Rok 1964 v kronice

Přepisy a překlady historických dokumentů jsou pořízené s pomocí umělé inteligence a mohou obsahovat chyby ve čtení starého rukopisu. Původní znění bývá u zápisu dostupné v rozbalovací části „původní přepis", případně přímo u uvedeného pramene; narazíte-li na nepřesnost, budeme rádi za upozornění.

1964
Městská kronika 1960–1964 zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Zápis se týká roku 1964 v Horním Slavkově: příprav a průběhu voleb do národních výborů a soudců, zdražení nájemného a dalších cen, veřejného a politického života (oslavy MDŽ, 1. máje, SNP), rozvoje přeshraničního turistického ruchu s NDR i NSR a problémů domu kultury s financováním.

Na začátku stránky je vlepena pozvánka na pietní slavnost k odhalení pomníku obětem pochodu smrti z roku 1945, konanou 6. listopadu 1963 v 16.30 hod. v Krásnu u n. p. Rudné doly, v rámci oslav 46. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Text u pozvánky připomíná, že velké množství občanů a dlouhý průvod věnců od všech společenských organizací okolí vytvořily důstojný rámec památce VŘSR i mučedníkům fašistické okupace.

Rok 1964

Již v prvních dnech roku byly svolávány aktivy funkcionářů k přípravě voleb do národního shromáždění, národních výborů všech stupňů a voleb soudců. Celá kampaň byla rozdělena do tří časově odstupňovaných etap.

Docházelo k řadě změn ve volební praxi – takzvaná demokratizace veřejného života se uplatnila i v přípravě voleb. Z dosavadních 45 volebních obvodů bylo ve druhé etapě spojením některých menších obvodů ustaveno 40. Pro každý volební obvod bylo vybráno několik kandidátů, kteří byli představováni na veřejných schůzích, a z nich byl vybrán ten nejlepší pro vlastní volby.

Ze 40 kandidátů do městského národního výboru bylo:
- 8 žen,
- 10 kandidátů do 30 let,
- 19 členů KSČ,
- 15 dělníků,
- 4 jiné národnosti než české,
- 11 dosavadních poslanců, kteří zůstávali ve funkci.

Navrženo bylo 7 kandidátů do okresního národního výboru, 1 do krajského národního výboru a 1 do národního shromáždění. Soudci z lidu byli navrženi podle volebních obvodů do ONV, celkem jich bylo 19; soudcem z povolání byl zvolen soudruh Otakar Pánek, dřívější zaměstnanec Ústředních dílen Komořany, závod Horní Slavkov, který si při zaměstnání vystudoval práva. Celá volební kampaň sice probíhala za aktivity pověřených funkcionářů, ale účast občanů na předvolebních akcích byla už menší než při volbách minulých a celkový rámec přípravy voleb byl chudší než v roce 1960. Část důvodů se přičítala změněné celkové hospodářské situaci ve státě i ve městě.

Už v lednu bylo projednáváno první rozhodnutí o úpravě nájemného, s platností od 1. října 1964. Hlavními argumenty byly neutěšený stav bytového fondu, nedostatek řemeslníků na domovní správě kvůli nízkým platům, nedostatek finančních prostředků, špatný vztah nájemníků k bytovému fondu a nízké nájemné. V období příprav voleb to znamenalo velmi náročnou práci s lidmi pro všechny odpovědné za bytový fond. K největšímu zvýšení došlo u kategorie I – bytů sídlištního charakteru s ústředním vytápěním. Stanovené sazby byly:
- 1 m² obytné plochy – 26 Kčs,
- 1 m² neobytné plochy – 10 Kčs,
- koupelna – 200 Kčs,
- záchod – 100 Kčs,
- skříň – 25 Kčs,
- spíž – 20 Kčs.

Pro vícečlenné rodiny byly stanoveny slevy: 5 % pro rodinu s jedním dítětem, 15 % pro rodinu se dvěma dětmi a 30 % pro rodinu se třemi dětmi. Hodně diskusí vyvolalo, že stejná sazba platí pro Prahu i pro venkov. Naštěstí se úprava cen za tunu páry při vytápění průmyslovými teplárnami našeho města netýkala. Výsledkem složitých výpočtů bylo zdražení v průměru o 40 Kčs měsíčně. Po bouřlivých schůzích nájemníků a náročném administrování ze strany zaměstnanců domovní správy nakonec celá akce proběhla v klidu.

24. ledna se v Sokolově konalo rozšířené plenární zasedání okresního výboru KSČ, kterého se zúčastnil i nový předseda vlády soudruh Lenart. Jeho otevřené vystoupení o současných problémech a těžké situaci v národním hospodářství mělo u přibližně 500 zúčastněných funkcionářů z celého okresu velký úspěch a dodalo mnohým chuť do další práce.

Koncem roku 1964 došlo k výraznému zdražení dodávek uhlí do teplárny – k dosavadní velkoobchodní ceně přibyla daň, která znamenala zvýšení nákladů teplárny o 300 tisíc Kčs. Městský národní výbor si proto ani netroufl v zákonné lhůtě provést zúčtování zálohově placeného vytápění bytů. Také při cenové úpravě k 1. prosinci 1964 došlo u některého zboží ke zdražení, zejména u materiálů z tesilu. Z potravin byl například zlevněn stolní margarín z 18 na 16 Kčs, ale zároveň se na trh dostal nový druh Sana za 20 Kčs a speciální olej za 28 Kčs.

Politický a veřejný život pokračoval kromě samotných voleb v kolejích posledních dvou let. 8. března se konala městská oslava Mezinárodního dne žen, na níž byly třetím stupněm mateřství vyznamenány tři soudružky. Přípravu opět zajišťovaly stejné soudružky, tentokrát už bez patronace výboru žen – ten byl na doporučení příslušných orgánů u městského národního výboru zrušen s předpokladem, že jeho práci převezmou občanské výbory. Zrušen byl i výbor žen v Horním Slavkově a soudružky se zapojily podle svých zájmů do komisí MNV. Už koncem roku se ale ukázalo, že jejich drobná, ale důležitá práce bude scházet – ani samotným soudružkám se práce v komisích příliš nezamlouvala a občanské výbory nedokázaly nahradit jejich obětavost při zajišťování méně populární práce mezi lidmi.

Sbor pro občanské záležitosti rozšířil svou činnost. Kromě již tradičních akcí se zasloužil o to, že přijímání mladých lidí do společenského života dostalo v roce 1964 slavnostnější úroveň – zavedlo se slavnostní předávání občanských průkazů patnáctiletým. I když tento akt zatím plně nenahrazoval dřívější náboženské obřady biřmování či konfirmace, byl vnímán jako další krok ke správné ateistické výchově mládeže. Konal se 18. března; průkazy předával předseda městského národního výboru soudruh Kříž za účasti sboru a příslušníků bezpečnosti ve velmi dobré atmosféře.

Oslavy 1. máje neměly zdaleka dřívější úroveň – vinu na tom nesly hlavně závody, jejichž zaměstnanci se na průvodu téměř nepodíleli. Ani takový podnik jako Chemické závody nedokázal do průvodu zorganizovat tolik lidí, aby se mohly nést všechny připravené transparenty; na seřadišti u klubu Chezy se sešlo jen 15 zaměstnanců. Podobně tomu bylo i jinde – Ústřední dílny Komořany se na průvodu podílely 60 zaměstnanci. (Připojena je fotografie davu na náměstí.)

Přesto na dětském hřišti přibylo nové zařízení – kolotoč s papoušky, otáčející se kolem své osy. Chlapci si na něm brzy udělali soutěž, kdo se kolikrát otočí, a hráli si na "kosmonautický výcvik", ani časté nevolnosti je neodradily. Dětský kolotoč "samoobsluha" se ve večerních hodinách stal dostaveníčkem starší mládeže, hlavně z internátu, a nahrazoval zřejmě dávno zanikající zvyk schůzek na návsích – místo zpěvu a idylických písní se tu hrál kytarový big-beat.

Tradičně se i tento rok 28. srpna konaly oslavy Slovenského národního povstání (u příležitosti nich je připojena fotografie shromáždění v přírodě u pomníku). Aktivita funkcionářů Svazu protifašistických bojovníků – soudruha Kloučka, Rebrena a dalších – z těchto oslav vytváří slavkovskou tradici.

