Počátek farních matrik, luteránský Slavkov
Stránka stručně zmiňuje, že od roku 1602 se ve Slavkově vedou farní matriky, a z nich lze usuzovat, že město bylo v té době nakloněno luteránskému (evangelickému) vyznání.
Od roku 1602 začínají slavkovské farní matriky. Z nich lze zároveň usoudit, že Slavkov byl v té době přikloněn k luteránskému (evangelickému) náboženství.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
Od roku 1602 začínají slavkovské farní matriky. Z nich lze zároveň usoudit, že Slavkov byl v té době přikloněn k luteránskému (evangelickému) náboženství.
Listina města Horní Slavkov č. 867
Dorota Köppelová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Heyera a Adama Trötschera, purkmistrů, Jana Kuglera, rychtáře, Kašpara Härtla, magistra Šalamouna Klingeisena a Samuela Mayße, radních, Matouše Rittera, městského písaře, a Davida Ortegela, městského syndika v Horním Slavkově, místo svého zrušeného testamentu z 6. srpna 1601 novou poslední vůli.
Datace: 26.08.1602
Testament z roku 1602 sepsaný Dorotou, vdovou po Hansi Köppelovi, bývalém purkmistrovi Slavkova – ruší svou dřívější závěť a nově upravuje majetkové poměry a odkazy pro děti, sourozence a příbuzné. Listina obsahuje 18 číslovaných odkazů (legátů), z nichž se část dochovala jen jako nadpisy bez textu, protože chybí protější strany listu. Dochované odkazy uvádějí konkrétní jména příbuzných (Anna, Sebastian a Christoph Köppel, Uršula, Margareta, Magdalena aj.) a částky v zlatých a tolarech, včetně nadací na kostel, školu a špitál pro chudé.
Listina č. 194, datovaná rokem 1602, je nadepsána „Testament paní Köppelové". Jde o poslední vůli Doroty, pozůstalé vdovy po panu Hansi Köppelovi, bývalém purkmistrovi horního města Slavkova (Schlackenwald).
Testament začíná obvyklým vzýváním Nejsvětější Trojice – Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha svatého – a úvodní úvahou, jak bývá u tehdejších závětí zvykem: protože smrt je jistá, ale její hodina nejistá, má si každý člověk včas urovnat své časné (pozemské) záležitosti, aby po jeho odchodu nevznikaly mezi pozůstalými spory a nesváry.
Dorota, vdova po Hansi Köppelovi, k tomu píše, že si toto vzala k srdci a – dosud při zdravém rozumu, i když stižena tělesnou nemocí – se rozhodla vypořádat, jak má být po její smrti naloženo s ní i s dětmi, které po jejím zesnulém milém manželovi zůstaly.
Text se dále odkazuje na dřívější, již dříve sepsaný testament. Dorota vysvětluje, že jej tehdy sepisovala v tíživé době – byla stižena tělesnou chorobou a zároveň zarmoucena nedávným úmrtím svého milého pána – a proto v něm shledala některé body a články, které bylo třeba opravit. S vědomím svých přátel a po plné poradě proto ve svobodném horním městě Slavkově, dne 13. téhož měsíce, svůj dřívější testament výslovně odvolala, zrušila a revokovala. Nový testament pak sepsala při zdravém rozumu, dobrovolně, nenuceně a bez cizího vedení, v nejpevnější a právně nejplatnější podobě, platné před všemi soudy, církevními i světskými – tak, aby bylo jasné, jak se má do budoucna, po její smrti, zacházet s jejími i s příbuznými a pokrevními přáteli jejího zesnulého milého pána.
Poté následuje opětovné vzývání „z hloubi srdce" a odevzdání duše: Dorota poroučí svou duši Bohu, aby v okamžiku, kdy bude oddělena od jejího smrtelného těla, byla přijata do nejmilostivějších rukou Otce, Syna a Ducha svatého a spočinula na věky věků v klínu a ochraně Nejsvětější Trojice. Své tělo pak odkazuje k počestnému pohřbu podle chvályhodného zvyku u zdejšího kostela, po boku svého milého pána a ženicha.
Dále následuje odkaz na Boží vůli a na svého zesnulého manžela (text je zde poškozen a nesouvislý).
