Rok 1590 v kronice

Přepisy a překlady historických dokumentů jsou pořízené s pomocí umělé inteligence a mohou obsahovat chyby ve čtení starého rukopisu. Původní znění bývá u zápisu dostupné v rozbalovací části „původní přepis", případně přímo u uvedeného pramene; narazíte-li na nepřesnost, budeme rádi za upozornění.

1590
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 593

Těžaři stříbrných a cínových horních děl v Horním Slavkově a Krásně sjednávají na popud vrchního horního úřadu v Horním Slavkově s radou města Horního Slavkova na příštích deset let podmínky obchodu lojem a železem.

Datace: 16.04.1590

Listina z roku 1590 (č. 150, hornické záležitosti ohledně tavební knihy) zachycuje ujednání mezi panem správcem dolů a počestnou moudrou radou měst Slavkova (Schlaggenwald) a Krásna (Schönfeld) o nápravě neúnosné situace se zásobováním železem a hřebíky pro hornický provoz. Kvůli nedostatku a předražování ze strany soukromých překupníků se strany dohodly na pevných cenách, vahách a desetiletém zásobování hutního provozu, což mělo být ještě potvrzeno milostivým svolením císaře. Text obsahuje i konkrétní ceníky za tyčové železo a hřebíky a jména zástupců vrchního úřadu.

150. 1590. Hornické záležitosti ohledně tavební knihy (Schmelzbuch)

Tato listina z roku 1590 zachycuje ujednání mezi panem správcem dolů (Herr Verweser) a počestnou moudrou radou měst Slavkova (Schlaggenwald) a Krásna (Schönfeld). Týká se zásobování hornického a hutního provozu železem a hřebíky a stanovení pevných cen a vah – protože soukromí překupníci ceny neúnosně vyhnali nahoru. Pravý okraj první strany listiny je na dochovaném skenu oříznutý, takže řádky na ní končí neúplně; smysl chybějících míst je proto níže jen naznačen.

Úvod (strana 1, poškozená)

Po několika takzvaných „solných letech" trpěli obyvatelé Slavkova a Krásna citelným nedostatkem železa. Z toho vzešly potíže, které v posledních letech vedly spíše k úpadku než k rozkvětu těžby. Namísto toho měl být provoz obnoven, což se však z mnoha závažných příčin nepodařilo – patrně i s ohledem na přední hornický provoz a na povinnosti vůči Římské císařské Milosti – a způsobilo to naopak další, nemalé škody. Text dále hovoří o tom, jak je pro lidskou obživu nezbytné, aby se počet zbožných havířů zachoval a aby nebyli vystaveni nebezpečí ze strany těžařů (Steiger) a dalších osob. Havíři a dělníci prý trávili příliš mnoho času cestou na šichty a museli navíc připlácet mnohem víc a za horší palivové dříví.

Strana 2 – úpadek zdraví horníků a růst cen

Takový provoz odedávna vysiloval a vyčerpával havíře i dělníky. Dokonce i mladí lidé prý během pár let umírali na takzvanou hornickou nemoc (Bergsucht) – jak to bohužel zkušenost až příliš potvrzuje.

Cena kujného (kovářského) železa mezitím prudce stoupla: během několika let se zvedla z osmnácti až dvaceti bílých grošů až na jeden zlatý. V poslední době je od soukromých osob, které s železem obchodují, prodáváno dokonce za čtyřicet až padesát bílých grošů – a k tomu ještě velmi špatné kvality, takže si lidé museli vystačit s tím, co bylo k mání. Důvodem bylo, že těmto soukromníkům, kteří sledovali jen vlastní prospěch a zdražování, bylo dovoleno ceny sami určovat. Tak se stalo, že kujné železo v hutním provozu (Werkhaus) zdražilo dokonce o celý tolar.

Na tuto situaci si těžařská obec (Erwerbschaft) opakovaně a důrazně stěžovala. Také vrchní úřad (Oberamt) se o věci dozvěděl a usoudil, že takovou škodlivou nesnáz už nelze déle přehlížet. Proto začal hledat způsob, jak potížím odpomoci a věc napravit.

U většiny ostatních významných hornických děl dohlíží na provoz a obchod se železem buď havířské bratrstvo (Knappschaft), nebo přímo těžařská obec. U zdejšího dolu to však nebylo možné, protože místní havířské bratrstvo na to nestačilo a těžaři byli příliš zaneprázdněni (respektive roztříštění).

Strana 3 – dohoda o novém uspořádání

Těžařská obec proto k uvedenému datu předložila věc panu správci a příslušným osobám; ta byla projednána s radou a schválena, aby se o dalším postupu rozhodlo. Pan správce byl s výsledkem plně spokojen a trval na tom, aby se takové jednání provedlo, neboť to mělo sloužit k obecnému prospěchu.

