Listina města Horní Slavkov č. 1012
Uršula Schmidtová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Melichara Multze, správce rychtářského úřadu, Kašpara Kuglera, radního, a Jana Schada, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 13.04.1610
Listina zachycuje poslední vůli Uršuly Schmidové, vdovy po zemřelém Ondřeji (Andreasovi) Schmidovi, sepsanou 13. dubna 1610 v horní městě Slavkově (Schlaggenwald). Uršula v ní odkazuje část svého jmění a pohledávek příbuzným a blízkým osobám a k listině je přiložen i soupis domácího náčiní. Zápis byl formálně potvrzen (kasírován) 31. ledna 1611 před městskými představiteli.
Tato listina je poslední vůlí (testamentem) Uršuly Schmidové, pozůstalé vdovy po zemřelém Ondřeji (Andreasovi) Schmidovi, sepsanou v horním městě Slavkově (Schlaggenwald) dne 13. dubna 1610.
Testament začíná obvyklou zbožnou formulí ve jménu nejsvětější nerozdílné Trojice. Uršula v úvodu vysvětluje, proč se rozhodla svou vůli sepsat: uvážila, že člověk na tomto světě nemá stálého místa, ale musí jednou odejít, a protože nikdo neví, kdy a v kterou hodinu smrt přijde – není prý nic jistějšího než smrt sama a nic nejistějšího než její hodina –, rozhodla se při dobré rozvaze a v tělesném zdraví pořídit o svém majetku.
Učinila tak v přítomnosti počestných a moudrých mužů: Melchiora Würtze, tehdejšího správce rychtářského úřadu, Caspara Kützlera z městské rady a Johanna Schada, městského písaře. Tyto muže si patrně jménem pana regenta a purkmistra a jistého Valomona (možná Salomona?) Klingseisena, dohlížitele, počestně pozvala, aby za ní přišli do jejího obydlí. Zdůrazňuje, že svou poslední vůli sepsala z vlastního popudu, bez cizího návodu, za přítomnosti několika svých přátel, po důkladném uvážení a tím nejlepším a nejtrvalejším způsobem, jaký právo a obyčej na každém místě připouští.
O duši a těle
Nejprve poroučí svou duši po smrti do rukou a milosti svého Vykupitele a Spasitele Ježíše Krista, který ji přes všechny její hříchy z pouhé milosti a milosrdenství neopustí. Své tělo pak odkazuje zemi, aby bylo pohřbeno podle jejího stavu, dle křesťanského obyčeje a obřadů.
O dluzích a odkazech
Za druhé se v listině řeší dluh jistého Caspara Schmida, kterého (podle zápisu v obecní městské knize na fol. 14) zavázal již Uršulin nebožtík manžel a který činí dvě stě zlatých. Text je na tomto místě dosti poškozený, ale vůle Uršuly je jasná: těch dvě stě zlatých má být Casparovi Schmidovi řádně odkázáno a vydáno.
Následuje další, hůře čitelná pasáž o nějakém dalším dluhu – zdá se, že jde o ujištění, že ten, kdo by z nějakého nedostatku nemohl dostát svému závazku, nemá být za to trestán či pokárán.
Třetí bod listiny je na poškozeném místě opět jen torzem – opakuje se formule o odevzdání duše do rukou Božích a Ježíše Krista a o duchovní útěše i pohřbu podle zvyklostí.
Dále je zmíněn Hans Schmid a několik žen – patrně Dorota Schmidová (jméno není zcela jisté), dále Regina a Kateřina –, kterým má připadnout částka sto zlatých, snad s tím, aby si na Uršulu vzpomínaly. Zbytek této pasáže je nečitelný, ale patrně upravoval, jak má být se zbývajícím majetkem naloženo.
Dále je uvedeno, že částka sto padesát zlatých (v originále „anderthalbhundert Gulden") má Uršule rovněž náležet od Hanse Schmida, a to nad rámec výše zmíněných sto zlatých jistiny a nalezených zlatých. Z této částky si má brát každodenně na své vyživení a útratu.
Poslední, silně poškozený odstavec se týká nějaké Reginy a paní Schmidové (patrně opět samotné Uršuly), zmiňuje se v něm o užívání majetku, o připsání k poslednímu pořízení a o tom, že věc nebyla opatřena obecní městskou pečetí – zřejmě ve snaze vysvětlit, proč měl být dodatek k závěti přesto uznán za platný.