Rozvíjející se turistický ruch přivedl do města i oficiální návštěvy z Německé demokratické republiky. 11. září byla ve městě delegace z Klingenthalu, s níž místní funkcionáři navázali družbu; návštěva byla opětována v říjnu u příležitosti státního svátku NDR. Obě návštěvy měly dobrý ohlas a úspěch, navázala se osobní přátelství.

Turistický ruch se však rozvíjel i směrem k Německé spolkové republice. O velikonocích a letnicích do města houfně přijížděli vysídlenci z Horního Slavkova, aby se podívali na svůj dřívější domov ("Heimat"). Ne každý přijížděl s dobrou vůlí – mnozí byli slepí k obrovskému rozvoji města a zaměřovali se spíše na negativní jevy: bourací akce, cikány, kvalitu cest a podobně. Dalším důsledkem jejich návštěv byla vlna žádostí zdejších Němců o vystěhování. Některé návštěvy vzbuzovaly mezi místními lidmi i pobouření, ať už kvůli arogantnímu vystupování v hotelu Tatran, nebo provokativnímu chování. Největší rozruch způsobily dcery pana Gnise, bývalého hostinského v hospodě mezi Horním Slavkovem a Krásnem, které se říkalo "U šesti stehen" (podle dvou dcer a hostinské).

Kladnou stránkou snahy o rozšíření turistického ruchu bylo opatření k likvidaci bouracích akcí ve prospěch využití zdejší oblasti pro turistiku; prospěch měl i kapacitně dosud nevyužitý hotel Tatran. K dalším navrhovaným a diskutovaným opatřením ke zvýšení přitažlivosti okolí města však do konce roku nedošlo.

Oslavy měsíce Svazu československo-sovětského přátelství (SČSP) neměly kvůli organizaci důstojné zakončení – na 500 rozeslaných pozvánek přišlo jen 25 občanů, což bylo ostudou organizátorů. Hodně se diskutovalo o nových, přitažlivějších formách shromažďování lidí.

Dům kultury procházel v tomto roce krizí kvůli nedostatku finančních prostředků na provoz. Nepříjemná byla jednání s hospodářskými, odborovými i stranickými funkcionáři o zaplacení podílů závodů na provoz. Kritický článek autora kroniky v okresní Jiskře rozvířil diskusi o domě kultury v Horním Slavkově, o poměru neodpovědně odpovědných k této kultuře i o řízení kulturního zařízení vůbec. Jen s velkými obtížemi se podařilo zajistit potřebných půl milionu Kčs pro rok 1965.

Do kroniky je vlepen novinový výstřižek s titulkem „Kdo koupí kulturní dům?", který popisuje spor o financování provozu slavkovského domu kultury. Na zasedání ředitelů podniků oblasti Horního Slavkova v hotelu Tatran se rozhodovalo o úhradě technického provozu domu kultury. Podle jejich rozhodnutí by dům kultury musel v červenci 1965 vyhlásit úpadek a zavřít – podniky totiž na provoz, plánovaný na půl milionu korun, nabídly dohromady jen 275 tisíc Kčs. Náklady na vlastní kulturní činnost, které jsou podstatně nižší, jsou hrazeny z vlastních příjmů a dotací ZV ROH. Výjimkou byl ZV ROH Chezu Horní Slavkov, který byl ochoten místo původních pěti tisíc korun přispět tisícem, tedy pouhými 20 procenty. Autor výstřižku (podepsaný zkratkou „MV") si klade otázku, kdy a kdo tuto věc vyřeší.

Opatření na úseku obrany státu se dotkla i Horního Slavkova – byla vybudována městská organizace civilní obrany, jejímž školením postupně prošlo několik set občanů, přičemž nejlepší výsledky byly dosaženy ve starém městě. Populární Jindřich Pescha, v té době již penzista, bývalý vedoucí teplárny na Kounici, předseda občanského výboru a od nových voleb poslanec, vedl školení jako instruktor s humorem, ale důsledně, a dosahoval nejlepších výsledků. Podstatnou měrou se podílel na úpravě krytu civilní obrany, který vznikl z bývalých sklepů hospody a vyhořelého pekařství (vyhořelo v roce 1946) – dnes se toto místo nachází v parčíku vedle budovy národního výboru. V prosinci se v hotelu Tatran konalo třídenní celookresní školení funkcionářů štábu.

Mnoho lidí se sešlo u smutné události 11. června, kdy zemřel soudruh Josef Šmakal, obětavý a dlouholetý funkcionář, předseda místní komise lidové kontroly. Byl postižen infarktem před zasedáním místního výboru KSČ v hale domu kultury. Sice se mu na chvíli udělalo lépe a funkcionáři národního výboru ho dopravili domů, ale když se po půl hodině dostavil lékař, mohl už jen konstatovat smrt. Místní výbor KSČ vzdal poctu svému členu ještě během svého zasedání a mnoho občanů města mu vzdalo hold při pohřbu.

Tvář města se v roce podstatně nezměnila, přestože došlo ke dvěma významným, avšak zcela protikladným událostem.

V sobotu 14. března 1964, v den konání okresní konference Komunistické strany Československa, byl v 9,00 vyhlášen požární poplach – ze střechy kostela sv. Jiří na hřbitově se začal valit dým. Velitel požárníků soudruh Václavík a jeho zástupce soudruh Janouch se nejprve nedokázali nastartovat požární vůz, a tak se ke kostelu odebrali pěšky. Zjistili, že se oheň šíří pod střechou, kam se dostal patrně po kříži, na němž byly zbytky ohořelých svíček a věnečků. O zásahu požárníků svědčí dochovaný časový záznam: v 10,08 velitel posílá po spojce vzkaz s žádostí o pomoc ze Sokolova, v 10,10 je oheň ohlášen požárnímu sboru v Sokolově, v 10,20 už ze střechy kostela šlehají střední plameny, v 10,30 přijíždějí příslušníci Státní bezpečnosti a v 10,35 přijíždějí požárníci ze sokolovského sboru. Požár byl nakonec rychle zdolán, škoda na střeše činila asi 150 tisíc Kčs, klenutý strop chrámové lodi zůstal neporušen. Vzhledem k nedostatku prostředků státní památkové péče i stavebních kapacit se však do konce roku oprava neuskutečnila a škoda se patrně ještě zvětší.

Protikladem této události byl první krok k realizaci takzvaného zeleného plánu. Díky nadšené organizaci soudruha Stanislava Humplíka bylo vysázeno 5 000 stromků na neplodných prostorách bývalé šachty 3, mezi bývalými šachtami 1 a 3 – havíři tomuto místu říkali „Hohošberg". Několik hektarů dobré půdy zde bylo předtím zdevastováno nesmyslným skládkovým hospodařením bývalého závodního inženýra Hohoše.

Zelený plán, popsaný již v zápisu z minulého roku, tak dostal reálnou podobu. Celá akce byla provedena spíše na získání zkušeností a téměř bez finančních prostředků, přesto znamenala v realizaci zeleného plánu jistý předstih, na tehdejší dobu ojedinělý. Na pracích se podíleli i trestanci z tábora Prokop, díky vstřícnosti zástupce velitele soudruha Václava Čápa.

15. února padlo konečné rozhodnutí o objektech šachty 3 – převzala je Mototechna Plzeň jako sklady náhradních dílů, hlavně ložisek a klínových řemenů. Práci zde našlo šest slavkovských žen.

V rámci akce „Z" vybudovali občané Ležnice svépomocí vodovod do svých domků – šlo o dokončení rozvodu jáchymovského vodovodu, který byl zřízen jako náhrada za vodu ztracenou v důsledku dolové činnosti. Ve stejné době bylo po dlouhá léta táhnoucím se jednání konečně vyřešeno zajištění náhradního zdroje vody pro osadu Ležnička – za pomoci požárního sboru byla vyčištěna jediná studna s vodou, přičemž zařízení a materiál dodaly Jáchymovské doly. O tuto akci se zasloužil dlouholetý poslanec národního výboru, invalidní důchodce soudruh Antonín Brandl, který svou příkladnou vitalitou a vzácným poměrem ke společenským potřebám udržuje osadu Ležnička při životě navzdory velmi tvrdým životním podmínkám jejích obyvatel. Nešlo přitom jen o nedostatek vody – ač i ten na každého návštěvníka osady působil skličujícím dojmem, neboť dosavadním jediným zdrojem vody byl tenký, asi 2 mm silný čůrek vody stahovaný ze vzdálenosti asi 200 metrů do půlkubíkové kamenné nádrže. K dalším potížím patřila zavátá dvoukilometrová polní cesta, jediné spojení s okolním světem, kterou musí v zimě prohazovat většinou sami přestárlí obyvatelé osady, dále nákupy pouze jednou týdně v pojízdné prodejně na Ležnici, cesta za kulturou až na sídliště a cesta dětí do školy.

