Kaple sv. Jana Nepomuckého v Lesnici
Stránka stručně zaznamenává, že roku 1743 nechal krajan Georg Reim postavit kapli sv. Jana Nepomuckého v Lesnici a na její údržbu věnoval 15 zlatých.
V roce 1743 zřídil krajan Georg Reim kapli svatého Jana Nepomuckého v Lesnici (německy Leßnitz). Na její vydržování věnoval kapitál ve výši 15 zlatých.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
Roku 1743 zřídil krajan Georg Reim kapli sv. Jana Nepomuckého v Lesnici (Leßnitz) a na její vydržování věnoval kapitál 15 zlatých.
Listina města Horní Slavkov č. 2094
Šimon Fischer, švec v Horním Slavkově, činí za přítomnosti Vavřince Františka Rotha, písaře města Horního Slavkova, a Františka Steinreittera poslední vůli.
Datace: 16.01.1743
Poslední vůle (ústní testament) horoslavkovského měšťana a ševce Simona Riegera, sepsaná 16. ledna 1743, když ležel nemocen na lůžku. Ustanovuje dědicem svého mladého příbuzného Ignáce Uttla, odkazuje peníze bratranci Thomasi Uttlovi i svému nezvěstnému synovi v cizině, nařizuje sloužit mše za sebe, zesnulou manželku Marii a zesnulou sestru a soupisuje své pohledávky a dluhy vůči řadě zdejších měšťanů.
Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.
Dne 16. ledna léta 1743 si nemocný Simon Rieger, zdejší měšťan a švec, který tehdy ležel upoutaný na lůžku, dal s vědomím úřadujícího pana purkmistra Johanna Lorentze Uttnera zavolat k sobě městského písaře Laurentia Frantze Rotha a dále Frantze [Steinreütera?] a poprosil je, aby od něho přijali jeho poslední vůli. Tuto vůli vyslovil při zcela zdravém rozumu a zároveň s ní odhalil i své dluhy – jak ty, které mu dlužili jiní, tak ty, které dlužil sám.
Za prvé – základem každého řádně sepsaného testamentu je ustanovení dědice. Testátor proto za svého neodvolatelného dědice ustanovil svého mladého příbuzného Ignáce Uttla, synka pana kantora, a to s ohledem na to, že se o něho tento chlapec věrně staral a zvláště v době jeho nemoci ho pilně obsluhoval a stále u něho zůstával.
Za druhé – protože jeho největším a nejcennějším statkem na tomto světě je to, aby se skrze dědice projevila viditelná a chvályhodná ctnost, odkázal na projev vděčnosti za mnohá dobrodiní, jichž se mu dostalo, i za poskytnutou stravu a nápoj svému panu bratranci Thomasi Uttlovi částku 30 zlatých.
Za třetí – po jeho smrti se zde mají sloužit dvě mše svaté: jedna za něho samotného a druhá za jeho zesnulou manželku Marii. Stejně tak se mají sloužit další dvě mše svaté za jeho zesnulou sestru.
Za čtvrté – jeho milý syn, který pobývá v cizině a o němž se neví, kde přesně se zdržuje, by podle práva měl být jako nejbližší příbuzný jeho nepominutelným dědicem. Protože se k němu ale syn od doby svého odjezdu až dosud nezachoval, jak by se slušelo – nedal mu vědět ani pozdravem, natož aby mu napsal jediné písmeno – nebylo by nespravedlivé na něho vůbec nepamatovat. Přesto mu ze svého jmění odkázal dvacet zlatých, a to s podmínkou, že pokud by se syn nevrátil, tyto peníze připadnou univerzálnímu dědici.
Svou poslední vůli takto po zralé úvaze co nejlépe rozvážil a se vší pílí požádal, aby byla nejen náležitě zapsána, ale aby nad jejím dodržením byla i nadále držena ochranná ruka. Zároveň odhalil následující své pohledávky a dluhy.
Pohledávky (co mu dlužili jiní):
- Lucretia Müllerová – [částka na okraji listiny odříznuta a nedochovala se]
- Eva Catharina Aiglerová – [částka nedochována]
- Georg Adam Saal – [částka nedochována]
- Andreas [Schuhschwarzer?] – [pohledávka, částka nedochována]
- Clara Albertová – [částka nedochována]
Dluhy (co dlužil sám):
- zemskému cechovnímu bratrstvu – [částka nedochována]
- Lorenzu Längemu – [částka nedochována]
- Abrahamu Heringovi v [patrně Lokti] – [částka nedochována]
- Hansu Adamu [Ableß…?] – [částka nedochována]
- Catharině Ißlové – [částka nedochována]
- Danielu Weißovi – [částka nedochována]
- Magdaleně [Baltenheimerové?] – [částka nedochována]
Aby tato jeho poslední vůle byla zachována a vykonána, je stvrzena podpisy a přitištěnou pečetí obce, dáno dne a roku jak výše uvedeno.
