Listina města Horní Slavkov lio2500
Eva, vdova po Šimonu Pfannerovi, kvituje radě města Horního Slavkova půlroční úrok.
Datace: 06.10.1609
Kvitance (potvrzení o zaplacení) ze 6. října 1609 vystavená ve Slavkově. Eva Würlandtová, vdova po měšťanu Hansovi, v ní stvrzuje, že přijala od Andrese Kleinasta, Hanse Wolffa a dalších dlužníků čtyřiadvacet tolarů jako půlroční úrok z hlavní jistiny 800 zlatých, splatný od svátku sv. Jiří 1609. Tímto listem je dluh za dané období považován za vyrovnaný.
Archivní poznámka nahoře: 1609, 6. října, Slavkov (Schlackenwald) — 1609.
Já, Eva Würlandtová (jméno je v listině nejisté), pozůstalá vdova po měšťanu Hansovi, tímto svým listem potvrzuji a stvrzuji, že jsem z hlavní jistiny 800 zlatých přijala půlroční úrok. Úrok se počítal od svátku svatého Jiří téhož běžícího roku, jímž započal rok 1609, a činil čtyřiadvacet tolarů, které jsem obdržela v hotovosti jako řádnou platbu.
Tímto tedy tyto peníze kvituji a potvrzuji jejich přijetí. Jmenovitě se to týká Andrese Kleinasta, Hanse Wolffa a výše zmíněných dlužníků — ohledně těch čtyřiadvaceti tolarů je jim tímto dluh kvitován, tedy prohlašuji jej za vyrovnaný a oba jmenované za dluhu prosté a zproštěné.
Stalo se ve Slavkově (Schlackenwald), dne 6. října roku 1609.
1609.
Podpis vpravo dole:
Já, Eva Weilandová (případně Würlandtová — přepis jména kolísá),
pozůstalá vdova po měšťanu Hansovi.
(Na závěr listiny je ještě obvyklá kvitanční formule „kvitovaný, prostý a zproštěný", která potvrzuje úplné přijetí zmíněných 24 tolarů úroku.)
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Archivní poznámka nahoře:] 1609, 6. října, Slavkov (Schlackenwald) — 1609
Já, Eva Würlandtová[?], pozůstalá vdova po měšťanu Hansovi [zesnulém?], tímto vyznávám a mocí tohoto listu [stvrzuji], že jsem z hlavní jistiny 800 zlatých přijala půlroční úrok, totiž od [svatého] Jiří[?] [běžícího roku], jímž započal rok 1609, čtyřiadvacet tolarů v hotové [řádné platbě?]. Tímto kvituji[?] [a stvrzuji] tyto peníze a [propouštím?] [jmenovitě] Andrese Kleinasta, Hanse Wolffa [a] výše [zmíněné dlužníky] ohledně oněch čtyřiadvaceti tolarů [tímto] jako kvitované, prosté a zproštěné [dluhu]. Stalo se ve Slavkově (Schlackenwald)[?], dne 6. října [roku 1609?].
1609.
[Podpis vpravo dole:]
Já, Eva Weilandová[t] [/ Würlandtová],
pozůstalá vdova po měšťanu Hansovi [zesnulém].
[… obvyklá kvitanční formule „kvitovaný, prostý a zproštěný" potvrzuje úplné přijetí zmíněných 24 tolarů úroku …]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Archivvermerk oben:] 1609, 6 Oct. Schlackenwald — 1609
Ich Eua Würlandt[?], Burger Hannsen[s] [seel.?] hinterlassene Wittib, Bekhenne hiemit Inn Krafft ditz brieffs, daß ich von 800 fl. Haubt Summa eines halben Jahr Zinß, alß von Georgij[?] dieß [Heiligen?] [/ laufenden] daß 1609 Jahr eingangen, habe vier und zwantzig Taller bahre [richtige Bezahlung?] der wegen [empfangen?] [Iure/Iro?] haben. Quittire[?] hiemit über und [vmb?] dieß [Gelts?] [Quittirens?] [bekhrefftig?] Andres Kleinast, Hanns Wolff [vnd?] [obgedenckten?] [Schuldner?] diese vier und zwantzig Taller halben hiemit quit, ledig und loß. Actum Schlackenwaldt[?], i6 [den 6.] Octobris [Anno] [1609?].
1609.
[Unterschrift unten rechts:]
Ich Eua Weiland[t] [/ Würlandt]
Burger Hannßen[s] [seel.]
hinterlassene Wittib.
[… die übliche Quittungsformel „quit, ledig und loß" bestätigt den vollständigen Empfang der genannten 24 Taler Zins …]
Listina města Horní Slavkov lio2501
Aichschmied kvituje radě města Horního Slavkova půlroční úrok z dluhu 800 kop.
Datace: 07.10.1609
Jde o rubovou (adresní) poznámku k dopisu z 7. října 1609, adresovanému purkmistrovi a radě města Slavkova (Horního Slavkova). Spěšně psaný záznam na rubu listu se týká jistého Jindřicha N. a záležitosti měšťana Riegela z Norimberka, který vlastnoručním úpisem zanechal (dlužil) asi 800 zlatých i s ročním úrokem – text je ale místy natolik vybledlý a zkratkovitý, že podrobnosti účtování nejsou plně čitelné. Věc byla nakonec předložena radě a uzavřena („beschlossen") 7. října 1609.
Podací poznámka vpravo nahoře na listu uvádí datum 7./10. 1609.
Adresa na rubu listu zní: Ctihodným, urozeným, prozíravým, počestným a velemoudrým pánům – panu N., purkmistrovi, a radě města Slavkova (Schlackenwaldt, dnešní Horní Slavkov) – svým laskavým pánům.
Na rubu listu je pak ještě spěšně psaná kancelářská poznámka, místy vybledlá a proto jen částečně čitelná. Vyplývá z ní zhruba toto:
- Někdo měl dát vzkázat Jindřichovi (Heinrichovi N.), aby se ke společnému prospěchu zachoval přátelsky a vstřícně.
- Šlo přitom o záležitost jistého Riegela, měšťana v Norimberku, který se vlastnoručním úpisem zavázal, respektive dlužil, částku okolo 800 zlatých, a to i s ročním úrokem.
- Následuje narychlo naškrábané a silně zkrácené finanční vyúčtování – dvakrát je pod sebou napsáno slovo „úrok", k tomu drobné částky „6 ß" (šest šilinků či grošů) a zápis „1/1". Jednotlivé položky se dnes již nedají spolehlivě přečíst.
- U částky 6 ß je uvedeno datum „na Havla" (tedy k 16. říjnu) roku 1609.
- Jistý Hans (patrně Vorpaller) dluh vyúčtoval; při tom byl přítomen ještě někdo jmenovaný, o němž se píše, že se choval (nebo měl chovat) určitým způsobem vůči otci a švagrovi – přesný smysl této pasáže se z textu nedá bezpečně rekonstruovat.
- Páni radní pak věc uložili ad acta (založili ke spisům), a to podobně jako nedávno předtím částku 24 zlatých.
- Pisatel dopisu na závěr uvádí, že k tomuto svému psaní něco přikládá a poslušně se poroučí.
- Dopis byl uzavřen („beschlossen") dne 7. října léta Páně 1609, s parafou pisatele na konci.
Poznámka: Vlastní list obsahuje jen tuto krátkou rubovou (adresní) stranu psanou spěšným novověkým kurentem z roku 1609. Bezpečně čitelné jsou: název města Schlackenwald (Horní Slavkov), Norimberk, jméno Riegel, částka 800 zlatých, termín „na Havla" a datum uzavření 7. října 1609 – to souhlasí i s podací poznámkou „7./10. 1609". Hustý, opakující se výpočet úroků uprostřed textu je kvůli vyblednutí a zkratkám čitelný jen zčásti, a proto je zde uveden jen v hrubých obrysech.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Registraturní (podací) poznámka vpravo nahoře:] 7. /10. 1609.
[Adresa / rubová strana:]
Ctihodným, urozeným, prozíravým, počestným a velemoudrým pánům, panu N. purkmistru a radě města Slavkova (Schlackenwald = Horní Slavkov), svým laskavým pánům.
[Poznámka / záznam na rubu listu; spěšné kancelářské písmo, místy vybledlé:]
[…] dát oznámit / vzkázat Jindřichovi [Heinrichovi N.] [?], aby ke společnému [prospěchu] přátelsky a mile [?] […] [ohledně] Riegela, měšťana v Norimberku, asi 800 zlatých [?] vlastnoručně (úpisem) zanechal / dluží, [a sice] roční úrok („Zins") […] [zde následuje narychlo načrtnuté, silně zkrácené finanční vyúčtování, v němž je dvakrát pod sebou napsáno „… úrok", k tomu drobné částky „6 ß [šilinků / grošů?]" a „1 / 1"; v jednotlivostech nelze bezpečně přečíst …] 6 [ß?] [na svatého] Havla (ad Galli, tj. k 16. říjnu) roku 1609. Hans [Vor]paller [?] dluh vyúčtoval, k tomu nyní [za] přítomnosti […] jmenovaný, že se vůči otci a švagrovi [zachoval / má zachovat?] […], pročež páni z rady [rozhodli], že [věc] byla dána ad acta (založena ke spisům) [?], tak jak nedávno [?] 24 zlatých [?] budou […]. Tímto k tomuto svému psaní přikládám [?] a poslušně [?] toto a konečně […] jako svou [?]. Uzavřeno (beschlossen) dne 7. října léta Páně 1609. [Parafa / podpisová značka]
[Pozn. paleografa: Jde o rubovou adresní/dorzální stranu jednoho dopisu (memoriál) městu Horní Slavkov; vlastní list obsahuje jen těchto několik řádků psaných spěšnou novověkou němčinou (kurent) z roku 1609. Bezpečně čitelné jsou: město Schlackenwald (Horní Slavkov), Norimberk (Nürnberg), jméno Riegel, částka 800 zlatých, termín „na Havla" a datum uzavření 7. října 1609, shodné s podací poznámkou „7./10. 1609". Hustá, opakující se úroková rozvaha uprostřed je pro vyblednutí a zkratky čitelná jen zčásti a je výše shrnuta.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Registraturvermerk oben rechts:] 7. /10. 1609.
[Adresse / Rückseite:]
Den ehrnvest[en], fürnem[en], fürsichtigen, erbarn und wohlweisen Herren N. Bürgermeister und Rath der Stadt Schlackenwaldt, [meinen / seinen] g[ünstigen] Herren.
[Vermerk / Notiz auf der Rückseite, flüchtige Kanzleischrift, teils verblasst:]
[…] Heinrich [N.] zu vermelden anzeigen [zu] lassen [?], damit gemeines [Nutzens?] freundlicher lieber [?] […] des Riegel Bürgers [Bürger] in Nürnberg, bey 800 fl [Gulden] [?] handschriftlich verlassen, den [Haupt?-/Jahrs-]Zins […] [folgt eine flüchtig hingeworfene, stark abgekürzte Geldrechnung, in der zweimal „… Zins" untereinander geschrieben steht, dazu kleine Beträge „6 ß [Schilling / Groschen?]" und „1 / 1"; im einzelnen nicht sicher lesbar …] 6 [ß?] [auf] Galli dato 1609. Hans [Vor]paller [?] [hat] [die] Schuld gerechnet, dato darzu gegen[wärtig] […] [be]nannter, daß [er] s[ich] all[er] gegen [den] Vater [und] Schwager [verhalte?] […] lassen, sind d[ie] [Herren] d[es] Rath[s], ad acta worden d[er] [Sachen?] [?], also wie nächst [?] 24 fl [Gulden] [?] werden […] hiemit dieser meiner Schrift [bei]schließe [?], und mich gehorsamb[lich] [?] dies und letztlich […] als meine [?]. Beschluss[en] [?] den 7. Octob[ris] Anno[domini] 1609. [Paraphe]
Listina města Horní Slavkov lio2504
Adam Tröczscher kvituje radě města Horního Slavkova půlroční úrok.
Datace: 16.10.1609
Dlužní úpis, jímž Adam Trögler, měšťan Horního Slavkova (Schlackenwald), dne 16. října [1609] veřejně stvrzuje, že si od tamní městské rady vypůjčil 170 kop (grošů). Splatnost byl svátek sv. Jakuba s půlroční výpovědní lhůtou a úrok i celý dluh měl být zajištěn na jeho svobodném, ničím nezatíženém statku. Listinu stvrdil vlastnoručně a připojenou pečetí.
Jde o dlužní úpis (uznání dluhu) Adama Tröglera, měšťana ve Slavkově – tedy v Horním Slavkově, německy Schlackenwald – vůči tamní městské radě, vydaný 16. října [1609].
