Zápis z roku 1847 líčí požár hrozící na děkanství, hladomor a bramborovou drahotu s násilnými nepokoji kvůli obilí, velkolepou kanonickou vizitaci arcibiskupa Aloise Josefa spojenou s biřmováním přes 2200 lidí a štědrými dary chudým, stavbu silnice Loket-Slavkov-Plzeň, opravy kostelní věže a radnice, dobový výklad o vzniku železnic a nakonec fasse slavkovské školy s počty žáků.
Nebezpečí požáru na děkanství
S ohněm a hořlavými věcmi nelze zacházet dostatečně opatrně. V jedné vedlejší budově při zdejším děkanství, kterou nazývají pekárnou, přiléhá klenba pece dřevěným rohem ke komínu; a protože byl komín obložen poměrně silným dřevem, nikdo si ničeho nepovšiml, až dne 9. února 1847 ráno okolo 7. hodiny to začalo doutnat. Protože však lidé byli ještě vzhůru, bylo nebezpečí včas zpozorováno a ihned spuštěn poplach, takže s Boží pomocí bylo vše šťastně uhašeno.
Nepořádek vzniklý z veliké nouze
Protože roku 1846 v kraji patrně kolem Bíliny selhala sklizeň brambor, a brambory - hlavní potrava prostých lidí, zvláště chudých - nebyly k mání, a obilí se rovněž velmi prodražilo, nastala na jaře 1847 veliká drahota a hladomor. V květnu byly tyto ceny (v zlatých konvenční měny): pšenice 12, žito 10½, ječmen 9½, oves 4, brambory 2¾.
Z toho vznikl následující nepořádek: mnoho lidí z královského panství v kraji kolem Bíliny - muži i ženy - se srotilo a násilím se zmocnilo obilí, s nímž chtěli dále naložit. Dav rostl a několik set lidí přišlo dne 28. dubna. Donutili hostinského vydat uskladněné obilí - 127 strychů - a hrozili okamžitým násilím, kdyby se zdráhal je vydat. Tak dlouho na místě setrvali, dokud nepřišli vojáci či úředníci odjinud, ti však proti přesile nic nezmohli a museli obilí nedobrovolně vydat. Příštího dne, 29. dubna, dav vtáhl i do dalšího místa, donutil tamního hostinského i faráře vydat uskladněné obilí - 110 strychů; obilí si mezi sebou rozdělili a táhli, každý se svým podílem, domů. V sobotu 1. května se objevili na obilním trhu a byli by patrně způsobili nepokoje i tam, kdyby zrovna nepřitáhlo vojsko. Konečně, po těchto nepokojích, byl dne 7. května vývoz obilí na neurčitou dobu zákonně zakázán.
Kanonická generální vizitace
Roku 1847 dne 11. června vykonal Jeho knížecí Milost, nejdůstojnější kníže-arcibiskup pražský Alois Josef, za doprovodu kanovníka pana Františka Langöße, kanonickou generální vizitaci.
Dne 10. června večer okolo 4. hodiny, při příjezdu Jeho arcibiskupské Milosti, vytáhla zdejší ostrostřelecká setnina a c. k. řadové vojsko k farní hranici, aby ho přivítaly. Vážení občané se svými manželkami byli postaveni s úředníky a vjezd se konal za střelby z hmoždířů, vyzvánění zvonů a zvuku trub nejslavnostnějším způsobem. Poté se slavnostní průvod odebral do kostela, kde se konala úplná farní vizitace.
Příštího dne, 11. června, již v 6 hodin ráno, odebral se Jeho kníže-arcibiskupská Milost ve slavnostním průvodu do kostela a sloužil mši svatou. Po ní vystoupil místní duchovní správce na kazatelnu a jako přípravu na svaté biřmování se všemi biřmovanci hovořil o sedmi darech Ducha svatého. Po kázání byli přezkoušeni i biřmovanci z okolních školních stanic - příslušní katecheté je v kostele vyzkoušeli z náboženství. Po zkoušce místní duchovní správce znovu vystoupil na kazatelnu a se všemi biřmovanci se pomodlil o božských ctnostech.
Nyní bylo biřmováno 2212 biřmovanců, a to: 985 z jedné farní obce, 601 z druhé, 510 z třetí a 116 z loketských. Po svatém biřmování se museli všichni biřmovaní pomodlit apoštolské vyznání víry, a po něm následovaly závěrečné modlitby. Poté se Jeho kníže-arcibiskupská Milost odebral ve slavnostním průvodu do školy. Tam místní duchovní správce vyzkoušel chlapce ve třetí školní třídě před knížetem-arcibiskupem z látky mše svaté; pak byly předloženy písemné práce a chlapci museli číst a počítat zpaměti. Nakonec chlapci odešli a podobnou zkouškou přišly na řadu dívky. Po zkoušce se slavnostní průvod vrátil zpět, konalo se skrutinium a po něm, okolo půl druhé hodiny, byl podáván oběd.
Po obědě dal vznešený host místnímu duchovnímu správci prostřednictvím pana kanovníka odevzdat své apoštolské dary, a to v konvenční měně: pro chudé 200 zlatých, pro střelecké hudebníky 15 zlatých, pro domácí chudé 20 zlatých, celkem 235 zlatých.
Konečně se Jeho knížecí Milost odebral ve slavnostním průvodu ještě jednou do kostela, vykonal tam slavnostní Te Deum, udělil svaté požehnání a opustil naše místo, provázen zbožnými přáními všech farníků a sousedních školních stanic a všech kostelních dítek.
Poznámka: Celkem věnoval nejdůstojnější kníže-arcibiskup na této vizitační cestě milostivě chudým 1700 zlatých konvenční měny, a to ve vikariátu (patrně žlutickém) 1050 zlatých - rozděleno mezi jednotlivé obce po částkách (200, 200, 50, 100, 50, 150, 50, 100, 100 a 50 zlatých) - a ve vikariátu jáchymovském 650 zlatých. Celkem tedy v obou vikariátech 1700 zlatých.
Slavkovští chudí dostávají podporu 20 zlatých konvenční měny
Spolek založený Jejich Veličenstvy oběma císařovnami a několika dalšími nejjasnějšími Milostmi a nejvyšším císařským domem k neprodlenému zmírnění nouze v Krušnohoří a okolí zaslal nejdůstojnějšímu kníže-arcibiskupovi Aloisi Josefovi příspěvek určený zvláště pro chudé v žateckém a loketském kraji ve výši 800 zlatých konvenční měny k volnému rozdělení. Z této částky zaslal kníže-arcibiskup milostivě dne 26. téhož měsíce podepsanému děkanskému úřadu 150 zlatých konvenční měny s pokynem, aby je duchovní správci farních obvodů rozdělili mezi nejpotřebnější chudé.
Z uvedené sumy obdrželo podle rozpisu důstojné děkanství ve Slavkově pro domácí chudé dvacet zlatých konvenční měny. Vikariátní úřad ve Žluticích tuto zprávu potvrdil dne 31. července 1847, podepsán Anton Schipaundig, kníže-arcibiskupský vikář. Děkan tuto částku neprodleně rozdělil mezi 77 chudých a poskytl jim útěchu.
