Zápis (kolem roku 1960) popisuje poválečnou přestavbu Horního Slavkova – nové sídliště na Kounici, bytový fond, vývoj počtu obyvatel od roku 1945 a různorodé, včetně romské, obyvatelstvo přišlé při náboru pracovních sil k Jáchymovským dolům. Dále podrobně líčí technickou infrastrukturu města (kanalizace, vodovod, teplárna, elektrifikace, městský rozhlas) a stav přidružených bývalých vesnic Ležnice, Ležnička a Bošířany, které po odsunu Němců a důlní činnosti chátrají.
Jednotlivé kompoziční řešení starého města bylo narušeno výstavbou nového sídliště jak na Kounici, tak i nad nádražím. Na Kounici bylo postaveno celkem 12 typizovaných budov, z toho 4 obytné se 72 bytovými jednotkami. Sídliště bylo stavěno a osídleno ve dvou etapách. První započata v roce 1952, druhá ukončena 1956.
Celkový bytový fond v roce 1960 lze rozdělit podle počtu bytových jednotek takto:
- Sídliště – nové město: 802
- Sídliště – Kounice: 72
- Staré město: 535
- Celkem: 1 409 bytů
Podle budov:
- rodinných domků: 262
- zemědělských usedlostí: 18
- činžovních domů: 82
- obytných nebo lůžkových zařízení: 19
- neobytných budov: 37
- provizorních staveb: 2
- Celkem: 430
Počet obyvatel v přehledu od roku 1945:
1945 – 3 820, 1946 – 2 835, 1947 – 3 526, 1948 – 4 617, 1949 – 5 638, 1950 – 6 478, 1951 – 7 866, 1952 – 8 126, 1953 – 10 712, 1954 – 11 205, 1955 – 11 114, 1956 – 10 126, 1957 – 8 406, 1958 – 7 080, 1959 – 6 791, 1960 – 6 500.
Skladba obyvatel města je velmi různorodá. Za rozmachu důlní činnosti v první polovině padesátých let prováděly Jáchymovské doly (JD) nábor pracovních sil po celé republice. Proto je ve městě slyšet stejně slovenštinu jako ostravský přízvuk i hanácké „č", zvláště po náboru Přerovských strojíren v oblasti Přerova. Je slyšet i maďarštinu. Žádná skupina však netvoří skupinu etnologickou a obyvatelstvo splývá v jeden celek.
Zvláštní skupinu z hlediska občanského soužití měli tvořit občané cikánského původu, kteří přišli do města. Koncem padesátých let se do města přistěhovala rodina Buchých, která si během roku nastěhovala do historické části města celé své rozsáhlé příbuzenstvo – neoprávněně, do prostor nevhodných pro bydlení starousedlíků, ale právě v této historické části. Snaha o převýchovu těchto občanů, většinou z východního Slovenska, kterých je asi 30 rodin, šla a nešla ruku v ruce s jejich starým, ještě kočovným způsobem života. Když byl ještě v roce 1959 proveden soupis kočujících osob – docela úřednicky a doslovně u všech občanů cikánského původu, se všemi důsledky ze zákona 72 vyplývajícími – byl osud velké části starých i některých historických budov zpečetěn. Během krátké doby byl „starý způsob" jejich života příčinou většiny demolic i historicky cenných budov. Přes velké úsilí výboru, pracovníků MěstNV, cikánské subkomise i dalších aktivistů postupuje jejich převýchova jen velmi pomalu.
Bytový fond i na sídlišti rovněž utrpěl tím, že byty byly přidělovány překotně a často i rodinám, které neměly dobrý poměr ke společnému vlastnictví ani dostatečnou občanskou úroveň.
Technicko-inženýrské zařízení města
Město je odkanalizováno celé do potoka Stoka, který pramení v rašeliništích prostoru Kladská a v povodí řeky Teplá. Umělým vodním náhonem je voda převedena poblíž Krásna pod rozhlednou do povodí řeky Ohře. Toto vodní dílo bylo vytvořeno v letech 1923–26. Koryto potoka je vybetonováno dlažbou nasucho a břehy jsou obezděny strmě. Celková délka díla je kolem 25 km. Účelem tohoto zařízení bylo přivádět vodu na čerpaní rud a pohon těžního a čerpacího zařízení na tzv. Kunst-šachtě. Později se náhonu používalo k dopravě dříví, pohonu mlýnů, hamrů a k výrobě třísla, sukna, porcelánu a šindelů. V současné době není kanál odřevěn, hráze jsou porušeny, koryto je místy zaneseno kmeny a klestím. I ve městě je koryto potoka neudržováno, opěrné zdi jsou místy poškozeny, koryto je znečištěné a zarostlé křovím. Koryto dosahuje šířky 3–6 m a je dostatečně dimenzováno na 25letou vodu, tj. 14,1 m³/sec. Stoletá voda činí 22 m³/sec. Povodí Stoky až k městu je 11,15 km², maximální výška povodí je 817 m n. m. Z pravé strany se ve městě do Stoky vlévá potůček od Lánského dvora, upravený korytem protéká odvalem šachty 4. Na levém břehu potoka Stoka je pod městem vybudována čistící stanice, dimenzovaná na 7 175 obyvatel a na přítok 16 l za sekundu. Je mechanicko-biologická: mechanický stupeň tvoří lapač písku a dvě emšerské studně, biologický stupeň čistírny je vybudován jako biologický rychlofiltr. Sekundární kal se zachycuje ve dvou dočišťovacích nádržích. Kal z emšerských nádrží je sušen na 4 kalových polích. Strojní zařízení je umístěno v čerpací stanici.
Kanalizační síť v sídlišti je rozdělena do soustavy tří kmenových stok A, B, C. Dešťové vody jsou svedeny potrubím o průměru 80 cm ve velkém spádu do potoka Stoka. Na tuto odlehčovací stoku je napojena kanalizace tábora Prokop. Kmenová stoka A odvádí všechny ostatní odpadní vody ze sídliště. Z horní části Kounice vedou odpadní vody stokou D. V místě, kde se stoky A a D spojují u nového mostu, dochází často k poruchám a vzdouvání hladiny v potrubí.
Zásobování vodou
Město je dostatečně zásobováno vodou ze skupinového vodovodu bývalých Jáchymovských dolů, daného do provozu v srpnu 1953. Voda pro skupinový vodovod je jímána v řece Teplá. Jímací objekt je na řece asi 2 km nad obcí Teplička. Zachycená voda je čerpána z kóty asi 467 m nad mořem do vodojemu surové vody o velikosti 2 × 150 m³ na kótu 530 m n. m. Z tohoto vodojemu je voda vedena do úpravny vody. Vyčištěná voda je hromaděna ve vodojemu 2 × 150 m³ na kótě 518 m n. m. a z něj je čerpána do centrálního vodojemu skupinového vodovodu potrubím o průměru 300 mm na kótu 682 m n. m. Obsah vodojemu je 2 000 m³.
Vodovod má dvě základní větve. První, jižní, o průměru 300 mm, vede vodu pro město Horní Slavkov a bývalé přilehlé doly JD, druhá, severní, o průměru 250 mm, jde přes Ležnici k šachtě 18 s odbočkou do Bošířan a pak k Porcelánce. Staré město je v dobrém tlakovém pásmu s vybudovaným vodojemem o obsahu 250 m³, umístěným ve čtvrti Kounice na kótě 583 m n. m. Z vodojemu je voda vedena potrubím o průměru 150 mm do dolní části starého města. Obě tlaková pásma mají svou vlastní vodovodní síť. Síti ve starém městě chybí k úplnému dokončení část na levém břehu, končící u potoka Stoka.
Centrální vodojem a zásobovací řad odpovídá kapacitou průtoku 71 l/sec. Průměrná dnešní spotřeba vody je 13,9 l/sec. Maximální denní spotřeba vody je 1 809 m³/den. Maximální hodinové množství 100 m³/hod.
Zásobování teplem
Pro sídliště je vybudován ústřední zdroj tepla, který vytápí celkem 67 642 m² – jak bytového fondu, tak i zařízení občanské vybavenosti, tj. jesle, mateřské školy, školy, distribuci, kulturní dům, hotel apod. Zdrojem je výtopna se třemi kotli:
- 1 kotel vodotrubní parní 10 atp. – 180 m²
- 1 kotel téhož typu – 250 m²
- 1 kotel téhož typu – 380 m²
Celkový výkon kotelny při použití méněcenného paliva je 19,4 t páry za hodinu, to je 10,4 . 10⁶ kcal/hod. Pro zásobování jednotlivých objektů je vybudována síť o třech hlavních větvích A, B, C. Pro rozvod tepla bylo použito řešení naprosto nevhodného vzhledem k systému teplárny. Systém zásobování teplem nebyl řešen centrálně, došlo ke kolizím – teplárna se budovala teplovodní, na druhé straně se vybudovala výměníková strojovna na horkou vodu či páru. Zvlášť rozporná je situace na větvi A, kde teplou vodou se ohřívá teplá voda. Navíc jsou kotle rok od roku méně výkonné, mimo jiné i vinou nedostatečné údržby a netechnicky prováděných generálních oprav. Stav rozvodné sítě je neudržitelný a v roce 1960 započalo jednání o rekonstrukci větve C. Teplárnu převzal MěstNV k 1. 1. 1960 od JD. Do dnešní doby nebyla teplárna zkolaudována. Nedostatečná technická úroveň i špatný stav způsobují časté poruchy v dodávkách tepla i teplé vody. Nedostatečně řešená skládka mouru způsobuje v teplých letních měsících hoření zásob uhlí a velmi znepříjemňuje bydlení v dolní části Fučíkovy a Zápotockého ulice. Již od roku 1956 jsou vypracovávány plány na rekonstrukci teplárenských rozvodů i samotné kotelny.
Elektrická energie
Výstavba sídliště byla zahájena v roce 1950 Jáchymovskými doly bez řádného plánu a bez konečného cíle. Elektrifikace byla prováděna vždy jen pro část právě vystavěných domů s obtížným navazováním na předchozí a bez výhledu na další výstavbu. Teprve vypracováním úsměrného plánu SÚPRO v Praze byl Energetickými rozvodnými závody v Karlových Varech vypracován plán elektrifikace Horního Slavkova. Hlavní energetické rozvody byly dvojí: menší veřejný a několikanásobný rozvod JD. V roce 1960 byl i tento podnikový rozvod včetně spínací stanice převzat SČE. Při převzetí bylo současně projednáváno i propojení systému tak, aby stávající provizorní stav byl odstraněn a s ním i četné stížnosti občanů na velmi nerovnoměrné dodávání elektrické energie, hlavně na I. etapě a v dolní části Fučíkovy a Zápotockého ulice, a na II. etapě, kde kolísavé hodnoty proudu způsobují – hlavně v této době rozvoje televize – škody a znepříjemňují život velké části obyvatel. Veřejné osvětlení města je nestejnorodé a zastaralé. Technická služba města má v programovém plánu na léta 1960–1964 jeho postupnou modernizaci.
Městský rozhlas má poměrně hustou síť reproduktorů a zasahuje téměř celou obydlenou plochu města.
Tímto přehledem byl vyčerpán obsah celého obrazu města i života jeho obyvatel, jak byl ukázán na výstavě „Slavkov včera, dnes a zítra" u příležitosti 15. výročí osvobození naší vlasti.
K městu samému jsou přidruženy dřívější samostatné vesnice, které po odsunu ztratily svůj hospodářský význam.
Ležnice
Vesnice je postavena v rozšiřujícím se údolí odbočujícím z levého břehu Teplé, terasovitě, typickou vesnickou architekturou zasazenou do bohaté zeleně. Vesnice měla několik výstavných selských dvorů. Největším statkem byl dvůr Höfel; tento statek dosud slouží za základ farmy Ležnice. Jedním z nejpěknějších selských dvorů je „U Franků". Ležnice je jednou z nejvíce zachovalých osad Horního Slavkova, i když i zde je řada demolic a vesnice velmi utrpěla za éry dolové činnosti.
Ztráta vody po dolové činnosti byla nahrazena odbočkou vodovodu od hlavního slavkovského řádu. V těsném sousedství vesnice postavily Státní statky teletník a kravín. Velké množství ovocných stromů ve vesnici zůstává neošetřeno, hlavně u těch domů, které jsou ve vlastnictví státního statku. Upravené jsou jen rodinné domky soukromníků. Vesnice i s farmou je určena na dožití.
Ležnička
Je horská vesnička jen s několika domy, ležícími na prudké stráni v hluboce zaříznutém krásném postranním údolí Teplé, překlenutém železničním viaduktem. Je bez zvláštních architektonických znaků, jen v chudém stylu dřevěných nebo kamenných domů. První zprávy o vesnici, německy zvané Stiern, pocházejí z roku 1558, kdy je ve slavkovské matrice jmenován Christophorus Schöffel ze Stiern.