Adam Trögler[?], zdejší měšťan, v listině veřejně prohlašuje a doznává, že od počestné a moudré rady zdejší, svých laskavých pánů, přijal a vyzdvihl určitou sumu peněz, splatnou o svátku sv. Jakuba. Šlo o jedno sto sedmdesát kop (grošů), přičemž tato jistina byla už půl roku předem řádně vypovězena (tedy s půlroční výpovědní lhůtou). Dále text hovoří o tom, že úrok z této částky měl být splácen k svatojakubskému termínu, případně i vícekrát, a že celý dluh měl být zajištěn na jeho svobodném statku – tedy majetku svobodném, čistém a ničím nezatíženém.
Následuje hustší, formulkovitá pasáž, kterou lze shrnout takto: jistina 170 kop se měla ročně úročit, výpovědní lhůta k jejímu splacení činila půl roku a končila vždy k termínu sv. Jakuba, a zajištěním dluhu byl výše zmíněný svobodný statek Adama Tröglera.
Na závěr listiny Trögler uvádí, že pro větší věrohodnost k ní připojil vlastní rukopis (podpis) a svou pečeť. Listina byla dána ve Slavkově (Schlackenwald)[?] dne 16. října [1609].
Shrnutí základních údajů: jistina činila jedno sto sedmdesát kop, tedy 170 kop grošů. Místem vydání byl Schlackenwald, tj. Horní Slavkov, datem 16. říjen 1609. Úpis byl stvrzen vlastní pečetí vydavatele. Na pravém okraji listiny je dále zapsáno číslo „195", které je patrně pozdější archivní či inventární poznámkou – jeho čtení však není jisté.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Dlužní úpis (uznání dluhu) Adama Tröglera, měšťana ve Slavkově (Horní Slavkov / něm. Schlackenwald), vůči tamní městské radě, 16. října [1609].
[ř. 1] Já, Adam Trögler[?], měšťan zdejší,
[ř. 2] tímto veřejně vyznávám a doznávám,
[ř. 3] [že jsem od] počestné a moudré rady zdejší, svých laskavých [pánů],
[ř. 4] přijal a vyzdvihl [částku] … sumu
[ř. 5] [splatnou] o sv. Jakubu. Suma, půl roku
[ř. 6] předem vypovězená [s půlroční výpovědní lhůtou], totiž jedno sto
[ř. 7] sedmdesát kop (grošů). Slovy [opakuje částku] …
[ř. 8] [… ke každému svatojakubskému] termínu nebo více za svůj úrok …
[ř. 9] [jakožto na] svobodný statek, svobodný, čistý a [nezatížený …].
[…] (Následuje hustá, ustálená právní formule o úročení a o výhradě zpětné koupě/výpovědi: roční úrok z jistiny 170 kop, půlroční výpovědní lhůta k termínu sv. Jakuba, zajištění na svobodném statku – shrnuto významově.)
[ř. 10] [K tomu pro] větší věrohodnost jsem
[ř. 11] [svou … a] vlastní ruk[u/opis]
[ř. 12] [a] pečeť (petschaft) k tomu připojil. Dáno [ve]
[ř. 13] Slavkově (Schlackenwald)[?], dne 16. října [1609].
(Jistina: jedno sto sedmdesát kop = 170 kop [grošů]. Místo vydání: Schlackenwald = Horní Slavkov. Datum: 16. října 1609. Stvrzeno vlastní pečetí vydavatele. Číslo „195" zapsané na pravém okraji je patrně pozdější archivní/inventární poznámka; čtení nejisté.)
Pozn.: Skeny p1–p6 jsou bajtově totožné duplikáty jediné jednostránkové listiny; text je pouze v pruzích b1–b3, pruhy b4–b5 obsahují spodní okraj s pečetí, pravítko a barevnou škálu (bez textu).
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Schuldbekenntnis des Adam Trögler, Bürgers zu Schlackenwald (Horní Slavkov), gegenüber dem Stadtrat daselbst, 16. Oktober [1609].
[Z. 1] Ich, Adam Trögler[?], Bürger alh[ie],
[Z. 2] vnnd bekhenne hiemit [ø] öffentlich,
[Z. 3] [daß ich von] E. E. vnd W. Rath alh[ie], mein g[ünstige Herren],
[Z. 4] empfangen vnnd aufgenomen [habe] … Su[mma]
[Z. 5] [auf] Jacobi. Summa, eines halben Jahrs zu-
[Z. 6] vor aufgesagt[?], benantt[en?] … Ein Hundert
[Z. 7] Sÿbenzig Schock. Sage denn[…]
[Z. 8] [… auf jeden St.-Jacobi-]Stat[?] oder mehr für sein Z[ins …]
[Z. 9] [als ein] freÿes Guett, freÿ ledig vnnd [unbekümmert …] [195?] //
[…] (hier folgt die dichte, formelhafte Verzinsungs- und Wiederkaufsklausel: jährliche Verzinsung der Hauptsumme von 170 Schock, halbjährige Kündigungsfrist auf Jacobi, Sicherung auf das freie Gut – sinngemäß zusammengefaßt.)
[Z. 10] [Dessen zu] mehrer[er] Beglaubigung hab ich m[ich/it]
[Z. 11] [… lieb?] … vnnd aigene Hand[schrift?]
[Z. 12] [und] Pötschadt hier zu gestellt. Geben [zu]
[Z. 13] Schlackhenwaldt[?], den 16. Octobris [1609].
(Hauptsumme: Ein Hundert Sÿbenzig Schock = 170 Schock [Groschen]. Ausstellungsort: Schlackenwald = Horní Slavkov. Datum: 16. Oktober 1609. Beglaubigt mit eigenem Petschaft des Ausstellers. Die im Bild rechts am Rand stehende Zahl „195" ist vermutlich ein späterer Registratur-/Inventarvermerk; Lesung unsicher.)
Listina města Horní Slavkov č. 987
Ondřej Michel, měšťan v Chebu, potvrzuje, že od rady města Horního Slavkova dostal 38 zlatých za špitálu v Horním Slavkově prodanou pohledávku 70 zlatých svého tchána Jana Gesella, puškaře v Arzbergu, na Joštu Schlepperovi z Horního Slavkova.
Datace: 26.01.1609
Listina z 26. ledna 1609 zachycuje kvitanci chebského měšťana Richarda Michela vůči ctihodné radě (patrně Horního Slavkova): vyrovnává dluh po svém zesnulém švagrovi, spojený s purkmistrem a puškařem v Ansbachu a s jistým Joachimem Schlapperitzem, ve výši čtyřiceti čtyř zlatých franckých. Michel potvrzuje přijetí peněz, zprošťuje radu dalších závazků a slibuje jí i nadále svou oddanou službu.
Na levém okraji listiny je poznámka, nad níž je nakreslen křížek: „alß roß" (?) — význam této zkratky se nepodařilo s jistotou určit.
Já, Richard Michel, měšťan chebský, tímto svým vlastnoručním úpisem potvrzuji následující. K dnešnímu výše uvedenému datu jde o pohledávku (dluh), která připadla po mém milém panu švagrovi [Hanns?], blahé paměti. Tato záležitost se týká purkmistra a jednoho [...] puškaře (Büchsenmacher) v Ansbachu — konkrétně těch zlatých (guldenů), které měl můj milý zesnulý švagr uloženy u Joachima Schlapperitze[?] zde v [...]. Tuto částku ctihodné radě zaplatil kdosi v Praze, patrně prostřednictvím osoby označované jako „Pittl" (snad úředník nebo posel). Celkem šlo o čtyřicet čtyři zlatých franckých.
Poněvadž jsem také dnešního dne od zmíněné ctihodné rady tuto částku přijal v hotovosti, tímto ji kvituji, tedy potvrzuji její příjem. Na oplátku [svůj závazek] [...]
(Následuje hustá právní a účetní formulace, kterou lze shrnout takto: stanoví se, že písemný list má být co nejbližším slavkovským poslem zaslán ctihodné radě. Uvedené položky — mimo jiné částka 30 zlatých (guldenů) a dále čtyřicet čtyři, případně čtyřicet osm zlatých franckých — jsou vůči ctihodné radě řádně vyúčtovány, zaplaceny a kvitovány.)
[...] aby písemný list byl nejbližším slavkovským poslem odeslán ctihodné radě. Pokud jde o oněch přijatých 30 zlatých[?], ctihodnou radu tímto zcela osvobozuji a propouštím ze všech závazků — činím ji ohledně této záležitosti zcela a po právu prostou, kvitovanou a zproštěnou. A totéž k větší jistotě a na doznání toho všeho, v nedostatku [vlastní pečeti či svědků], zřizuji, dávám a vydávám vlastní rukou tímto úpisem.
Zavazuji se (slibuji) oněm urozeným a ctihodným pánům sloužit poslušně a oddaně a mít záležitosti rady na srdci.
Dáno [...] ve Slavkově (Schlackenwald, dnešní Horní Slavkov) dne 26. ledna léta [1]609.
Na dolním okraji listiny jsou přitištěny dvě pečetě (pečetní známky).
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Poznámka na levém okraji, nad ní křížek: „alß roß" (?)]
Já Richard Michel, měšťan chebský, tímto svým vlastnoručním úpisem (rukopisem) vyznávám, že ohledně dnešního výše psaného data, kvůli pohledávce (dluhu) připadlé[mu] po mém milém panu švagrovi [Hanns?], blahé paměti, [vyrovnávám záležitost mezi] purkmistrem a [...] puškařem (Büchsenmacher) v Ansbachu — totiž ony zlaté (gulden), které měl můj milý zesnulý švagr u Joachima Schlapperitze[?] zde v [...] — [a které] ctihodné radě, [a které] kdosi v Praze [skrze úředníka/biřice „Pittl"] zaplatil; [jde celkem o] čtyřicet čtyři zlatých franckých. Poněvadž jsem také dnešního dne od zmíněné ctihodné rady [hotově přijal] a [tímto to] kvituji (potvrzuji příjem). A naproti tomu [svůj závazek] [...]
[hustá právní / účetní formule, zde shrnuto: Stanoví se, že písemný list má být nejbližším slavkovským poslem zaslán ctihodné radě, a že uvedené položky — mimo jiné částka 30 zl (gulden) a dále čtyřicet čtyři, resp. čtyřicet osm zlatých franckých — jsou vůči ctihodné radě řádně vyúčtovány, zaplaceny a kvitovány.]
[...] aby písemný list byl nejbližším slavkovským poslem odeslán ctihodné radě. Že z oněch přijatých 30 zl[?] ctihodnou radu nyní [zcela osvobozuji a propouštím], činím ji ohledně téhož zcela a po právu prostou, kvitovanou a zproštěnou; a totéž k většímu doznání a [jistotě], v nedostatku [vlastní pečeti / svědků], zřizuji, dávám a činím [vlastní rukou] tímto úpisem.
[Zavazuji se / slibuji] [...] oněm urozeným a ctihodným [pánům] sloužit poslušně a oddaně, a [...] [záležitosti rady] mít na srdci.
Dáno [...] ve Slavkově (Schlackenwald = Horní Slavkov) dne 26. ledna léta [1]609.
[Na dolním okraji dvě přitištěné pečeti (pečetní známky).]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Randvermerk links, mit Kreuz darüber: „alß roß" (?)]
Ich Richard Michel, Burger zu Eger, bekhenne hiemit dieser Handtschrifft, Demnach ich heut[?] vor das beschriebenes datto, wegen meines lieben Hern Schwagers [Hanns?] sel[igen] gefallnen [Schuld], Burgermeister vnd [...] Buchsenmacher zu Anßbach, die Gülden so mein lieber [verstorbener?] Schwager bei Joachim Schlapperitz[?] alhier zu [...] habt, [...] Anßbach[?], erbarn Rath, welche[s/r] von [...] zu Prag der Pitt[e]l bezahlt hat[?] hab, [...] vier vnd vierzig gulden fränisch[fränkisch]. Die[weil] ich auch heut datto von gedachtem erbarn Rath [bar empfangen] mit [...] quitir[t]. Vnd die [Pflicht ?] [hingegen] [...]
[dichte rechtliche/abrechnende Formel, hier sinngemäß zusammengefasst: Es wird festgehalten, dass der schriftliche Brief mit nächstem Schlackenwalder Boten einem Erbarn Rath übersandt werden soll, und dass die genannten Posten — darunter eine Summe von 30 fl (Gulden) sowie vier und vierzig bzw. acht und vierzig Gulden fränkisch — gegenüber dem Erbarn Rath ordentlich verrechnet, bezahlt und quittiert sind.]
[...] schrifftlich brieff bei nechster Schlackenwalder botten, einem Erbarn Rath uberschickt werden soll. Das vorermelte[n] solchen empfangenen 30 fl[?] keinem Erbarn Rath nun[mehr] [...] statt [...] gänzlich villich[billig] quitt, ledig vnd loß, [die]selben zu mehrer bekanndt[nus] vnd [...] in mangelung meines [...] verschafft, geb vnd [thue mit] [...] aigen[hendig] [...] mit dieser Handschrifft.