Nové nařízení mělo do budoucna znamenat, že těžař (Steiger) už nebude, jako dosud, neúčelně spotřebovávat velké zásoby provozu a železa, ale sám bude výhradně obstarávat nákup železa, účetnictví, zboží a obchod s ním.

Na základě toho se pan správce a počestná moudrá rada, za přítomnosti zástupců císařského vrchního a desátkového úřadu (Ober- und Zehentamt), dobrovolně dohodli a shodli na následujících článcích, které upravují provoz, nákup a obchod se železem:

- Za prvé: Počestná rada se zavazuje po dobu deseti let zásobovat pana správce pro jeho hornický a mlýnský provoz železem a dalšími potřebami vždy podle potřeby.
- Za druhé: Protože slavkovské a krásenské železářské dílo nedokáže samo pokrýt svou potřebu železa, musí se toto zboží z větší části přivážet z cizích míst.

Strana 4 – ceník železa a hřebíků

Dále je stanoveno, za jakou cenu se má železo prodávat:

- Kujné (tažené) nebo ploché tyčové železo, které váží asi třicet liber, se prodává za jeden zlatý za (třicet) liber; jednotlivá libra pak za jeden krejcar.
- Jedna libra hřebíků se prodává za [...] bílých grošů (částka v předloze chybí).
- Plotnímu kováři (patrně specializovaný druh kovářské práce) se účtuje za libru [...] zlatý a dvacet čtyři malé groše.
- Další druhy zboží (v předloze nejasně označené) se prodávají po jednom zlatém za libru s dodatečnými malými groši, jejichž přesná výše se v poškozeném textu nedochovala.
- Tyčové železo se vždy počítá stejně: třicet liber za jeden zlatý, a jednotlivá libra, prodává-li se zvlášť, za jeden krejcar.

Pokud by chtěl někdo odebírat větší množství železa mimo běžný obchod a nechat si je zhotovit podle vlastní potřeby, nebude mu to nadále dovoleno; vždy se má i jemu železo počítat stejně jako ostatní tyčové železo – tedy třicet liber za jeden zlatý a jednotlivá libra za odpovídající počet krejcarů.

Pokud by se v budoucnu s cenou železa a hřebíků vyvinula taková situace, že by buď těžařská obec musela žádat o slevu, nebo obec města naopak o zvýšení ceny po dobu trvání smlouvy, mají se obě strany k sobě chovat slušně a jednat spolu bez úskoků a poctivě.

Strana 5 – závěr a pečeť

Nakonec je uvedeno, že ačkoli má toto ujednání mezi panem správcem a počestnou moudrou radou nabýt trvalé platnosti, jak vyžaduje uvedená potřeba, sluší se přesto, aby takové nové opatření bylo učiněno pouze s nejmilostivějším svolením a ratifikací Jeho císařské Milosti. Obě strany – pan správce i počestná moudrá rada – spolu s vrchním a desátkovým úřadem to uznaly za nutné, a proto mělo být vše nejponíženěji předloženo Římské císařské Milosti s prosbou o její nejmilostivější svolení a potvrzení, o něž se mělo dále postarat vrchní hornické oddělení. Očekávalo se, že Jeho Milost ujednání nejen schválí, ale i ratifikuje a bude obec města i těžařskou obec chránit; a pokud by v budoucnu město potřebovalo od Jeho Milosti něco dalšího, mělo mu být vždy milostivě vyhověno.

Na svědectví tohoto jednání byly sepsány dva stejně znějící exempláře, podepsané vlastní rukou jménem celé těžařské obce. Nejprve je podepsal vrchní úřad, konkrétně urození a stateční páni:

- Georg Üchtl, toho času (patrně) správce,
- Wolff Mültzner z Krásna (von und zu Ober Schönfeldt),
- Hanns Schössel a
- Hanns Hager, oba zde ve Slavkově.

Za druhou stranu měla dokument podepsat počestná moudrá rada – zde však text listiny končí. Na následující (prázdné) straně je jen otisk červené pečetě.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[TITULNÍ LIST / obálka]
150.
1590. Hornické záležitosti
ohledně tavební knihy (Schmelzbuch)

[Pozn. paleografa: Listina je ujednání (Vergleich / hornický řád) z roku 1590 mezi správcem dolů (Herr Verweser) a počestnou moudrou radou města Slavkova (Schlaggenwald) a Krásna (Schönfeld). Týká se zásobování tavebního/hornického provozu železem a hřebíky a stanovení pevných cen a vah, protože soukromí překupníci ceny neúnosně vyhnali nahoru. Vnější (pravý) okraj 1. strany je na skenu oříznutý, takže řádky na ní končí neúplně; níže je proto smysl doplněn v hranatých závorkách.]