Obec rovněž utrpěla celou řadou demolic. Některé domky schopné obývání jsou prázdné. Vinu nese hlavně ztráta vody v obci, kterou se zatím nepodařilo nahradit. Hlavní zásluhu na tom, že tato „ztracená varta" Slavkova je ještě odívena a obývána, má poslanec MěstNV s. Antonín Brandl. Jeho obětavá a příkladná práce mezi občany české i německé národnosti mu vynesla zaslouženou autoritu, stejně jako jeho důsledné uplatňování správných zásad v hospodaření státních statků a plná autorita v zemědělské komisi. Další osud vesničky závisí na vytrvalosti občanů žít z lásky k rodné hroudě v tak těžkých podmínkách, hlavně v zimě, kdy školní děti musí chodit 4 km pěšky i vysokými závějemi. Ani pojízdná prodejna nejezdí až do Ležničky, jen do Ležnice.
Bošířany
První zprávy o vesnici pocházejí z roku 1605 (v Pražském zemském archivu). Leží v údolí ústícím k pravému břehu potoka Stoka. Obec nemá významnějších staveb, starý sloh přestavbou zcela zmizel. Rovněž jako v Ležnici byl velký statek Steffel modernizován. Vesnička byla velmi upravná. Po odsunu Němců se zcela vyprázdnila, bydleli v ní zaměstnanci JD. Rozvojem šachty 18 došlo k zasypání ústí údolí odvalem, čímž byla vesnice odříznuta od spojení se státní silnicí. Ani vybudování nové komunikace kolem provaziště, ani napojení na vodovod nevytvořilo v obci podmínky pro plné osídlení všech domků. Přispívají k tomu i někteří občané cikánského původu, kteří se v obci usídlili. Řada demolic a bujný vzrůst vrb a náletu kolem velmi často vysokého potůčku dávají obci nespravovaný vzhled. Jen několik domků, mezi jinými domek s. Kosnara, ukazuje na možnost obnovy i Bošířan.
Třídomí (pokračování)
Do volebního obvodu města byl v roce 1960 sloučen i katastr Třídomí. Z archivních materiálů se o obci zmiňuje Plán obce z roku 1801 na mapě panství Loket. Jedním z nejvýstavnějších domů byl patrový dřevěný dům Kempfův. Jeho zvláštností byla kromě jiného dřevěná věžička se zvonem o průměru 35 cm, který nesl nápis: Ulil mě Georg Jordan v Chebu A. 1749.
Asi 2 km západně od Třídomí, na staré celnici Hrušková na malém návrší, se zachovaly zbytky kostela sv. Mikuláše, opředeného od středověku bohatými pověstmi. První zmínka o kostele pochází z roku 1253, kdy král Václav přenechal Křižovníkům loketský farní kostel včetně pobočných kostelů sv. Johana Baptisty a sv. Wolfganga u Lokte a sv. Niklasa.
Popis z první poloviny 19. století líčí, na rozdíl od mapy z roku 1801 (hraniční mapa Loketského panství), dlouhou zeď ukončenou apsidou, dále základy čtyřboké věže položené níže a dvě kulaté věže u hradby, které dříve obklopovaly celý objekt a byly tehdy ještě patrné. Vlastní obec Třídomí byla zlikvidována v roce 1958. Celé okolí obce, zejména louky, velmi trpí tím, že půda není obhospodařována. Krajina je zamokřená, systém lučních potoků i rybníky jsou v zanedbaném stavu. Jediným dochovaným objektem je lesovna nedaleko obce, patřící ke komplexu lesů SZLZ Kynžvart. Pod obcí, na čistém potoce, vyniká kolonie chat Slavkováků, která tvoří první zárodek budoucí rekreace města.
Krásno
Vesnice Krásno byla původně lesním statkem hradu Bečova. V roce 1515 ji koupilo město Horní Slavkov. První zmínky o obci se objevují ve farní knize Slavkova a pocházejí z roku 1557. Původní osídlení vzniklo v kotlině na konci údolí od řeky Teplé, směřujícího na západ, postupně se pak zastavěly i přilehlé svahy. Velmi výhodná poloha obce, chráněná před západními větry, s dostatkem vody a zároveň chráněná před povodněmi, terasovité zastavění s množstvím zahrad a zeleně spolu s typickou vesnickou architekturou hrázděných staveb a dřevěného ozdobení dávaly obci punc příkladně zachovaného stavitelství z 18. století, převážně nedotčeného vlivem průmyslového rozvoje. Na okraji obce leží barokní kaplička z poloviny 18. století.
Po roce 1945 stihl obec stejný osud jako ostatní vesnice kolem Slavkova – postupné vysídlování a rozpadání staletých staveb. V roce 1960 zde ze starousedlíků žije už jen rodina Lauterbackových a několik rodin občanů cikánského původu, kteří zkázu obce ještě urychlují. Půdu kolem obce obdělávají státní statky. Ovocné stromy, jichž je v obci poměrně velký počet, jsou zpustlé. Silnice vedoucí ze Slavkova přes Krásno ke státní silnici Mariánské Lázně – Karlovy Vary je téměř v nesjízdném stavu a v zimě není udržována, ačkoli jde vlastně o nejkratší spojení s Karlovými Vary.
Lánský dvůr
Kolem statkářské usedlosti vyrostlo několik domků, v posledním roce i dva moderní domky pro zaměstnance farmy, která je největším hospodářstvím zdejšího zemědělského podniku. V témže prostoru leží velká úpravna Rudných dolů, jež tvoří dominantu celého jihovýchodního prostoru.
K tomuto prostoru patří i významná budova, jejíž historie sahá až do doby středověké slávy hornictví v okolí Slavkova a Krásna – jde o takzvaný úřednický dům, dnes známý jako Jahnheim. V tomto objektu se postupně vystřídali příslušníci ostrahy táborů, zaměstnanci Jáchymovských dolů, vojenská posádka, a v současné době je v prostoru umístěn dětský domov s 60 chovanci. Garáže, které zde postavilo vojsko v době svého užívání, převzal pro svou potřebu nový závod Cheza.
Dosažitelné podklady a vzpomínky těch, kdo byli svědky života města do roku 1960, tvořily základ pro zpracování první části kroniky města. Tato část končí konáním voleb dne 12. června 1960, které se konaly pod dojmem úspěšných oslav 15. výročí osvobození naší vlasti, za stoprocentní účasti voličů a se silnou politickou aktivitou. Přispěla k tomu i již zmíněná výstava, která dala pro sepsání kroniky celou řadu podkladů. Kroniku sestavil v roce 1963 z pověření rady Městského národního výboru tajemník národního výboru Jaromír Valeš, narozený 11. září 1925, bytem v Horním Slavkově, ČSSP 16/6. Fotografickou část vybral kronikář z různých zdrojů, většinou vlastních, starší snímky pak z knihy Dr. A. Guirse Topografie historických a uměleckých památek, svazek XLIII – politický okres Loket.
Nedílnou součástí originálu kroniky je dále: 1) český překlad Kroniky hornického královského města Horního Slavkova, obsahující zápisy od roku 1846 do roku 1945; 2) český překlad Kroniky obce, sestavené v roce 1942 profesorem Proschem na základě prostudování listinného archivu města. Oba tyto dokumenty jsou uloženy v okresním archivu v Lokti.
Úvodní báseň kroniky věnoval městu Hornímu Slavkovu V. Kovač-Farský, člen rady Městského národního výboru a předseda kulturní komise MěstNV, který se v roce 1962 odstěhoval z města při odchodu jáchymovských horníků po ukončení důlní činnosti.
Forma vedení kroniky i obsah zápisů byly projednány na zasedání rady Městského národního výboru dne 3. ledna 1964 a usnesením rady č. 1/1-64 byly jednomyslně schváleny a označeny za neměnitelné bez schválení plenárního zasedání MěstNV. Další zápisy do kroniky měly být prováděny v obdobích podle konání plenárních zasedání MěstNV v Horním Slavkově. (K zápisu je připojena rukou psaná poznámka datovaná 7. 12. 1964, podepsaná patrně J. Matějčkem ze Státního hradu Loket.)
24. června 1960
Národní shromáždění Republiky Československé se usneslo dne 25. května 1960 na zákoně, podle něhož jsou národní výbory – jako nejširší organizace pracujících – orgány státní moci a správy v krajích, okresech a obcích, složené z poslanců lidem volených, lidu odpovědných a kdykoli z rozhodnutí voličů odvolatelných.
Volbám předcházela široká kampaň, navazující na oslavy 15. výročí osvobození. Ve městě volební kampaň splnila své poslání – podnítila široké vrstvy občanstva k nejvyšší aktivitě, jak v záležitostech města (akce „Z", úpravy nových škol, školek, družin mládeže), tak i na zdejších závodech při plnění hospodářských úkolů, zejména na Stalinových závodech. Oslavy 1. máje byly plně ve znamení této aktivity (dochovala se fotografie prvomájových oslav ve městě s prapory, vyzdobenými domy a davem lidí v ulicích).
Dalším dokladem této aktivity byl po celém sokolovském okrese pověstný široký aktiv nově připravovaného národního výboru – seznam těch, kdo byli ochotni plně a aktivně se podílet na řízení „věcí veřejných", čítal 300 osob. Dosazený organizátor Antonín Kříž navštěvoval všechny zdejší závody, zval na národní výbor známé jáchymováky, nové občany města i ženy z domácnosti, hovořil, vysvětloval, agitoval, sestavoval komise, subkomise i radu a prosazoval novou linii připravovaného státního orgánu. Nebyl sám – řada dalších pracovníků zajišťovala předvolební agitační práci ve městě, jen ve volebních komisích působilo přes 200 občanů, další pracovali v občanských výborech a na veřejných schůzích.
Město bylo rozděleno do 45 volebních obvodů Městského národního výboru, dále bylo voleno 7 poslanců do okresního národního výboru, 1 do krajského národního výboru a 1 do Národního shromáždění. Z kandidátů poslanců MěstNV bylo 9 žen a 36 mužů, z toho 26 dělníků, 11 techniků a 8 ostatních. Podle věku bylo 9 poslanců ve věku 20–30 let, 21 ve věku 30–40 let a 15 starších 40 let.
Do Národního shromáždění kandidoval Josef Pötzl, pracovník KOR, německé národnosti ze Sokolova. Jako poslanec KNV kandidoval Antonín Kříž, organizátor voleb, původně uvažovaný na tajemníka MěstNV, později kandidát na předsedu MěstNV. Do ONV kandidovali: Arnošt Pötzl, elektrikář, německé národnosti; Vlasta Dostálová, dělnice ze Stalinových závodů; Jiří Červenka, ředitel národní školy, jeden z prvních učitelů po osvobození ve Slavkově; Rudolf Dymáček, technik Jáchymovských dolů a dlouholetý funkcionář na úseku národních výborů, který s kandidaturou do ONV přecházel jako uvolněný pracovník do okresní posudkové komise, a to po velmi bouřlivé schůzi na šachtě JD Barbora, z níž byl s. Dymáček uvolňován; Jaroslava Hermanová, pracovnice uhelných skladů a aktivní členka výboru žen; Františka Tesařová, zaměstnankyně státního statku, kde s úspěchem pracovala na slepičí farmě tábora 12; a Jan Machan, velmi energický a úspěšný horník na šachtách JD.
(Dochovala se fotografie slavnostně vyzdobeného výstavního zákoutí s portréty státníků a heslem „Všechna moc v naší zemi pochází z lidu a lidu patří", se státními znaky a květinami, dále snímek voličů u přenosné volební urny.) Účast voličů byla stoprocentní, kandidáti byli zvoleni ve všech stupních většinou stoprocentně, 11 z nich obdrželo 99,9 % hlasů, 4 pak 99,8 %.
Plenární zasedání dne 24. června 1960 potvrdilo výsledky voleb, přijalo slib poslanců a ohlásilo povýšení nově zvoleného orgánu z dosavadního místního národního výboru na městský národní výbor. (K zápisu je vlepen modrotiskový znak města s nápisem „Místní národní výbor v Horním Slavkově" – erb s korunkou, dvěma postavami havířů/rytířů a štítem s hornickými kladívky a vyobrazením budovy; k témuž místu kroniky je přiložena i dobová pozvánka.)
