Kaple Na vršku a první kostelní účetnictví
Stránka popisuje historii kaple Na vršku (Hübel) u Horního Slavkova, která stála už roku 1674 na jiném místě než později – poblíž důlních šachet. Zmiňuje se tradice každoročního procesí 1. května s mší a kázáním konaným na tomto vrchu.
Kaple Na vršku (Hübel) stála již roku 1674, ovšem ne na pozdějším místě, nýbrž na vrchu nedaleko důlních šachet. Již tehdy se každoročně 1. května konalo procesí nahoru a tam se sloužila mše a kázání.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
Kaple Na vršku (Hübel) stála již roku 1674, ovšem ne na pozdějším místě, nýbrž na vrchu nedaleko důlních šachet. Již tehdy se každoročně 1. května konalo procesí nahoru a tam se sloužila mše a kázání.
Stránka pokračuje v seznamu slavkovských farářů (od 9. do 17. v pořadí, roky 1674–1838) a dále shrnuje hospodářské a církevní dějiny města: výnosy z těžby cínu v letech 1601–1774, odkazy a nadace (kaple sv. Josefa, Leibitzká kaple, kašna), stavbu farního kostela od roku 1679, úder blesku do kostela roku 1689, zřízení pohřebních bratrstev a povolení vařit pivo faráři, i osvobození Slavkova od ubytování vojska roku 1702.
Seznam slavkovských farářů pokračuje.
9. V roce 1674 byl ve Slavkově farářem (patrně děkanem) Franz Hegner. Sídlil ve Slavkově od 19. února 1674. Církevní jmění tehdy činilo 158 zlatých. Zemřel a byl pohřben v kostele 26. ledna ve věku 77 let.
10. V roce 1683 nastoupil Sigismund Tillingen (zemřel 7. března 1692).
11. V roce 1692 se stal farářem (jméno je nejisté, snad Saubrach nebo Zaunbrach), zemřel 25. srpna 1707.
12. V roce 1708 nastoupil Franz Paul Wild (zemřel 29. srpna 1723).
13. V roce 1724 potvrdil císař Karel VI. Jakuba Zöhnera farářem ve Slavkově (zemřel 17. ledna 1766).
14. V roce 1766 jmenovala vrchnost (patrně Marie Terezie) faráře, jehož jméno je nejisté (snad Christof Skaut) [zemřel 25. května 1785].
15. V roce 1785 zvolil slavkovský magistrát farářem pana Antona Steinmaiera (zemřel 31. ledna 1795).
16. V roce 1795 dne 11. března zvolil slavkovský magistrát farářem pana Franze (jméno nejisté, snad Possheuer), který zemřel 13. července 1837.
17. V roce 1838 dne 23. ledna byl na jeho místo dosazen (jméno není v přepisu čitelné) prostřednictvím děkana, který je pisatelem této pamětní knihy.
Dále následuje přehled těžby cínu ve Slavkově, který probíhala od roku 1601 do roku 1774:
- V roce 1601 vytěžil Slavkov 1530 centů cínu a 807 centů tzv. Schörlu (odpadní rudy), prodávaných po 24½ zlatých.
- V roce 1602 to bylo 2261 centů cínu a 791 centů Schörlu.
- V roce 1603 pak 2029 centů cínu a 1193 centů Schörlu, po 30 zlatých; téhož roku bylo ve slavkovských dolech vytěženo 41 marek stříbra. Důl (patrně u Schlaggrünu) toho roku vydal 39 marek stříbra.
- V roce 1604 činila těžba 2182 centů cínu a 952 centů Schörlu.
- V roce 1622 přibylo ke slavkovskému cínu ještě 25 marek stříbra. Poznamenává se, že tento důl ležel mezi Slavkovem a Krásnem (Schönfeld) a byl kvůli vysokým nákladům na čerpání vody opuštěn.
- Kolem roku 1652 těžba cínu značně poklesla.
- V roce 1658 vytěžily Slavkov a Krásno 1203 centy cínu.
- V roce 1661 to bylo 522 centů po 75 zlatých.
- V roce 1671 se vytěžilo znovu 1196 centů.
Úhrnem se za 173 let, od roku 1601 do roku 1774, vytěžilo 143 316 centů cínu, tedy v průměru přes 821½ centu ročně.
V roce 1658 dne 22. července ustanovil slavkovský magistrát tehdejšímu faráři panu Tomáši Polgarovi plat: farář měl ze zdejší obecní pokladny mimo jiné dostávat týdně 5 zlatých 8 krejcarů, čili ročně 266 zlatých 56 krejcarů hotově (odkaz na H.G.L. Tom. I. str. 6).
