[Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.]

Když u úřadu vládnoucího purkmistra, pana purkmistra Johanna Jacoba Chattera [?], dal jistý měšťanský poddaný (hintersaß) pokorně poprosit, aby slavná rada ráčila užít svého práva a vyslat sem dva přísežné radní k němu, kteří by od něho přijali jeho poslední vůli; nato jmenovaný pan purkmistr chtěje ji od něho přijmout, z úřední moci určil k tomu shromážděné přísežné radní, kteří v jejich přítomnosti, s dobrým rozumem a rozvahou, v radní světnici, uvážíce, že zde na zemi není nic jistějšího než smrt a nic nejistějšího než její hodina, a on si přeje, aby v tomto svém neblahém stavu nebyl jí přece zaskočen; aby však nyní po jeho smrti byly veškeré spory o jeho zbylé skrovné jmění zcela zamezeny. Dobrovolně vyznal, že toto je jeho poslední a konečná vůle a že chce, aby po jeho smrti tak bylo zachováno, totiž:

Za prvé poroučí svou od těla se odlučující ubohou duši do rukou a hluboké milosti svého

nebeského Otce, s nejpokornější prosbou a nejvyšší důvěrou, aby ji skrze drahé zásluhy svého obětovaného [božského Syna Ježíše Krista a na přímluvu jeho přeslavné Matky], od dědičného hříchu neposkvrněné Panny a Královny nebes Marie, milostivě ráčil přijmout mezi počet svých vyvolených. Tělo pak, které přijal ze země, opět poroučí lůnu země a místu odpočinku.

Za druhé, poněvadž řádná vrchnost a soud jsou základem tohoto kšaftu, hlavně i co do ustanovení dědice, ustanovuje za svého univerzálního dědice svou sestřičku jménem Zuzanu Müllerovou (Susanna Müllerin), protože mu věrně sloužila a v jeho nemoci jej věrně a pilně opatrovala, a nakonec mu v jeho [smrti přistála a s velkou námahou jej ošetřovala]; tedy zcela chce, aby jí jeho zbylé jmění bez jakékoli překážky zůstalo, otci pak [k počtu]...

Za třetí odkazuje svým dvěma pokrevním příbuzným v Ilbegen [?], totiž Wolfgangovi a Margaretě Quittbergerovým [?], každému [po pěti zlatých], dohromady . . . . . 10 zl.

Za čtvrté chce rovněž, aby po jeho smrti podle jeho poslední [vůle bylo ostatní jmění rozděleno]...

[pravý sloupec / závěr:]
[...jmenovaným příbuzným] mají [připadnout].

Za páté určuje výše uvedeným dětem, aby zbylé jmění bylo z něho pokud možno každé [vyplaceno], aby spolu neměly žádný spor, [aby je bylo lze] uložit (deponovat) a na jejich žádost jim vydat, a tak aby všem [sporům] bylo zabráněno, jak [to vlastní rukou] stvrzuji. Stalo se

[Podpisy:]
purkmistr Johann Mat[thes? ...]
[...] městský rychtář,
bývalý soudní přísedící
Johann Georg Faßman[n]

[Rubová strana / nadpis:]
Soudně přijatá poslední vůle neboli ústní kšaft (Testamentum Nuncupativum) Kateřiny Letzerové [Letzelové?], zdejšího měšťana a poddaného, dne 15. března 1712.
Tento ústní kšaft byl vyhlášen v plném zasedání slavkovské městské rady před těmi, jichž se týká, dne 14. dubna 1712 [...]
[...roku] 1712 zpečetěno a podepsáno.

[Poznámka nahoře:] Tento kšaft byl uložen u knížecího úřadu dne 3. března 1712.

[In Nahmen der Allerheyligsten und unzer-
theilten Dreyfaltigkeit Gott des Vatters, Sohn und
Heyl. Geistes Amen.]