Předsedou městského národního výboru byl zvolen Antonín Kříž, narozený 1. října 1920, uvolněný organizátor voleb ze závodu JD „Strojírny Dvory", kde pracoval asi 3 měsíce po přechodu z Jáchymova, kam přišel v roce 1959 po likvidaci ředitelství JD v Horním Slavkově. Ve městě byl znám jako vedoucí slaboproudu JD, nějakou dobu i jako brigádní promítač v kině na sídlišti, dále z politické práce, naposledy z funkce předsedy ZO KSČ ředitelství. K Jáchymovským dolům přišel od státního filmu. Ve Slavkově bydlel od roku 1956. Nový předseda je jedenáctou hlavou obce od osvobození a dvacátou devátou hlavou obce od doby, k níž jsou dostupné podklady. Byli to:
- 1848 Josef Reit
- 1886 Fridrich Schmidt
- 1900 Johan Steinbeck
- 1902 Alois Mertn
- 1908 Franz Lochner
- 1910 Franz Keylwert
- 1918 Franz Siart
- 1918 Josef Hahn
- 1919 Anton Dörfl
- 1921 Fridrich Heineck
- 1931 Albert Echel
- 1931 Fridrich Sturm
- 1933 Albert Echel
- 1937 Anton Kühnhochel
- 1937 Karel Apelt
- 1938 Franz Fischer
- 1938 Emanuel Hubl
- 1943 Franz Kolb
- 1945 Antonín Beneš – dělník
- 1946 Antonín Mandík – úředník
- 1947 V. Mladý – hostinský
- 1948 J. Stengl – přednosta ČSD
- 1949 František Václavík – dělník
- 1950 František Ungr – truhlář
- 1951 Vratislav Vít – poštovní doručovatel
- 1952 Antonín Kubů – učitel
- 1954 Josef Baiml – úředník
- 1957 Oldřich Linhart – zámečník
- 1960 Antonín Kříž – technik
(K tomuto místu kroniky je přiložena dobová pozvánka na první zasedání MNV v Horním Slavkově, konané v pátek 24. června 1960 ve 20 hodin v tanečním sále HDK. Zvala na ně, jako na zasedání veřejné, všechny občany města. Program zasedání zahrnoval zahájení, volbu mandátové komise podle § 51 zákona č. 39/1960 Sb., slib poslanců MNV podle § 3 odst. 2 ústavního zákona č. 12/1954 Sb., volbu orgánů MNV, projev vedoucího delegace OV KSČ a ONV v Sokolově, zprávu předsedy MNV o hlavních úkolech MNV, diskusi, usnesení a závěr; druhá část programu byla věnována kulturnímu pořadu a družbě poslanců s občany. Pozvánku podepsala rada MNV.)
Tajemnicí MěstNV byla potvrzena Julie Hadáčková, narozená 21. května 1927, pocházející z okruhu vídeňských Čechů, kteří se po osvobození vrátili do vlasti. Její otec, Antonín Babický, mistr krejčovský, byl správcem textilního obchodu v čp. 2 na náměstí. Soudružka Hadáčková byla zkušenou pracovnicí na úseku státní správy – na místním národním výboru v Horním Slavkově působila od roku 1947, nejprve jako úřednice, po roce 1948 jako tajemnice. Dlouholetá práce na slavkovské radnici přinesla velmi iniciativní s. Hadáčkové podrobnou znalost města i úspěchů jeho občanů, všech problémů i dosavadní činnosti, ale vyvolala i některé připomínky k její další práci na místě tajemnice, jež bylo podmíněno kandidaturou. Nakonec byla dána přednost její aktivitě, zkušenostem i popularitě.
Náměstkem předsedy byl zvolen Ing. Karel Zelenka, bývalý vedoucí Ústředních dílen JD (dnešní elektrodílny Stalinových závodů), který po likvidaci přešel do strojíren JD Dvory – člověk klidné, vyrovnané povahy. Současně byl zvolen předsedou plánovací komise.
Rada městského národního výboru, orgán národního výboru, měla celkem 13 členů.
Činnost národního výboru v novém volebním období 1960–1964 byla vyjádřena v „Programovém plánu města". Obsahoval plán rozvoje úseku místního hospodářství – komunálních služeb, technické služby a domovní správy, zajištění školství, kultury, zemědělské výroby, obchodu i místní bezpečnosti. Kromě těchto úkolů stály před orgánem další problémy – likvidace šachet JD, problémy bytového majetku a teplárenského rozvoje, výstavba a hlavně výstavba závodu Přerovské strojírny. Tyto otázky byly také náplní připomínek na slavnostním zasedání. Zdravice ředitele Přerovských strojíren s. Vojtěcha Drábka byla pronesena v duchu úzké spolupráce s funkcionáři národního výboru a v doslova povznesené náladě. Účast 326 občanů, včetně 40členné delegace pionýrů, dávala dobré předpoklady do příští práce národního výboru, k naplnění usnesení ÚV KSČ z dubna 1960, které o národních výborech říká:
„Dosažená úroveň naší společnosti a vytvoření podmínek jejího dalšího rozvoje vyžadují, aby lidové masy byly prostřednictvím národních výborů ještě intenzivnější a všestrannější zapojovány do přímého řízení hospodářství a kultury. V dalším vývoji budou národní výbory stále více rozvíjet své charakteristické rysy nejmasovější společenské organizace a zesilovat svou úlohu organizátorů lidových mas při uskutečňování hospodářské a kulturní výstavby."
22. července 1960
Celostátní konference Komunistické strany Československa přijala usnesení ke Třetímu pětiletému plánu rozvoje národního hospodářství Československa na léta 1961–1965. Stoupající křivka plánu třetí pětiletky se na úseku těžkého strojírenství týká i Slavkova.
1. července 1960 byla zahájena národním podnikem Konstruktiva výstavba závodu Přerovské strojírny. Nezačalo to dobře. Postup prací, tempo první výstavby – sociálního zařízení na stavbě – nezaručovalo plnění plánu výstavby závodu, tedy hospodářské budoucnosti města. Počet pracovních sil na stavbě byl naprosto nedostatečný, navíc většinou ještě bez kvalifikace. Na výkopových pracích pracovali i zdejší cikáni. Jejich poměr k této práci byl velmi neobvyklý. Jeden z nich, známý Olah, se vyznamenal nejlepšími pracovními výkony, takže vydělával přes 2 000 Kčs. Jeho životní družka ho na stavbu chodila povzbuzovat, nosila mu oběd a večeři přímo na „dílo" a podařilo se jí toto pracovní nadšení udržet neobvykle dlouho. Problém pracovních sil však vyřešen nebyl a stavba vázla. Nesplnily se předpoklady o přestupu zdejších horníků ke Konstruktivě – k výstavbě závodu a pak do strojírny. Horníci však z likvidovaných šachet odcházejí a narůstá problém zaměstnanosti žen a tím problém zařízení pro děti pracujících matek i výstavby doplňkového průmyslu, i problém bytový – pro některé odborné pracovní síly, které nemohly být čerpány ze zdejších zdrojů. K plnění usnesení předsednictva ÚV KSČ o výstavbě Slavkova i k řešení postupně narůstajících problémů byla vytvořena okresní slavkovská komise i místní slavkovská komise, složená z ředitelů a vedoucích závodů. Jejím posláním bylo:
- provést delimitaci bytového majetku JD,
- zavést organizovaný řád při zajišťování pracovních příležitostí pro ženy a jejich umísťování,
- dodržovat podmínky při odchodu zdejších pracovníků do jiných pracovních oblastí.
Delimitace bytového majetku byla navržena takto:
- Chemické závody – 110 bytů na sídlišti
- Geologický průzkum – 39 bytů na sídlišti
- Přerovské strojírny – 214 bytů
- Městský národní výbor – 204 bytů
Nedelimitováno zůstalo 289 bytů, ve kterých dosud bydleli zaměstnanci Jáchymovských dolů. Tyto byty měly být v případě uvolnění přidělovány v poměru 8 : 1 mezi Přerovskými strojírnami a Městským národním výborem. Návrh byl předán okresním orgánům k rozhodnutí.
Doplňkový průmysl, postupně zahajující svou činnost, nestačil požadavkům na zaměstnanost žen. Komise usměrňovala závody i žadatelky, zajišťovala soulad mezi nedostatečným počtem míst v jeslích a mateřských školách a počtem uvolňovaných pracovních příležitostí. Práce to byla těžká, zvláště když se do zasedání komise pro rozmísťování pracovních sil dostavilo i 10 až 20 žen a předem věděly, že nemohou být umístěny ihned. Lidský přístup a vstřícné jednání usnadňovaly práci těch dnů a pomohly tento sice přechodný a snad i nutný, přesto však nedobrý jev poměrně rychle řešit a odstranit. Práce komise pak přechází dále na vyšší formy – práci s lidmi přímo na závodech a na vytvoření dokonalého přehledu o pracovních silách ve městě.
K zajištění bytů pro postupně přicházející pracovníky Přerovských strojíren byly stanoveny zásady pro povolování odchodu pracovníků ze Slavkova mimo okres. Vládní výjimka č. 503 stanovila, že každý podnik v republice, který přijme pracovníka z Horního Slavkova, mu musí do půl roku přidělit byt, aby tento uvolnil svůj byt pro potřebu nového závodu nebo ostatních nových vlastníků bytového fondu podle delimitace. Toto opatření vyvolávalo rozhořčení u některých havířů, kteří chtěli odejít ze Slavkova pracovat na jiné šachty JD v republice a rodinu chtěli zatím nechat ve Slavkově. Vysvětlování bylo pro funkcionáře obtížné, o to obtížnější, když nový závod rozeslal všem pracovníkům JD, kteří bydleli v bytech delimitovaných Přerovským strojírnám, soudní výpovědi. Ke stěhování sice pochopitelně nedošlo, ale pobouření dotčených velmi nepříznivě ovlivňovalo veřejné mínění i názor na nový závod. Tyto chyby způsobily závodu těžké ztráty i zpoždění výstavby při vzrůstající neochotě slavkovských přejít pracovat do Přerovských strojíren.
Ve snaze řešit problém pracovních sil bylo prováděno mnoho průzkumů, seznamů a statistik. Průzkum prováděli i noví zaměstnanci Přerovských strojíren, kteří neznali problematiku ani občany města. Tak se mohlo stát, že dvojice zaměstnanců navštěvovaly bývalé zaměstnance JD a dotazovaly se jich, chtějí-li zůstat ve městě pracovat, či chtějí-li odejít, a případně je přesvědčovaly, aby nastoupili do nového závodu. Navštívily tak i s. Arnošta Sučka, tehdy závodního šachty Barbora, starého ostravského štajgra, který prodělal celou éru Jáchymovských dolů ve Slavkově a tehdy měl 2 roky do penze – měl spočítáno přesně na den, kdy mu „padne". Agitační dvojice přišla přesvědčovat i jeho, aby odešel z JD a šel budovat nový závod. Byl to šprýmař, pověstný svým „synku, synku" i pravým ostravským humorem, a tak se tato historka stala příslovečnou pro práci s lidmi v novém závodě. Dobré věci to však nepřispívalo.
Výsledky průzkumu i statistik ukázaly, že z celkového počtu 6 732 obyvatel je:
- dospělých 4 210,
- dětí do 18 let 2 522.
Pracovníků bylo 3 960, trvale hlášených 3 143. Mužů 1 587, žen 1 556. Zájem o práci ve Slavkově do budoucna mělo 2 549 osob (mužů 1 282, žen 1 267). Z Horního Slavkova chtělo odejít 597 osob; trvale mimo Slavkov pracovalo 236 občanů vlastnících rodinné byty.
Z těchto údajů i z potřeb a plánů nového závodu vyplynul i požadavek výstavby nových bytových jednotek v počtu 230, který byl zpracován spolu s Přerovskými strojírnami a Městským národním výborem a zaslán ústředním orgánům jako minimální potřeba do konce roku 1965.
Tento požadavek místních orgánů, hospodářských i politických pracovníků, vycházel z předpokladů rozvoje pracovních sil ve třetí pětiletce, uvedených v přehledu podle jednotlivých závodů a organizací (počet pracovníků a z toho počet žen v letech 1960 a 1965):
- Přerovské strojírny: 60/20 → 1 325/250
- Stalinovy závody: 320/80 → 320/80
- Porcelánka: 260/162 → 260/162
- KOVO Cheb: 120/60 → 150/130
- Karna: (stejně jako výše) → 60/50
- Oděva: 90/84 → 120/105
- Jáchymovské doly: 1000/137 → 0
- Geologický průzkum: 120/10 → 150/10
- Zemědělství: 111/55 → 150/75
- Zdravotnictví: 166/121 → 200/150
- Komunální služby: 115/50 → 125/55
- Technická služba: 21/4 → 21/4
- Teplárna: 27/1 → 27/1
- Domovní správa: 43/12 → 43/12
- Městský národní výbor: 15/12 → 17/12
- Obchod: 220/132 → 250/140
- Doprava, pošta, různé: 80/23 → 120/24
- Stavebnictví: 0 → 50/5
- Celkem: 2 914/1 085 → 3 620/1 440
Slavkovská komise měla dobré pomocníky pro svou práci ve zvoleném dvanáctičlenném výboru žen s předsedkyní s. Šturmovou, a dále v dílčích výborech žen pro sídliště, staré město a Kounici a v 6 nově zvolených občanských výborech.
19. srpna 1960 – Školství
Přeměny v našem školství, počínající zákonem o nové škole, přijatým Národním shromážděním ihned po druhé světové válce, dosahují svého dovršení usnesením XI. sjezdu KSČ, které jednalo o zvýšení vzdělání našeho lidu. Dubnové usnesení ÚV KSČ pak dalo podrobné zásady – bezplatné poskytování učebních pomůcek, povinnou školní docházku do 15 let, 9. třídy základních devítiletých škol, spojení školy se životem a komunistickou výchovu mládeže.
Plnění těchto usnesení se projevilo v kvalitativních změnách na školách našeho města. Dosavadní jedna velká osmiletka byla rozdělena na dvě, snáze ovladatelné školy se samostatnými správami – na I. a II. základní devítiletou školu (ZDŠ). Ve městě dále zůstává samostatná šestitřídní národní škola, která odlehčí přílišnému počtu nižších tříd na jedné z devítiletek. Zvláštní škola se rozšiřuje o další třídu, aby byla zvýšená individuální péče těmto dětem zajištěna.