[Strana 1 — pravý okraj oříznut; přibližný smysl preambule:]
Poté, co nyní několik „solných let" a ještě [...] slavkovští a krásenští [obyvatelé] [trpěli] nemalým nedostatkem železa a [...]; tak [vznikly] tyto oba [případy / pohromy], [když nastalo] nutné umírání, takže v málo letech [se výroba nezvyšovala], nýbrž [...] vždy upadala. Místo toho by měla [práce / těžba] [...] být [obnovena]. To však z mnoha závažných [příčin] [...] ku [škodě / s nejmilostivějším svolením] Římské císařské Milosti [...] nejpřednějšího hornického [provozu], a [působilo] to již nejvyšší újmu a škodu. [...] Bohu všemohoucímu [...] k lidské obživě je nezbytné [...], usilujeme-li o to [...]; [aby se zachoval] počet zbožných a [horníků] [...]; aby nebyli vydáni nebezpečí [...]; ze strany těžařů (Steiger) a [...], kteří [...] mají, i samotní havíři (Berggleute) [...]; [...] kvůli [...]; a dále to způsobilo, že havíři a dělníci, [když] tolik času [stráví] jízdou a svými šichtami a prací, [...]; nadto [...], když [...], [musí připlácet] o mnoho větší a horší [cenu] za palivové dříví [...]

[Strana 2:]
[...] obnovou (provozu), jež havíře a dělníky odedávna vysiluje a vyčerpává. Ba i když mladí lidé v málo letech hornickou nemocí (Bergsucht) — jak to bohužel zkušenost až příliš dosvědčuje — zcela vymírají [tj. „vyklízejí příbytek"]./
A tak kovářské (kujné) železo během několika let stouplo z osmnácti a dvaceti bílých grošů až na jeden zlatý; a i nyní je v poslední době od soukromých osob, které s ním obchodují, [prodáváno] za čtyřicet až padesát bílých grošů, a to ještě velmi špatné železo, [s nímž bylo nutno] se uskrovňovat a vypomáhat si, protože těmto soukromým osobám, které dále usilují o vlastní prospěch a zdražování, bylo dovoleno a [umožněno] k tomu [stanovovat ceny]. Takže se snadno a brzy stalo, že kujné železo v hutním provozu (Werkhaus) přišlo až o celý tolar dráže./
Když si tedy na to vše početná těžařská obec (Erwerbschaft) mnohokrát a často stěžovala, a i vrchní úřad (Oberamt) o tom zvěděl, a takovou škodlivou nesnáz nemohl déle [trpět] a přehlížet, hledal proto prostředky a cesty, jak takové obtíže odstranit, jim odpomoci a dovést věc k nápravě./
A protože téměř u všech ostatních předních hornických děl dohlížejí na provoz a obchod se železem buď havířská bratrstva (Knappschaft), nebo sama těžařská obec — což však u zdejšího dolu z příčin [možné není], totiž že tamní havířské bratrstvo to nezvládá a těžaři jsou příliš [rozptýleni / zaneprázdněni], nikoli

[Strana 3:]
těžařská obec, [když to bylo] k uvedenému datu vyžádáno, a panu správci a [vyslaným osobám?] [tuto věc] předložila, [a ta byla] s radou projednána a jimi vždy povolena, [aby se o tom] jednání rozhodlo. Posléze byl tento pan správce zcela spokojen a [trval na tom], aby se takové jednání obzvláště [provedlo], což by jim, jak jen možno, sloužilo k zvláštnímu prospěchu. Avšak protože zamýšleným nařízením má napříště těžař (Steiger), pokud jde o zásobu provozu a železa, jež se obecně [pořizovala] ve značném [množství], již nikoli jako dosud [neúčelně] spotřebovávat, nýbrž tento těžař sám výhradně holý provoz a nákup železa, účetnictví, zboží a obchod má obstarávat —
podle toho se tento pan správce a počestná moudrá rada, ihned v přítomnosti lidí císařského vrchního a desátkového úřadu (Ober- und Zehentamt), o následujících článcích zmíněného provozu a nákupu a obchodu se železem dobrovolně mezi sebou dohodli a srovnali, jak následuje./
Předně a za prvé: počestná rada chce pána správce pro jeho hornický a mlýnský provoz po deset let železem a [potřebami provozu] vždy podle potřeby zásobovat./
Za druhé: Protože u zdejšího slavkovského a krásenského železářského díla nelze potřebu [železa] pokrýt, nýbrž se tam z větší části přiváží z cizích míst

