Das Jahr 1712 in der Chronik

Die Abschriften und Übersetzungen historischer Dokumente wurden mit Hilfe künstlicher Intelligenz erstellt und können Fehler beim Lesen alter Handschrift enthalten. Der Originalwortlaut ist beim Eintrag meist im ausklappbaren Abschnitt „Originalabschrift" verfügbar, gegebenenfalls direkt bei der angegebenen Quelle; falls Sie auf eine Ungenauigkeit stoßen, sind wir für einen Hinweis dankbar.

1712
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 1844

Matouš Hetzer, tesař v Horním Slavkově, činí za přítomnosti Jiřího Leonarda Mayera, rychtáře, Jiřího Starcka a Jana Jiřího Faßmanna, přísedících soudu, a Vavřince Františka Rotha, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.

Datace: 15.03.1712

Listina zachycuje ústní poslední vůli (testamentum nuncupativum) sepsanou 15. března 1712 v Horním Slavkově za purkmistra Johanna Jacoba Chattera – rada k lůžku nemocného měšťana vyslala dva přísežné radní, aby zaznamenali jeho odkaz. Testátor odkázal veškeré své skromné jmění sestře Zuzaně Müllerové, která o něj v nemoci pečovala, a svým dvěma příbuzným v Ilbegen (Wolfgangovi a Margarétě Quittbergerovým) věnoval po pěti zlatých, tedy dohromady 10 zlatých. Kšaft byl vyhlášen 14. dubna 1712 na zasedání slavkovské rady a uložen u knížecího úřadu 3. března 1712; v nadpisu je listina vedena jako poslední vůle Kateřiny Letzerové (Letzelové).

Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.

Za úřadování purkmistra, pana Johanna Jacoba Chattera [?], požádal jeden zdejší měšťanský poddaný (hintersaß) pokorně o to, aby ctěná rada podle svého práva vyslala k němu dva přísežné radní, kteří by od něj přijali jeho poslední vůli. Jmenovaný pan purkmistr proto z úřední moci určil přísežné radní, kteří se u nemocného sešli. V jejich přítomnosti, s rozvahou a v radní světnici, uvážil testátor, že na světě není nic jistějšího než smrt a nic nejistějšího než její hodina, a přál si, aby ho ve svém neblahém stavu nezastihla nepřipraveného – tak aby po jeho smrti nevznikaly žádné spory o jeho zbylé skrovné jmění. Dobrovolně tedy prohlásil, že toto je jeho poslední a konečná vůle, kterou si přeje po své smrti zachovat:

Za prvé poroučí svou od těla se odlučující ubohou duši do rukou a hluboké milosti svého nebeského Otce s nejpokornější prosbou a nejvyšší důvěrou, aby ji skrze drahé zásluhy svého obětovaného [božského Syna Ježíše Krista a na přímluvu jeho přeslavné Matky], od dědičného hříchu neposkvrněné Panny a Královny nebes Marie, milostivě přijal mezi počet svých vyvolených. Tělo, které přijal ze země, odevzdává zpět lůnu země a místu odpočinku.

Za druhé, poněvadž základem tohoto kšaftu je řádná vrchnost a soud, především pokud jde o ustanovení dědice, jmenuje svou univerzální dědičkou svou sestřičku Zuzanu Müllerovou (Susanna Müllerin) – za to, že mu věrně sloužila a v jeho nemoci ho věrně a pilně opatrovala, a nakonec mu i ve [smrti byla nablízku a s velkou námahou o něj pečovala]. Chce tedy, aby jí zůstalo veškeré jeho zbylé jmění, bez jakékoli překážky ze strany kohokoli; otci pak [připadá – text se zde láme, doslovné znění nedochováno].

Za třetí odkazuje svým dvěma pokrevním příbuzným v Ilbegen [?], totiž Wolfgangovi a Margarétě Quittbergerovým [?], každému [po pěti zlatých]:
- dohromady . . . . . 10 zl.

Za čtvrté rovněž chce, aby po jeho smrti bylo podle jeho poslední vůle rozděleno i zbývající jmění [text dále poškozen; dochovalo se jen, že mělo připadnout] jmenovaným příbuzným.