Poznámka k dochování: dále v listině následuje řada číslovaných odkazů (legátů) – celkem 18 článků. U levé strany listu se dochovaly téměř úplně články 1, 2, 3, 7, 8, 9, 13, 14, 15, 16 a 17; články 4, 5, 6, 10, 11, 12 a 18 jsou dochovány jen jako nadpisy u hřbetu knihy, jejich text stál na protějších, nezachycených stranách a je tedy ztracen.
Jednotlivé odkazy (legáty), jak se dochovaly:
1. Za prvé – odkaz nejbližším přátelům/příbuzným; text u hřbetu je uříznutý a nedochoval se.
2. Za druhé – veškerý nemovitý majetek (dům, dvůr, pole, patrně louky, zahrady) i další majetek má po Dorotině skonu zůstat pozůstalému dítěti (dětem): polovina připadne paní Anně, patrně vdově po Niclasi Pharinovi, a druhá polovina dětem pozůstalým po nebožtíku Sebastianu Köppelovi a jeho bratru Kryštofu (Christophu) Köppelovi. Tito dědicové – děti i vnuci – se mají o majetek přátelsky rozdělit mezi sebou.
3. Za třetí – vše, co po Dorotině smrti bude v hotovosti a stříbrném náčiní, odkazuje (patrně svému zesnulému) milému pánu a jeho služebníkům; další text je na tomto místě příliš hustý a nečitelný.
4.–6. Za čtvrté, páté a šesté – dochovaly se pouze nadpisy, text byl na protější, nezachycené straně a je ztracen.
7. Za sedmé – oněch dříve jmenovaných pět tisíc zlatých, spolu s dalšími (patrně) třemi sty zlatých, má zůstat u dědiců nedotčeno, ponecháno v jejich správě. Každoročně z úroku, který z této sumy poplyne, má připadnout Dorotě částka (patrně několik desítek) zlatých. Dále je zmíněna nadace na epitaf a dvě stě tolarů, které mají být věnovány kostelu, škole a špitálu pro chudé lidi, a rovněž na vyučování dětí.
8. Za osmé – mému zesnulému milému pánu, respektive mnou potvrzeným přátelům a příbuzným, má připadnout odkaz na jeho epitaf a dvě stě tolarů jako nadace na určitý rok a den (přesné podmínky se nedochovaly).
9. Za deváté – níže následující legáty, čerpané z (oněch) pěti tisíc zlatých, mají být po Dorotině skonu vyňaty a vyplaceny, a to jakožto odkaz jejího zesnulého milého pána.
10.–12. Za desáté, jedenácté a dvanácté – dochovaly se pouze nadpisy, text na protější straně chybí.
13. Za třinácté – dceři Uršule (Vrsule), dětem pozůstalým po nebožtíku (patrně) Michalu Degroltovi – jmenovitě Johannovi, který z nich ještě žije – odkazuje jedno sto pětadvacet zlatých.
14. Za čtrnácté – svému zesnulému milému bratranci, respektive příbuzným třetího kolena, kteří jsou jí nejblíže spřízněni, odkazuje jedno sto pětadvacet zlatých.
15. Za patnácté – Anně, pozůstalé vdově po nebožtíku Martinu Vogelovi, jinak zvané (patrně) Pharerin, své také milé sestře – nebo není-li již na živu, jejím vlastním dětem a nejbližším přátelům – odkazuje jedno sto pětadvacet zlatých.
16. Za šestnácté – Anně, manželce Jiřího (Georga) Lautnera, nebo po jejím skonu jejím pozůstalým dětem, odkazuje padesát zlatých.
17. Za sedmnácté – Franzi Laurentii (jméno nejisté), dcerám nebožtíka pana Hanse Köppela, jmenovitě věrným Margaretě a (patrně) Magdaleně Köppelovým, které jsou s jejím zesnulým milým pánem i s ní samotnou příbuzensky spřízněny, odkazuje padesát zlatých. Nebudou-li již na živu, má tato částka připadnout jejich nejbližším přátelům.
18. Za osmnácté – dochoval se pouze nadpis, text na protější straně chybí.
Na konci listiny následovala obvyklá závěrečná formule s potvrzením poslední vůle, ta se však na dochovaných pruzích listiny již nezachovala a není čitelná.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[V záhlaví:] č. 194 — 1602 — „Testament paní Köppelové"
Ve jménu Nejsvětější, vysoce velebené, nerozdílné Trojice, Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha svatého, amen.