Vůle byla přednesena a vyhlášena dne 5. února za přítomnosti dědice a obdarovaného.
(Na rubové straně, s červenou pečetí:) Poslední vůle čili ústní testament Simona Riegera, zdejšího spoluměšťana. Předloženo 31. ledna 1743.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Strana 1]
Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.
Léta 1743 dne 16. ledna dal — s vědomím úřadujícího pana purkmistra Johanna Lorentze Uttnera — k sobě zavolat mne, městského písaře Laurentia Frantze Rotha, a mne, Frantze [Steinreütera?], dosud upoutaný na lůžko a nemocný Simon [Rieger], zdejší měšťan a švec, a poprosil nás, abychom od něho přijali jeho poslední vůli. Tu při zcela zdravém rozumu nejen vyslovil, [naznačuje, aby po jeho smrti pevně platila (?)], nýbrž zároveň také odhalil své aktivní i pasivní dluhy. A dále [k tomu poručení]:
Za prvé: základem každého řádně sepsaného testamentu je ustanovení dědice; a proto testátor za svého neodvolatelného dědice ustanovuje svého bratrance (příbuzného) Ignáce Uttla, syna pana kantora, vzhledem k tomu, že jej tento jak [věrně], tak zvláště v jeho nemoci pilně obsluhoval a stále u něho setrvával. A [dále (?)]
Za druhé: jeho největším a nejvyšším [dobrem] i na tomto světě je, [aby se] skrze něho projevila viditelná a chvályhodná ctnost; proto na projev vděčnosti za mnohá dobrodiní, jichž se mu dostalo, a za požitou stravu a nápoj odkazuje svému panu bratranci Thomasi Uttlovi . . . . . 30 zlatých.
[Strana 2 — levý sloupec]
Za třetí: po jeho smrti nechť jsou zde slouženy dvě mše svaté, jedna za něho a druhá za jeho zesnulou manželku Marii; a rovněž [nechť jsou slouženy] dvě mše svaté za jeho zesnulou sestru. A ačkoli
Za čtvrté: jeho v cizině pobývající milý syn, o němž není známo, kde se zdržuje, by podle [práva] měl být nutným (nepominutelným) [dědicem], — poněvadž se však vůči němu, testátorovi, v [uplynulém čase (?)] a v době svého odjezdu až dosud neobtěžoval ani pozdravem, tím méně napsal jediné písmeno, takže by nebylo ani nespravedlivé na něho nepamatovat — přesto mu [jakožto svému pánu (?)] ze svého jmění odkazuje dvacet zlatých, a to tak, že pokud by se nevrátil [na patřičné místo (?)], připadnou tyto peníze univerzálnímu dědici.
Tímto pak svou poslední vůli po zralé úvaze co nejlépe rozvážil a požádal se vší pílí, aby byla nejen náležitě zaznamenána, nýbrž aby nad ní byla pevně držena [ochranná ruka]; a stejným způsobem odhalil následující aktivní i pasivní dluhy.
[Strana 2 — pravý sloupec]
Aktiva (pohledávky):
u Lucretie Müller[ové?] . . . [částka u pravého okraje odříznuta]
Eva Catharina Aiglerová . . . [částka odříznuta]
Georg Adam Saal . . . [částka odříznuta]
Andreas [Schuhschwarzer?] [pohledávka] . . . [odříznuto]
Clara Albertová . . . [odříznuto]
Pasiva (závazky):
zemské cechovní bratrstvo . . . [odříznuto]
Lorenz Länge . . . 1[?] [odříznuto]
Abraham Hering v [Lokti?] . . . [odříznuto]
Hanß Adam [Ableß…? činí] . . . [odříznuto]
Catharina Ißlová . . . [odříznuto]
Daniel Weiß . . . [odříznuto]
Magdalena [Baltenheim(er)ová?] . . . [odříznuto]
Že tedy tato jeho poslední [vůle] má být zachována [a vykonána] v [platnosti], stvrzuje se [podepsanou] a přitištěnou [pečetí obce]. Dáno dne a roku [jak výše].