Za páté nařizuje, aby výše uvedeným dětem bylo ze zbylého jmění vyplaceno každému, co mu náleží, tak aby mezi nimi nevznikaly žádné spory. Částky mají být uloženy (deponovány) a na jejich žádost jim vydány, aby se tak předešlo veškerým sporům – jak to stvrzuje vlastní rukou. Stalo se.

Podpisy:
- purkmistr Johann Mat[thes? – jméno se nedochovalo celé]
- [zdejší] městský rychtář
- bývalý soudní přísedící Johann Georg Faßmann

Na rubu listiny je nadepsáno:
Soudně přijatá poslední vůle neboli ústní kšaft (Testamentum Nuncupativum) Kateřiny Letzerové [Letzelové?], zdejší měšťanky a poddané, ze dne 15. března 1712.

Tento ústní kšaft byl vyhlášen na plném zasedání slavkovské městské rady přede všemi, jichž se týkal, dne 14. dubna 1712 [...]. Téhož roku 1712 byl zpečetěn a podepsán.

Poznámka v horní části listiny: Tento kšaft byl uložen u knížecího úřadu dne 3. března 1712.

Poznámka k předloze: samotný text kšaftu mluví o testátorovi v mužském rodě („on“, „svou sestřičku“), zatímco nadpis na rubu listinu označuje jako poslední vůli Kateřiny Letzerové – tento rozpor je v předloze takto zaznamenán a nebyl nijak sjednocován ani domýšlen.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.]

Když u úřadu vládnoucího purkmistra, pana purkmistra Johanna Jacoba Chattera [?], dal jistý měšťanský poddaný (hintersaß) pokorně poprosit, aby slavná rada ráčila užít svého práva a vyslat sem dva přísežné radní k němu, kteří by od něho přijali jeho poslední vůli; nato jmenovaný pan purkmistr chtěje ji od něho přijmout, z úřední moci určil k tomu shromážděné přísežné radní, kteří v jejich přítomnosti, s dobrým rozumem a rozvahou, v radní světnici, uvážíce, že zde na zemi není nic jistějšího než smrt a nic nejistějšího než její hodina, a on si přeje, aby v tomto svém neblahém stavu nebyl jí přece zaskočen; aby však nyní po jeho smrti byly veškeré spory o jeho zbylé skrovné jmění zcela zamezeny. Dobrovolně vyznal, že toto je jeho poslední a konečná vůle a že chce, aby po jeho smrti tak bylo zachováno, totiž:

Za prvé poroučí svou od těla se odlučující ubohou duši do rukou a hluboké milosti svého

nebeského Otce, s nejpokornější prosbou a nejvyšší důvěrou, aby ji skrze drahé zásluhy svého obětovaného [božského Syna Ježíše Krista a na přímluvu jeho přeslavné Matky], od dědičného hříchu neposkvrněné Panny a Královny nebes Marie, milostivě ráčil přijmout mezi počet svých vyvolených. Tělo pak, které přijal ze země, opět poroučí lůnu země a místu odpočinku.

Za druhé, poněvadž řádná vrchnost a soud jsou základem tohoto kšaftu, hlavně i co do ustanovení dědice, ustanovuje za svého univerzálního dědice svou sestřičku jménem Zuzanu Müllerovou (Susanna Müllerin), protože mu věrně sloužila a v jeho nemoci jej věrně a pilně opatrovala, a nakonec mu v jeho [smrti přistála a s velkou námahou jej ošetřovala]; tedy zcela chce, aby jí jeho zbylé jmění bez jakékoli překážky zůstalo, otci pak [k počtu]...

Za třetí odkazuje svým dvěma pokrevním příbuzným v Ilbegen [?], totiž Wolfgangovi a Margaretě Quittbergerovým [?], každému [po pěti zlatých], dohromady . . . . . 10 zl.

Za čtvrté chce rovněž, aby po jeho smrti podle jeho poslední [vůle bylo ostatní jmění rozděleno]...

[pravý sloupec / závěr:]
[...jmenovaným příbuzným] mají [připadnout].

