Rok 1792 v kronice

Přepisy a překlady historických dokumentů jsou pořízené s pomocí umělé inteligence a mohou obsahovat chyby ve čtení starého rukopisu. Původní znění bývá u zápisu dostupné v rozbalovací části „původní přepis", případně přímo u uvedeného pramene; narazíte-li na nepřesnost, budeme rádi za upozornění.

1792
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2478

Antonín Steinreitter, děkan v Horním Slavkově, potvrzuje, že přes jeho úsilí nebylo dosaženo v rozloučení mezi manželi Josefem a Františkou Würschnitzerovými smíru.

Datace: 16.01.1792

Slavkovský arciděkan v roce 1792 potvrzuje, že jeho opakované napomínání a snahy o smír mezi manžely Jarreßem Murschätzerem [?] a Františkou (Francisca), kteří spolu léta špatně zacházeli, nepřinesly žádný výsledek. Podle manželského patentu Josefa II. z roku 1783 proto věc předává městské vrchnosti, aby rozhodla, zda manželé dobrovolně souhlasí alespoň s dočasným rozloučením.

[Nahoře vlevo natištěný znak neboli signet s iniciálami]

Níže podepsaný tímto vydává, v souladu s císařsko-královským patentem ze 16. ledna roku 1783, konkrétně podle jeho §. 47., veřejné svědectví o následujícím: Mezi manžely Jarreßem Murschätzerem [?] a jeho manželkou [?] Františkou (Francisca) docházelo po mnoho let opakovaně k hrubému špatnému zacházení. Napomenutí, která jim podepsaný činil ohledně jejich svědomitých povinností, i veškeré další možné domluvy, zůstaly bohužel dosud bez užitku.

Poněvadž tedy [titulovaná] chvályhodná městská vrchnost tímto uctivě přebírá náležité opatření podle §. 46. zmíněného patentu, má rozhodnout, zda dotčení manželé dobrovolně svolí alespoň k prozatímnímu rozloučení, a mají být o této možnosti poučeni.

Dáno v arciděkanství Slavkovském (Schlaggenwald / Horní Slavkov) dne 16. ledna 1792.

[Otisk červené pečeti ze sekretního vosku]

Anton [Steinrichter?], vlastní rukou
arciděkan.

Poznámka: Všech šest naskenovaných stran je totožnými duplicitními skeny jednoho a téhož jednostránkového dokumentu — jde tedy pouze o tento jediný text. Jedná se o farní osvědčení vydané na základě manželského patentu Josefa II. ze 16. ledna 1783: farář v Horním Slavkově potvrzuje, že jeho smírčí snahy o urovnání manželského sporu selhaly, a předává věc rozluky k rozhodnutí světské městské vrchnosti.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[nahoře vlevo natištěný znak / signet s iniciálami]

Níže podepsaný tímto vydává, podle císařsko-královského patentu ze 16. ledna roku 1783, a to konkrétně §. 47., veřejné svědectví, že mezi oněmi dvěma manžely, totiž Jarreßem Murschätzerem [?] a jeho manželkou [?] Františkou (Francisca), po mnohonásobném a po několik let [trvajícím?] hrubém špatném zacházení, dosud bohužel zůstala bez užitku napomenutí, jež jsem jim učinil ohledně jejich svědomních povinností, jakož i veškeré možné domluvy. Poněvadž tedy [titulovaná] chvályhodná městská vrchnost tímto uctivě přebírá / je jí tímto uctivě postoupeno náležité opatření podle §. 46. řečeného patentu, [totiž rozhodnout], zda dotčení manželé dobrovolně svolí k prozatímnímu rozloučení a mají k tomu být poučeni.

Dáno v arciděkanství Slavkovském (Schlaggenwald / Horní Slavkov) dne 16. ledna 1792.

[červená pečeť ze sekretního vosku]
Anton [Steinrichter?] vlastní rukou
arciděkan.

