Stránka kroniky líčí nástup nového hornoslavkovského děkana v roce 1892–93 – jednání o jeho jmenování, kanonickou investituru v Praze a slavnostní vjezd (Einzug) do města i jeho životopisné údaje. Dále obsahuje soupis pořízení a oprav kostelního vybavení v letech 1892–1893 (jesličky, Boží hrob, Olivová hora, lourdská socha, mříž, nový kalich) včetně nákladů a dárců.
Na okraji stránky jsou poznamenána jména „Antonie Korl“ (patrně Carlsberg / Hermann Schuster, měšťan a majitel mlýna [?]) a dále hesla „Neuer Dechant“ (nový děkan) a „Einzug“ (slavnostní vjezd).
Antonie Korl z Horního Slavkova [byla pohřbena?] u nového kamenného kříže(?), u nové [hrobky?] Cäcilie [?]. K tomu se váže i zmínka o Hermannu Schusterovi, měšťanovi a majiteli mlýna v Pluhové Šachtě (Pluhsschacht?) čp. 10 — mlýna na hornoslavkovském předměstí [?].
Nový děkan
Dne 6. března 1892 dostal pisatel těchto řádků od pana starosty Schmieda dopis s dotazem, zda by nebyl ochoten ucházet se o uvolněné děkanské místo v Horním Slavkově. Po osmi dnech odpověděl slovutné (ctihodné) městské radě v Horním Slavkově, že se vzhledem k uplynulé konkursní lhůtě nemůže o místo ucházet aktivně, leda by se slovutný městský úřad jako patronát sám obrátil na nejdůstojnější konzistoř, bude-li si to přát. Aby k tomu byl znovu vyzván, byl 21. března 1892 v Horním Slavkově osloven (patrně telegraficky) přípisem, že se slovutný patronát již na nejdůstojnější konzistoř obrátil a vše bylo zařízeno. Poté, co bylo místo obsazeno a příslušné záležitosti se dostaly do náležité podoby, zvolilo si jej slovutné obecní zastupitelstvo jednomyslně za děkana hornoslavkovského. Místo bylo pro tento účel nejdůstojnější konzistoří opětovně na čtyři týdny vypsáno a vše proběhlo řádným během. Dne 12. srpna [?] se nejdůstojnější konzistoř obrátila k provedení kanonické investitury, která se pak konala 18. srpna 1892 v Praze.
Dne 5. září se konal slavnostní vjezd (Einzug) nového děkana do Horního Slavkova, zahájený v 7 hodin. Před farou byla zřízena slavobrána, slavnostní spolky se seřadily na náměstí. Pan farář z Hirschhornu [?] měl nového děkana vyzvednout, avšak z Pochlovce [?] se patrně omluvil kvůli záležitosti spojené s porcelánkou; zmiňováni jsou i oba páni ředitelé Schindler a Reichart [?]. Text dále uvádí, že onen nový děkan při krásném počasí pronesl pěkný uvítací proslov a tažný dobytek (voli) táhl krásně, vše se odehrálo za jasného počasí, což mohou všichni dosvědčit. Pan administrátor Spel[?]freud [?] a Hilebrant(?) měli rovněž krásný uvítací proslov atd.
Pan starosta Schmied se dále postaral [?] o vjezd ke Granatallee(?) [?]. Krásný kostel a farní dvůr byly obsazeny lidmi, celý den probíhal za velmi pěkného počasí. Ve tři hodiny odpoledne bylo ve farním sále panem Hilebrantem uspořádáno pohoštění při krásné tabuli, při němž byly proneseny přípitky a slavnostní řeči; panovala živá nálada a celá slavnost proběhla velmi pěkně.
Zápis sepsal (Scripsi) dne 26. ledna 1893 [podepsán jako] Reichart [?] Hoyer [?], děkan (Dechant), dříve farář v Hohenelbe/Vrchlabí (antea parochus in Hohenelbisch [?]), poblíž Plané (prope Plan [?]). Narodil se v Lubech (Schönbach) dne 15. května 1860, na kněze byl vysvěcen patrně v Praze a ordinován 29. června 1886. Dále je zmíněn jako „Erster Bote zur...“ [první posel — smysl nejasný].
