Listina města Horní Slavkov č. 1880
Jan Bedřich Stöhr prodává městu Hornímu Slavkovu ke dvoru Kugelhofu své pole za 145 zlatých a potvrzuje mu, že celý tento obnos mu byl zaplacen.
Datace: 11.05.1719
Listina z 11. května 1719 zaznamenává, jak Johann Friedrich Müller postoupil hornoslavkovskému (schlaggenwaldskému) magistrátu své důlní pole „Lagerwerk" ležící u Engelhauských polí při Schnitzerské cestě, a to za sumu 539 zlatých (plus 1 zlatý „volných peněz"). Dne 23. května 1719 pak městský písař Laurentius Fran. Roth potvrdil, že tato cesse byla řádně zapsána (intabulována) do zdejší kontraktní a hypoteční knihy pod číslem 4, folio 89.
Postoupení důlního pole „Lagerwerk" magistrátu Horního Slavkova (1719)
Já, níže podepsaný, tímto potvrzuji za sebe i za své dědice a nástupce, že jsem vysoce ctěnému a moudrému magistrátu, rychtáři, radě a celé obci horního města Slavkova (Schlaggenwald) postoupil a přenechal své důlní pole zvané „Lagerwerk". Toto pole leží nad Engelhauskými poli (u Andělské Hory), při takzvané Schnitzerské cestě, a sousedí s výše zmíněnými Engelhauskými poli, mezi něž bylo dosud počítáno.
Pole přenechávám se vším právem, jaké k němu měli moji předkové i já sám, tedy s právem je držet, užívat a požívat, tak jak jsem je já sám dosud přejímal, spravoval a zastával – to vše nyní přechází do rukou magistrátu.
Vyhradil jsem si pouze právo odtěžit spodní rudu, která z pole ještě pochází; ostatní záležitosti byly ujednány oboustranně dohodnutými podmínkami.
Za pole jsem obdržel celkovou sumu 539 zlatých (k tomu ještě 1 zlatý takzvaných „volných peněz"). Tuto částku jsem přijal na své nynější potřeby a vyzvedl v plné výši, bez jakékoli srážky. Potvrzuji proto nejen přijetí peněz v nejzávaznější právní formě – vzdávám se přitom všech námitek, které by mohly platnost přijetí zpochybnit (že peníze nebyly skutečně vyplaceny, že šlo o předstíranou smlouvu, že věc proběhla jinak, než je zde uvedeno, i jakýchkoli jiných práv, jichž bych se mohl dovolávat) – ale postupuji magistrátu i samotné pole „Lagerwerk" se vším právem, které jsem k němu měl já i moji předkové.
Tímto se pole postupuje (cedíruje) tak, aby k němu nikdo jiný neměl žádný nárok. Má napříště navždy náležet magistrátu, který je smí spravovat mým dosavadním právem, dále je převádět a přepisovat s plnou právní mocí. Aby tato cesse i zápis do zdejší kontraktní a hypoteční knihy měly plnou průkaznost, jistotu a zajištění, podepsal jsem se vlastní rukou a přitiskl svou pečeť.
Dáno ve Slavkově dne 11. května léta 1719.
(pečeť) Já, Johann Friedrich Müller
---
Já, dole podepsaný, dosvědčuji vlastnoručním podpisem a přitištěním své pečeti, že tato platná cesse důlního pole „Lagerwerk", ležícího při kostelní (Kügl.) těžební dílně, obsahující doložku o vkladu do knihy, byla z pověření tohoto ctěného magistrátu skutečně zapsána do zdejší takzvané kontraktní a hypoteční knihy, a to pod číslem 4, folio 89, strana rubová, doslovně od slova ke slovu. Jednáno za zastoupení pana konšela Jana Mayera dne 23. května 1719.
(pečeť) Laurentius Fran. Roth, tehdejší městský písař, na věru (in fidem).
Na rubu listiny je poznámka: Johann Friedrich Müller / Cesse o důlním poli (Lagerwerk) / z roku 1719.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Já, níže podepsaný, tímto vyznávám za sebe, své dědice a nástupce, že jsem vysoce urozenému (cti hodnému, moudrému) magistrátu, rychtáři, radě a celé obci proti ní ležícího horního města Slavkova (Schlaggenwald) postoupil a přenechal své důlní (rýžovnické) pole „Lagerwerk", ležící nad Engelhauskými poli (u Andělské Hory), při Schnitzerské cestě, a sousedící s řečenými Engelhauskými poli, jež dosud bylo mezi nimi zahrnuto, se vším právem a spravedlností, tak jak je drželi, užívali a požívali moji předkové a jak jsem je já sám převzal, spravoval a zastával, to vše k rukám magistrátu.