[Strana 4:]
[za] cenu, [za niž se] dává a prodává. A to kujné, [tažené?] nebo ploché tyčové železo, jež má vážit asi třicet liber — [za] libru[?] jeden zlatý; jednotlivá libra pak za každou libru jeden krejcar. A jedna libra hřebíků, jak se jinak dává, za [...] bílých grošů. Plotnímu[?] kováři a [...] za libru [...] zlatý, čtyřiadvacet malých grošů. [...] a [...] [druh železa/hřebíků] za jeden — libru [...] zlatý, [...] malých grošů; jeden [...] samostatně, libru jeden zlatý, [...] malých grošů; [...] samotné, libru jeden zlatý. [...] Avšak [za] tyčové železo vždy stejně třicet liber za jeden zlatý, a jednotlivou libru, dává-li se zvlášť, [za] libru[?] jeden krejcar. Pokud by však někdo [chtěl odebírat] větší [množství] železa z jejich obchodu a sám si dát [...] zhotovit podle své potřeby, nebudou [moci] tam déle [obchodovat]; vždy [se mu] má najít, a podle [...], jako jiné tyčové železo, vždy třicet liber za jeden zlatý počítáno, a jednotlivá libra za každý [...] krejcar účtována a placena./
Kdyby pak nastalo, že by se železem a hřebíky během času vyvinula taková situace, jíž by buď těžařská obec byla nucena hledat slevu, nebo obec město zvýšení a zdražení během trvání smlouvy, ať se obě strany ve vší slušnosti vůči sobě [chovají bez] zákazu, a v té věci ať se spolu jedná bez úskoku (poctivě)./

[Strana 5 — závěr; na protější straně přitištěná červená pečeť:]
Konečně. Ačkoli má být toto ujednání, sjednané mezi panem správcem a počestnou moudrou radou, nyní uvedeno v pevnou platnost, jak to vyžaduje uvedená potřeba — přece, protože se sluší, aby se takové nové opatření ve všem dělo s nejmilostivějším svolením a ratifikací Jeho císařské Milosti — obě strany, pán správce a počestná moudrá rada, spolu s vrchním a desátkovým úřadem, to uznaly za dobré a za zvlášť potřebné, [aby se tak stalo a aby vše bylo nejponíženěji předloženo Římské císařské Milosti, a o její nejmilostivější svolení a ratifikaci nejposlušněji požádáno a vyčkáno, jak má vrchní úřad příkaz to dále zařídit; … a aby Jeho Milost takové nejen milostivě schválila, nýbrž v ně i svolila, je ratifikovala, obec město i těžařskou obec při tom chránila a zaštiťovala, a kdyby v budoucnu město Jeho Milosti něco potřebného nejposlušněji předneslo, vždy mu milostivě k povolení a podpoře dopomohla …]
Na svědectví tohoto jednání, [srovnání] a uvedení v platnost byly sepsány dva stejně znějící exempláře (Exemplaria), [vlastnoruční] podpisem, jménem celé těžařské obce; nejprve vrchním úřadem, totiž urození a stateční[?] páni Georg Üchtl, toho času [správce?], Wolff Mültzner z Krásna [von und zu Oberschönfeld], Hanns Schössel[?] a Hanns Hager, zde ve Slavkově, z jedné strany. A pak počestnou moudrou radou
[zde text končí — následující strana je prázdná, jen s přitištěnou červenou pečetí]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[TITELBLATT / Deckblatt]
150.
1590. Bergwerkssachen
wegen des Schmelzbuechs

[S. 1 — rechte Seite; der rechte (äußere) Rand ist im Scan abgeschnitten, daher enden die Zeilen unvollständig; die Seite ist zudem stellenweise durchscheinend/blass]
[Initiale, am Rand: „1"]
Nach deme nun Ettliche Salz Jaar, vnnd noch S[… abgeschnitten]
Schlaggenwald vnnd Schönfeldischer, Vielbe[… abgeschnitten]
nit geringer mangell, an Eisen vnnd La[… abgeschnitten]
fallus[?]. Allßo das solche bayde Krimi[?]fal[?], vn[… abgeschnitten]
nottwendige sterbh[?], ins wenig Jahren, nit[… abgeschnitten]
ger tigen[?], vnnd auchergeschlagen, Sonders au[ch … abgeschnitten]
allweg zueruckhumben geweßen.
an statt deß nun sollte, Bütters[?] erbhauen [… abgeschnitten]
werden. Welches aber auß vielerlay erhebli[ch … abgeschnitten]
mit der Röm: Kai: Mait: heußerb[?] allerg[… abgeschnitten]
deß fürnembisten Berghgehaus[?], Vorab auch [… abgeschnitten]
schon hochsten nachthail, vnnd schaden bescheh[en … abgeschnitten]
[…] Gott dem allmächtigen mit zuueraumbt[?] erc[… abgeschnitten]
gleichen, zur menschlicher nahrung nottwen[dig … abgeschnitten]
wann wir darnach getracht würdet, noch be[… abgeschnitten]
hergeben der frommen vnnd berghraundts[?] [… abgeschnitten]
noch darzue, ins der gefahr stehen würe, von[… abgeschnitten]
von den Steigern, vnnd freybreibers[?], so die [… abgeschnitten]
haben, auch das Berghgleüthen[?], selbst, vnnd d[… abgeschnitten]
danzhin geleüchte, vmb der Brücker[?], herb[… abgeschnitten]
dann auch ferner geürsacht. Das ins [… abgeschnitten]
die Häuer vnnd arbitter, souiel zeittlich[… abgeschnitten]
fahren, vnnd Ihrer Schichter vnnd arbeit, b[… abgeschnitten]
über das, die Bütter[?], wann Diß ins der [… abgeschnitten]
heil ain großers, vnnd böfers Rauch ho[lz … abgeschnitten]