Datum a podpisy
Listina byla uzavřena dne 13. dubna léta 1610. Podepsáni jsou:
- Melchior Würtz
- Caspar Kützler (městský rychtář)
- Johann Schad, městský písař (s parafou „9")
Přiložený soupis domácího náčiní
K listině je přiložen seznam věcí z domácnosti (pravý sloupec, částečně nečitelný):
- 2 cínové [nádoby?]
- 1 kovaná truhla (truhlice)
- 12 mís
- 1 [nejistá položka]
- 8 mističek
- 1 měšec (váček)
- 9 mís
- 2 [nejisté] talíře
- 4 cínové talíře
- 2 svícny
- 1 noční nádoba
- 6 svícnů (lustrů?)
Registrační záznam na rubu listiny
Dne 31. ledna 1611 požádala Uršula Schmidová (uváděná zde jako vdova, snad po jménu „Schmaus"?) počestné pány Melchiora Würtze, správce rychtářského úřadu, a Johanna Schada, aby listinu kasírovali, tedy formálně zapečetili a založili do úředních akt. To se také stalo.
Vnější adresa listiny
Na vnější straně je nadepsáno: poslední vůle počestné a ctnostné paní Uršuly Schmidové, zde ve Slavkově.
Poznámka: Rukopis listiny je na mnoha místech silně poškozený nebo nečitelný, což se v textu projevuje četnými mezerami a nejistými čtení. Jistá a spolehlivá zůstávají jména zúčastněných osob (Ondřej/Andreas Schmid, Uršula Schmidová, Melchior Würtz, Caspar Kützler, Johann Schad, Caspar Schmid, Hans Schmid), zmíněné peněžní částky (200, 150 a 100 zlatých, odkaz na obecní knihu fol. 14) i obě data – sepsání 13. dubna 1610 a registrace 31. ledna 1611.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[POSLEDNÍ VŮLE (testament) Uršuly Schmidové, pozůstalé vdovy po zemřelém Ondřeji (Andreasovi) Schmidovi, horní město Slavkov (Schlaggenwald), 13. dubna 1610]
Ve jménu nejsvětější nerozdílné Trojice, amen.
Poněvadž pozůstalá vdova po nebožtíku Ondřeji Schmidovi, [Uršula], u mne [vážně] uvážila, že člověk zde nemá stálého místa, nýbrž musí odejít a každé hodiny má svou smrt očekávat, ježto však není známo, v který čas a hodinu se to stane; a poněvadž není nic jistějšího než smrt a nic nejistějšího než její hodina: [… obvyklý úvod o nejistotě hodiny smrti …], pročež jsem při dobré rozvaze a zdravém těle, v přítomnosti počestných a moudrých pánů Melchiora Würtze, toho času správce rychtářského úřadu, [pana] Caspara Kützlera z rady a Johanna Schada, městského písaře — kteréž jsem [jménem] pana [regenta?] a purkmistra [...] a Valomona (Salomona?) Klingseisena, [dohlížitele], počestně požádala, aby ke mně do mého obydlí přišli — tuto svou poslední vůli z vlastního popudu, bez něčího návodu, [za přítomnosti] několika svých přátel, po všem rozvážení dobře a uváženě sepsala a uspořádala tím nejlepším a nejtrvalejším způsobem, jak to právo a obyčej na každém místě připouští, takto:
Předně poroučím svou duši po svém smrtelném odchodu do rukou a milosti svého Vykupitele a Spasitele Ježíše Krista, [jenž] mě [a] přes všechny mé hříchy [...] z pouhé [milosti] a milosrdenství [neopustí]. A své tělo zemi, podle svého [stavu], aby bylo dle křesťanského obyčeje a obřadů [pohřbeno].
Za druhé: Poněvadž mi jest Caspar Schmid, jejž můj nebožtík manžel [...], podle obecní městské [zápisné] knihy fol. 14, dlužen dvě stě zlatých [...] ve Slavkově [...] — [...] šest jemu [...] dosti [...] nakonec přivolil — jest má vůle, aby jí náležitě těch dvě stě zlatých bylo odkázáno a vydáno; [...]
[…] některý [dluh?] [...], [aby] ten, kdo by pro nějaký nedostatek nebyl [...], nebyl povinen [za] [pokárání?]. [...]