Ich [verspreche/verbinde] mich [...] die ehrenu[esten] [...] gehorsam vnd dienst willig anzudienen, vnd [...] der [Rathschaffter ?] [...] zu hertzen[?] zu haben.
Datum [...] Schlackenwaldt den 26 Januarij A[nn]o [1]609[.]
[Am unteren Rand zwei aufgedrückte Siegel (Petschaften).]
Listina města Horní Slavkov č. 988
Jan Wild prodává Janu Mürlingovi svůj domek ležící pod rybníkem Heinzenteichem s příslušenstvím za 121 zlatých.
Datace: 02.02.1609
Listina z roku 1609 zaznamenává prodej rohového domu se vším příslušenstvím Hanuši Wirringovi (Würringovi) za 521 zlatých, s dohodnutým splátkovým kalendářem (závdavek 120 zl., o Hromnicích 100 zl. ročně). Následují dodatečné účetní záznamy o splátkách po 15 zlatých z let 1610–1613, skládaných u různých městských úředníků a svědků.
Listina zachycuje svědectví o koupi rohového domu. Podle záznamu postoupil Hanuš Cantor (patrně Lorenc, případně Hanuš Kath – zápis je na tomto místě nejistý) roh domu, patřící k soudu (gerichtu), se vším právem a příslušenstvím. Dům dříve náležel k Bechtoldovu dvoru neboli pivovarskému domu, který tam stál, a to se vším, co k němu patřilo a přísluší – tak, jak jej prodávající sám držel, užíval a požíval. Dům koupil Hanuš Wirring (psáno také Würring), a to za pět set dvacet jedna (521) zlatých.
Kupní cena byla dohodnuta tímto způsobem: z celkové sumy složil kupující ihned jako závdavek sto dvacet (120) zlatých. O Hromnicích za rok nato měl doplatit dalších sto (100) zlatých, a poté měl každoročně v ujednaný čas splácet stanovenou částku spolu s dalším poplatkem (zápis je zde nejasný) – vše, jak se sluší a jak bylo řádně zaznamenáno.
Koupě byla stvrzena i vlastnoručním podpisem a proběhla za přítomnosti soudu (gerichtu) i svědků – byli u toho Hanuš Mayer, Erban (?) Schmidt a Jiří (Georg) Wirring a další. Vše bylo řádně zapsáno do gerichtní knihy s tím, že má být náležitě zachováno. Stalo se a bylo sjednáno léta 1609.
Na tuto koupi bylo dále zaplaceno dvě stě dvacet čtyři (224) zlatých.
Další záznamy pak dokládají postupné splátky:
- Dne (den nečitelný) února léta 1610 složil Hanuš Wirring u pana (jméno nečitelné) a Lorence Reinische 15 zlatých.
- Dne 15. února, o kvartálu Reminiscere, léta 1612 složil Hanuš Wirring u pana purkmistra Adama (?) a Hanuše Walthera, u mlýna patřícího ke špitálu, 15 zlatých.
- Dne 8. dubna 1613 složili Walther (?) a Hanuš Wirring u pana soudce (iudex) opět 15 zlatých.
Text listiny je na řadě míst poškozený a vybledlý, proto zůstávají některá jména a slova nejistá nebo nečitelná (označeno otazníkem nebo tečkami) – jistá jsou však jména Hanuš Wirring/Würring, Hanuš Mayer, Erban Schmidt, Jiří Wirring, Lorenc Reinisch, purkmistr Adam a Hanuš Walther, dále kupní suma 521 zlatých, závdavek 120 zlatých, roční splátka o Hromnicích 100 zlatých a dílčí kvitance po 15 zlatých z let 1610–1613.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Svědectví (záznam o koupi): Že Hanuš Cantor (?) [Lorenc / Hanuš Kath] postoupil jeden roh[ový] dům (Eck), patřící k [...] soudu (gerichtu) [...], domek se vším právem a příslušenstvím, tak jak dříve náležel k Bechtoldovu [?] dvoru / pivovarskému domu (Pawhauß) tam ležícímu, se vším, co k němu patří a přísluší, jak jej (prodávající) sám držel, užíval a požíval, Hanuši Wirringovi (Würringovi) za pět set dvacet jedna (521) zlatých [prodal].
A to tím způsobem, že kupní [cena] činí jedno- a dvacet [?] ... jak je v gerichtu zaneseno (?); z čehož [kupující] ihned jako závdavek (angeld) složil sto dvacet (120) zlatých, a o Hromnicích (Liechtmeß) za rok nato má příště složit sto (100) zlatých, a poté každoročně v ujednaný čas spolu s [...] [holdováním/poplatkem?] ... jak se sluší, řádně zaznamenáno.
Tato koupě byla spolu s [vlastnoručním?] podpisem [...] [před] gerichtem [učiněna], [za přítomnosti] Hanuše Mayera, Erbana[?] Schmidta a Jiřího (Georga) Wirringa a dalších, [kteří] u toho byli; tak je to v gerichtní [knize/listině] řádně vyhotoveno, a [že] vše má být náležitě zachováno. Stalo se a sjednáno [...] léta 1609.
Na uvedenou [koupi] bylo [již] zaplaceno / složeno [...] dvě stě dvacet čtyři (224) zlatých.
Item: dne [...] února léta 1610 složeno skrze Hanuše Wirringa u pana [...] a Lorence Reinische[?] téhož: 15 zl.
Item: dne 15. února [?], kvartál Reminiscere, léta 1612 složil Hanuš Wirring u pana purkmistra Adama[?] [...] a Hanuše Walthera [...] [u] mlýna [...] ke špitálu: 15 zl.
Item: dne 8. dubna 1613 složil Walther[?] [...] a [...] Hanuš Wirring u pana [...] soudce (iudex) [...] . . . . 15 zl.
[Pozn.: velmi vybledlý kurent s mnoha zkratkami; jistá jsou jména Hanuš Wirring/Würring, Hanuš Mayer, Erban Schmidt, Jiří Wirring, Lorenc Reinisch, purkmistr Adam, Hanuš Walther, kupní suma 521 zl, závdavek 120 zl, resp. o Hromnicích 100 zl ročně, a splátkové kvitance po 15 zl v letech 1610–1613.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Khundtschafft [Khundschafft]: Daß Hannß Cantor (?) Lorentz [?] Hannß Caths ein Eckh undt [?] Gericht [?] ... Heußl, sambt Recht, [Gerechtigkeit?], alß das vor diesem [zu?] Bechtoldten [?] Faus dauß[?] Pawhauß[?] zelegen, mit aller ein undt zugehörung, wie er solches inn=gehabt, genutzt undt gebraucht, dem Hannß Wirring umb undt vor fünffhundert ein undt zwanzig gulden ... [verkaufft.]
[verkaufft, der?] gestalt, das hierin zu Khauff undt fünffter [Heller?] ein und zwanzig oder hier undt zwanzig waiß [?] gericht verlassen [?], welche ... eins khür[?] dar alßbald zum angeldt erlegt hat. Hundert undt zwanzig gulden, und mit Liechtmeß über ein Jahr zum nechsten zu erlegen hundert gulden, und alß dann jährlich angedeut [?] zeit mit den [?]huldigung [?] ... Liecht[?] aber [?] gehörig, [?] [zween?] billich vermerckt [?].
[Welche?] inn die or[t?] Khaufft sambt der hand[?] schrifft alß die ... gleich [?] gericht Hannß Mayer, Erban[?] Schmidt und Georg Wirrinn [Wirring], undt anders bey dem [vermerckte?] sein wax, doch [?] [?] gricht haus [?] zu [?] Khauff inn alt verfärtigt, daß[?] auch nach die gelegt [?] mit gehörige vorhanden sollen [?]. Ist geschehen [und?] gehandelt und [?] [?] [?] Anno 1609.
Auf die gemelt [?] vor das [?] bezahlt vrlegt [?] [...] zween hundert vier undt zwanzig gulden.
Item den [...] February anno 1610 verlegt durch [?] der Hannß Wirring bey [?] Herrn undt Lorentz Reinisch[?] deß: 15 gl
[Item?] Item den 15 February [?] quartal Reminiscere Ao 1612 erlegt Hannß Wirring bey Herrn Burgermaister Adam[?] [...], und Hannß Walther [?] [?] [?] Müll, [?] zu Hospital 15 gl
Item den 8 Aprilis 1613 erlegt Walther[?] [...] und [?] Hannß Wirring bey Herrn [...] Iudex [?] . . . . 15 gl
[Hinweis: stark verblasste Kurrentschrift mit zahlreichen Abbreviaturen; Eigennamen Hannß Wirring/Würring, Hannß Mayer, Erban Schmidt, Georg Wirring, Lorentz Reinisch, Adam (Bürgermeister), Hannß Walther sowie Kaufsumme 521 gl, Anzahlung 120 gl bzw. „Liechtmeß" 100 gl jährlich, Quittungsraten je 15 gl in den Jahren 1610–1613.]
Listina města Horní Slavkov č. 989
Jan Wild prodává Janu Mürlingovi svůj domek ležící pod rybníkem Heinzenteichem s příslušenstvím za 121 zlatých (druhé vyhotovení listiny č. 988).
Datace: 02.02.1609
Listina ze Slavkova (Schlaggenwaldu) z roku 1609 dokládá prodej zahrady: nemajetný Hans Heiland prodal svou zahradu se vším příslušenstvím Hansi Renningerovi za 121 zlatých, splatných ve splátkách (poslední splátka 15 zlatých o svátku sv. Vavřince), plus 1 zlatý závdavku a 24 groše nápitného. Při jednání byli přítomni přísedící svědkové Hans Marx Bauer, Adam Schmidt, bednář Wigner a další, kteří dohodu stvrdili.
Budiž známo, že toho dne, jak je výše uvedeno, došlo k prodeji zahrady. Prodávajícím byl Hans Heiland (Hannß Heÿlandt), muž potřebný a nemajetný [?], kupujícím pak Hans Renninger (Hannß Renninger).
Hans Heiland prodal svou pozemkovou zahradu se vším příslušenstvím – tak, jak ji sám dosud držel, užíval a požíval – Hansi Renningerovi za tuto cenu:
- kupní suma: sto dvacet jeden zlatý (121 zl.),
- k tomu jeden zlatý jako závdavek (litkup),
- a takzvané nápitné, tedy dvacet čtyři groše, jak bylo obvyklé a zvyklé.
Platba se měla skládat ve splátkách o stanovených termínech – patrně počínaje svátkem sv. Valpuržiny (Walpurgis) – přičemž listina dále obsahuje obvyklou, hustě psanou kupní a platební formuli s podmínkami, jak vše řádně zaplatit a vyrovnat. Poslední splátka ve výši patnácti zlatých (15 zl.) měla být uhrazena o svátku sv. Vavřince (Lorenz), v ujednaný čas.
Jednání byli přítomni jako přísedící: Hans Marx Bauer, Adam Schmidt a bednář (Büttner) [Jiří/Hans] Wigner, a další. Podle zápisu měli páni (vrchnost) pořídit potvrzení tak, jak bylo dříve sepsáno a jak strany svou dohodu ujednaly – a následně měly být splněny stanovené podmínky.
Stalo se po narození Kristově, dáno ve Slavkově (Schlaggenwaldt), dne patnáctého [téhož měsíce], roku [1609].
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Budiž známo: Že dnešního a výše uvedeného data se [stalo], že potřebný a nemajetný muž [?], totiž Hans Heiland (Hannß Heÿlandt), prodal svou pozemkovou zahradu, ležící se vším, co k ní náleží, tak jak ji sám držel, užíval a požíval, Hansi Renningerovi (Hannß Renninger), a to za sto dvacet jeden zlatý (121 zl.), [k čemuž se počítá] jeden zlatý [jako závdavek/litkup] a tzv. nápitné neboli čtyřiadvacet grošů, jak je obvyklé a zvyklé. [Splátky se mají skládat o určitých termínech – patrně o sv. Valpurze] [… zde následuje obvyklá, hustě psaná kupní a platební formule: skládání kupní sumy v ročních splátkách o stanovených termínech (svátek sv. Vavřince), s povinností vše řádně zaplatit/vyrovnat …], přičemž poslední splátka činí patnáct zlatých (15 zl.), splatná o sv. Vavřinci (Lorenz) v určený čas. K tomu byli [přizváni], a sice [nejprve] jako přísedící: Hans Marx Bauer, Adam Schmidt a [Jiří/Hans] Wigner, bednář, [a další]. [Aby? vrchnost / páni] zápis [pořídili] tak, [jak byl dříve] sepsán, jak strany při svém ujednání obsáhly [… a aby pak stanovené podmínky byly splněny]. Stalo se po narození Krista, dáno ve Slavkově (Schlaggenwald), dne 15. [patnáctého dne měsíce], [roku 1609].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Zuwissen: Daß an heut: vnd obvermelt[en] dato ein zugeher vnd vnvermöglicher Mann [?] geworden, daß Hannß Heÿlandt verkhauft hat [seinen] gelegen Garten, gelegen mit allem [was] dazu gehörig, wie er solches innengehabt, genutzt vnd gebraucht, dem Hannß Renninger, vnd hier-[umb] einhundert ain vnd zwanzig gülden, [wie sich reÿnich? ich gülden machst] vnd ein Trinckh[geld] oder vier vnd zwanzig groschen, wie [bräuchlich vnd] gewöhnlich. Auf [Walpurgis? tag] [zuerlegen ... gülden, näher? aber ein letztes ... endlich] funffzehen gülden, [und zu] Lorenz [jährlich] angedeute Zeit, samt des 15. [her ...] [… hier folgt die übliche, dicht geschriebene Kauf- und Zahlungsformel: Erlegung der Kaufsumme in jährlichen Raten zu bestimmten Terminen (St. Laurenztag), mit der Verpflichtung, alles ordnungsgemäß zu vergnügen/abzustatten …]. Die hierzu [erbetten?] sind, es [worden? erstlich] als bey[stehende gewest]: Hannß Marx Bauer, Adam Schmidt vnd [Georg/Hannß] Wÿgner, Pinder [Büttner], [und ander]. [Ob? die Herren] [Nachricht] in maßen [vorher] aufgerichtet [worden], wie Parteÿ Einfall innhalt[s] [vorvergangen?] [… danach die [gelegten?] [Bedingungen] erfüllt werden] sollen. Geschehen nach Christ[i] Geb[urt], Datum: Schlaggenwaldt, deß [den] 15. [15. Tag eines Monats], [1609].