[S. 2 — vollständig]
umbstellt, welcher die Häuer, vnnd arbeitter, von der zeit leber herr
abmattet vnnd erschraumbht. Ja ob es auch gleich Junge Leüth
ins wenig Jahres, durch die Berghsucht, immer (Sehr es die erfahrung
laider, allzuuiel bezeüget) gar herbergh raumbt./
So ist die trag Eisen, vnter wenig Jahres, von achtzehn vnd zwainzigk
weiß groschen, biß ain Güllden gestiegen, auch jezt ain zeit herumb,
von den Priuat Personen, so damit gehandellt, vnter Vier biß fünff-
zigk weiß groschen, vnnd doch gar schlecht Eisen, mit zuebeschneuden vnnd
dabey sich zuebehelffen geweßen, weans es solchen Priuat Personen, so
mit fort, Es ihrer aigen nuz, vnnd staigerung trachten, nachgelaßen
vnnd hierzue Eisen werden sollen. Das diß gar leicht, vnnd inn kürz,
die trag Eisen, ime werckhauß vollaundt gar Es ain Taller herter
gebracht./
Wann dann solches alles, bey allgemainer Erwerbschafft, viel vnnd
oft geclagt worden, auch das Oberambt, solches falls erfahren, vnnd
dergleichen nachthailige vngelegenhait, zuuerhalber, lennger nit
nachsehen khönnen, Hatt das selb demnach sich der mittl vnnd
wege gebracht, mit dergleichen erschwerungen gesteuert, denselben
abzuhelffen, vnnd zur Verbesserung gebracht werden mechtes./
Vnnd nach deme fast bey allem anndern fürnembs Berghwerckhen,
die Knaffschafften, oder die Erwerbschafften selbs, die Vmbstellt
vnnd Eisens hanndlungen, zuesehen pflegen. Welches aber bey dem hiesige[n]
Berghwerckh, aus vrsachen, Das die Knaffschafft daselbst nit ein hir-
mögen, Die Erwerbschafften auch gar zur zeitlüfftig sein, nit

[S. 3 — vollständig]
Erwerbschafft, an Heü, zur runde geschribenem dato, für sich er-
fordert, vnnd inn Herrn Verweßern, vnnd der abergeunders[?] farbers[?],
solch mit dem Rath vorgesatzt, vnnd von Inen allzeit bewilliger
hanndlung, zuuernemben gegeben. Schließlichen Diß Herrn
Verweßer gar wol zufrieden geweßen, vnnd allain angestellt,
das solch hanndlung sonderlich[?], vnnd hor[?] geuicht[?] werden mecht,
Diß wollten so sehr es solle, inen zue sondern nuz gerauchen. All[ein]
die weill durch die vorhabunde anordnung, des Steigers, ins künfftig
der Vmbstellt vnnd Eisen vorrath, so ins gemain auß ansehnlich
betrieft[?], nit mehr wie bisher geschehen, verbraucht werden der[?]
Sonders, Diß Steiger allain bedeüttlich, die bloß Vmbstellt vnnd Eisen
Einkhauffs, Schreiben, wahren, vnnd auß ihr hanndel nemben werden
mües des./
Welchem nach, Diß Herrn Verweßer, vnnd ain Erbar, weiser Rath, alß
bald inn gegenwürtt, der Kaiserlichen Ober: vnnd Zehenambt,
leüthe, nachuolgenden Artikl, deß bemerthen Vmbstellt vnnd Eisen
Kauffs vnnd hanndlung selber, sich guttwillig miteinannder, ver-
gleichen, vnnd berainiget haben, wie hernach folget./
Demnach vnnd fürß Erste: wollen ain Erbar Rath, die Herrn Ver-
werßer, für Jr Berghk: vnnd Mühlweßen, auß Zehen Jahr lanng, mit
Eisen vnnd Vmbstellt, Jederzeit nach nottürfft versehen./
Fürß annder. Nach deme sich bey dem hiesige[n] Schlaggenwald: vnnd
Schönfeldischen Eisenwerk, der Vmbstellt nottürfft nicht zueersehen,
Sonders da selb, maisten Thails, von frembden örtter herzue bracht