Za páté určuje výše uvedeným dětem, aby zbylé jmění bylo z něho pokud možno každé [vyplaceno], aby spolu neměly žádný spor, [aby je bylo lze] uložit (deponovat) a na jejich žádost jim vydat, a tak aby všem [sporům] bylo zabráněno, jak [to vlastní rukou] stvrzuji. Stalo se

[Podpisy:]
purkmistr Johann Mat[thes? ...]
[...] městský rychtář,
bývalý soudní přísedící
Johann Georg Faßman[n]

[Rubová strana / nadpis:]
Soudně přijatá poslední vůle neboli ústní kšaft (Testamentum Nuncupativum) Kateřiny Letzerové [Letzelové?], zdejšího měšťana a poddaného, dne 15. března 1712.
Tento ústní kšaft byl vyhlášen v plném zasedání slavkovské městské rady před těmi, jichž se týká, dne 14. dubna 1712 [...]
[...roku] 1712 zpečetěno a podepsáno.

[Poznámka nahoře:] Tento kšaft byl uložen u knížecího úřadu dne 3. března 1712.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[In Nahmen der Allerheyligsten und unzer-
theilten Dreyfaltigkeit Gott des Vatters, Sohn und
Heyl. Geistes Amen.]

Demnach in dem Regierenden Bürgermeister-Ambt
Herrn Bürgermeisters Johann Jacob Chatter [?] [ist] ein bürger-
licher Hintersaß demüttig bitten laßen, [daß] H. H. Rath wolle löbl.
Rath gebrauchen, allhier zwey Rathsgeschworne zu demselben
deputiren, welche seinen letzten Willen von ihm einnehmen
mögen; alß hat benannter Herr Bürgermeister wollen den ihn
einzunehmen [die] hierzu gesambte Rathsgeschworne von Ambts wegen
[abge]ordnet, welche in Beysein deren mit guten Vernunft
und Verstand in der Rathstuben, in Betrachtung, wie er sich hier
auf Erden nichts gewißers alß den Tod, und nichts unge-
wißers alß deßen Stund, er auch begehre[t], in [diesem]
seinem üblen Zustand gehe doch übereylet zu werden; aber
mit nun aber nach seinem Tod alle Streitigkeiten umb sein hin-
terbleibendes weniges Vermögen gänzlich verhindert werden
möchten. Hat er freywillig bekennet, daß dieß sein letzter und
endlicher Willens, und alß nach seinem Tod gehalten haben
will, namblich:

Primo befiehlet er seine von dem Leib abscheidende arme Seel
in die Hände und gründliche Barmherzigkeit seines

himmlischen Vatters, mit demüttigster Bitt und höchster Ver-
trauen, solche durch die theure Verdienst seines hinge[gebenen]
[…des göttlichen Sohnes Jesu Christi und durch die Vorbitt seiner glor-]
würdig[st]en Mutter, der von der Erbsünd unbefleckten
Jungfrauen und Hi[mm]els Königin Mariæ, in Anzahl seiner
auserwählten gnädiglich an- und aufzunehmen verstatten.
Den Leib aber, welchen er von der Erden empfangen hat,
[will] er hinwieder der Erden Schoß und [Ruhe]stätte [befehlen].

Secundo, [weil] sintenmahl die ordentliche Obrigkeit und das Gericht der
[Grund] dießes Testaments gründtlich und principal, auch die Erb-
einsetzung ist, alß [setzet] er zu seinen Universal Erben ein
sein Schwesterlein benanntl. Susannam Müllerin, umb willen
sie ihm treu zu Diensten gewesen und in seiner Krankheit
treü und fleißig gewartet, also endlich aber in seinem
[…Tod ihm beygestanden, daß er mit ihrer großen Mühe und Beywohnung versorget …]
[so] will alß gänzlich, daß ihr sein hinterbleibendes Vermögen
ohne männigliches Eintrag verbleiben solle, den Vater
aber pro [Anzahl]

Tertio legiret er seinen zweyen leibl. Anverwandten in Ilbegen [?]
alß Wolfgang und Margarethæ Quittberger[?], einem jeden
[…fünf Gulden] zusammen . . . . . 10 fl.

Quarto will er gleichfalls, daß nach seinem Tod seines letzter[en]
[Willens gemäß sein übriges Vermögen verteilt werde …]

[rechte Spalte / Schluß:]
[…benannten Anverwandten zu]
[…] sollen.