Stavba silnice (Chaussée-Bau)
Pro snazší získání konkurenčních příspěvků připadajících na slavkovskou farní obec a poplatníky k projektované silnici z Lokte přes Slavkov do Plzně byla zde na základě c. k. zeměpanského krajského komisního povolení ze dne 20. prosince 1841 od 1. ledna 1842 zvýšena místní cestní dávka nad dosud platnou sazbu. Právě ta silnice, připadající na slavkovskou farní obec a okolí - vedoucí až nahoru ke schönfeldské hranici - byla v délce 1300 sáhů zhotovena v akordu (na zakázku) za 17 000 zlatých konvenční měny v letech 1846 až 1847.
Poznámka: Karlovy Vary začaly podobným způsobem opravovat své obecní cesty již roku 1807.
Opravy věže
Roku 1847 byly provedeny stavební opravy kníže-biskupské kostelní a zvonové věže, schválené vysokým guberniálním dekretem ze dne 9. září 1842 č. 47666. Tyto opravy byly následující:
1. Celé bednění kostelní věže bylo upraveno a opatřeno novým střešním rákosem a nátěrem.
2. Uvnitř velké kupole a u lucern byly vyměněny poškozené dřevěné části.
3. Obě nejhořejší kupole a lucerny byly opět celé pokryty novým pocínovaným plechem a celá kupole byla částečně opravena novým pocínovaným plechem; celé plechové pokrytí bylo přetřeno novým břidlicově šedým olejovým nátěrem.
4. Na zvonové věži byla střecha na jižní a západní straně nově pokryta a na severní a východní straně opravena a opatřena střešním rákosem a nátěrem.
Tyto práce stály 843 zlatých 55 krejcarů konvenční měny, a to: zednická práce 243 zl. 29 kr., tesařská práce 140 zl. 55 kr. a klempířská práce 459 zl. 31 kr.
Zkrášlení radnice
Po inovaci zdejší radnice provedené roku 1846 byly nyní v měsíci červenci 1847 na dvou erbovních štítech na ní umístěných - totiž na c. k. dvojhlavém orlu se stojícím lvem a na zdejším městském znaku - protože byly mnohaletým vlivem počasí zcela poškozené a již nečitelné, zdejším sklenářským mistrem Antonem Holzweilem nově vymalovány. Jsou umělecky zhotovené a slouží městu k ozdobě a zkrášlení. Umělec za to dostal čtyřicet zlatých konvenční měny.
Železnice a parní vozy (Eisenbahnen und Dampfwagen)
Už dávno se zjistilo, že se kola vozu nebo káry pohybují snáze po pevném podkladu, například po dřevěné dráze z kolejnic, nežli po měkké zemi, do níž se zařezávají. Takové dřevěné podklady pro káry byly patrně od nejstarších časů v dolech v užívání; ale ve větším měřítku a pro velké vozy se od 17. století začaly, nejprve v Anglii, používat takové dřevěné dráhy, aby po nich byla koňskou silou přepravována velká břemena, neboť kůň po nich utáhl jednou tolik co na obyčejné silnici. Protože však dřevo není tak hladké a tvrdé jako železo a podléhá silnějšímu opotřebení, byly časem místo dřevěných drah použity železné; a ty jsou počátkem nyní tak důležitými stavšími se železnic.
První větší železnice, dlouhá 5 německých mil, byla dokončena v Anglii z Stocktonu do Darlingtonu roku 1825. Své největší dokonalosti dosáhly železnice tehdy, když se místo koní začalo používat jako tažné síly strojů. K dosažení tohoto účelu byl vypsán úkol, aby stroj utáhl 500 liber nákladu, přičemž podmínkou bylo, že parní vůz urazí po železnici za hodinu dvě německé míle a přitom potáhne náklad 60 centů. Vůz postavený konstruktérem stroje podmínku i očekávání splnil, neboť urazil dokonce čtyři německé míle za hodinu. Od té doby byly parní vozy (lokomotivy) stále více zdokonalovány, takže táhnou daleko větší břemena a v případě potřeby mohou dosáhnout i ještě větší rychlosti. Největší z těchto strojů táhnou tolik co padesát koní.
Na evropské pevnině má naše vlast Čechy tu čest, že začala se stavbou železnic. Roku 1824 byla zahájena stavba železnice vedoucí z Budějovic do Lince a roku 1828 dokončena.
Vidi in Visitatione canonica die 20. Julii 1848. Anton Schipaundig, vikář okrsku.
Pozdější přípis (jiným, drobnějším a obtížně čitelným písmem): Roku 1859 dne 22. července zemřel zdejší dobrodinec, důstojný pán P. Pavel Schar[nagl?], a kostelu patrně něco odkázal. Text dále zmiňuje, že roku 1857 dne 2. dubna nastala řádná správa fary; po úmrtí děkana (jméno nejisté - Schwarz nebo Krebs) spravoval slavkovskou faru kaplan pan Josef Reiser, a protože sám nestačil, byl z rozhodnutí Jeho Eminence kardinála, arcibiskupa pražského, ustanoven bývalý zámecký kaplan a učitel náboženství, přeložený jako kaplan do Slavkova, jenž dne 7. dubna 1842 nastoupil. Týž se jmenoval patrně Leopold Urban, narodil se roku 1818 a roku 1849 byl ustanoven administrátorem děkanství.
Fasse (přiznání příjmů) kníže-arcibiskupské školy ve Slavkově - učitel chlapců ve Slavkově
Země: Loketsko. Vikariát: Lichtenstadt (Hroznětín). Město: Slavkov (Schlaggenwald). Fara: Slavkov (Schlaggenwald).
Pravdivé hlášení o škole nacházející se ve Slavkově, stojící pod patronátem Slavkova, o počtu školou povinných dětí mužského pohlaví a o příjmech školy:
Počet školou povinných dětí mužského pohlaví ve školním místě činí 199. Z toho jsou:
- chudí, tedy bezplatně vyučovaní: 54
- ti, kteří mohou platit školné: 145
Protože se podle vysokého nařízení č. 176 mají odečíst ti, kteří mohou být kvůli nemoci nebo jiným nepřekonatelným překážkám nepřítomni, tj. 15, vychází počet těch, od nichž se má školné vybírat, na 130.
(pokračování)
Příjmy 1. učitele chlapců (pokračování)
Z předchozí strany se převádí částka 143 zlatých 48 krejcarů.
II. Naturální příjmy:
Od městské obce dostával učitel z jednoho jitra pole čistý výnos 6 zlatých 40 krejcarů a dále 1½ sáhu polenového dříví a 1½ sáhu dalšího dříví (po odečtení mzdy za kácení) v hodnotě 3 zlatých 31½ krejcaru.
Od osmi přifařených kostelů náležel učiteli chórový a školní desátek ve výši 57 mandelů žita, 28½ mandele ječmene a 28½ mandele ovsa. Od dvou sedláků z aichaerské (?) cihelny dostával obdobný desátek v zrnu – žito a oves v blíže neurčeném množství. Po odečtení všech nákladů činil z celého tohoto desátku čistý užitek 5 zlatých 30 krejcarů.
Celková suma tedy dosahovala 159 zlatých 29½ krejcaru. Po odečtení nákladů na zastavění jedné školní místnosti ve výši 12 zlatých činil čistý příjem 147 zlatých 29½ krejcaru.