[Předmluva/protokol:] Jelikož [...] celé lidské pokolení [...] [podléhá ve svých?] tělech a nade všemi námi [stojí] časná smrt; uváží-li se dále, že není nic jistějšího než ona, avšak nic nejistějšího než hodina [smrti], vyžaduje proto nejvyšší nutnost na každém člověku, aby se na to [připravil] a byl pohotov, [a aby] též ohledně časných statků, jež mu [všemohoucí] Bůh z milosti propůjčil a udělil, učinil [takové] pořízení, aby se po jeho smrtelném odchodu předešlo všelijaké nejistotě, sváru a nesvornosti [mezi] domem a dětmi [...] a aby byly urovnány.
Proto i já, Dorota, pozůstalá vdova po nebožtíku panu Hansovi Köppelovi, bývalém purkmistrovi [zde] [v horním městě] Slavkově [Schlackenwald], vzala jsem to k srdci, a jsem tudíž ještě za časné [nepřítomnosti nemoci?] a [při] dobrém [rozumu] [...] a podle své mateřské povinnosti [pořídila o tom], jak se má po mé smrti naložit se mnou a s dětmi pozůstalými po mém [zesnulém] milém pánu [...] náležitým způsobem [...] [zřídila tento testament].
[Odkaz na dřívější testament:] Poněvadž jsem však tehdy byla stižena časnou tělesnou chorobou [...] a též [kvůli] smrtelnému odchodu svého [zesnulého] milého pána [...] obtížena nesnázemi a zármutkem, [shledala jsem] ohledně svého tehdy zřízeného posledního pořízení čili testamentu [...] [za potřebné a radno] některé body a články v něm opravit. Pročež jsem to s vědomím svých [přátel] a po plné poradě [zde] v chvályhodném svobodném horním městě Slavkově dne 13. [dne] téhož měsíce [...] svůj dřívější testament a poslední vůli opět odvolala a tutéž zrušila, kasírovala, revokovala. A [...] při zdravém rozumu, dobrovolně, nenuceně a bez cizího [mužského?] vedení či návodu, též za času a ve dnech, kdy [...] s ohledem na všelikou nebezpečnost svého těla, [...] v nejpevnější a právně nejplatnější formě a způsobu, jak to před všemi a každými soudci a soudy, církevními i [světskými], platí a [náleží], tuto svou poslední vůli, pořízení a ustanovení, [jak] se má napříště po mé smrti [mezi] mými [...] a přáteli a pokrevními příbuznými mého [zesnulého] milého pána v jednom i druhém zachovávat, potvrdila [...] a [jak] dále následuje, dala sepsat [...]
[Opět vzývání:] A z hloubi svého srdce [...]
Poté poroučím svou duši [Bohu], [...] v kterýžto čas [...] bude oddělena od mého smrtelného těla, do nejmilostivějších [rukou] [...] Otce, [...] Syna [...] a [...] Ducha svatého [odevzdávám], a tak do [obecného?] klína a ochrany Nejsvětější Trojice, vysoce velebené na věky věků, [aby] mé tělo [...] [bylo přijato]; a chci, aby totéž [...] podle chvályhodného zvyku [...] u zdejšího [...] kostela, [...] [vedle] mého milého pána [a] ženicha, počestně pohřbeno bylo.
Dále a poté [...] [poroučím se] [...] [vrchnosti?] Boží a [...] svého [...]
[Následuje uspořádaná řada číslovaných odkazů/legátů. Zachyceny (levé strany) jsou články 1, 2, 3, 7, 8, 9, 13, 14, 15, 16, 17 téměř úplně; články 4, 5, 6, 10, 11, 12, 18 se objevují jen jako nadpisy u hřbetu, jejich text je na nezachycených protějších stranách.]
1. Předně [...] [odkaz nejbližším přátelům/příbuzným; text u hřbetu uříznut] [...]
2. Za druhé. Vše, co je v nemovitém majetku, jako dům, dvůr, pole, [louky?], zahrady [...] [a] jiný [movitý majetek], má po mém skonu [zůstat] [pozůstalému] dítěti[?]: polovina paní Anně, [vdově?] po Niclasi Pharinovi[?], a druhá polovina dětem pozůstalým po nebožtíku Sebastianu Köppelovi a jeho bratru Kryštofovi (Christophovi) Köppelovi; a ti se mají přátelsky, děti i vnuci, mezi sebou rozdělit.