[…] Pouze spodní zrno (rudu), které z toho pochází, jsem si vyhradil odtěžit; co je k navrácení [zpětné], [… za podmínek oboustranně ujednaných …]. Úhrnem to činí brutto: Summa činí pět set třicet devět zlatých (539 zl.) [a vedle toho 1 zl. „volných peněz"]. Tuto sumu, kterou jsem na své nynější potřeby přijal a v plné výši (bez srážky) vyzvedl, tímto nejen co do příjmu v nejzávaznější právní formě, s zřeknutím se námitky nevyplacených peněz (exceptio non numeratae pecuniae), předstíraného kontraktu (simulatus contractus), že věc tak a nikoli jinak proběhla (rei non sic sed aliter gestae), jakož i všech právních dobrodiní, jež by mi mohla připadnout (beneficiis quibuslibet) [potvrzuji], nýbrž také ono pole „Lagerwerk" se vším právem a spravedlností, jak jsem je já i moji předkové drželi a požívali, tímto i postupuji (cessí), a to tak, že kdokoli jiný nemá k němu nic nárokovat; aby řečené pole bylo na věčné časy magistrátu náležitě přiřčeno a aby tentýž magistrát mohl mým právem nakládat a [s pravomocí postoupit] je převést a přepsat, s mocí práva, takže tato cesse a [zdejší] kontraktní a hypoteční kniha [skrze vklad – intabulaci] dále nabude průkaznosti, jistoty a zajištění. Na důkaz toho jsem se vlastnoručně podepsal a přitiskl svou pečeť. Dáno ve Slavkově dne 11. května léta 1719.
(pečeť) Já, Johann Friedrich Müller.
Že tato platná cesse o důlním poli „Lagerwerk", ležícím při [kostelní těžební dílo / „Kügl." dílo], jež v sobě obsahuje klauzuli o vkladu (clausula intabulandi), byla mocí tohoto chvályhodného magistrátu do zdejší tzv. kontraktní a hypoteční knihy pod číslem 4, folio 89, strana verso, od slova ke slovu vložena (intabulována), to vlastnoručním naším podpisem a přitištěním své pečeti dosvědčuji, zastupuje pana konšela (konzula) Jana Mayera, dne 23. května 1719.
(pečeť) Laurentius František Roth, t. č. městský písař, na věru (in fidem).
[Na rubu / hřbetní záznam:] Johann Friedrich Müller / Cesse o důlním poli (Lagerwerk) / Vol. léta 1719
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Ich Endes Unterschriebener bekenne hiermit vor mich, meine Erben und Erbnehmer, daß ich einen [Edl. Wohlweisen?] Wohledlen Magistrat, Richter, Rath und [die ganze?] gesambte gegen Bergstadt Schlaggenwald mein über den Engelhaus Aeckern, an dem Schnitzer Weg gelegenes, und an besagte Engelhaus Aecker angrenzendes Lagerwerks=Feld, welches bißher mit unter denen begriffen ist, mit allem Recht und Gerechtigkeit, wie und meine Vorfahren solches besessen, genossen, genutzt und gebraucht, ich solches eingenommen, vorgestanden und verwaltet habe, zu händen des Magistrats [… abgetreten und überlassen …]
[…] außer das daraus bestehende untere Korn s[oll wol?], hab ich mir abzuschneiden vorbehalten, [/] so wieder ruckstellig, [… gedingen und bedingungen [?] beÿderseits überlassen …] und in Summa gildet brutto: Summa thuet Fünfhundert neun und dreÿsig Gulden [Sind: neben 1 fl. Frey geldt?], welche Summa, weilen ich zu meinen jetzigen [Sachen?] empfangen, und ohne Abgang erhoben; thue also nicht nur über den Empfang in beständigster Form Rechtens [/] mit renunciation der Exception non numeratæ pecuniæ, simulati contractus, rei [non?] sic sed aliter gestæ und allen [Rechten?] und mir [zu] erstatten kommen Können beneficiis [… quibuslibet …], sondern auch [überlasse?] dem Lagerwerks=Feld mit allem Recht und Gerechtigkeit, wie ich und meine Vorfahren solches besessen und genossen, auch [hiermit?] cediren, also zwar daß deren welcher nichts zu prätendiren haben, [… daß gemeldte deren zu ewigen Zeiten anstatt Selb=]gehörig gestellt, [und] dasselbe vor meinen Rechten ob= und [… cum auctoritate cedendi …] denn vermelten Magistrats es und überschreiben, mit Rechtens gewalt, daß solche Cession und das [hiesige?] Contract und [… Hÿpothec=Buch …] Eintrag [/] durch Einverleibung weiter Bekant, [Connoßer?] Sicherheit und Bestellung deßen, hab ich mich [eigen]händig unterschrieben und mein Petschaft [beÿgedruckt?], geschehen Schlaggenwald den 11ten May Ao 1719.