[Poznámka: Všech šest naskenovaných stran (p1–p6) jsou totožné duplicitní skeny jednoho a téhož jednostránkového dokumentu; existuje pouze tento jeden text. Jde o farní/duchovní osvědčení podle manželského patentu Josefa II. (16. 1. 1783), že smírčí pokusy faráře selhaly a věc rozluky se předává světské městské vrchnosti.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[gedrucktes Signet / Wappen mit Initialen oben links]

Endes unterschriebener ertheilt hiermit, laut Kayserl. Königl. Patent von 16. Jenner des 1783ten Jahres, und zwar §. 47., das öffentliche Zeugniß, daß zwischen denen zweyen Eheleuten, nemlich: dem Jarreß Murschätzer [?] und seiner Eheweibe [?] Francisca, nach vielfältigen und durch mehrere Jahre [gedauerten?] gröblichen Mißhandlungen, die ihnen von mir gemachten Vorstellungen ihrer Gewissenspflichten, und sonst allmöglichen überredungen bißher leider fruchtloß gewesen sind. Da nun eine [Titl.] Löbliche Statt-Obrigkeit die gehörige Verordnung laut besagten Patents §. 46. hiermit huldigst überworfen [wird/ist], ob berührte Eheleute zur einstweiligen Trennung freywillig einstimmen, und dahin zu bescheiden sind.

Gegeben in der Erzdechantey Schlaggenwald den 16. Jenner 1792.

[rotes Siegellack-Siegel]
Anton [Steinrichter?] mppria [manu propria]
Erzdechant.

[Anmerkung: Alle sechs eingescannten Seiten (p1–p6) sind identische Doppelscans ein und desselben einseitigen Dokuments; es gibt nur diesen einen Text.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2481

Magistrát města Čisté potvrzuje, že si Adam Seiler a jeho žena Anna Marie z Čisté vypůjčili z peněz špitálu svaté Anny v Horním Slavkově 50 zlatých rýnských.

Datace: 31.03.1792

Dlužní úpis z 31. března 1792, kterým si manželé Johann Adam Weiler a Maria Weilerová z Horního Slavkova (tehdy Lauterbach) půjčili 50 zlatých rýnských ze slavkovské špitální pokladny svaty Anny na 4% úrok, zajištěné zástavou pozemku v hodnotě 110 zlatých. Listinu vystavil a do dlužní knihy zapsal purkmistr Franz Schürer s radou města.

DLUŽNÍ ÚPIS (OBLIGACE) — královské horní město Lauterbach (Horní Slavkov), 31. března 1792

Níže podepsaný magistrát královského horního města Čisté tímto neodvolatelně potvrzuje, že se u něj dostavil měšťan Johann Adam Weiler [?] se svou manželkou jménem Maria a oznámili, že si oba manželé pro svou potřebu vypůjčili ze schlaggenwaldské (slavkovské) špitální pokladny svaté Anny padesát zlatých v dobré platné minci, tedy 50 zlatých rýnských, a to proti obvyklému úroku ve výši 4 procent, hotově a řádně. Toto řádné přijetí peněz oba manželé v nejlepší právní formě potvrzují a slavnostně se zříkají jakékoli námitky, že by peníze snad nebyly vyplaceny.

Zároveň slibují, že řečený kapitál 50 zlatých spolu s obvyklými úroky vrátí věřiteli po každé čtvrtletní výpovědi opět v dobré platné a jemné minci, hotově a řádně. Jako záruku za tento dluh výslovně zapisují svůj vlastní nemovitý pozemek [?] v hodnotě 110 zlatých — jde o pozemek sousedící s dědičným statkem [?] souseda Beuera [?] a Georga Anderse [?] — a to v prvním pořadí (jako přednostní zástavu.

Pokud by však oproti očekávání oba manželé se splacením kapitálu a poměrných úroků nedostáli svému závazku, je výše zmíněná špitální pokladna svaté Anny oprávněna dát se soudně uvést do držení zvláště zastavených luk, jimiž je pokladna v prvním pořadí dostatečně kryta, a nechat provést řádnou soudní (reálnou) exekuci podle příslušného královského nařízení. Pokladna by pak měla právo takové louky užívat tak dlouho, dokud jí nebude v plné výši zaplaceno — jak kapitál, tak úroky, soudní výlohy a ostatní náklady.

Proti tomuto nároku nesmí oběma manželům pomoci žádné právní beneficium; zvláště Anna Maria Weilerová se nesmí dovolávat takzvaného „ženského práva" na svou ochranu, neboť se — jak je obvyklé — zříká dovolání na Senatus Consultum Vellejanum a Authentiku „si qua Mulier" (dobových právních ustanovení chránících ženy v obdobných závazcích), o čemž byla řádně poučena.