3. Za třetí. [Co] po mém smrtelném odchodu bude v hotovosti a stříbrném náčiní [k dispozici], to [odkazuji] svému [...] milému pánu a jeho [...] [odkaz ohledně hotovosti a stříbra; text hustý].
4. Za čtvrté. [Nadpis; text u hřbetu uříznut] [...]
5. Za páté. [Nadpis; text u hřbetu uříznut] [...]
6. Za šesté. [Nadpis; text u hřbetu uříznut] [...]
7. Za sedmé. Oněch dříve jmenovaných pět tisíc zlatých — z [...] též [tři?]sta zlatých [...] — má u [...] mých dědiců [na radu?] [nedotčeno] zůstat a každoročně [...] Dorota z [úroku], jenž z toho připadne, jakožto [...]cet zlatých [...]. — [Dále:] na epitaf a dvě stě tolarů [...] [na] kostel, školu [...] a špitál pro chudé lidi [...] a na [vyučování dětí?] věnováno býti má.
8. Za osmé. [Mají] mému [zesnulému] milému pánu [...] mnou potvrzení přátelé a příbuzní [...] [odkaz] [...] na jeho epitaf [...] [a] dvě stě tolarů, [...] [nadace] na rok a den [...].
9. Za deváté. [Mají se] [napřed?] níže následující legáty, z [...] pěti tisíc zlatých, po mém skonu [...] vyňaty [být], [...] jakožto [...] mého [zesnulého] milého pána [...].
10. Za desáté. [Nadpis; text u hřbetu uříznut] [...]
11. Za jedenácté. [Nadpis; text u hřbetu uříznut] [...]
12. Za dvanácté. [Nadpis; text u hřbetu uříznut] [...]
13. Za třinácté. Mé dceři Uršule [Vrsula], dětem pozůstalým po nebožtíku [Michalu Degroltovi?], Johannovi, jenž z nich ještě žije, jedno sto pětadvacet zlatých.
14. Za čtrnácté. Mému [zesnulému] milému bratranci [...] [příbuzným] třetího kolena, kteří jsou nejblíže [...] spřízněni, jedno sto pětadvacet zlatých.
15. Za patnácté. Anně, pozůstalé vdově po nebožtíku Martinu Vogelovi, jinak zvané Pharerin[?], mé též milé sestře, anebo [není-li] již na živu, jejím vlastním dětem a nejbližším přátelům, jedno sto pětadvacet zlatých.
16. Za šestnácté. Anně, manželce Jiřího (Georga) Lautnera, anebo po jejím skonu jejím [...] pozůstalým dětem, padesát zlatých.
17. Za sedmnácté. Frantz Laurentia[?], dcerám nebožtíka pana Hanse Köppela, totiž [...] věrným Margaretě (Margreth) a Magd[aleně?] [Köppelovým?], jež jsou s mým [zesnulým] milým pánem [...] a se mnou [...] spřízněny, [...] padesát zlatých. — Nebudou-li však již na živu, má to [...] připadnout jejich nejbližším přátelům[?].
18. Za osmnácté. [Nadpis; text u hřbetu uříznut] [...]
[Následovala obvyklá závěrečná formule s potvrzením poslední vůle; na zachycených pruzích již dále nečitelná.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Oben am Kopf:] No. 194. — 1602 — „Testament der Fr. Köppel"
Mit dem Namen der Allerheiligsten, Hochgelobten, Unzertheilten Dreyfaltigkeit, Gottes des Vatters, Gottes des Sohnes und Gottes deß Heiligen Geistes, Amen.
[Vorrede/Protokoll:] Seit der [allerheiligsten?] [Anordnung?] [...] daß das ganze menschliche Geschlecht [...] [seinen?] Leibern, und über uns allen [steht?] der zeitliche Tod; darnach zu untersuchen, daß nichts gewissers ist als derselbe, aber nichts Ungewissers denn die Stunde [des Todes?]. Darumben ein jeglicher Mensch höchster Notdurfft erfordert, daß er sich darauf [richte] und gefaßt mache, [erschienlichen?] [...] auch mit den zeitlichen Gütern, so ihm der [...] [allmächtige?] Gott aus Gnaden verliehen und beschert, [solche] Verordnung thue, damit nach seinem tödlichen Abgang allerlei Ungewißheit, Hader und Uneinigkeit [unter] Hauß und Kindern [...] vermieden [und] hingelegt werden möge.
