkmistra pana Wolfganga Steigeleho(?) ve výši třiceti zlatých, kteréžto, jak dosvědčuje rozpis, byly vyzvednuty — — — — — — 30 fl.
Christophorus Michael Nonner.
Dne 10. června 1688 složila kupující u úřadu úřadujícího purkmistra pana Wolfganga Steigeleho(?) svou stanovenou první další lhůtu ve výši patnácti zlatých, z čehož Hans Hoffmann(?) … a Schmiedlovi(?) vyzvedli 3 zlaté atd. — — 15 fl.
Christophorus Michael Nonner, t. č. městský písař.
Dne 5. listopadu roku 1689 složila kupující u úřadu úřadujícího purkmistra pana Johanna Frölicha svou stanovenou druhou další lhůtu ve výši patnácti zlatých, z čehož bylo vyzvednuto 7 fl. 30 d. skrze Petra(?) a Christopha Schreitera, mlynáře, … a pan Johann Frölich 30 d., dále … kvůli 3. únoru 7 fl., to jest — — — 15 fl.
[Podpis, nezřetelný] Joßa Schillerschorg(?).
[Pravý sloupec na p2, velmi vybledlý a zkrácený, jen zčásti čitelný:]
Dne 28. února roku 1692 úřadující purkmistr … [převážně nečitelné, silně zkrácené poznámky o špitálu, … pan Christoph Geyer a … z jeho švagra … vznášejí pohledávku 37 …, mají peníze … v měsíci březnu … pan správce špitálu … v měsíci březnu … Rovněž bude …]
[Hřbetní nadpis / dorzální poznámka na p3:]
Kupní list
mezi [… a] Marií Weidlovou a jejími spoludědici.
[pod tím notářská kaligrafická klička; spisová značka E 29; další vybledlé účetní poznámky nečitelné]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Kauffbrieff der Stadt Schlaggenwald (Horní Slavkov), datiert 14. Martii 1687. Auf der Vorderseite (p1) der Hauptvertrag, auf p2 rechts und p3 dorsal Zahlungsquittungen 1687–1692 sowie der Rückentitel.]
Wir wießen deß hiermit, daß an heint hierundt gesetzten dato in beywesenheit eines gantzen Schlöbg. [Schlaggenwaldischen] Stadtgerichts dießer Kayßl. und Königl. Freyenbergstadt Schlaggenwaldt die gesambte Wolff Margdlitsch(?) Erben, nahmentlich Michael und Gabriel Weidl undt Catharina Weidlin, und Magdalena Weinhartin, dann von Ihren seel. Vatter in Lebenszeiten hinterbliebenen, und auf den ihnen allein liegenden hoff[?] Erbtheil daß seel. Vatters Testaments, alles waß darinnen genittet[?], genaglet und festgemacht, mit einem Pferdt und Ochßen, allen darzu gehörigen Felder[n], [… Aufzählung der Liegenschaften:] allen darzu gehörigen Wälden, Wießmathen, Egarten, Stöcken, darinnen und draußen, auch allen Recht und Gerechtigkeiten, wie solche alle vorherige Inhaber und Possessores deßen hineingehabt, genoßen, genitzt und gebraucht haben, nicht daß allergeringste darvon außgenohmen noch vorbehalten, umb eine gewiße Summa Gelts, alß benandtlich dreyhundert Gulden xc., Ihren Schwester und Künfftler[?] [Schwager?] mit Erbin Maria Weidlin [… zu] Ihren, Erben und Erbserben [verkaufft].
Also bepactirte Kauffsumma der 300 fl. die abkäufferin alßogleich hierauf zu Erst, nisi[?] festo Sti. Philippi und Jacobi mit dreyßig guld., dann alle Jahr aber in deßen festo, zum nächsten verflossenen, [Jah]r 1688 anfahent, biß entlich der Kauffschilling extoto entrichtet, sein wirdt, mit fünff[zehen] gulden xc., welche nach abgezahlten Schulden und kostl. [Costen] von den abkäufferin und anderen 4 Erben in gleiche Theil widerumb zuverschoben[?], eine, ohne einig prahtig bezahlen will, auch soll und mueß.
Deßen zu festhalt- und begnädigung deßen, sein außbefehl tit. tit. Burgermeißers H. Johann Gabriel Mantzsch[?] hierzu gleichlautende außgeschnittene Kauffbettel[?] [worein] Jedeßmahl die niden anbeerlegte fristen geschrieben werden sollen, befestigt und denen partibus zugestellt worden. So geschehen Schlaggenwaldt den 14. Martij 1687.
[Auf der Rückseite / Zahlungsvermerke:]
Den 9. May 1687 erlegt abkäufferin die bepactirte aufrieß[?] in Regierend Bürgermeißeramt H. Wolffgang Steigele[?] mit dreyßig gulden xc., welche wie Specification bezeugt erhoben ist — — — — — — 30 fl.
Christophorus Michaël Nonner.
Den 10. Juny 1688 erlegt abkäufferin in Regierend Bürgermeißeramt H. Wolffgang Steigele[?] ihre bestagte erste nachfrist mit fünffzehen guld., welche Hanß Hoffmann mit Frölich[?] gild., dann die Schmidlißsa [Schmiedl?] haben mit 3 gulden xc. erhoben ist [… ] — — 15 fl.
Christophorus Michaël Nonner p: t: Stadtschreiber.
Den 5. November Anno 1689 erlegt abkäufferin in Regierend Bürgermeißeramt H. Johann Frölich ihre bestagte andere nachfrist mit fünffzehen gulden, welche erhoben 7 fl. 30 d. durch Petra[?] und Christoph Schreiter Müller von [?] H. und H. Johann Frölich 30 d., dann sie für Löbl[?] Mau in der Lauren[?] ... wegen 3 february 7 fl. id est — — — 15 fl.
[Unterschrift, undeutlich] Joßa Schillerschorg[?].
[Rechte Spalte p2, sehr verblaßt und abgekürzt, nur teilweise lesbar:]
Den 28. Febr: Anno 1692 Regierend Bürgermeister … [… großenteils unleserliche, stark abgekürzte Notizen über Hospital, … H. Christoph Geyer und … auß seinen Schwager … praetendiren Forderung 37 … haben gelt … in Monath Marti … H. Hospitalverwaltter … in Monath Marti … Ingleichen werd die …]
[Rückentitel / Dorsalvermerk p3:]
Kauffbrieff
Zwischen [… und] Maria Weidlin und Ihren Mit-Erben.
[darunter Notariatsverschnörkelung; Aktenzeichen E 29; weitere verblaßte Rechnungsnotizen unleserlich]
Listina města Horní Slavkov č. 1689
Jan Daniel Drescher prodává jménem své tchyně Ruttweinové městu Hornímu Slavkovu jejích pět osmin dvora v Hájích s příslušenstvím za 600 zlatých.
Datace: 22.04.1687
Listina z roku 1687 zachycuje kupní smlouvu mezi Johannem Danielem Drescherem a horníslavkovským magistrátem: Drescher prodal městu dům se zahradou a příslušenstvím, který zdědil po zesnulé tchyni Christině Schönigové, za 600 zlatých. Magistrát se zavázal část kupní ceny použít na splacení Drescherových dluhů a zbytek mu vyplácet ve splátkách po 25 zlatých ročně vždy o svátku sv. Jiří; listina dále dokládá jednotlivé výplaty těchto splátek až do roku 1690.
Kupní list mezi panem Johannem Danielem Drescherem a slovutným, vysoce váženým magistrátem zdejším
Tímto se veřejně dává každému na vědomí, že dnešního dole uvedeného dne byla mezi panem Johannem Danielem Drescherem jako prodávajícím na jedné straně a slovutným, vysoce váženým magistrátem zdejším jako kupujícím na straně druhé sjednána, projednána a neodvolatelně uzavřena řádná, poctivá a pevná kupní smlouva – a to následujícím způsobem.
Pan Drescher prodal a tímto předává do vlastnictví, za sebe i za své dědice a nástupce, dům s pozemkem (usedlostí), který mu připadl po jeho zesnulé tchyni, paní Christině Schönigové, i s tím, co po ní zůstalo a co bylo zatíženo dluhy vůči zdejší městské vrchnosti. Jde o usedlost se vším příslušenstvím a budovami – v listině následuje obvyklá podrobná právní formule vypočítávající příslušenství: vše zděné a hřebíky spojené, se všemi zdmi a stěnami, zahradami, parcelami a rybníky, dále s mezemi, hraničními kameny a hranicemi, se všemi právy a oprávněními, bez čehokoli vyňatého či vyhrazeného – tak, jak to drželi, požívali a užívali všichni předchozí držitelé, majitelé a obyvatelé.
Dům tak přechází na slovutný magistrát a obec zdejší i na všechny jejich budoucí nástupce, a to za pevně stanovenou sumu šest set zlatých atd. Magistrát se zavázal, že níže rozepsané dluhy, které prodávající nadělal, zčásti sám převezme a skutečně zaplatí, a zčásti uhradí i dluhy, které má sám pan prodávající – tedy tyto položky:
- dle titulu z [...] na jistině a úrocích dluh 130 zl.,
- panu věřiteli 146 zl.,
- od sv. Jiří do sv. Jiří 1687 na narostlém úroku 124 zl.,
- kontribuce 33 zl. 33 kr.,
- dále kvůli městu a jiným [...] dluh a mzda 45 zl.
Tyto dluhy dohromady činí čtyři sta šedesát devět zlatých atd.
Zbývajících sto třicet zlatých 51 kr. atd. má být panu prodávajícímu vypláceno vždy o svátku sv. Jiří, počínaje hned pozítřkem, ve splátkách po dvaceti pěti zlatých ročně, vděčně a pravidelně. Na potvrzení a doklad toho byly z příkazu slavného magistrátu vyhotoveny dva stejně znějící kupní listy, z nichž jeden byl předán panu smluvníkovi [...].
Zapsáno smluvními stranami ve Slavkově [datum].
Zápisy o jednotlivých splátkách:
- Dne 24. dubna [magistrátní úřad prodejní záležitost vyřídil] s dvaceti pěti [zlatými] – Christophorus [Mandl].
- Dne 13. srpna 1687 žadatel žádal, aby prodávající něco povolili; přebytek pak činí 16 zl. 30 kr. ve prospěch prodávajícího. Poznámka: poněvadž prodávající [má vztah ke] špitálu, má z následujících splátek co vybírat.
- Christophorus [Mandl]: Dne 23. ledna 1688 bylo z příkazu Gabriela Mandla panu Johannu Brauerovi vyplaceno špitální peníze [...].
- Dne 28. června 1688 [...] a pan purkmistr vyplatil špitálu částku na úhradu pohledávky pana Dreschera. To jest — — — —
- Dne 13. března léta 1690 vyplatil ctihodný městský rada, zastoupený úřadujícím purkmistrem panem Paulem Ebertem, panu Danielu Drescherovi třetí splátku ve výši dvacet pět zlatých atd., kteroužto částku špitál na úhradu své pohledávky zcela vybral. To jest — — — — 25 zl.
Zapsal Joh. Schiller, tehdejší městský písař.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Kupní list (smlouva) mezi panem Johannem Danielem Drescherem a slovutným, vysoce váženým magistrátem zdejším.
Tímto se veřejně dává každému na vědomí, že dnešního dole uvedeného data byla mezi panem Johannem Danielem Drescherem jakožto prodávajícím na jedné straně a slovutným, vysoce váženým magistrátem zdejším jakožto kupujícím na straně druhé sjednána, projednána a neodvolatelně následujícím způsobem uzavřena řádná, poctivá, upřímná a pevná kupní smlouva.
A to: prodal a tímto dává do prodeje za sebe, své dědice a nástupce dům s pozemkem (usedlost), který náležel jeho zesnulé tchyni, paní Christině Schönigové, i s tím, co po ní zůstalo, [a co je] zatíženo dluhy vůči zdejší městské vrchnosti — usedlost se vším příslušenstvím a budovami. [Následuje obvyklá podrobná právní formule s výčtem příslušenství: vše zděné a hřebíkem spojené, se všemi zdmi a stěnami, zahradami, parcelami a rybníky, též mezemi, hraničními kameny a hranicemi, se všemi právy a oprávněními, bez čehokoli vyňatého či vyhrazeného, tak jak to drželi, požívali a užívali všichni předchozí držitelé, majitelé a obyvatelé.]