[S. 4 — vollständig]
precio, geben vnnd geuolgen laßen. Alß die trag, Zwiert[?]
oder flach Stäb Eisen, so vngefährlich dreißigk Pfundt wegen solle,
Pf[und] ain Güllden. Die ainzige[n] Pfundt aber ain jedes Pf[und] ain[?]
Kreüzer. Vnnd ain Pfundt Nagell, wie es sonst gegeben wirdt,
vmb [...] weiß groschen. Den Zaunen[?] Schmiden vnnd
Zueh ain Pf[und] [...] Güllden, vier vnnd zwainzigk Klain groschen.
Wenng vnnd Welß Zecher[?] zue ainen, Pf[und] ain[?] Güllden, [...]
Klain groschen, ain Zecher allain, Pf[und] ain Güllden, [...] Klain
groschen, die Wenng allain, Pf[und] ain Güllden. Die
Häußt aber den Stäb Eisen gleich allzeit dreißigk Pfundt für ainen
Güllden, vnnd das ainzige Pfundt, wann es besondert gegeben, Pf[und]
ain[?] Kreüzer. So aber jemandt, groß[…?]
Eisen, aus ihr hanndl nemben, vnnd selbs die Welß Wenng, nach
seiner gelegenhait, machen laßen wollte, sollen denselben nit lennger
daselbst hein hanndel, allzeit zuefinden sein, vnnd auß dem Zen-
teich[?] nach, wie annder Stäb Eisen, allzeg dreißigk Pfundt, für ainen
Güllden gerechtet, vnnd auß die ainzige Pfundt, für jedes [...]
Kreüzer geraitt, vnnd bezallt werden./
Es begeb sich dann, das es mit dem Eisen vnnd Nagell, ain solch
gelegenhait mit der zeit geschee, dardurch aintweders die Erwerb-
schafft, ains abschlag, od[er] gemaine Statt, ains aufschlag, vnnd
staigerung, ins zeit werender Contract, zuesuchen verursacht würe,
den sollen sich bayde Thail, alles gebührs, gegen ainannd[er] [verzaigers?]
verbottens, vnnd soll deßfalß miteinander ohne gefahr gehandelt werden./

[S. 5 — vollständig; Schlussseite mit Siegel auf der gegenüberliegenden Seite]
Schließlich. Ob wol auch solche, zwischen des Herrn Verweßern, vnnd ainer
Erbarn weisen Rath, getroffener vergleichung, nunmehro zue beuest-
licher beluzihung[?] gebracht werden soll, Wie es dann die angezogen
nottürfft erfordert, Jedoch, weill dannocht sich gebürtt, Diß ins allweg,
dergleichen newerlich vornemben, mit Jr Kai: Mait: gnedigistes Consens
vnnd ratification beschee. Alß haben bayde Thail, die Herrn Ver-
werßer, vnnd ain Erbar weiser Rath, neben dem Ober: vnnd Zehent-
ambt, hor[?] gütt angeschen, vnnd hor[?] ain sonders nottürfft gehallten,
[… formelhaft, gekürzt: dass es geschehen solle und dass alles der Röm. Kais. Majestät untertänigst vorgetragen, darüber deren gnädigste Bewilligung und Ratifikation gehorsamst erbeten und erwartet werde, wie solches das Oberamt weiter zu befördern Befehl trägt …]
[… und dass Ihre Majestät solches nicht allein gnädigst gefallen lassen, sondern auch darein bewilligen, dasselbe ratifizieren, gemeine Stadt und die Erwerbschaft dabei schützen und handhaben; und falls künftig etwas Notwendiges Ihrer Majestät die Stadt gehorsamst suppliziert, ihr jederzeit gnädigst zu Bewilligung und Beförderung verhelfen werde …]
Die vrkhundt, dießer abhanndlung, [Vergleichung?] [Hal­tung?] vnnd beln-
ziehung[?], sein zway gleichlauttend Exemplaria, ainer hanndt unter[?]schrift
geschriben, vnnd hor[?] langer allgemainer Erwerbschafften, Erstlich
durch das Oberambt. Vorab die Edler vnnd vesten herrn[?], Georg
Üchtl der zeit[?] [Verweser?], Wolff Mültzner von vnnd zue Ober Schönfeldt,
Hanns Schössel[?], vnnd Hanns Hager, alhier zue Schlaggenwald
an ainem. Vnnd dann durch ain Erbarn weiser Rath
[bricht hier ab — folgende Seite leer bzw. nur das aufgedrückte rote Siegel]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 599

Petr Schaidtler z Nadlesí uzavírá s Kryštofem Strunzem z Horního Slavkova smlouvu o podmínkách užívání louky, kterou dostal do zástavy za 28 kop půjčených Kryštofu Strunzovi.