Daher auch ich, Dorothea, weiland Herrn Hans[en] Köppels, gewesenen Burgermeisters [allhier?] [zur Bergstadt?] Schlackenwald [seligen?] hinterlassene Wittib, solches zu Gemüth gezogen, und bin dahero noch bei zeitlicher Abwesenheit [Anfechtung?] und [bei] guten [Sinnen?] [...] und meiner mütterlichen Pflicht [...] gemäß und meiner, [wie] es nach meinem Absterben mit mir und meines [...] [seligen?] lieben Herrn hinterlassenen Kindern gehalten werden soll, [...] Inhalts und [gebührlicher Weise?] [...] beschaffen [...] [Testament aufgerichtet].
[Folgende Bezugnahme auf ein früheres Testament:] [...] Weil ich aber damals mit zeitlichem Leibsgebrechen [...] auch [wegen?] meines [seligen?] lieben Herrn tödlichem Abscheiden [...] mit Abkommens- und Bekümmernis beladen gewesen, [habe ich] und meines damals aufgerichteten letzten Willens oder Testaments [...] [etliche Puncta und Artikel?] darinnen zu corrigiren [...] für notwendig und rathsam erachtet. Als habe ich solches mit meiner [Freunde?] Vorwissen und vollem Rath [hier] zur löblichen freien Bergstadt Schlackenwald, den 13. [tag] desselben Monats [...] vorgehabtes Testament und letzten Willen wiederum abgefordert, dasselbige casirt, cassirt, revocirt. Und mich [...] folgender [...] Vernunft, gesunder Leibes [...] vollmächtig, ungezwungen und ohne [männliche?] Anleitung oder Unterweisung, auch [bei] Zeit und Tagen, da ich [allerwege?] und aller [Gefährlichkeit] meines Leibes halber, [...] in der allerbeständigsten und rechtbeständigsten Form und Maß, als solches vor allen und jeden Richtern und Gerichten, christlichen und [weltlichen], dignus [würdig] und [...], diesen meinen letzten Willen, Ordnung und Geschäft, [wie es] in künftig nach meinem Absterben [zwischen?] meinen [...] und meines [seligen?] lieben Herrn Freunde und Blutsverwandten [...] in einem und andern soll gehalten werden, confirmirt [...] und [...] hernach folget, verzeichnen lassen [...]
[Wiederholung der Anrufung:] Und vor Grund meines Herzens, [...]
Nach diesem [befehle?] ich meine Seele [Gott], [...] zu welcher Zeit [...] bei meinem sterblichen Leib ab[...] gesondert wird, in die allergnädigsten [Hände] [...] des Vatters, [...] des Sohnes [...] und [...] des Heiligen Geistes [empfehle?], und also in den [allgemeinen?] Schoß und Schirm der Allerheiligsten Dreyfaltigkeit hochgelobt in alle Ewigkeit, [von] meinem Leib [...] [angenommen], und will, daß derselbe [...] löblichem Gebrauch nach [...] zu einer gar [christlichen?] Kirche allhier [...] [bei meinem] lieben Herrn [und?] Bräutigam ehrlich begraben werde.
Weiter und nach diesem ich, als meiner [...] der [...] [Obrigkeit?] Gottes, und meines Todes Bräutigam [...] befehle, [...] [will?] mir [seinem?] Gebot, [...] meiner zeitlichen, [...] meines [seligen?] lieben Herrn und Hauß[wirthes?] Vater [...]
[Es folgt die geordnete Reihe der nummerierten Vermächtnisse/Legate. Erfaßt (linke Seiten) sind die Artikel 1, 2, 3, 7, 8, 9, 13, 14, 15, 16, 17 fast vollständig; die Artikel 4, 5, 6, 10, 11, 12, 18 erscheinen nur als Überschriften am Bundsteg, ihr Text steht auf den nicht miterfaßten Gegenseiten.]