Problém dětí cikánského původu je řešen zřízením přípravky, kde budou děti ohodnoceny podle dosažených vědomostí a rovnoměrně zařazeny do tříd, aby jejich přílišnou koncentrací nedošlo k narušení normálního vyučování v některých třídách, hlavně na školách na starém městě.
Společným úsilím národního výboru, školských pracovníků a hlavně obětavých brigádníků, za pomoci závodů byla otevřena II. ZDŠ v upravených svobodárnách po JD na sídlišti. Ředitelem školy je populární soudruh E. Vavruška. Škola má 18 tříd, stejně jako nová moderní I. ZDŠ.
Z bývalého Ruského klubu vznikla Družina mládeže II, která má stejně jako družina mládeže při I. ZDŠ dvě oddělení. V téže budově je zřízen i pionýrský klub, jeden z prvních v kraji. Jeho význam tkví především v organizované mimoškolní činnosti dětí, směřující ke spojení školy se životem. K tomuto cíli přispívá i nová školní zahrada II. základní devítileté školy, zřízená na poli u šachty Barbora. Dobrovolnou prací byl na pozemku postaven skleník a zařízení pro pěstování drůbeže.
Ke zvýšení ideologické úrovně je v 6. až 9. třídách zaváděn nový předmět – občanská výchova. Všechny školy jsou dostatečně vybaveny jak materiálně, tak i z hlediska pedagogických pracovníků.
Pro zajímavost a jako doklad mladosti města (průměrný věk obyvatelstva je 26,5 roku) lze uvést, že do prvních tříd bylo zapsáno 162 dětí. Celkem je na školách v tomto školním roce zapsáno:
- I. Základní devítiletá škola – 490 žáků
- II. Základní devítiletá škola – 418 žáků
- Národní škola – 149 žáků
- Zvláštní škola – 58 žáků
- Celkem – 1 115 žáků
Problémem prvního pololetí je značné procento propadajících žáků – celkem 63 dětí – vyplývající i z nedostatečné školní docházky celé řady dětí. Nový závod, Přerovské strojírny, si zajišťuje ze slavkovské mládeže novou pracovní směnu závodu. Přesto i závod spolu s městským národním výborem s dětmi udržuje pravidelně styk.
23. září 1960
Celostátní konference Komunistické strany Československa z 5. července se zabývala i zemědělskou výrobou. Úkol „splnit pětiletku za 4 roky" přijal i státní statek v Horním Slavkově, zřízený 1. července 1960. Dědictví, které zdejší oblasti zanechalo dřívější vedení (ředitelství Bohatice) – ztráta ve výši 257 tisíc – nedávalo pro rok 1960 příliš dobrý základ k tak náročnému úkolu. Jen těžko se výroba v tomto roce rozvíjela. Z hlavního stáda hyne mnoho kusů, protože pro minulé zimní období nebyl zajištěn dostatek krmiv. Rostlinná výroba vykázala výsledky lepší, plán splnila na 100 %. Nejsou plněny přírůstky ani užitkovost krav v produkci mléka. Neplánovaná ztráta v hospodaření státního statku tím během roku dále stoupá.
Plenární zasedání městského národního výboru dalo pro další práci státního statku řadu podnětů. Kladlo důraz na rozvoj krmivové základny, především na zavádění pěstování kukuřice, a na nové formy řízení a organizace práce. Předpoklady pro to dávalo i kádrové obsazení vedení – ředitel nového zemědělského závodu soudruh Pokorný měl v tomto směru bohaté zkušenosti, jak odborné, tak organizační, ze svého dřívějšího působení ve vysokých hospodářských funkcích u Jáchymovských dolů. Důraz byl kladen i na rozorávání ladem ležící půdy, případně půdy, kterou uchvátil nálet postupujícího lesa. Velký program byl připraven i v oblasti dalšího zúrodňování – počítalo se s výrobou tří m³ kompostu na hektar, s provedením meliorací na 30 ha luk a s obnovou zavlažování na 50 ha luk. V tomto roce úspěšně proběhla akce svépomoci občanů při sklizni sena, kteří státnímu statku dodali 51 vagonů sena. Zájem o tuto práci jistě zvýšila i soutěž o nejlepšího sekáče, dotovaná první cenou – motokolem, druhou cenou – vysavačem a třetí cenou – dvouplotýnkovým vařičem.
K poděkování zemědělským pracovníkům za pomoc v roce 1960 se připojily i závody Cheza – Stalinovy závody, Porcelánka a důl v Krásně, jak dokládá i přiložená fotografie.
Z plenárního zasedání byla zaslána Československému výboru obránců míru rezoluce účastníků, ve které ujišťovali delegaci na valném shromáždění OSN, vedenou soudruhem Novotným, plnou podporou v úsilí o zajištění světového míru i v plnění plánů naší třetí pětiletky.
25. listopadu 1960
Dvě události znamenaly v životě města v tomto roce mnoho dohadů, ale i rozhořčení veřejnosti.
Plenární zasedání městského národního výboru předložilo poslancům i všem občanům města výsledky dlouhodobých prověrek, které ukázaly, že ve městě nejsou jen poctiví lidé. První případ se týkal dětského domova – dětí ochuzených o radostné a spokojené rodinné prostředí a lásku rodičů, dětí, které potřebují nahradit tuto ztrátu zvýšenou péčí a starostlivostí společnosti, aby mohly vyrůst v dobré občany naší socialistické republiky. Asi 60 dětí bylo umístěno ve zmodernizované historické budově tzv. Jánského domu. Budova sloužila původně jako obytný dům pro úředníky těžařské důlní společnosti krásenských dolů. V dobách nástupu nacistického hnutí pak sloužila jako shromáždiště různých tzv. národnostních krajanských spolků, které tvořily jakýsi pláštík pro šíření nacistické ideologie. Za války pak fungovala jako rekreační středisko a v počátcích rozvoje činnosti Jáchymovských dolů byla budova kasárnami VS (vnitřní stráže). Její stav po nastěhování dětského domova neodpovídal potřebám tohoto zařízení.
Situace se den ze dne horšila kvůli nezodpovědnosti ředitele domova, jakéhosi Brádka. Brádek byl sice, jak se říká, vyspělý člověk, ale charakterově nedosahoval zdaleka té úrovně, jaká je základní podmínkou pro lidský vztah k dětem, které má do života připravit nikoli matka s otcem, ale kolektiv vychovatelů jménem společnosti. Lhostejnost ke stále se množícím nedostatkům ve staré budově, ziskuchtivost a osobní prospěch dovedly tohoto ředitele až na lavici obžalovaných.
Projednávání tohoto případu přiblížilo občanům města život těchto zanedbaných dětí, jejich osud i ubohý stav celého zařízení, které jim mělo být domovem. To otupilo odmítavé hlasy některých obyvatel Slavkova, a tak výsledek tohoto nedůstojného jednání byl nakonec kladný. Plenární zasedání určilo bývalé svobodárny JD v Zápotockého ulici čp. 22 za příští útulek dětí zvláštní školy internátní. Vedení domova bylo svěřeno soudruhu Jaroslavu Ledvinovi, zdejšímu učiteli národní školy. Přes své mládí prokázal dostatek rozhodnosti i smyslu pro odpovědnost i potřebné morální a odborné předpoklady, aby mohl napravit to, co jeho předchůdce svým „vlčím" charakterem na dětech i společnosti napáchal.
Druhý případ dělal našemu městu velmi špatné jméno téměř v celém kraji. Netýkal se sice oblasti lidských vztahů a citů, ale o to citelněji se dotkl zájmů občanů města a hlavně pokladny a rozpočtu města. Šlo o výsledky hloubkové revize státní kontroly v komunálních službách. V kronice již dříve byla zmínka o prudkém rozvoji tohoto podniku a jeho slávě v celém kraji, o rudých standartách, kterými se pyšnil kromě kolektivu pracovníků hlavně ředitel podniku Šeda a funkcionáři města. Řada občanů poukazovala na nezdravé vztahy mezi ředitelem a řadou funkcionářů, jak místních, tak i pracovníků aparátu vyšších orgánů, KNV – text na tomto místě se přerušuje uprostřed věty a dále nepokračuje.
Součástí této části kroniky je i bohatá obrazová příloha. Zachycuje starou podobu Horního Slavkova (perokresba s kostelem sv. Jiří a hradbami z roku 1520), zimní krajinu v okolí hory Krudum, historické domy na náměstí i budovu radnice, mramorovou desku připomínající zbudování dědičné štoly Kašparem Pflugem s nápisem „Herrn Caspar Pflugen tiefer...", kamennou desku se zemským znakem se dvěma lvy z budovy bývalého soudu a barokní mariánský (trojiční) sloup z doby kolem roku 1700. Dále jsou zde snímky zříceniny hradu na skalnatém návrší, hrázděné budovy bývalé továrny na porcelán či zemědělské usedlosti, zimní krajiny s telegrafním sloupem u dolů, nových panelových a typových obytných domů na sídlišti, provozního objektu (patrně čistírny odpadních vod nebo čerpací stanice) a dalšího zasněženého zákoutí s domem. Nechybí ani reprezentativní budova s klasicistním průčelím (zřejmě výtopna či teplárna), pohledy na vesnice Ležnice, Ležnička, Bošířany a Krásno, údolí řeky Teplé, barokní kaplička z poloviny 18. století a místo zvané Žírov, spojované se zaniklou obcí či kostelem sv. Mikuláše u Hruškové. Dále jsou zde starší vyobrazení venkovských usedlostí „U Kürlera" z roku 1801 a „U Zieglerů", zástavba u Lánského dvora a úpravna Rudných dolů. Fotografická příloha zachycuje i společenský a politický život té doby: prvomájové oslavy s vyzdobenými domy a průvodem, slavnostní výstavní zákoutí s heslem „Všechna moc v naší zemi pochází z lidu a lidu patří" a portréty státníků, volební scénu s voličem odevzdávajícím hlas u přenosné urny, vlepený tištěný znak Místního národního výboru v Horním Slavkově s erbem, korunkou a dvěma havíři jako štítonoši, tištěnou pozvánku na první zasedání MNV v Horním Slavkově konané 24. června 1960, a konečně fotografii slavnostního shromáždění, na níž si muž a žena podávají ruce.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
[levá strana prázdná]
[pravá strana — strojopis; nahoře navazuje text z předchozí strany]
Jednotlivé komposiční řešení starého města bylo narušeno výstavbou nového sídliště jak na Kounici, tak i nad nádražím. Na Kounici bylo postaveno celkem 12 typisovaných budov, z toho 4 obytné se 72 bytovými jednotkami. Sídliště bylo stavěno a usídleno ve dvou etapách. První započata v roce 1952, druhá ukončena 1956.
[dvě fotografie]
Celkový bytový fond v roce 1960 lze rozdělit podle počtu bytových jednotek
a/ Sídliště - nové město 802
b/ -"- Kounice 72
c/ Staré město 535
C e l k e m 1 409 bytů
Podle budov:
a/ rodinných domků 262
b/ zemědělských usedlostí 18
c/ činžovních domů 82
d/ obytných nebo lůžkových
zařízení 19
e/ neobytných budov 37
f/ provisorních staveb 2
C e l k e m 430
Počet obyvatel v přehledu od roku 1945:
1945 - 3 820 1949 - 5 638 1953 - 10 712 1957 - 8 406
1946 - 2 835 1950 - 6 478 1954 - 11 205 1958 - 7 080
1947 - 3 526 1951 - 7 866 1955 - 11 114 1959 - 6 791
1948 - 4 617 1952 - 8 126 1956 - 10 126 1960 - 6 500
Skladba obyvatel města je velmi různorodá. Za rozmachu důlní činnosti v první polovině padesátých let prováděly JD nábor pracovních sil po celé republice. Proto je ve městě slyšet stejně slovenštinu jako ostravský přízvuk, i hanácká č, zvláště po ve městě slyšet stejně slovenštinu jako ostravský přízvuk, i hanácká č, zvláště po náboru Přerovských strojíren v oblasti Přerova. Je slyšet i maďarštinu. Žádná akupina však netvoří skupinu etnologickou, a obyvatelstvo splývá v jeden celek. Zvláštní skupinu z hlediska občanského soužití měli tvořit občané cikánského původu, kteří přišli do města rodina Buchých, který během roku zesvazvodu. Koncem padesátých let přišlo do města rodina Buchých, které během roku zesvazvodu. Koncem padesátých let přišlo do města příbuzenstvo, které se neoprávněně mělo nastěhovala do města celé své rozsáhlé příbuzenstvo, které se neoprávněně mělo nastěhovat do historické části města, nevhodné pro bydlení starousedlíků, ale právě v historické části města, nevhodné pro bydlení starousedlíků, ale právě v této vyhol pro rodiny většinou ještě pod vlivem odkazu kočovného Slovenska, nešla a ani nemohla jít s počtem těchto občanů, většinou z východního Slovenska, nešla a ani nemohla jít sám v roce jejich pravýchova / je nás asi 30 rodin/. Když ještě v roce 1959 byl proveden soupis kočujících osob docela úřednicky a doslovně u všech občanů cikánského veden soupis kočujících osob docela úřednicky a doslovně u všech občanů cikánského původu se všemi důsledky ze zákona 72 vyplývající, byl osud velké části starých i ruku v ruce jejich pravýchova / je nás asi 30 rodin/. Když ještě v roce 1959 byl proveden soupis kočujících osob docela úřednicky a doslovně u všech občanů cikánského původu se všemi důsledky ze zákona 72 vyplývající, byl osud velké části starých i některých historických budov zpečetěn. Během krátké doby byl "starý způsob" jejich života příčinou většiny demolic i historicky cenných budov. Přes velké úsilí výboru
[levá strana prázdná]
[pravá strana — strojopis; nahoře navazuje text z předchozí strany]
…šen, pracovníků MěstNV, cikánské subkonise i dalších aktivistů, postupuje jejich převýchova jen velmi pomalu.