Přiznání bylo stvrzeno prohlášením, že jsou v něm poctivě uvedeny všechny příjmy, ať mají jakékoli jméno. Sepsáno bylo v Horním Slavkově dne 22. října 1847 a podepsáno děkanem L. Scharnaglem a prvním učitelem chlapců, jímž byl patrně Willibald Zilanger. Se svým razítkem je stvrdil i knížecí arcibiskupský vikář, patrně jménem Anton Schipaundig. Dále je podepsán purkmistr Georg Reichart, zástupce (Anwalt) Andr. Hopf, radní Joseph Fritsch a Joseph Schmid, zástupce Wilib. Fürth, výborový Joseph Glaser a zástupci Aloys Saubt a Joseph Unger.
Věc byla vedena pod číslem jednacím B.P.N. 5599/848. Částka sto čtyřicet sedm zlatých 29 krejcarů konvenční měny byla schválena (adjustována) c. k. státním účetnictvím v Praze dne 10. května 1848.
Přiznání 2. učitele chlapců v Horním Slavkově
Následuje obdobné přiznání služebních příjmů druhého učitele chlapců, vedené pro zemi Loket, vikariát Lichtenstadt (Hroznětín), okresní úřad Horní Slavkov a farnost Horní Slavkov, s uvedením předchozího a nynějšího přiznání v zlatých a krejcarech konvenční měny.
V hotovosti dostával od městské obce jako školní a vyučovací plat 41 zlatých 36 krejcarů (dříve 104 zlatých), jako příspěvek na vytápění 38 krejcarů (patrně) a na novoroční a tříkrálovou koledu 1 zlatý 36 krejcarů (dříve 4 zlaté). Z kostelní pokladny plynulo za kostelní hudbu při výročních bohoslužbách 3 zlaté 2 krejcary (dříve 7 zlatých 11 krejcarů). Z náboženské vyučovací nadace dostával za nedělní vyučování učňů a opakující školní docházku 1 zlatý 12 krejcarů (dříve 3 zlaté). Na školném od 101½ žáků po 50 krejcarech ročně mu náleželo 40 zlatých 44 krejcarů. Na štólových příjmech obdržel 44 zlatých 20 krejcarů (dříve 30 zlatých 30 krejcarů).
V naturáliích dostával od obce z jednoho jitra pole za jeho užívání 6 zlatých 40 krejcarů a dále 1½ sáhu měkkého dříví a 1½ sáhu šindelového dříví v hodnotě 3 zlatých 31¼ krejcaru. Od kostela a školní nadace mu náležel podíl z desátkových dávek (mimo jiné z osmi odváděných kuřat a od dvou stavení cihelny), přičemž přesná množství a částky jsou na tomto místě nečitelné. Po odečtení všech nákladů zůstával z těchto příjmů čistý užitek 5 zlatých 30 krejcarů.
Celková suma činila 148 zlatých 47½ krejcaru. Po odečtení nákladů na školní pomůcky ve výši přibližně 12 zlatých zůstával učiteli čistý příjem 136 zlatých 47½ krejcaru.
I toto přiznání bylo stvrzeno prohlášením o pravdivosti a úplnosti všech uvedených příjmů. Sepsáno v Horním Slavkově dne 20. října 1847, podepsáno L. Scharnaglem (starostou, patrně ve funkci děkana) a druhým učitelem chlapců Josefem Zündlem. Místní školní dozorce, patrně P. W. Anschau, věc rovněž stvrdil svým razítkem. Dále jsou podepsáni Georg Neishart (domovní mistr?), Andr. Joseph Oswald, Joseph Smrsch Salb, Wenzl Püchl (starší), Joseph Schmied Salb, Aloys Krenkl (starší), Joseph Glaser (místní školní dozorce) a Joseph Ungar (starší).
Vedeno pod číslem jednacím B.P.N. 5539/848. Částka sto třicet šest zlatých 47½ krejcaru konvenční měny byla schválena c. k. zemským účetním úřadem v Praze dne 10. května 1848, podepsáno účetním, patrně jménem Schloss.
Přiznání 3. učitele chlapců v Horním Slavkově
Obdobný dokument byl sepsán i pro třetího učitele chlapců, opět pro zemi Loket, vikariát Lichtenstadt (Hroznětín), okresní úřad a farnost Horní Slavkov.
V hotovosti dostával od městské obce jako školní a vyučovací plat 30 zlatých 51½ krejcaru (dříve 77 zlatých 8 krejcarů), jako příspěvek na vytápění 24 krejcarů, na novoroční a tříkrálovou koledu 1 zlatý 36 krejcarů (dříve 4 zlaté) a na školném 21 zlatých 53 krejcarů. Z kostelní pokladny plynulo za kostelní hudbu při výročních bohoslužbách 3 zlaté 2 krejcary (dříve 7 zlatých 11 krejcarů) a z odkázané nadace svatého Josefa na vyučování 48 krejcarů (dříve 2 zlaté). Z náboženské vyučovací nadace dostával za nedělní vyučování učňů a opakující školní docházku 1 zlatý 12 krejcarů (dříve 3 zlaté). Na školném od 101½ žáků po 50 krejcarech ročně mu náleželo 40 zlatých 44 krejcarů. Na štólových příjmech obdržel 23 zlatých 40 krejcarů (dříve 4 zlaté).
V naturáliích dostával od obce z jednoho jitra pole za jeho užívání 6 zlatých 40 krejcarů a dále 1½ sáhu dříví a 1½ sáhu šindelového dříví v hodnotě 3 zlatých 31¼ krejcaru. Od kostela a školní nadace mu náležel obdobný podíl z odváděných desátkových kuřat (osm kusů) a od dvou stavení cihelny, avšak přesná množství jsou na tomto místě nečitelná. Po odečtení všech nákladů zůstával z těchto příjmů čistý užitek 5 zlatých 30 krejcarů.
Celková suma činila 139 zlatých 51 krejcarů. Po odečtení nákladů na školní pomůcky ve výši přibližně 12 zlatých zůstával učiteli čistý příjem 127 zlatých 51 krejcarů.
I zde bylo stvrzeno, že jsou v přiznání pravdivě uvedeny všechny příjmy. Sepsáno v Horním Slavkově dne 28. října 1847, podepsáno L. Scharnaglem (starostou) a třetím učitelem chlapců Rudolfem Scharerem (jméno nejisté). Místní školní dozorce, patrně P. W. Anschau, věc opět stvrdil. Podepsáni jsou také Georg Neishart, Andr. Jos. Oswald, Joseph Smr Salb, Wenzl Püchl (starší), Joseph Schmied Salb, Aloys Krenkl (starší), Joseph Glaser (místní školní dozorce) a Joseph Ungar (starší).
Vedeno pod číslem jednacím B.P.N. 5539/848. Částka sto dvacet sedm zlatých 51 krejcarů konvenční měny byla schválena c. k. zemským účetním úřadem v Praze dne 10. května 1848, podepsáno účetním, patrně jménem Schloss.
K dokumentu byla připojena poznámka o školní vizitaci konané dne 8. července 1850, kterou podepsal Ant. Stipravnský (?), farář, a Aug. Rüstler (?), vikariátní komisař.