[Za třetí?]: [...] poroučím [...] svou duši po svém [smrtelném?] odchodu do rukou [Božích] [...] [Ježíše] Krista, [...] a [...] duchovní [...] a [útěchy?] [...] a obřadů [...], jak [bývá] zvykem [pohřbít].
[Item:] [...], Hans Schmid [...] mého [...] [Dorota?] Schmidová, [...] [Regina?] a Kateřina, oněch [...] sto zlatých, [každé?] [...] mě, v [...] [vzpomínat?], což [...], aby [...] k jejich [...]; ostatní pak [...] [...] [odkázáno] [býti] [má].
[…] [...] [...] [poručím?] svého [...].
Oněch sto padesát zlatých (anderthalbhundert Gulden) jí má rovněž od Hanse Schmida nad [výše] uvedených 100 zlatých [na] [jistině?] a nalezených zlatých [náležet]; a jí náleží [...]; to si má [...] denně své [vyživení a útratu] brát.
Toto vše [...] [užívání?] [...] jsem já, Regina [...], měla; jenom [...] jsem [...]; [...] Schmidová, výše zmíněná, [testamentu?] a dostatečně [...] vše [...] měla, nejen připsáno k mému poslednímu pořízení, nýbrž i totéž po ní [...] a nikoli obecním městským [pečetidlem?] [...] [opatřeno?], a [...] k mé [...] [...], [...] k mé škodě [...], a tehdy vše [...] aby bylo přibráno.
[Uzavřeno?] výše uvedené, dne 13. dubna léta po narození Krista [tisícího] šestistého a desátého [= 13. dubna 1610].
[Podpisy:]
Melchior Würtz
Caspar Kützler [městský rychtář]
Johann Schad, městský písař [paraf „9"]
[Přiložený soupis domácího náčiní, pravý sloupec:]
2 cínové [...] / 1 kovaná [truhla/truhlice] / 12 [mís] / 1 [...] / 8 mističek [Nüßlein] / 1 [měšec/váček] / 9 mís / 2 [...] talíře / 4 cínové talíře / 2 svícny / 1 noční nádoba (Nachtschüssel) / 6 svícnů [lustr?]
[Rubová strana — registrační (kanceláøský) záznam:]
Dne 31. ledna [1]611 požádala [Uršula] Schmidová, vdova [po Schmaus?-], [...] počestné pány [Melchiora] Würtze, správce [rychtářského] úřadu, a Johanna Schada, aby [to] kasírovali (zpečetili/založili do akt); což se také tak [stalo].
[Adresa na vnější straně:]
[Počestné a ctnostné paní] Uršuly Schmidové poslední vůle, zde [ve Slavkově].
Poznámka přepisovatele: Rukopis je velmi kurzívní a místy vybledlý; nejistá čtení jsou označena [?]. Jistá jsou jména osob (Andreas/Ondřej Schmid – zůstavitelčin zesnulý manžel; Uršula Schmidová – zůstavitelka/vdova; svědci Melchior Würtz, Caspar Kützler, Johann Schad; dlužníci Caspar Schmid a Hans Schmid), peněžní částky (200, 150 a 100 zlatých; odkaz na obecní knihu fol. 14) i data (sepsání 13. dubna 1610; registrace 31. ledna 1611). Strany p1_b5, p5_b1, p5_b2, p5_b5 a p6_b1, p6_b2, p6_b4, p6_b5 jsou prázdné okraje / složené listy / kalibrační barevná karta a byly ignorovány.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[TESTAMENT der Ursula Schmid, hinterlassene Witwe des verstorbenen Andreas Schmid, Bergstadt Schlaggenwald (Horní Slavkov), 13. April 1610]
Inn Nahmen der Allerheiligisten unzertrennten Dreyfaltigkeit, Amen.