(L.S.) Ich Johann Friedrich Müller
Eß bündigsteß Cession, über ein an denen [Kirchl. Zeche?] Kügl. Zech [Feld?] gelegenes Lagerwerk[s] Feld, welche Clausulam intabulandi in sich enthält, auch [krafft?] dießes Löbl. Magistrats [in deß?] allhiesige, also intitulirte Contract und Hÿpothec Buch sub Num: 4 folio 89 pagina vers: von Wort zu Wort intabuliret worden, dießes mit eigenhändiger nostra Unterschrift und Verdrückung meines Petschaffts attestiren, stehen [/] [E. Löbl. Magistrats] supplente Dno Consule Joanne Mayer den 23. May 1719.
(L.S.) Laurentius Fran: Roth p.t. Stadtschreiber in fidem.
[Rückseite / Dorsalvermerk:] Johann Friedrich Müller / Cession über ein Lagerwerk[s Feld] / Vol. Ao 1719
Listina města Horní Slavkov č. 1881
Jan Jiří Trötscher, purkmistr a lékárník v Horním Slavkově, činí před městským soudem v Horním Slavkově poslední vůli.
Datace: 02.10.1719
Listina je poslední vůlí (testamentem) Johanna Georga Wepfera, purkmistra a lékárníka v Horním Slavkově, sepsanou 2. října 1719 a veřejně vyhlášenou před radou 16. ledna 1721. Wepfer v ní odevzdává duši Bohu, žádá řádný křesťanský pohřeb, odkazuje peněžní částky na zbožné účely (jezuitským otcům a do Chlumu Svaté Maří po 500 zlatých) a rozděluje skrovné jmění, dům a movitosti mezi manželku Alžbětu a děti; listina je bohužel místy poškozená (uříznutý okraj), takže některá jména a podrobnosti zůstávají nejisté.
Poslední vůle purkmistra a lékárníka Johanna Georga Wepfera ze Slavkova (Horního Slavkova), 1719
Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého.
Johann Georg Wepfer, purkmistr a lékárník, se ve svém úvodu zamýšlí nad pomíjivostí života: od Adama a Evy je každému člověku souzeno zemřít, a v tomto „slzavém údolí" pozemského světa není nic jistějšího než smrt – zato nic nejistějšího než hodina, kdy přijde. Proto se rozhodl, dokud je ještě, jak doufá, zdravého těla i rozumu, sepsat řádný testament, aby po jeho smrti nevznikaly spory a svár o jeho skrovné jmění. Činí tak ze svobodné vůle a v podobě, jakou vyžaduje právo a obyčej svobodného horního města Slavkova, aby jeho vůle byla co nejpevnější a nejtrvalejší.
Za prvé – o duši a těle: Až si ho Bůh všemohoucí dříve či později podle své nevyzpytatelné vůle povolá z tohoto slzavého údolí, poroučí svou duši do jeho rukou jako rukou Stvořitele a Vykupitele a pokorně prosí, aby ji z milosrdenství přijal na milost. Své tělo pak odkazuje zemi, aby bylo pohřbeno řádným křesťanským způsobem.
Za druhé – o odkazech na zbožné účely: Ohledně bednářského cechovního práva a s pamatováním na duše v očistci nařizuje, aby se s jeho věcmi naložilo tak, jak se u zesnulého souseda v cechu sluší. Ze svého zanechaného jmění odkazuje:
- velebným otcům (patrně z Tovaryšstva Ježíšova) do Sacletru [?] – 500 zlatých,
- Panně Marii do Chlumu Svaté Maří (Maria Kulm) – rovněž 500 zlatých.
K oběma odkazům přidává nejponíženější prosbu, aby jakmile budou peníze na obou místech zaplaceny, byly vykonány i za něj a za jeho zesnulou manželku (blahé paměti).