Demnach in dem Regierenden Bürgermeister-Ambt
Herrn Bürgermeisters Johann Jacob Chatter [?] [ist] ein bürger-
licher Hintersaß demüttig bitten laßen, [daß] H. H. Rath wolle löbl.
Rath gebrauchen, allhier zwey Rathsgeschworne zu demselben
deputiren, welche seinen letzten Willen von ihm einnehmen
mögen; alß hat benannter Herr Bürgermeister wollen den ihn
einzunehmen [die] hierzu gesambte Rathsgeschworne von Ambts wegen
[abge]ordnet, welche in Beysein deren mit guten Vernunft
und Verstand in der Rathstuben, in Betrachtung, wie er sich hier
auf Erden nichts gewißers alß den Tod, und nichts unge-
wißers alß deßen Stund, er auch begehre[t], in [diesem]
seinem üblen Zustand gehe doch übereylet zu werden; aber
mit nun aber nach seinem Tod alle Streitigkeiten umb sein hin-
terbleibendes weniges Vermögen gänzlich verhindert werden
möchten. Hat er freywillig bekennet, daß dieß sein letzter und
endlicher Willens, und alß nach seinem Tod gehalten haben
will, namblich:

Primo befiehlet er seine von dem Leib abscheidende arme Seel
in die Hände und gründliche Barmherzigkeit seines

himmlischen Vatters, mit demüttigster Bitt und höchster Ver-
trauen, solche durch die theure Verdienst seines hinge[gebenen]
[…des göttlichen Sohnes Jesu Christi und durch die Vorbitt seiner glor-]
würdig[st]en Mutter, der von der Erbsünd unbefleckten
Jungfrauen und Hi[mm]els Königin Mariæ, in Anzahl seiner
auserwählten gnädiglich an- und aufzunehmen verstatten.
Den Leib aber, welchen er von der Erden empfangen hat,
[will] er hinwieder der Erden Schoß und [Ruhe]stätte [befehlen].

Secundo, [weil] sintenmahl die ordentliche Obrigkeit und das Gericht der
[Grund] dießes Testaments gründtlich und principal, auch die Erb-
einsetzung ist, alß [setzet] er zu seinen Universal Erben ein
sein Schwesterlein benanntl. Susannam Müllerin, umb willen
sie ihm treu zu Diensten gewesen und in seiner Krankheit
treü und fleißig gewartet, also endlich aber in seinem
[…Tod ihm beygestanden, daß er mit ihrer großen Mühe und Beywohnung versorget …]
[so] will alß gänzlich, daß ihr sein hinterbleibendes Vermögen
ohne männigliches Eintrag verbleiben solle, den Vater
aber pro [Anzahl]

Tertio legiret er seinen zweyen leibl. Anverwandten in Ilbegen [?]
alß Wolfgang und Margarethæ Quittberger[?], einem jeden
[…fünf Gulden] zusammen . . . . . 10 fl.

Quarto will er gleichfalls, daß nach seinem Tod seines letzter[en]
[Willens gemäß sein übriges Vermögen verteilt werde …]

[rechte Spalte / Schluß:]
[…benannten Anverwandten zu]
[…] sollen.

5to [Quinto] verschafft er oben angeze[igten]
Kindern, [daß das] verblei[bende Vermögen]
davon möglich einer [jeden]
[…] damit sie [keinen Streit]
[…] gegen einander [haben]
[…] zu verbleiben und
[das] zu deponiren, und
[…] zu ihren Anlangen über-
geben, und alß denen alle [Streitigkeit]
[…] verhütet [werde], wie [ich]
[es mit eigener Hand] corroboiret. Es geschah[e]

[Unterschriften:]
Bürgermeister Johann Mat[thes? …]
[…] der Stadt Richter,
gewesener Gerichtsbeysitzer
Johann Georg Faßman[n]

[Rückseite / Aufschrift:]
Gerichtlich Eingenommener letzter Will oder
Testamentum Nuncupativum Cathar[inæ] Letzer [Letzel?] Bürgers und
Hintersaßens allhier den 15. Martij 1712.
Publicatum hoc Testamentum Nuncupativum in pleno consessu
Senatorio Schlackenwaldensi coram iis quorum interest die 14. Aprilis
1712 […]
[…anno] 1712 besiegelt und [unter]schrieben.