Demnach das letzte begl[übde?] Andrea(s) Schmides s[eligen] hinterlaßne Wittib [Ursula] bey mir [ernstlich] betrachtet, daß der Mensch alhier kein bleibende Stätte habe, sondern ab[scheiden müsse und] ein[er] [jeden] Stunde seines Todes [zugewärtig sei], dieweil aber unbewußt, zu welcher Zeit und Stund [solches] geschehen möge; weil aber auch [nichts] [gewissers] [ist denn der Tod], [und] [nichts] [ungewissers denn die Stund desselben]: [… die übliche Arenga über die Ungewißheit der Todesstunde …], so habe ich [bey wohlbedächtigem] [Gemüt], [in gesundem Leibe], in Gegenwart der erbarn weisen Herren Melchior Würtzen, der Zeit Richter-Ambtsverwalters, [Herrn] Caspar Kützlers des Raths, und Johann Schads Stadtschreibers — welche ich [von wegen?] des Herrn [Regierers] [und] des Bürgermeisters [...] [und] Valomon (Salomon?) Klingseisen, [Aufsehers], ehrlich angelangt, [daß sie] zu mir in meine Behausung gegangen wären — diese[s] meines [Testaments] [aus] [meinem] eigenem [Bewegnis], ohne einig[e] [Anleitung?] jemands, bereits [...] etlicher meiner Freunde, [...] [vorgenommen] [und nach] aller [Heiden? – recte: nach allem] Bedenken [...] gar [wohl] und [wohlbedacht] [...], wie sie hernach [...] mit gutem [...] in [aller] [bester] und beständigster Weis, als selbst nach Verfassung [aller] Beschreibung, [...] und [...] [Recht] [...] nach [...] [Brauch] und Gewohnheit [an] [jedem] Ort [...] genießt, [angeordnet]:
[Erstlich] befehle ich meine Seele nach meinem tödlichen Abgang in die Hand [und Gnade] meines [Erlösers] und Heÿlandes Jesu Christi, [der] mich [und] über alle meine Sünden [...] einig[er] [...] und [...] bey seliger Gnad, aus lauter [Gnade?] und Barmherzigkeit, [verlassen?]. Und meinen Leib [zur?] der Erden, meinem [Stande?] nach, [...] ehristlichem (christlichem) Gebrauch und Cerimonien [...] [zu bestatten?] [bevolhen?].
Zum andern: Demnach mir mein [...] Caspar Schmid, den mein seliger Eheherr [...] zu [...] ihrem [...], laut gemeiner Stadt [Eintrags-]Buch[s] fol. 14, zweihundert Gulden schuldig [...] zu Schlaggenwald [...] — [...] sechs ihm [...] mein [...] genug [...] zuletzt bewilligt — [so ist] mein Will, daß ihro billich [die] zweihundert Gulden nach [haltend/folgend] vermacht und [zugestellt] werden [sollen]; [...] und [...] ein [...] [allmächtig?] [...]
[…] etliche [Schuld?] [...], [es] [...] daß [...] [welcher] einiges Mangels halber nicht [...] [für] ein [...] [Tadel?] [nicht] schuldig. Das [...] und [...] eine [...] [...] [über] [...], [...] [...] zu [...] mir [...] [...]; [so] [...] [...].
[Zum dritten?]: [...] befehle ich, [...] meine Seele nach meinem [tödlichen?] Abgang in die Hand [Gottes] [...] [...] [und] [...] [Jesu] Christi, [...] [...] [...] [...] [und] [...] meinen [...] und [...] geistliche[r] [...] und [...] [Trost?] [...] [...] [...] [...] und Ceremonien [...] [üblich] zu [bestatten?] gewesen.
[Item:] [...] [...] [...], [Hans?] Schmid [...] [...] [...] meines [...] [Dorothea?] Schmid, [...] [...] [Regina?] und Catharina, die [...] hundert Gulden, [jeder?] [...] [...] meiner, in [...] zu [gedenken?], welche[s] [...] [...], daß [...] [...] zu ihrer [...] [...]; den [...] aber [...] [...] [...] [vermacht] [werden] [soll].
[…] [...] [...] capire ich meinen [...] [...] [...].
Den anderthalbhundert Gulden soll ihro auch [von] Hans Schmid über [obige] 100 fl [an] [Hauptgut?] und [die] gefundene[n] Gulden [zustehen]; und ihro [zustehet] [...] [Kröbl/Kräbl?] [...]; das soll ihr [...] [täglich] ihre [Unterhaltung?] [und Zehrung?] zu nehmen.
Diese[s] alle[s] [...] [Genießen?] [zu] [...] und [...] habe ich, Regina [...], gehabt; allein, [meine] [...] habe ich [...] [...]; [...] Schmidin, obgedacht, [Testaments?] und genügsam [...] alles [...] gehabt, nicht allein hinzugeschrieben meiner letzt-willentlichen [Verordnung], sondern auch dasselbe nach ihr [...] und [...] und nicht gemeiner Stadt [Insiegel?] [...] [bezogen?], und [...] zu meinem [...] [...], [...] meinem Schaden [...], und alsdann alles mit [...] [...] zugezogen werden [soll].