Pozdější dovětek, psaný jinou rukou, dodává: v roce 1859 dne 22. července zemřel na tomto fundovaném učitelském místě v Horním Slavkově P. Karl Scharnagl, patrně vrchní učitel v Horním Slavkově. Po něm nastoupil P. Franz Krebs, který byl dne 2. dubna 1862 (?) tohoto místa zbaven. Zbytek poznámky, týkající se okolností jeho odchodu, je bohužel nečitelný.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
[Levá strana – str. 334]
(Poznámka na okraji: 1847 – Nebezpečí požáru způsobené kominíkem [?])
NADPIS: Nebezpečí požáru na děkanství.
S ohněm a hořlavými věcmi nelze zacházet dostatečně opatrně.
V jedné vedlejší budově při zdejším děkanství, kterou nazývají pekárnou (Backhaus), přiléhá klenba pece dřevěným rohem ke komínu [?]; a protože byl [komín?] obložen poměrně silným dřevem [?], nemohl nikdo zpozorovat [...], až dne 9. února 1847 ráno okolo 7. hodiny to začalo doutnat (žhnout). Protože jsme však byli ještě vzhůru, bylo nebezpečí včas zpozorováno a ihned spuštěn poplach, takže s Boží pomocí bylo [vše] šťastně uhašeno.
(Poznámka na okraji: 1847 – Nedostatek [brambor?] způsobil drahotu.)
NADPIS: Nepořádek vzniklý z veliké nouze.
Protože roku 1846 v [bílinském?/českém] kraji [?] sklizeň brambor selhala, a brambory – hlavní potrava prostých lidí, zvláště chudých – nebyly k mání, a obilí se rovněž velmi prodražilo, nastala na jaře 1847 veliká drahota a hladomor; v květnu byly tyto české ceny:
| Pšenice | Žito | Ječmen | Oves | Brambory |
| 12 | 10½ | 9½ | 4 | 2¾ |
zlatých konvenční měny.
A z toho vznikl následující nepořádek:
[Pravá strana – str. 335]
(Poznámka na okraji: Nedostatek [brambor?] 1847 [...] způsobuje drahotu a nepořádek.)
Mnoho lidí z královského panství v bílinském [?] kraji – muži i ženy – se srotilo a násilím sebralo [na nádraží?/u stavidla?] [...] dvě [jarní?] [...] své obilí, s nímž chtěli [...]. Když [...] následující [...] obilí [...], a [...] táhli dále [...] u [...] dvě [...] a [...] faráře [?]. Ale dav rostl a několik set lidí přišlo dne 28. dubna [...]. Donutili [hostinského/Wirtha?] vydat uskladněné obilí – 127 [strychů?] – a hrozili okamžitým násilím, kdyby [se zdráhal?] obilí vydat. Tak donutili [hostinského?], aby jim vydal celé obilí – 127 strychů [...]. [...] a tak dlouho [tam] setrvali, dokud nepřišli [vojáci/úředníci?] z [Lüttengau?]. Avšak ani [vojáci/úředníci] nemohli nic proti přesile a museli [obilí] nedobrovolně vydat. Příštího dne – 29. dubna – vtáhli také do [Lüttengau?], donutili tamního [hostinského?] [...] a faráře rovněž vydat uskladněné obilí – 110 [strychů?]; [obilí] mezi sebou rozdělili a táhli – každý se svým podílem – domů. V sobotu 1. května se objevili na obilním trhu v [Plané/města?] [...] a byli by snad i na obilním trhu [...], kdyby zrovna nebylo přitáhlo vojsko. Konečně, po těchto vzniklých nepokojích, byl dne 7. května vývoz obilí [?] na neurčitou dobu zákonně zakázán.
[Levá strana – str. 336]
(Poznámka na okraji: 1847 – Kanonická generální vizitace.)
NADPIS: Kanonická generální vizitace.
Roku 1847 dne 11. června vykonal Jeho knížecí Milost nejdůstojnější vysoce urozený pán pan Alois Josef, kníže-arcibiskup pražský [Františkův?] z Prahy [na/v Nothzing?] [?] a v doprovodu důstojného kanovníka pana patera Františka Langöße [?] kanonickou generální vizitaci.
Dne 10. června večer okolo 4. hodiny, při příjezdu Jeho arcibiskupské Milosti, vytáhla zdejší ostrostřelecká setnina (Scharfschützen-Compagnie) a c.k. řadové vojsko k farní hranici, aby ho přivítaly. Honorace (vážení občané) se svými manželkami [...] byli postaveni s úředníky a vjezd se konal za střelby z hmoždířů (Böllerschüsse), vyzvánění zvonů a zvuku trub nejslavnostnějším způsobem. Poté se slavnostní průvod odebral do kostela [...] [a konala se] úplná farní vizitace [...].
Příštího dne, 11. června, již v 6 hodin ráno, odebral se Jeho kníže-arcibiskupská Milost ve slavnostním průvodu do kostela a sloužil mši svatou. Po ní vystoupil místní duchovní správce (Ortsseelsorger) [...] na kazatelnu a jako přípravu na svaté biřmování [pomodlil se?] se všemi biřmovanci [...] o sedmi darech Ducha svatého.
Po kázání byli [biřmovanci ze Schönfeldu a Pichelbergu?]...
[Pravá strana – str. 337]
(Poznámka na okraji: Kanonická generální vizitace 1847.)
[...] a biřmovanci [?] z exponovaných školních stanic byli příslušnými katechety v kostele přezkoušeni z náboženství. Po této zkoušce [...] místní duchovní správce poté vystoupil na kazatelnu a jako přípravu na svaté biřmování se všemi biřmovanci [...] [se pomodlil] [...] božské [ctnosti?].
(Poznámka na okraji: Biřmování 1847.)
Nyní bylo biřmováno 2212 biřmovanců, a to: 985 [z Plagganwaldau?], 601 ze Schönfalbenu [?], 510 z [Rothschönau?] a 116 z loketských [Elbogner]. Po svatém biřmování se museli všichni biřmovaní pomodlit apoštolské vyznání víry, a po něm následovaly závěrečné modlitby. Poté se Jeho kníže-arcibiskupská Milost [odebral?] ve slavnostním průvodu do školy. Tam místní duchovní správce vyzkoušel chlapce ve třetí školní třídě před knížetem-arcibiskupem [...] o látce (Materie) mše svaté [...]; pak byly předloženy písemné práce (Schriften) a chlapci museli číst a počítat zpaměti. Nakonec chlapci odešli a podobnou zkouškou přišly na řadu dívky. Po zkoušce se slavnostní průvod vrátil do [příbytku/Antrittu?]; tam se konalo skrutinium (Scrutinium) a po něm – okolo půl druhé hodiny – byl podáván oběd.
[Levá strana – str. 338]
(Poznámka na okraji: 1847 – Kníže-arcibiskupské štědré dary pro chudé.)
Po obědě dal vznešený host místnímu duchovnímu správci prostřednictvím pana kanovníka odevzdat své apoštolské dary, a to (v konv. měně):
- pro chudé: 200
- pro střelecké hudebníky (Schützen-Musikbande) [?]: 15
- pro domácí chudé (Hausarme) [?]: 20
- celkem: 235
Konečně se Jeho knížecí Milost odebral ve slavnostním průvodu ještě jednou do kostela, vykonal tam slavnostní Te Deum, udělil svaté požehnání a opustil naše místo, provázen zbožnými přáními všech [Plagganwaldských?] a sousedních školních stanic a všech kostelních dítek.