Na druhé straně stránky pak následují další zápisy:
V roce 1666 nechal pan Hans Schmidt zhotovit u kaple kovovou kašnu (Gandelmann), aby voda byla řádně opatřena a chráněna (str. 19, a Pfarrbrief Fundatoris str. 13).
Leibitzká kaple stála již v roce 1674, avšak nikoli na místě, kde stojí dnes, nýbrž u ulice/příkopu uvnitř tzv. Künstlerschachtu. Při ní se každoročně 1. května konalo procesí či pouť, spojené s kázáním a bohoslužbou (H.G.L. Tom. I. str. 43).
V roce 1679 dne 4. května byla za velkého faráře (děkana) Franze Hegnera zahájena stavba kostela. Církevní jmění tehdy činilo přibližně 158 zlatých (H.G.L. Tom. I. str. 10).
V roce 1685 odkázal pan Georg Schmidt 100 zlatých jako kapitál (H.G.L. Tom. I. str. 113). V roce 1687 nechal pan Georg Leonard Mayer, hutmann, vystavět kapli svatého Josefa a na její vydržování věnoval 100 zlatých (H.G.L. Tom. I. str. 11).
Kolem roku 1690 vzalo počátek zdejší evangelické hnutí (patrně Landwehrschaft) — text je na tomto místě nejasný (H.G.L. Tom. I. str. 11).
V roce 1689 dne 3. srpna udeřil blesk do farního kostela a zapálil černá boží muka či oltář (text je na tomto místě nečitelný).
V roce 1700 nechal pan Georg Leonard Mayer, děkan a nejstarší člen obce, vyzdvihnout zdejší pohřební bratrstva a staral se, aby město, obec i ostatní kostely byly v dobrém a vznešeném stavu. Tento záměr mu byl (podle nejasného textu) buď doporučen, nebo zamítnut, a nechal zhotovit zvon. O tomto zvonu se poznamenává, že byl v roce 1813 přelit (patrně ve Schlaggenwaldu) (H.G.L. Tom. II. fol. 9).
V roce 1700 dne 9. září bylo slavkovskému faráři povoleno loketským komorním úřadem dvakrát ročně vařit pivo, aby si tím přivydělal na pohřby a podobné výdaje (H.G.L. str. 42, Tom. I., srov. str. 48). Připsaná poznámka z roku 1836 uvádí, že vaření piva je dnes již zrušeno, avšak určité jmění zůstává zatíženo výkupní částkou 10 zlatých konvenční mince (srov. str. 198 a 199).
V roce 1702 dne 14. března osvobodil císař Leopold Slavkov jako poddanské město od povinnosti ubytovávat vojsko, aby se tím nepoškozovalo hornictví, které přináší celé zemi velký prospěch (H.G.L. Tom. I. fol. 118). Slavkov tak byl zcela osvobozen od ubytování vojska, s výjimkou případu vyšší moci (casus vis majoris).
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
[Levá strana — pokračování seznamu farářů (č. 9–17), okrajové letopočty: 1674, 1601, 1838 aj.]
9. V roce 1674 byl [vikářem?] ve Slavkově [děkan?] Franz Hegner. Tento [vikář?] sídlí v [kostele?]. [Okraj: 9. far. Hegner; — [Heineisreuth?] a [zavedení děkanátu?] [?] [počato?]. — Sídlel ve Slavkově od 19. úno. 1674 [?].] [Pozn.: Církevní jmění obnášelo dle [záznamu/Rechnung?] 158 zlatých; [zemřel?] [pohřben?] v kostele 26. led., ve [stáří?] 77 let.]
10. V roce 1683 [?] Sigismund Tillingen. ([křížek] 7. břez. 1692.) [Okraj: 10. Sigism. Tillingen.]
11. V roce 1692 [děkan/farář?] [Saubrach/Zaunbrach?]. ([křížek] 25. srp. 1707.) [Okraj: 11. far. [Zaunbrach?].]
12. V roce 1708 Franz Paul Wild. ([křížek] 29. srp. 1723.) [Okraj: 12. Fr. Paul Wild.]
13. V roce 1724 [potvrdil?] [?] Karel VI. [na?] [obročí?] Jakuba Zöhner za [vikáře?] ve Slavkově. ([křížek] 17. led. 1766.) [Okraj: 13. Jak. Zöhner.]