1. Des Erstlichen [...] [Vermächtnis an die nächsten Freunde/Blutsverwandten; Text am Bundsteg abgeschnitten] [...]
2. Zum Andern. Soll alles, was an liegenden Gründen, als Hauß, Hof, Felder, [Wiesen?], Gärten, [...] [und] andere [Habe], nach meinem Ableben [...] [hinterbleibendem] Kind[?] [verbleiben]: der halbe Theil Frauen Anna, Niclas Pharin[?] [Wittib?], und der andere halbe Theil Sebastian Köppel und seines Bruders Christoph Köppels seligen hinterlassenen Kindern, und dieselben freundlich, Kinder und Kindes-Kind, mit einander theilen.
3. Zum Dritten. [Was] nach meinem tödlichen Abscheiden an Baarschaft und Silbergeschmeid [vorhanden], dasselbe [will ich] meinem [...] lieben Herrn und seinen [...] Diener[n?] [...] [Vermächtnis betr. Bargeld und Silber; weiterer Text dicht].
4. Zum Vierten. [Überschrift; Text am Bundsteg abgeschnitten] [...]
5. Zum Fünften. [Überschrift; Text am Bundsteg abgeschnitten] [...]
6. Zum Sechsten. [Überschrift; Text am Bundsteg abgeschnitten] [...]
7. Zum Siebenden. Soll[en] die vorbenannten fünf tausend Gulden — von [meinem?] [...] auch [drei?]hundert Gulden [...] — bei [...] meiner Erben [...] Rath [unangetastet?] bleiben, und jährlich der Tag [...] Dorothea, von einem [danach] fälligen Interesse als [...]zig Gulden, [...] und [unvermögend?], [...] meiner [...] [drei?]hundert [...] [Stiftung]. — [Ferner:] zu einem Epitaphium und zweihundert Thaler, [...] [an] eine Kirche, Schule, [...] und das Hospital [für?] arme Leut, [...] und [Kinder?][lehr] zugewendet werden.
8. Zum Achten. Soll[en] meinem [seligen?] lieben Herrn, [...] mir confirmirte, [...] Freunde und Verwandte [...] [Vermächtnis] [...] zu seinem Epitaphium [...] [und] zweihundert Thaler, [...] [Stiftung] jähr und Tag [...].
9. Zum Neunten. Soll[en] [nach diesem?] [zuvor] nachfolgende Legata, von einem [...] fünf tausend Gulden, nach meinem Absterben unterrichtet und ausgenommen [werden], [...] als meines [seligen?] lieben Herrn [...].
10. Zum Zehenten. [Überschrift; Text am Bundsteg abgeschnitten] [...]
11. Zum Eilften. [Überschrift; Text am Bundsteg abgeschnitten] [...]
12. Zum Zwölften. [Überschrift; Text am Bundsteg abgeschnitten] [...]
13. Zum Dreizehenden. Meiner Vrsulen [Ursula], Tochter, [Michel Degrolt?] selig hinterlassung Kindern, Johann derselben, noch im Leben und nu[n], Einhundert fünf und zwanzig Gulden.
14. Zum Vierzehenden. Meines [seligen?] lieben Vetters [...] dritthalbes Blutsfreunde[s], welche das nächste [...] verwandt [...], Einhundert fünf und zwanzig Gulden.
15. Zum Fünfzehenden. Anna, Martin Vogels selig hinterlassene Wittib, sonst Pharerin[?] genannt, meiner auch lieben Schwester, oder [da sie?] nit mehr im Leben, ihren leiblichen Kindern und nächsten Freunden, Einhundert fünf und zwanzig Gulden.
16. Zum Sechzehenden. Anna, Georgen Lautners eheliche Hausfrauen, oder nach ihrem Absterben ihren [...] verbleibenden Kindern, Fünfzig Gulden.
17. Zum Siebenzehenden. Frantz Laurentia[?], weiland Herrn Hansen Köppels seligen Töchter[n], und zwar [...] vielfältiger treuer Margreth und Magd[alena?] [Köppels?], so [meinem?] [seligen?] lieben Herrn, [...] und mir in [...] verwandt, [...] sonsten [...] Fünfzig Gulden. — Da sie aber [nimmer?] bei [...] leben, soll es [...] [auf?] ihre nächsten Freunde fallen[?].
18. Zum Achtzehenden [Überschrift; Text am Bundsteg abgeschnitten] [...]
[Hieran schloß sich die übliche Schlußformel mit Bestätigung des letzten Willens; auf den miterfaßten Streifen nicht weiter lesbar.]