[Vermerk oben:] Dießes Testament ist beij hochfürstl. Ambt
eingelegt worden den 3t Martij 1712.

[+] Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Poté, co dala Catharina Köpplová, zdejší měšťanská vdova, pokorně poprosit u úřadu vládnoucího purkmistra, pana purkmistra Johanna Georga Köppela, aby slavný magistrát na její předem podanou žádost vyslal [úředníky], kteří by od ní vyslechli a sepsali její poslední vůli — byli na zmíněnou žádost vysláni pan purkmistr spolu s jedním přísežným [konšelem?] zdejšího soudu. V jejich přítomnosti pak ona, jsouc při dobrém rozumu a vědomí a o své svobodné vůli a rozvaze, učinila svou poslední vůli, a to podle svého pevně stanoveného přání takto:

Za prvé ustanovila, že až se odloučí od těla [jako] ubohá duše, [poroučí se] všemohoucímu Bohu podle jeho zalíbení; a až se tak rozejde se vším stvořeným a odloučí od těla v poslední hodince a v smrti Ježíše Krista, s nejpokornější prosbou a úpěnlivou důvěrou, aby ji skrze své těžké zásluhy a skrze přímluvu své nejslavnější Matky, vysoce a neposkvrněně počaté Panny Marie, se všemi svatými milostivě přijal do počtu svých vyvolených a nebeských radostí. Smrtelné tělo pak, jelikož ze země vzalo svůj počátek, [poroučí zemi] — to vše dále k věci závěti.

Za druhé, jelikož závěť je hlavní záležitostí, jako její základ a pevný grunt, ustanovuje své skrovné, mnoha dluhy zatížené pozůstalé jmění svým dědicům, totiž [podle svého určení]:

Nejprve svým osmi dětem, jmenovitě: Regině, Rosině, Kateřině, [dále] Andreasovi, Jiřímu Adamovi, Hieronymovi [Jeronýmovi], Anně Marii, Zuzaně a Heleně, všem [rovným dílem], a aby se [dědicové] o tom svorně shodli; a dluhy, které poté zůstanou, ať jsou podle možnosti zaplaceny.

Za třetí [mají] všechny její [zmíněné] děti dohromady [obdržet] 700 zlatých [siebenhundert Gulden], [a kromě toho] deset zlatých jako „výběr" [přednostní odkaz] a pro [...].

Za čtvrté chce mít ustanoveno, že její nejstarší syn Andreas, podle svého [práva], až mu bude [majetek] předán, [...] [a] jakmile dosáhne dvanácti let, [...].

Za páté: jelikož její děti, [oněch] osm, jsou všechny ještě malé a nezletilé, takže je nutné ustanovit jim poručníky, přenechává tedy ustanovení poručníků slavné vrchnosti s nejpokornější prosbou, aby se jich co nejlépe otcovsky ujala, nad nimi i nad touto jejich poslední vůlí držela vrchnostenskou ochranu a uvedla [ji] v právní platnost — což ona takto ustanovila a vůči tomu prohlásila. Že tedy toto a nic jiného bylo její konečnou [a poslední vůlí, k jejímuž] potvrzení [si vyžádala obvyklou] soudní [ochranu].

[na okraji:] Slavkov [Schlackenwald], dne 8. července [...], stalo se dne 8. července.

[přípis:] Tato závěť byla vyhlášena [otevřena] ve Slavkově [Schlackenwald] [v měsíci] červnu 1723.

[na rubu / nadpis:] [Pořízeno] 20. července 1712. Soudně přijatá poslední vůle čili nuncupativní (ústní) testament Cathariny Köpplové, zdejší měšťanské vdovy.

[+] In Nahmen der Allerheiligsten und unzertheilten Dreyfaltigkeit, Gott des Vatters, Sohn und Heiligen Geistes, Amen.