Datace: 12.07.1590

Listina ze Slavkova z 12. července 1590 zaznamenává dohodu mezi Petrem Brgaidtlerem z Naylabornu a Kryštofem Sterrengerem (Sterringerem), měšťanem ve Slavkově, o půjčce cca 28 (set?) zlatých zajištěné zástavou hutě/dolové míry u Staré huti. Smlouva upravuje užívání zástavy, podmínky splacení a vrácení zástavy, náhradu za případná vylepšení a povinnost podílet se na obecních dávkách; vyhotovena byla ve dvou stejnopisech na rozstřižené ceduli.

[Poznámka na levém okraji:] Pokud jde o mincovnu / minci [?].
[Poznámka na zadní straně listiny (dorzální), psaná slabým písmem:] Mincovní smlouva [?]

Budiž známo, že dnešního dne, jehož datum je uvedeno níže, došlo mezi Petrem Brgaidtlerem [?] z Naylabornu [?] a Kryštofem Sterrengerem (Sterringerem), měšťanem ve Slavkově, k následujícímu jednání a narovnání.

Jmenovaný Petr Brgaidtler totiž Kryštofu Sterrengerovi zapůjčil dvacet osm [set?] zlatých, a to na základě svého zdejšího mincovního a měšťanského práva. Na oplátku dal jmenovaný [Frenzl?], totiž Brgaidtler, do zástavy a nechal zapsat svou huť (respektive dolovou míru – v předloze „Schmelz/Zeche"), ležící u Staré huti.

Ujednali to tak, že Petr Brgaidtler smí řečenou huť (míru) po dobu, dokud bude trvat výše uvedený dluh ve výši 28 [malterů?], dle své libosti užívat, požívat a využívat.

[Následuje stručné shrnutí běžné právní formule o splacení a vyplacení dluhu.] Jakmile by však Sterringer Brgaidtlerovi jeho peníze znovu složil a zaplatil – přičemž takové vyplacení se musí vždy uskutečnit až po předchozím oznámení a uvážení – měl by Brgaidtler onu huť (míru) po zmíněném vyplacení neprodleně postoupit a vrátit ji zpět Sterringerovi.

Pokud by Brgaidtler na řečené huti (míře), po dobu co ji užívá a využívá, provedl nějaké důležité stavební úpravy či vylepšení, chce mu je Sterringer podle uznané hodnoty nahradit.

Stejně tak platí: kdyby snad obecnímu městu, případně podílu, který Brgaidtler drží, byla uložena nějaká dávka jištěná na nemovitém majetku měšťanů, měl by Brgaidtler tuto uloženou berni [?] rovněž povinně a zavázaně nést.

Na důkaz toho a kvůli stálému a věrnému dodržování byly o tomto jednání a narovnání pořízeny dva stejnopisy téhož znění, od sebe rozstřižené na jedné ceduli a psané vlastní rukou pisatele, přičemž každé straně byl vydán jeden. Kdyby snad nad rámec toho, co je zde zapsáno, některý z těchto stejnopisů někdo ztratil nebo by se poškodil, měla by přesto ona úmluva mít plnou platnost a moc, jako by byly oba stejnopisy po ruce – věrně a bez lsti.

Stalo se a bylo vydáno ve Slavkově za přítomnosti Jobsta Schloyera [?], zámečníka, dne 12. července léta [15]90.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Poznámka na levém okraji:] Pokud jde o mincovnu / minci [?].
[Hřbetní (dorzální) poznámka, slabým písmem:] Mincovní smlouva [?]

Budiž známo, že dnešního níže uvedeného data došlo mezi Petrem Brgaidtlerem [?] z Naylabornu [?] a Kryštofem Sterrengerem (Sterringerem), měšťanem ve Slavkově, k následujícímu jednání a narovnání, totiž takto:

Že jmenovaný Petr Brgaidtler [...] Kryštofu Sterrengerovi [...] dvacet osm [set?] zlatých [...] na své zdejší mincovní [a] měšťanské právo [a] zapůjčil. Naproti tomu jmenovaný [Frenzl?], on Brgaidtler, dal v zástavu a zapsal svou [hutˇ/dolovou míru – „Schmelz/Zeche"?], ležící u Staré huti.

A to tím způsobem, že Petr Brgaidtler řečenou [hutˇ/míru] po tu dobu, dokud [bude trvat] výše uvedený obsah 28 [malterů?], smí Kryštof Sterringer dle své libosti užívat, požívat a využívat.