14. V roce 1766 jmenovala [vrchnost/Maria Theresia?] [?] [děkana?] Christof [?] [Skaut?] [vikářem?] tamtéž. ([křížek] 25. kvě. 1785.) [Okraj: 14. far. Skaut.]
15. V roce 1785 zvolil [chvályhodný?] slavkovský magistrát pana Antona Steinmaiera za [vikáře?]. ([křížek] 31. led. 1795.) [Okraj: 15. Ant. Steinmaier.]
16. V roce 1795 dne 11. března byl [chvályhodným?] slavkovským magistrátem zvolen za [vikáře?] pan Franz [Possheuer?]. ([křížek] 13. čvc. 1837.) [Okraj: 16. far. [Possheuer?].]
17. V roce 1838 dne 23. ledna byl prostřednictvím [děkana?] [pisatele?] této pamětní knihy tamtéž [dosazen?] [?]. [Okraj: 17. [?].]
[Okraj: 1601 — Slavkov od r. 1601 do 1774 [vyrudil?] cín.]
[Tabulka výnosů cínu a Schörlu, drobným písmem:]
V roce 1601 vyrudil Slavkov 1530 [centů?] cínu a [Schörlu?] 807, [úhrnem?] [?] á 24½ fl;
1604 — 2182 — 952;
1603 — 2029 — 1193 — á 30 fl. [číselné údaje]
V témže roce bylo ve slavkovských dolech [vyrudeno?] 41 marek (Mark) [stříbra/Frankenzilber?]. [?]
V roce 1602 vyrudil Slavkov 2261 [centů?], a [Schörlu?] 791 [centů?].
Roku 1603 [vyrudila?] [chodba/Gewerken?] [sv.?] Barbara [?] [Schlaggrün?] 39 marek [stříbra?].
V roce 1622 [se?] ke slavkovskému cínu [získalo?] [?] 25 marek [stříbra?]. [Pozn.: Tento [důl/Schlaggrün?] mezi Slavkovem a Schönfeldem [?]; [?] [Schönfeld?]; [protože pro?] [vysoké náklady na čerpání vody?] [?] a [?] [byl opuštěn?].]
[Pokračování drobné tabulky:] V roce 1652 [?] cínu velmi [klesal/upadal?] [?]. — V roce 1658 vyrudil Slavkov a Schönfeld 1203 [centy?] cínu á [?] fl. — V roce 1661 vyrudil Slavkov a Schönfeld 522 centy á 75 fl. — V roce 1671 vyrudilo se opět 1196 centů. — Úhrnem se od r. 1601 do 1774, tj. za 173 let [?] [vyrudilo?] 143316 [centů?], tedy v průměru [na rok?] přes 821½ centů ročně. [?]
[Okraj: 1658 — [Cínový?] [vikář/Inspekt?] tamtéž [?] ze [zdejší?] obecní pokladny ročně 266 fl 56 kr hotově [pobírat?].]
V roce 1658 dne 22. čvc. [ustanovil?] [chvályhodný?] magistrát [k. poddanského?] města Slavkova [tamějšímu?] [dosavadnímu/zdejšímu?] [vikáři?] panu [?] Thom. Polgarovi [vyplácení?], [že?] [zdejší?] [vikář?] [tamtéž?] ze [zdejší?] obecní pokladny mezi jiným [příjmem?] též týdně 5 fl 8 kr, čili ročně 266 fl 56 kr hotově [obdrží?]. (H.G.L. Tom. I. pag. 6.)
[Pravá strana — okrajové letopočty: 1666, 1674, 1679, 1685, 1687, 1690, 1689, 1700, 1700, 1702]
[Okraj: 1666 — [Schmidt?] [zakladatel?] [?] u kaple [?].]
V roce 1666 dal pan Hans [Schmidt?] [zhotovit?] [Gandelmann?] [kovovou kašnu?] tamtéž [?] [?], aby [voda?] u [vchodu?] v [úctě?] byla [chována?]. Pag. 19. [a Pfarrbrief Fundatoris pag. 13.]
[Okraj: 1674 — Leibitzká kaple.]
Leibitzká kaple stála již roku 1674, avšak nikoli na východě, kde dnes stojí, nýbrž [na?] ulici/příkopu uvnitř [Künstlerschachtu?]. Při ní se ročně 1. května konala [procesí/pouť?], a tam se [sloužilo?] kázání a [bohoslužba?]. (H.G.L. Tom. I. pag. 43.)
[Okraj: 1679 — První kostel [počat?].]