Protože oba manželé o vydání této právní obligace řádně požádali, uznal níže podepsaný magistrát za vhodné tuto listinu s vědomím věci vydat pod úřední pečetí a podpisem rady, a zapsat ji do příslušné dlužní knihy na folio 112. Stalo se tak v královském horním městě Čisté dne 31. března 1792.

Podpisy:
Adam Weiler [Weißer?] — jako dlužník
Anna Maria Weilerová — vlastnoručním znamením (× × ×), neboť patrně neuměla psát

Pod pečetí (papírem krytou městskou pečetí) je podepsán purkmistr a radní starší [?] Franz Schürer, úřadující purkmistr, a dále Franz [?] Francisci, konšel [?] / radní písař [?].

Na rubu listiny jsou pozdější kancelářské poznámky: „Čistá č. 11" (červeně), značka „S" (červeně); „Weiler Adam 20 zl. konvenční mince, 21 zl. vídeňské měny"; odkaz „K fol. č. 106"; „Dlužní úpis č. 48 / 47" (číslo přeškrtnuto a opraveno); „Weiler Adam z Čisté, za 50 zl."; a čísla „č. 61" a přeškrtnuté „č. 46".

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

DLUŽNÍ ÚPIS / OBLIGACE — královské horní město Lauterbach (Horní Slavkov), 31. března 1792

[Strana 1]
Níže podepsaný magistrát královského horního města Lauterbachu tímto neodvolatelně potvrzuje, že měšťan Johann Adam Weiler [?] se svou manželkou jménem Maria dali najevo, že si oba manželé pro svou potřebu vypůjčili ze schlaggenwaldské (slavkovské) špitální pokladny svaté Anny v dobré platné minci padesát zlatých, to jest 50 zl. rýnských, proti obvyklým úrokům 4 % (a 4 p. C.), hotově a řádně. O tomto řádném přijetí oba manželé kvitují v nejlepší právní formě (in optima Juris forma) a slavnostně se zříkají námitky nevyplacených peněz; přitom slibují, že řečeným manželům [tj. věřiteli, pokladně] onen kapitál 50 zl. i s obvyklými úroky po každé čtvrtletní výpovědi opět v dobré platné jemné [?] minci hotově a řádně vrátí, a to s výslovným zavázáním (zápisem) svého nemovitého vlastního pozemku [?] v hodnotě 110 zl., totiž se sousedním dědičným statkem [?] Beuera [?] a Georga Anderse [?], v prvním pořadí (v první prioritě); pokud by se totiž oproti očekávání oba manželé se splacením kapitálu i poměrně za dobu připadajících úroků [—]

[Strana 2]
[—] nedostavili a nedodrželi, pak je v úvodu zmíněná špitální pokladna svaté Anny oprávněna a zmocněna dát se soudně uvést do výše [?] zvláště zahypotékovaných luk atd., jimiž je často jmenovaná pokladna v prvním pořadí dostatečně kryta, a nechat provést řádnou reálnou exekuci podle královského novelového deklaratoria F. §. ii, jakož i takové louky užívat tak dlouho, dokud nebude v minci zaplacen jak kapitál, tak úroky, soudní škody a ostatní náklady. Proti tomu nesmí oběma manželům pomoci žádné právem poskytnuté beneficium; zvláště Anna Maria Weilerová nesmí být chráněna ani hájena „ženským právem", neboť se, jak obvykle, zříká Senatus Consultum Vellejanum a Authentica „si qua Mulier", které jí byly podle sdělení nových ustanovení [?] připomenuty. Protože pak oba manželé řádně požádali o právní obligaci, uznal níže podepsaný magistrát za vhodné vydat tuto obligaci pod vrchnostenským radním a pečetním vyhotovením s plným vědomím [?] a zapsat ji a povolit v příslušné dlužní knize na fol. 112. Tak se stalo v královském horním městě Lauterbachu dne 31. března 1792.

[Podpisy — levý okraj:]
Adam Weiler [Weißer?]
jako dlužník
Anna Maria
Weilerová × × × [vlastní znamení]

[Uprostřed, pod pečetí:]
[papírem krytá městská pečeť]
Purkmistr a radní starší [?]
Franz Schürer, úřadující
purkmistr
Franz [?] Francisci, konšel [?] / radní písař [?]