[Beschlossen?] obgemeldet, am Tag des 13. April nach Christi Geburt [taußent] sechshundert und Zehenden Jahre [= 13. April 1610].
[Unterschriften:]
Melchior Würtz
Caspar Kützler [Stadtrichter]
Johann Schad, Stadtschreiber [Paraphe „9"]
[Beiliegender Hausrat-/Inventarzettel, rechte Spalte:]
2 zinnerne [...] / 1 beschlagne[r] [Truhe/Kistl] / 12 [Schüssel] / 1 [...] / 8 Nüßlein [Schüsselein?] / 1 [Beutel/Beidel] / 9 Schüssel / 2 [erntz?]teller / 4 zinnerne Teller / 2 Leuchter / 1 Nachtschüssel [Nachtgeschirr] / 6 Liechter [Lüster?]
[Rückseite — Registraturvermerk:]
Dato den 31. Januar[ii] [1]611 hat [Ursula] Schmidin, [Schmaus?-]Wittib, [...] [gebeten] die erbarn Herren [Melchior] Würtz, [Richter-]Ambtsverwalter, und Johann Schad, zu Cassiren (zu siegeln/einzulegen); welches auch also [geschehen].
[Adresse außen:]
[Der erbarn und tugendsamen Frau] Ursula Schmidin letzter Will[e], alhie [in Schlaggenwald].
Listina města Horní Slavkov č. 1016
Ondřej Riedl mladší, měšťan a řeznický mistr v Horním Slavkově, potvrzuje, že dluží radě města Horního Slavkova 100 kop.
Datace: 05.06.1610
Dlužní úpis z 5. června 1610, kterým se měšťan a podílník obecního horního díla Andreas Fiedell (v pozdější dorsální poznámce nazývaný Andreas Riedl mladší) zavazuje horlivoslavkovskému purkmistrovi Danielu Adamovi splatit dluh týkající se tzv. zámeckých peněz a jistiny 500 zlatých. Listina je na pravé straně silně poškozená vodní skvrnou, takže část textu je nejistá, ale hlavní částky (500 zl. jistiny, 70 rýnských zámeckých peněz) i termín svatého Michala jsou čitelné.
Dlužní úpis z Horního Slavkova, 5. června 1610
Já, Andreas Fiedell, měšťan a rovněž podílník obecního horního díla zde, v císařském svobodném horním městě Horním Slavkově, tímto listem veřejně vyznávám a zavazuji se za sebe i za všechny své manželské tělesné dědice a nástupce, společně i jednotlivě (jak je v takových případech obvyklé), následující:
Ctihodnému, prozíravému a moudrému panu Danielu Adamovi, toho času úřadujícímu purkmistrovi zdejšímu, dlužím jménem a místo jednoho počestného pana – patrně „vlašského" rady či správce (text je na tomto místě nejistý) – jistou sumu, která se týká takzvaných zámeckých peněz (Schlossgeld) ve výši 70 rýnských.
Dále je řeč o budoucím purkmistrovi a o svatém Michalu uplynulého, nejspíše nejblíže minulého roku – zde je text kvůli poškození vodou téměř nečitelný. Purkmistr každopádně přijal hotově a v penězích jistinu ve výši 500 zlatých 44 krejcarů, patrně opět ke dni svatého Michala.
Dále se v listině – i tu je pasáž hutná a částečně poškozená skvrnou – praví, že úrok a prodlení věřitele mám vyrovnat do (patrně) čtyř týdnů od uplynulé lhůty. Vše potvrzuji pevnou úmluvou ke skutečnému splnění a stvrzuji vlastnoruční podpisem.
Dáno v Horním Slavkově dne 5. června léta 1610.
(Následuje podpis a přitištěná pečeť.)
Na rubu listiny je pozdější rukou připsána poznámka: „Andreas Riedl mladší".
Poznámka ke stavu listiny: Vystavitel je v samotném textu uveden jako „Fiedell", zatímco v dorsální poznámce jako „Riedl" – jde patrně o téhož muže, jen se jménem zapsaným dvěma různými způsoby. Pravá polovina listu je silně poškozena vodní (hnědou) skvrnou, takže řada míst zůstává nečitelná nebo jen dohadovaná. Jistě lze přesto rozeznat obě peněžní částky – 500 zlatých jistiny a 70 rýnských zámeckých peněz – i termín svatého Michala, přesný vzájemný vztah mezi těmito údaji však z dochovaného textu s jistotou nevyplývá.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Dlužní úpis (uznání dluhu), Horní Slavkov (Schlackenwald), 5. června 1610.