Předneseno a vyhlášeno dne 5. [února], [za přítomnosti dědice] a odkazovníka (legatáře).
[Strana 3 — rubová strana / obálka, s červenou pečetí]
Poslední vůle Simona Riegera, zdejšího spoluměšťana, čili ústní testament (Testamentum nuncupativum). Předloženo (praes.) 31. ledna 1743.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Seite 1]
Im Nahmen der Allerheiligsten und unzertheilten Dreyfaltigkeit, Gott des Vatters, Sohn und heiligen Geistes, Amen.
Anno 1743 den 16.ten Januarij hat mit bewüßten des regierenden Herren Bürgermeisters Johann Lorentz Uttner(s), mich Stadtschreiber Laurentium Frantz Roth, und mich Frantz [Steinreüter?], der annoch darnieder liegende sieche Simon [Rieger], Bürger und Schuemacher allhier, zu sich beruffen laßen und gebetten, [daß] wir möchten seinen letzten willen von ihm einnehmen, welchen er auß doch gesunder Vernunfft nicht nur erkläret, [andeutend nach seinem Todt veste zu halten (?)], sondern auch zugleich seine activ- und passiv-Schulden entdecket. Und weiter dem [Verb...?]
Erste[ns]: eines jeden ordentlich aufgerichteten Testaments [ist] die [Erb-]Einsetzung das fundament, und zwar [ist es, als hat Testat]-er zu seinen unwiderrufflichen Erben einzusetzen [beliebt] seinen Vetter Ignatium Uttl, alß Herren Cantoris Söhnlein, in ansehung [daß] ihn derselbe [so wohl] als der in seiner Kranckheit fleißig bedienet, und stettig bey ihm verblieben. Und [siehe/seye weßen (?)]
2do: Sein größer- und höchstes [Guth (?)] auch dießer welt ist, alß der [andere], der [durch] ihn [zeither (?)] eine [gesehene] und rühmliche Tugend ist; wolle er also zu Erkendtlichkeit der ihme vielfältig erwiesenen Guttthaten und genoßenen Speiß und Tranck, seinen Herren Vetter Thomas Uttl legiren . . . . . 30 fl.
[Seite 2 — linke Spalte]
3tio: wollen nach seinen Todt zwey heilige messen allhier gelesen werden, eine vor ihn und die andere vor sein verstorbenes Eheweib Maria; wie ingleichen [sollen] zwey heilige messen vor seine verstorbene Schwester [gelesen werden]. Und obwohlen
4to: sein in der fremdt, unwissend wo sich aufhaltender lieber Sohn, nach denen [Rechten] ein nothwendiger [Erb] sein solte, weilen er aber sich gegen ihme testatorem in [gedenckbahre (?)] verwichenen, und bey der zeit seiner abreiße bis hero weder mit einem [Gruß] gewürdiget, viel weniger einen Buchstaben geschrieben, von deme eben also nicht [unrecht] hätte, seiner zu gedencken; hätte nichtsdestoweniger denselben [als domino suo (?) …] auß seinen Vermögen legiren Zwanzig gulden, dergestalten, deß, so ferne er nicht zu ruck kommen solte, [an dem gehörigen Ort zu recht (?)], dieselben dem Universal-Erben verbleiben solten.
Hat aber ehemit seinen letzten willen b[e]ster sich gantzen [wohl] bedencket, und denselben nicht nur gehörig zu referiren, sondern auch darüber [veste Hand] zu halten alles fleißes gebetten, und zu gleicher weiß folgende activ- und passiv-Schulden entdecket.
[Seite 2 — rechte Spalte]
Act[iva]:
bey Lucretia Müller[in?] . . . [Betrag am rechten Rand abgeschnitten]
Eva Catharina Aiglerin . . . [Betrag abgeschnitten]
Georg Adam Saal . . . [Betrag abgeschnitten]
Andreas [Schuhschwarzer?] [forderung] . . . [abgeschnitten]
Clara Albertin . . . [abgeschnitten]
Passiva:
der Land Zech Bruder[schaft] . . . [abgeschnitten]
Lorenz Länge . . . 1[?] [abgeschnitten]
Abraham Hering in Ell[bogen?] . . . [abgeschnitten]
Hanß Adam [Ableß…? macht] . . . [abgeschnitten]
Catharina Ißlin . . . [abgeschnitten]
Daniel Weiß . . . [abgeschnitten]
Magdalena [Baltenheim(er)in?] . . . [abgeschnitten]
Daß nun dießes sein letzter [Wille] in [Kraft?] gehalten [und vollzogen] werden solle[n], thun mit [unterschriebe]nen und vorgedruckten [Insigel gemeiner Stadt]. Die et anno [ut supra].