Demnach in den Regirenden Bürgermeister-Ambt Herrn Bürgermeister Johann Georg Köppel, Catharina Köpplin, Bürgers-Wittib alhier, demüttig bitten lassen, ein Lbl[öblicher] Magistrat wolle [auf] ihr nachgebenes vorläuffiges Nachgesuch zu Erselben [=Ersehung derselben] deputieren, [um] ihren letzten Willen von ihr zu vernehmen — seynd [auf] erwehntes [Gesuch] der [Herr] Bürgermeister, neben einem Geschwornen[?] hiesiges Nachgerichts, [...] [als Abgeordnete] dessen abgesendet [worden]; in beyseyn deßelben [hat] sie mit guter Vernunfft und beystandt, in besitzhabender freywilliger besonnenheit [?], also [ihren] letzten Willen — und alßo nach ihrem fest gestelten lieben — folgender massen abgefasst [?]:

Primo beschloß sie, wann sie von dem Leib abscheidende, [als] eine [arme] Seele [...] Gott den Allmächtigen nach seinen wohlgefallen und [...], wann sie sich also [aus] dem geschöpff [...] zergehet [?], [und] von dem Leib abscheiden wirdt, in [...] letzter sehnde und sterben Jesu Christi, mit demüttigster bitt und flehen vertrauen; deßhalben werde sie durch seine schwere verdienste und [durch] die arbeit seiner gloriwürdigsten Mutter, der hochsund-unbefleckten Jungfrauen Maria, sambt allen Heiligen in die Zahl seiner auserwehlten und himlischen Freuden gnä[diglich] aufnehmen [?]. Den sterblichen Leib aber, weilen sie [vom] Erden den fahl[?] empfangen, [werde] zu änderst umb des Testaments [der Erden empfohlen werden].

Anderst, weilen das Testament die Haubt-Einrichtung [ist], chß [als des] Fundaments und Grundtfest ist, alßo setze sie, ihr weniges, mit vielen Schulden behafftetes hinterbleibendes Vermögen zu ihren Erben, nemblich zu ihrer Wahl[?] [...]:

Erstlich anderen acht Kinder benemblich: Regina, Rosina, Catharina, [item] Andream, Georg Adam, Hieronimus, Hieronima[?], Anna Maria, Susanna und Elena, alle [...], und so sich zu demselben deßgleichen, ihrer Erben [auf eine] einmüthige weiß[?] gehabt eingedanck seyn — und die [danach] nach mögigkeit hinterbleibende Schulden bezahlet werden.

Tertio [?] [sollen] alle ihre nemblich beysehen [?] lieblichen [?] anderen acht Kinder zusammen 700 fl. [siebenhundert Gulden] einen halben alße zehen Gulden zu einer Wahl, und pro [...].

Quarto will sie gesetzt haben, daß ihr ältester Sohn Andreas, [als] chß seinem [Recht], wann er ihm vorgehalten werden, [...] zuvorpols[?], auff der billigkeit und zwölff Jahr alt wirdt, und weilen [...].

Quinto: ihre Kinder, andere [acht] sich auch sämbtlich klein und unmündig wäre, alßo [...] auff notwendiges weise die [Bestellung] der Vormünder vernöthen [?] hätte, überlieffe[t] sie alße die bestellung der Vormünder, der Lbl[öblichen] Obrig[keit], mit demüttigster bitt, derselben sich besten Väterlich anzunehmen, über sie auch dießen ihren letzten Willen obrigkeitliche krafft zu halten und in seinem Rechts-Bedürffter [?] anwehsen zu lassen, was nemblich [sie] alße beschloßen und sich gegen deßen bedeuttet hat. Das denn dann alße — und andächters[?] nicht — als deß dieß ihr endlich[er] [und letzter Wille gewesen, zu deß und dessen Bekrefftigung den gewöhnlichen [...] gerichtlichen [Schutz].

[am Rand:] Schlackenwald den 8. July [...] geschehen werde, den 8. July.

[Vermerk:] Publicatum [diß] Testamentum [...] Schlackenwald, [...] Junij 1723.

[Rückseitiges Dorsale / Aufschrift:] Nach[?] 20. July 1712. Gerichtlich eingenohmener letzter Will oder Testamentum Nuncupativum Catharinae Köpplin, Bürgers-Wittib [allhier].