5to [Quinto] verschafft er oben angeze[igten]
Kindern, [daß das] verblei[bende Vermögen]
davon möglich einer [jeden]
[…] damit sie [keinen Streit]
[…] gegen einander [haben]
[…] zu verbleiben und
[das] zu deponiren, und
[…] zu ihren Anlangen über-
geben, und alß denen alle [Streitigkeit]
[…] verhütet [werde], wie [ich]
[es mit eigener Hand] corroboiret. Es geschah[e]

[Unterschriften:]
Bürgermeister Johann Mat[thes? …]
[…] der Stadt Richter,
gewesener Gerichtsbeysitzer
Johann Georg Faßman[n]

[Rückseite / Aufschrift:]
Gerichtlich Eingenommener letzter Will oder
Testamentum Nuncupativum Cathar[inæ] Letzer [Letzel?] Bürgers und
Hintersaßens allhier den 15. Martij 1712.
Publicatum hoc Testamentum Nuncupativum in pleno consessu
Senatorio Schlackenwaldensi coram iis quorum interest die 14. Aprilis
1712 […]
[…anno] 1712 besiegelt und [unter]schrieben.

[Vermerk oben:] Dießes Testament ist beij hochfürstl. Ambt
eingelegt worden den 3t Martij 1712.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 1845

Kateřina Dörflová z Horního Slavkova činí před městským soudem v Horním Slavkově poslední vůli.

Datace: 08.07.1712

Listina je poslední vůlí (testamentem) Cathariny Köpplové, měšťanské vdovy ze Slavkova (Schlackenwald), kterou sepsala roku 1712 před purkmistrem a přísežným zdejšího soudu. Odkazuje v ní svůj skromný, dluhy zatížený majetek svým dětem a svěřuje jejich poručnictví městské vrchnosti; testament byl veřejně vyhlášen v červnu 1723.

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Catharina Köpplová, zdejší měšťanská vdova, požádala pokorně úřad vládnoucího purkmistra, pana Johanna Georga Köppela, aby slavný magistrát na její dříve podanou žádost vyslal k ní úředníky, kteří by od ní vyslechli a sepsali její poslední vůli. Na tuto žádost byli vysláni pan purkmistr spolu s jedním přísežným zdejšího soudu. V jejich přítomnosti pak Catharina, jsouc při dobrém rozumu, plně při vědomí a jednajíc svobodně a rozvážně, sepsala svou poslední vůli podle svého pevně stanoveného přání, a to takto:

Za prvé ustanovila, že až se její duše odloučí od těla, poroučí se všemohoucímu Bohu podle jeho zalíbení. Až se tak rozloučí se vším pozemským a v poslední hodince, ve smrti Ježíše Krista, s nejpokornější prosbou a úpěnlivou důvěrou vyprosí, aby ji Bůh skrze své těžké zásluhy a skrze přímluvu své nejslavnější Matky, vysoce a neposkvrněně počaté Panny Marie, spolu se všemi svatými milostivě přijal do počtu svých vyvolených a do nebeských radostí. Své smrtelné tělo pak, jelikož vzešlo ze země, poroučí zemi.

Za druhé, protože závěť je hlavní věcí — jejím základem a pevným gruntem — odkazuje své skrovné, mnoha dluhy zatížené pozůstalé jmění svým dědicům, a to podle svého rozhodnutí následovně:

Nejprve svým osmi dětem, jmenovitě: Regině, Rosině, Kateřině, dále Andreasovi, Jiřímu Adamovi, Hieronymovi (Jeronýmovi), Anně Marii, Zuzaně a Heleně, a to všem rovným dílem, s tím, aby se dědicové na rozdělení svorně shodli. Dluhy, které po vyplacení zůstanou, mají být podle možností splaceny.

Za třetí mají všechny tyto děti dohromady obdržet 700 zlatých, a k tomu navíc deset zlatých jako přednostní odkaz (blíže neupřesněno, komu konkrétně).

Za čtvrté ustanovila, že její nejstarší syn Andreas má podle svého práva dostat svůj díl, až mu bude majetek předán — totiž jakmile dosáhne dvanácti let věku (bližší podmínky se z dochovaného textu nedají s jistotou určit).

Za páté, jelikož ostatní děti jsou ještě malé a nezletilé, a je tedy nutné ustanovit jim poručníky, přenechává toto ustanovení poručníků slavné vrchnosti s pokornou prosbou, aby se dětí co nejlépe otcovsky ujala, dohlížela nad nimi i nad touto poslední vůlí svou vrchnostenskou mocí a uvedla ji v právní platnost tak, jak ji Catharina ustanovila a prohlásila. To vše mělo být její konečnou a poslední vůlí, k jejímuž potvrzení si vyžádala obvyklou soudní ochranu.