V srpnu došlo na krajském investorském úřadu v Karlových Varech k dalšímu jednání o výstavbě Horního Slavkova. Bylo rozhodnuto, že se v příštím roce začne s výstavbou první etapy, která měla zahrnovat: 135 bytových jednotek typu G 57, 144 bytových jednotek typu T 06B, provizorní kotelnu umístěnou v prostoru výstavby se 4 kotli po 60 m2 a s 20metrovým komínem, mateřskou školu se 90 místy a jeslemi pro 35 dětí, blokovou prádelnu pro kapacitu 500 rodin včetně strojního vybavení, společenský pavilon pro 300 rodin a propan-butanovou stanici s rozvodem pro vestavěné kuchyně. Po smutných zkušenostech z minulých, nikdy nerealizovaných plánů se však příliš nevěřilo termínu 1. dubna 1965, kdy měla být výstavba této etapy zahájena.

Realizována byla jedna z akcí plánovaných ještě z roku 1963 – v listopadu bylo dáno do provozu parkoviště nákladních aut a autobusů za domem řemesel. Šlo o akci nepříliš velkou, ale její uskutečnění dokládá důslednou a perspektivní práci národního výboru.

14. září, přesně půl roku po požáru kostela sv. Jiří, si naši požárníci napravili pošramocenou pověst – ve stodole na Ležnici vypuklo požár složeného sena, ale včasným zásahem chlapců soudruha Václavíka se podařilo požár zdolat v zárodku a zabránit tak větší ztrátě a škodě.

Zákon schválnosti způsobil, že 22. prosince došlo na teplárně téměř k tradiční havárii jednoho z kotlů. Maximálním úsilím byl kotel opraven ještě do Štědrého večera. Tato havárie znovu upozornila na neutěšený stav teplárny, tím spíše, že pro rok 1965 nebyla zajištěna plná kapacita na provedení generální opravy, která by dala větší naději na bezporuchový provoz v příštích obdobích.

Nejdůležitější událostí roku byly volby do národního výboru, jejichž příprava byla popsána již dříve. Volební den 14. června začal v 6,45 budíčkem městského rozhlasu. Do otevřených volebních místností začali proudit občané, kteří svou účastí hned v prvních hodinách dokázali, že jsou si vědomi vážnosti a významu volebního aktu i bez velkých oslav, řečnění a schůzování. Ovzduší volebního dne bylo slavnostní a radostné, k čemuž přispěla i rozhlasová komise, jež během dne vysílala reportáže z volebních místností a průběžná hlášení o volební účasti. (V těchto volbách se přesto našlo i několik občanů, kteří se odmítli voleb zúčastnit.) Většina kandidátů byla zvolena stoprocentní většinou hlasů. Kandidátka byla sestavena za plné účasti závodů ve městě, přičemž závod Ústřední dílny Komořany měl nejsilnější zastoupení i v radě městského národního výboru. Mnoho hodin bylo stráveno jednáním o jejím složení, zejména o obsazení funkcí předsedy a tajemníka městského národního výboru. Kandidaturu na funkci předsedy přijal opět soudruh Antonín Kříž. Přes mnohá jednání se však nepodařilo přesvědčit dosavadního tajemníka soudruha Jaromíra Valeše, aby funkci přijal znovu, a tak byl do funkce tajemníka navržen soudruh Štefan Škitka, poručík SNB na nově zřízeném městském oddělení veřejné bezpečnosti. (Ke kandidátům je v kronice vlepena fotografie nástěnky s jejich portréty a nápisem „Nejlepší za kandidáty".)

Plenární zasedání 3. července 1964 mělo slavnostní a důstojný průběh a velmi pěknou účast. Předsedou byl zvolen soudruh Antonín Kříž, tajemníkem soudruh Štefan Škitka, náměstkem předsedy soudruh Arnošt Suček, důchodce a bývalý závodní Jáchymovských dolů, jenž byl současně zvolen předsedou plánovací komise. Dalšími členy rady se stali: soudruh Jiří Suchánek, pracovník PaM ÚDK, jako předseda finanční komise; soudruh Stanislav Humplík, osvědčený funkcionář, jako předseda zemědělské komise; soudruh Jaroslav Malý, člen rady již v minulém období, jako předseda obchodní komise; soudruh Jan Matušek, dílenský mistr ÚDK, jako předseda školské a kulturní komise; soudruh Dr. Zdeněk Jína, ušní lékař polikliniky, jako předseda zdravotní a sociální komise; soudruh ing. Vladimír Nissl, hospodářský pracovník ÚDK, jako předseda komise výstavby; soudruh Václav Kostek, technik závodu ÚDK, jako předseda komise místního hospodářství; soudruh František Hrůza, příslušník MV TNŽ Prokop, jako předseda komise ochrany veřejného pořádku; soudružka Vlasta Vaňková, zaměstnankyně závodu Kovo, jako předsedkyně bytové komise; a soudružka Helena Hřebíčková, funkcionářka ČSM a Svazarmu, jako členka rady pro styk s ČSM. Aparát městského národního výboru zůstal beze změn, včetně vedoucího odboru soudruha Karla Urbana.

V orgánu národního výboru zasedla celá řada nových lidí, kteří dosud na úseku státní správy nepracovali. Jejich poměrně vysoké vzdělání i hospodářské funkce na závodech spolu se zájmem o veřejnou práci jim ovšem dávaly dobrý předpoklad pro plnění funkcí. Řada školení, pořádaných pro nové funkcionáře ve druhém pololetí roku 1964, urychlila jejich zapracování, takže bylo možno konstatovat, že po ukončení činnosti starého orgánu a nástupu nového, nově zvoleného, nenastala žádná mezera.

K uzavření starého roku 1964 připravili zaměstnanci městského národního výboru vtipnou silvestrovskou relaci v městském rozhlasu, která formou rýmovaných popěvků pokritizovala, pochválila i popřála všem provinilým, pochváleným i všem ostatním obyvatelům města – s přáním „Vesele do nového roku 1965".

(Na stránce je otištěno kulaté červené razítko Městského národního výboru, okres Sokolov, Horní Slavkov, s městským znakem – havíři – a modrým podpisem, a rukopisná poznámka „J. Matěják, ONV Sokolov, OŠK".)

Na následující stránce kroniky je vlepena vícebarevná turistická skládačka (prospekt) „Navštivte Horní Slavkov". Text prospektu zní přibližně takto: „...v samotném hotelu pak jsou denně koncerty a tanec. S okolím je Horní Slavkov spojen autobusovými linkami do Lokte, Karlových Var, Sokolova i Plzně a vlakovým spojením do Karlových Var a Mariánských Lázní. V blízkém okolí Horního Slavkova zavedou vás kouzelné lesní cesty do středu Slavkovského lesa (4 km), kde kolem dvou nad sebou ležících lesních jezer bude v r. 1961 vybudováno rekreační středisko se stanovým a chatovým městečkem. V dalším výhledovém plánu se počítá s výstavbou panelového rekreačního hotelu." Prospekt dále zve pod nadpisem „Navštivte Horní Slavkov – vstupní bránu do Slavkovského lesa" a pokračuje: „I nejnáročnější návštěvníci Horního Slavkova jsou obvykle spokojeni, poněvadž v jádru města jsou vedle hotelu Tatran obchodní domy, jež svým sortimentem uspokojí všechny zájemce, a to Brigádník a Dům služeb komunálních podniků, poskytující všechny služby, které návštěvník našeho města může potřebovat. Přijďte tedy i vy! Těšíme se na vás a věříme, že budete také spokojeni." Záznamy na podniková školení i na ubytování jednotlivců přijímala recepce hotelu Tatran (telefon 372) nebo Cestovní a informační kancelář v Horním Slavkově (tel. 270, noční 243), případně všechny pobočky cestovní kanceláře Turista a ČTS. (V tiráži prospektu je uvedeno: F-03'02533 — ST 106 3395-60-S.) Na okraji stránky je nalepena samostatná černobílá fotografie gotického portálu.