[Prodává] slovutnému magistrátu a obci zdejší, všem jejich potomkům a nástupcům, za jistou peněžní sumu, totiž šest set zlatých atd. A slovutný, vysoce vážený magistrát slibuje, že níže rozepsané dluhy, které prodávající nadělal, zčásti převezme a skutečně zaplatí, zčásti pak také dluhy, jež má sám pan prodávající, řádně uhradí a odečte, a to: dle titulu z [...] na jistině a úrocích dluh 130 zl., panu věřiteli 146 zl., od sv. Jiří do sv. Jiří 1687 na narostlém úroku 124 zl., kontribuce 33 zl. 33 kr., dále kvůli městu a jiným [...] dluh, mzda 45 zl. Tyto dluhy dohromady činí čtyři sta šedesát devět zlatých atd.
Zbývajících sto třicet zlatých 51 kr. atd. má být panu prodávajícímu vždy na svátek sv. Jiří, a to počínaje hned pozítří, ve výši dvaceti pěti zlatých ročně v trvalých splátkách vděčně spláceno a odváděno. Na potvrzení a doklad toho byly z příkazu slavného magistrátu vyhotoveny dva stejně znějící [kupní listy, z nichž jeden byl předán panu smluvníkovi …]
Zapsáno smluvními stranami ve Slavkově [datum].
Dne 24. dubna [magistrátní úřad ...] s dvaceti pěti [...] Christophorus [Mandl].
Dne 13. srpna 1687 žadatel [žádal], aby prodávající chtěli [...] povolit, takže přebytek činí 16 zl. 30 [kr.] na prodávajícího. Pozn.: poněvadž prodávající [...] špitál s těmi následujícími [splátkami], jež má k vybrání.
Christophorus [Mandl]: Dne 23. ledna 1688 bylo z příkazu Gabriela Mandla panu Johannu Brauerovi vyplaceno špitální peníze [...]
Dne 28. června 1688 [...] a pan purkmistr [vyplatil] špitálu na úhradu [pohledávky] pana Dreschera. To jest — — — —
Dne 13. března léta 1690 vyplatil ctihodný městský rada panu Danielu Drescherovi třetí splátku, [zastoupen] úřadujícím purkmistrem panem Paulem Ebertem, dvacet pět zlatých atd., kteroužto [částku] špitál na úhradu své pohledávky zcela vybral. To jest — — — — 25 zl.
Joh. Schiller, t. č. městský písař.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Kauffzettul zwischen H. Johann Daniel Drescher und Einem E. E. W. W. Magistrat allhier.
Kundt und zuwißen sey hiermit öffentlich vor jedermänniglich, daß an heut zu end gesetzten dato zwischen herrn Johann Daniel Drescher als Verkäuffern an einem, dann E. E. W. W. Magistrat allhier als Abkäuffern andern theils, ein recht- und redlich-aufrichtig- und beständiger Kauff-Contract verredet, verhandelt und unwiderruflich auf folgende weiß beschloßen worden.
Nemblichen, es hat verkaufft und gibt hiermit zu kauffen nach- und [...] und an statt seiner sel. Schwiegermutter [Mutter? – seine] [?] sich seine Erben und Erbnehmer, seine die Behausung sambt Situirte und die von der seel. fr. Christen Schönigin nachgesandte, aber [...] Schuldlen zugehörig, dem allhiesigen Stadt Obrigkeit mit aller [...] gründlich verbundene Höde [Hofstatt] als [...] Höde, mit allen [...] Gebäuden, alß [... weiter folgt die ausführliche Aufzählung der Zubehörungen: …] gemauert und gemaglet [genagelt], sambt allen darzu gehörig: -en [Mauern? -] Wänden, [Mauer?]nathen, Egarten [Gärten], flecken und teichen, auch rainen, stöcken, steinen und hindbreiten [Grenzen], mit allen recht und gerechtigkeiten, mit dem alles geringste daran, von alß genohmen noch vorbehalten, wie es alle vorherige Inhaber, Possessores und Inwohner deren herrn gehabt, genoßen, genützet und gebraucht haben.
Einem Löbl. Magistrat und Gemeint allhier, allen dero Nachkommen und Successoren, umb eine gewiße Summa geltes, alß benandlichen Sechs hundert Gülden &c. und verspricht E. E. W. W. Magistrath, alßo gleich die hernach Specificirte Schulden, so [...] Verkäuffern gemacht, theils übernehmen und die dieselbe wirklich zu bezahlen, theils aber auch die der herrn Verkäuffer selbsten habende Schulden, wie billig abzuführen und zu defalciren, alß: Tit. fol. von [...] [Bartlin?] Capital und Interesse schuldt 130 fl., dem H. Schuldlen 146 fl. von Georgii biß Georgii 1687 auf geschwollene zinß 124 fl., Contribution 33 fl. 33 kr., mehr wegen die [...] daß Stadt alß und andern [...] schuldt schuldig der Lohn 45 fl. Welche Schulden sich alßo zusammen betragen vier hundert Neun und Sechzig Gulden &c.
Die übrige Ein hundert und dreyßig gulden 51 kr. &c. aber dem herrn Verkäuffern jedesmahl in festo Sti Georgii und zwar gleich übermorgen anfahend, mit fünf und zwantzig gülden jährlichen Continuir-lichen nachzahlung danckbahrlich abzustatten und zu erlegen. Zu Verkundt und Erhaltung deßen seindt auf Befehl eines Löbl. Magistrats zwey gleichlautende [Kauffzettul, einer hierauf den herrn Contrahenten zugestellt …]
Anschreiben von Contrahentibus zu Schlaggenwald [Datum].
Den 24. Aprilis hat das verkaufte Magistrat-ambt die [...] mit fünf und zwantzig [...] Christophorum [Mandl?].
Den 13ten Augl. 1687 hat [der] Supplicant, daß die Verkäuffer wollten daß […] nach geben, alße in über[…] ist 16 fl. 30 [kr.] auf die Verkäuffer. NB: weilen [der] Verkäuffer [...] hospitall mit denen nach[…] daß denen nach fallend und zu erheben habe.
Christophorus [Mandl]: Den 23. Januar 1688 ist auf Befehl Gabriel Mandl dem H. Johannes Brauer hospital geld deßen ge[…]
Den 28. Juni 1688 unterricht [...] [die andere nachfrei?] und [der] H. Bürgermeister daß hospitall in abschlag seiner H. dreschen — Idest — — — —
Den 13. Martij Anno 1690 entrichtet ein ehrenvester Rath dem H. herrn Daniel Drescher die dritte nachfrist in Regierend Bürgermeisterambt herrn Paul Ebert [: lk :] fünf und zwantzig gülden &c. welche daß Hospital zu abschlag seiner Pretension völlig erhoben. Idest — — — — 25 fl.
Joh. Schiller p. t. Stadtschreiber.
Listina města Horní Slavkov č. 1690
Jan Antonín Petschner z Bečova uzavírá s Annou Markétou Voitländerovou, rozenou Mayerovou z Windhofu, vdovou po Bedřichu Sebastiánu Voitländerovi, těžaři v Horním Slavkově, svatební smlouvu.
Datace: 13.05.1687
Svatební smlouva (Eheberedung) uzavřená roku 1687 ve Slavkově (Horním Slavkově) mezi ženichem a nevěstou za účasti jejich rodičů a svědků. Smlouva podle katolického církevního a městského práva upravuje především majetkové poměry - věno, dědictví, výchovu a vypravení nevěstina syna z prvního manželství Jana (Josefa) i budoucích společných dětí, a to i pro případ úmrtí některého z manželů. Dochovaný text listiny je torzo (chybí konec, datum i podpisy) a na řadě míst je poškozený nebo nečitelný, takže některé pasáže zůstávají nejisté.
Svatební smlouva ze Slavkova (Horního Slavkova), rok 1687
Listina začíná slavnostní invokací: „Ve jménu nejvyššího, věčného a jediného Boha." Dále se uvádí, že budiž známo každému, koho se to týče, že smlouva byla sepsána toho a toho roku a dne (přesné datum se v dochované části textu bohužel nezachovalo).
Úvod. Mezi ctihodným a váženým panem ženichem na jedné straně a paní nevěstou na straně druhé (jejich jména se v dochovaném výřezu listiny nedochovala) byla za přítomnosti jejich milých rodičů a s pomocí pečlivě vyžádaných a níže podepsaných svědků, s jejich váženým svolením, čestně dojednána a neodvolatelně uzavřena tato svatební smlouva.
Za prvé. Ženich a nevěsta si za souhlasu rodičů obou stran slíbili sňatek podle obyčeje a řádu křesťanské katolické církve. Manželský slib měl být stvrzen knězem a jejich řádně sepsaná svatební ujednání měla být s vrchnostenskou milostí potvrzena podle 52. kapitoly městského práva. Ženich slíbil své nejmilejší – a ona jemu stejně tak –, že ji bude mít a podrží při sobě jak v radosti, tak v zármutku a strádání, dokud je od sebe po dobrém neodloučí smrt, jak to žádá kněžský řád a vůle Boží.
Za druhé. Pan ženich se zavázal, že syna, kterého paní nevěsta přivedla z prvního manželství – jmenoval se patrně Jan (možná Josef Voitlander, jméno je ale nejisté) –, bude držet jako vlastní dítě a povede jej ke škole a studiu. Až chlapec doroste, vystrojí mu ženich ze svého jmění svatbu, anebo mu místo svatby dá určené (specifikované) plátno a k tomu ještě nějaký dar. K tomu všemu se ženich zavázal ze svých vlastních prostředků.
Za třetí. Pokud jde o výchovu dítěte, otec se zavázal vést je ke škole a studiu a po dosažení příslušného věku mu ze svého jmění vystrojit svatbu, případně místo ní dát určené plátno, anebo dar. Víc než to však otec povinen nebyl – ani kdyby dítěti radil k jinému sňatku, nemusel dávat víc, než bylo stanoveno.
Za čtvrté. Totéž, co platilo pro dosud jmenované děti, mělo platit i pro děti, které se narodí z tohoto manželství. Spolu s Janem Josefem měly společně požívat rodinné (manželské) věno a majetek podle podobných pravidel, jak je uvedeno na jiných místech smlouvy.
Za páté. Pro případ, že by pan ženich – čehož nechť Bůh milostivě uchrání – zemřel do roka a dne bez živých tělesných dětí zplozených se svou manželkou, mělo nepopiratelně připadnout paní nevěstě jisté množství peněz (přesná částka v textu chybí, patrně šlo o tisíc zlatých) a tato částka měla být oddělena od zbytku ženichova jmění, čímž měla být nevěsta zcela odškodněna. Pokud by však po ženichově smrti přece jen zůstali živí tělesní dědicové, anebo pokud by se od těhotné matky ještě čekalo narození pohrobka (chlapce nebo dívky), měla pozůstalá manželka spolu s dětmi z tohoto manželství, ať narozenými před otcovou smrtí, nebo po ní...
Za šesté. Pokud jde o Jana Josefa a o to, co by ženichovi časem připadlo z otcovské strany od jeho rodičů nebo jiným způsobem (dědictvím či odkazem), platilo: kdyby pan ženich zemřel po roce a dni manželství, měla se paní nevěsta stát plnoprávnou, zákonnou a výše popsaným způsobem ustanovenou dědičkou. Majetek náležející dítěti však vdova nesměla svévolně (mlčky) používat.
Za sedmé. Tato pasáž je v dochovaném textu silně poškozená. Hovoří o právu plně a co nejdéle užívat (nebo převzít – „capiendi") celé a neztenčené jmění, aniž by z toho plynulo cokoliv navíc.
Za osmé. Kdyby paní nevěsta do roka a dne zemřela a zanechala jedno nebo více dětí, měly panu ženichovi zůstat výše zmíněné tři tisíce zlatých – z toho dva tisíce zlatých připadající matce a jeden tisíc zlatých ženichovi. Děti pak měly společně s Janem Josefem dědit rovným dílem z matčiny pozůstalosti. Pokud by však všechny děti zemřely dříve než titulovaný pan otec Jan Jiří Mayer ze Schmidhofu, měly jeho dědicům připadnout ony dva tisíce zlatých, a to ať už s testamentem, nebo bez něj – vždy podle ustáleného postupu.