Na okraji listiny je poznámka: Slavkov (Schlackenwald), dne 8. července — stalo se dne 8. července.

Připsáno je, že tato závěť byla veřejně vyhlášena (otevřena) ve Slavkově v červnu 1723.

Na rubu listiny je nadpis: 20. července 1712 — soudně přijatá poslední vůle čili nuncupativní (ústní) testament Cathariny Köpplové, zdejší měšťanské vdovy.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[+] Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Poté, co dala Catharina Köpplová, zdejší měšťanská vdova, pokorně poprosit u úřadu vládnoucího purkmistra, pana purkmistra Johanna Georga Köppela, aby slavný magistrát na její předem podanou žádost vyslal [úředníky], kteří by od ní vyslechli a sepsali její poslední vůli — byli na zmíněnou žádost vysláni pan purkmistr spolu s jedním přísežným [konšelem?] zdejšího soudu. V jejich přítomnosti pak ona, jsouc při dobrém rozumu a vědomí a o své svobodné vůli a rozvaze, učinila svou poslední vůli, a to podle svého pevně stanoveného přání takto:

Za prvé ustanovila, že až se odloučí od těla [jako] ubohá duše, [poroučí se] všemohoucímu Bohu podle jeho zalíbení; a až se tak rozejde se vším stvořeným a odloučí od těla v poslední hodince a v smrti Ježíše Krista, s nejpokornější prosbou a úpěnlivou důvěrou, aby ji skrze své těžké zásluhy a skrze přímluvu své nejslavnější Matky, vysoce a neposkvrněně počaté Panny Marie, se všemi svatými milostivě přijal do počtu svých vyvolených a nebeských radostí. Smrtelné tělo pak, jelikož ze země vzalo svůj počátek, [poroučí zemi] — to vše dále k věci závěti.

Za druhé, jelikož závěť je hlavní záležitostí, jako její základ a pevný grunt, ustanovuje své skrovné, mnoha dluhy zatížené pozůstalé jmění svým dědicům, totiž [podle svého určení]:

Nejprve svým osmi dětem, jmenovitě: Regině, Rosině, Kateřině, [dále] Andreasovi, Jiřímu Adamovi, Hieronymovi [Jeronýmovi], Anně Marii, Zuzaně a Heleně, všem [rovným dílem], a aby se [dědicové] o tom svorně shodli; a dluhy, které poté zůstanou, ať jsou podle možnosti zaplaceny.

Za třetí [mají] všechny její [zmíněné] děti dohromady [obdržet] 700 zlatých [siebenhundert Gulden], [a kromě toho] deset zlatých jako „výběr" [přednostní odkaz] a pro [...].

Za čtvrté chce mít ustanoveno, že její nejstarší syn Andreas, podle svého [práva], až mu bude [majetek] předán, [...] [a] jakmile dosáhne dvanácti let, [...].

Za páté: jelikož její děti, [oněch] osm, jsou všechny ještě malé a nezletilé, takže je nutné ustanovit jim poručníky, přenechává tedy ustanovení poručníků slavné vrchnosti s nejpokornější prosbou, aby se jich co nejlépe otcovsky ujala, nad nimi i nad touto jejich poslední vůlí držela vrchnostenskou ochranu a uvedla [ji] v právní platnost — což ona takto ustanovila a vůči tomu prohlásila. Že tedy toto a nic jiného bylo její konečnou [a poslední vůlí, k jejímuž] potvrzení [si vyžádala obvyklou] soudní [ochranu].

[na okraji:] Slavkov [Schlackenwald], dne 8. července [...], stalo se dne 8. července.

[přípis:] Tato závěť byla vyhlášena [otevřena] ve Slavkově [Schlackenwald] [v měsíci] červnu 1723.

[na rubu / nadpis:] [Pořízeno] 20. července 1712. Soudně přijatá poslední vůle čili nuncupativní (ústní) testament Cathariny Köpplové, zdejší měšťanské vdovy.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[+] In Nahmen der Allerheiligsten und unzertheilten Dreyfaltigkeit, Gott des Vatters, Sohn und Heiligen Geistes, Amen.