Na protější straně téhož dvojlistu je vlepen vnitřek téhož turistického prospektu, s barevným kresleným znakem města (hornická kladívka a štít se znameními) a mapkou západočeského kraje, na níž jsou vyznačena místa Cheb, Karlovy Vary, Sokolov, Plzeň, Mariánské Lázně, Loket, Slavkovský les, Horní Slavkov, Bečov, Toužim, Žlutice, Bochov a Tepelská planina. Text prospektu zde uvádí: „Skoro uprostřed mezi západočeskými lázněmi leží na jižních svazích Slavkovského lesa malebné, historické městečko Horní Slavkov. Starobylé město s bohatou hornickou tradicí bylo původně hornickým sídlištěm založeným ve 13. stol. a prodělávalo všechny zvraty podobných měst. Doby rozkvětu vystřídala neutěšená léta bídy a historické doklady města, dnes již prohlášeného za středověkou rezervaci, jsou dokladem významu Horního Slavkova, kde se odedávna těžily vzácné kovy. Snad největšího rozmachu se Horní Slavkov dožil v posledních deseti letech, kdy nad historickým jádrem bylo vybudováno moderní sídliště se všemi kulturními zařízeními, která dnešní člověk potřebuje."

V kronice je dále vlepen text propagačního prospektu, který zve návštěvníky do města:

„Přijďte a navštivte toto moderní město v romantické krajině na Karlovarsku! Vychutnáte vše, co skýtá příjemný pobyt v moderním prostředí uprostřed kouzelné krajiny.

Pojedete-li z Karlových Var, projedete středověkou historickou rezervací Loket, kde v zachovalém hradu jsou významné sbírky skla a porcelánu. A 6 km od Lokte najednou z romantického údolí vyjedete na sídliště Horní Slavkov. Až zhlédnete historické památky, překvapí vás nová část svou moderností a účelností. A to už budete uprostřed kraje, kde najdete středověká města, moderní sídliště, perly našeho lázeňského života, hrady, zámky, lesy i nádherné stavby socialismu.

Hotel Tatran v Horním Slavkově je vystavěn podle moderních architektonických koncepcí a má celkovou kapacitu 90 lůžek v jedno- a dvoulůžkových pokojích. Každý pokoj má svou koupelnu se sprchou a hygienická zařízení. Restaurační místnost má dvě přilehlé velké klubovny a herny, takže hotel se velmi dobře hodí pro podnikové školení. Při nich se klubovna upravuje na učebnu a druhá společenská místnost na jídelnu účastníků školení, takže je tu možno zaručit klid pro školení bez ohledu na ruch restaurace.

Hotel Tatran je zařazen do kategorie B; cena jednolůžkového pokoje je 24,— Kčs, dvoulůžkového 33,— Kčs a event. přístylky 5,70 Kčs (ceny jsou platné v zimním období). Při hromadných zájezdech nad 20 osob účtuje se za lůžko 15,— Kčs a při školení je denní penze 40,— Kčs, tj. pětkrát denně výborná strava a ubytování.

Uvážíme-li, že sídliště Horní Slavkov je položeno 600 m n. m. a že je obklopeno nádhernými lesy, je pobyt v Horním Slavkově zdravý a příjemný. Každý, kdo město již navštívil, rád se sem opět vrací.

O společenský život je zde rovněž velmi dobře postaráno. Naproti hotelu Tatran je velký komplex Hornického domu kultury se širokoúhlým kinem, divadelním sálem apod."

K textu prospektu je připojena fotografie gotického portálu.

Na tuto část kroniky pak navazují dvě prázdné dvoustrany, kterými zápisy v knize končí – jde o poslední nepopsané listy, včetně vnitřní strany zadní desky.

Kronika je doprovázena řadou dobových fotografií, které dokreslují popisované období: slavnostní předávání občanských průkazů patnáctiletým, prvomájový průvod s transparenty na náměstí, pietní shromáždění u pomníku v přírodě, školení civilní obrany s účastníky v plynových maskách, spálenou střechu kostela sv. Jiří s obnaženým krovem a věžičkou s cibulovou bání, rozhovor dvou mužů na haldě u šachty 3, pohled na těžní věž šachty 3 s okolní krajinou, volební nástěnku s portréty zvolených kandidátů, panorama města Horní Slavkov, gotický portál historické budovy a exteriér i interiér hotelu Tatran s prostřenými stoly a figurálním reliéfem.

Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)

[LEVÁ STRANA – str. 90: rub listu, prakticky prázdná stránka, jen slabě prosvítá zrcadlově obrácený text z protější strany. Dole vpravo číslo stránky „90".]

[PRAVÁ STRANA:]
[Nahoře vlepena složená pozvánka – přední (titulní) strana; rukou psaný nadpis „Pozvánka". Na složené pozvánce strojem:]
OV SPB v Sokolově
spolu s MV KSČ v Horním Slavkově a MNV Krásno [část přeškrtnuta]

Pozvánka

[Vpravo vedle pozvánky pokračuje text:]
...jemník polského velvyslanectví v Praze. Veliké množství občanů a dlouhý průvod věnců všech společenských organizací okolí, vytvořily důstojný rámec památce VŘSR i mučedníkům fašistické okupace.

R O K 1 9 6 4

Již v prvních dnech roku byly svolávány aktivy funkcionářů k přípravě voleb do národního shromáždění, národních výborů všech stupňů a voleb soudců. Celá kampaň byla rozdělena do tří etap časově odstupňovaných.

Dochází k řadě změn ve volební praxi. Tak zvaná demokratizace veřejného života se uplatňuje i ve volební přípravě. Z dosavadních 45 volebních obvodů je ustaveno 40, spojením některých malých obvodů na druhé etapě. Pro každý volební obvod je vybráno několik kandidátů, kteří jsou pak na veřejných schůzích představováni a z nich je vybrán pak ten nejlepší pro vlastní volby.
Ze 40 kandidátů do městského národního výboru je
8 žen,
do 30 let je 10 kandidátů,
členů KSČ je 19,
dělníků je 15,
jiných národností než české jsou 4,
ze starých poslanců zůstává 11.
Je navrženo 7 kandidátů do okresního národního výbora, 1 do krajského národního výboru a 1 do národního shromáždění.
Soudci z lidu jsou navrženi podle volebních obvodů do ONV, celkem je jich 19, soudcem s povolání je volen s. Otakar Pánek, dřívější zaměstnanec Ústředních dílen Komořany, závod Horní Slavkov, který při zaměstnání vystudoval práva. Celá volební kampaň probíhala sice za aktivity pověřených funkcionářů, ale účast občanů na předvolebních akcích byla již menší, nežli ve volbách minulých. Také celkový rámec přípravy voleb byl daleko chudší, že volby v roce 1960.
Část zdůvodnění padá i na konto docela změněné celkové situace na hospodářském úseku ve státě i ve městě.

Již v lednu je projednáváno první rozhodnutí o úpravě nájemného. Úprava se týkala zvýšení od 1. října 1964. Neutěšený stav bytového fondu, nedostatek řemeslníků na domovní správě, vzhledem k nízkým platům, nedostatek finančních prostředků a špatný poměr nájemníků k bytovému fondu, jakož i nízké nájemné - to byly hlavní argumenty, s kterými se šlo mezi lidi, při zdůvodňování tohoto rozhodnutí. V době přípravy voleb to znamenalo velmi těžkou práci s lidmi u všech, kteří za bytový fond odpovídají. K největšímu zvýšení v jednotlivých čtyřech kategoriích došlo u kategorie I, tj. bytů sídlištního charakteru, s ústředním vytápěním. Za tento typ bytů byly stanoveny tyto sazby:

[LEVÁ STRANA – str. 90: rub listu, prakticky prázdná stránka, jen slabě prosvítá zrcadlově obrácený text z protější strany. V pravém horním rohu zasahuje na stránku rozevřená pozvánka (kresba). Dole vpravo číslo stránky „90".]