Já, Andreas Fiedell, měšťan a rovněž podílník obecního díla (Gemeindewerk) zde, v císařském svobodném horním městě Horní Slavkov, vyznávám tímto a mocí této listiny za sebe i za všechny své manželské tělesné dědice a nástupce, společně i jednotlivě [… obvyklá zavazovací formule …] veřejně, že jsem ctihodnému, prozíravému a moudrému panu Danielu Adamovi, toho času úřadujícímu purkmistrovi zdejšímu, jménem a místo jednoho [… počestného …] pana [„vlašského"(?) rady — administrátora(?)] [ohledně] zámeckých peněz (Schlossgeld) ve výši 70 rýnských, jakož i budoucímu [purkmistrovi] [… na] svatého Michala uplynulého [?] nejblíže minulého roku [?] purkmistr [… místo téměř nečitelné, poškození vodou …] hotově a v penězích [přijal … částku] jistiny 500 zl. 44 [kr.?] [… o svatém Michalu?].
[… hutná, částečně skvrnou poškozená právní formule: …] že úrok a prodlení věřitele [?], a to do [čtyř týdnů?] uplynulé lhůty, mám zaplatit [?] [… s] pevnou úmluvou ke skutečnému [splnění] [… tímto] a vlastnoruční podpisem stvrzuji.
Dáno (Actum) v Horním Slavkově dne 5. června léta 1610.
[Podpis a přitištěná pečeť.]
Hřbetní (dorsální) poznámka mladší rukou: „Andreas Riedl mladší".
[Pozn.: Příjmení vystavitele je v textu psáno „Fiedell", v dorsální poznámce „Riedl". Pravá polovina listu je silně poškozena vodní/hnědou skvrnou, proto je řada čtení nejistá [?]; peněžní částky 500 zl. (jistina) a 70 rýnských i termín svatého Michala jsou patrné, jejich přesný vzájemný vztah však zůstává nejistý.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Schuldverschreibung (Schuldbekenntnis), Schlackenwaldt, 5. Juni 1610.
Ich Andreas Fiedell, Bürger Vnnd desgleichen Gemeind[t]wergkhs-Verwanter alhier zu der Käyserlichen freyen Bergkhstadt Schlackenwald[t], bekhenne hiermit vnd in Kraft dieses, vor mich, alle meine eheliche[n] Leibs vnnd Erbnehmen, sambt vnnd besonder[s] [… die übliche Verbindlichkeitsformel …] öffentlich, Daß ich dem Erbarn, Fürsichtigen vnd Weÿsen Herrn Daniel Adam, der zeitt regierenden Bürgermeister alhier, wegen vnnd anstatt eines vnnd des Ehrnvesten, Erbarn [… E.E.(?) …] Herrn Wallischen(?) Raths [Curir? administeret?] [?] Schloß-geldts zu 70 Reinisch, auch dem Künftig[en] [… auf] Michaeli verschienen[en] [?] nechst verwichenen Jahr[s] [?] Bürgermeister [… faßt unleserlich, Wasserschaden …] bereit vnd baar [empfangen … Summa] Heuptgeldts 500 fl. 44 [kr?] [… Michaeli? …]
[… dichte, teils durch Fleck verdorbene Rechtsformel: …] das des Vorzügers(?) Interesse vnd Verzug zu [?], solches Innerhalb [vier Wochen?] ergangen, Habe zu zahlen [?] [… mit] beständiger Abmainung(?) zu Wißlichem(?) [… mit hierein(?)] vnd eigenhändt[iger] Vnterschrifft bewettiget(?) [= bekräftigt].
Actum Schlackenwaldt, den 5. Juny Anno 1610.
[Unterschrift und aufgedrücktes Petschaft.]
Rückseitiger Vermerk (jüngere Hand): „Andreas Riedl der Jünger".
[Anm.: Der Familienname erscheint im Text als „Fiedell", im Dorsalvermerk als „Riedl". Die rechte Blatthälfte ist durch einen Wasser-/Braunfleck stark beschädigt, daher mehrere Lesungen unsicher [?]; die Geldbeträge 500 fl (Hauptgeld) und 70 Reinisch sowie der Termin Michaelis sind erkennbar, ihr genaues Verhältnis bleibt unsicher.]