V roce 1679 dne 4. května [se?] za velkého pana [vikáře?], [děkana?] Franze Hegnera, [počala?] stavba kostela. Církevní jmění obnášelo přibližně 158 zlatých. (H.G.L. Tom. I. pag. 10.)
[Okraj: 1685 — [Schmidt?] [zakladatel?] [?] 100 zl.; 1687 — kaple sv. Josefa [a okolnosti?].]
V roce 1685 odkázal pan Georg [Schmidt?] 100 zlatých, [úhrnem?] s [hlavnicí/kapitálem?]. (H.G.L. Tom. I. pag. 113.) — V roce 1687 dal pan Georg Leonard Mayer [vystavět?] [?] a [hutmann?] kapli sv. Josefa, k vydržování téže [věnoval?] 100 zlatých. (H.G.L. Tom. I. pag. 11.)
[Okraj: 1690.]
Kol té doby vzala [evangelická?] [?] [Landwehrschaft?] [?] svůj počátek [?]. (H.G.L. Tom. I. pag. 11.)
[Okraj: 1689 — Blesk udeřil do [farního?] kostela.]
V roce 1689 dne 3. srpna udeřil blesk do farního kostela, a vznítil černou [Boží muka?] [?] [oltář?]. [?]
[Okraj: 1700 — Vyzdvižena pohřební bratrstva (Begräbnisbruderschaften) [?].]
V roce 1700 dal pan Georg Leonard Mayer, [děkan?] a nejstarší [člen?] [obce?], zdejší pohřební bratrstva [vyzdvihnout?] [?], a [s tím nakládal/uvážil?], aby město, obec, jakož i jiné kostely byly v dobrém stavu [a vznešené?]. To mu bylo [poraděno/zamítnuto?], a [na?] [zvonu/Glöckner?] dal [vystavět?] [?] [?]. (H.G.L. Tom. II. fol. 9.) [Pozn., drobně: O tomto zvonu [?]; [v?] roce 1813 [přelit?]; [?] [Schlaggenwald?]; [?]. ]
[Okraj: 1700 — [Vikáři?] ve Slavkově povoleno týdně dvakrát [pivo?] vařit.]
V roce 1700 dne 9. září bylo slavkovskému [vikáři?] od k. [loketského?] [komorního/Banco?] [úřadu?] povoleno ročně dvakrát pivo vařit, aby si [z toho?] [na?] [pohřby?] [?] [vydělal?] [?]. (H.G.L. pag. 42. Tom. I. Srov. pag. 48.) [Okraj: 1700 — [Vikáři?] [vrchnost?] povolila [dvakrát?] vařit pivo; [příjem?] [z toho?] [?].]
[Pozn. 1836:] Dnes je [pivovar/vaření piva?] zrušeno; avšak —
Určité jmění je [z výkupu?] zatíženo, jež obnáší 10 fl konv. mince. (Srov. pag. 198 a 199.)
[Okraj: 1702 — Slavkov zcela osvobozen od ubytování vojska, vyjma casus vis majoris.]
V roce 1702 dne 14. března osvobodil císař Leopold k. [poddanské?] město Slavkov od břemene ubytování vojska (Militär-Einquartierung), aby se hornictví, jež celé zemi přináší tak velký prospěch, tím nepoškozovalo. (H.G.L. Tom. I. fol. 118 [?].) [Okraj: Slavkov je zcela osvobozen od ubytování vojska, excepto casu vis majoris.]
Listina města Horní Slavkov lio2521
Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova potvrzují Nicolausi Sü?ovi (nebo Hü?ovi) manželský původ a zachovalost.
Datace: 05.09.1674
Rodný, propouštěcí (manumisní) a doporučující list, který 5. září 1674 vydala rada svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald) Mikuláši Bießlovi. Purkmistr, rychtář a rada v něm na základě výpovědi svědků potvrzují jeho počestný manželský původ (rodiče Jan Bießl a jeho manželka, křest u sv. Jiří ve Slavkově) a propouštějí ho na svobodu, aby mohl být přijat do cechu či jiného počestného zaměstnání jinde. List zároveň žádá všechny úřady a stavy, aby Mikuláše Bießla přijímaly příznivě a nechávaly ho užívat výhod tohoto svědectví.
Rodný, propouštěcí (manumisní) a doporučující list císařsky a královsky svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald) pro Mikuláše Bießla, vydaný 5. září 1674.
My, purkmistr, rychtář a rada císařského a královského svobodného horního města Slavkova, tímto vyznáváme a dáváme na vědomí všem, jichž se to týče, následující.