Demnach in den Regirenden Bürgermeister-Ambt Herrn Bürgermeister Johann Georg Köppel, Catharina Köpplin, Bürgers-Wittib alhier, demüttig bitten lassen, ein Lbl[öblicher] Magistrat wolle [auf] ihr nachgebenes vorläuffiges Nachgesuch zu Erselben [=Ersehung derselben] deputieren, [um] ihren letzten Willen von ihr zu vernehmen — seynd [auf] erwehntes [Gesuch] der [Herr] Bürgermeister, neben einem Geschwornen[?] hiesiges Nachgerichts, [...] [als Abgeordnete] dessen abgesendet [worden]; in beyseyn deßelben [hat] sie mit guter Vernunfft und beystandt, in besitzhabender freywilliger besonnenheit [?], also [ihren] letzten Willen — und alßo nach ihrem fest gestelten lieben — folgender massen abgefasst [?]:

Primo beschloß sie, wann sie von dem Leib abscheidende, [als] eine [arme] Seele [...] Gott den Allmächtigen nach seinen wohlgefallen und [...], wann sie sich also [aus] dem geschöpff [...] zergehet [?], [und] von dem Leib abscheiden wirdt, in [...] letzter sehnde und sterben Jesu Christi, mit demüttigster bitt und flehen vertrauen; deßhalben werde sie durch seine schwere verdienste und [durch] die arbeit seiner gloriwürdigsten Mutter, der hochsund-unbefleckten Jungfrauen Maria, sambt allen Heiligen in die Zahl seiner auserwehlten und himlischen Freuden gnä[diglich] aufnehmen [?]. Den sterblichen Leib aber, weilen sie [vom] Erden den fahl[?] empfangen, [werde] zu änderst umb des Testaments [der Erden empfohlen werden].

Anderst, weilen das Testament die Haubt-Einrichtung [ist], chß [als des] Fundaments und Grundtfest ist, alßo setze sie, ihr weniges, mit vielen Schulden behafftetes hinterbleibendes Vermögen zu ihren Erben, nemblich zu ihrer Wahl[?] [...]:

Erstlich anderen acht Kinder benemblich: Regina, Rosina, Catharina, [item] Andream, Georg Adam, Hieronimus, Hieronima[?], Anna Maria, Susanna und Elena, alle [...], und so sich zu demselben deßgleichen, ihrer Erben [auf eine] einmüthige weiß[?] gehabt eingedanck seyn — und die [danach] nach mögigkeit hinterbleibende Schulden bezahlet werden.

Tertio [?] [sollen] alle ihre nemblich beysehen [?] lieblichen [?] anderen acht Kinder zusammen 700 fl. [siebenhundert Gulden] einen halben alße zehen Gulden zu einer Wahl, und pro [...].

Quarto will sie gesetzt haben, daß ihr ältester Sohn Andreas, [als] chß seinem [Recht], wann er ihm vorgehalten werden, [...] zuvorpols[?], auff der billigkeit und zwölff Jahr alt wirdt, und weilen [...].

Quinto: ihre Kinder, andere [acht] sich auch sämbtlich klein und unmündig wäre, alßo [...] auff notwendiges weise die [Bestellung] der Vormünder vernöthen [?] hätte, überlieffe[t] sie alße die bestellung der Vormünder, der Lbl[öblichen] Obrig[keit], mit demüttigster bitt, derselben sich besten Väterlich anzunehmen, über sie auch dießen ihren letzten Willen obrigkeitliche krafft zu halten und in seinem Rechts-Bedürffter [?] anwehsen zu lassen, was nemblich [sie] alße beschloßen und sich gegen deßen bedeuttet hat. Das denn dann alße — und andächters[?] nicht — als deß dieß ihr endlich[er] [und letzter Wille gewesen, zu deß und dessen Bekrefftigung den gewöhnlichen [...] gerichtlichen [Schutz].

[am Rand:] Schlackenwald den 8. July [...] geschehen werde, den 8. July.

[Vermerk:] Publicatum [diß] Testamentum [...] Schlackenwald, [...] Junij 1723.

[Rückseitiges Dorsale / Aufschrift:] Nach[?] 20. July 1712. Gerichtlich eingenohmener letzter Will oder Testamentum Nuncupativum Catharinae Köpplin, Bürgers-Wittib [allhier].

Zobrazit originál na Porta fontium →