Listina města Horní Slavkov č. 992
Markéta Batzkerová činí poslední vůli.
Datace: 20.04.1609
Poslední vůle (testament) neznámého horníslavkovského měšťana z roku 1609, sepsaná ve jménu svaté Trojice v očekávání blízké smrti. Zůstavitel v ní pořizuje o pohřbu, o šedesáti zlatých a dalších částkách rozdělovaných mezi manželku, děti a příbuzné (rodinu Klingšmidovu), a na závěr prohlašuje, že závěť má platit jako jeho poslední vůle, i kdyby nebyla sepsána v plné právní formě. Na rubu listiny je pak dobová registrační poznámka datující pořízení k roku 1609.
Ve jménu svaté Trojice, amen.
Zůstavitel na začátku listiny vysvětluje, že již dříve o své poslední vůli přemýšlel, ale dosud ji nesepsal – nyní však cítí, že je ještě při silách, a proto přistupuje k jejímu sepsání (podle obvyklé závětní formule té doby: jsa zdravého rozumu, nejsa si jist hodinou své smrti, jedná z vlastní svobodné vůle).
Poté oslovuje své nejbližší – patrně manželku a rodinu – a formuluje svou poslední vůli v jednotlivých bodech:
Za prvé prosí svého pana švagra, mistra Voldřicha Klingšmida, aby se po jeho smrti postaral o to, aby bylo jeho tělo křesťansky a počestně pochováno do země.
Za druhé stanovuje, že jelikož se švagr postará o počestný pohřeb, má z šedesáti zlatých, které měl zůstavitel u sebe, vyúčtovat a rozdělit takto:
- deset zlatých za vypravení pohřbu,
- ze zbytku (patrně čtyřiačtyřicet zlatých) deset zlatých jako poctu na památku své milé paní švagrové, jíž ve všem důvěřuje,
- zbývajících (patrně osmatřicet zlatých) rovným dílem všem svým dětem, které nazývá svými „sourozenci" (zřejmě děti chápané jako budoucí dědicové mezi sebou rovni).
Za třetí odkazuje svému milému panu švagrovi, mistru Josefovi (patrně rovněž Klingšmidovi), a dále své staré, srdečně milé paní švagrové – bez bližšího upřesnění, co přesně jim odkazuje, text je na tomto místě nejasný.
Za čtvrté a za páté zůstavitel dvakrát v podstatě totéž zdůrazňuje: ačkoli by měl důvod dědický podíl svých dětí nijak neměnit, přesto jim chce prokázat dobrou vůli a nezpůsobit jim žádnou újmu – tedy jinými slovy potvrzuje, že děti mají dostat svůj díl majetku, jak bylo stanoveno výše.
Dále nařizuje, že z větší části oněch šesti zlatých, které patrně připadají při vyplacení nějakého soudu (blíže neurčeného), má být tato částka oddělena a použita ve prospěch jeho dětí.
Vše ostatní rozděluje mezi svého pana švagra a paní švagrovou rovným dílem. Jde o tyto položky (text je na některých místech nejasný, částky jsou ale čitelné):
- domovní nájem, splatný patrně v úterý, u mlynáře na Šlikově mlýně, jehož hodnota (samotný mlýn či dluh z něj) činí jedenadvacet říšských zlatých,
- dva zlaté z jedné položky,
- dva zlaté z jiné položky (patrně při jeho vlastním vyplacení),
- dva zlaté a snad šest grošů z další položky,
uvedené mezi dědici tak, jak bylo výše zmíněno.
Své děti pak jmenovitě svěřuje do péče: svému panu švagrovi Josefovi Matěšovi a Kristiánovi Klingšmidovi a jisté ženě zvané (patrně) Šauderka. Všechny ostatní děti odkazuje své paní švagrové, manželce purkmistra Klingšmida, spolu se všemi jejich dědici, rovným dílem.
Na závěr zůstavitel prohlašuje: i kdyby tato listina nebyla sepsána jako závěť v plně náležité právní formě, přesto ji sám, po zralém uvážení, uzavírá a vyhlašuje jako svou platnou poslední vůli. Žádá, aby se proti tomu nikdo nestavěl, a prosí svého pana švagra, purkmistra Klingšmida, aby všechny osoby, kterým ve své listině něco odkázal, milostivě chránil a nedopustil jim žádnou škodu, ať by k tomu došlo kdekoli.
Na rubu listiny je pak dopsána napříč dobová registrační poznámka: zůstavitel potvrzuje, že chce, aby jeho poslední vůle, jak je zapsána v tomto testamentu, měla plnou soudní platnost. Následuje notářská registrační formule s datací: Actum (stalo se) léta [1]609, a podpis notáře.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Ve jménu svaté Trojice, amen.
Poté co jsem [?] o minulé žádosti [?] cosi [?] zvážil a uvážil, a [dosud] nesepsal [?] ... shledávám však sám u sebe, že jsem [ještě] při silách v čase tohoto pořízení [?]. Když tedy nyní [k poslední vůli své] přistupuji [… obvyklá závětní formule: jsa zdravého rozumu, nejsa jist hodinou smrti, z vlastní svobodné vůle …]
[…] mé srdečně milé [?], [touto svou poslední vůlí]. Za prvé prosím svého pana švagra, pana mistra Voldřicha [?] Klingšmida [?], aby po mé smrti dal mé tělo křesťansky a počestně pochovat do země.
Za druhé, jelikož [?] [se postará] o vše mé [?] a dá mé tělo počestně pochovat do země, nechť ze šedesáti zlatých, které jsem měl rovněž ve svých rukou [k dispozici], složí počet [vyúčtuje je]: nejprve a naposled [?] deset zlatých. Ze zbylých [čtyřice]ti čtyř [?] odkazuji, jako poctu [na památku] mé milé [?], totiž mé milé paní švagrové, jíž též ve všem důvěřuji: deset zlatých; zbývajících [osma]třicet zlatých všechny svým dětem rovným dílem, totiž svým sourozencům [?].
Za třetí, odkazuji panu švagrovi [?], svému milému panu mistru Josefovi [Klingšmidovi?], svému milému [?] a [staré] paní švagrové, srdečně milé [?].
Za čtvrté, ač bych měl důvod [?] dědický podíl svých dětí nijak nezměnit, přece jim chci [prokázat] dobrou vůli a žádnou [újmu] [… formule o dědickém podílu dětí …].
Za páté, ač bych měl důvod dědický podíl dětí nijak nezměnit, přece jim chci [projevit] dobrou vůli a žádnou [újmu] [… stručné shrnutí: rozdělení zbylého majetku ve prospěch dětí …]
[…] z většího dílu oněch šesti zlatých, jež [připadají] při vyplacení [?] soudu [?], nechť [je] oddělí a pamatuje při tom na prospěch mých [dětí].
Vše ostatní, jako domovní nájem [?] [splatný v] úterý [?], u mlynáře na Šlikově mlýně, což stojí jedenadvacet říšských zlatých [?], dva zlaté při tomto [?], dva zlaté při mém vyplacení [?] a dva zlaté [a šest grošů?] při [?] srdečně [?], mezi dědici a [výše] uvedenými, spolu s [?], odkazuji svému panu švagrovi a paní švagrové vše rovným dílem.
Své [?] děti odkazuji [poroučím] svému panu švagrovi [?] Josefovi Matěšovi a Kristiánovi [?] Klingšmidovi, [té] Šauderce [?], a všechny ostatní poroučím své [?] paní švagrové [manželce] purkmistra Klingšmida, spolu se všemi jejich dědici rovným dílem.
[Značka] A i kdyby toto nebyla závěť v náležité [právní] formě, [… stručné shrnutí: prohlášení, že i kdyby pořízení nebylo sepsáno v náležité právní formě, má přesto platit jako poslední vůle …] přece jsem to já po důstojném a dobře uváženém [?] uzavřel [a vyhlašuji] jako svou před [?] uzavřenou poslední vůli a její prohlášení, aby se nikdo [proti tomu] nestavěl [?], a žádám svého pana švagra purkmistra Klingšmida, aby [?] a ostatní osoby, jež jsem stran svého jmění zde uvedl a obdaroval, při tom milostivě chránil a beze škody zachoval, kdekoli by se to [mělo] stát. Uzavřeno [?].
[Na rubu, psáno napříč — datovací a registrační poznámka:]
[…] [že chce, aby] jeho [poslední vůle], tak jak [zní] tato závěť [?] ... pro soudní průkaznost [platnost] [?] ... Stalo se [Actum] léta [1]609 [?] [… notářská registrační formule …] notář [?].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Im Nahmen der heiligen Dreifaltigkeit, Amen.
Nach dem ich [?] vergangene Begehrung [?] ettwas [?] gemüstert [?] bedacht, und nicht beschrieben [?] ... dasselbige ich aber er[?]finde es bei mir der [?]kreffte bey der Zeit der abfertigung [?]. Alß wenn ich nun [zu meiner letzten] [… übliche Testaments-Formel: bei gutem Verstand, ungewiß der Stunde des Todes, aus freiem Willen …]
[…] mein herzlieb [?], [bei dieser meiner letzten] [?]. Zum ersten [?] bitt ich meinen Herrn Schwager M[eister] Woldrich [?] Klingschmidt [?], daß er nach meinem letzten [?] meine[m] Leichnam [?] christlich und ehrlich [?] wolle lassen zur Erden bestatten.
Zum andern, dieweil er [?] an meines [?] all, es meinem Leichnam ehrlich zur Erden bestatten lassen [?], so wolle er von den Sechzig Gulden, so ich in meine Hand[en?] auch zu haben gehabt [?] Rechnung zu thun [?]: erstlich und letztlich beit[?] Zehen Gülden. Die übrig [?] [vier]undvierzig [?], verschaffe ich, wegen einer Verehrung [?] geliebten [?], alß meiner [?] meiner lieben Frau Schwägerin, der [?] ich auch alles getrau [?]: Zehen Gülden, die übrig acht[?] und dreißig Gülden allesammt meine[n] Kindern zu gleich, alß meine Geschwister [?].
Zum dritten, verschaffe ich dem Herrn Geschwagen [?] meine[m] lieben Herrn M[eister] Joseph [?] [Klingschmidt?] meine[m] lieben [?], meinen [?] lieben [?] und der Eltern [?] Frau Schwägerin, deren herzig [?] meine[m] lieben [?].
Zum vierten, ob ich es [?] wohl gehabt [?], meinem [?] [Kinder?] Erbtheil [?] mit nichts zu verändern, so will ich ihnen doch auch guten Willen und gar keine [?] [… Formel über das Erbteil der Kinder …].
Zum fünften, ob ich [es] wohl Ursach gehabt, meine[m] [?] dem Kinder Erbtheil mit nichts zu verändern, so will ich ihnen doch auch guten Willen und gar keinen [?] [… stručné shrnutí: dispozice zbylého majetku ve prospěch dětí …]
[…] seit der [?] meiste her[?] der Sechs Gülden, so bei der Einlösung der [?]gerichte [?], die wolle [?] zu absonder[n] und meine[n] [Kindern] zu Besten dabei zu gedenken.