[PRAVÁ STRANA – stejná stránka jako sken 93, ale vlepená pozvánka je nyní rozevřená a ukazuje vnitřní stranu:]
[Vlevo na pozvánce kresba (stromy / aleje, krajina). Vpravo na pozvánce strojem:]
Pietní slavnost
ODHALENÍ POMNÍKU
obětem pochodu smrti v roce 1945
v rámci oslav 46. výročí VŘSR
Motto: POD SOUMRAK MODRAVÝ STÍN HEBKÝ SPLÝVÁ
S ALEJÍ STROMŮ, S HRÁZÍ KAMENÍ.
JDEŠ ZVOLNA, POUTNÍČE, A ZEMĚ ZPÍVÁ
TESKLIVOU PÍSEŇ V MĚKKÉM ZACHVĚNÍ.
SHROMÁŽDĚNÍ ÚČASTNÍKŮ 6. LISTOPADU 1963 v 16.30 hod. v KRÁSNU u n. p. Rudných dolů

[Vpravo vedle pozvánky text:]
...lí, vytvořily důstojný rámec památce VŘSR i mučedníkům fašistické okupace.

R O K 1 9 6 4

Již v prvních dnech roku byly svolávány aktivy funkcionářů k přípravě voleb do národního shromáždění, národních výborů všech stupňů a voleb soudců. Celá kampaň byla rozdělena do tří etap časově odstupňovaných.

Dochází k řadě změn ve volební praxi. Tak zvaná demokratizace veřejného života se uplatňuje i ve volební přípravě. Z dosavadních 45 volebních obvodů je ustaveno 40, spojením některých malých obvodů na druhé etapě. Pro každý volební obvod je vybráno několik kandidátů, kteří jsou pak na veřejných schůzích představováni a z nich je vybrán pak ten nejlepší pro vlastní volby.
Ze 40 kandidátů do městského národního výboru je
8 žen,
do 30 let je 10 kandidátů,
členů KSČ je 19,
dělníků je 15,
jiných národností než české jsou 4,
ze starých poslanců zůstává 11.
Je navrženo 7 kandidátů do okresního národního výbora, 1 do krajského národního výboru a 1 do národního shromáždění.
Soudci z lidu jsou navrženi podle volebních obvodů do ONV, celkem je jich 19, soudcem s povolání je volen s. Otakar Pánek, dřívější zaměstnanec Ústředních dílen Komořany, závod Horní Slavkov, který při zaměstnání vystudoval práva. Celá volební kampaň probíhala sice za aktivity pověřených funkcionářů, ale účast občanů na předvolebních akcích byla již menší, nežli ve volbách minulých. Také celkový rámec přípravy voleb byl daleko chudší, že volby v roce 1960.
Část zdůvodnění padá i na konto docela změněné celkové situace na hospodářském úseku ve státě i ve městě.

Již v lednu je projednáváno první rozhodnutí o úpravě nájemného. Úprava se týkala zvýšení od 1. října 1964. Neutěšený stav bytového fondu, nedostatek řemeslníků na domovní správě, vzhledem k nízkým platům, nedostatek finančních prostředků a špatný poměr nájemníků k bytovému fondu, jakož i nízké nájemné - to byly hlavní argumenty, s kterými se šlo mezi lidi, při zdůvodňování tohoto rozhodnutí. V době přípravy voleb to znamenalo velmi těžkou práci s lidmi u všech, kteří za bytový fond odpovídají. K největšímu zvýšení v jednotlivých čtyřech kategoriích došlo u kategorie I, tj. bytů sídlištního charakteru, s ústředním vytápěním. Za tento typ bytů byly stanoveny tyto sazby:

[LEVÁ STRANA – str. 91: rub listu, prakticky prázdná stránka, jen slabě prosvítá zrcadlově obrácený text z protější strany. Dole vpravo číslo stránky „91".]

[PRAVÁ STRANA:]
1 m2 obytné plochy .............. 26,- Kčs,
1 m2 neobytné ................... 10,- Kčs,
koupelna ........................ 200,- Kčs,
záchod .......................... 100,- Kčs,
skříň ........................... 25,- Kčs,
spíž ............................ 20,- Kčs.
Srážky byly určeny pro vícečlenné rodiny: 5 % rodina s jedním dítětem,
15 % rodina s dvěma dětmi,
30 % rodina s třemi dětmi.
Velmi mnoho diskusí vyvolalo rozhodnutí, že stejná sazba platí pro Prahu, jako pro venkov. Naštěstí se úprava cen za 1 tunu páry při vytápění průmyslovými teplárnami netýkala našeho města. Konečným výsledkem složitých výpočtů bylo zdražení v průměru o 40,- Kčs měsíčně. Po bouřlivých schůzích nájemníků i složitém administrování zaměstnanců domovní správy, přešla nakonec celá akce v klidu.

x o x o x o x

24. ledna se konalo v Sokolově rozšířené plenární zasedání okresního výboru Komunistické strany Československa. Zúčastnil se ho i nový předseda vlády soudruh Lénart. Jeho vystoupení v diskusi dalo mnoho chuti do další práce většině zúčastněných, asi 500 funkcionářů z celého okresu. Hovořil otevřeně o současných problémech i těžké situaci v národním hospodářství. Jeho neokázalé vystoupení bylo příkladem člověka na svém místě a jeho pevná slova ukázala, jak na věc jít. Měla velký úspěch. A mnohým z těch, kteří zastávali funkci, těchto slov i reálného optimismu bylo zapotřebí.

x o x o x o x

Koncem roku 1964 došlo k podstatnému zdražení dodávek uhlí do teplárny. K dosavadní velkoobchodní ceně přišla daň, která znamenala zvýšení nákladů teplárny o 300 tisíc Kčs. To znamenalo, že i městský národní výbor si ani netroufl v zákonné době provést zúčtování zálohově placeného vytápění bytů. Rovněž při úpravě cen 1. prosince 1964 došlo u některých druhů zboží ke zvýšení cen. Týkalo se hlavně materiálů z tesilu a podobně. Z potravin byl například sice zlevněn stolní margarin z 18 na 16 Kčs, ale současně byl dán na trh nový druh Sana za 20 Kčs, speciální olej za 28 Kčs.

Politický i veřejný život pokračoval kromě vlastních voleb v kolejích posledních dvou let.
8. března se konala městská oslava Mezinárodního dne žen. Třetím stupněm mateřství byly vyznamenány tři soudružky. Na přípravě k zajištění se podílely opět stejné soudružky. Tentokrát již ne pod patronací výboru žen. Na doporučení všech orgánů byly výbory žen u městského národního výboru zrušeny s tím předpokladem, že jejich práci přebírají občanské výbory. Výbor žen byl zrušen i v našem městě. Soudružky byly zapojeny podle svých zájmů do komisí městského národního výboru. Již koncem roku se ukázalo, že jejich malé, ale důležité práce na jejich úseku práce začne chybět. Ani soudružkám se práce v komisích příliš nelíbila. Občanské výbory nemohly jejich obětavost při zajišťování té nejméně populární práce mezi lidmi nahradit.

Sbor pro občanské záležitosti rozšířil svou činnost. Kromě již tradičních akcí, zasloužil se ve městě v roce 1964 o to, že přijímání mladých lidí do společenského života se v naší společnosti dostalo na vyšší, slavnostnější úroveň. Je to slavnostní předávání občanských průkazů patnáctiletým. I když zatím nenahrazují plně dřívější náboženské přijímání, ať již

[LEVÁ STRANA – str. 92: rub listu, prakticky prázdná stránka, jen slabě prosvítá zrcadlově obrácený text z protější strany. Dole vpravo číslo stránky „92".]

[PRAVÁ STRANA:]
biřmování nebo konfirmaci, v jejich pompě a snad i vlivu, přece jen je to další dobrý krok k správné atheistické výchově a uplatňování vlivu společnosti na nejchoulostivějším úseku - na mládež. Slavnostní oblečení, "společenštější chování" a přirozeně veselé obličeje mladých, správnost těchto forem potvrzují. Bylo to 18. března a průkazy předával předseda městského národního výboru soudruh Kříž za účasti sboru, příslušníků bezpečnosti, ve velmi dobré atmosféře, jaká by měla být vždy, když se jedná "úředně".