Za deváté. Po uplynutí roku a dne, ať už paní nevěsta zanechala potřebné tělesné dědice, nebo ne (za předpokladu, že sepsala závěť), měl ženich – coby pán – vyplatit vedle Jana Josefa částku dvou tisíc zlatých z plné dědické pozůstalosti (přesné znění této pasáže je poškozeno).
Za desáté. Pokud by po smrti paní matky zůstali naživu tělesní dědicové zplození s panem ženichem během roku a dne manželství, a pokud by byl naživu i sám ženich a titulovaný pan děd by mu ze své otcovské přízně a z vůle Boží dopřál šťastné hospodaření na statku, měl pan ženich spolu s Janem Josefem a ostatními narozenými dětmi (vedle dědových vnuků) dědit rovným dílem, ovšem s výhradou příslušných ustanovení městského práva (mimo jiné kapitoly 49). Kdyby však paní nevěsta znovu získala přízeň titulovaného pana otce, měla ze svého náležejícího podílu obdržet polovinu a Jan Josef druhou polovinu. Pokud by paní nevěsta přízeň pana otce nezískala a neměla žádné živé tělesné dědice kromě Jana Josefa...
Za jedenácté. ...totiž kdyby zanechala jen samotného Jana Josefa, měl on po úmrtí titulovaného pana otce Jana Jiřího Mayera ze Schmidhofu obdržet matčin podíl až do výše tisíce zlatých. Tuto částku byl zavázán poslušně předat svému nejmilejšímu panu otci, případně ji nechat zdědit. Zbytek matčina majetku (dále text nejasný) měl připadnout z poloviny jí samé a z druhé poloviny dětem.
Za dvanácté. Poslední bod je zachován jen útržkovitě – zmiňuje se v něm výhrada vrchnostenské a panské milosti, poručnická práva k domu a jeho užívání (usus fructus), které přijal zmíněný pan otec, a jméno, které lze číst snad jako Mikuláš (Aug...?). Přesný smysl této pasáže se ze zachovaného textu nedá bezpečně rekonstruovat.
Závěr. Dochovaný text listiny se na tomto místě láme – končí uprostřed věty na okraji zachovaných výřezů skenu. Závěrečná formule, přesné datum roku 1687 i pečeti a podpisy smluvních stran a svědků se v dostupné části dokumentu nedochovaly.
Na každém listu je otištěno kolkové razítko s nápisem „DRITES SIGILL – DREY KREUTZER", tedy kancelářská (kolková) daň označená jako třetí pečeť ve výši tří krejcarů.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Svatební smlouva / svatební úmluva, Slavkov (Horní Slavkov), 1687]
Ve jménu nejvyššího, věčného a jediného Boha. Tímto budiž známo a na vědomí dáno každému, komu je toho třeba, zde a v níže psaný rok a den:
[Úvod:] Poněvadž mezi ctihodným a velevýznamným panem [ženichem] na jedné a [paní nevěstou] na druhé straně, za přítomnosti jejich milých rodičů a jimi se vší pílí vyžádaných a níže podepsaných svědků, s jejich váženým svolením, byla mezi oběma smluvními stranami čestně sjednána, vyjednána a neodvolatelně níže uvedeným způsobem uzavřena svatební úmluva. A to:
Za prvé: Oba hlavní smluvníci, totiž pan ženich a paní nevěsta, se souhlasem a svolením rodičů obou stran chtějí vzájemně slíbený sňatek dle obyčeje a řádu křesťanské katolické církve, knězovým úkonem, řádně mezi nimi uzavřená svatební ujednání (pacta) — s vrchnostenskou milostí, dle 52. kapitoly městského práva — nechat potvrdit; a výše jmenovaný pan [ženich] slibuje své nejmilejší, a ona jemu navzájem stejně tak, že ji bude tak dlouho mít a podržovat, ani v radosti, ani v zármutku a strádání ji [neopustí], dokud je [smrt] po dobrém nerozdělí, podle kněžského řádu a vůle Boží.
Za druhé: Pan ženich [se zavazuje], že syna jménem Jan [...] [Josefa Voitlandera?], kterého paní nevěsta přivádí z prvního manželství, bude [...] [držet jako vlastní dítě a vést jej] ke škole a studiu, a po dosažení [příslušného věku] mu z [svého jmění] vystrojí svatbu, anebo místo svatby dá určité (specifikované) plátno, [a též] dar (poctu); to vše je povinen poskytnout ze svých prostředků.
Za třetí: Co se týče [výchovy] dítěte, pan [otec] se zavazuje [vést] dítě ke škole a studiu, po dosažení [příslušného věku] vystrojit svatbu z [vlastních prostředků], anebo místo ní dát určité plátno [namísto městského obyčeje], případně dar; a otec není povinen činit nic víc, [a i kdyby] radil k jinému sňatku, není povinen dát více, než [zde stanoveno].
Za čtvrté: Tak jako u všech [dosud jmenovaných dětí], platí i pro [děti] zplozené z tohoto manželství, totiž tělesné dědice: spolu s Janem Jo[sefem] a s [hospodyní / sestrou?] mají náležitě reprezentovat milé manželské [věno?] a v [...] a jiným způsobem rozdílně [...] požívat (ius — právo požitku).
Za páté: Dále [stanoveno], [zda] dítě či [ne] dlouho předtím [...], před věrohodnými svědky — kdyby pan [ženich], čemuž nechť Bůh milostivě zabrání, zemřel, ať už během roku a dne, bez živých tělesných dědiců zplozených se svou nejmilejší, mají oněch [...] tisíc zlatých atd. nepopiratelně připadnout paní nevěstě, jež se tím má zcela spokojit, a tato částka se oddělí od jmění pana ženicha. Pakliže by však po smrti pana ženicha byli živí tělesní dědicové, anebo by se od [těhotné] matky pozůstalé čekal a narodil pohrobek (posthumus či posthuma), má pozůstalá [manželka] s [dětmi] z tohoto manželství, [zplozenými] před otcovou [smrtí] nebo po ní —
Za šesté: [Co se týče] Jana [Josefa] a [ze strany] matčiny [od] pana otce — [kdyby ženich] [...] zplozeným dědicům, ve všem svém pozůstalém [jmění] a v tom, co mu časem (per temporis successum) připadne od jeho milých rodičů z otcovské [strany] nebo jiným způsobem titulem rodičů a [...] výhody, na pana ženicha titulem dědictví či odkazu (haereditatis seu legati) připadlém jmění — rovněž kdyby pan [ženich] zemřel po roce a dni, [paní nevěsta] má být a zůstat plnou, právoplatnou a výše uvedeným způsobem ustanovenou dědičkou. Co se týče příslušného [jmění] dítěte, vdova jej nesmí mlčky užívat ani [...].
Za sedmé: [...] plné a nejdelší [užívání] jmění, a [...] [aby do plného a neztenčeného jmění jakýmkoli způsobem] mohla vstoupit (capiendi), nic víc. A ujednáno, že jakkoli (quoquo modo) [...] capiendi, nic víc.
Za osmé: Kdyby paní nevěsta během roku a dne /: ovšem zachová-li se postup :/ zanechala jedno či více [dětí], pak mají panu ženichovi výše zmíněné tři tisíce zlatých atd. — to jest matčiny [dva tisíce] a ženichův jeden tisíc zlatých — zůstat; děti pak spolu s Janem Josefem dědí rovným dílem v matčině pozůstalosti. Pakliže by však děti [všechny zemřely před] [...] titulovaným panem otcem Janem Jiřím Mayerem ze Schmid[hofu], jeho dědicům (haeredibus) připadlé dva tisíce zlatých atd., a nevěstě jemu [...], ať už s testamentem či bez něj, ovšem zachová-li se postup.
Za deváté: Po uplynutí [roku a dne], [kdyby paní nevěsta] s [manželskými] potřebnými tělesnými [dědici] nebo bez nich, ovšem aby [pořídila závěť] [...] rozdílně [...] zanechala. [Ženich] coby pán jak jejím, tak vedle Jana [Josefa] dvěma tisíci [zlatých] povinen, [...] plné dědictví pozůstalosti [...].
Za desáté: Budou-li po [smrti] paní matky naživu živí tělesní dědicové zplození s panem ženichem během roku a dne, a [bude-li] též pan ženich naživu, [a] titulovaný pan děd ze své otcovské výhody a z vůle Boží [...] [dá-li mu Bůh] šťastné spravování [statku], pak má pan ženich spolu s Janem Josefem a ostatními zrozenými dětmi /: vedle dědových [vnuků] :/ a dědici dědit rovným dílem (in aequales partes), avšak s výhradou statutu kap. [...] a [kap.] 49. Pakliže by však paní nevěsta opět [...] titulovaného pana otce [...] získala, má pak ze svého náležitého podílu požívat polovinu a Jan Josef druhou polovinu. Pakliže by však paní nevěsta [...] pana otce nezískala a [neměla] žádné živé tělesné dědice, nýbrž jen Jana [Josefa]
Za jedenácté: Kdyby zanechala [Jana] Josefa samotného, má po úmrtí titulovaného pana otce Jana Jiřího Mayera ze Schmid[hofu] Jan Josef sám [obdržet] matčin podíl až do výše tisíce zlatých /: kterýžto [...] panu otci coby svému nejmilejšímu panu otci poslušně dát či nechat zdědit zavázán :/ mít a obdržet. [Co se týče] matky s [...] [a kdyby] zanechala, [...] vzestupné linie (ascendentis) připadne, matka pak [z] pozůstalého [jmění] dědice: pak jeden tisíc zlatých dát a [...]. Matka pak ono [...] své s panem [otcem] [...], polovinu ze svého [a] druhou polovinu na děti dědičně připadlé.
Za dvanácté: [Pod výhradou] vrchnostenských a panských [milostí], tak zvaného [...] nikoli [...] své poručnické (vogtbahre) [...] dům, požívání (usus fructus) zmíněný pan otec přijaté [...] [v době?] [...] Mikuláš Aug[?] [...] že pan otec [...].
[Text na konci dostupných výřezů skenu končí; závěr, datum (1687) a pečeti/podpisy nejsou v předložených výřezech obsaženy.]
[Kolkový (poplatkový) razítkový otisk na každém listu: „DRITES SIGILL — DREY KREUTZER" (kancelářská/kolková daň, třetí pečeť, tři krejcary).]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Eheberedung / Heiratskontrakt, Schlackenwald (Horní Slavkov), 1687]
Inn deß aller Höchsten, ewig=einigen Gottes Nahmen. Kund und zu wißen sey hiermit jedermänniglich, denen es von nöthen, hie [und an]dato Jahr und tag:
[Eingang:] Demnach zwischen dem Ehrenvest und Wohlfürnehmen Herrn [Bräutigamb] eines, dann der [Frauen Braut] andern Theils, gegenwärtigen tit: lieben Eltern, und auf deren von ihnen mit allem Fleiß erbetenen, und die auch unterschriebenen Beyständen, mit dero hochgeehrten Einwilligung, ein Eheberedung die beede Contrahenten ehrlich und [...], abgehandelt, beredet und unwiderruflich folgender weiß beschlossen worden. Nemblich:
Primo: Wollen beede principal Contrahenten, nemblich Herr Bräuttigamb und Frau Brauth, mit Consens und Bewilligung beeder Theils Eltern, gegen [einander] versprochene Ehe Christlicher Catholischer Kirchen Gebrauch und Ordnung nach, durch priesterliche Handlung, die zwischen ihnen ordentlich aufgerichtete Ehe=pacta [vermittels obrig]keitlicher gnaden, gehärtens [= laut] Eines Stadtrechts C[apitel]: 52 confirmieren zulaßen; und verspricht Wohlgedachter Herr [Bräuttigamb] seiner Hertzliebsten, und sie ihm hinwiderumb unermaßen, So lang zu haben und zu behalten, [weder] in Freud noch in Traur und Leid, biß sie der [Tod] gütlich auseinander [scheidet], priesterlichem Vortheil und Willen Gottes, der [doch scheiden wird?], [nimmer ?] vergeß zu verlaßen. Und will
Secundo: H. Bräuttigamb, daß beneben der Frauen Brauth auß erster Ehe mitgebrachten Söhnlein nahmens Joannem [...] [Josephum Voitlander?] [... Iuris ...], von seinem [an]gehörigen [Vermögen] von [...] nicht minders [...] [er als sein eigenes Kind halten und es zur] Schul und Studio [anhalten ?], und [...] nach erhaltener Form eine Hochzeit von [seinem Vermögen] ausrichten, oder eine specificirte Leinwand [an] Statt der [Hochzeit] zu geben, [item ?] eine Verehrung [...]; ist er solches von seinen [Mitteln zu thun schuldig].