Das übrige alles, alß Hauszinß [?] Dinstag [?], bei dem Müller [?] auf der Schlick-Mühl, so ein und zwanzig reich[s] gulden [?] kostet, zwei Gülden bei dieser herwerts [?], zwei Gülden bei meiner Einlösung [?] und zwei Gülden, sechsig [?], bei der [?] herzlich [?], unter den Erben und [?] gemeldt, sambt der [?] verschaffe ich meinem Herrn Schwager und Frau Schwägerin zu gleich alles.
Meiner [?] Kinder verschaffe ich meinem Herrn Schwager [?] Joseph Mattheß und Christen [?] Klingschmidt, die Schauder [?] [?], und alle andere verschaffe ich meiner [?] meiner Frau Schwägerin Bürgermeister Klingschmidt, sambt ihren Erben allen zu gleich.
[Symbol] Ob auch [?] solches kein zierlich Testament, so durch [?] [… stručné shrnutí: prohlášení, že i kdyby závěť nebyla v náležité právní formě, má přesto platit jako poslední vůle …] ich doch ein ehrwürdig wohlerwogen [?] beschlossen [?] all es vor [?] geschlossen letzten Willen Erklärung, da[?] niemand [?] sich noch hinder bezeige [?], und mein[en] Herrn Schwager Bürgermeister Klingschmidt, der [?]en und andere Personen, so ich mein Vermögens halb vermeldt und verschafft habe, darbey günstiglich schützen und schadlos halten, wo geschehen Geschlossen[?] [?].
[Auf der Rückseite, quergeschrieben — Datierungs- und Registraturvermerk:]
[…] er will [?] [seinen letzten Willen], wie sie [?] [diesem] Testament [?] in [?] zur [Gerichts]beständigkeit [?] [?] ... Actum [?] Anno [1]609 [?] publici [?] [… notarielle Registraturformel …] Notarius [?].
Listina města Horní Slavkov č. 997
Dědici po Dorotě Köppelové z Horního Slavkova uzavírají s Alžbětou Handschuhovou, zastoupenou Matoušem Ortmannem, hejtmanem v Plané, dohodu o odkazu v testamentu Doroty Köppelové popíraném Alžbětou Handschuhovou.
Datace: 16.07.1609
Listina ze 16. července 1609 zachycuje spor o dědictví po paní Dorotě Köpplinové, vdově po bývalém purkmistrovi Hansi Köppelovi, jejíž závěť z roku 1602 obmýšlela odkazy several příbuzné. Spor se týkal především Alžběty, dcery zesnulého Konráda Hanntsche, které závěť odkázala 121 zlatých míšeňských, ale která se domáhala více a věc dotáhla až k hejtmanovi Hansi Fridrichu Šlikovi. Nakonec dospěly köppelovské dědice k přátelskému narovnání zprostředkovanému radou Horního Slavkova, potvrzenému podpisy a pečetěmi zúčastněných.
Paní Dorota Köpplinová, pozůstalá vdova po ctihodném a vysoce moudrém Hansi Köppelovi, někdejším zdejším purkmistrovi, zemřela. Ještě za svého života, roku 1602, si však nechala slavnostně sepsat poslední vůli a hned ji uložila u ctihodné vysoce moudré rady, jak bylo obvyklé. V závěti výslovně žádala, aby byla po její smrti čestně vykonána a dodržena.
Ve své závěti paní Köpplinová pamatovala na pozůstalé dědice a příbuzné svého milého zesnulého manžela – totiž na pana Sebastiana Köppela, na paní Zuzanu, rozenou [?], vdovu Schadenovou, a na tři pozůstalé děti nebožtíka Kryštofa Köppela. Každému z nich určila svým způsobem podíl a rozdělila mezi ně několik odkazů (legátů).
Mezi obmyšlenými byla i Alžběta, prostřední dcera po zesnulém Konrádu Hanntschovi – té odkázala sto dvacet jeden zlatý míšeňský (rýnský, „böhmisch"). Alžběta ale tuto částku spojovala s [Vischerovým] svatebním ohlášením a jako nejbližší příbuzná se s tak málem nechtěla spokojit. Přesto se nakonec dovolávala nejlepšího práva ab intestato (tedy jako by závěť nebyla), a to spolu s dalšími pohledávkami, které si s ní jiní smluvili „de quota litis" (o podíl ze sporu). Chtěla tak své domnělé právo proti závěti prosazovat soudní cestou, a proto jí bylo s jistým rozlišením vyjito vstříc.
Spor se ovšem neutišil hned. Alžběta se po nějakém čase znovu obrátila – tentokrát na urozeného pana hejtmana Hanse Fridricha Šlika [patrně do Slavkova] – ve věci [Vischera] a zálohy. Po důkladném uvážení a poradě se rada přiklonila k určitému řešení a v rozsahu, který se týkal Jeho Milosti, dané nároky zrušila (kasírovala).
Následně mělo mezi köppelovskými dědici ustanovenými v závěti dojít k přátelskému narovnání – aby případná rozepře nezatěžovala a netrápila dědice do budoucna. Ctihodná rada byla proto se vší slušností požádána o zásah a v daný den se věcí zabývala; jménem Jeho Milosti ji o to požádal ustanovený pan hejtman Matěj Oeltzschman [?].
Konečné narovnání znělo takto:
- Pozůstalost a dědicové paní Köpplinové, jakožto nejbližší příbuzní, byli obmyšleni několika odkazy.
- Nejprve se všichni měli řídit závětí zmíněné paní Köpplinové ve všech jejích klauzulích a článcích, přijmout ji a spokojit se s odkazem i s tím, co jim köppelovští dědicové z dobré vůle ještě poskytnou, aniž by si nárokovali cokoliv navíc.
- Pokud by si někteří dědicové na svůj podíl stěžovali jako na příliš malý, neměli již proti závěti nic dalšího podnikat ani vyvolávat spory.
- Děti, dědicové ani nikdo jiný neměli ve věci oněch zmíněných sto zlatých vznášet další nároky – měli se s touto částkou smířit.
- Alžběta měla ochotně a ráda přijmout odkaz ve výši sto [tolarů?], byť by byl nižší, než si přála, a za projevenou zvláštní dobrou vůli poděkovat – i s ohledem na (Boží) řízení a na skrovné poměry byla částka 100 zlatých potvrzena „in meliori forma juris" (v lepší právní formě).
Ze strany druhé mělo být zamezeno dalším průtahům: zmíněná žena se měla počestně podílet na obživě z pozůstalosti staré paní Köpplinové a nadále netrpět nouzí. Vedle svého [pána] Sebastiana Junckherra rovněž zdvořile poděkovala panu hejtmanovi za jeho shovívavost (přehlédnutí) a s výsledkem se spokojila.
Aby vše bylo nezvratně a bez odporu dodrženo, slíbily obě strany ctihodnému purkmistru panu Hansi [Vannerovi či Václavovi?], zemskému pánu (Landherr), že závazek dobrovolně splní. Zápis byl navíc stvrzen vlastní rukou a pečetí opakovaně jmenovaného pana hejtmana. Rychtářský soud v Malém [Slavkově] pak spolu s tímto potvrzením věc veřejně zapsal i v obecním horním městě Slavkově.
Stalo se v horním městě Slavkově dne 16. července roku Páně 1609.
Podpisy a pečeti: Matěj Oeltzschman [?]; Urban Rü[?]el; Filip Trißhamer; Šalomoun [Klingor?] [V?]enzel; Jakub Schad[t], přítomný za svou milou sestru Zuzanu Schadinovou v [?]; Jáchym Kü[h]el [?], který podepsal za ni i za sebe; Sebastian Sand[t] [Köppel?].
Na rubu listiny je napříč psaná, částečně vybledlá dorsální poznámka – registrační či narovnávací záznam, který uvádí strany a částku 300 zlatých z léta [16…]. Následuje notářské potvrzení „In fidem" s notářským znakem a poznámkou „manu propria" (vlastní rukou).
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Poněvadž paní Dorota Köpplinová, pozůstalá vdova po nebožtíku ctihodném a vysoce moudrém Hansovi Köppelovi, někdejším zdejším purkmistrovi, z tohoto světa smrtí odešla, předtím však již roku 1602 svou poslední vůli za svého života nejen slavnostně (solenniter) sepsala, nýbrž ji také ihned u ctihodné vysoce moudré rady obvyklým způsobem uložila a v ní nepochybně žádala, aby po její smrti byla čestně vykonána a dodržena; v kteréžto závěti ona paní Köpplinová pozůstalé [dědice a příbuzné] svého milého nebožtíka manžela, totiž pana Sebastiana Köppela, paní Zuzanu, rozenou [?], vdovu Schadenovou, a tři pozůstalé děti nebožtíka Kryštofa Köppela, určitým způsobem a s rozlišením několika odkazy (legáty) obmyslila, mezi nimiž [také] prostřední dceru Alžbětu, pozůstalou po nebožtíku Konrádu Hanntschovi, [obmyslila penězi] … odkázala jí sto dvacet jeden zlatý míšeňský (rýnský) [„böhmisch"], což však ona od onoho [Vischerova] svatebního ohlášení [vyhlásila], a že jakožto nejbližší příbuzná se nechtěla spokojit s tak málem, přesto však ab intestato (bez závěti) podle nejlepšího práva … [právní formule].
… vedle jiných [vícero] pohledávek, jež s ní de quota litis (o podíl ze sporu) byly smluveny a uvedeny, hodlala své domnělé právo proti závěti soudně uplatňovat (prosequiren); a proto jí také s jistým rozlišením [vyšli vstříc].
Takový [spor/narovnání] však … [formule], když zmíněná Alžběta opětovně po nějakém čase urozenému pánu, panu hejtmanovi Hansi Fridrichovi Šlikovi do [… Slavkova?] … podala a obrátila se naň ohledně [Vischera] a zálohy [?] … [pán magistr]; a po důkladném uvážení … rada [zde] [… s jistou rozvážností přiklonila], a ctihodná rada to, pokud se to týkalo Jeho Milosti, kasírovala (zrušila) a … [právní formule].
… mezi köppelovskými ustanovenými dědici ze závěti uzavřít přátelské narovnání, zda snad tato [rozepře] týmž [dědicům] k tíži a obtíži přilnula, načež ctihodná rada s náležitou slušností byla požádána a dnešního dne se [proto] dostavila, kterážto byla jménem Jeho Milosti skrze jejího ustanoveného pana hejtmana Matěje Oeltzsch[mana?] požádána a podle … [formule].
… konečné [narovnání/zápis] … zmíněné paní Köpplinové pozůstalost a [dědice], jakožto nejbližší příbuzné, [také] několika odkazy obmyšlené: nejprve aby závěti zmíněné Köpplinové ve všech klauzulích a článcích vyhověli a ji přijali, a aby se s oním odkazem, jakož i s tím, co jinak köppelovští dědicové vůči ní v dobré vůli učiní, přede vším spokojili a ničeho jiného si neosobovali; neboť kdyby si někteří dědicové na to stěžovali … [právní formule] podíl k snad menší tíži a … [formule] aby již více proti této závěti nic nečinili ani nepodnikali, ani [žádný spor] nevedli a nepodnikali; a aby se zde její děti, dědicové či kdokoli jiný ohledně oněch zmíněných sta zlatých k uklidnění [rozuměli]; a aby ochotně a ráda oněch sto [tolarů?] odkazu u nich, byť i menší, přijala, a za tuto zvláštní projevenou dobrou vůli co nejvíce děkuje, ježto jí oněch 100 zl. … [formule] s ohledem na řízení (Boží) a slabé, skrovné jmění tak, aby to vším způsobem bylo v lepší formě právní (in meliori forma juris) potvrzeno.
Z druhé strany … [aby rovněž nebylo žádných průtahů, a] aby ona jakožto zmíněná [žena] se počestně k pozůstalosti staré paní Köpplinové a níže jmenovaná měla svou obživu a netrpěla nouzí, a tím méně … vedle svého [pána] Sebastiana Junckherra zdvořile poděkovala panu hejtmanovi za přehlédnutí [shovívavost] a dala se s tím dobře spokojit.
Aby tedy toto vším bez odporu a neporušitelně bylo dodrženo, nejen jedna i druhá strana ctihodnému purkmistru panu Hansovi [Vannerovi/Václavovi?], pánu zemskému [Landherr], slíbila, že tomu dobrovolně všestranně dostojí, nýbrž je totéž k tomuto svědectví výše popsaným způsobem [vlastníma rukama] mnohokrát zmíněného pana hejtmana … vše vlastní rukou a pečetí stvrzeno; načež také rychtářský soud v Malém [Slavkově] vedle toho stvrzení v obecním horním městě Slavkově veřejně vepsáno. Stalo se [v] horním městě Slavkově dne 16. měsíce července, léta Kristova 1609.
[Podpisy / pečeti:] Matěj Oeltzsch[man?] [?]; Urban Rü[?]el; Filip Trißhamer; Šalomoun [Klingor?] [V?]enzel; Jakub Schad[t], přítomen za svou milou sestru Zuzanu Schadinovou v [?]; Jáchym Kü[h]el [?], jenž jsem za ni a [za sebe?] též podepsal; Sebastian Sand[t] [Köppel?].