Za třetí – o domě a movitostech: Odkazuje se na dřívější testament ohledně movitých věcí, které se v něm nacházejí – tato pasáž je bohužel na okraji listiny poškozená a čitelná jen útržkovitě. Dále je řeč o domě, který zastavil (zahypotekoval) ctihodnému městskému soudu, přičemž si podíly na něm vyhrazuje pro vlastní obživu a bydlení. Zmiňuje se dcera Anna Markéta jako dědička, avšak přesné znění této pasáže se kvůli poškození textu nedochovalo celé.
Za páté / za šesté (číslování v této části chybí, patrně jde o pokračování): Řeč je o plodinách a jejich rozdělení mezi jmenované dědice rovným dílem – i tady je pravý okraj listiny uříznutý, takže podrobnosti (mimo jiné zmínka o švagrovi a o třech ženách-dědičkách i o jistém Laurentiu Franciscovi) zůstávají jen útržkovité.
Za sedmé / naposled: I tento oddíl je na okraji poškozen. Z dochovaného textu vyplývá, že Wepfer pamatuje na své čtyři dosavadní milé děti:
- Johanna Kryštofa Wepfera, měšťana pražského,
- dceru paní Marii Magdalenu (Wepferovou?),
- paní Marii Alžbětu Massaurckovou (?),
a spolu s nimi i na svou manželku Alžbětu – všem určuje rovný díl dědictví. Vyjadřuje nepochybnou naději, že se o dělení mezi sebou spravedlivě dohodnou, a žádá, aby jeho zesnulou manželku zahrnuly do svých modliteb. Za svou naprostou vůli prohlašuje, aby ta, jež nese jeho jméno – Marie Alžběta (paní Forsterová?) – spolu se švagrem jako jeho milí dědicové a noví nabyvatelé (statečku?) byli všichni jakožto dědicové z pozůstalosti (ex massa haereditaria) řádně pamatováni a nikdo z nich nebyl opomenut.
Za čtvrté – o nákladech na pohřeb: Uvádí, že má u pana Johanna Georga Wepfera pohledávku 70 zlatých za přenechanou pozůstalost, kterou snad neodpustí, avšak tak, aby to nemohlo být celkově zpochybněno – konec této věty je opět uříznut.
Závěrečná ustanovení: Za vykonavatele své poslední vůle jmenuje a co nejposlušněji žádá ctihodný purkmistrovský úřad podle zdejšího městského obyčeje a ctihodný městský soud. Vyhrazuje si právo tuto poslední vůli kdykoli podle libosti upravit, zmenšit nebo rozšířit. Žádá, aby listinu, vlastní rukou podepsanou, opatřili obvyklou pečetí městského soudu, uzavřeli ji a na jeho prosbu uložili u ctihodného magistrátu k zachování a potvrzení; u magistrátu si zároveň co nejponíženěji vyprošuje právní pomoc v této věci.
Stalo se v císařském a královském svobodném horním městě Slavkově, dne 2. (?) měsíce října roku 1719.
(L.S. – červená pečeť)
Johann Georg Wepfer, lékárník (vlastnoruční podpis)
Svědci:
- Johann Conrad Latour (?), přísežný radní, jako svědek.
- Laurentius Franciscus Rother (?), přísežný městský písař téhož místa, jako svědek.
Publikační doložka (latinsky, přeloženo): Tento sepsaný testament byl vyhlášen na plném zasedání městské rady před purkmistrem panem Ferdinandem Josefem Mayerem (?) dne 16. ledna 1721. Podepsán: Laurentius Franciscus Rother (?), městský písař téhož místa.
Rubová (dorsální) poznámka: Poslední vůle pana purkmistra Johanna Georga Wepfera, podaná a vzatá do akt dne 2. října 1719. (červená pečeť)
---
Poznámka: Listina je na několika místech poškozená (uříznutý okraj papíru), takže některé pasáže – zejména části třetího, pátého/šestého a sedmého bodu – zůstávají čitelné jen útržkovitě. Nejistá jména a čísla jsou v textu ponechána s otazníkem tak, jak je uvádí předloha, aby nebyla domýšlena.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Závěť purkmistra a lékárníka Johanna Georga Wepfera ve Slavkově (Horní Slavkov), 1719.
#
Ve jménu nejsvětější, trojjediné a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého.