Mikuláš Bießl nás požádal, aby mu k jeho vlastnímu užitku a prospěchu – a také proto, aby mohl být přijat do počestných řemesel, cechů a obchodů jinde – bylo vystaveno věrohodné osvědčení a řádná listina o jeho počestném původu a dobrém chování. Stalo se tak na přímluvu zdejších pánů Jana Reuthera a patrně Víta Matěje K[arla]. O jeho počestném původu jsme se totiž přesvědčili (v tomto místě je text listiny hustě psaný a místy nečitelný) a rozhodli jsme se vydat mu listinu potvrzenou naším komorním písařem a opatřenou tajnou pečetí, jak mu po právu náleží.
Proto jsme výše jmenované pány jako svědky v této věci pečlivě vyslechli a prošetřili. Ti před zdejším magistrátem – ve věrnosti své nejmilostivější vrchnosti a k podpoře práv Jeho Římské císařské Milosti – dosvědčili, že Mikuláš Bießl pochází z počestného a nepochybného rodu:
- Jeho příbuznými v manželství byli Jan Bießl a jeho manželská dcera N., oba zplození v manželství a pokřtění zde ve farním kostele sv. Jiří.
- Jejich synem je pak právě Mikuláš Bießl, rovněž zplozený v pravé křesťanské víře, německé národnosti, svobodný a nikomu poddansky nezavázaný, patřící sem ke křtu.
- Kmotry a křestními svědky při jeho křtu byli Mikuláš Bauer, Matěj Karl a N. – lidé počestní a řádného povolání – kteří dosvědčili, že jde o dítě manželské, jemuž se poté dostalo náležitých křesťanských svátostí.
Jakožto počestně zrozený a v manželství zplozený byl Mikuláš Bießl tímto listem propuštěn (manumitován), bez újmy na cti. Narodil se, respektive byl pokřtěn, v roce šestnáct set čtyřicet čtyři (údaj je v listině nejistý). K poctivému stavu i k spokojenosti obce se tímto svědectvím po právu vyhovuje každému, kdo žádá pravdivé potvrzení. Proto žádáme všechny a každého jednotlivě, ať jakéhokoli stavu či hodnosti, při příslušném úřadě (v listině je zmíněno dvanácté července jako narozený den – místo je nejasné). Nic jiného o něm není nám totiž známo, než co jsme takto shledali za pravdivé, [snad] třicet let před tímto vydáním listu.
Naším přátelským a horlivým přáním je, aby všichni – vysokého úřadu i nižšího stavu – kterým toto pravdivé svědectví přijde do rukou, je zachovávali se všemi zemskými výsadami a v plné milosti. Žádáme také, aby výše jmenovaného Mikuláše Bießla podle nejlepšího uvážení doporučovali dále a prokazovali mu milostivou, příznivou i obecnou podporu, aby mohl tohoto vyžádaného pravdivého svědectví užívat bez újmy. On sám to vděčně uzná, a my jsme kdykoli ochotni a připraveni prokázat jemu i jim oběma stejnou službu nazpět.
Na důkaz pravosti jsme k tomuto listu dali vědomě přitisknout tajnou pečeť obce města Slavkova. Dáno ve Slavkově pátého dne měsíce září léta Páně tisícího šestistého sedmdesátého čtvrtého po narození Krista, našeho Vykupitele a Spasitele.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Rodný, propouštěcí (manumisní) a doporučující list císařsky a královsky svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald / Horní Slavkov) pro Mikuláše Bießla, 5. září 1674.
My, purkmistr, rychtář a rada císařského a královského svobodného horního města Slavkova, činíme tímto známo a vyznáváme přede všemi. Poněvadž tento Mikuláš (Nicolaus) Bießl uznal za vhodné a ze své strany žádal, aby k vlastnímu užitku a prospěchu, a aby mohl být přijat do počestných řemesel (cechů), stavů a obchodů, potřeboval věrohodná osvědčení a řádnou listinu o svém počestném původu a dobrém chování: a to na přímluvu pánů [a předních?] Jana (Johanna) Reuthera a [Víta?] Matěje (Matthäuse) K[arla] zdejších, neboť o jeho počestném [původu] jsme se dověděli [… hustá, místy setřená kancelářská formule …] a aby mu byla vydána listina potvrzená [naším] písařem komory a [tajnou] pečetí, jak po právu náleží.