[Zadní záznam / dorsální poznámka, psaná napříč, zčásti vybledlá:] [… registrační/narovnávací poznámka, uvádí strany a částku, léta [16…], 300 zl. …] In fidem (na věrohodnost) [notářský znak] m[anu] p[ropria] (vlastní rukou) [notář].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Demnach Fraw Dorothea Köpplin, weiland des ehrnvesten wolweisen Hannß [Hansen] Köppels gewesenen Bürgermeisters allhie hinterlassene wittib, doch von dieser welt mit Todt abgeschieden, zuvorn aber und noch de anno 1602 ihren bey lebzeiten willen und letzten [willen] nicht allein solenniter auffgericht, sondern auch dieselb alsbald bey einem Ehrnamb[t] wolweisen rath gewöhnlich hinterlegt, darinnen unzweiflich [?] bitten lassen, nach ihrem Todt solches einer ehrlichen zu execution und darob zu halten; In welchem testament sie Fraw Köpplin ihres lieben Hauswirts seligen [hinterlassene] [… Erben und Verwandte …], als H. Sebastian Köppel, F. Su[sanna] geb. [?] Schaden wittib, und weiland Christoph Köppels die [hinter]lassene drey Kinder, eine gewisse maß und zu unter[schied] mit etlichen Legaten bedacht hat, unter welchen [auch] weiland Conradt Hanntsch[en] hinterlassene mittels [tochter] Elisabeth hundert ahr [?] [… mit Geld …]; … [der] hundert ein und zwanzig gulden Böhmisch legirt, die sie aber daher [Vischers] hochzeit verkündet, [und] daß sie als die nechstgemeinte befreundte [Verwandte] nicht so wenig sich ersättigen lassen wollt, dennoch doch ab intestato die best [recht] [… (Rechtsformel) …].
[…] neben anderen [mehreren] Forderungen, so mit ihr de quota litis paciscirt, angegeben, ihr vermeint recht wieder das Testament zu prosequiren; [ist] ihr auch darentwegen [darob] mit unterschiedung [?] etlicher massen fürkommen.
Es haben aber solchen [Vergleich/streit] [… (Formel) …] worden, da die gedachte Elisabeth, abermals nach hier [?] zeit, dem wolgebornen Herrn Hauptmann Hannß Friederich Schlick zu [… Schlackenwerth?] [… zukommen] lassen [und] anlangt, dieselb um Vischer und Vorschuß [?] [… D[omi]n[us] Mag[ister] M[a]g[iste]r …]; und nach reiflicher erwägung [… (Formel) …] Rath [allhie] [… mit anderthalbigkeit zugethan …], hat ein Ehrnamb[t] Rath solches, soweit [es] ihr [Gn.] gelangt, zu Casseren und ein [? andere?] [… (Rechtsformel) …].
[…] zwischen denen Köpplischen instituirten Testaments-Erben einen gütlichen Vergleich anzustellen, ob etwa diese [Differenz] derselben [Erben] zu der unger [?] beschwer und furthalb [?] anhänglich worden, daraus sich denn ein Ehrnamb[t] Rath gebührender bescheidenheit ersucht, und heutigen Tags [darum] vorkommen, welcher bey Ihr Gn. wegen durch deren verordneten Herrn Hauptmann Matthes Oeltzschman [?] ersucht, [und] nach [… (Formel) …].
[… die] Endliche [Verschreibung/Vergleich] [… (Formel) …] gedachte Frau Köpplin Vorl[aß] und [Erben], als die nechstgemeinte Befreundte, [auch] mit etlichen Legaten bedacht: [Erstlich] der gedachten Köpplin Testament zu allen Clausuln und Articuln zu belieben und accepteren, und mit dem Legat, sowohl was sonst die Köppliche erben und ihr [?] mit gutem willen gegen ihr thun, vor [allen] willen nehmen und sich nichts anderes anzunehmen; dann wann sich etzlichen Erben in beschwerd [solches] [… (Rechtsformel) …] portion zu einem etwa ringer [?] beschwer und [… (Formel) …] mehr noch wieder solches Testament zu wenigheit nicht thun noch etwas vornehmen, oder auch [keinen Streit] und vornehmen lassen; und [hat] sich [hier] ihre Kinder, erben oder jemand anders, wegen der angeregten hundert gulden, weren der [?] zu beruhigung [verstehen]; [und] soll sich willig und gerne die hundert ahr [?] legat bey ihnen dann ringer bey ihnen empfangen, und thut sich um diese sonderlich angehende gutwilligkeit zum höchst bedancken, weil ihr deme[nach] gedacht 100 fl. [… (Formel) …] in betrachtung der schickung und schlechter ringe[r] vermögen das und damit es allerdings in melior[i] forma juris justificirt.
Anders [theils] [… auch sich kein Aufhalten aber und] damit sie als [die] berührte Weib [?] ehrlich sich zu denenlich [?] der alten Frau Köpplin Vorl[aß] und nachgenannte ihr unterhalt haben möcht und nicht not leiden, [und] mit weniger die Land [?] neben ihrem doch [Herrn] Sebastian Junckherr, der [Herr] Hauptmann wegen, des Übersehens [?] höflich bedancket und sich wol damit contentiren lassen.
Damit nun dies bey allen unwidersprechlich und unverbrüchlich nachgelebt werde, hat nit allein ein und ander theil dem wol-ehrenvesten Bürgermeister H. Hannß [Vanner/Wenzel?] [Meister] Landtherrn angelobt, welches gutwillig hierwegen allerdings nachzukommen, sondern ist auch dasselbe zu diesem schein vorbeschriebener [maßen] [… mit eigenen Händen …] mehr-ietzgedachten Herrn Hauptmann, mein nichts wenigers denn handen [?] alles mit eigenen Hand und Petschaft becräfftiget [worden]; denn dann auch des Vogtsgericht zu Klein[Schlackenwald] beneben die bekrefft[igung] in gemeiner Bergstadt Schlackenwaldt verkündig[lich] eingeleibt worden. Geschehen [in der] Bergstadt Schlackenwaldt, den 16. Monatstag Julij, Im Jahr Christi 1609.
[Unterschriften / Petschaften:]
Matthes Oeltzsch[man?] mein [?]; Urbanus Rü[?]el; Philip Trißhamer; Salomon [K[l]ingor?] [W?]enzel; Jacob Schad[t], gegenwertig seiner lieben Schwester Susanna Schadin zu [?]; Jochem Kü[h]el [?], der ich [für] sie und mein [?] mit geschrieben hab; Sebastian Sand[t] [Köppel?].
[Rückvermerk / Dorsalnotiz, quer geschrieben, teilweise verblasst:] [… registratur-/Vergleichsvermerk, nennt die Parteien und Summe Anno [16…] 300 fl. …] In fidem [Notariats-Signet] m[anu] p[ropria] [Notar].
Listina města Horní Slavkov č. 998
Uršula Richterová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Řehoře Egerera, purkmistra, Melichara Multze, rychtáře, a Jana Schada, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 17.08.1609
Listina z 17. srpna 1609 zachycuje poslední vůli (testament) Uršuly, pozůstalé vdovy po hornoslavkovském rychtáři Hansi Richterovi. Uršula v ní odevzdává svou duši Bohu, žádá pohřeb u zdejšího farního kostela a rozděluje svůj majetek mezi příbuzné – zejména Hanse Richtera, svou sestru a dvě dcery. Text je ve velké části dochován jen zlomkovitě a nejistě čitelný, listinu sepsali a stvrdili městský rychtář Melchior Müller a městský písař Jakub Thodaus, zaregistrována byla 5. října 1609.
Darování / poslední vůle (testament) města Horní Slavkov (Schlackenwald), 17. srpna 1609
Poznámka: Předloha je na řadě míst dochována jen zlomkovitě a nejistě čitelná (v textu níže jsou tato místa naznačena slovy jako „patrně", „snad" nebo otazníkem v závorce). Nic z toho, co v předloze chybí nebo je nejisté, zde není domýšleno.
Úvodní řádka na přední straně listiny, psaná kaligraficky, zní:
„Ve jménu Nejsvětější, vysoce velebené a nedílné Trojice, amen."
Vlastní text závěti
Já, Uršula, patrně pozůstalá vdova po zdejším hornoslavkovském rychtáři Hansi Richterovi, jsem uvažovala nad tím, že každý člověk je na svém těle ohrožen, sužován a zarmoucen a že čas i hodina, kdy má v blaženosti dojít svého konce, jsou pomíjivé. Věděla jsem, že mě jednou zavolá hodina Boží a že žádnému člověku není skryto, ani kdy tato hodina, ani ten den nastane – vše se řídí vůlí Boží, jak ji určí Všemohoucí Bůh, můj milý Pán a Spasitel.
Aby po Kristu bylo u obojích rodičů o vše řádně postaráno a aby se předešlo sporům a jiným nesnázím, přišlo mi na mysl, že se s dobře uváženou myslí rozhodnu ohledně veškerého svého jmění. Stalo se tak za přítomnosti patrně Kryštofa a několika set zlatých, v roce, kdy úřadoval pan Řehoř (Gregor) a obecní rada, před Melchiorem Müllerem, městským rychtářem, a Jakubem Thodausem, ustanoveným městským písařem. Tyto dva jsem si vyžádala a nechala je řádně a se vší náležitostí vyslat ke mně do mého obydlí, aby o mé vůli poradili a aby vše bylo pořízeno bez jakéhokoli lidského nátlaku – tak, aby to mělo tu nejlepší a nejstálejší právní formu, jak podle rozumu všech zápisů, duchovních i světských, právem smí a má být platně, řádně a spravedlivě sepsáno, a rovněž podle zvyklosti a obyčeje zdejšího místa a soudu co nejúčinněji sepsáno bylo a obstálo, takže tomu podle práva nic nebrání, snad jen pro nějaký nepatrný nedostatek.
Aby to platilo jakožto řádný testament a mělo sílu a moc kodicilu, případně nejstálejší poslední vůle, podle nejlepší možné formy, jak to právem má být zvykem, pořizuji takto:
Předně poroučím svou duši do rukou Božích, svého Stvořitele, v naději, že mi ráčí odpustit mé hříchy pro utrpení a smrt Ježíše Krista, svého Syna. Své tělo pak odevzdávám zemi, jak je obecným pravidlem, a přeji si být podle obvyklého křesťanského zvyku pochována u zdejšího farního kostela.
Rozdělení majetku
Ohledně veškerého svého jmění a statků, ku prospěchu své duše a svých přátel, ustanovuji mocí této poslední vůle za dědice patrně svého příbuzného, nebo přímo Hanse Richtera, jemuž mají být zajištěny (patrně) zlaté – přesná částka není v předloze čitelná.
Dále má má jmenovaná sestra obdržet několik zlatých, a to tak, aby dům a dvůr byly uznány za svobodné vlastnictví (pán a svobodný majetek).
Dvěma dcerám, patrně provdaným, které jsem takto přiřadila, a rovněž mé Kateřince (Kathlein) má být po její paní ještě přidáno.
Pokračování listiny
Toto vše nemá být proti vůli mé rady, nýbrž se má vším řídit tak, jak bylo ujednáno; má to platit jako křesťanské právo dědiců a nemá to nijak propadnout.
Tímto rovněž vyhlašuji svou poslední vůli a chci ji dále stvrdit před konšely (přísežnými, Schöffen). Proto jsem tuto plnou moc i vyznačené právo a soud sepsala se vší pečlivostí, aniž bych cokoli přepisovala, aby má poslední vůle byla naplněna a aby vše bylo podle práva i vlastní rukou podepsáno a stvrzeno. Nechala jsem to zaznamenat a uznávám tímto svou poslední vůli, aby zde níže byla uložena a zůstala v plné platnosti.
Datace
Stalo se v Horním Slavkově (Schlackenwaldt) dne 17. srpna léta 1609.
Pečeti a podpisy svědků
K listině jsou přitištěny tři pečeti a připojeny tři podpisy svědků:
1. patrně Hans, nebo Jiří – purkmistr (Bürgermeister)
2. Matěj, patrně Matyáš, Müller (Mathias Müller)
3. Jakub, patrně Thodaus, městský písař (Stadtschreiber)
Rubová strana
Na rubu (na složeném dorsálním listu) je kaligrafický nápis:
„Uršula, patrně Drösin, pozůstalá vdova, patrně po Hansi rychtáři, zvaná patrně Götzin (Götzová?)."
Pod tím je menším písmem připsána další, jen málo čitelná poznámka.
Kancelářská poznámka na listině uvádí, že byla vyhlášena, resp. zaregistrována dne 5. října léta 1609, s dalším, dnes již nečitelným záznamem o přijetí práv.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Darování / poslední vůle (testament) města Horní Slavkov (Schlackenwald), 17. srpna 1609]
[Přední strana, nahoře, kaligrafická úvodní řádka:]
Ve jménu Nejsvětější, vysoce velebené a nedílné Trojice, amen.