Bytový fond i na sídlišti: rovněž utrpěl tím, že byty byly přidělovány překotně a často i rodinám, které neměly dobrý poměr k společnému vlastnictví ani dostatečnou občanskou úroveň.
Technicko-inženýrské zařízení města.
Město je odkanalisováno celé do potoka Stoka, který pramení v rašeliništích prostoru Kladská a povodí řeky Teplá. Umělým vodním náhonem je voda převedena poblíž Krásna pod rozhledna do povodí řeky Ohře. Toto vodní dílo bylo vytvořeno v letech 1923-26. Koryto potoka je vybetonová dlažkou na sucho a břehy jsou obezděny strmým. Celkové délka díla je kolem 25 km. Účelem tohoto zařízení bylo přivádět vodu na čerpaven rud a pohon těžního a čerpacího zařízení na tzv. Kunst-šachtě. Posléze se náhonu používalo k dopravě dříví, pohonu mlýnů, hamrů a k výrobě třísla, sukna, porculánu a šindelů. V současné době není kanál odřevěn, hráze jsou porušeny, koryto je místy zaneseno kmeny a klestím. I ve městě je koryto potoka neudržováno, opěrné zdi potoka jsou místy poškozeny, koryto je znečistěno a zarostlé křovím. Koryto dosahuje šířky 3 - 6 m a je dostatečně dimensováno na 25 letou vodu, t.j. 14,1 m3/sec. Stoletá voda činí 22 m3/sec. Povodí Stoky až k městu je 11,15 km2, maximální výška povodí je 817 m/nadm.výšky. Z pravé strany sahnášje ve městě co stoky potůček od Lánského dvora, úpravnu dolu Krásno a strany sahnášje ve městě co stoky potůček od Lánského dvora, úpravnu dolu Krásno a upravenou korytem protéká odvalem š. 4. Na levém břehu potoka Stoka je pod městem vybudována čistící stanice, je vybudována na 7.175 obyvatel a na přítok 16 l za sec. Je mechanisko-biologická. Mechanický stupeň je lapač písku a dvě Emšerské studny, biologický stupeň čistírny je vybudován jako biologický rychlofiltr. Sekundérní kal se zachycuje ve dvou dočišťovacích nádržích. Kal z Emšerských nádrží je vysoušen na 4 kalových polích. Strojní zařízení je umístěno v čerpací stanici.
Kanalizační síť v sídlišti je rozdělena do soustavy tří kmenových stok A,B,C. Dešťové vody jsou svedeny potrubím ø 80 cm ve velkém spádu do potoka Stoka. Na tuto odlehčovací stoku je napojena kanalisace tábora Prokop.
Kmenová stoka A odvádí všecky ostatní odpadní vody ze sídliště.
Z horní části Kounice vede odpadní vody stoka D. V místech spojí stoky A a D u nového mostu dochází často k poruchám a vzdouvání hladiny v potrubí.
Zásobování vodou.
Město je dostatečně zásobováno vodou ze skupinového vodovodu býv. Jáchymovských dolů, daného do provozu v srpnu 1953. Voda pro skupinový vodovod je jímána v řece Teplá. Jímací objekt je v obytné řeky asi 2 km nad obcí Teplička. Zachycená voda je čerpána z kóty asi 467 m nad moř. do vodojemu surové vody velikosti 2 krát 150 m3 na kótu 530 m nadmoř.
Z tohoto vodojemu je voda vedena do úpravny vody. Vyčištěná voda je hromaděna ve…
[levá strana prázdná]
[pravá strana — strojopis; nahoře navazuje text z předchozí strany]
…vodojemu 2 krát 150 m3 518 m nadmoř. a z něho je čerpána do centrálního vodojemu skupinového vodovodu potrubím ø 300 mm na kótu 682 m nadmoř. Obsah vodojemu je 2 000 m3. Vodovod má 2 základní větve. První větev ø 300 mm, jižní vede vodu pro město H. Slavkov a bývalé přilehlé doly JD a druhá větev ø 250 mm, severní, jde přes Ležnici k šachtě 18 s odbočkou do Bošířan a pak k Porcelárce. Staré město je v dobrém tlakovém pásmu s vybudovaným vodojemem v obsahu 250 m3, umístěným ve čtvrti Kounice na kótě 583 m nad. mořem. Z vodojemu je voda vedena ø 150 mm do dolní části starého města. Obě tlaková pásma mají svoji vlastní vodovodní síť. Síti ve starém městě chybí k úplnému dokončení část na levém břehu končící u potoka Stoka.
Centrální vodojem a zásobovací řad odpovídá kapacitou průtoku 71 l/sec. Průměrná dnešní spotřeba vody je 13,9 l/sec. Maximální denní spotřeba vody je 1809 m3/den. Maximální hodinové množství 100 m3/hod.
Zásobování teplem
Pro sídliště je vybudován ústřední zdroj tepla. Vytápí celkem 67 642 m2, jak bytového fondu, tak i zařízení občanské vybavenosti, t.j. jesle, mateřské školy, školy, distribuci, kult. dům, hotel, a pod. Zdrojem je výtopna se třemi kotli.
1 kotel vodotrubní parní 10 atp. 180 m2
1 kotel -"- 250 m2
1 kotel -"- 380 m2
Celkový výkon kotelny při použití méněcenného paliva je 19,4 t páry za hodinu, to je 10,4 . 10⁶ kcal /hod. Pro zásobování jednotlivých objektů je vybudována síť o třech hlavních větvích A,B,C. Pro rozvod tepla je použito rozvodů naprosto nevhodného vzhledem k systému teplárny. Systém zásobování teplem nebyl řešen centrálně, došlo ke kolizím jako že teplárna se budovala teplovodní, na druhé straně se vybudovala výměníková strojovna na horkou vodu či páru. Zvlášť rozporná je situace na větvi A, kde teplou vodou se ohřívá teplá voda. Navíc jsou kotle rok od roku méně výkonné, mimo jiné i vinou nedostatečné údržby i nestechnicky prováděných GO. Stav rozvodné sítě je v neudržitelném stavu a v roce 1960 započalo jednání o rekonstrukci větve C. Teplárnu převzal MěstNV k 1.1. 1960 od JD. Do dnešní doby nebyla teplárna zkolaudována. Nedostatečná technická úroveň i špatný stav způsobují časté poruchy v dodávkách tepla i teplé vody. Nedostatečně řešená skládka mouru způsobuje v teplých letních měsících hoření zásob uhlí a velmi znepříjemňuje bydlení v dolní části Fučíkovy a Zápotockého ulice. Již od roku 1956 jsou vypracovávány plány na rekonstrukci teplárenských rozvodů, samotné kotelny.
[levá strana prázdná]
[pravá strana — strojopis]
Elektrická energie
Výstavba sídliště, zahájena v roce 1950 Jáchymovskými doly bez řádného plánu a bez konečného cíle. Elektrifikace byla prováděna vždy jen pro část právě vysta-věných domů s obtížným navasováním na předchozí a bez výhledu na další výstavbu. Teprve vypracováním úsměrného plánu SÚPRO v Praze byl Energetickými rozvodnými závody v K. Varech vypracován plán elektrifikace Horního Slavkova. Hlavní energetické rozvody byly dvojí. Menší veřejný a několikanásobný rozvod JD. V roce 1960 byl i tento podnikový rozvod včetně spínací stanice převzat SČE. Při převzetí bylo projednáváno současně i propojení systému tak, aby stávající provisorní byl odstraněn a s ním i četné stížnosti občanů na velmi nerovnoměrné dodávání el. energie, hlavně na I. etapě a v dolní části Fučíkovy a Zápotockého ulice a na II. etapě, kde kolísavé hodnoty proudu způsobují hlavně v této době rozvoje televise škody a znepříjemňují život velké části obyvatel. Veřejné osvětlení města je nestejnorodé a zastaralé. Technická služba města má v programovém plánu na léta 1960 - 1964 postupnou modernizací.
Městský rozhlas
má poměrně hustou síť reproduktorů a zasahuje téměř celou obydlenou plochu města.
Tímto přehledem byl vyčerpán obsah celého obrazu města i života jeho obyvatel, jak byl ukázán na výstavě "Slavkov včera, dnes a zítra" u příležitosti 15 výročí osvobození naší vlasti.
K městu samému jsou přidruženy dřívější samostatné vesnice, které po odsunu ztratily svůj hospodářský význam.
Ležnice
Vesnice valně postavení v rozšiřujícím se údolí odbočujícím z levého břehu Teplé. Je postavena terasovitě typickou vesnickou architekturou zsazenou do bohaté zeleně. Vesnice měla několik výstavných selských dvorů. Největším statkem byl dvůr Höfel. Tento statek slouží dosud za základ farmy Ležnice. Jedním z nejpěknějších selských dvorů je "U Franků".
[u fotografie statku popiska:] Ležnice je jednou z nejvíce zachovalých osad Horního Slavkova i když i zde je řada demolic a vesnice velmi utrpěla za éry dolové činnosti.
Ztráta vody po dolové činnosti byla nahrazena odbočkou vodovodu od hlavního slavkov-…
[levá strana prázdná]
[pravá strana — strojopis; nahoře navazuje text z předchozí strany o Ležnici]
…ského řádu. V těsném sousedství vesnice postavily Státní statky teletník a kravín. Velké množství ovocných stromů ve vesnici zůstává nepošeteno hlavně u těch domů, které jsou ve vlastnictví státního statku. Upravené jsou jen rodinné domky soukromníků. Vesnice i s farmou je určena na dožití.
Ležnička
Je horská vesnička jen s několika domy, ležícími na prudké stráni v hluboce zaříznutém krásném postranním údolí Teplé, překlenutém železničním viaduktem. Je bez zvláštních architektonických znaků jen v chudém stilu dřevěných nebo kamenných domů. První zprávy o vesnici, německy zvané Stiern, pochází z roku 1558, kdy v Slavkovské matrice je jmenován Christophorus Schöffel ze Stiern.
Obec rovněž utrpěla celou řadou demolic. Některé domky schopné obývání jsou prázdné. Vinu nese hlavně ztráta vody v obci, kterou se zatím nepodařilo nahradit. Hlavní zásluhu na tom, že tato ztracená varta Slavkova je ještě odívena a obývána má poslanec MěstNV s. Antonín Brandl. Jeho obětavá a příkladná práce mezi občany české i německé národnosti mu vynesla zaslouženou autoritu, jeho důsledné uplatňování správných zásad v hospodaření st. statků i plnou autoritu v zemědělské komisi. Další osud vesničky závisí na vytrvalosti občanů, žít z lásky k rodné hroudě v tak těžkých podmínkách, hlavně v zimě, kdy školní děti musí chodit 4 km pěšky i vysokými závějemi. Ani pojízdná prodejna nejezdí až do Ležničky, jen do Ležnice.
Bošířany
První zprávy o vesnici pochází z roku 1605 /v Pražském zemském archivu/. Leží v údolí ústějm k pravém břehu potoka Stoka. Obec nemá významějších staveb. Starý sloh přestavbou zcela zmizel. Rovněž stranou Ležnice velký statek Steffel byl modernizován. Vesnička byla velmi upravná. Po odsunu Němců se zcela vyprázdnila. V obci bydleli zaměstnanci JD. Rozvojem š. 18 došlo k zasypání ústí údolí odvalem. Tím byla vesnice odříznuta od spojení se státní silnicí. Ani vybudováním nové komunikace kolem poprvaviště i napojení na vodovod nevytvořilo v obci podmínky pro plné osídlení všech domků. Přispívají k tomu i někteří občané cikánského původu, kteří se v obci usídlili. Řada demolic a bujný vzrůst vrb a náletu…
[levá strana prázdná]
[pravá strana — strojopis; nahoře navazuje text z předchozí strany o Bošířanech]
…kolem velmi často vysokého potůčku dávají obci nespravený vzhled. Jen několik domků mezi jinými s. Kosnara, ukazuje na možnost i Bošířan.
Třídomí
Do volebního obvodu města v roce 1960 byl sloučen i katastr Třídomí. Z archivních materiálů se o obci zmiňuje Plán obce z roku 1801 na mapě panství Loket. Jedním z nejvýstavnějších domů byl patrový dřevěný dům Kempfův. Jeho zvláštností kromě toho byla dřevěná věžička se zvonem ø 35 cm s nápisem : Ulil mě Georg Jordan v Chebu A. 1749.