Protože jsem já, níže podepsaný, uvážil, že od prvních lidí počínaje [tj. od Adama a Evy] a u všech tvorů, ba i u člověka, není nic jistějšího, než že je mu souzeno zemřít — neboť v tomto slzavém údolí pomíjivého světa není nic jistějšího než smrt, a naproti tomu nic nejistějšího než hodina smrti — chci proto, abych předešel všelijakým sporům a svárům, jež by mohly po mém úmrtí vzniknout ohledně skrovného jmění, jež jsem za svého krátkého života zanechal a jímž mě Bůh všemohoucí požehnal, řádně sepsaným testamentem neboli poslední vůlí, a to dokud jsem ještě, jak doufám, zdravého těla i rozumu, [… zkráceně: prohlašuji, že tak činím ze své svobodné vůle, při zdravém rozumu, v té formě a způsobem, jak to vyžaduje právo a obyčej tohoto císařského a královského svobodného horního města Slavkova, aby to bylo co nejpevnější a nejtrvalejší …], pořídit, jak níže následuje. A to:
Za prvé (Primo): Kdyby si Bůh všemohoucí dříve či později podle své božské a nevyzpytatelné vůle vyžádal mou ubohou duši z tohoto slzavého údolí, poroučím ji do jeho rukou jakožto rukou jejího Stvořitele a Vykupitele, prose ho z hloubi srdce co nejpokorněji, aby ji podle svého velikého milosrdenství milostivě přijal na milost; mé pak zesnulé tělo aby bylo navráceno zemi, jeho cudné matce, jak vyžaduje řádný křesťanský pohřeb a jak si přeji mít. A proto:
Za druhé (Secundo): Ohledně bednářského cechovního práva a se zvláštním pamatováním na duše v očistci výslovně nařizuji, [… zkráceně: aby se s těmito věcmi naložilo tak, jak se sluší u zesnulého souseda a jak je v cechu obvyklé …]; za sebe a ze svého zanechaného jmění odkazuji velebným otcům [Tovaryšstva Ježíšova?] do Sacletru[?] pět set zlatých ❌ a dále k Panně Marii do Chlumu (Maria Kulm / Chlum Svaté Maří) rovněž pět set zlatých, s nejponíženější a nejposlušnější prosbou, aby — jakmile budou peníze z toho i onoho místa zaplaceny — byl [vykonán odkaz] za mě i za mou zesnulou manželku [blahé paměti].
Za třetí (Tertio): V dřívějším testamentu [… okraj uříznut] ohledně movitostí, jež se v něm nacházejí, [… zkráceně, okraj uříznut: o skrovných movitých věcech a jak s nimi naložit …]; a [ohledně domu], který jsem ctihodnému městskému [soudu] zastavil (zahypotekoval), [přičemž] mé domovní podíly [… uříznuto] jsou mi vyhrazeny k mému obživení a obývání [… uříznuto]; Anna Markéta [jeho dcera, jakožto …] [… uříznuto], jeho dcera jako [dědička] v mé [pozůstalosti?] [… uříznuto].
[Za páté / za šesté:] Předně ohledně plodin, v nichž [… mého švagra?] do druhého [… zkráceně, pravý okraj uříznut: rozdělení movitostí a plodin mezi jmenované dědice rovným dílem; pořízeno, jak se má vše spravedlivě rozdělit …]; a poté, aby se ony [tři?] ženy [dědičky] [… uříznuto] … Laurentius František [?] [… uříznuto].
[Za sedmé / naposled:] [… zkráceně, pravý okraj uříznut: ustanovení o dědicích a o tom, že vše má zůstat při těchto dílech, ledaže by se prokázalo jinak …]; pilně, jak ve dne, tak v noci [o mě pečovali], vedle svých dalších čtyř předchozích milých dětí, totiž Johanna Kryštofa [Wepfera], měšťana v Praze, mé [dcery?] paní Marie Magdaleny [Wepferové?] a paní Marie Alžběty Massaurckové[?], spolu s matkou Alžbětou, rovným dílem; přesto však s nepochybnou nadějí jsem je tak ustanovil a nařídil, aby tytéž rovným dílem — kromě toho, co je vyhrazeno — k mé cti případně, co je nezbytné, přijaly a byly oprávněny si rozdělit, mohly a směly. A pokud jde o toto rozdělení, [… zkráceně], a aby mou zesnulou manželku zahrnuly do svých zbožných modliteb; přičemž je má naprostá vůle, aby ta, jež nese mé jméno, Marie Alžběta [paní Forsterová?], švagr jakožto mí milí dědicové a noví nabyvatelé [statečku?], aby všichni jakožto dědicové ex massa haereditaria byli pamatováni a nebyli opomenuti.
Za čtvrté (Quarto): Co se týče nákladů na můj pohřeb, mám nyní od pana Johanna Georga Wepfera pohledávku 70 zlatých za přenechanou [pozůstalost?], a tuto snad [neprominu], avšak [aby] to vcelku nemohlo být zpochybněno, [… uříznuto].