[… stručné shrnutí běžné právní formule o splacení a vyplacení dluhu: …] Jakmile by však Sterringer jemu, Brgaidtlerovi, jeho peníze opět složil a zaplatil – kteréžto vyplacení se musí vždy uskutečnit po předchozím uvážení (oznámení) – má Brgaidtler onu [hutˇ/míru] po zmíněném vyplacení neprodleně postoupit a jemu, Sterringerovi, opět odevzdat.

Pokud by též Brgaidtler na řečené [huti/míře], dokud ji užívá a využívá, provedl nějaké [...] důležité [...] stavby a zlepšení, chce mu to Sterringer podle uznané [hodnoty?] nahradit.

Rovněž tak: kdyby snad u obecního města, případně [na] podílu Brgaidtlerově, který [...] drží, byla [...] s jištěním na nemovitém [majetku] měšťanů [...] uložena nějaká dávka, má Brgaidtler tutéž uloženou [berni?] [...] povinen a zavázán být.

Na důkaz toho, kvůli stálému a [věrnému?] dodržování, byly o tomto jednání a narovnání pořízeny [na ceduli] od sebe rozstřižené [stejnopisy] téhož znění a vlastní mou rukou psané, a každé straně jeden vydán. Kdyby pak snad nad rámec právě [zapsaného] [...] některý z nich někdo ztratil, nebo by se [...] poškodil, má přesto ono jednání a [úmluva] [...] mít plnou platnost a moc, jako by byly oba [stejnopisy] po ruce, věrně a bez lsti.

Stalo se a dáno [ve] Slavkově, za přítomnosti Jobsta Schloyera [?], zámečníka. Dne 12. července léta [15]90.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Vermerk am linken Rand:] Soviel die Münz betrifft. [?]
[Rückvermerk (dorso), schwacher Schrift:] Münz Vertrag [?]

Zuwissen, das ich heut unter benannten dato, zwischen Peter Brgaidtlern [?], vom Naylaborn [?], und Christoff Sterrenger [Sterringer], burgern zu Schlackenwaldt, nachvolgende handlung und vergleichung geschehen, nemblichen und also:

Das gedachter Peter Brgaidtler [...] Christoff Sterrenger, ihm an [...] freyen, acht und zwanzig [hundert?] gulden, [auf?] seine einheimischen Münz, burgerrecht, und geliehen. Dargegen [hat] benannter Frenzl [?], ihr Brgaidtler, sein [Schmelz/Zeche?], an der Alten Schmel[z] gelegen, zu einem unterpfandt eingesetzt, und verschrieben hat.

Dergestalt, das Peter Brgaidtler bemelt [Schmelz/Zeche?], so lang Christoff Sterring[er] obge[malte] 28 [malter?] Innhalt, seines gefallens nutzen, geniessen, und gebrauchen soll.

[… stručné shrnutí běžné právní formule o splacení a vyplacení: …] Da aber Sterringer ihm, Brgaidtler, sein gelt widerumb erlegen und bezahlen würde, welche ablösung [...] all wege nach eingelangter besinnung geschehen muß, soll Händler [= Brgaidtler] die [Zeche/Schmelz?] als baldt ablösung [vor]bedacht, abtreten, und ihm, Sterringer, wieder über[geben].

Da auch Brgaidtler das vorbemelte [...] sein [Schmelz/Zeche?], so lang er solche nutzet und gebrauchet, auf was [...] hoch[wichtiges?] [...] bawen und bessern würde, will Sterringer ihme dasselbig nach erkanten [werte?] der erstatten.

Ingleichheit, da es etwan bey gemeiner Stadt, [oder] theil Brgaidtler, die [...] Innen hat, mit Bewerung [auf] der Burger Liegende(s) [Gut?] [...] under angelegt wurde, soll Brgaidtler die-selbige angelagte [Schatzung?] [...] [und?] [...] schuldig und pflichtig sein.

Dessen zu urkund, durch stäte und [...] haltung willen, und [...] auseinander geschniten [Zettel], gleiches lauts, und [mit] meiner hand[t] gschrift, über diese abhandlung und vergleichung, aufgericht, und jedem theil einer zuegestelt worden. Da nun etwa über jetzt be[schriebenes] [...] das einer einer verloren, zwischen, oder [...] schadhaft möchte werden, der noch der handlung und [Übereinkunft?] [...] alle krafft und macht haben soll, als wären sie beede vorhanden, treulich und [un]gefährde.

Geschehen und geben [zu] Schlackenwaldt, in beysein Jobst Schloyers [?], Schlossers. Den 12 July: Anno: 90[ten] [= 1590].

Zobrazit originál na Porta fontium →