Pročež jsme výše jmenované pány [svědky] v této věci pečlivě vyzpovídali, prošetřili a vyslechli, kteří před [… svou nejmilostivější vrchností …] a k podpoře [práv] Jeho Římské císařské Milosti [… a k povinné službě …] zdejšímu magistrátu vypověděli a uvedli, [… že …] u řečeného Mikuláše Bießla [jest] počestný [původ] a nepochybná pokrevnost, [… přísaha … mocí zdejšího městského magistrátu …]. [Jest] manželský příbuzný Jan (Johann) Bießl [a] jeho v manželství zůstavená dcera [N.], oba zplozeni v manželství ve zdejším farním kostele u svatého Jiří (ad Sanctum Georgium); a potomně jejich syn Mikuláš (Nicolaus) Bießl, rovněž zplozen [v pravé křesťanské víře?], národa převážně německého, a to svobodný a nikomu [poddanský nezavázaný], [… příslušející sem ke křtu …]; a tomuto Mikuláši Bießlovi byli za kmotry a křestními svědky Mikuláš (Niclaus) Bauer [a] Matěj (Matthäus) Karl a [N.], počestní, řádného povolání, takže [… jest dítě manželské …], a jejich synu Mikuláši pak [byly] podle [křesťanského řádu] uděleny [svátosti].
V kterémžto stavu svatého manželství, jakožto počestně zrození a počestně v manželství [zplozeni], byl [bez újmy na cti?] propuštěn (manumitován). A jest [narozen / pokřtěn] nyní v [tisícím] šest set čtyřicátém [čtvrtém?] roce, a [k] poctivému [stavu] spolu s [obcí] ke spokojenosti, takže každému, kdo žádá pravdu, se tímto svědectvím po právu vyhovuje; protož žádáme [o to] všechny i jednoho každého [… podle stavu, hodnosti …] nebo důstojenství, jaké [mají], při příslušném [vysokém] úřadě [… dne dvanáctého července … narozen …]. Poněvadž nám tedy o nich není nic jiného známo, než co jsme za pravdivé zjistili, [… třicet let?] před tímto příchodem.
A jest naše přátelsky horlivé [přání] ke [všem i jednomu každému], ať vysokého úřadu či [nižšího stavu], kterým toto pravdivé svědectví přijde ke čtení, aby [jej] zachovávali se všemi [vysokými] výsadami [zemskými] a v plné milosti; ano aby též výše jmenovaného Mikuláše Bießla podle nejlepšího (de meliori) měli doporučena, prokazovali mu milostivou, příznivou i obecnou podporu, aby tohoto [žádaného] pravdivého svědectví bez újmy užíval; což on vděčně uzná, a my sami i jim oběma [potom] zase tím více vzájemně posloužiti vždy ochotni a hotovi jsme.
K pravému tomu osvědčení dali jsme na tento list vědomě přitisknouti [tajnou] pečeť obce města Slavkova a dáno ve Slavkově dne pátého měsíce září, po narození Krista, našeho Vykupitele a Spasitele, v tomto [tisícím] šest set sedmdesátém čtvrtém [roce].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Geburts-, Freilassungs- (Manumissions-) und Empfehlungsbrief der Kaiserlich- und Königlich freien Bergstadt Schlaggenwald für Nicolaus Bießl, 5. September 1674.
Wir Bürgermeister, Richter und Rath der Kayser- und Königlichen Freyen [Berg]Stadt Schlaggenwaldt thuen kundt und bekennen hiemit gegen Jedermänniglich. Demnach welcher dießer Nicolaus Bießl gut Erneßen [= Gutdünken] geben, vorgestalten er zu seinem eigenen Nutzen und Frommen, auch damit Er zu ehrlichen Profeßionen, Conditionen und Handlungen möchte auffgenommen werden, glaubwürdiger Attestata und ehrlicher [richtiger?] Urkundt seiner ehrlichen Herkunfft und Wohlverhaltens benöthigt wäre: So sind mit Vorstellung der Herren und [Vorlauffschen?] Johann Reuther und V[eit?] Matthäus K[arl?] allhier, kund deßelben, weil die uns seine ehrliche [Geburt] vernehmen, und [erbahert?] [… dichte, abgeriebene Kanzleiformel …] und so denen ihme Nicolao Bießl unter [unserer] Cammer Schreiber und Secret confirmirt[e] Urkund erhalten und seinem [Begehren?] schuldig.