Tertio: Daß Kindl [betreffend dessen] Erz[iehung], verbündet sich Herr [Vatter ?] die [Tochter ?] Schul und Studio zu [...], nach erhaltener Form eine Hochzeit von [...] auszurichten, oder [an deren statt] specificirte Leinwand [an] Statt der Stadt zu geben, [oder] eine Verehrung; [und soll] der Vatter nimmer [verbunden sein] mehrers zu thun, mit [...] [auch wann er] zu sondern Ehe rathen würde, ohne [daß er etwas mehr] geben kann oder muß.
Quarto: So wie alle [bisher genannten Kinder, soll auch dasjenige aus dieser Ehe erzeugte] leibliche Erben [betreffen]: mit dem Johann Jo[seph] [und] mit der Hausfrau [Schwester?] gütte tit: represen[tierende] liebe Eheraus[steuer ?] zu [Watschar/Vatscher?] und [auf] andere [Weise] unterschiedlich [...] ius zu genießen [haben].
Quinto: Mehr ramalt[?] [betreffend], [ob] Kind oder läng vor [...], [vor] deutlichen Zeugen [...] [— wann] Herr [Bräuttigamb], wo Gott gnädig verhüten wolle, [stürbe,] entweder innerhalb Jahr und tag, ohne mit seiner Hertzliebsten erzeugten und vorhandenen lebendigen Leibes Erben mit Tod abgehen mögte, sollen solche tausent Gulden etc. unwidersprechlich der Frauen Brauth ver[bleiben], und damit gäntzlich vergnügt, und von deß H. Bräuttigambs Vermögen abgesöndert sein. Im Fall nun aber einiger lebendiger Leibes Erben nach deß Herrn Bräuttigambs Tod obhanden, oder auch von der Erblaßer=[schwangeren] Mutter ein Posthumus oder Posthuma zu hoffen [und] gebohren würde, soll die hinterbliebene G[attin] mit auß dieser Ehe vor oder nach deß Vatters
Sexto: [betreffend] dem Johann [Joseph] und [auf] mütterliche [Seite] [von] dem H. Vatter [— wann der Bräuttigamb] [...] erzeugten Erben, in allen seinen Hinterlaßenen, und ihme per temporis successum von seinen lieben Eltern in Vatschar [= väterlicherseits ?] oder auß anderer wegen ti[tul] Eltern und [...] Vortheil auf den H. Bräuttigamb tit: haereditatis seu legati fallenden Vermögen, gleichfalß wann Herr [Bräuttigamb] nach Jahr und tag gestorben were, eine völlige rechtmäßige und vorgedachterweis bestellte Erbin sein und verbleiben, da aber [...]. Deß Kindls deßfällig[en] [Vermögens halber soll die] Wittib stillschweigend nicht nützen, gebrauchen und [...] nicht [...].
Septimo: Wer [...] völlige und längste [...] [des] Vermögens, und [...] [in völliges und ungemachtes Vermögen quoquo modo aufs] Capiendi [= zu ergreifen] ohne mehr bleiben soll. Und ausgemacht, quoquo modo auf [...] capiendi, ohne mehr bleiben soll. Und [...].
Octavo: Daß die Frau Brauth innerhalb Jahr und tag /: doch laß verfahren :/, [wann sie] ein oder mehr [Kinder] hinterlaßen solte, so sollen dem H. Bräuttigamb obbemelte Drey tausent Gulden etc. — das ist der Mutter [Zwey tausent] und deß H. Bräuttigambs Ein tausent Gulden — verbleiben; die Kinder aber mit dem Johann Joseph in gleichem Theil in der Mütterlichen Verlaßenschaft succediren. Da aber so die Kinder [sämtlich vor dem] restlich[en] [Johann ?] titul H[errn] Vatter Johann Georg Mayer von Schmidh[of] haeredibus zwey tausent Gulden etc. gefall[en, und der] Brauth ihme, so hinauf mit oder ohne Te[stament], doch laß verfahren.
Nono: Nach Verfluß [Jahr und tag], [wann die Frau Brauth] mit oder ohne [Ehe?]=[not]wendigen Leibes [Erben], doch daß [sie] [testirt habe] [und] verstreicht [Mohl? ...] unterschiedlich [...] laßen. Sollte [...] doch laß verfahren [und] der [Bräuttigamb] als Herr sowohl ihr[en] nebst dem Johann [Joseph] Zwey tausent [Gulden] schuldigst, Herr [...] völlige Erben Verlaßenschaft [...].
Decimo: Nach der innerhalb Jahr und tag von der Frau Brauth mit dem H. Bräuttigamb erzeugten lebendigen Leibes Erben, nach der Frau Mutter Tod obhanden, und [soll der] Herr Bräuttigamb auch zu leben, [und] der titul Herr Groß=Vatter aber auß seinem priesterlichen [recte: väterlichen ?] Vortheil und Willen Gottes [...] [wann ihm Gott] glückseelige Regierung verleihen wolle, doch [verbleiben] solle. Soll so dann H. Bräuttigamb mit dem Johann Joseph und anderen [an]gebohrenen Kindern /: nebst dem Großväterlichen Kindern :/ und Erben in aequales partes, salvo tamen Statut[o] C: und Esi aug E: 49 succediren. Wolte aber wiederum die Frau Brauth den doch [...] titul Herrn Vatter [...] erlangen, sollte sie so dann [an] ihres gebühr[end]en Antheils die Helfte, und dem Johann Joseph die andere Helfte zu genießen haben. Da aber auß sie die Frau Brauth den doch, daß H. Vatters nicht erlangen, und keine lebendige Leibes Erben, sondern nur den Johann
Undecimo: Der [Johann] Joseph allein hinterlaßen dörfte, soll nach Ableibung deß titul H. Vatters Johann Georg Mayer von Schmid[hof], wo der Johann Joseph dem Antheil der Mutter allein bis auf tausent Gulden /: solche Herrn Vatter alß seinem hertzliebsten Herrn Vatter gehorsamblich zugeben oder Erben zulaßen verbündlich :/ haben und Erhalten. Der Mutter mit dem [...] hinterlaßen sollt, [...]nis ascendentis a[uf] [...] fallen, die Mutt[er] Erblaßer=[Vermögen] : dann Ein tausent Gulden zugeben und ab[...]. Mutter aber daß [...] ihren mit H. Vat[ter] [...] weben[?] halb auß ihr[em] [und] der andern halb a[uf] die Kinder erblich ge[fallen].
Duodecimo: Werlan[?] [—] [unter Vorbehalt der] [obrig]keitlichen und [her]rschaftlichen [Gnaden], also genannten [...] lich nicht wegs [...] seine vogtbahre [...] Hauß usus fructus [an]gerührter H. Vatt[er] angenommene [...] [zur Zeit?] daß Nikol Aug[?] [...] daß H. Vatters [...].
[Der Text bricht am Ende der vorhandenen Scan=Streifen ab; Schluß, Datum (1687) und Siegel/Unterschriften sind in den vorliegenden Ausschnitten nicht enthalten.]
[Steuerstempel auf jedem Blatt: „DRITES SIGILL — DREY KREUTZER" (Kanzlei=/Stempelsteuer, drittes Siegel, drei Kreuzer).]
Listina města Horní Slavkov č. 1691
Rada města Horního Slavkova prodává Otýlii Wahové Schaufův dům ležící v ulici Peint se zahrádkou a ostatním příslušenstvím za 122 zlatých 30 krejcarů.
Datace: 26.05.1687
Kupní list z roku 1687, jímž horní slavkovská městská rada prodala Otilii Wahové (pro Michala Mußela) obytný dům se zahrádkou, který byl předtím zničen a znovu vystavěn a který kupující dříve pořídila od Jana Schäuttela. Za nemovitost bylo dohodnuto 122 zlatých 30 krejcarů, splácených po částech od roku 1688 vždy o svatodušních svátcích. Zbytek listiny tvoří dobové účetní záznamy o jednotlivých splátkách z let 1687–1689 s uvedením částek, příjemců a úřadujících purkmistrů.
Kupní list (1687)
Budiž tímto veřejně oznámeno všem, že počestná a velemoudrá rada zdejšího města prodala Otilii Wahové, a to ve prospěch Michala Mußela, domovní usedlost. Šlo o dům, který kdysi zcela zanikl (patrně vyhořel) a byl znovu vystavěn, a který kupující předtím koupila od Jana Schäuttela[?]. K domu patřila i přilehlá zahrádka a vše, co v něm bylo vestavěno a přibito. Prodej se týkal všech práv a výsad, jaké dům vždy měl a jaké užívali všichni jeho předchozí majitelé — nic z toho nebylo vyňato ani vyhrazeno. Rada dům prodala řádně, poctivě a upřímně za jistou sjednanou částku, konkrétně za 122 zlatých 30 krejcarů, a kupující tuto sumu přislíbila zaplatit.
Otilie Wahová se spolu se svými dřívějšími dcerami[?] zavázala uhradit celou částku 122 zlatých 30 krejcarů takto: hned na počátku jako závdavek 30 zlatých, a poté každý rok o svatodušních svátcích — počínaje rokem 1688 — pravidelně po 10 zlatých, dokud nebude celá kupní cena splacena do posledního krejcaru.
Na důkaz a pro stálost této dohody byly z příkazu rady, za purkmistra pana Wolfganga Streigla, vyhotoveny dva stejně znějící kupní listy (zápisy o koupi), do nichž se měly vždy zapisovat úřadem stanovené splátkové lhůty. Listiny byly obvyklým způsobem stvrzeny a podepsány.
Záznamy o vyřízení a splátkách
Jeden výtisk listiny dostala Otilie Wahová, druhý byl uložen do purkmistrovské skříňky. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 26. května 1687.
- 8. června 1688 – kupující složila smluvený závdavek 30 zlatých. Z toho jí kvůli vlastní pohledávce vůči domu zůstalo v rukou 10 zlatých, zbylých 20 zlatých vyzvedl Jan Schäuttel[?]. Celkem tedy 30 zlatých. Zapsal Christoph Michael Nonner, tehdejší městský písař.
- [...]. července 1688 – za úřadování purkmistra pana Jiřího Tomáše Rößlera složila kupující svou nejbližší splatnou splátku ve výši 10 zlatých, kterou celou vyzvedl Jan Schäuttel[?]. Celkem tedy 10 zlatých. Poznámka dodává, že Schäuttlová[?] má u další(?) splátky ještě nárok na náhradu nákladů ve výši 7 zlatých 30 krejcarů. Zapsal opět Christoph Michael Nonner, tehdejší městský písař.
- 14. září 1689 – za úřadování purkmistra pana Jiřího Tomáše Rößlera a konšela Lindmüllera složila [dcera] Wahová místo své matky splatnou splátku 10 zlatých. Tu celou vyzvedla počestná a velemoudrá rada a odevzdala ji do městské pokladny k zúčtování. Celkem tedy 10 zlatých. Zapsal Jakub Schiller[?], [městský písař?].