[Následuje vlastní text závěti psaný rychlým, silně zkracovaným kurentem; mnohé je čitelné jen zčásti:]
Protože já Uršula, pozůstalá [vdova?] po zdejším [hornoslavkovském] rychtáři Hansovi (Hannß Richter), [uvažujíc nad tím, že] každý člověk je [na svém těle] ohrožen, sužován a zarmoucen [?], … že člověku … pomíjivý čas a hodina blaženě [míjejí?], a [aby věděl?], že [ho odvolá] hodina [Boží] … rozvážíc to, a [že] žádnému člověku není [skryta?] ani [ona] hodina, ani den [?] … podle vůle [Boží], jak [to určí] Všemohoucí [Bůh], můj milý [Pán a] Spasitel; a aby tím u [obojích] rodičů po [Kristu] bylo postaráno [?], [aby] svárům a jinému [bylo zabráněno?]; přišlo mi věru na mysl, že jsem se s dobře uváženou myslí … [rozhodla?] ohledně všeho [svého] jmění a tajně … za přítomnosti [Kryštofa?] [a?] několika set [zlatých?] v roce za pána Řehoře (Gregor) a obecní [radu?] … před Melchiorem Müllerem, městským rychtářem (Stadtrichter), a Jakubem Thodausem, ustanoveným městským písařem (verordneter Stadtschreiber), které jsem si [na to?] [vyžádala?], [aby] byli [řádně a se vší náležitostí?] ke mně do mého obydlí vysláni, [aby to] na radu [připomněli?] a po řádném [pořízení?] … bez jakéhokoli lidského [nátlaku?] … [jmenovala a ustanovila?] [tak], aby to bylo v té nejlepší a nejstálejší [právní] formě a [způsobu], jak [to] podle [rozumu] [všech zápisů], duchovních i světských, právem [smí a má být] platně, řádně a [spravedlivě sepsáno], i podle [zvyklosti] a obyčeje [onoho] místa a [soudu] co nejúčinněji [sepsáno bylo] a [obstát mohlo], takže [tomu] [podle práva] [jen pro nějaký jediný nedostatek] nic [nebrání]; aby to jakožto řádný testament [milostivě?] [platilo?] a mělo sílu a moc [jako] kodicil, [anebo z] nejstálejší [poslední vůle], podle té nejlepší [formy], jak [to] právem [smí a má být zvykem] … takto: Předně poroučím svou duši do rukou [Božích], svého Stvořitele, v [naději?], že [mi] [ráčí] odpustit mé hříchy pro utrpení a smrt [Ježíše Krista], [svého Syna]; a [své] tělo zemi, jak [je] obecné [pravidlo], podle obvyklého křesťanského zvyku k [farnímu] kostelu zde [pochovati].
[Následuje rozdělení majetku; zčásti čitelné:]
[Položka:] po mé smrti, ohledně [veškerého] mého [jmění a statků], ku prospěchu mé duše a [mým] přátelům, [chci] takto … a mocí této [poslední] vůle [ustanovuji za dědice?] [svého] [příbuzného?] [nebo?] Hanse Richtera, [jemuž] mají být [zlaté/jistá částka] [zajištěny?]; [Položka:] [jmenovaná] má [sestra?] má [obdržet?] … několik [zlatých?] v témž … [aby ten] dům [a dvůr?] byl [pánem a] svobodným vlastním [uznán?]; a [dvěma?] [manželským?] [dcerám?] … [které jsem] přiřadila, a také mé [Kateřince?] po její [paní?] má být [přidáno?].
[Pokračování, zčásti čitelné:]
[A] aby to nebylo proti vůli mé [rady?], nýbrž podle toho [...], a [aby to mělo] [obstát?]; [a to] má jakožto jeho křesťanské právo [platit] a nemá [tím] propadnout.
[Také] tímto chci [svou] poslední vůli [vyhlásit] a [navíc?] před [konšely / přísežnými] (Schöffen) [stvrdit?]; [proto?] jsem [tuto] [úplnou?] moc [a] vyznačené právo a soud sepsala se vší pečlivostí, [aniž] [bych co] přepisovala, [aby] má poslední vůle [byla naplněna?], [a aby] to [bylo] podle jejich [práva] [...] a vlastní rukou, i [vlastnoručně?] podepsáno a [stvrzeno?], a dala [jsem to] k svému [zaznamenání] a [uznávám?] svou poslední vůli, a [aby] to [bylo] zde [níže uloženo / vloženo?] [...] [v plné platnosti].
[Datace (eschatokol):]
Stalo se v Horním Slavkově (Schlackenwaldt) dne 17. srpna léta 1609.
[Tři přitištěné pečeti a tři podpisy svědků:]
[1.] [Hannß? / Jiří? …] purkmistr (burgermeister)
[2.] Matěj [Matyáš?] Müller (Mathias Müller)
[3.] Jakub [Thodaus?], městský písař (Stadtschreiber)
[Rubová strana (složený dorsální list), kaligrafický nápis:]
Uršula [Drösin?], pozůstalá [vdova?] [po Hansovi rychtáři?], zvaná [Götzin / „Gőtzová"?]
[níže, menším písmem:] [V této … …]
[Kancelářská poznámka:] vyhlášeno / zaregistrováno dne 5. října léta 1609 [?], [práva … přijato … …]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Schenkung / Testament der Stadt Schlackenwald (Horní Slavkov), 17. August 1609]
[Vorderseite, oben, kalligraphische Eingangszeile:]
In Nam(en) der Allerheiligisten, Hochgelobten und unzertheilten dreifaltigkeit, Amen.
[Es folgt der eigentliche Testamentstext in flüssiger, stark abgekürzter Kurrentschrift; vieles ist nur teilweise lesbar:]
Weil ich Ursula, Hannß Richters alhie [zu Schlackenwald] hinterlassene [Witwe?], [betracht …] menigliches Leib zugemuetet, gefährdet und betrübt [?], … das den Menschen … die [zergänckliche?] Zeit und Stund seliglichs … so wisse [?], die [hinwegrueffe?] Stund [Gottes] … bedacht, und keinem Menschen [ist] [verborgen?], [auch nicht] eben die Stund noch [die] Tag [?] … nach [Gottes] willen, [wie es] der Allmächtige [Gott], mein lieber [Herr und] Heiland, [bestimmt]; und [damit] mit [solchem] beider Eltern nach [Christi] zugewart [werden soll?], [d(amit)] [Zanck] und [anders verhüttet werde?]; [welches] [geschehe?] [es] [solle] [meinen] [Erben], [mir ist gar zu Sinnen [komm(en)], dass wohl bedachtigem Gemüet bin ich … etwas alles [?] Ding und Heimlich … zu gegenwart [?] [Christophs?] [und?] etlich hundert [Gulden?] [im] Jahr Gregor Herr und gemein[er] … [vor?] Melchior Müller, Stadtrichter, und Jacob Thodaus, verordneter Stadtschreiber, welche [es] [mein …] [berueffen?] [Rat] [auch] [genannt verordnet hab?], [auch?] [Recht] [seindt sy] [richtigen] [bittlichen] [ersucht?] [zu mir in mein behausung abgeordnet] worden, [die] [es] [man] [zu Rath gemilt?] und [eines richtigen?] … [er kann übersehen?], [ohne einiges] [menschlich] [anrueffen?] … [genannt und verordnet] [welche und die] [derselben aus] [seindt], [in der aller bösten und beständigsten] Recht[s]ordnung und [Gestalt], [als] [solches] nach [der Vernunft] [aller verschreibung], [geistlich und welt]lich, [stets] [recht] [möchte] [aufricht und gerecht] [werden], auch nach [Gebrauch] und [Gewohnheit] der ort und [Gericht] [aller kräftigsten?] [verfaßt sey] und [auch] [aus mag], wie es [von Recht] [allein einigen mangels halber] nicht [hindert]; [zur ein richtiges] testament [gnädig?] [gehalten?] [und] [Kraft und macht] [eines] codicills [oder] [aus einer beständigsten] [letzten willen] [haben sollen], nach der allerbesten als [solches] [recht] und [möge] [gewohn] … [im] [werck] [als] erstlich [befehle] [ich] [meine Seel] in die [Hand] [Gottes] meines [Schöpfers], [in der?] [Hoffnung?], [er] [woll] [mir] [meiner sünden] [vergeben] [um] des [Leidens] und [Sterbens] willen [Jesu Christi] [seines Sohns]; [und] [meinen Leib] [zur Erden] [als] [gemeines] ist, nach [gewöhnlich] [christ]licher [gebrauch] [zu der] [Pfarrkirchen] alhie zu [bestatten].
[Es folgt die Vermögensverteilung; teilweise lesbar:]
[Item?] [mich] [aus] [nach] [diesem] [und] [meiner] … [Wesentlich?] [abgang] aller [Hab und Güter] [wegen] [meiner] [Seele zu Gut] und meinen [Freunden] [verschafft?] [will ich], [auch nach] [und kraft] [dieses] [letzten] [willens] [meinem leiblichen] … [zu] [Erben?] [eingesetzt] [haben], [meinem] [vetter?] [oder?] [Hannß] [Richter], [das] [ihm] [Gulden] [behut?] [werden] sollen; [Item] [meine] [genannte] [Schwester?] [soll] [haben?] [und?] […] [etliche Gulden] [in] [eben] [solch] [das] [Hauß] [Hof?] [Herr] und [Frey] [eigen?] [bekannt sei]; und [die?] [zwei?] [eheligen?] [Töchter?] [von] [meiner] [in] der [ich] [zugeordnet] [die] [auch] [mein] [Kathlein?] [nach] [ihr] [Fraue] [zugemehret werden] soll.
[Fortsetzung, teils lesbar:]
[Die] [es] [meines] [Raths?] [willens] nicht [zuwider] sein, [sonder] [demnach] [unb...?] [und] [haben] [an...] [wolle?]; [die] [solle] [als] [sein] [christ]liches [Recht] und [nicht] [hierüber] [verfallen] sein.
[Auch] [will ich] [hiemit] [letztes] [Wesens] [zu] [verkünden] und [mehr] [be...] [vor] [Schöffen], [habe] [ich] [ein] [ganzes] [gewalt] [angezeigte] [Recht] und [gericht] [verfaßt], [mit] [allem] [gar] [genau], [auch] [nicht] [über] [schreib] [und] [meinem] [letzten] [willens] [zugehen] [bei] [die], [sonder] [auch] [das] [selber] [nach] [ihrem] [Recht] [ge...] [und] [Handschrift], [auch] [mit] [welchen] [verschriben] [und] [be...] [und] [ließ] [zu] [meiner] [aufzeichnung] [und] [erkenne] [meinen] [letzten] [willens] [und] [als] [das] [als] [wieder] [allhie] [neidergesetzten] [...] [voll] [gegen] [werde].
[Eschatokoll:]
[Geschehen] [zu] Schlackenwaldt, [den] 17. August Anno 1609.
[Drei aufgedrückte Siegel und drei Unterschriften der Zeugen:]
[1.] [Hannß? / Georg? …] burgermeister
[2.] Mathias [Mathäus?] Müller
[3.] Jacob [Thodaus?], Stadtschreiber
[Rückseite (gefaltetes Dorsalblatt), kalligraphischer Vermerk:]
Ursula [Drösin?], [Hannß Richters] [hinterlassene Witib?], genannt [die Götzin?]
[darunter, kleinerer Vermerk:] [Inn diß … …]
[Kanzleivermerk:] publicirt[/registriert?] [den] 5. October Anno 1609 [?], [Recht … eingenommen … …]
Listina města Horní Slavkov č. 1001
Kryštof Peernwald prodává Eliáši Pesoltovi svůj domek ležící v Ležnické ulici vedle domu Vavřince Wenigera s příslušenstvím za 117 zlatých.
Datace: 01.11.1609
Listina z roku 1609 zaznamenává, jak jistý kupující (patrně Eliáš Schöll) koupil od pozůstalosti Hanuše Frommwalda domek v Horním Slavkově za 117 zlatých, splatných na splátky. Zápis dále eviduje jednotlivé splátky hrazené v letech 1609–1616, doplněné nejistou dorsální poznámkou na rubu listiny.
Zápis města Horní Slavkov (Schlackenwald) z roku 1609 — kupní a dlužní (splátkový) rejstřík
Ve známost se dává, že dnešního dne, v uvedeném roce, před purkmistrem a radou zde v Horním Slavkově koupil a získal patrně Eliáš Schöll (jméno je v předloze nejisté) z pozůstalosti Hanuše Frommwalda svůj domek v Lithmitzské ulici (i tento název je nejistý), sousedící s domem Lorence Reiniga. Kupující si jej vymínil se vším, co k němu náleží a přísluší, tak jak jej Hanuš Frommwald držel, užíval a požíval.