POZNÁMKA. Celkem věnoval nejdůstojnější kníže-arcibiskup na této vizitační cestě milostivě chudým 1700 zlatých konv. měny, a to (v konv. měně):
A. Ve [vikariátu Luditz/Žlutice?]: 1050
totiž: v Plagganwaldau – 200
v Karlsbrunnu [?] – 200
v [Conawitzen?] – 50
v [Leitmebachen?] – 100
v [Jodlawen?] – 50
v [Werdek?]enu – 150
[domácím chudým?] – 50
v Schlackenwaldau [?] – 100
[žlutickým městským chudým?] – 100
[...] [50]
B. Ve [vikariátu Jáchymov / Joachimsthal]: 650
Tedy v obou vikariátech výše uvedených: 1700
[Pravá strana – str. 339]
(Poznámka na okraji: Štědrý dar 1847, 20 zl. konv. měny od [kapituly/komise?] [...] pro zdejší chudé.)
NADPIS: Slavkovští chudí dostávají podporu 20 zl. konv. měny.
Důstojnému děkanství ve Slavkově (Schlaggenwald).
Spolek založený Jejich Veličenstvy oběma císařovnami a několika dalšími nejjasnějšími Milostmi a nejvyšším císařským domem k neprodlenému zmírnění nouze v Krušnohoří a v okolí zaslal našemu nejdůstojnějšímu kníži-arcibiskupovi Aloisi Josefovi příspěvek na podporu zvláště pro chudé [...] určený, [pro] žatecký a loketský kraj, ve výši 800 zl. konv. měny k dalšímu volnému rozdělení. Týž nyní z této částky zaslal milostivě dne 26. t.m. podepsanému děkanskému úřadu částku 150 zl. konv. měny s pokynem, aby z ní duchovní správci tamních farních obvodů města [...] neprodleně obdrželi [příděl], s pokynem, aby ho rozdělili mezi nejpotřebnější chudé a poskytli jim útěchu z nejvznešenějšího císařského domu.
K tomu účelu obdrží z milostivě právě uvedené sumy podle rozpisu na důstojné děkanství ve Slavkově zvláště pro chudé domácí chudé Dvacet zlatých konv. měny.
[Žlutický?] kníže-arcibiskupský vikariátní úřad ve Žluticích (Luditz) 31. července 1847. Anton Schipaundig [?], kníže-arcibiskupský vikář [?].
Děkan tuto částku neprodleně rozdělil mezi 77 chudých a poskytl jim útěchu.
[Levá strana – str. 340]
(Poznámka na okraji: 1846 – Stavba silnice (chaussée) provedená obyvateli.)
NADPIS: Stavba silnice (Chaussée-Bau).
Pro snazší [získání?] konkurenčních příspěvků připadajících na slavkovskou farní obec a poplatníky k projektované silnici (chaussée) z Lokte přes Slavkov do Plzně, byla zde na základě c.k. zeměpanského [...] krajského komisního povolení ze dne 20. prosince 1841 míra [?] od 1. ledna 1842 [zvýšena?] o jeden zdejší [...] o cestní [poplatek?] nad dosud platnou sazbu [...]. Je to právě ta silnice připadající na slavkovskou farní obec a okolí – [...] v hOdné obci [...] až nahoru ke schönfeldské hranici – v délce 1300 sáhů, v akordu (na zakázku) za 17 000 zlatých konv. měny, v letech 1846 až 18[47] zhotovená.
POZNÁMKA. Karlovy Vary začaly již roku 1807 podobným zařízením [nechávat?] opravovat své obecní cesty [?].
(Poznámka na okraji: 1847 – Opravy věže.)
NADPIS: Opravy věže (Thurm-Reparaturen).
Roku 1847 byly provedeny stavební opravy kníže-biskupské kostelní a zvonové věže, schválené vys. guberniálním dekretem ze dne 9. září 1842 č. 47666. Tyto opravy byly následující:
1. Celé [bednění?/podlaha?] kostelní věže bylo [...] [strženo/upraveno?] a opatřeno novým střešním rákosem (Dachrohr) a nátěrem.
2. Uvnitř velké kupole a u lucern byly vyměněny poškozené dřevěné části.
[Pravá strana – str. 341]
(Poznámka na okraji: Opravy věže 1847.)
3. Obě nejhořejší kupole a lucerny byly opět celé pokryty novým pocínovaným plechem a celá kupole byla částečně opravena novým pocínovaným plechem, [...] ostatně celé plechové pokrytí bylo přetřeno novým břidlicově šedým olejovým nátěrem.
4. Na zvonové věži byla střecha na jižní a západní straně nově pokryta a na severní a východní straně opravena, [...] [strženo?] a opatřeno střešním rákosem a nátěrem.
Tyto práce stály 843 zl. 55 kr. konv. měny, a to:
- zednická práce: 243 zl. 29 kr.
- tesařská práce: 140 zl. 55 kr.
- a klempířská práce: 459 zl. 31 kr.
NADPIS: Zkrášlení radnice (Rathhaus-Verschönerung).
Po inovaci zdejší radnice provedené roku 1846 byly nyní v měsíci červenci 1847 na dvou erbovních štítech na ní umístěných, totiž na c.k. dvojhlavém orlu [...] [se?] stojícím lvem a na zdejším městském znaku – protože byly mnohaletým vlivem počasí zcela poškozené a již nečitelné – zdejším sklenářským mistrem Antonem Holzweilem nově [namalovány?]. Tyto jsou umělecky zhotovené, a lvi nejen na radnici, nýbrž i [...] městu k ozdobě a zkrášlení. Umělec [?] za to dostal čtyřicet zlatých konv. měny.
[Levá strana – str. 342]
NADPIS: Železnice a parní vozy (Eisenbahnen und Dampfwagen).
Už dávno se zjistilo, že se kola vozu nebo káry pohybují snáze po pevném podkladu, např. po dřevěné dráze (Karrbahn) z kolejnic, nežli po měkké zemi, do níž se [zařezávají?]. Takové dřevěné podklady pro káry byly, jak [se zdá?], od nejstarších časů v dolech v užívání; ale ve větším měřítku a pro velké vozy se začaly od 17. století, a to nejprve v Anglii, [používat?] takové dřevěné dráhy, aby po nich byla koňskou silou přepravována velká břemena; neboť kůň byl s to utáhnout [po nich] jednou tolik, co na obyčejné silnici. Protože však dřevo není tak hladké a tvrdé jako železo a podléhá silnějšímu opotřebení, byly [...] časem místo dřevěných drah použity železné; a ty jsou počátkem nyní tak důležitými stavšími se železnic. První větší železnice, dlouhá 5 německých mil, byla dokončena v Anglii z Stocktonu do Darlingtonu roku 1825. Své největší dokonalosti dosáhly železnice [tehdy?], když se začalo místo koní používat jako tažné síly stroje. K dosažení tohoto účelu byl roku 18.. [vypsán?] [úkol], aby kůň utáhl 500 liber nákladu, a podmínkou bylo stanoveno, že parní vůz urazí po železnici za hodinu dvě německé míle a přitom potáhne náklad 60 centů. Vůz postavený konstruktérem stroje splnil podmínku a očekávání, neboť urazil dokonce čtyři německé míle za hodinu. Od té doby byly tyto parní vozy (lokomotivy) stále více zdokonalovány, takže táhnou daleko větší břemena a v případě potřeby mohou dosáhnout i ještě větší rychlosti. Největší z těchto strojů táhnou tolik, co padesát koní.