Poznámka na hřbetu listiny: Kupní list mezi počestnou a velemoudrou radou a Otilií Wahovou.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Kupní list (1687)
Tímto budiž veřejně všem oznámeno, že počestná a velemoudrá rada zdejšího města prodala Otilii Wahové (Wahin) ve prospěch Michala Mußela domovní usedlost (Hausstatt) — a to dům, který zcela vyhořel [resp. zanikl] a byl znovu vystavěn, a sice obytný dům koupený od Jana Schäuttela[?], spolu s přilehlou zahrádkou, se vším, co je v něm vestavěno a přibito, se všemi právy a oprávněními tak, jak je užívali, požívali a používali všichni předchozí držitelé, nic z toho nevyjímaje ani [nevyhrazujíc; řádně, poctivě a upřímně prodala] za jistou peněžní částku, totiž jmenovitě za jedno sto dvacet dva zlatých a 30 krejcarů atd. — a tuto částku kupující složila. Naproti tomu kupující spolu se svými dřívějšími dcerami[?] přislíbila a slíbila uvedenou částku 122 zlatých 30 krejcarů takto: ihned nyní jako závdavek třiceti zlatých, a poté každoročně o nejsvětějších svatodušních svátcích, počínaje rokem 1688, řádně až do úplného a bezezbytkového zaplacení smluvené kupní sumy splácet ve dobrých a přesných zákonných lhůtách po deseti zlatých atd. Na důkaz a pro stálost toho byly z příkazu rady [resp. z nařízení] pana purkmistra Wolfganga Streigla vyhotoveny dva stejně znějící kupní listy [resp. kupní rozhodnutí], do nichž mají být pokaždé zapisovány v úřadě stanovené lhůty, a [obvyklým způsobem] stvrzeny [a podepsány].
[Registrační/kvitanční poznámky:]
… a jeden byl vydán Otilii Wahové, druhý však byl uložen do purkmistrovské skříňky (Lädel). Tak se stalo ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 26. května léta 1687.
Dne 8. června 1688 složila kupující smluvený závdavek[?] ve výši třiceti zlatých atd.; z toho jí kvůli pohledávce (pretenzi), kterou měla na domě, zůstalo v rukou deset zlatých, ostatních 20 zlatých vyzvedl Jan Schäuttel[?]. To jest – – – – 30 zlatých atd. — Christoph Michael Nonner, t. č. městský písař.
Dne [...] července 1688 složila kupující za vlády purkmistra pana Jiřího Tomáše Rößlera svou nejblíže splatnou lhůtu deseti zlatých atd.; ty plně vyzvedl Jan Schäuttel[?]. To jest – 10 zlatých. Pozn.: má tedy Schäuttlová[?] od dalšího(?) ... požadovat na úhradu nákladů sedm zlatých 30 krejcarů atd. — Christoph Michael Nonner, t. č. městský písař.
Dne 14. září léta 1689 složila za úřadu purkmistra pana Jiřího Tomáše Rößlera, [a konšela] Lindmüllera, ... Wahová namísto své matky splatnou lhůtu deseti zlatých atd.; ty počestná velemoudrá rada plně vyzvedla a odevzdala do pokladny (komory) k zúčtování. To jest – – – – – – 10 zlatých. — Jakub Schiller[?] [městský písař?]
[Hřbetní/obalová poznámka:] Kupní list mezi počestnou velemoudrou radou a Otilií Wahovou.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Kauffbrieff (1687)
Zu wießen sey hiermit offentlich vor jedermänniglich, daß ein Ehrenvester und Wohlweiser Rath alhier der Ottila Wahin an Michael Mußel eine Hausstatt, die ganz und gar eingegangene[?] und wiederumb erbaute, und zwar von dem Johann Schäuttel[?] erkauffte Wohnhaus, sambt dem daran befindlichen Gärtlein, alles was darin genüttet[?] und genaglet[?], mit allen Recht und Gerechtigkeit, wie es alle vorherige possessores genoßen, genützet und gebraucht haben, nichts davon ausgenommen noch [vorbehalten, recht redlich, aufrichtig … verkauft hat] um eine gewiße Summa Gelts als benandtlich von Einhundert zwei und zwanzig Gulden 30 kr. etc. verkauft und die Käuferin gegeben habe. Hierentgegen ab[er] hat die Käuferin nebst ihren vorigen Töchtern[?] zugesaget und versprochen solche benandte Summa der 122 fl. 30 kr. also gleich anjetzo zu Anang[Angab] mit dreißig Gulden etc., dann alle Jahr zu denen Hochheil. Pfingst-Ferien und zwar [von] 1688 anfahend ordentlichen die verpactirte Kauffsumma völlig und ohne allen Abgang entrichtet sein wirdt, zu guter und genauer satzlicher[gesetzlicher] Nachhaltung mit Zehen Gulden etc. zu continuiren. Zu Urkund und Festhaltung deßen, seind auß Befehl deß Regiments von H[errn] Bürgermeister Wolfgang Streigl, wenig gleichlautende Kauffbrief[e], Kaufurtheil[?], worin jedesmahl die in dem Ambt verlegte Termine[?] geschrieben werden sollen, bekräftiget [und … wie gewöhnlich unterschrieben].
[Registratur-/Quittungsvermerke:]
… und einer der Ottila Wahin zugestellet, der andere aber in das Bürgermeisternissche[?] Lädel gelegt word[en]. So geschehen Schlaggenwald den 26 May Anno 1687.
Den 8 Juny 1688 erlegt ab Käuferin die verpactirte Aufgabs[?] mit dreißig Gulden etc.; davon ihr wegen auf dem Hauß gehabten praetension Zehen Guld[en] in Händen verblieben, die andern 20 fl. hat Johann Schäuttlin[?] erhoben. Idest – – – – 30 fl. etc. — Christoph Michäel Nonner p.t. Stadtschreiber.
Den [...] July 1688 erlegt ab Käuferin in regierende[r] Bürgermeister[schaft] H[errn] Georg Thoma Rößlers ihr nechst betagte Nachfrist mit Zehen Guld[en] etc.; welche Johann Schäuttlin[?] völlig erhoben. Idest – 10 fl. NB. hat also die Schäuttlin auf den[?] anderen Kathara[?] Nachfrist wegen der ... Unkosten zu fordern Sieben Gulden 30 kr. etc. — Christophorus Michäel Nonner p.t. Stadtschreiber.
Den 14 September Anno 1689 erlegt in d[er] regierende[n] Bürgermeisteramt H[errn] Georg Thoma Rößlers, Lindmüller, … Wahin an statt ihrer Mutter ihre betagte Nachfrist[?] mit Zehen Gulden etc.; welche E[in] E[hrsamer] W[ohlweiser] W[ohlweiser] Rath völlig erhoben, und in die Cammer geliefert wordt[en], zu verrechnen, Idest – – – – – – 10 fl. — Jacob Schiller[?] [Stadtschreiber?]
[Dorsalvermerk:] Kauffbrieff zwischen einem E. W. W. Rats und Otilia Wahin.
Listina města Horní Slavkov č. 1693
Volfgang Striegel prodává Jiřímu Adamovi Stowasserovi vlastnícímu polovinu dvora v Hájích svoji druhou polovinu tohoto dvora s příslušenstvím za 118 zlatých rýnských.
Datace: 30.07.1687
Kupní list ze 30. července 1687 dokládá prodej solného dvora v Horním Slavkově: dosavadní majitel prodal svůj podíl (1½ dvora) Georgu Adamu Mohrwasserovi, který již vlastnil druhou polovinu, za 118 zlatých splatných po 15 zlatých ročně o svátku sv. Michala. Na zadní straně listiny jsou pak postupně zapisovány kvitance jednotlivých splátek z let 1687 až 1693.
Kupní list na solný dvůr v Horním Slavkově, 30. července 1687, se záznamy o splátkách 1687–1693
Se souhlasem vrchnosti, totiž počestné slavkovské městské rady jakožto pozemkové a dědičné vrchnosti solného dvora, prodal pan H[ans?] M[ichael?] Wolffgang Pürckh[?] svůj dosavadní podíl na tomto dvoře – konkrétně 1½ dvora, se vším přináležejícím zdivem, se všemi právy a oprávněními, ale i se všemi břemeny a služebnostmi, které na dvoře vázly – Georgu Adamu Mohrwasserovi (psáno též Nohrwasser?). Ten už v té době vlastnil druhou polovinu dvora. Dvůr tak přešel na Mohrwassera i jeho dědice a nápadníky za kupní cenu jedno sto osmnáct zlatých.
Poté, co [z blíže neurčeného důvodu] zemřel jistý Schlückher[?], bylo ujednáno, že kupující bude tuto sumu splácet každý rok o svátku sv. Michala po patnácti zlatých, a v takových patnáctizlatých splátkách pokračovat, dokud nebude celá částka splacena.
K tomu se ještě dodává: kdykoli je těchto 15 zlatých odvedeno obecní vrchnosti, má pan purkmistr místo poloviny dvora výslovně převzít a sám uhradit dvě čtvrtiny z povinností váznoucích na dvoře.
Na potvrzení toho byl Georgu Adamovi [Mohrwasserovi] vystaven radní list (radní cedule) a doručen zúčastněným stranám. Jednáno v Horním Slavkově dne 30. července roku 1687.
Podepsán Wolffgang Albert vlastní rukou, městský písař.
Kvitance jednotlivých splátek (zadní strana listiny):
- O svátku sv. Michala roku 1687, když byla u dvora odvedena sůl, bylo řádně vyúčtováno prvních patnáct zlatých. Splátka se dělila do tří termínů; počínaje zasedáním kvartálu Reminiscere 1688 složil pan purkmistr Bürgl[?] 30 [zlatých] a dále pokračoval. — 15 zl.
- Roku 1689, dne 10. října, splatil Mohrwasser[?] další splátku patnácti zlatými, kterou podle možností odvedl při zasedání kvartálu Lucis 1689. — 15 zl.
(Podepsán Wolffgang Albert vlastní rukou, městský písař.)
- Dne 17. ledna roku 1692 byla za purkmistra (konzula) pana Frölicha na plném zasedání rady složena splátka za rok 1690, splatná o sv. Michalu – v pořadí třetí splátka patnácti zlatými. Tato částka byla radě odevzdána a převzal ji pan komorník (kameráik) Wolffgang Albert. — 15 zl.
(Podepsán Joseph Schiller, písař.)
- Dne 20. října 1693 uhradil za úřadujícího purkmistra pan Johann Frölich svou splatnou splátku patnácti zlatými, čímž byla tato splátka u komory zcela vyúčtována a ohlášena. — 15 zl.
(Podepsán Wolffgang Albert vlastní rukou, městský písař.)
Poznámka na rubu listiny:
Kupní list o vrchnostenském solném dvoře v Horním Slavkově.
Kupní list.
Pan Georg Adam Mohrwasser (Nohrwasser?), dědičný usedlík (dědičný rychtář?/dědic?).
Poznámka: Rukopis listiny je na některých místech vybledlý a text z druhé strany prosvítá, proto zůstávají některá jména a slova nejistá (označena otazníkem). Jisté je, že jde o solný dvůr v Horním Slavkově, kupní cenu 118 zlatých, roční splátky po 15 zlatých vždy o svátku sv. Michala, kupujícího Georga Adama Mohrwassera a městského písaře Wolffganga Alberta, který listinu i pozdější kvitance sepisoval.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Kupní list / solný dvůr v Horním Slavkově (Schlaggenwald), 30. července 1687, s kvitancemi splátek 1687–1693]
[Kristogram /\]
S vrchnostenským souhlasem počestné slavkovské rady, jakožto pozemkové a dědičné vrchnosti solného dvora, pan H[ans?] M[ichael?] Wolffgang Pürckh[?] [...] v Horním Slavkově, který měl dosud v držbě tentýž dvůr, totiž 1½ téhož dvora, se vším k němu náležejícím zdivem, jakož i se vším majetným právem a oprávněním, a nemenší měrou i s břemeny (služebnostmi) na něm váznoucími, [...] tento dvůr měl v dědičné a věčné držbě, užíval jej a požíval — prodal (postoupil) Georgu Adamu Mohrwasserovi (též Nohrwasser?), který již vlastní druhou polovinu dvora, jemu, jeho dědicům a nápadníkům, za jedno sto a osmnáct zlatých.
[Poté co?] z důvodů [?] byl řečený Schlückher [?] pohřben a zemřel, [má kupující] tuto kupní sumu platit ročně o svátku sv. Michala po patnácti zlatých atd., a v těchto 15 [zl.] pokračovat, dokud nebude celá suma splacena (vyúčtována).
Při tom budiž zaznamenáno, že kdykoli je oněch 15 zl. obecní vrchnosti [odvedeno] [...], pan purkmistr má místo této poloviny dvora dvě čtvrtiny z dvora na něm [váznoucího?] výslovně převzít [...] a sám složit.