[Závěr, levý sloupec:] [Jmenuji a volím] ctihodný purkmistrovský úřad podle zdejšího městského obyčeje a ctihodný městský soud, jež co nejposlušněji žádám [za vykonavatele] této své poslední vůle — kterou si vyhrazuji kdykoli (toties quoties) podle libosti uspořádat, stanovit, zmenšit či rozmnožit, jakýmkoli způsobem — a aby tuto mou poslední vůli, vlastní rukou mnou podepsanou, opatřili svou obvyklou pečetí městského soudu a uzavřeli ji, a aby ji na mou poslušnou prosbu uložili u ctihodného magistrátu k jejímu zachování a potvrzení; přičemž tímto u ctihodného magistrátu co nejponíženěji vyprošuji v této věci pomoc práva. Stalo se v císařském a královském svobodném horním městě Slavkově, [dne 2.?] měsíce října roku 1719.
(L.S. — červená pečeť)
Johann Georg Wepfer, lékárník (vlastnoruční podpis)
Svědci:
Johann Conrad Latour[?], přísežný radní jako svědek.
Laurentius František Roth[er?], přísežný městský písař téhož místa jako svědek.
[Publikační doložka, latinsky:]
Tento sepsaný testament byl publikován v plném zasedání rady před [nastupujícím?] purkmistrem panem Ferdinandem Josefem Mayerem[?] dne 16. ledna 1721.
Laurentius František Roth[er?], městský písař téhož místa.
[Rubová strana / dorsální poznámka:]
Poslední vůle pana purkmistra Johanna Georga Wepfera, podaná a vzata do akt (dignosirována) dne 2. října 1719.
(červená pečeť)
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Testament des Bürgermeisters und Apothekers Johann Georg Wepfer in Schlackenwald (Horní Slavkov), 1719.
#
In Nahmen der allerheyligsten Dreyeinig=unzertheilten Dreyfaltigkeit, Gott des Vaters, Sohns und des H[eiligen] Geistes.
Demnach ich endes unterschriebener betrachtet, wie daß von dem ersten hin und der [= Adam und Eva], und alle Creaturen, ja der Mensch nicht mehr gewiß ist als zu sterben geordnet, ist, als in dem Jammerthal dieser vergänglichen Welt nichts gewisser ist als der Tod, hingegen nichts ungewisser als der [Tod-]Stund, daß ich [demnach? mich] zu Verhütung allerley Irrung und Zwietracht, so sich nach meinem tödtlichen Abgang [unter? großen?] meines [Beschwerens? wegen] meiner wenig Zeit-hinterlassen Vermögen mit denen mich Gott der Allmächtige gesegnet, ereignen möchte, hiermit durch ein ordentlich geschriebenes Testament oder letzten Willen, dieses auch hiermit, wie [weilen?] ich zur Zeit jedoch [gesunden? Leibes] und [Verstandes?] [… stručné: prohlášení, že tak činí o své svobodné vůli, při zdravém rozumu, v té formě a způsobu, jak to vyžaduje obsah práva, a podle obyčeje této císařské a královské svobodné horní města Schlackenwald (Horního Slavkova), aby to bylo co nejpevnější a nejtrvalejší …] soll, kan und mag, oder gelegt. Nemblich:
Primo. Infall Gott der Allmächtige über kurz oder lang mit meiner armen Seele nach seinem Gött[lichen] unerforsch[lichen] Willen, aus diesem Jammerthal abfordern wird, so will ich dieselbe in seine, als ihres Schöpfers und Erlösers Macht=Hände, von Grund meines Herzen demüthigst bittend, er wolle dieselbe nach seiner großen Barmherzigkeit erbarmig zu Gnaden aufnehmen, meinen abgeleibten Leib aber der Erden, ihrer keuschen Mutter [Schoß? zurückgeben], wie es mit ein ordentliches christliches Begräbnis erfodert, und gehört haben will, und derowillen pro:
Secundo. Die Bött[icher-] Gerechtigkeit mit einem von mir abgesonderten armen Seelen in Specie ❌ expresse geordnet, [… stručné: ohledně řemeslného/cechovního práva (bednářského) a zádušních záležitostí — má se s tím naložit tak, jak se sluší u zemřelého souseda, jak je v cechu obvyklé …] daß er mit in Gesund tauge in der käis= und königlichen Stadt abgerichten habe; als vor mich, und meinem hinterbliebenen Vermögen denen Herren Patribus [Soc[ietatis] Jesu?] nacher Sacletru[?] Fünf hundert gülden ❌ dann nacher U[nser] L[ieben] Fr[au] Maria Chulmb [= Maria Kulm / Chlum Svaté Maří] gleichermaßen Fünf hundert gülden mit ganz untertänig gehorsamster Bitt, so bald nun ein= und anderer Orth des Geld abgestattet sein wird, auch des Ziels vor mich und mein verstorbenes Weib [seel.]