[Pravá strana – str. 343]
Na evropské pevnině má naše vlast Čechy tu čest, že začala se stavbou železnic. Roku 1824 byla totiž zahájena stavba železnice vedoucí z Budějovic do Lince, a roku 1828 dokončena.
Vidi in Visitatione canonica die 20. Julii 1848. Anton Schipaundig [?], Vicar. Foran. [okrskový vikář]
(Pozdější přípis jiným, drobnějším písmem – obtížně čitelný:)
Roku 1859 dne 22. července zemřel zdejší dobrodinec [?] důstojný pán P. Pavel Schar[nagl?] [?], a kostelu [...] [odkázal?] [...]. [...] [a tak vznikl?/po jeho smrti?] [...] děkanovi panu děkanu Schwarzovi [?]/Krebsovi [?] [...] zmíněnému farnímu kostelu odkázal. [...] roku 1857 dne 2. dubna [...] tato řádná správa [...]. Po úmrtí děkana pana děkana [Schwarze/Krebse?] spravoval slavkovskou faru kaplan pan Josef Reiser [?], a protože ten sám nestačil, byl [jeho ustanovením?] [...] Jeho Eminencí kardinála [...], arcibiskupa pražského, bývalý [zámecký kaplan?] [...] jako učitel náboženství u [...] a v [Taubenwehru?] [...] kaplan do Slavkova přeložen [?], jenž dne 7. dubna 1842 [...] [...] [a pro jeho?] [...] ustanovení [...] milostivě vyžádán. Týž se jmenoval [Leonod/Leopold?] Urban, narodil se roku 1818 a roku 1849 byl ustanoven [administrátorem?] děkanství.
[Levá strana – str. 344]
(Poznámka na okraji: 1847 – Fasse kníže-arcibiskupské [školy?] ve Slavkově. 1. učitel chlapců ve Slavkově.)
Hlavička: Země: Loketsko (Elbogen) | Vikariát: Lichtenstadt (Hroznětín) | Město: Slavkov (Schlaggenwald) | Fara: Slavkov (Schlaggenwald)
NADPIS: Fasse (Fassion – přiznání příjmů).
Pravdivé hlášení o škole nacházející se ve Slavkově, stojící pod patronátem Slavkova, jak vysoký je počet školou povinných dětí mužského pohlaví a jaké příjmy škola má.
Počet školou povinných dětí mužského pohlaví ve školním místě činí ......... 199
Z toho jsou:
a. Chudí, tedy bezplatně vyučovaní ......... 54
b. Pak ti, kteří mohou platit školné ......... 145
Protože z nich se podle vys. nař. [h. V. P.] č. 176 mají odečíst ti, kteří mohou být kvůli nemoci nebo jiným nepřekonatelným překážkám nepřítomni, tj. ......... 15
vychází počet těch, od nichž se má školné vybírat ......... 130
Příjmy 1. učitele chlapců: (sloupce: hlavní příjem | normální příjem, v konv. měně, zl./kr.)
I. Na platech:
1. Od městské obce:
a. za školní a kostelní (chórovou) službu: 104 | 41 zl. 36 kr.
b. za vyučování dívek: — | 36 [?]
c. na královských groších a kolaturních penězích (Königsgroschen, Collata-Geld): 8 | 3 zl. 12 kr.
2. Z kostelní pokladny:
za kostelní hudbu při nadačních pobožnostech: 8 zl. 17 kr. | 6 zl. 4 kr.
3. Z [kongruového?] konkurenčního ústavu:
za [opakovací?] vyučování [dospělých?]: 4 | 1 zl. 36 kr.
4. Na školném:
Školné od 130 dětí à 3 kr. týdně činí za 47 týdnů 305 zl. 30 kr. víd. měny (WW.). Z této částky dostává každý učitel chlapců třetinu, tj. 101 zl. 50 kr. víd. měny, čili ......... 40 zl. 44 kr.
5. Na štolových poplatcích (Stola) ......... 30 zl. 30 kr. | 50 zl. —
Summa: ......... 143 zl. 48 kr.
[Pravá strana – str. 345]
Příjmy 1. učitele chlapců (pokračování): (sloupce: hlavní příjem | normální příjem, konv. měna)
Převod: — | 143 zl. 48 kr.
II. Na naturáliích:
1. Od městské obce:
a. Z 1 jitra pole čistý výnos: 6 zl. 40 kr. | 6 zl. 40 kr.
b. 1½ sáhu polenového dříví a 1½ sáhu [...] dříví – po odečtení [mzdy za kácení?]: 3 zl. 25½ kr. | 3 zl. 31½ kr.
2. Od 8 přifařených kostelů na chórový a školní desátek (Zehent): 57 mandelů žita, 28½ mandele ječmene a 28½ mandele ovsa;
3. Od 2 sedláků [aichaerské?] cihelny na chórový a školní desátek v zrnu od každého [...] strych žita a [...] strych ovsa.
Po odečtení všech nákladů zbývá z celého tohoto desátku čistý užitek: 5 zl. 30 kr. | 5 zl. 30 kr.
Summa: — | 159 zl. 29½ kr.
Z toho se odečítají náklady na zastavění 1 školní místnosti ......... 12 zl. —
takže čistý příjem činí ......... 147 zl. 29½ kr.
V této fassi jsou poctivě uvedeny všechny příjmy, ať mají jakékoliv jméno.
Slavkov dne 22. října 1847.
[L.S.] L. Scharnagl, děkan | Willibald Zilanger [?], 1. učitel chlapců
[L.S.] vidi Anton Schipaundig [?], kníže-arcibiskupský vikář
Georg Reichart, purkmistr | Andr. Hopf, zástupce (Anwalt)
Joseph Fritsch [?], radní | Joseph Schmid, radní | Wilib. Fürth, zástupce
Joseph Glaser, výborový (Ausschuss) | Aloys Saubt [?], zástupce | Joseph Unger, zástupce
ad B.P.N. 5599 / 848
Ve výši Sto čtyřicet sedm zlatých 29 kr. konv. měny schváleno (adjustováno) c.k. státním účetnictvím v Praze dne 10. května 1848.
[L.S.] [Klapsch?] | [Winter?]
[Strana 346] — levý okraj: „1847 Faßion (přiznání) 2. učitele chlapců v Horním Slavkově (Schlaggenwald)“. Záhlaví: Země: Loket (Elbogen) — Vikariát: Lichtenstadt (Hroznětín) — Okr. úřad: Horní Slavkov — Farnost: Horní Slavkov.
FAßION (přiznání služebních příjmů)
Příjmy 2. učitele chlapců.
[Tabulka má dva sloupce částek: „Předchozí přiznání“ a „Nynější přiznání“, v měně zlatý (f) / krejcar (xr), C.M. = konvenční mince.]