Relatum et publ[icatum] die 5.ta [Februarii], [coram herede] et legatario.
[Seite 3 — Rückseite / Umschlag, mit rotem Siegel]
Simon Riegers hiesigen Mitbürgers letzter Will oder Testamentum Nuncupativum. Praes[entatum] 31. Januar 1743.
[cs placeholder]
Listina města Horní Slavkov č. 2095
Jan Jiří Kader, chirurg v Horním Slavkově, uzavírá s Annou Barborou Krau?ovou, jejíž syn Jan Jakub se chce za tři roky vyučit lazebnickému a chirurgickému umění, o tom učební smlouvu.
Datace: 22.04.1743
Učební smlouva z roku 1743, kterou horní slavkovský měšťan a ranhojič (chirurg) Johann Georg Lader přijímá na tříleté učení Johanna Jacoba, syna urozené paní Anny Barbary Perrußové. Listina upravuje podmínky výuky chirurgického řemesla, výši a splátky učňovského poplatku 40 zlatých i to, co se stane, kdyby učedník od mistra utekl nebo mu naopak sloužil věrně až do konce.
Č. 40
Budiž známo a dáno na vědomí, že dnešního dne byla mezi níže podepsanými uzavřena tato smlouva.
Pan Johann Georg Lader, měšťan a chirurg neboli ranhojič (patrně přísežný) horního města Slavkova (Schlaggenwald), přijal do učení vlastního syna urozené paní Anny Barbary Perrußové jménem Johann Jacob. Učení má trvat tři roky a chlapec se v něm má vyučit chirurgickému umění.
Učedník se zavázal, že se bude vůči svému mistrovi i jeho paní chovat poslušně, věrně, pilně a poctivě. Mistr mu na oplátku slíbil, že jej podle svých nejlepších znalostí v tomto ušlechtilém řemesle vyučí. Pan Lader se také zavázal učedníka zapsat do řádu ctihodného cechu. Urozená paní Perrußová pak svého syna mistrovi svěřila do učení.
Za synovo vyučení přislíbila zaplatit učňovské (výplatné) peníze ve výši 40 zlatých, a to ve dvou splátkách:
- 20 zlatých hned na počátku, při přijetí syna do učení,
- zbývajících 20 zlatých po uplynutí tří let.
Matka učedníka mu dále měla dát postel k ležení i přikrývku. Tu byl učedník povinen po skončení učení (poté, co ji zašpinil mastmi) mistrovi opět vrátit; jinak žádné další peníze mistrovi nenáležely.
Smlouva pamatovala i na to, kdyby se učedník Jacob Perruß zachoval nevěrně nebo nedbale a způsobil svému mistrovi škodu, anebo kdyby bez řádného důvodu, sveden zlými lidmi, během učňovských let utekl. V takovém případě byl zavázán (respektive jeho matka) nejen nahradit způsobenou škodu, ale navíc bez průtahů vrátit panu Johannu Georgu Laderovi i propadlé učňovské peníze.
Pokud by se však učedník choval vůči jmenovanému panu Johannu Georgu Laderovi po celou dobu učení věrně, byl mistr naopak ochoten vyučit jej řádně a důkladně, zcela a beze zbytku, všemu, co se měl v tomto řemesle naučit.
Listina pochází z roku 1743.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Vpravo nahoře archivní číslo:] č. 40
Známo a na vědomí (budiž dáno), že dnešního dne byla mezi níže podepsanými uzavřena následující smlouva,
a to:
Pan Johann Georg Lader, měšťan a chirurg neboli ranhojič [přísežný?] horního města Slavkova (Schlaggenwald), přijímá a přijal urozené paní Anny Barbary Perrußové vlastního (manželského) syna jménem Johann Jacob na dobu 3 let do učení, aby se vyučil oběma uměním i chirurgii, a to tak, že se má vůči svému učiteli (mistru) a jeho paní chovat poslušně, věrně, pilně a opravdově [?], a mistr jej má v tomto ušlechtilém umění co nejlépe vyučit podle svých znalostí [?]; k tomuto cíli také výše zmíněný pan Johann Georg Lader učedníka Johanna Jacoba podřídí jeho řádu[?] a zapíše jej u ctihodného cechu (řemeslného sdružení). Naproti tomu urozená paní Perrußová [jej mistru odevzdá] a [?] ... ; přičemž za ctného [syna] přislíbila zaplatit učňovské (výplatné) peníze ve výši 40 zlatých, kteréžto 4 zlaté[?] má složit takto: totiž hned na počátku při přijetí 20 zlatých a po uplynutí tří let zbývajících 20 zlatých rovněž (najednou) složit.