Oslavy 1. máje neměly zdaleka dřívější úroveň. Vinu nesly především závody, jejichž zaměstnanci, hlavně těch největších, se téměř na průvodu 1. máje nepodíleli. Vždyť i takový závod, jako Chemické závody, nedokázal zorganizovat do průvodu ani tolik lidí, aby se mohly nést všechny třepetalky, které byly připraveny. Na seřadišti, u klubu Chezy se sešlo jen 15 zaměstnanců. A jinde to nebylo o mnoho lepší. ÚDK se podílely na průvodu 60 zaměstnanci.

[fotografie davu / průvodu na náměstí]

Přesto na dětském hřišti přibylo další zařízení, kolotoč s papoušky, který se točil kolem své osy. Mladí chlapci brzo z této houpačky udělali strakci. Závodili o to, kolikrát se kdo otočí, hráli si na kosmonautický výcvik. Ani časté nevolnosti žaludku je nesmolí odradit.
Dětský kolotoč "samoobsluha" se stal ve večerních hodinách dostaveníčkem odrostlejší mládeže hlavně z internátu. Nahrazoval zřejmě pudově dávno již zanikající zvyky schůzek na návsích. Místo zpěvu a idylických písní, byly pořádány produkce kytarového big-beatu.

[fotografie shromáždění v přírodě u pomníku]

Tradičně se již konaly i v tomto roce oslavy Slovenského národního povstání dne 28. srpna. Aktivita funkcionářů Svazu protifašistických bojovníků soudruha Kloučka, Rebrena a dalších vytváří z těchto oslav slavkovskou tradici.

Rozvíjející se turistický ruch přivedl do města i oficiální návštěvy z měst Německé demokratické republiky. 11. září byla ve městě delegace z Klingenthalu z NDR a s místními funkcionáři navázána družba. Návštěva byla oplacena v říjnu u příležitosti státního svátku NDR. Obě měly dobrý ohlas i úspěch. Byla navázána osobní přátelství.

Turistický ruch se však rozvíjel i s Německou spolkovou republikou. O velikonocích a letnicích přijížděli do města houfně mnozí vysídlenci z Horního Slavkova, aby se podívali na svůj dřívější Heimat. Ne každý přijížděl s dobrou vůlí; mnozí byli slepí k ohrom-

[levá strana 93 — prázdná, jen číslo strany "93."]

[pravá strana:]
nému rozvoji města a zaměřovali se spíše na negativní jevy ve městě. Bouračky, cikáni, kvalitu cest atd. Dalším důsledkem jejich návštěv byla vlna žádostí zdejších Němců o vystěhování. Některé návštěvy vzbuzovaly i pobouření mezi našimi lidmi, ať již arogantním - typickým vystupováním v Tatranu, nebo provokativním chováním. Nejvíce rozruchu způsobily dcery Gnise, bývalého hostinského hospody mezi Horním Slavkovem a Krásnem, kde se říkalo "U šesti stehen" ( dvě dcery a hostinská).

Kladnou stránkou snahy o rozšíření turistického ruchu bylo pro město opatření k likvidaci bouraček v zájmu využití zdejší oblasti pro tyto účely. Prospěch měl i kapacitně dosud nevyužitý hotel Tatran. K navrhovaným a diskutovaným opatřením k zvýšení přitažlivosti okolí města však do konce roku nedošlo.

Oslavy měsíce SČSP neměly vinou organizace důstojné zakončení. Návštěva 25 občanů na 500 rozeslaných pozvánek byla ostudou organizátorů. Mnoho se hovořilo o nových, přitažlivějších formách shromažďování lidí.

X = X = X = X = X = X

Dům kultury prodělával v tomto roce krizi. Projevil se nedostatek finančních prostředků na provoz. Trapná byla jednání s hospodářskými, odborovými i stranickými funkcionáři o zaplacení podílů závodů na provoz. Kritický článek autora kroniky v okresní Jiskře rozvířil diskusi o domě kultury v Horním Slavkově, o poměru neodpovědně odpovědných ke kultuře a o řízení kulturního zařízení vůbec.
Horko-těžko bylo zajistit potřebných půl miliónu Kčs pro rok 1965.

[novinový výstřižek vlepený na stránce:]
Kdo koupí kulturní dům?
V minulých dnech se v reprezentačních místnostech hotelu Tatran v Horním Slavkově konalo zasedání ředitelů podniků oblasti H. Slavkova. O dalším osudu kulturního života ve městě rozhodovali svým stanoviskem k úhradě technického provozu známého slavkovského domu kultury. Podle jejich rozhodnutí by musel dům kultury vyhlásit v červenci 1965 úpadek a zavřít. Nabídli totiž společně na provoz z plánovaného půl miliónu korun jen 275 tisíce Kčs.
Náklady na vlastní kulturní činnost, které jsou daleko menší, jsou zajišťovány z příjmů vlastní činnosti a dotací ZV ROH. Jenom ZV ROH Cheza H. Slavkov je výjimkou, je ochoten "dát" z původních pěti tisíce korun, tisíce Kčs, tj. pouhých 20 procent. Občané města jsou zvědavi, kdy a kdo tuto otázku vyřeší. — MV —

Opatření na úseku obrany státu se dotkla i našeho města. Byla vybudována městská organizace CO. Postupně prošlo školením několik set občanů. Nejlepší výsledky byly dosaženy ve starém městě. Populární Jindřich Pescha, nyní již penzista, bývalý vedoucí teplárny na Kounici, předseda občanského výboru a od nových voleb poslanec, bral školení [pokračuje na další straně]

[levá strana 94 — prázdná, jen číslo strany "94."]

[pravá strana:]
jako instruktor s humorem, ale důsledně a měl nejlepší výsledky. Podílel se podstatnou měrou na úpravě krytu z bývalých sklepů hospody a vyhořelého pekařství (1946), dnes v parčíku vedle budovy národního výboru. Třídenní celookresní školení funkcionářů štábu se konalo v prosinci v hotelu Tatran.

+ + + + +

Mnoho lidí se sešlo u smutné události 11. června, kdy zemřel soudruh Josef Šmakal, obětavý a dlouholetý funkcionář, který byl předsedou místní komise lidové kontroly. Byl postižen před zasedáním místního výboru KSČ v hale domu kultury infarktem. Udělalo se mu lépe, byl funkcionáři národního výboru dopraven do bytu, ale když po půl hodině se dostavil lékař, mohl konstatovat jen smrt. Místní výbor KSČ vzdal poctu svému členu ještě během svého zasedání a mnoho občanů města pak při jeho pohřbu.

+ + + + +

Tvář města se v roce podstatně zatím nezměnila, třebaže došlo k dvěma významným událostem, i když zcela protikladným.

V sobotu 14. března 1964, v den konání okresní konference Komunistické strany Československa byl v 9,00 vyhlášen požární poplach. Ze střechy kostela sv. Jiří na hřbitově se začal valit dým.

Velitel požárníků s. Václavík a jeho zástupce s. Janouch nedokázali nastartovat požární vůz a proto se odebrali ke kostelu pěšky. Zjistili, že oheň se šíří pod střechou, kam se dostal pravděpodobně po kříži, který byl ohořelý se zbytky svíček a množstvím zbytků věnečků. O požárnickém zásahu svědčí časový záznam:
10,08 - velitel posílá po spojce vzkaz o vyžádání pomoci ze Sokolova
10,10 - ohlášení požárnímu sboru v Sokolově
10,30 - příjezd příslušníků státní bezpečnosti
10,20 - ze střechy kostela šlehají střední plameny
10,35 - příjezd požárníků sokolovského sboru.
Požár rychle zdolán. Škoda na střeše cca 150 tisíc Kčs. Klenutý strop chrámové lodě zůstal neporušen. Nedostatek prostředků státní památkové péče i stavební kapacit[y] zřejmě způsobí, že do konce roku se na opravě nedostalo. Škodu zřejmě bude varistat.

Protikladem události je první krok k realizaci zeleného plánu. Za nadšené organizace soudruha Stanislava Humplíka je vysázeno 5 000 stromků na neplodných prostorách bývalé [pokračuje na další straně]

[levá strana 95 — prázdná, jen číslo strany "95."]

[pravá strana:]
šachty 3, mezi bývalými šachtami 1 a 3. Havíři říkali tomuto místu "Hohošberg". Několik nektarů [hektarů?] dobré půdy bylo devastováno nesmyslným skládkovým hospodařením bývalého závodního Inž. Hohoše.