I. V hotovosti
1. Od obce (městské obce):
a. Jako školní a vyučovací plat — 104 f | 41 f 36 xr
b. Jako příspěvek na vytápění — — | 38 xr [?]
c. Na novoroční koledu a koledu k Třem králům — 4 f | 1 f 36 xr
2. Z kostelní pokladny:
za kostelní hudbu při výročních bohoslužbách — 7 f 11 xr | 3 f 2 xr
3. Z náboženské [?] vyučovací nadace:
za nedělní vyučování učňů [opakující se školní docházku] — 3 f | 1 f 12 xr
4. Na školném 101 ½ [žáků] po 50 xr ... ročně — — | 40 f 44 xr
5. Na štólových příjmech — 30 f 30 xr | 44 f 20 xr
II. V naturáliích
1. Od obce:
a. Z 1 jitra polní za jeho užívání — 6 f 40 xr | 6 f 40 xr
b. 1 ½ sáhu měkkého dříví a 1 ½ sáhu šindelového dříví — 3 f 25 ½ xr | 3 f 31 ¼ xr
2. Od kostela a školní nadace:
a. Z 8 odváděných desátkových [?] kuřat — 57 [?] korců [?] ...
b. Ze 2 staveními cihelny [?] ... [částky nečitelné]
Po odečtení všech nákladů zůstává z těchto veškerých příjmů jeho užitek — 5 f 30 xr | 5 f 30 xr
Součet — — | 148 f 47 ½ xr
Po odečtení nákladů na školní pomůcky atd. — — | 12 f [?]
Zůstává učiteli čistý příjem ve výši — — | 136 f 47 ½ xr
[Strana 347] V tomto přiznání jsou všechny příjmy uvedeny pravdivě a věrně.
Horní Slavkov dne 20. října 1847.
[L.S.] L. Schar[n]agl, starosta(?) — Josef [Z]ündl, 2. učitel chlapců.
[L.S.] vidi (shlédnuto): místní školní dozorce P. W. Anschau [?].
Georg Neishart [?], [domovní] mistr — Andr. Joseph Oswald [?]
Joseph Smr[?]sch Salb [?] — Wenzl Püchl [?], starší(?)
Joseph Schmied Salb [?] — Aloys Krenkl [?], starší
Joseph Glaser, místní školní dozorce — Joseph Ungar, starší
ad B.P.N. 5539 / 848
S jedním stem třiceti šesti zlatými 47 ½ kr. konvenční mince schváleno (potvrzeno).
Od c. k. zemského účetního úřadu, Praha dne 10. května 1848.
[L.S.] Schloss [?], účetní (?).
[Strana 348] — levý okraj: „1847 Faßion (přiznání) 3. učitele chlapců v Horním Slavkově“. Záhlaví: Země: Loket — Vikariát: Lichtenstadt (Hroznětín) — Okr. úřad: Horní Slavkov — Farnost: Horní Slavkov.
FAßION (přiznání)
Příjmy 3. učitele chlapců.
[Dva sloupce: „Předchozí přiznání“ a „Nynější přiznání“, měna zlatý/krejcar.]
I. V hotovosti
1. Od městské obce:
a. Jako školní a vyučovací plat — 77 f 8 xr | 30 f 51 ½ xr
b. Jako příspěvek na vytápění — — | 24 xr
c. Na novoroční a tříkrálovou koledu — 4 f | 1 f 36 xr
d. Na školném [?] — — | 21 f 53 xr
2. Z kostelní pokladny:
a. Za kostelní hudbu při výročních bohoslužbách — 7 f 11 xr | 3 f 2 xr
b. Z odkázané [nadace] sv. Josefa, vyučovací [?] — 2 f | 48 xr
3. Z náboženské vyučovací [?] nadace:
za nedělní vyučování učňů [opakující docházku] — 3 f | 1 f 12 xr
4. Na školném 101 ½ [žáků] po 50 xr ... — — | 40 f 44 xr
5. Na štólových příjmech — 4 f | 23 f 40 xr
II. V naturáliích
1. Od obce:
a. Z 1 jitra polní za užívání — 6 f 40 xr | 6 f 40 xr
b. 1 ½ sáhu dříví a 1 ½ sáhu šindelového dříví — 3 f 25 ½ xr | 3 f 31 ¼ xr
2. Od kostela a školní nadace:
a. Z 8 odváděných [desátkových] kuřat — 57 korců [?] ... 28 ½ ...
b. Ze 2 staveními cihelny [?] ... [částky nečitelné]
Po odečtení všech nákladů zůstává z těchto veškerých příjmů jeho užitek — 5 f 30 xr | 5 f 30 xr
Součet — — | 139 f 51 xr
Po odečtení nákladů na školní pomůcky atd. — — | 12 f [?]
Zůstává učiteli čistý příjem ve výši — — | 127 f 51 xr
[Strana 349] V tomto přiznání jsou všechny příjmy uvedeny pravdivě.
Horní Slavkov dne 28. října 1847.
[L.S.] L. Schar[n]agl, starosta(?) — Rudolf Schar[?]er, 3. učitel chlapců.
[L.S.] vidi: místní školní dozorce P. W. Anschau [?].
Georg Neishart [?], domovní mistr — Andr. Jos. Oswald [?]
Joseph Smr[?] Salb — Wenzl Püchl [?], starší
Joseph Schmied Salb — Aloys Krenkl [?], starší
Joseph Glaser, místní školní dozorce — Joseph Ungar, starší
B.P.N. 5539 / 848
S jedním stem dvaceti sedmi zlatými 51 kr. konvenční mince schváleno.
Od c. k. zemského účetního úřadu, Praha dne 10. května 1848.
[L.S.] Schloss [?], účetní.
Vidi při školní vizitaci dne 8. července 1850. Ant. Stipra[wnsky?] [?], far. (?). Aug. Rüstler [?], vik. komisař.
[Pozdější dovětek dole, jiným rukopisem:] V roce 1859 dne 22. července zemřel při tomto fundovaném učitelském místě v Horním Slavkově P. Karl Scharnagl, vrchní učitel(?) v Horním Slavkově. Po něm nastoupil P. Franz Krebs, jenž byl 2. dubna 1862 [?] tohoto místa zbaven [?]. [Zbytek o úmrtí / propuštění P. Krebse nutno ... nečitelné; ... aby ... zůstal a život ... atd. — částečně nečitelné.]
Stránka popisuje stavbu a údržbu cesty a vodárenských zařízení kolem Schlaggenwaldu (Horního Slavkova) v letech kolem 1847, včetně přehledu soukromých těžařů a jejich dolů. Dále zaznamenává drahotu z let 1847–1848, vyhlášení Ústavy 19. března 1848 a vznik Národní gardy.
Text na této straně je na několika místech silně vybledlý a nečitelný, proto řadu podrobností nelze s jistotou rekonstruovat.
Zmiňuje se cesta vedoucí přes Schlaggenwald (Horní Slavkov), patrně navazující na jiné, blíže neurčené (a podle zápisu ne příliš kvalitní) vodní zdroje. Tato cesta byla postavena od místa zvaného patrně „Klement" a vedla v okolí od Elbogenu (Loket) až ke Schlaggenwaldu (Horní Slavkov), s nákladem 1800 zlatých konvenční měny (k.m.). Po dokončení cestu převzala do vlastní správy a údržby obec.