Na pravé toho dosvědčení byl Georgu [Adamu] [...] vystaven radní cedule (radní list) a doručen zúčastněným stranám. Jednáno v Horním Slavkově dne 30. července roku 1687.
Wolffgang Albert vlastní rukou, městský písař.
[Strana 2 – kvitance jednotlivých splátek:]
O sv. Michalu [roku 1687] byla u téhož [?] dvora sůl odvedena, řádně vyúčtováno patnáct zlatých, jež [se splácejí] ve 3 termínech; [počínaje] zasedáním kvartálu Reminiscere 1688 [...]; pan purkmistr Bürgl[?] složil 30 [...] a dále. dtto — — — 15 zl.
Roku 1689, dne 10. října, Mohrwasser [?] opět [splatil další] splátku patnácti zlatými, již dle možnosti při zasedání (terminu) kvartálu Lucis 1689 [...] složil. dtto — — — 15 zl.
Wolffgang Albert vlastní rukou, městský písař.
Dne 17. ledna roku 1692 bylo za primátora (konzula) pana Frölicha složeno [splátka splatná] roku 1690 o sv. Michalu, třetí splátka, v plném zasedání rady [...] patnácti zlatými; ty byly pro tuto [?] radu složeny a panu komorníku (kamerářovi) Wolffgangu Albertovi [...] předány a převzaty. to jest — — — 15 zl.
Joseph Schiller, písař.
Dne 20. října 1693 složil za úřadujícího (vládnoucího) [primasa] pan Johann Frölich svou splatnou splátku patnácti zlatými navíc odvedenou, jež byla poté u komory [?] zcela vyúčtována / ohlášena. to jest — — [— 15 zl.]
Wolffgang Albert vlastní rukou, městský písař.
[Strana 3 – hřbetní (dorsální) poznámka / rub:]
[Kupní list] o vrchnostenském solném dvoře v Horním Slavkově.
Kupní list.
M[istr/pan] Georg Adam Mohrwasser (Nohrwasser?), dědičný usedlík (dědičný rychtář? / dědic?).
[Pozn. paleografa: Rukopis je vybledlý a silně prosvítá z druhé strany; nejistá čtení jsou označena [?]. Datace listiny i prvních splátek 1687; další kvitance až do roku 1693. Klíčové údaje: solný dvůr v Horním Slavkově, kupní cena 118 zlatých, roční splátky po 15 zlatých o sv. Michalu, kupující Georg Adam Mohrwasser, vystavil městský písař Wolffgang Albert.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Kaufbrief / Salzhof zu Schlaggenwald, 30. Juli 1687, mit Ratenquittungen 1687–1693]
[Christogram /\]
Mit obrigkeitlichem Consens E[ines] E[hrsamen] Schlaggenwaldischen Rath[s], als Grund- und Erb-Obrigkeit des Salzhof[s], hat Herr H[ans?] M[ichael?] Wolffgang Pürckh[?] [...] zu Schlaggenwald in Possess[ion] bishero gehabten selben Hof[s], von 1½ desselben Hof[s], mit allem dazu gehörigen Gemäuer, auch allen habenden Recht und Gerechtigkeit, wie wir nicht weniger mit denen darauf haftenden Servituten, [...] solchen Hof Erb- und ewige Possession eingehabt, genutzt und genossen haben, dem Georg Adam Mohrwasser [auch: Nohrwasser?], als welcher den andern halben Hof schon besitzt, dessen Erben und Erbnehmen, umb und für Ein Hundert und Achtzehen Gulden eröff[ne]t [recte: verkaufft / übergeben].
[Nachdem?] herrentwegen [?] der Schlückher [?] hingelegt und verstorben, [soll er] solche Kauffsumme jährlichen [zu] Michaeli mit Funffzehen Gulden etc. zu bezahlen, und mit solchen 15 [fl.] zu continuiren, bis die völlige Summa erzehlt seyn wird.
Anbei dieses zu vermelden, daß so oft mahl solche 15 fl. der Gemeind-Obrigkeit [gestellt werden] [...] H[err] B[ürger]M[eister] übrige an statt dieses halben Hofs, zwey Vierthel von denen darüber [haftenden?] Hof deutlich angenommen [...] selbst erlegen soll.
Dessen zu wahrer Urkund ihm Georg [Adam] [...] Rathszettel ausgefertiget, und denen interessirten Parten zugestellt werde. Acten Schlaggenwaldt, den 30. July A[nno] 1687.
Wolffg[ang] Albert m[anu] p[ropria], Stadtschr[eiber].
[Seite 2 – Quittungen der Raten:]
Der[o] Michaeli [A[nno] 1687] ist bei selbem [?] Hof[s] das Salz abgeführt, mit Funffzehen Gulden richtig erzehlt, welche in 3 Termin[en] [bei der] Haltung [Sitzung] Quartal Reminiscere 1688 [an]gefangen [...] H[err] B[ürger]M[eister] Bürgl[?] erleget 30 [...] und folgender hin. d[ett]o — — — 15 fl.
A[nno] 1689, den 10. [Octo]b[ris] hat Mohrwasser [?] wiederumb [eine] Nachsicht [Rate] mit Funffzehen Gulden erzehlt, welche [er] mög[lichst] [bei der] Termin-Haltung Quartal Lucis 1689 […] erlegt [ge]wesen worden. d[ett]o — — — 15 fl.
Wolffg[ang] Albert m[anu] p[ropria], Stadtschr[eiber].
Den 17 Januarii Anno 1692 [hat] sub D[omi]no Consule D[omi]no Frölich abgeleget [die Rate auf] anno 1690 zu S[ancti] Michaeli [Verfall], dritte Nachsicht [Rate], in pleno consessu Senatus [...] mit Funffzehen Gulden; welche für solchen [?] Rath erleget, und [dem] H[err] Cämmerer Wolffgang Albert [...] empfangen, übergeben word[en]. id est — — — 15 fl.
Joseph Schiller Schreiber.
Den 20 [Octo]b[ris] 1693 erleget in regirenden Amt H[err] Johann Frölich seine [be]tagte [fällige] Rate [?] Nachsicht mit Funffzehen Gulden über abgelegt, welche hier nach [der] Cammer [?] völlig [an]gekündiget worden. id est — — [— 15 fl.]
W[olffgang] Albert m[anu] p[ropria], Stadtschr[eiber].
[Seite 3 – Dorsalvermerk / Rückseite:]
[Kaufbrief] über den herrschaftlichen Salzhof [zu] Schlaggenwald.
Kauff-Brieff.
M[eister/Herr] Georg Adam Mohrwasser [Nohrwasser?], Erbsmann [Erbrichter?] / Erbschaftsmann [?].
Listina města Horní Slavkov č. 1694
Volfgang Striegel prodává Jiřímu Adamovi Stowasserovi vlastnícímu polovinu dvora v Hájích svoji druhou polovinu tohoto dvora s příslušenstvím za 118 zlatých rýnských (druhé vyhotovení listiny č. 1693).
Datace: 30.07.1687
Kupní list z 30. července 1687 dokládá, jak městský komorník Wolffgang Pürckh prodal svou polovinu hamru ve vsi Rabitzgrün (Hraničná) panu Georgu Adamu Rothwasserovi, který již vlastnil druhou polovinu, za dvě stě osmdesát [?] zlatých splatných v ročních splátkách po patnácti zlatých. Listina dále obsahuje řadu kvitancí z let 1688–1697 dokládajících postupné splácení této částky, s poslední splátkou ve výši třinácti zlatých v roce 1697.
Kupní list na polovinu hamru v Rabitzgrünu (Hraničné)
Roku 1687 prodal městský komorník (Kämmerer) Wolffgang Pürckh se souhlasem počestné a vysoce moudré městské rady, jakožto pozemkové a lenní vrchnosti vsi Rabitzgrün, svou polovinu tamního hamru. Šlo skutečně jen o polovinu hutě, kterou dosud sám vlastnil, včetně všech k ní patřících pozemků, práv a oprávnění i věcných břemen, která na ní vázla – přesně v tom rozsahu, v jakém je užíval a požíval on i jeho předchůdci.
Kupujícím se stal pan Georg Adam Rothwasser, jemuž již patřila druhá polovina hamru, a spolu s ním i jeho dědicové a nástupci. Za tuto polovinu zaplatil kupní cenu ve výši dvě stě osmdesát [?] zlatých. Domluveno bylo, že kupující bude tuto sumu splácet každoročně o svátku sv. Michaela (Michaeli), a to po patnácti zlatých, a ve splátkách 15 zlatých (tolarů) ročně bude pokračovat, dokud nebude celá částka uhrazena.
K tomu je poznamenáno, že pokaždé [zůstává] pozemkové vrchnosti [...] – místo toho pan komorník Pürckh [...] [text na tomto místě obsahuje stručné shrnutí obvyklé právní formule o povinnostech kupujícího vůči vrchnosti, o ručení a o předání majetku] – polovinu, dvě osminy [?] [...]. Na pravé dosvědčení a pro budoucí paměť byly vyhotoveny dvě stejně znějící kupní cedule a předány oběma zúčastněným stranám.
Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 30. července léta 1687.
Wolffgang Albert, městský syndik.
Potvrzení o splátkách:
- O svátku sv. Michaela následujícího roku zaplatil kupující řádně patnáct zlatých; tato částka byla zaznamenána v městské komoře při vyúčtování za čtvrtletí Reminiscere 1688, v době úřadování komorníka pana Pürckha – 15 zlatých (tolarů).
- Roku 1689, dne 10. října, kupující opět zaplatil splátku 15 zlatých; přijetí je doloženo komorním účtováním za čtvrtletí Lucia 1689 – 15 zlatých (tolarů). (Zapsal Wolffgang Albert, městský syndik.)
- Dne 17. ledna roku 1692 odevzdal kupující za úřadování purkmistra Jana Frölicha splátku, která připadala na sv. Michaela roku 1690. Platbu přezkoumala celá rada na plném zasedání senátu a k přijetí ji převzal komorník pan Wolffgang Albert – 15 zlatých (tolarů). (Zapsal Jan F. Schiller, městský písař.)
- Dne 20. listopadu [16]96 přinesl pan Josef [Frölich] za úřadu purkmistra svou poslední splátku ve výši patnácti zlatých, kterou městská komora zcela přijala – 15 zlatých (tolarů). (Zapsal Wolffgang Albert vlastní rukou, tehdejší syndik.)
- Dne 30. května roku 1697 uhradil pan Josef Frölich, kupující, za úřadu purkmistra svou poslední splátku ve výši třinácti zlatých, kterou městská komora v plné výši přijala – 13 zlatých (tolarů). (Zapsal Jan F. Schiller, městský písař.)
Poznámka na rubu listiny:
Kupní list o [měšťanské] polovině hamru v Rabitzgrünu.
Archivní značka: E 22, C. F.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Kupní list (Kauf-Brief)
S vrchnostenským souhlasem počestné a vysoce moudré rady [města] jakožto pozemkové a lenní vrchnosti vsi Rabitzgrün (Hraničná) prodal pan komorník (městský komorní/Kämmerer) Wolffgang Pürckh svou polovinu hamru (hamernické hutě), kterou dosud držel v Rabitzgrünu — avšak pouze polovinu — se všemi k tomu náležejícími pozemky, jakož i se všemi platnými právy a oprávněními, a nemenší měrou i s věcnými břemeny na ní váznoucími, tak jak je pan prodávající a jeho předchozí držitelé měli, užívali a požívali, panu Georgu Adamu Rothwasserovi, který již vlastní onu druhou polovinu, jeho dědicům a dědickým nástupcům, za [určitou peněžní částku, totiž] dvě stě osmdesát [?] zlatých.
Naproti tomu má kupující tuto kupní sumu splácet každoročně o svátku sv. Michaela (Michaeli) po patnácti [zlatých], a v těchto splátkách po 15 [tolarech/zlatých] ročně pokračovat, dokud nebude celá suma zaplacena.
Přitom budiž zaznamenáno, že pokaždé toto [připadá] pozemkové vrchnosti [...] namísto tohoto [...] pan komorník Pürckh [...] [… stručné shrnutí obvyklé právní formule o povinnostech kupujícího vůči vrchnosti, ručení a předání majetku …] polovinu, dvě osminy [?] [...]. Na pravé dosvědčení a pro paměť o tom byly vyhotoveny stejně znějící kupní cedule a předány zúčastněným stranám.
Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald / Horní Slavkov) dne 30. července roku 1687.
Wolffgang Albert
městský syndik.
[Kvitance o jednotlivých splátkách (Nachfristen):]
O svátku sv. Michaela příslušného roku zaplatil kupující řádně patnáct zlatých, jež byly do [městské] komory při účtování za čtvrtletí Reminiscere 1688 za úřadování pana komorníka Pürckha [...] přijaty — 15 [tolarů].
Roku 1689 dne 10. října kupující opět zaplatil svou splátku 15 [tolary], jež byla podle komorního účtování za čtvrtletí Lucia 1689 přijata, to jest — 15 [tolarů].
Wolffgang Albert, městský syndik.
Dne 17. ledna roku 1692 odevzdal kupující za úřadování pana purkmistra (konzula) Jana Frölicha svou splátku připadající na sv. Michaela roku 1690, kterou nejblíže v plném zasedání senátu počestná a slovutná rada přezkoumala a pan komorník Wolffgang Albert ji k přijetí převzal, to jest — 15 [tolarů].
Jan F. Schiller, městský písař.
Dne 20. listopadu [16]96 přinesl za purkmistrovského úřadu pan Josef [Frölich] svou [...] poslední splátku patnácti zlatými, jež byla městské komoře úplně odevzdána, to jest — 15 [tolarů].
Wolffgang Albert vlastní rukou, t. č. [...] syndik.
Dne 30. května roku 1697 složil za purkmistrovského úřadu pan Josef Frölich, kupující, svou [...] poslední splátku třinácti zlatými atd., kterou městská komora úplně přijala (přehlédla), to jest — 13 [tolarů].
Jan F. Schiller, městský písař.
[Rubová strana / dorsální poznámka:]
Kupní list o [měšťanské] polovině hamru (hamernické hutě) v Rabitzgrünu.
[Archivní značka:] E 22. C. F.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Kauff-Brief
Mit Obrigkeitlichem Consens E[ines] E[hrsamen] Wohlweisen Raths, als Grund- und Lehn-Obrigkeit des Dorffs Rabitzgrün, hat H[err] C[ammer]M[eister] Wolffgang Pürckh seine zu Rabitzgrün in Possess bishero gehabte halbe Hammer[hütte], doch [nur] zur Hälfte, mit aller darzu gehörigen Grund-Stücken, auch allen [stehenden] Recht und Gerechtigkeit, wie nicht minder mit denen daran haftenden Servituten, allermaßen solche der H[err] V[er]K[äuffer] und seine Possessores innegehabt, genutzt und genossen haben, [dem] Herrn Georg Adam Rothwasser, als welcher den andern halben Theil [bereits] besitzet, dessen Erben und Erbnehmern, umb und um [eine gewisse Summe Geldes, nemblich] zwei hundert und achtzig [?] Gulden käufflich hergegeben. [Hin]gegen [soll] Abkäuffer solche Kauffsumma jährlich auf Michaeli mit fünff[zehn], jeden Gulden zu [...], bezahlen, und mit solchen 15 [thlr] jährlich zu continuiren, biß die völlige Summa bezahlt sein wird.
Dabei dieses zu mercken, daß jedesmahl solches sich der Grund-Obrigkeit [...] anstatt dieses [...] H[err] C[ammer]M[eister] Pürckh [...] [… stručné shrnutí obvyklé právní formule o povinnostech kupujícího vůči vrchnosti, ručení a předání …] halben Theil, zwei Achtel [?] [...]. Dessen zu wahrer Urkund und zur [Nachricht] sind gleichlautende Kauff-Zettel ausgefertiget, und den interessirten Partheyen zugestellet worden.
Actum Schlaggenwald den 30 July A[nno] 1687.
Wolffg[ang] Albert
Stadtsyndicus.
[Quittungen über die Nachfristen:]
Auf Michaeli des fortfallenden Jahres hat Abkäuffer mit fünffzehn Gulden richtig bezahlt, welche in [die] Cammerei bei der Raittung Quartal Reminiscere 1688 unter Herrn C[ammer]M[eister] Pürckhs verlegten [Jahr] [...] [eingenommen worden] — 15 [thlr].
A[nno] 1689 den 10 [8bris] hat Abkäuffer wiederum seine Nachfrist mit 15 [thlr] bezahlt, welche vermög Cammer-Raittung Quartal Lucia 1689 in Empfang genommen worden, id est — 15 [thlr].
Wolffg[ang] Albert, Stadtsyndicus.
Den 17 Janu[arii] A[nn]o 1692 folgt sub D[omi]no Consule J[oh]a[nn] Frölich Abkäuffer seine 1690 auf Michaelis fortgehende Nachfrist, [wel]che [in] nächstem in pleno Consessu Senatu, welche E[in] E[hrsamer] Löbl[icher] Rath ersehen, und H[err] Cämmerer Wolffgang Albert zu Empfang genommen, übereichet worden, id est — 15 [thlr].
J[oh]a[nn] F. Schiller, Stadtschreiber.
Den 20 [9bris] [16]96 [bringt] in [...] Bürger-Amt H[err] Joseph [Frölich] seine [...] letzte Nachfrist mit hurtzehn [= fünffzehn] Gulden, welche zur Stadtcammerei völlig eingesendiget worden, id est — 15 [thlr].
Wolffg[ang] Albert m[anu] p[ropria], p[ro] t[empore] [...] Syndicus.
Den 30 May Anno 1697 erlegt in [Regierung] Bürgermeister-Amt H[err] Joseph Frölich Abkäuffer seine [...] letzte Nachfrist mit dreizehn Gulden etc., welche die Stadtcammerei völlig ersehen, id est — 13 [thlr].
J[oh]a[nn] F. Schiller, Stadtschreiber.
[Rückseite / Dorsalvermerk:]
Kauff-Brief über die [bürgerliche] halbe H[ammer]H[ütte] zu Rabitzgrün.
[Archivzeichen:] E 22. C. F.
Listina města Horní Slavkov č. 1695
Kristián Pleyer, řezník z Horního Slavkova, uzavírá s Annou Marií Brandlovou, vdovou po Petru Brandlovi, řezníkovi a hostinském v Horním Slavkově, svatební smlouvu.
Datace: 21.09.1687
Svatební smlouva (Eheberedung) města Horní Slavkov z roku 1687, uzavřená mezi ženichem Andreasem, synem zdejšího řezníka, a vdovou po jiném řezníkovi, patrně jménem Engel(burg). Listina upravuje jejich majetkové poměry po svatbě – co si každý přináší, jak bude vedeno řeznické hospodářství, jaký podíl náleží dětem z předchozích i budoucích manželství a jak se má majetek dělit v případě úmrtí jednoho z manželů. Pravý okraj listu je bohužel oříznutý, takže řada míst je nečitelná a přepis je na mnoha místech neúplný nebo nejistý.
SVATEBNÍ SMLOUVA MĚSTA HORNÍ SLAVKOV, 1687
Poznámka k textu: Listina má ozdobný začátek s velkými iniciálami, ale pravý okraj listu je místy oříznutý, takže konce řádků na mnoha místech chybí. Proto je i tento čtivý přepis na řadě míst neúplný nebo obsahuje nejisté výrazy – tam, kde si stará předloha sama nebyla jistá nebo kde text chybí, je to v textu níže naznačeno (otazníkem, výrazem „patrně" nebo třemi tečkami).
Úvod
Listina začíná ve jménu nejsvětější Trojice – Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen. Dále se oznamuje, že se to má vědět všem, komu by to mohlo být užitečné, ke dnešnímu dni a roku, ku prospěchu a cti a k šíření katolického náboženství: totiž že byl domluven sňatek mezi počestným ženichem, patrně řezníkem, jménem Andreas (zde ve městě pozůstalým), na jedné straně, a ctnostnou paní, patrně jménem Engel či Engelburg, vdovou po jiném, již zesnulém řezníkovi, na straně druhé – jako paní nevěstou.
Sňatek byl dojednán za přítomnosti vážených pánů příbuzných obou stran a dále pánů svědků (rukojmích), které si obě hlavní smluvní strany s velkou pečlivostí vyžádaly a kteří jsou níže podepsáni. S jejich vědomím, souhlasem a zalíbením byla mezi oběma stranami z dobré a svobodné vůle sjednána tato přátelská snubní úmluva, uznána a nakonec uzavřena níže popsaným způsobem.
Za prvé
Obě hlavní smluvní strany, výše jmenovaný ženich a paní nevěsta, si přejí se souhlasem a vědomím obou stran, jejich vážených příbuzných a svědků, nechat své mezi sebou řádně sjednané svatební smlouvy potvrdit rukou kněze podle pravého křesťansko-katolického církevního obyčeje, s pomocí Boží milosti a na základě příslušného ustanovení městského práva (kapitola 52). Ženich přitom slibuje své srdečně milované nevěstě a ona jemu navzájem lásku a věrnost.
Za druhé
Tento bod je bohužel na oříznutém okraji listu velmi poškozen a čitelné je jen torzo. Hovoří se v něm patrně o nevěstině sestře (snad jménem Brändl) a o jejím podílu (snad příjmením Roßler), o tom, z čeho se má živit, a dále o hospodářství, nádobí či dobytku a o budoucí obživě rodiny i „nejmilejších dětí". Přesné znění ujednání se ale z dochovaného textu rekonstruovat nedá.
Za třetí
Tento bod se týká dětí ženicha, Andrease a (patrně) Susanny, nevěsty. Zmiňuje se v něm nějaké doživotní zaopatření a „udržovaný kus" majetku, z něhož mají otec a matka, dokud budou naživu, mít užitek a starat se o něj. Dále se hovoří o vzájemném sňatku manželů a o tom, kdo se ještě žení či vdává – přesnější smysl ale text kvůli poškození neumožňuje rekonstruovat.
Za čtvrté
Výše jmenovaný ženich slibuje, že veškerý majetek, který postupem času nabude – ať už dědictvím nebo jinak náhodou –, si nebude nijak vyhrazovat pro sebe. Vše, byť nepatrné, má připadnout paní nevěstě zcela a úplně; ženich jí to má rovnou po nastoupení manželského lože odevzdat do jejích rukou. Nad tímto majetkem pak mají mít oba volné právo nakládat, aniž by si kdokoli z nich cokoli podržoval jen pro sebe.
Za páté
Tato pasáž pojednává o hospodářství a o výbavě (patrně věnu) Susanny, kterou má dostat při svém vdavkách. Text je ale na oříznutém okraji z velké části ztracen, takže lze jen zaznamenat, že šlo o nějaký majetkový podíl, jehož výše měla být taková, jakou by jinde nikdy nezískala.
Za šesté
I tento bod je silně poškozen. Hovoří se v něm o tom, že ženich chce něco předat „svým lidem" (patrně příbuzným), snad v souvislosti s dalším ženichovým majetkem – přesné znění se ale z dochovaného textu určit nedá.
Za sedmé
Pokud by paní nevěsta zůstala (patrně ve vdovském stavu, po ženichově smrti), mají být děti Andrease dvojnásobnými dědici. Zbytek ustanovení o tomto dědickém případu při úmrtí nevěsty se z poškozeného textu bohužel nedá přesně zrekonstruovat.
Za osmé
Kdyby se ženich znovu oženil a nebyly by mezi manžely sjednány jiné podmínky, má ženich dětem Andreasovi a Susanně vyplatit jejich náležitý podíl. Stejně tak mají mít volnost jednat i děti, které by se ženichovi případně narodily z dalšího manželství. Otec má přitom svůj díl převzít napřed, stejně jako své vlastní (rodné) děti, a to s patřičnou výhodou, kterou je ještě třeba uvážit.
Za deváté
Až otec a matka – ať dříve, či později, „po roce a dni" – bez bližších vhodných dědiců zaplatí „dluh přírodě" (tedy zemřou, kéž to Bůh dlouho nedopustí!), připadne otci spolu s ostatními (dětmi?) i celé jmění matky. Platí přitom obecné pravidlo, vyjádřené příslovím: „Tolik úst, tolik podílů" – tedy že po matce zůstává dědictví rozdělené mezi její nejmilejší dědice. Pokud by šlo o děti z jiného manželství, mají si i ony zvolit přiměřený podíl po matce i otci. Zbytek tohoto ustanovení je na poškozeném okraji listu nečitelný.