V zápisu minulého roku popsaný zelený plán tak dostává reálnou podobu. Celá akce byla provedena na získání zkušeností a téměř bez finančních prostředků, znamenalo to získání předstihu v realizaci zeleného plánu, na tehdejší dobu ojedinělý zjev. Na pracích se podílí i potrestaní z tábora Prokop díky pochopení zástupce velitele soudruha Václava Čápa.

15. února padlo konečné rozhodnutí o objektech šachty 3. Převzala je Mototechna v Plzni na sklady náhradních dílů, hlavně ložisek a klínových řemenů. Práce zde našlo 6 slavkovských žen.

V rámci akce "Z" vybudovali občané Ležnice svépomocí do svých domků vodovod. Jednalo se o dokončení vodovodního rozvodu jáchymovského vodovodu, který byl udělán jako náhrada za ztržení vody dolovou činností. V té době byla i dokončena, dlouhá léta se táhnoucí, jednání o náhradní zdroj vody pro osadu Ležnička. Za pomoci požárního sboru byla vyčištěna jediná studna s vodou. Zařízení a materiál dodaly Jáchymovské doly. O akci se zasloužil známý obětavý funkcionář, dlouholetý poslanec národního výboru soudruh Antonín Brandl, invalidní důchodce, s příkladnou vitalitou a vzácným poměrem ke společenským potřebám. Jeho zásluhou se udržuje osada Ležnička při životě, přes velmi tvrdé životní podmínky jejich obyvatel.
Není to jen nedostatek vody, i když na každého návštěvníka osady působil hrozně, doposavad jediný zdroj vody - 2 mm čůrek stahovaný ze vzdálenosti cca 200 do půl kubíkové kamenné nádrže. Zavátá dvoukilometrová polní cesta, jediný spoj s okolním světem, musí být v zimě prohazována většinou samotnými přestárlými občany osady, nákupy v pojízdné prodejně 1 krát týdně na Ležnici, cesta za kulturou až na sídliště, cesta dětí do školy a další a další.

= : = : = : = : =

V srpnu došlo na krajském investorském úřadu v Karlových Varech k dalšímu jednání o [pokračuje na další straně]

[levá strana 96 — prázdná, jen číslo strany "96."]

[pravá strana:]
výstavbě Horního Slavkova. Bylo rozhodnuto začít v příštím roce s výstavbou první etapy, která zahrnovala:
135 bytových jednotek typu G 57,
144 bytových jednotek typu T 06B.
Provizorní kotelna umístěná v prostoru výstavby se 4 kotly a´ 60 m2 a 20ti metrového komína,
mateřské školy s 90 místy a jeslemi pro 35 dětí, bloková prádelna pro kapacitu 500 rodin včetně strojního vybavení,
společenský pavilon pro 300 rodin,
propan-butanová stanice s rozvodem pro vestavěné kuchyně.

Po smutných zkušenostech z minulých plánů, nikdy nerealizovaných, nevěřilo se příliš termínu 1. duben 1965, kdy měla být výstavba této etapy zahájena.

Jedna z plánovaných akcí ještě z roku 1963 byla realizována. Do provozu parkoviště nákladních aut a autobusů za domem řemesel. V listopadu bylo dáno do provozu parkoviště nákladních aut a autobusů za domem řemesel. Akce ne velká, ale její uskutečnění dokumentuje důslednou a perspektivní práci národního výboru.

14. září, přesně půl roku po požáru kostela sv. Jiří, si naši požárníci napravili pošramocenou pověst. Ve stodole na Ležnici vypukl požár složeného sena. Včasným zásahem chlapců soudruha Václavíka se podařilo požár v zárodku zdolat a tak zabránit značné ztrátě a škodě.

- o - o - o - o - o - - o - o - o - o - o -

Zákon schválnosti způsobil, že 22. prosince došlo na teplárně téměř k tradiční havárii jednoho z kotlů. Maximálním úsilím byl kotel do Štědrého večera opět opraven. Stav teplárny touto havárií opět varoval. O to více, že rok 1965 nebyla zajištěna plná kapacita na provedení generální opravy, která by dala větší naději na bezporuchový provoz příštích období.

- o - o - o - o - o - - o - o - o - o - o -

Nejdůležitější událostí roku byly volby do národního výboru, jejichž příprava byla již popsána.
Volební den 14. června začal v 6,45 budíčkem městského rozhlasu. Do otevřených volebních místností začali proudit občané. Dokázali svou účastí hned v prvních hodinách, že jsou si vědomi vážnosti a významu volebního aktu i bez velkých oslav, řečnění a schůzování. Ovzduší volebního dne bylo slavnostní a radostné. Přispěla k němu i rozhlasová komise, která během dne vysílala reportáže z volebních místností i průběžná hlášení o volební účasti. ( V těchto volbách se našlo i několik občanů, kteří se odmítli voleb zúčastnit.)
Většina kandidátů byla zvolena 100 % hlasů. Kandidátka byla sestavena za plné úča[sti] [pokračuje na další straně]

[levá strana 97 — prázdná, jen číslo strany "97."]

[pravá strana:]
sti závodů ve městě. Závod Ústřední dílny Komořany má nejsilnější zastoupení i v radě městského národního výboru. Mnoho hodin bylo stráveno jednáním o jejím složení. Týkalo se hlavně obsazení funkcí předsedy a tajemníka městského národního výboru. Kandidaturu na funkci předsedy přijal opět soudruh Antonín Kříž. Přes mnoho jednání nepodařilo se přesvědčit dosavadního tajemníka s. Jaromíra Valeše, aby opět funkci přijal. Do funkce tajemníka byl navržen soudruh Štefan Škitka, poručík SNB, na nově zřízeném městském oddělení veřejné bezpečnosti.

[fotografie - nástěnka s portréty kandidátů, text "NEJLEPŠÍ ZA KANDIDÁTY"]

Plenární zasedání 3. července 1964 mělo slavnostní a důstojný průběh i velmi pěknou účast.
Předsedou zvolen soudruh Antonín Kříž,
tajemníkem soudruh Štefan Škitka,
náměstkem předsedy soudruh Arnošt Suček - důchodce, bývalý závodní Jáchymovských dolů. Současně byl zvolen předsedou plánovací komise.
Další: s. Jiří Suchánek, pracovník PaM ÚDK - předsedou finanční komise
s. Stanislav Humplík, osvědčený funkcionář - předsedou zemědělské komise
s. Jaroslav Malý, člen rady minulé - předsedou obchodní komise
s. Jan Matušek, dílenský mistr ÚDK - předsedou školské a kulturní komise
s. Dr Zdeněk Jína, ušní lékař polikliniky - předsedou zdravotní a sociální komise
s. Ing. Vladimír Nissl, hosp. pracovník ÚDK - předsedou komise výstavby
s. Václav Kostek, technik závodu ÚDK - předsedou komise místního hospodářství
s. František Hrůza, příslušník MV TNŽ Prokop - předsedou komise ochrany veřejného pořádku
s. Vlasta Vaňková, zaměstnankyně závodu KOVO - předsedkyní bytové komise
s. Helena Hřebíčková, funkcionářka ČSM a Svazarmu - členka rady - pro styk s ČSM.
Aparát městského národního výboru zůstal beze změn včetně vedoucího odboru soudruha Karla Urbana.

V orgánu národního výboru byla celá řada nových lidí, kteří zatím na úseku státní správy nepracovali. Jejich poměrně vysoké vzdělání i hospodářské funkce na závodech a zájem o veřejnou práci jim dávaly dobrý počinek pro plnění funkcí.
Řada školení, pořádaných v druhém pololetí roku 1964 pro nové funkcionáře urychlila zapracování soudruhů, takže bylo možno konstatovat, že nenastala žádná mezera po ukončení činnosti starého a rozběhem nového, zvoleného orgánu.

X = X = X = X = X

[levá strana 98 — prázdná, jen číslo strany "98."]

[pravá strana:]
= o = o = o = o = o =

K uzavření starého roku 1964 připravili zaměstnanci městského národního výboru vtipnou silvestrovskou relaci v městském rozhlasu, která rýmovnými popěvky pokritizovala, pochválila i popřála všem provinilým, pochváleným a všem ostatním obyvatelům města
" V E S E L E D O N O V É H O R O K U 1 9 6 5 ".