Zápis byl viděn při kanonické vizitaci (Vidi in visitatione canonica) dne 12. června 1893, podepsán Twrdi [?].
Na okraji stránky je dále soupis pořízených předmětů s klíčovými hesly: jesličky (Krippe), Boží hrob (hl. Grab), Olivová hora (Ölberg), lourdská socha (Lourdes Statue), jeskyně (Grotte), mříž (Gitter), nový kalich (Neuer Kelch).
K vánočním svátkům roku 1892 byly renovovány jesličky a pořízeny nové betlémské figury, náklady činily asi 300 zlatých. Zbytek dluhu byl u pana Schneidera [?], obchodníka [?] v Trossau [?] u Falknova(?), a u nějaké firmy či osoby ve Vídni, patrně rodáka z Horního Slavkova; aby zůstal bez dluhu, byla vyhlášena sbírka. V roce 1893 byly naproti tomu renovovány Boží hrob a Olivová hora, a rovněž renovovány některé kostelní (patrně hudební) nástroje za 50 zlatých. Tyto výlohy uhradili měšťan a jeho choť paní Stürn [?], hostinská, a její sestra paní Krais [?], jakož i kostelník Johann Krauchberger [?], a to z vlastních prostředků.
V roce 1893 byla pořízena lourdská socha Matky Boží (Lourdes Mutter Gottes Statue) za 133 zlatých, uhrazená sbírkou. K ní byla zhotovena jeskyně (Grotte), na níž se podílel pan měšťan Krais [?]; k jeho případné nelibosti byla pořízena také nová mříž (60 zlatých), dále výzdoba oltáře Nejsvětější Trojice [?] (100 zlatých), vše opět ze sbírky. Pan Georg Kittl [?] věnoval roku 1892 nový kalich (120 zlatých), zhotovený patrně ve Vídni.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
[Strana 354 — levý okraj poznámky: „Antonie Korl“ (Carlsberg / Hermann Schuster, měšťan a majitel mlýna [?]) a níže „Neuer Dechant“ (nový děkan) a „Einzug“ (slavnostní vjezd).]
[Horní řádky:] Antonie Korl z Horního Slavkova [byla pohřbena?] u nového kamenného kříže(?) u nové [hrobky?] Cäcilie [?], a [k tomu] Hermann Schuster, měšťan a majitel mlýna v Pluhové Šachtě (Pluhsschacht?) čp. 10. Mlýn na předměstí hornoslavkovském [?].
Neuer Dechant (Nový děkan):
Dne 6. března 1892 dostal pisatel těchto řádků od pana starosty Schmieda dopis, [s dotazem,] zda by nebyl ochoten ucházet se o uvolněné děkanské místo v Horním Slavkově. Po 8 dnech napsal slovutné [ctihodné] městské radě v Horním Slavkově, že — jelikož konkursní lhůta již uplynula — nemůže [se ucházet?] aktivně, leda by se slovutný městský úřad jako patronát sám obrátil na nejdůstojnější konzistoř, bude-li si to přát. Aby k tomu byl opět vyzván, byl 21. března 1892 v Horním Slavkově telegraficky [?] osloven, v dobrém přípise [s tím], že se slovutný patronát již obrátil na nejdůstojnější konzistoř a vše bylo [tak] zařízeno [?]. Ježto [pak] bylo místo plně obsazeno [?] a [příslušné?] postavení(?) se ... v náležité [?] formě [?] ocitlo, [obrátil se] na obsazení [?] a slovutné obecní zastupitelstvo si jej jednomyslně zvolilo za děkana hornoslavkovského. Místo bylo opětovně k tomuto účelu od nejdůstojnější konzistoře na 4 týdny vypsáno a [vše] proběhlo svým řádným během. Dne 12. srpna [?] obrátila se nejdůstojnější konzistoř na provedení kanonické investitury, která se dne 18. srpna 1892 v Praze konala.