Ani 2 km západně od Třídomí na staré celnici Hrušková na malém návrší se zachovaly zbytky kostela Sv. Mikuláše, opředeného ze středověku bohatými pověstmi. První zmínka o kostele je z roku 1253, když král Václav přenechal Křižovníkům loketský farní kostel včetně pobočných kostelů Sv. Johana Babtisty a Sv. Wolfganga u Lokte a Sv. Niklasa.
Popis min. poloviny 19 století vypráví na rozdíl od mapy z roku 1801 /hraniční mapa Loketského panství z roku 1801/ o dlouhé zdi ukončené apsisem, dále pak základy čtyřboké věže, položené doleji, dále dvou kulatých věží u Hradby, které dříve obklopovaly objekt byly tehdy ještě patrné. Vlastní obec Třídomí byla zlikvidována v roce 1958. Celé okolí obce, hlavně louky velmi trpí tím, že půda není obhospodařována. Celé okolí je zamokřeno, systém lučních potoků i rybníky jsou v desolátním stavu. Jediným objektem je lesovna nedaleko obce, patřící ke komplexu lesů SZLZ Kynžvart. Pod obcí na potoce čistý vyniká kolonie chat Slavkováků, tvořící první zárodek příští rekreace města.
Krásno
Vesnice byla původně lesním statkem hradu Bečova. V roce 1515 byla koupena městem Horním Slavkovem. První zmínky o obci Krásno jsou ve farní knize Slavkova a pochází z r. 1557. První osídlení prostoru obce bylo v kotlině na konci údolí od řeky Teplé, směřujícího na západ. Postupně byly zastavěny i přilehlé svahy. Velmi výhodná poloha obce, chráněné před západními větry, s dostatkem vody a přitom chrá-…
[u fotografie kapličky popiska:] Na okraji obce leží barokní kaplička z poloviny 18 století.
[LEVÁ STRANA: prázdná, dole vpravo číslo strany "59."]
[PRAVÁ STRANA:]
...néné před povodněmi, terasovité zastavění s množstvím zahrad a zeleně spolu s typickou vesnickou architekturou hrazděných staveb, a dřevěných ozubení, dávaly obec za příklad zachovaného stavitelství z doby XVIII. století, převážně nedotčeného vlivem průmyslového rozvoje.
[Foto vlevo:] U Kürlera z r. 1801 [Foto vpravo:] U Zieglerů
Po roce 1945 stihl obec stejný osud jako ostatní vesnice kolem Slavkova. Postupné vysídlování a rozpadání stoletých staveb.
V dnešní době 1960 bydlí v obci ze starousedlíků již jen rodina Lauterbackových a několik rodin občanů cikánského původu, kteří zkázu obce urychlují. St. statky obdělávají půdu kolem obce. Ovocné stromy, v poměrně velkém počtu jsou spustlé. Silnice vedoucí ze Slavkova přes Krely ke státní silnici M. Lázně - K. Vary je téměř v nesjízdném stavu a není v zimě udržována, přesto že je vlastně nejkratším spojením s Karlovými Vary.
Lánský dvůr
Kolem statkářské usedlosti vyrostlo několik domků, v posledním roce i dva moderní pro zaměstnance farmy, která je největším hospodářstvím zdejšího zemědělského podniku. V témže prostoru leží velká úpravna Rudných dolů, která tvoří domintu [dominantu] celého jihovýchodního prostoru.
[Foto vlevo dole: stavení/dům] [Foto vpravo dole: úpravna Rudných dolů - tovární objekty u polní cesty]
K tomuto prostoru patří i významná budova, jejíž historie sahá až do doby středověké slávy horní činnosti v prostoru Slavkov - Krásno, tzv. úřednického domu, dnes známého Jahnheimu. V tomto objektu se vystřídali příslušníci ostrahy táborů potrestaných, zaměstnanci JD, vojenská posádka, v současné době je v prostoru umístěn Dětský domov s 60 chovanci.
Garáže postavené vojsky v době jejich užívání, převzal pro svoji potřebu nový závod Cheza.
+ + + +
Dosažitelné podklady a vzpomínky těch, kteří byli svědky života města do roku 1960 tvořily základy pro zpracování první části kroniky města. Tato část končí konáním voleb dne 12. června 1960, které se konaly pod dojmem úspěšných oslav 15. výročí osvobození naší vlasti, za 100 % účasti voličů a silné politické aktivity. Přispěla k tomu i již zmíněná výstava, která dala pro sepsání kroniky celou řadu podkladů. Kroniku sestavil v roce 1963 z pověření rady MěstNV tajemník národního výboru Jaromír Valeš, nar. 11. září 1925, bytem H. Slavkov, ČSSP 16/6.
Fotografická část byla vybrána kronikářem z různých zdrojů, většinou vlastních, starší z knihy Dr. A. Guirse: Topografie historických a uměleckých památek, svazek
[LEVÁ STRANA: prázdná, dole vpravo číslo strany "60."]
[PRAVÁ STRANA:]
XLIII - politický okres Loket.
"edílnou [Nedílnou] součástí originálu kroniky tvoří 1/ český překlad "Kroniky hornického královského města Horního Slavkova", obsahující zápisy od roku 1846 do roku 1945.
2/ český překlad "Kroniky obce" sestavené r. 1942 prof. Proschem na základě prostudování listinného archivu města.
Oba tyto dokumenty jsou uloženy v okresním archivu v Lokti.
Úvodní báseň kroniky věnoval městu H. Slavkovu V. Kovač - Farský, člen rady Městského národního výboru, předseda kulturní komise MěstNV, který se v roce 1962 odstěhoval z města při odchodu Jáchymovských horníků po likvidaci důlní činnosti.
Forma vedení kroniky i obsah zápisů byl projednán na zasedání rady Městského národního výboru dne 3. ledna 1964 a byl usnesením rady č. 1/1 - 64 jednomyslně schválen a označen za neměnitelný bez schválení plenárního zasedání MěstNV.
Další zápisy do kroniky budou prováděny v údobích podle konání plenárních zasedání MěstNV v Horním Slavkově.
+ + + +
[Rukou psaná poznámka vpravo dole:]
7. 12. 64
J. Matějček [?]
Státní hrad
Loket
[LEVÁ STRANA: prázdná, dole vpravo číslo strany "61."]
[PRAVÁ STRANA:]
24. června 1960
Národní shromáždění Republiky Československé usneslo se dne 25. května 1960 na tomto zákoně:
§ 1 - Národní výbory - nejširší organizace pracujících - jsou orgány státní moci a správy v krajích, okresech a obcích.
§ 2 - Národní výbory jsou složeny z poslanců, kteří jsou lidem voleni, lidu odpovědni a mohou být z rozhodnutí svých voličů kdykoliv odvoláni.
Volbám předcházela široká kampaň, která navazovala na oslavy 15 výročí osvobození. Ve městě splnila volební kampaň své poslání - podnítila široké vrstvy občanstva k nejvyšší aktivitě, jak v záležitostech města, akce "Z", úpravy nových škol, školek, družin mládeže, tak i na zdejších závodech v plnění hospodářských úkolů, hlavně pak na Stalinových závodech.
Oslavy 1. máje byly plně ve znamení této aktivity.
[Foto: Prvomájové oslavy ve městě - prapory, vyzdobené domy, dav lidí v ulici]
Dalším jejím důkazem je po celém sokolovském okresu pověstný široký aktiv nově připravovaného národního výboru. 300 členů měl seznam těch, kteří byli ochotni plně a aktivně se podílet na řízení "věcí veřejných". Dosazený organizátor Antonín Kříž navštěvoval všechny zdejší závody, zval na národní výbor známé Jáchymováky, nové občany města i ženy z domácnosti, hovořil, vysvětloval, agitoval, po zemi rozkládal sestavy komisí, subkomisí i rady, bojoval za prosazení nové linie připravovaného státního orgánu. Nebyl sám. Řada dalších pracovníků zajišťovala předvolební agitační práci ve městě. Jenom ve volebních komisích bylo přes 200 občanů, další pracovali v občanských výborech a při veřejných schůzích.
Město bylo rozděleno do 45 volebních obvodů městského národního výboru, 7 poslanců do okresního národního výboru, 1 do krajského národního výboru a 1 do Národního shromáždění.
Z kandidátů poslanců MěstNV bylo 9 žen a 36 mužů a to:
26 dělníků
11 techniků
8 ostatních.
[LEVÁ STRANA: prázdná, dole vpravo číslo strany "62."]
[PRAVÁ STRANA:]
Podle věkového složení: 9 poslanců ve věku 20 - 30 let
21 -"- -"- 30 - 40 let
15 -"- starších 40 let.
Do Národního shromáždění kandidoval Josef Pötzl, pracovník KOR, německé národnosti ze Sokolova. Jako poslanec KNV pak Antonín Kříž, organizátor voleb, původně uvažovaný tajemník MěstNV, pozdější kandidát předsedy MěstNV. Do ONV Arnošt Pötzl, elektrikář, německé národnosti, Vlasta Dostálová, dělnice ze Stalinových závodů, Jiří Červenka, ředitel národní školy, jeden z prvních učitelů po osvobození ve Slavkově, Rudolf Dymáček, technik Jáchymovských dolů, dlouholetý funkcionář na úseku národních výborů, který s kandidaturou do ONV přecházel jako uvolněný pracovník do okresní posudkové komise, po velmi bouřlivé schůzi na šachtě JD Barbora, z které byl s. Dymáček uvolňován, Jaroslava Hermanová, pracovnice uhelných skladů, aktivní členka výboru žen, Františka Tesařová, zaměstnankyně st. statku, kde s úspěchem pracovala ve slepičí farmě tábora 12, Jan Machan, velmi energický a úspěšný horník na šachtách JD.
[Foto uprostřed: slavnostní výstavní zákoutí/oltář s portréty státníků, slogan "VŠECHNA MOC V NAŠÍ ZEMI POCHÁZÍ Z LIDU A LIDU PATŘÍ", státní znaky a květiny]
[Foto vlevo dole: voliči u přenosné volební urny ve dveřích místnosti]
[Text vpravo dole:]
Účast voličů byla 100 %tní, kandidáti byli zvoleni ve všech stupních většinou 100 %tně, 11 mělo 99,9 % hlasů, 4 pak 99,8 %.
[LEVÁ STRANA: prázdná, dole vpravo číslo strany "63."]
[PRAVÁ STRANA:]
Plenární zasedání 24. června 1960 potvrdilo výsledky voleb, přijalo slib poslanců a ohlásilo povýšení nově zvoleného orgánu na městský národní výbor z dosavedního [dosavadního] místního národního výboru.
[Vlepený obrázek - znak v modré barvě:] MÍSTNÍ NÁRODNÍ VÝBOR V HORNÍM SLAVKOVĚ [erb s korunkou, dvěma postavami havířů/rytířů a štítem s hornickými kladívky a vyobrazením budovy]
Předsedou městského národního výboru byl zvolen Antonín Kříž, narozený dne 1. října 1920, uvolněný organizátor voleb ze závodu JD "Strojírny Dvory", kde pracoval asi 3 měsíce po přechodu z Jáchymova, kam přišel v roce 1959 po likvidaci ředitelství JD v Horním Slavkově. Ve městě byl znám jako vedoucí slaboproudu JD, nějakou dobu i jako brigádní promítač v kině na sídlišti, dále pak z politické práce, posledně z funkce předsedy ZO KSČ ředitelství. K Jáchymovským dolům přišel od státního filmu. Ve Slavkově bydlel od roku 1956. Nový předseda je jedenáctou hlavou obce od osvobození a dvacátou devátou hlavou od dosažitelných podkladů. Byli to:
1848 Josef Reit
1886 Fridrich Schmidt
1900 Johan Steinbeck
1902 Alois Mertn
1908 Franz Lochner
1910 Franz Keylwert
1918 Franz Siart
1918 Josef Hahn
1919 Anton Dörfl
1921 Fridrich Heineck
1931 Albert Echel
1931 Fridrich Sturm
1933 Albert Echel
1937 Anton Kühnhochel
1937 Karel Apelt
1938 Franz Fischer
1938 Emanuel Hubl
1943 Franz Kolb
1945 Antonín Beneš - dělník
1946 Antonín Mandík - úředník
1947 V. Mladý - hostinský
[Tento sken je dalším snímkem TÉŽE stránky kroniky jako sken 65 (stejný nadpis i seznam jmen), ale s jinou vloženou tiskovinou - místo znaku je zde vlepena/přiložena pozvánka.]
[LEVÁ STRANA: prázdná, dole vpravo číslo strany "63."]
[PRAVÁ STRANA:]
Plenární zasedání 24. června 1960 potvrdilo výsledky voleb, přijalo slib poslanců a ohlásilo povýšení nově zvoleného orgánu na městský národní výbor z dosavedního [dosavadního] místního národního výboru.
[Vložená tištěná pozvánka (modrý tisk, psané písmo) - LEVÁ strana karty:]
Pozvání na první zasedání MNV v H. Slavkově, které se bude konati v pátek, 24. června 1960 ve 20 hodin v tanečním sále HDK.
Zveme na toto zasedání MNV, které je veřejné, všechny občany našeho města.
[PRAVÁ strana karty:] Program zasedání:
1/ zahájení
2/ volba mandátové komise podle §51 zákona č. 39/1960 Sb.