= o = o = o = o = o =

[razítko vlevo dole, červené, kulaté: "MĚSTSKÝ NÁRODNÍ VÝBOR okres Sokolov Horní Slavkov", uprostřed městský znak (havíři), s modrým podpisem]
[rukopisná poznámka modře vlevo: "J. Matěják / ONV Sokolov, OŠK"]

[Pravá strana knihy (str. 99). Do kroniky je vlepena vícebarevná turistická skládačka (prospekt) „Navštivte Horní Slavkov". Na této straně je zadní/krajní díl prospektu. Přepis tištěného textu prospektu:]

[Levý sloupec nahoře – pokračování textu:]
... v samotném hotelu pak jsou denně koncerty a tanec.
S okolím je Horní Slavkov spojen autobusovými linkami do Lokte, Karlových Var, Sokolova i Plzně a vlakovým spojením do Karlových Var a Mariánských Lázní.
V blízkém okolí Horního Slavkova zavedou vás kouzelné lesní cesty do středu Slavkovského lesa (4 km), kde kolem dvou nad sebou ležících lesních jezer bude v r. 1961 vybudováno rekreační středisko se stanovým a chatovým městečkem. V dalším výhledovém plánu se počítá s výstavbou panelového rekreačního hotelu. I nejnáročnější návštěvníci Horního Slavkova jsou obvykle

[Nadpis prospektu, vpravo nahoře, velkým písmem:]
Navštivte Horní Slavkov
vstupní bránu do Slavkovského lesa

[Prostřední sloupec – pokračování textu:]
spokojeni, poněvadž v jádru města jsou vedle hotelu Tatran obchodní domy, jež svým sortimentem uspokojí všechny zájemce, a to Brigádník a Dům služeb komunálních podniků, poskytující všechny služby, které návštěvník našeho města může potřebovat.
Přijďte tedy i vy! Těšíme se na vás a věříme, že budete také spokojeni. Záznamy na podniková školení i na ubytování jednotlivců přijímá recepce hotelu Tatran, telefon 372, nebo Cestovní a informační kancelář v Horním Slavkově, tel. 270 (noční 243), anebo všechny pobočky cestovní kanceláře TURISTA a ČTS.

[Tiráž dole:] F-03'02533 — ST 106 3395-60-S

[Na pravém okraji strany je samostatně nalepena černobílá fotografie gotického portálu (viz fotografie).]

[Levá strana knihy (str. 99 – tatáž dvoustrana). Vlepen vnitřek téhož turistického prospektu „Navštivte Horní Slavkov". Vlevo nahoře je vícebarevný kreslený znak města (hornické kladívka a štít se znameními) a mapka západočeského kraje s vyznačenými místy (Cheb, Karlovy Vary, Sokolov, Plzeň, Mariánské Lázně, Loket, Slavkovský les, Horní Slavkov, Bečov, Toužim, Žlutice, Bochov, Tepelská planina aj.). Přepis tištěného textu prospektu:]

[Levý sloupec:]
Skoro uprostřed mezi západočeskými lázněmi leží na jižních svazích Slavkovského lesa malebné, historické městečko Horní Slavkov. Starobylé město s bohatou hornickou tradicí bylo původně hornickým sídlištěm založeným ve 13. stol. a prodělávalo všechny zvraty podobných měst. Doby rozkvětu vystřídala neutěšená léta bídy a historické doklady města, dnes již prohlášeného za středověkou rezervaci, jsou dokladem významu Horního Slavkova, kde se odedávna těžily vzácné kovy.
Snad největšího rozmachu se Horní Slavkov dožil v posledních deseti letech, kdy nad historickým jádrem bylo vybudováno moderní sídliště se všemi kulturními zařízeními, která dnešní člověk potřebuje.

[Prostřední sloupec:]
Přijďte a navštivte toto moderní město v romantické krajině na Karlovarsku! Vychutnáte vše, co skýtá příjemný pobyt v moderním prostředí uprostřed kouzelné krajiny.
Pojedete-li z Karlových Var, projedete středověkou historickou rezervací Loket, kde v zachovalém hradu jsou významné sbírky skla a porcelánu. A 6 km od Lokte najednou z romantického údolí vyjedete na sídliště Horní Slavkov. Až zhlédnete historické památky, překvapí vás nová část svou moderností a účelností. A to už budete uprostřed kraje, kde najdete středověká města, moderní sídliště, perly našeho lázeňského života, hrady, zámky, lesy i nádherné stavby socialismu.
Hotel Tatran v Horním Slavkově je vystavěn podle moderních architektonických koncepcí a má celkovou kapacitu 90 lůžek v jedno- a dvoulůžkových pokojích. Každý pokoj má svou koupelnu se sprchou a hygienická zařízení. Restaurační místnost má

[Pravý sloupec:]
dvě přilehlé velké klubovny a herny, takže hotel se velmi dobře hodí pro podnikové školení. Při nich se klubovna upravuje na učebnu a druhá společenská místnost na jídelnu účastníků školení, takže je tu možno zaručit klid pro školení bez ohledu na ruch restaurace. Hotel Tatran je zařazen do kategorie B; cena jednolůžkového pokoje je 24,— Kčs, dvoulůžkového 33,— Kčs a event. přístylky 5,70 Kčs. (Ceny jsou platné v zimním období.)
Při hromadných zájezdech nad 20 osob účtuje se za lůžko 15,— Kčs a při školení je denní penze 40,— Kčs, tj. pětkrát denně výborná strava a ubytování.
Uvážíme-li, že sídliště Horní Slavkov je položeno 600 m n. m. a že je obklopeno nádhernými lesy, je pobyt v Horním Slavkově zdravý a příjemný. Každý, kdo město již navštívil, rád se sem opět vrací.
O společenský život je zde rovněž velmi dobře postaráno. Naproti hotelu Tatran je velký komplex Hornického domu kultury se širokoúhlým kinem, divadelním sálem apod.

[Na pravém okraji strany je opět samostatně nalepena černobílá fotografie gotického portálu (tatáž jako na protější straně).]

[Prázdná dvoustrana (str. 100). Bez textu, bez fotografií – pouze nepopsané listy kroniky.]

[Prázdná dvoustrana – závěr knihy, str. 110 (poslední nepopsaný list a vnitřní strana zadní desky). Bez textu, bez fotografií.]

[Poznámka přepisovatele: sken při šířce wid=2200 vracel chybu 404 (Kakadu Core Exception), proto byl stažen ve sníženém rozlišení wid=1800.]

Fotografie v kronice:
Slavnostní předávání občanských průkazů patnáctiletým – muž (funkcionář) předává průkaz mladé dívce; v pozadí okna sálu.
Velký dav lidí s transparenty v ulici / na náměstí (pohled shora) – prvomájový průvod ve městě.
Shromáždění lidí v přírodě u pomníku/obelisku (v pozadí lesy) – pietní akt / oslava u pomníku.
Černobílá fotografie skupiny občanů v plynových maskách při školení civilní obrany (CO); muži a ženy s maskami a vaky, v
Černobílá fotografie shořelé střechy kostela sv. Jiří - obnažený krov bez krytiny, vpravo věžička s cibulovou bání.
Černobílá fotografie dvou mužů hovořících na haldě/poli (skládka u šachty 3): vlevo muž v uniformě (zástupce velitele tá
Černobílá fotografie krajiny s průmyslovými budovami a těžní věží šachty 3 v Horním Slavkově, v pozadí kopce.
Černobílá fotografie volební/propagandistické nástěnky s portréty zvolených kandidátů uspořádanými v diagonálních pruzíc
Černobílá fotografie v záhlaví prospektu – panoráma města Horní Slavkov s věžemi nad korunami stromů.
Černobílá fotografie samostatně nalepená na pravém okraji strany – gotický lomený portál (vstupní dveře historické budov
Černobílá fotografie v prospektu – exteriér hotelu Tatran v Horním Slavkově, rozsáhlá moderní vícepodlažní budova s podl
Černobílá fotografie v prospektu – interiér restaurace hotelu Tatran s prostřenými stoly a velkým figurálním reliéfem (n
Černobílá fotografie samostatně nalepená na pravém okraji strany – gotický lomený portál s dřevěnými vraty a kovaným kov