Dne 5. září konal se nového děkana slavnostní vjezd (Einzug) do Horního Slavkova, zahájený v 7 hodin. Před farou byla zřízena slavobrána, slavnostní spolky byly na náměstí seřazeny. Pan farář [z] Hirschhornu [?] měl nového děkana ze [...] vyzvednout, ale z Pochlovce [?] [se omluvil?] kvůli porcelánce(?) ... oba pánové ředitelé Schindler a Reichart [?] [?]. Bohužel se stalo, že ač onen nový děkan při krásném počasí pěkný uvítací proslov [vedl] a voli [tažný dobytek?] táhli krásně, [vše] ... pod jasným nebem viditelně(?) [se odehrálo], musí [k tomu?] všichni dosvědčit. Pan administrátor Spel[?]freud [?] ... Hilebrant(?) měl rovněž krásný uvítací proslov atd.
[Strana 355:] Pan starosta Schmied [se postaral?] [?] ... vjezd ke Granatallee(?) [?], pak [byl] krásný kostel a [farní?] dvůr [?] obsazen [lidmi], celý den za nejdůstojnějšího počasí [se nesl?]. Ve 3 hodiny odpoledne byl ve farním(?) [sále?] panem Hilebrantem [?] krásnou tabulí pohoštěn, při čemž byly proneseny [přípitky?] a řeči, slavnostní [?] zároveň ... přitom [byla] živá nálada, jako vůbec celá slavnost [proběhla?] velmi pěkně.
Sepsáno [Scripsi] dne 26. ledna 1893. [podpis:] Reichart [?] Hoyer [?], děkan (Dechant), antea parochus in Hohenelb[isch?] (dříve farář v Hohenelbe / Vrchlabí?), prope Plan [?].
narozen v Schönbach [Luby] dne 15. května 1860, vysvěcen na kněze [?] v Praze [?], ordinován 29. června 1886. Erster Bote zur [?] ... [první posel(?)].
Vidi in visitatione canonica die 12. Junii 1893. [podpis:] Twrdi [?].
[Pravý okraj — soupis pořízených předmětů, klíčová slova: Krippe (jesličky), hl. Grab (Boží hrob), Ölberg (Olivová hora), Lourdes Statue, Grotte (jeskyně), Gitter (mříž), Neuer Kelch (nový kalich).]
K vánočním svátkům roku 1892 byly renovovány jesličky (Krippe) a pořízeny nové betlémské figury. Náklady činily ca 300 zl. Zbytek dluhu(?) je u pana Schneidera [?], obchodníka [?] v Trossau [?] u Falknova(?) a u [firmy?] ve Vídni, [rodáka?] z Horního Slavkova; aby zůstal bez dluhu, byl peníz sebrán [sbírkou]. — Naproti tomu byly v roce 1893 renovovány Boží hrob (hl. Grab) a Olivová hora (Ölberg), jakož i renovovány některé kostelní [hudební?] nástroje (50 zl.), uhrazené [?]. Tyto výlohy uhradil měšťan(?) a [jeho choť?] paní Stürn [?], hostinská(?), a její sestra paní Krais [?], jakož i kostelník Johann Krauchberger [?] z vlastních prostředků [?].
V roce 1893 byla pořízena lourdská socha Matky Boží (Lourdes Mutter Gottes Statue), náklad 133 zl. uhrazen sbírkou. Jeskyně (Grotte) k tomu zhotovena ... pan měšťan Krais [?]; ke [zlobě?]/posměchu pana Kraise, byla pořízena také nová mříž [k oltáři?] (60 zl.), [k oltáři?] Nejsvětější Trojice [?] (100 zl.), vše rovněž sbírkou. Pan Georg Kittl [?] věnoval 1892 nový [kalich?] (120 zl.) [zhotoveno ve Vídni?].