3/ slib poslanců MNV podle §3, odst. 2 ústavního zákona č. 12/1954 Sb.
4/ volba orgánů MNV
5/ projev vedoucího delegace OV KSČ a ONV v Sokolově
6/ zpráva předsedy MNV o hlavních úkolech MNV
7/ diskuse
8/ usnesení
9/ závěr
Druhá část programu bude věnována kulturnímu pořadu a družbě poslanců s našimi občany.
Rada MNV
Předsedou městského národního výboru byl zvolen Antonín Kříž, narozený dne 1. října 1920, uvolněný organizátor voleb ze závodu JD "Strojírny Dvory", kde pracoval asi 3 měsíce po přechodu z Jáchymova, kam přišel v roce 1959 po likvidaci ředitelství JD v Horním Slavkově. Ve městě byl znám jako vedoucí slaboproudu JD, nějakou dobu i jako brigádní promítač v kině na sídlišti, dále pak z politické práce, posledně z funkce předsedy ZO KSČ ředitelství. K Jáchymovským dolům přišel od státního filmu. Ve Slavkově bydlel od roku 1956. Nový předseda je jedenáctou hlavou obce od osvobození a dvacátou devátou hlavou od dosažitelných podkladů. Byli to:
1848 Josef Reit
1886 Fridrich Schmidt
1900 Johan Steinbeck
1902 Alois Mertn
1908 Franz Lochner
1910 Franz Keylwert
1918 Franz Siart
1918 Josef Hahn
1919 Anton Dörfl
1921 Fridrich Heineck
1931 Albert Echel
1931 Fridrich Sturm
1933 Albert Echel
1937 Anton Kühnhochel
1937 Karel Apelt
1938 Franz Fischer
1938 Emanuel Hubl
1943 Franz Kolb
1945 Antonín Beneš - dělník
1946 Antonín Mandík - úředník
1947 V. Mladý - hostinský
[Levá strana (str. 64) je prázdná — pouze prosvítající text z rubu listu.]
[Pravá strana:]
1948 J. Stengl - přednosta ČSD
1949 František Václavík - dělník
1950 František Ungr - truhlář
1951 Vratislav Vít - poštovní doručovatel
1952 Antonín Kubů - učitel
1954 Josef Baiml - úředník
1957 Oldřich Linhart - zámečník
1960 Antonín Kříž - technik
Tajemnicí MěstNV byla potvrzena Julie Hadáčková, narozená 21. května 1927, pochází z kruhu vídeňských Čechů, kteří se po osvobození vrátili do vlasti. Její otec, Antonín Babický, mistr krejčovský, byl správcem textilního obchodu v čp. 2 na náměstí. Soudružka Hadáčková byla zkušenou pracovnicí na úseku státní správy. Na místním národním výboru v Horním Slavkově pracovala od roku 1947 nejprve jako úřednice, po roce 1948 jako tajemnice. Dlouholetá práce na slavkovské radnici přinesla velmi iniciativní s. Hadáčkové podrobnou znalost města i úspěchů jeho občanů, všech problémů i dosavadní činnosti, ale i některé připomínky k její další práci jako tajemnice, která je podmíněná kandidaturou. Byla dána přednost její aktivitě a zkušenostem i popularitě.
Náměstkem předsedy zvolen Ing. Karel Zelenka, bývalý vedoucí Ústředních dílen JD (dnešní el. dílny Stalinových závodů), který po likvidaci přešel do strojíren JD Dvory, člověk klidné, vyrovnané povahy. Současně byl zvolen předsedou plánovací komise.
Rada městského národního výboru, orgán národního výboru, měla celkem 13 členů.
Činnost národního výboru v novém volebním období 1960 - 1964 byla vyjádřena v "Programovém plánu města." Obsahoval plán rozvoje úseku MH - komunálních služeb, technické služby a domovní správy, zajištění školství, kultury, zemědělské výroby, obchodu i místní bezpečnosti. Kromě těchto úkolů stály před orgánem další problémy - likvidace šachet JD, problémy bytového majetku a teplárenského rozvoje, výstavba a hlavně výstavba závodu Přerovské strojírny. Ty byla také náplň připomínek na slavnostním zasedání. Zdravice ředitele Přerovských strojíren s. Vojtěcha Drábka byla pronesena v duchu úzké spolupráce s funkcionáři národního výboru a v doslova povznesené náladě. Účast 326 občanů, včetně 40 členné delegace pionýrů, dávala dobré předpoklady do příští práce národního výboru, k naplnění usnesení ÚV KSČ z dubna 1960, které o národních výborech říká:
+++ Dosažená úroveň naší společnosti a vytvoření podmínek jejího dalšího rozvoje vyžadují, aby lidové masy byly prostřednictvím národních výborů ještě intenzivnější a všestrannější zapojovány do přímého řízení hospodářství a kultury. V dalším vývoji budou národní výbory stále více rozvíjet své charakteristické rysy nejmasovější společenské organizace a zesilovat svou úlohu organizátorů lidových mas při uskutečňování hospodářské a kulturní výstavby.
+ + + + + +
[Levá strana (str. 65) je prázdná — pouze prosvítající text z rubu listu.]
[Pravá strana:]
22. července 1960
Celostátní konference Komunistické strany Československa přijala usnesení ke Třetímu pětiletému plánu rozvoje národního hospodářství Československa na léta 1961 - 1965.
Stoupající křivka plánu třetí pětiletky se na úseku těžkého strojírenství týká i Slavkova.
1. července 1960 byla zahájena národním podnikem Konstruktiva výstavba závodu Přerovské strojírny. Nezačalo to dobře. Postup prací, tempo první výstavby - sociálního zařízení na stavbě - nezaručovalo plnění plánu výstavby závodu - hospodářské budoucnosti města. Počet pracovních sil na stavbě byl naprosto nedostatečný, navíc většinou ještě bez kvalifikace. Na výkopových pracích pracovali i zdejší cikáni. Jejich poměr k této práci byl velmi neobvyklý. Jeden z nich, známý Olah, se vyznamenal nejlepšími pracovními výkony, takže vydělával přes 2 000 Kčs. Jeho životní družka ho na stavbu chodila povzbuzovat, nosila mu oběd a večeři přímo na "dílo" a podařilo se jí tito pracovní nadšení udržet neobvykle dlouho. Problém pracovních sil však vyřešen nebyl a stavba vázla. Nesplnily se předpoklady o přestupu zdejších horníků ke Konstruktivě - k výstavbě závodu a pak do strojírny. Horníci však z likvidovaných šachet odcházejí a narůstá problém zaměstnanosti žen a tím problém zařízení pro děti pracujících matek i výstavby doplňkového průmyslu, i problém bytový - pro některé odborné pracovní síly, které nemohly být čerpány ze zdejších zdrojů. K plnění usnesení PB ÚV KSČ o výstavbě Slavkova i k řešení postupně narůstajících těchto problémů je vytvořena okresní slavkovská komise i místní slavkovské komise, složená z ředitelů a vedoucích závodů. Jejím posláním bylo:
a) provést delimitaci bytového majetku JD,
b) zavést organizovaný řád při zajišťování pracovních příležitostí pro ženy a jejich umísťování,
c) dodržování podmínek při odchodu zdejších pracovníků do jiných pracovních oblastí.
Delimitace bytového majetku byla navržena takto:
Chemické závody .......... 110 bytů na sídlišti
Geologický průzkum .......... 39 bytů na sídlišti
Přerovské strojírny .......... 214 bytů
Městský národní výbor .......... 204 bytů
Nedelimitováno zůstalo 289 bytů, ve kterých dosud bydleli zaměstnanci Jáchymovských dolů. Tyto byty v případě uvolnění byly přidělovány v poměru 8 : 1 mezi Přerovskými strojírnami a MěstNV. Návrh byl předán okresním orgánům k rozhodnutí.
- x - x -
Doplňkový průmysl, postupně zahajující svou činnost, nestačil požadavkům na zaměstnanost žen. Komise usměrňovala závody i žadatelky, zajišťovala soulad mezi nedostatečným počtem míst v jeslích a mateřských školách s počtem uvolňovaných pracovních příležitostí. Práce to byla těžká, zvláště když do zasedání komise pro rozmísťování pracovních sil se dostavilo i 10 až 20 žen a předem věděly, že nemohou být umístěny ihned. Lidské formy, soudružské jednání, socialistické vztahy usnadňovaly práci těch dnů a pomohly velmi rychle tento sice přechodný a snad i nutný jev, přesto však velmi nedobrý v naší socialistické společnosti řešit a odstranit. Práce komise přechází dále na vyšší formy - práce s lidmi na závodech a dokonalého přehledu o pracovních silách ve městě.
K zajištění bytů pro postupně přicházející pracovníky do Přerovských strojíren jsou stanoveny zásady pro povolování odchodu pracovníků ze Slavkova mimo okres. Vládní výjimka 503 stanovuje, že každý podnik v republice, který přijme pracovníka z Horního Slavkova, musí mu do půl roku přidělit byt, aby tento ho uvolnil pro potřebu nového závodu, nebo ostatních nových vlastníků bytového fondu podle delimitace. Rovněž toto opatření vyvolává u některých havířů, kteří chtějí odejít ze Slavkova pracovat na jiné šachty JD v republice a rodinu nechat zatím ve Slavkově, rozhořčení. Těžké je vysvětlování funkcionářů bývalým spolupracovníkům. O to těžší, když nový závod rozeslal všem pracovníkům JD, kteří bydleli v bytech delimitovaných Přerovským strojírnám, soudní výpovědi. Ke stěhování pocho-
[Levá strana (str. 66) je prázdná — pouze prosvítající text z rubu listu.]
[Pravá strana:]
pitelně nedošlo, ale pobouření dotčených velmi nepříznivě ovlivňovalo veřejné mínění i názor na nový závod. Tyto chyby způsobily závodu těžké ztráty i zpoždění výstavby při vzrůstající neochotě slavkovských přejít pracovat do Přerovských strojíren.
Ve snaze řešit problém pracovních sil se znalostí situace bylo prováděno mnoho průzkumů, seznamů a statistik. Průzkum prováděli i noví zaměstnanci PS, kteří neznali problematiku, ani občany města. Tak se mohlo stát, že když navštěvovaly dvojice zaměstnance JD a dotazovaly se jich, chtějí-li zůstat ve městě pracovat, či chtějí-li odejít a eventuelně je přesvědčovaly pro nástup do nového závodu, navštívily i s. Arnošta Sučka, tehdy závodního šachty Barbora, starého ostravského štajgra, který prodělal celou éru Jáchymovských dolů ve Slavkově, a tehdy měl 2 roky do penze. Měl spočítáno přesně na den, kdy mu "padne". A agitační dvojice přišla přesvědčovat i jeho, aby odešel z JD a šel budovat nový závod. Byl šprýmař a pověstný svým "synku, synku", i pravým ostravským humorem a tak se tato historka stala příslovečnou, pro práci s lidmi nového závodu. Dobré věci však nepřispívala.
Výsledky průzkumu i statistik ukázaly, že z celkového počtu 6 732 obyvatel jsou:
dospělí 4 210
děti do 18 let 2 522.
Pracovníků 3 960 - trvale hlášených 3 143. Mužů 1 587, žen 1556.
Zájem o práci ve Slavkově do budoucna mělo 2 549, mužů 1 282, žen 1 267.
Z Horního Slavkova chce odejít 597; trvale mimo Slavkov pracovalo 236 občanů vlastnících rodinné byty.
Z těchto údajů i potřeb a plánů nového závodu vyplynul i požadavek výstavby nových bytových jednotek o počtu 230, který byl zpracován spolu s Přerovskými strojírnami a Měst. NV a zaslán ústředním orgánům jako minimální potřeba do konce roku 1965.
Tento požadavek místních orgánů, hospodářských i politických pracovníků, vycházel z ideálních předpokladů rozvoje pracovních sil ve III. pětiletce takto:
1960/ 1965/
(počet žen) (počet žen)
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Přerovské strojírny 60/20 1 325/250
Stalinovy závody 320/80 320/80
Porcelánka 260/162 260/162
K O V O - Cheb 120/60 150/130
K a r n a -"- 60/50
O D Ě V A 90/84 120/105
Jáchymovské doly 1000/137 -0-
Geologický průzkum 120/10 150/10
Zemědělství 111/55 150/75
Zdravotnictví 166/121 200/150
Komunální služby 115/50 125/55
Technická služba 21/4 21/4
Teplárna 27/1 27/1
Domovní správa 43/12 43/12
Městský národní výbor 15/12 17/12
Obchod 220/132 250/140
Doprava, pošta, různé 80/23 120/24
Stavebnictví -0- 50/5
C e l k e m 2914/1085 3620/1440
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Slavkovská komise měla dobré pomocníky pro svou práci ve zvoleném 12ctičlenném výboru žen s předsedkyní s. Šturmovou, a dále v dílčích výborech žen pro sídliště, staré město a Kounici a dále v 6 nově zvolených občanských výborech.
19. srpna 1960
Š K O L S T V Í
Přeměny v našem školství počínající zákonem o nové škole, přijatým Národním shromážděním ihned po II. světové válce, dosahují dovršením usnesením XI. sjezdu KSČ, který je-
[Levá strana (str. 67) je prázdná — pouze prosvítající text z rubu listu.]