Als haben wir die vorbenanten Herren [Zeugen] hierin fleißig erforscht, examinirt und befragt, welche bey ihrer [… allergnädigsten Herren …], und den die Beförderniß der Röm: Kays: May: [… und zu ihrem schuldigen …] Magistrat allhier zugethan und vernehmen, [… mit welchem …] der vorbeßagten Niclai Bießl [ehrliche Geburth] und endliche Herkunfft, [… Eyd … krafft dem Stadt-Magistrat allhier …]. [Es ist] ehelicher Vetter Johann Bießl [und] deßen ehelich hinterlaßenen Tochter [N.] eingelaßen [worden, beede] in hießiger Pfarr-Kirchen ad Sanctum Georgium ehelich [erzeuget], hernachmals deßen ihren Sohn Nicolaum Bießl, auch einem wahren [christlichen Glauben?] erzeuget, mehrer teutscher Nation, und doch frey und Niemandten [verbunden], [… und Tauffs … allhier zugehören]; und dieser Niclaus Bießl, [als] seind ihm vorgestanden und Tauff-Zeugen geweßen Niclaus Bauer [und] Matthäus Karl, und [N.], nach dem ehrlich, von aufrichtiger Profeßion, daß [… ein eheliches Kind …], dem ihrem Sohne Nicolao darnach den [… christlichen …] gemäßen [Wesen?] erfolgt.
In welchem Standt der heiligen Ehe sie [als ehrlich] gestalten, und ehrlich ehelich [Ehr- und Wehr-]los[?] manumittirt worden. So ist [er] anietzo [im] Sechs hundert vier und vierzigsten[?] Jahres [geboren / getaufft], und seindt [zu] aufrichtigem ehrländtisch[?] [Stande, samt] der [Gemeinde] ein Wohlgefallen, und sachamen[?] jedermänniglich [um die] Wahrheit mit dießem Testimonio billich befördert wird; als ersuchen wir [solches] alle und jede [… nach Standts, Dignitet …] oder [Würden] sie [seindt], bey der [respective hohen] Charge[?] [… den zwölfften Julii des … gebohren …]. Diewell denn ihnen [von] uns kein anderes [bekannt] als für wahr [erfahren], die dreißig [Jahr?] der Vor-Ankunfft.
Und ist [unser freundlich-]gefliessenes [Begehren?] an [alle und jede], die hohen Charge[?] und [niedrigen Stands] sie [seindt], bey [denen] dießes wahrhaffte Zeugnüß zu Lesen [vorkommt], [solchen] mit allen [hohen] Privilegiis [provincialibus] und allen Vollkommenen Gnaden zu halten; sondern [denen] auch mehrbenanten Nicolaum Bießl de meliori recommendirt sein laßen, gnädig, günstig auch und gemeinige Beförderung erzeigen, damit Er dießes [Begehrte] wahrhafften Zeugnüß in unverschmälerlich genüßen, deß wirdt Er danckbarlich erkennen, und wir sein selbst, und ihnen beeden [danach] mehr hinwiederumb zu erdienen, jederzeit erbötig und gefliessen.
Deßen zu wahrer Urkundt haben wir dießem Brieffschein gemeiner Statt Schlaggenwaldt Secret wißentlich auffdrucken laßen, und geben Schlaggenwaldt den Fünfften Monaths des Septembris, nach Christi unsers Erlösers und Seligmachers Geburth in dießem [Ein] Tausend Sechs hundert vier und Siebenzig[sten Jahr].
Listina města Horní Slavkov č. 1632
Anna Schlepperová činí za přítomnosti Volfa Striegela, rychtáře, Kryštofa Edlmana, soudního přísedícího, a Matyáše Lauera, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 31.07.1674
Listina zachycuje ústní vyhlášení poslední vůle vdovy Anny Löpperové, rozené patrně Wittichové, před slavkovským městským soudem roku 1674. Vdova v ní žádá o vypořádání bratrovy pozůstalosti a odkazuje část řemeslnického nářadí a deset zlatých hotových peněz, s prosbou o vrchnostenskou ochranu svého pořízení. Text je místy poškozen vodou, takže některé podrobnosti zůstávají nejisté.
Tato listina zaznamenává poslední vůli Anny Löpperové, vdovy rozené patrně Wittichové, kterou vyhlásila roku 1674 před slavkovským (Schlackenwaldským) městským soudem.
Anna Löpperová požádala, aby k ní bylo vysláno zdejší městské právo, aby před ním mohla podle zdejšího zvyku vyhlásit svou poslední vůli. Poté, co se náležitě řídila poučením, jež jí bylo dáno, oznámila, jak se má naložit s pozůstalostí – tato část textu je bohužel kvůli poškození vodou z velké části nečitelná.