Ve Schlaggenwaldu (Horní Slavkov) bylo zavedeno také příslušné vodárenské zařízení, jehož zprovozněním se podařilo přivést vodu, i když patrně ne bez jistých obtíží.
U okrajové poznámky „1847" se dále píše, že v září téhož roku proběhla obnova nějakého zařízení či budovy za působení tehdejšího horního úředníka; text zmiňuje vlastní vodárnu a potok Rabnitz (Ráholec/Rabnice), z něhož měla být voda přivedena, avšak přesné okolnosti nejsou z přepisu patrné.
Ještě jednou se rok 1847 objevuje v souvislosti s horním praktikantem a jakousi budovou (snad tzv. Altenhaus – stará budova), kde byla voda opět uvedena do užitku.
Následuje osobní záznam, patrně o Antonínu (jméno je nejisté, snad Christoph Unger), který byl 17 let zaměstnán a téhož roku zemřel.
Dále se text věnuje takzvanému zkrášlení: roku 1847 dal c. k. báňský praktikant J. v. Zech provést na Schönfeldu (Krásně) práce ve zkrášlovacím duchu.
Kromě těchto hlavních prací zde působili i soukromí těžaři, které stojí za to připomenout. Uveden je jejich přehled s jednotlivými doly (v originále „Zeche"):
- Pauli-Zech (důl Pavlovský)
- Hoffnungs-Zeche (důl Naděje)
- Antoni-Zech (důl Antonínský) — majitel patrně Beck
- Caroli-Zech (důl Karolínský) — majitel Unger
- Evangelisten-Zech (důl Evangelistů) — majitel Groser
- Dreieinigkeits-Zech (důl Nejsvětější Trojice) — majitel Unter Langhammer (patrně Dolní Langhammer)
Majitelé těchto dolů byli občany Schlaggenwaldu (Horního Slavkova). Dále jsou jmenovány ještě:
- Maria-Hilf-Zeche (důl Panny Marie Pomocné) — majitel Lindner
- Drei-Königs-Zeche (důl Tří králů) — majitel patrně Alt
a další, blíže neurčení těžaři, kteří provozovali důlní činnost patrně pro vlastní užitek (podrobněji viz strana 13).
Rok 1847 přinesl také počátek drahoty, která se v následujícím roce ještě zhoršila; chléb tehdy stál 25 až 28 krejcarů. I v roce 1848 se drahota ve Schlaggenwaldu (Horním Slavkově) citelně projevovala.
Dne 19. března 1848 byla vyhlášena Ústava (Constitution); text zmiňuje v této souvislosti i nějaké shromáždění, jehož přesné okolnosti se ovšem z přepisu nedají rekonstruovat.
Nakonec se hovoří o vzniku Národní gardy (Nationalgarde), do níž měl vstoupit patrně každý občan a jejíž organizace probíhala pod velením a v duchu vlastenectví — konkrétní podrobnosti však text pro poškození nezachycuje jasně.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
[LEVÁ STRANA — okrajové poznámky vlevo: „[Wasser]bau" (Vodní stavba), „1847"; text velmi vybledlý]
... tuto cestu [u téhož místa?] [?] ... [cesta?] vedoucí přes Schlaggenwald (Horní Slavkov) a [dále?] po vlastních [špatných] vodních zdrojích [?] ...
Postavena byla tato cesta [?] od [mostu?] ... [pojmenování?] „Klement" [?] a v okolí od Elbogenu (Lokte) až ke [krásnému?] ... obce Schlaggenwald (Horní Slavkov) s [nákladem] 1800 zlatých k.m. [konvenční měny?]. [Cesta?] byla [poté] obcí převzata do [vlastní] správy [a údržby].
Ve Schlaggenwaldu (Horním Slavkově) byla jen k uložení [?] ... příslušná [vodní?] [zařízení] (vodárny?) zavedena, [jejichž] zavedením [?] ... voda [byla přivedena] s jistou [námahou] [?] ...
[Okraj: „1847"] Roku 1847 v září proběhla obnova [?] ... [za] horního [úředníka?] [?] ... [budovy/zařízení?] [?] ... měla [se] vlastní [?] ... vodárna [?] ... a [potok?] Rabnitz (Ráholec/Rabnice) [?] ... do [tajné?] ... [?] ... [vodu?] [přivedl] [?] ...
[Okraj: „1847"] Roku 1847 [?] ... [u] horního [praktikanta?] [?] ... [budovy?] [?] ... voda [byla] [v Altenhause?/staré budově] [?] a opět [?] do [užitku?] uvedena [?] ...
[Pak osobní záznam:] ... [za] Anton[ína] [?] ... [Christoph Unger?], [který?] 17 let [byl?] [zaměstnán] [?] ... v témž [roce?] [?] zemřel [?].
[PRAVÁ STRANA — okrajové poznámky vpravo: „Verschönerung" (Zkrášlení), „Privatgewerken" (Soukromí těžaři), „Theuerung" (Drahota), „Constitution" (Ústava), „Nationalgarde" (Národní garda)]
[Okraj: Zkrášlení] Roku 1847 dal c.k. báňský praktikant J. v. Zech [?] ... [na?] Schönfeld [Krásno?] [?] [provést] ... ve [zkrášlovacím?] [duchu?] ... práce.
Kromě [těchto?] [?] [hlavních] děl [?] [byly] zde i další, [vedené?] tzv. soukromými těžaři, [jichž?] [?] zde [stojí za to] připomenout.
[Okraj: Soukromí těžaři — výčet dolů („Zeche" = důl/štola):]
Pauli-Zech (důl Pavlovský) — majitel ... ; Hoffnungs- u. [Naděje] [?] ; Antoni-Zech (důl Antonínský) — majitel [Beck?] ; Caroli-Zech (důl Karolínský) — majitel Unger ; Evangelisten-Zech (důl Evangelistů) — majitel Groser ; Dreieinigkeits-Zech (důl Nejsvětější Trojice) — majitel Unter Langhammer [Dolní Langhammer?]. Majitelé jmenovaných dolů byli [občany] Schlaggenwaldu (Horního Slavkova).
... [dále:] Maria-Hilf-Zeche (důl Panny Marie Pomocné) — majitel Lindner ; Drei-Königs-Zeche (důl Tří králů) — majitel Alt [?] ... [další?] [těžaři?] [?] [pro] vlastní [užitek?] [?] [provozovali]. (Viz strana 13.)
[Okraj: Drahota] Roku 1847 začala drahota, která se [v] následujícím roce [?] ještě [zhoršila/vzrostla]; [chléb?] stál 25 až 28 [krejcarů?], [?] ... 1848.
[Okraj?] 1848 [?] [drahota?] [?] [pociťovala se?] [i] ve Schlaggenwaldu (Horním Slavkově) [?] ...
[Okraj: Ústava] 1848, dne 19. března [?] ... byla [?] ... [Mennersdorf?] [?] ... vyhlášena Ústava (Constitution) [?] ... [shromáždění?] [?] ...
[Okraj: Národní garda] Nyní [vznikla?] Národní garda (Nationalgarde) [?] ... [každý?] [občan?] [?] ... [zbraně?] [?] ...
[Spodní okraj vpravo — poznámka:] Organizace Národní gardy [?] ... [pod?] velením [?] ... [v duchu?] [vlastenectví?] [?] ...