[Pravá strana:]
dnal o zvýšení vzdělání našeho lidu. Dubnové usnesení ÚV KSČ pak dalo podrobné zásady - bezplatné poskytování učebních pomůcek - povinná školní docházka do 15 let - 9. třídy základních devítiletých škol - spojení školy se životem a o komunistické výchově mládeže.
Plnění těchto usnesení se projevilo v kvalitativních změnách na školách našeho města. Dosavadní jedna velká osmiletka byla rozdělena na dvě, snáze ovladatelné školy se samostatnými správami - na I. a II. ZDŠ. Dále zůstává ve městě samostatná šestitřídní národní škola, která odstraní přílišný počet nižších tříd na jedné z devítiletek. Zvláštní škola se rozšiřuje o další třídu, aby byla zvýšená individuální péče těmto dětem zajištěna.
Problém dětí cikánského původu je řešen zřízením přípravky, kde budou děti ohodnoceny podle dosažených vědomostí a rovnoměrně zařazeny do tříd, aby přílišnou jejich koncentrací nedošlo k narušení normálního vyučování v některých třídách, hlavně na školách na starém městě.
[Popiska pod fotografií:]
Společným úsilím národního výboru, školských pracovníků a hlavně obětavých brigádníků, za pomoci závodů je otevřena II. ZDŠ v upravených svobodárnách po JD na sídlišti. Ředitelem školy je populární soudruh E. Vavruška. Škola má 18 tříd, stejně jako nová moderní I. ZDŠ.
[Dolní textový sloupec:]
Z bývalého Ruského klubu vznikla Družina mládeže II. Stejně jako družina mládeže při I. ZDŠ má dvě oddělení. V téže budově je zřízen i pionýrský klub. Je jedním z prvních v kraji. Jeho význam tkví především v organizované mimoškolní činnosti dětí,
[Levá strana (str. 68) je prázdná — pouze prosvítající text z rubu listu.]
[Pravá strana:]
směřující ke spojení školy se životem. K tomuto cíli přispívá i nová školní zahrada II. Základní devítileté školy, zřízená na poli u šachty Barbora. Dobrovolnou prací byl na pozemku postaven skleník a zařízení pro pěstování drůbeže.
K zvýšení ideologické úrovně je zaváděn nový předmět v 6. až 9. třídách - občanská výchova. Všechny školy jsou dostatečně vybaveny jak materielně, tak i z hlediska pedagogických pracovníků.
Pro zajímavost a na důkazy mladosti města (průměrný věk obyvatelstva je 26,5 roku) uvádím, že do prvních tříd bylo zapsáno 162 dětí. Celkem je na školách v tomto školním roce zapsáno: I. Základní devítiletá škola ........ 490 žáků
II. Základní devítiletá škola ........ 418 žáků
Národní škola .................... 149 žáků
Zvláštní škola ................... 58 žáků
C e l k e m ......................1115 žáků
Problémem I. pololetí je značné procento propadajících - celkem 63 dětí - vyplývající i z nedostatečné školní docházky celé řady dětí.
Nový závod - Přerovské strojírny - si zajišťuje ze slavkovské mládeže novou směnu závodu. Přesto i závod spolu s městským národním výborem s nimi udržuje pravidelně styk.
23. září 1960
Celostátní konference Komunistické strany Československa z 5. července se zabývala i zemědělskou výrobou. Úkol "splnit Pětiletku za 4 roky" přijal i státní statek v Horním Slavkově, zřízený 1. července 1960. Dědictví, které zdejší oblasti nechalo dřívější vedení / ředitelství Bohatice/ ztrátu ve výši 257 tisíc, nedávalo pro rok 1960 příliš dobrý základ k tak náročnému úkolu. Jen těžko se výroba v tomto roce rozvíjela. Z hlavního stáda hyne mnoho kusů, protože pro minulé zimní období nebyl zajištěn dostatek krmiv. Rostlinná výroba vykázala výsledky lepší. Plán splnila na 100 %. Nejsou plněny přírůstky ani užitkovost krav v produkci mléka. Neplánovaná ztráta v hospodaření státního statku tím během roku dále stoupá.
Plenární zasedání městského národního výboru dává pro další práci státního statku další linku s řadu námětů. Klade váhu na rozvoj krmivové základny, především zavádění pěstování kukuřice - na nové formy řízení a organizaci práce. Předpoklady jsou dány i kádrovým obsazením vedení. Ředitel nového zemědělského závodu s. Pokorný, má v tomto směru bohaté zkušenosti jak odborné, tak i organizační ze svého působení na vysokých hospodářských funkcích u Jáchymovských dolů. Důraz je kladen i na rozorávky ladem ležící půdy, nebo půdy, která byla uchvácena náletem postupujícího lesa. Velký program je i na další zúrodňování - znamená to vyrobit na 1 ha tři m3 kompostu, provedení meliorací na 30 ha luk a obnova zavlažování na 50 ha luk. Úspěšně proběhla v tomto roce akce pomocí občanů při sklizni sena. Dodali státnímu statku 51 vagónů sena. Zájem o tuto práci zvýšila jistě i soutěž o nejlepšího sekáče, dotovaná 1.cenou - motokolem, 2. cenou - vyssavačem, 3. cenou - dvouplotýnkovým vařičem.
[Popiska u fotografie:]
Poděkování zemědělských pracovníků za pomoc v roce 1960 patřilo i závodům Cheza - Stalinovy závody, Porcelánce a dolu v Krásnu.
[Levá strana (str. 69) je prázdná — pouze prosvítající text z rubu listu.]
[Pravá strana:]
Z plenárního zasedání byla zaslána Československému výboru obránců míru rezoluce účastníků, ve které ujišťují delegaci na valném shromáždění OSN, vedenou s. Novotným, plnou podporou v úsilí o zajištění světového míru i plněním plánů naší Třetí pětiletky.
25. listopadu 1960
Dvě události znamenaly v životě města, v tomto roce mnoho dohadů, ale i rozhořčení veřejnosti.
Plenární zasedání městského národního výboru předložilo poslancům i všem občanům města, výsledky dlouhodobých prověrek, které ukázaly, že ve městě nejsou jen poctiví lidé. První se týkalo dětského domova dětí ochuzených o radostné a spokojené rodinné prostředí a lásku rodičů, dětí, které potřebují nahradit tuto ztrátu zvýšenou péčí a starostlivostí společnosti, aby mohly vyrůst v dobré občany naší socialistické republiky. Asi 60 dětí bylo umístěno ve zmodernizované historické budově tzv. Jánského domu. Budova sloužila původně jako obytný dům pro úředníky těžařské důlní společnosti krásenských dolů. V dobách růstu nacistického hnutí pak jako shromáždiště různých tzv. národnostních krajanských spolků, které tvořily pláštík šíření nacistické ideologie. Za války pak jako rekreační středisko. V počátcích rozvoje činnosti Jáchymovských dolů byla budova kasárnami VS. Její stav po nastěhování dětského domova neodpovídal potřebám tohoto zařízení.
Situace se horšila den ze dne nezodpovědností ředitele domova jakéhosi Brádka. Brádek byl tzv. vyspělý člověk, ale charakterově nedosahoval zdaleka té úrovně, jaká je základní podmínkou pro lidský vztah k těm, které má do života připravit ne matka s otcem, ale kolektiv vychovatelů jménem společnosti. Lhostejnost k stále se množícím nedostatkům ve staré budově, ziskuchtivost a osobní prospěch, dovedly tohoto ředitele až na lavici obžalovaných.
Projednávání tohoto případu přiblížilo občanům města život těchto zanedbaných dětí a jejich osud i ubohý stav celého zařízení, které jim mělo být domovem, zlomilo odmítavé hlasy některých slavkovských a tak výsledek tohoto nedůstojného jednání byl nakonec kladný.
Plenární zasedání určilo bývalé svobodárny JD v Zápotockého ulici 22 za příští útulek dětí zvláštní školy internátní. Vedení domova bylo svěřeno s. Jaroslavu Ledvinovi, zdejšímu učiteli národní školy. Přes své mládí prokázal dostatek rozhodnosti i smyslu pro odpovědnost, předpokladů morálních i odborných, aby mohl napravit to, co jeho předchůdce svým vlčím charakterem na dětech i společnosti napáchal.
Druhý případ našemu městu dělal velmi špatné jméno téměř v celém kraji. Nebyl z oblasti sice lidských vztahů a citů, ale o to citelněji se dotkl zájmů občanů města a hlavně pokladny a rozpočtu města. Byly to výsledky hloubkové revize státní kontroly v komunálních službách.
V kronice již dříve byla zmínka o prudkém rozvoji tohoto podniku a jeho slávě v celém kraji, o rudých standartách, kterými se pyšnil kromě kolektivu pracovníků hlavně ředitel podniku Šeda a funkcionáři města. Řada občanů poukazovala na nezdravé vztahy mezi ředitelem a řadou funkcionářů jak místních, tak i pracovníků aparátu vyšších orgánů, KNV nevy-
Fotografie v kronice:
Perokresba siluety města s kostelem a hradbami – stará podoba Horního Slavkova (kostel sv. Jiří, podoba z roku 1520).
Černobílá fotografie zasněžených skalisek s borovicemi v zimní krajině (skály na hoře Krudum).
Černobílá fotografie zimní zalesněné krajiny s nízkým zalesněným kopcem v pozadí (zřejmě hora Krudum).
Černobílá fotografie historického domu na náměstí v Horním Slavkově – budova s renesančním štítem a dvěma malovanými zna
Černobílá fotografie radnice (městské věže) v Horním Slavkově – jiný pohled na historickou budovu radnice.
Mramorová deska s nápisem připomínajícím zbudování dědičné štoly Kašparem Pflugem, s textem "Herrn Caspar Pflugen tiefer
Kamenná deska se státním (zemským) znakem se dvěma lvy z budovy bývalého soudu (obr. č. 3)
Barokní mariánský (trojiční) sloup zasvěcený kultu Trojice, postavený kolem roku 1700, v zimě, nad ním v pozadí zasněžen
Zřícenina (zbytky zdiva a věží) hradu nebo opevnění na skalnatém návrší
Velká patrová hrázděná budova (továrna na porcelán / zemědělská usedlost) se skupinkou osob před vstupem
Zimní zasněžená krajina s telegrafním sloupem a stromořadím (oblast dolů / spínací stanice)
Třípatrový panelový/typový obytný dům na novém sídlišti, čelní pohled na fasádu s řadami oken
Novostavba obytného domu (zděný bytový dům) na sídlišti, boční pohled, v okolí sníh
Provozní objekt technického zařízení (patrně čistírna odpadních vod / čerpací stanice) — nízká budova s plotem a potrubí
Zasněžená lesní/zahradní zákoutí s domem za holými stromy (zimní pohled), vpravo nahoře u textu
Reprezentativní budova s klasicistním průčelím a sloupy (zřejmě výtopna/teplárna nebo veřejná budova), zimní snímek se z
Krajinný pohled shora na vesnici Ležnice rozloženou v údolí mezi zelení, v pozadí kopce
Hrázděný (roubeno-zděný) selský dvůr s podstávkou a vysokou sedlovou střechou — typická vesnická architektura Ležnice
Pohled shora na horskou vesničku Ležnička s domky roztroušenými na zalesněném svahu/v údolí
Zalesněné údolí Teplé s prudkými stráněmi a hustým lesem, dole zástavba/cesta — krásné postranní údolí
Panoramatický pohled na vesnici Bošířany v krajině s poli a kopci
Barokní kaplička s cibulovou věžičkou na okraji obce (z poloviny 18. století)
Snímek s nápisem "Žírov" — zalesněný svah/návrší (patrně místo zaniklé obce či kostela Sv. Mikuláše u Hruškové)
Panoramatický pohled na vesnici Krásno rozloženou v kotlině a na přilehlých svazích
U Kürlera z r. 1801 - venkovské hrazděné stavení (statek) se stromy a postavou u potoka
U Zieglerů - venkovský hrazděný dům s plotem na svahu
Stavení / hospodářská budova (zástavba u Lánského dvora)
Úpravna Rudných dolů - tovární objekty u polní cesty (dominanta jihovýchodního prostoru)
Prvomájové oslavy ve městě - vyzdobené domy s prapory, dav lidí a transparenty v ulici
Slavnostní výstavní zákoutí (oltář) s heslem "VŠECHNA MOC V NAŠÍ ZEMI POCHÁZÍ Z LIDU A LIDU PATŘÍ", portréty státníků, s
Volební scéna - voliči u přenosné volební urny, muž v košili odevzdává hlas, další lidé ve dveřích místnosti
Vlepený tištěný znak v modré barvě: "MÍSTNÍ NÁRODNÍ VÝBOR V HORNÍM SLAVKOVĚ" - erb s korunkou, dvěma štítonoši (havíři)
Vložená tištěná pozvánka (modrý tisk) na první zasedání MNV v H. Slavkově 24. června 1960 - vlevo text pozvání, vpravo P
Slavnostní / společenské shromáždění — řada mužů v oblecích stojí vedle sebe, žena (vpravo) si podává ruku s mužem (před