Vedle toho rovněž slíbila, [že] matka jmenovaného učedníka mu poskytne postel na ležení a přikrytí, kterou je [on] povinen po zašpinění (od mastí) opět vrátit; jinak žádné další peníze nenáleží.
Kdyby však [?] učedník Jacob Perruß měl svému učiteli nevěrností nebo leností způsobit škodu, anebo také bez oprávněné (řádné) příčiny, z návodu zlých lidí [sveden], během učňovských let uprchl, pak je zavázán své paní matce nejen nahradit způsobenou škodu, nýbrž také v uvedeném případě propadlé učňovské peníze bez [průtahů?] panu Johannu Georgu Laderovi opět uhradit (vrátit).
Kdyby se však [učedník] vůči jmenovanému panu Johannu Georgu Laderovi po celá učňovská léta až dosud choval tak věrně, pak je [mistr] naproti tomu ochoten učedníka [ve svém řemesle] plně, skrz naskrz a docela vyučit všem [léčebným úkonům?/dovednostem?], které se má naučit.
[Rok listiny: 1743.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Oben rechts, Archivnummer:] # 40
Kundt und zu wißen, daß heute Dato zwischen allhier Endeß Unterschriebenen folgender Contract geschloßen worden,
Nemblichen:
Es nimbt und hat aufgenohmen Herr Johann Georg Lader, Burger und Chirurgus, oder Wund=Artzt [beschworner?] Bergstatt Schlaggenwald, die wohledle Frau Anna Barbara Perrußin ehrleiblichen Sohn, benanth Johann Jacob, auff 3 Jahr lang in die Lehr, die beeder Kunst und Chirurgiam zu erlehrnen, dergestalt und alß, daß er ihme einen anderen selbtes[?] sich gegen seinen Lehr Herren und Frau gehorsambt, treÿ und fleißig ernsthafft[?] aufführen werde, [und] nach seiner [Wißenschafft?] in dießer edler Kunst zum besten unter[weisen] solle; zu welchen Ende dann auch Eingangs bemelter Herr Johann Georg Lader ihme Lehr Jungen J[ohann] Jacob auch dessen ordnung[?] unterstehen, bey einem löblichen Mittel in selbigen [einzuschreiben]. Hingegen die wohledle Frau Perrußin [ihn] Uebersten geben und logen[?] Lernte; wo hingegen der ehren [Sohn] loß geld [= Lehrgeld], ehr 40 fl zu bezahlen versprochen, welche 40 fl nl[?] sie folgender weiß, alß nemblich gleich anfangs bey aufnehmung deßen 20 fl zu erlegen, dan nach Verflüßung der Dreÿ Jahren die übrige 20 fl [zu]gleich zu erlegen haben wirdt.
Beÿ nebst Verspruch auch, [daß] ehrbenante Lehr Jungens Mutter ihme ein Bett zu legen und zu bedecken [gebe], welches [er] nach auß Schmierung wiederumb zu überlaßen schuldig, [und] weiters kein Geld anlanget.
Aber weilers[?], daß so gehende[?] der Lehr Jung Jacob Perruß seinen Lehr Herren durch Untreÿheit oder Faulläßigkeit einen Schaden zu fügen, oder aber auch ohne ehr sach [= ehehaffte Ursach], auß Erstiftung böser Leüthe [verleitet], denen Lehr Jahren entlauffen solle, So [ist er] obligiret alsdann seiner Frauen Mutter, sich nicht nur allein den zu gefügten Schaden zu [er]setzen, sondern auch auf den ernenten fall deß Lehr Geld ohne foren[?] [dem] Johann Georg Lader wieder verfallen zu geben.
In fall aber auch [er sich] zwischen [= gegen] benanten Herren Johann Georg Lader so getreülich Lehr Jahren biß dato sich erzeigen wolte, So [ist der Lehr Herr] wiederumb deßselben [Handwerk zu] laßen willig, ihme Lehr Jungen die [Curen?/Steuern?] zu lernen habende [ganz] hindurch gar auß zu lehrnen.
[Jahr der Urkunde: 1743.]