[Strana 3 — rub / kancelářské poznámky:]
„Lauterbach č. 11" (červeně) — značka „S" (červeně)
Weiler Adam 20 zl. konvenční mince
21 zl. vídeňské měny
K fol. č. 106
Dlužní úpis č. [škrtnuto] 48 / 47
Weiler Adam z Lauterbachu
za 50 zl.
č. 61
č. 46 [škrtnuto]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

SCHULDBRIEF / OBLIGATION — Königl. Bergstadt Lauterbach (Horní Slavkov), 31. März 1792

[Seite 1]
Unterzeichneter Magistrat der königl. Bergstadt Lauterbach bestättet [bestätiget] hiemit, unwidersprechlichen [hinziger] Beur[kundung], daß der Bürger Johann Adam Weiler [?] mit seiner Ehe­weib[e] Namens Maria zu verstehen gegeben, daß beide Eheleut zu ihrem Bedarf aus dem Schlaggenwalder [Schlackenwalder] Sanct Anna Hospitalkasse in gut gangbarer währent[er] Münz Fünfzig Gulden id est 50 fl reinisch [rheinisch] gegen üblichen Interessen a 4 p. C. baar, und richtig erborget haben. Über welche richtigen Empfang beide Eheleut in optima Juris forma quittiren, und der Ausrede nicht gezählten Gelds feirlichst renunziren, wobei geloben, vorgemeldten [?] gesagten Eheleut solche 50 fl Capital sammt üblichen Interessen nach [je]­scheher [?] vierteljähriger Aufkündigung hinwiederum in gut gangbarer feiner [?] Münz baar, und richtig zurückzubezahlen, und dieses mit ausdrücklicher Verschreibung ihrer liegenschaftlichen [?] eigenthumlichen [?] Grunde[?] im Werth der 110 fl, nemlich mit ihres Nachbarn Erben­gut [?] Beuer[?], und Georg Anders [?] in der ersten Priorität; zwar unangestellt [?] im Fall wieder Verhoffen beide Eheleut mit Rückzahlung des Capitals sammt pro rata temporis kommenden Interessen nicht [—]

[Seite 2]
[—] ein- und gehalten sollten, sonach eingangs gedachte Sanct Anna Hospitalkasse sich in vor­böset [?] Specialiter verhÿpothezirte Wiesen p. mit welchem oft ernannter Casse in der 1ten Priorität hinlänglich gesichert [gedecket] ist, gerichtl. ein­führen, und die serene real Execution [i]nhalt königl. Novell. Declarat. F. §. ii vollzie­hen zulassen, auch solche Wiesen solang zu ge­nüssen bis sowohl das Capital, als In­teressen, denen gerichtlichen Schäden, und an­deren Unkosten in der Münze bezahlt [sein/seÿn] werden, befugt, und berechtiget seÿn soll. Worwieder beide Eheleut kein im Rechten aus­gesetztes Beneficium; besonders Anna Mariam Weilerin, das weibl. Kunst [Recht] nicht schützen noch schirmen soll, gestalten sie das Se­natus Consultum Vellejanum, et Auth. si qua Mulier, welches ihr nach Anzeige[?] der neuen Aufsatzungen [?] wie gewöhnlich renunciret. Da nun beide Eheleut um eine Rechtsobliga­tion gehörend gebetten, folglichen hat un­terzeichneter Magistrat gegenwärtige Obliga­tion unter der obrigkeitl. Raths, und [Aus]sigl[s] fertigung wohlwissentl. [?] zu ertheilen, und in das behörige Schuldenbuch fol: 112 einzutra­gen, und zu bewilligen befunden. So geschehen königl. Bergstadt Lauterbach den 31ten März 1792.

[Unterschriften — linker Rand:]
Adam Weiler [Weißer?]
alß Schuldner
Anna Maria
Weilerin × × × [Handzeichen]

[Mitte, unter dem Siegel:]
[papiergedecktes Stadtsiegel]
Bürgermeister und Rathsälten[?]
Franz Schürer amts
Bürgermeister
Franz [?] Francisci Consul[?] [Ratsschreiber?]

[Seite 3 — Rückseite / Kanzleivermerke:]
„Lauterbach Nro 11" (rot) — Zeichen „S" (rot)
Weiler Adam 20 f C. M.
21 f O. W.
Zu fol. Nro 106
Schuld brief No= [durchgestr.] 48 / 47
Weiler Adam aus Lauterbach
pr 50 f
No. 61
No. 46 [durchgestrichen]

Zobrazit originál na Porta fontium →