Z dochovaného textu vyplývá, že Anna měla jisté právo na hotové peníze (bližší podrobnosti nelze kvůli poškození listiny rozeznat). Z tohoto důvodu poníženě prosila slovutný městský magistrát, aby pozůstalost (statek) jejího bratra byla vydána jedné straně, a to spolu s nářadím či náčiním a ještě jistou další částkou.
Za druhé chtěla část bratrova majetku – patrně řemeslnické nářadí – odkázat další osobě. Poté, co byl podle jejího příkazu majetek rozdělen a pořízení sepsáno, rozhodla se odkázat témuž druhou polovinu řemeslnického nářadí a k tomu deset zlatých hotových peněz. Současně poníženě prosila, aby této její poslední vůli byla poskytnuta vrchnostenská ochrana.
Stalo se ve Slavkově (Schlackenwaldu), posledního července roku 1674.
Listinu potvrdili svými podpisy:
- Wolfgang Steiner, tehdejší městský rychtář,
- Christoph [Edl?]m[…] (jméno nečitelné), přísedící,
- Matthias Claver, tehdejší (zatímní) městský písař.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Poněvadž Anna Löpperová, ovdovělá, rozená [Wittichová?], požádala, aby k ní bylo vysláno zdejší městské právo (městský soud), aby mohla podle zdejšího milého městského zvyku před nimi vyhlásit svou poslední vůli. Pročež táž s [náležitou vážností] [… vodní skvrna, několik slov nečitelných …], přesnému [poučení] vyhovujíc, oznámila, jak se to [poté s pozůstalostí?] mělo držet, totiž:
[… kvůli poškození vodou zčásti nečitelné …] jisté právo na [hotové?] peníze [?]. Z té příčiny [ona] poníženě prosila slovutný městský magistrát, aby [statek?] jejího bratra [jedné straně?] [spolu s …], spolu s [nářadím/náčiním?] a jistou [částku?] [vydat?] ráčili.
Za druhé chtěla rovněž [tento?] statek svého bratra [komusi … řemeslné nářadí?] [odkázat]. [… a poté, co z toho její příkaz …] [každému?] svou [vůli?] [?] a s [rozdělením majetku] ustanovila a [sepsala], chce témuž tímto odkázat onu druhou polovinu [řemeslného] nářadí a k tomu deset zlatých hotových peněz. S poníženou prosbou, aby této její poslední vůli byla poskytnuta vrchnostenská ochrana.
Stalo se ve Slavkově (Schlackenwald), posledního července roku 1674.
Wolfgang Steiner, toho času městský rychtář
Christoph [Edl?]m[…], přísedící
Matthias Claver, t. č. (zatímní) městský písař
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Demnach Anna deß Löpperin, Wittib gebohr.[ne] [Wittich?], gebetten, die Stadtgerichten alhier zu Ihr abzuordnen, damit Sie [ihrem] lieben Stadtgebrauch nach, vor denenselben ihren letzten Willen erklären [könne]. Alß hat selbe mit ver[wün]dig der [… Wasserfleck, mehrere Wörter unleserlich …] [?] [?] und [?], deutlichen [bericht] nachkommend, wie es [hernach mit dem Nachlaß?] solte gehalten werden, angezeigt:
[… durch Wasserschaden teilweise unleserlich …] ein zimliches Recht, an [Baar?]geldt [?] [?]. Dieserwegen thäte die [Sie?] [bei] löbl. Stadt-Magistrat unterthänig bitten, daß derselbe Ihres Bruders [Gut?] dem [einen] [?] [Theil sambt dem …], samt dem [Gerät?], und ein [?] [?] [?] [zugeben] wolten.
Zum andern thäte Sie auch [dieser?]meines Bruders [Gut?] dem [?] [… Werkzeug?] [zu vermachen?]. [… und nach deme ihr Befehl darauß …] [jedermann?] ihr [Wille?] [?] [und mit] [Eintheilung des Standt], [verordn]et [?] [verfasst] habe, Wolle die Demselben den andern halben Theil [deß] [Handwerks?]zeugs, und nach darzue zehen Gulden baares geldt hiemit vermacht haben. Mit unterthäniger bitt, über solches ihren letzten Willen Obrigkeitlichen Schutz zuhalten.
Actum Schlackenwaldt, den letzten July Ao 1674.
Wolf[gang] Steiner, der Zeit Stadtrichter
Christoph [Edl?]m[…], beysitzer
Matth: Claver, p[ro] t[empore] Stadtschreiber