Za tuto koupi měl zaplatit celkem sto sedmnáct zlatých, a to postupně, vždy od jednoho termínu ke druhému — totiž při ročním splácení, jak to dokládají následující účetní záznamy. Z celkové částky bylo tehdy uhrazeno (patrně) třicet a třicet zlatých, konkrétně ke dni svatého Havla (údaj je nejistý). Následuje stručné shrnutí opakující se právní a platební formule: roční splátky měly být hrazeny vždy ke stanovenému termínu, dokud kupní suma 117 zlatých nebude zcela splacena.
Dále se v listině uvádí, že vše bylo smluveno i se všemi břemeny (přesný výčet se nedochoval), a to za přítomnosti Hanuše Öltzsche a Hanuše Gröschela (případně Frosche — jméno je nejisté), patrně jakožto zástupců města.
Datum: 1. listopadu 1609.
Přehled jednotlivých splátek:
- Při uzavření smlouvy (kupné): 44 zlatých.
- 24. října 1610 — kupující složil 12 zlatých.
- 25. března 1611 — kupující složil 14 zlatých (částka nejistá).
- 15. ledna 1613 — kupující složil 12 zlatých.
- 28. dubna 1614 — kupující složil 12 zlatých.
- 21. dubna 1615 — kupující složil 12 zlatých.
- 19. června 1616 — kupující složil opět 12 zlatých.
Na rubové straně listiny je dorsální poznámka, patrně se jménem Kašpar Schmidt, jejíž zbytek textu se nedochoval čitelně.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Zápis města Horní Slavkov (Schlackenwald), 1609 — kupní a dlužní/splátkový rejstřík]
Ve známost se dává, že dnešního dne, v roce a [dni] níže uvedeném, [před] purkmistrem a radou zde v Horním Slavkově [Eliáš Schöll(?)] [řádně(?)] koupil a získal [z pozůstalosti(?) Hanuše Frommwalda(?)] svůj domek(?) v Lithmitzské ulici(?), vedle Lorence Reiniga, a [vymínil si jej] se vším, co k němu náleží a přísluší [...], tak jak jej [Hanuš Frommwald(?)] [držel(?)], užíval a požíval. Tu [koupi] má zaplatit, a to za jedno sto sedmnáct zlatých [...], a [vždy od jednoho] termínu ke druhému, totiž při [ročním(?)] splacení [...], z toho splatil [doplatil(?)] [...]. [Z toho třicet(?) a] [třicet(?)] zlatých [...], a jmenovitě [o sv. Havlu(?) ...] [... stručné shrnutí opakující se právní/platební formule: roční splátky vždy ke stanovenému termínu, dokud kupní suma 117 zl. nebude zcela splacena ...]
[Item:] všechno smluvené [...] [...] [...] i se všemi [břemeny(?)] jako [...]
[za] přítomnosti [...] [a zvláště(?)] [...] Hanuše Öltzsche a Hanuše [Gröschela(?) / Frosche(?)] [jakožto městských(?) ...]
[Datum:] Dne 1. listopadu [léta] 1609.
Složeno [neboli] [kupné] [...] čtyřicet čtyři zlatých. /
Item dne 24. října roku [16]10 složil kupující / [...] [...] [...] — 12 zl.
Item dne 25. března 1611 složil [kupující] — 14 [zl.](?)
Item dne 15. ledna [16]13 složil kupující — 12 zl.
Item dne 28. dubna [16]14 složil kupující — 12 zl.
Item dne 21. dubna [16]15 složil kupující [...] — 12 zl.
Item dne 19. června [16]16 složil kupující opět — 12 zl.
[Rubová strana / dorsální poznámka:]
[Kašpar(?) Schmidt(?) ...] [...].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Eintrag der Stadt Schlackenwald (Horní Slavkov), 1609 — Kauf- und Schuld-/Zahlungsregister]
Zu wissen, daß auf heut dato, im Jahr und [Tag] wie nachgesetzt, [vor] Bürgermeister und Rat alhie zu Schlackenwald [Eliaß Schöll(?)] [redlich(?)] erkauft und gebracht [hat] [von Hannß Frommwaldt(?) Erbschaft(?)] [s]ein Häußel(?) in der Lithmitzgaß(?), neben Lorenz Reinig, und [hat sich] ausgezogen mit allem, daß ein und zugehörung [...], wie es [Hannß Frommwaldt(?)] [innegehabt(?)] [ge]nutzt und gebraucht. Den [Kauf] soll [er] geben, und [zwar] für einhundert siebenzehn gulden [...] und [von einem Termin] zum andern, alß auf [jährliche(?)] Rai[chu]ng der [...] daran abgelegt [aufgezahlt(?)] [...] hat. [Davon dreizig(?) und] [dreißig(?)] gulden [...], und mit Namen [auf Galli(?) ...] [... stručné shrnutí opakující se právní/platební formule: roční splátky, vždy k určenému termínu, dokud kupní suma 117 fl. nebude doplacena ...]
[Item:] aller angedingten [...] [...] [...] sambt aller [Beschwerung(?)] alß [...]
[in] Gegenwart [...] [und sonderlich(?)] [...] Hannß Öltzsch und Hannß [Gröschel(?) / Frosch(?)] [als der Stadt(?) ...]
[Datum:] Den i. November [Anno] 1609.
Erleg[t] [oder] [Kauf] [...] vierundvierzig gulden. /
Item den 24. Octobr[is] des [16]10 erlegt [der] Käufer / [...] [...] das [...] [...] — 12 fl.
Item den 25. Marti[i] 1611 erlegt [Käufer] — 14 [fl.](?)
Item den 15. Januar[ii] [16]13 erlegt Käufer — 12 fl.
Item den 28. April[is] [16]14 erlegt Käufer — 12 fl.
Item den 21. April[is] [16]15 erlegt Käufer [...] — 12 fl.
Item den 19. Junii [16]16 erlegt Käufer abermal[s] — 12 fl.
[Rückseite / Dorsalvermerk:]
[Caspar(?) Schmidt(?) ...] [...].
Listina města Horní Slavkov č. 1002
Jan Hempel, kožešník v Horním Slavkově, prodává Václavu Dürrbeckovi svůj dům ležící vedle domu Konráda Steinfelda, knihvazače, za 230 zlatých.
Datace: 11.11.1609
Zápis z 11. listopadu (svatého Martina) roku [1]609 dokládá prodej domu a sladovny (Malzhausu) i dalších přilehlých stavení ve zdejším městě [patrně Slavkově/Schlackenwaldu]. Prodávajícím byl Hans [Bach?-]kemmer, kožešník, kupujícím jeho švagr; kupní cena činila sto padesát dva zlatých, splácených patrně ve splátkách vázaných na svátek svatého Martina. Listina je na řadě míst poškozená a nečitelná, takže přesný průběh jednání a některé podmínky zůstávají nejisté.
Budiž známo a vědomo, že dnešního dne, na svatého Martina (11. listopadu) roku [1]609, předstoupil před nás jeden poctivý, vážený a urozený muž tohoto města [?] a oznámil, že Hans [Bach?-]kemmer, kožešník, zdejší [patrně ve Slavkově/Schlackenwaldu], prodává svůj dům [?] a sladovnu (Malzhaus), jakož i další stavení k domu příslušející, se vším příslušenstvím a právy, tak jak to vše dosud sám měl v držení, užíval a požíval.
Kupujícím se stal jeho milý švagr. Kupní cena byla stanovena na sto padesát dva zlatých (152 zlatých), jako zaplacenou kupní sumu.
Vše bylo podle dohodnutých podmínek ujednáno a uzavřeno – tato část zápisu je bohužel na několika místech poškozená a nečitelná, takže přesné znění některých ustanovení se nedochovalo. Z útržků textu lze usoudit, že:
- šlo patrně o jediné stavení,
- zmiňuje se lhůta osmi let a nějaká dlužná částka ve zlatých,
- k tomu měl kupující zaplatit ještě dalších sto padesát dva zlatých,
- takže celkem mělo být zaplaceno sto padesát dva zlatých (přesný vztah mezi těmito částkami z poškozeného textu nelze bezpečně rekonstruovat).
Platba měla probíhat patrně ve splátkách vázaných na svátek svatého Martina: od dnešního svatého Martina napříště měl kupující nejprve složit pánu příslušné zlaté, a o příštím Martinu opět složit další částku, a tak dále, až by po vykonaném předání byla celá částka zcela zaplacena.
Já, [písař], jakožto písař městský [?], jsem toto musel zanést do protokolu. Oba smluvníci (Contrahenten) se zavázali podáním ruky a slíbili dodržet dohodu, přičemž prodávající se zároveň zavazuje [...] bez jakékoli ztráty či újmy [...]; vše bylo slíbeno bez újmy, aniž by se cokoli mělo zmenšit či ubrat, naproti tomu ani škody [...], cokoli si oba smluvníci dále ujednali.
Stalo se roku a dne, jak výše uvedeno. [Paraf / podpis písaře]
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Budiž známo a vědomo, že dnešního dne na svatého Martina [11. listopadu] roku [1]609 jeden poctivý, vážený a urozený N. tohoto města [?], předstoupil před nás, [a oznámil], že Hans [Bach?-]kemmer a kožešník (Kürschner) zdejší [ve Slavkově/Schlackenwaldu] svůj dům [?] a sladovnu (Malzhaus), jakož i [další k] domu příslušející [stavení], se vším jeho příslušenstvím a [právy], tak jak to měl v držení, užíval a požíval, svému milému švagrovi (Schwager) prodal, a to za sto padesát dva zlatých (152 zlatých) jakožto zaplacenou [kupní sumu]. Vše [bylo] dle daných podmínek dohodnuto a uzavřeno, podle [poctivého?] [...], [s tím, že] najednou [...] jediné [stavení?] [...] a [po] osm let [?] zlatých dlužen jest, [...] tak bylo jednáno, [...] týmž způsobem [...] a k tomu ještě sto padesát dva zlatých zaplatiti povinen, takže celkem [?] sto padesát dva zlatých zaplaceno bude. A to má [...] od dnešního [?] [svatého] Martina napříště [...] nejprve složit pánu ony zlaté, a [příštího] Martina opět složit s [...], potom [...] tak, aby po vykonaném [předání/odevzdání] [částka] zcela zaplacena byla. To jsem já [písař], jakožto písař městský [?], musel do protokolu zanést; oba smluvníci (Contrahenten) se [zavázali] podáním ruky [a slíbili], a tím se [prodávající] zároveň [zavazuje] [...] bez jakékoli [ztráty/úhony] [...], avšak [vše] bez [újmy] slíbeno, anebo jinak [...] [nezmenšeno] [?], naproti tomu [...] [...] škody ani [...], cokoli oba [smluvníci] dále [mají/ujednali]. [Stalo se] roku a dne jako výše [uvedeno]. [Paraf / podpis písaře]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Kundt wissere, daß an heut Martini de[s] [1]609 ein ehrbar[er], ansehlicher und fürnehm[er] N. dieser Stadt [?] geweste und Capell[e?] vor uns [?] ist, deß Hannß [Bach?-]kemmer und Kürschner alhie zu [Schlackenwald?] sein behausung [?] und ein Malzhauß auch andere [...] hauß zugehörig, mit aller demselben Zubehör, [Gerechtigkeit?], wie er solches inngehabt, genutzt und gebraucht, seinem lieben Schwager [N.] verkauft, umb und für ein hundert zwei[und]fünfzig gulden bezahlter [Kaufsumme]. Allerlei [?] auf vorhandene maße abgeredt und beschlossen, beß[er] und willen, alß [redlicher?] [...] auf einmal [vorbehalten?] [...] ein einig [Schloß?] [...] und acht jahr [?] gulden [schuldig?] ist, [...] dahin gehandelt, [worden?] [...] solches inn maßen [?] und dazu [noch?] hundert zwei[und]fünfzig gulden zu bezahlen schuldig, daß also zum [?] und [?] ein hundert zwei[und]fünfzig gulden bezahlt wirdt. Und [diß?] er soll [...] heut[igen?] [?] Martini hernach [...] erste angelegt einen [und] [?] herrn die gulden, und Martini [...] anlegen mit [...] [...], hernach [...] [...] damit nach vollzogen[er] [Übergabe?] die [...] [?] völlig bezahlt ist. Daß muß ich [Schreiber?] alß der Schreiber zu Stadt [?] zu Protokoll bracht, beede Contrahenten [verpflicht?] ein- und [Hand gebend?] [zugesagt?], und damit der [Verkäufer?] gleich [leistend?] [...] an einig[er] [?] [Verlust?] [...], doch [es] ohne alle [...] verloben oder sonst [...] [vermindert?] [?] dargegen [...] [...] [Schadens?] noch [...] [...], waß die beede [Contrahenten?] vorhanden [mehr]. [Actum] Anno d[ie] ut [supra]. [Paraph/Unterschrift]