Závěr
Na konci listiny stojí ujištění, že vše výše uvedené je stvrzeno věrně a beze vší lsti, a odkaz na písemné potvrzení smluvními stranami. Přesné znění závěrečné formule (koroborace) se však z poškozeného pravého sloupce posledního listu nedá rekonstruovat.
Datovaný podpis s uvedením dne, pečetí a jmény svědků se v dochovaném skenu bohužel nezachoval. Rok vzniku listiny je 1687.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Svatební smlouva / snubní úmluva (Eheberedung) města Horní Slavkov (Schlackenwald), 1687.
[Ozdobný začátek s velkými iniciálami; pravý okraj listu je místy oříznutý, proto konce řádků chybějí.]
Ve jménu nejsvětější [Trojice], Boha Otce, [Syna i Ducha svatého. Amen.] — Známo a na vědomí buď tímto všem, zvláště tam, kde to bude potřeba, k dnešnímu roku a dni, ku prospěchu a cti a k šíření katolického [náboženství]: že mezi počestným [řezníkem?] … řečeným [/ sousedním] Andre[asem] …, zde pozůstalým … ženichem And[…] na straně jedné, a ctnostnou Eng[el / Engelburgou?] …, po [statečném, někdejším?] … řezníku … pozůstalou vdovou … [za třetí, jakožto] paní nevěstou na straně druhé, [byl uzavřen sňatek].
V přítomnosti [zde] přítomných, vážených pánů příbuzných a k tomu oběma hlavními smluvními stranami se vší pečlivostí vyžádaných a níže podepsaných pánů svědků (rukojmí), s jejich vědomím, zalíbením a svolením, byla mezi oběma stranami z dobré a svobodné vůle sjednána přátelská snubní úmluva, uznána a nakonec uzavřena tímto způsobem, totiž:
Za prvé (Primo): Obě hlavní smluvní strany, výše jmenovaný ženich a paní nevěsta, hodlají se souhlasem a vědomím obou stran, ctihodných vážených příbuzných a svědků, vzájemně podle pravého křesťansko-katolického církevního obyčeje rukou kněze nechat potvrdit mezi nimi řádně zřízené svatební smlouvy (Ehe-pacta), prostřednictvím Boží milosti, na základě [potvrzeného] městského práva čl. C. 52; a ženich slibuje své srdečně milované [nevěstě] a ona jemu vzájemně [lásku a věrnost].
Za druhé (Secundo): Rovněž zmíněný … Brändl[?] … nevěstina sestra[?] … podíl Roßler[?] … žije a živí se …, ona tedy co možná … se svým měst[em] … nádobí/náčiní [a dobytek?] … i s … ze svého … přídavek[?] … budoucí … svým nejmilejším dětem, jakož i … [Ujednání o řeznickém řemesle, o nářadí/dobytku a o budoucí obživě.]
Za třetí (Tertio): Výše zmíněným [manželům], pánům dětem Andre[asovi] a [Susanně], nevěstě, k [doživotnímu?] … na … proti … oni a ve lhůtě … udržovaný kus … mají otec a matka, dokud [budou živi], z toho mít užitek a to udržovat. — Vzájemně se beroucí man[želé] … a jinak, kdo se žení/vdává.
Za čtvrté (Quarto): Výše jmenovaný ženich vším [úsilím?] a budoucně během času nabyté [jmění?] … [slibuje?] … dědictví nebo jinak nahodile připadlé, nic [si nevyhrazuje], všechno nepatrné, takže … přec vyhrazeno, paní nevěstě zcela a úplně, což jí také hned do [vykročeného] manželského lože do jejích rukou … odevzdá. Nad čímž má jak ona, tak on [volně nakládat], nic [si neponechávaje].
Za páté (Quinto): [Oba] se berúcí … hospodářství, jež … vyvdat, … Susannin … podíl z … z věna[?] … kus brzy, avšak … se vdá/ožení … tolik, kolik nikdy jinde nezíská. [Hospodářství / výbava Susanny.]
Za šesté (Sexto): Z čirého[?] … jiné ženichovy … bude-li … bez se svými … svým [příbuzným] předat chce. [Předání jeho lidem.]
Za sedmé (Septimo): Pokud [by] paní nevěsta … zůstala, mají [být] děti Andre[as] … dvojnásob dědicky … a zůstat. [Dědický případ při úmrtí nevěsty.]
Za osmé (Octavo): Kdyby se ženich opět [oženil?] … do [dalšího] manželství vstoupil, a žádné jím … sjednány nebyly, má ženich tak … dětem Andre[asovi] a Susanně můj náležitý podíl učinit, mají však také stejně [s ním?] … a otcem zplozené děti volně jednat. Tu má otec [díl] napřed dopředu přijmout, jakož i své vlastní, s patřičnou výhodou pak uvážit. Pokud však také …
Za deváté (Nono): Až otec a matka, dříve či později … po roce a dni, nikdy ne dříve či později, bez bližších vhodných dědiců, dluh přírodě (kéž to Bůh dlouho nedopustí!) zaplatí [tj. zemřou]: pak rovněž připadne otci s ostatními … a celé jmění matky, zcela podle obecného přísloví: „Tolik úst — tedy zůstává po matce dědicky"; … se svými nejmilejšími dědici by [se měl rozdělit], pak má … dětem v úplném dědic[tví] … tolik úst, kde však [za] jiného manželství [tam] zplozené děti pak zvolí … přiměřenou výhodu … od matky [i] otce … nadlouho zcela.
[Závěr / koroborace, pravý sloupec posledního listu:] Vše věrně [a beze vší lsti]. … K většímu[?] … toho[?] … opět [potvrzeno?] … písemně … smluvní strany [...].
[Datovaný podpis s dnem, pečetí a jmény svědků není v dodaném skenu obsažen; rok listiny: 1687.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Heiratsbrief / Ehe-Beredung der Stadt Schlackenwald (Horní Slavkov), 1687.
[Verzierter Eingang, große Initialen; rechte Blattkante teils beschnitten, daher Zeilenenden verloren.]
Im Nahmen der hochheÿligsten [Dreÿfaltigkeit?], Gott Vatter, [Sohn und Heiligen Geistes. Amen.] — Kund und zu wißen [seÿe hiermit] männiglich, abson[derlich] wo es nöthig sein wird, [zu] dato Jahr und Ta[g], [zu] Nutz und Ehr [und] worth[?] Pflantzung der Catholischen [Religion]: daß zwischen dem Ehrbahren [Fleischhacker?] … gen[annten / benachbarten] Andre[as] …, allhier hinterlaße[ner] … Bräutigamb An[…]es eines, und der tugend[samen] Eng[el / Engelburg ?] …, deß [braven, weÿland?] … -ner Fleischhacker … hinterlaßene Wittib … [drittes, alß] Frawen Braut[h] andern Theilß, [eine Heirat verabredet worden ist].
In gegenwarth der [hier] anwesenden, bittigen[?] Herren Verwandt[en], und darzu von beeden Principal Contrahenten mit allem Fleiß erbettenen, und hie nach unterschriebnen Herren Beÿständtlern, mit deren [Vor]wißen[?], Beliebung [und] Einwilligung, [ist eine] freundliche Ehnberedung zu beeden Contrahenten drittlich[?] und freÿen Wohlgefallens abgehandelt, erkant, und endtlich auf folgende weiß beschloßen worden, und nemblich:
Primo: Wollen beede Principal Contrahenten, vorbenanter Bräutigamb und Fraw Braut[h], sich mit Consens und Vorwißen beeder Theile, tit. herr[lich?] Außanseh[n]lichen Verwandten und Beÿständtern gegen einander, vermög wahrhafften Ehe-Christlicher Catholischer Kirchen-Gebrauch nach, durch priesterliche Hand, die zwischen ihnen ordentlich aufgerichtete Ehe-pacta vermittelst [Gottes?] göttlicher Gnaden, [krafft? des] Christennß Eraßt[?] Stadtrechts C. 52, confirmiren zu laßen, und verspricht wohlgedachter Bräutigamb seiner herzliebsten [Braut], und sie ihm hinwiderumb [Lieb und Treue].
Secundo: Item gedacht[er] … Brändlin[?] … Braut[z]-Schwester[?] … theila Roßler[?] … lebt und sich er[nähren] nehmen, sie also zu möglichst[er] … mit ihrer Sta[dt …] der Geschirr[?] … auch dem … von seinen … mitgalt[?] … künftige da[…] seinen Liebsten Kinder, so auch … [Vereinbarung über das Fleischhacker-Handwerk, Geschirr/Vieh und den künftigen Unterhalt.]
Tertio: Obbemelten [Eheleuten] Herren Kindern, Andre[as] und [Susanna] Braut[h], zu einem [lebenslang?] erhalten[en] … an dem … taußen[d?] gegen dem [Labtruck? / Landtrecht?] … sie und innhalb[?] Tag[…] erhaltendaß Stück … soll der Vatter und die Mutter so lang sie [leben] denen nutzen haben, und erhalten. — Die gegen einander verheiratenden Ehe[leute] … und Andereiß[?], wer heÿrathet sich.
Quarto: Vorbenanter Bräutigamb mit allem [Fleiß?] und künftig per temporis successum [erworbenes Gut?] … [verspricht?] … Erbschaft[en] oder sonst Zufall andern mögen, nicht [vorbehalten?], alles gerings, so daß … doch vorbehalten, der Frawen Braut[h] gä[ntzlich] vollkommendlich, welches er auch ihr gleich [in den] geschrittenen[?] Ehbette zu ihren Handen … einandtwortten will. Worüber sie sowohl [verfügen] alß er, nichts [vorbehalten] sein soll.
Quinto: [Beede] sich verheÿrathend[e] … Wirthschaft, die … auß zu heÿrathen, … Susanna Frau[…]theil auß die … auß Heÿrath[s-?] … Stück bald, jedoch … sich verheirathen … so viel niemals andern erlangt. [Wirtschaft/Aussteuer der Susanna.]
Sexto: Auß lauter[?] … an[der]e Bräutigam[s] … hitten[?] wirdt, … ohne mit seinen … denen seinigen … übergeben will. [Übergabe an die Seinen.]
Septimo: So [die] Frau Braut[h] … verbleiben, so soll[en die] Kinder Andre[as] … zweÿfaltig erbsch[…] sein und bleiben. [Erbfall bei Versterben der Braut.]
Octavo: Da Bräutigamb wiederumb [sich verheiraten?] … geschritten[en Ehe?] solte, und keine durch ihnen … verhandlen wären, soll Bräutigamb so da[…] Kindern Andre[as] und Susanna mein billig[en] Theil machen, sollen aber auch gleich [denen?] … und Vatter erzeugte Kinder verhandlen freÿ. So soll der Vatter die [Vor]aus voraus annehmen, sowohl alß seine leibeignen, mit einem ge[bührenden] Vortheil so dann erdenken. So aber auch …
Nono: Den Vatter und Mutter, zu kürtz oder lang … nach Jahr und Tag, ni[e] lang oder kürtzer[n], ohne nähere geneügte Erben, die Schuld[t] der Natur (Gott wolle es lang nicht geschehen wirdt!) bezahlen [werden]: so [fallen] ebenfalls dem Vatter mit denen [über]ig[en … und] der Mutter völliger Vermögen ein, vollkommen nach dem allgemeinen Sprüchwort: »So mancher Mund, denn und verbleiben so mütterlich [Erb-]Fall«; … mit [seinen] Liebsten Erben ob [theil]en solte, so soll … an Kindern in [vollko]mmener Erb[…] so mancher Mund, da aber drei[…] anders Ehe, [da die] erzeugte Kinder so dann erwehlt[en?] [billig]mäßigen vor[theil] … von der Mutter [und] Vatter, … lang auß gantz.
[Schluß / Corroboratio, rechte Spalte des letzten Blatts:] Alleß ge[treulich und ohne alle Gefährde]. … Zu mehrer[er] … deßen[?] … wider an[…]lich … via schrifftlich[er] … Contrahent[en …].
[Die datierte Unterschrift mit Tag, Siegel und Namen der Beÿständer ist im vorliegenden Scan nicht enthalten; Jahr der Urkunde: 1687.]