Tertio. In Ersten T[esta]ment der [früheren? … cut] zu meinen [… cut] sich darinnen [befindlichen Mo]bilien, wir [meinen?] mit dem geringen [… cut] Bestehe inner [… cut] inner weß na[ch …] [welches mit …] auch so gleich oder [in einer] offenen Situation [… cut] dem löbl[ichen] Stadt[gericht?] verhypotheciert [meine] Häuser=Stücken [… cut] ist mir zu m[einem? Unter-]halt= und [Wohnung] vorbehalten [… cut] Anna Margaretha [ihre Tochter, als …] [… cut] ihre Tochter als [Erbin] in meiner so[… cut]
[Quinto / Sexto:] Erstlich der früch[te?] in welch[em] daß [meiner? …] meines Schwagers [?] in das andere [… stručné, okraj uříznut: rozdělení movitostí a plodin mezi jmenované dědice rovným dílem; pořízeno o tom, jak se má vše spravedlivě rozdělit …] und demnach sich die [drei?] Weiber [Erbinnen?] [… cut] den einen alle[n …] Laurentius Franc[iscus] [?] [… cut]
[Septimo / ultimo:] [… stručné, pravý okraj uříznut: ustanovení o dědicích a o tom, že vše má zůstat při těchto dílech, ledaže by se prokázalo jinak …] und fleißig, so wohl tag=als nächtlich gepflogen, und gewartet, nebst ihren andern 4 vorigen lieblichen Kinder benannt Johann Christoph [Wepfer] zu Prag Bürger, meiner [Tochter? …] Frau Maria Magdalena [Wepferin? Bedlerin?] und Frau Maria Elisabetha Massaurckin[?], sambt der Mutter Elisabetha, zu gleichen Theilen, jedoch ungezweifelter [Hoffnung], solchergestalt eingesetzt und verordnet haben, auch daß sich dieselbe zu gleichen Theilen, außer was sich [vor]behalten, zu meiner Ehre[n] nothdürftig etwann angenommen berechtiget sein möchte, theilen haben, können, und mögen, welcher dieser repartition willen sich oben vor selbst gebührlicher = und nach weß meiner abgeleibten Weib in ihr andächtig gebeth einzuschließen Kinder werde gemüthsöchten[?] wisser werden, dabey dann mein gänzlich Will, daß meines Nahmens Maria Elisabetha [Frau Forster?] Schwager als meinen lieben Erben und Neuerwerber Klaidels[?] sie sämbtlich Erben ex massa haereditaria zu ged[enken? …] unbedacht hinterstellen sollen.
Quarto. Was und so viel ob mein pro begräbnis unkosten betrifft, nun will ich anjetzt von H[errn] Johann Georg Wepfer 70 fl wegen überlassener [Erbschaft?] zu prätendiren [habe], diese mit etwann Verzicht nicht [werde], doch solches überhaupt bestritten werden können, und [… cut]
[Eschatokoll, linker Block:] [Ich ernenne und erwähle zu] löbl[ichen] Bürgermeister=Ambt, dem hiesig Stadtgebrauch nach, und die löbl[iche] Stadtgericht, gehorsambst ersuchter letzte[r Wille], welche dieses meinen letzten Willen, so ich mir zu ordnen, zu setzen, zu mündern oder mehren auch alle weiß toties quoties reservirt haben will, nebst mir aigenhändig unterschrieben, mit ihro gewöhnlichen Stadtgerichtssiegel verschließen=und zu seiner löbl[ichen] Mag[i]strat unbeschützhalb Manuteneny=und confirmation willen, auf mein gehor[sames] Bitten depositiret haben, nebst dann den selbst hiermit seiner löbl[ichen] Magistrat und [demütigsten] dießfällig hilfe rechtens imploriret habe. So geschehen in der käis[erlichen] und königl[ichen] freyen Bergstadt Schlackenwald, [den 2ten?] Monaths Octobr[is] im 1719ten Jahr.
(L.S. — rotes Siegel)
Johann Georg Wepfer, Apotheker (eigenhändige Unterschrift)
Zeugen:
Johann Conrad Latour[?], i[uratus] Rathsverwa[ndter] als Zeug.
Laurentius Fran[ciscus] Roth[er?], i[uratus] Stadtschreiber ibidem als Zeug.
[Publikationsvermerk, lateinisch:]
Publicatum hoc testamentum scriptum in pleno consessu senatus coram haerede[?] Consule D[omi]no Ferdinando Josepho Mayer[?], die 16 Januarij 1721.
Laurentius Fran[ciscus] Roth[er?], Stadtschreiber ibidem.
[Rückseite / Dorsalvermerk:]
Herrn Bürgermeister Johann Georg Wepfer letzter Will, eingelegt und zu Acta dignosiret[?] den 2ten Octobr[is] 1719.
(rotes Siegel)
Listina města Horní Slavkov č. 1882
Lukrécie Gareisová z Horního Slavkova potvrzuje, že 50 zlatých, které si vyžádala z pozůstalosti po svém bratrovi, bude užívat jen pro svoji potřebu a pouze s vědomím jeho dětí.
Datace: 20.10.1719
Listina z 20. října 1719, sepsaná ve Slavkově (Schlaggenwald), zachycuje prohlášení Johanna Gabriela Garische a jeho rodiny o vyzvednutí 50 zlatých, které mu zůstaly po zesnulém otci uloženy u zesnulého bratra. Peníze chtěl použít patrně na zařízení vlastního domku a k vyzvednutí si vyžádal vědomí a svolení vrchnosti. Zápis stvrzují svými podpisy Lucretia, Maria Magdalena, Johann Gabriel a Maria Regina Garischovi a je opatřen červenou pečetí.
Já, níže podepsaný, tímto prohlašuji, že mi po mém zesnulém otci zbylo ještě 50 zlatých, uložených u mého již zesnulého bratra – patrně jde o peníze pocházející z otcova statku (Schlößhof). Tyto peníze nyní potřebuji, protože musím něco vynaložit na zařízení vlastního domku. Rozhodl jsem se proto společně se svými dětmi tyto peníze vyzvednout, a to s vědomím a svolením vrchnosti, aniž bych se tím čehokoli, byť sebemenšího, zřekl bez jejího vědomí a vůle. Poněvadž tato záležitost náleží k jeho zaopatření, podepisuji se já i mé děti vlastní rukou a podpisem.
Dáno ve Slavkově (Schlaggenwald), dne 20. října 1719.
Podpisy:
- Lucretia Garischová
- Maria Magdalena Garischová
- Johann Gabriel Garisch
- Anna Maria Garischová
- Maria Regina Garischová
[červená pečeť]
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Já, níže podepsaný, vyznávám, že mám ještě 50 zlatých po svém zesnulém otci [z otcova statku / Schlößhofu (?)] uložených u svého nebožtíka bratra. Proto tyto peníze nyní potřebuji a něco z nich musím vynaložit na zařízení vlastního domku [?]. Usnesl jsem se tedy společně se svými dětmi tyto peníze s vědomím a svolením vrchnosti vyzvednout, aniž bych se kohokoli i v sebemenší věci zřekl bez jejich vědomí a vůle. A protože to náleží k jeho zaopatření [?], podepisuji se já spolu se svými dětmi vlastní rukou a podpisem.
Dáno ve Slavkově (Schlaggenwald), dne 20. října 1719.
[Podpisy:]
Lucretia Garischová [?]
Maria Magdalena Garischová [?]
Johann Gabriel Garisch [?]
Anna Maria Garischová [?]
Maria Regina Garischová [?]
[červená pečeť]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Ich Endes Vnderschriebner bekhenne, daß ich von meinem verstorbenen Vatters Schlößhof [?] habe noch 50 fl. bey meinen geldtseeligen brüder ligent gehabt, dahero ich dann solches anietzo bedürfftig bin, vndt zu meinem aigenes häußl-stehen [?] etwaß darzu thun nöthen habe, so habe ich mich, nebst sambt meinen Kindern, beschloßen, solches geldt mit Obrigkeit Wißen vnd Willen herauß zu nehmen, vndt mich keiner ohne d[as] geringst[e] zu begeben, ohne ihr Wißen vnd Willen. So dann solches zu seiner Verschorgung [?] gehöret, so will ich mich sambt meinen Kindern mit Handt vndt Vnderschrifft Vnderschreiben. Actum Schlaggenwaldt, d[en] 20 Octob[ris] 1719.
[Unterschriften:]
Lucretia Garischin [?]
Maria Magdalena Garischin [?]
Johann Gabriel Garisch [?]
Anna Maria Garischin [?]
Maria Regina Garischin [?]
[rotes Siegel]
