Hostinec „Zum Neuwirt" (U nového hostinského). Byl to dům pana učitele Markgrafa. Ještě si pamatuji, že v prvních letech své školní docházky, když jsem kolem tohoto obytného domu vždy chodil, visel nad vchodem štít. V patře byl sál, který se už nepoužíval. Velká oblouková okna byla obrácena do Pivovarské ulice. My kluci jsme byli velmi zvědaví a rádi bychom věděli, co se za nimi skrývá. Tak jsme vylezli na toho nejvyššího z kluků, ale okenní tabule byly neprůhledné a nic nebylo vidět. Pokud mě paměť neklame, měl tento dům kdysi jméno „Zum Dommbeck". Toto rčení „Zum Dommbeck am Saal" bylo tehdy známé!
„Schalanda". Byl to pivovarský hostinec a patřil sládkovské rodině Kirchnerově. Naposledy jej provozovala rodina Heinekova. Byla to oblíbená hospoda karbaníků a měla proto svou stálou klientelu. Někdy se tam hrálo o velmi vysoké částky.
Hostinec „Zu den drei Linden" (U tří lip). Tento hostinec patřil paní Flothové a ona jej sama provozovala. Jméno vzniklo podle tří mohutných lip, které kdysi stály u Nejsvětější Trojice a v posledních letech dvacátých musely být kvůli hrozícímu pádu odstraněny. Na jejich místo se ale znovu vysadily tři mladé stromky. V tomto hostinci se většinou konal „smuteční hod" po pohřbu zesnulého z venkova.
„Hostinec rodiny Bräuerovy" v Lesnické ulici. Hospodu provozovala rovněž tato rodina. Byla to velmi oblíbená karetní herna našich starších občanů.
10. Hostinec „Zum schöin Bürcha". Majitelem byla rodina Sacherova. Byl daleko široko znám dobrou kuchyní. Přijížděli sem na návštěvu i mnozí Karlovaráci. Labužníci věděli, kde najdou lahůdky. Také slavkovští učitelé byli stálými hosty ve „schöin Bürcha". V patře byl krásný sál, který si velmi často pronajímaly kočovné divadelní společnosti. Konala se tam i menší ochotnická představení slavkovských spoluobčanů.
11. Hostinec „Zum Egerländer" (U Chebana). Majitelem byla rodina Dietrichova. Byla tam spolková místnost Chebského krajanského spolku Slavkova (Egerländer Gmoi z' Schlaggenwald). Paní Dietrichová vařila dobře a mohla počítat s mnoha stálými hosty.
12. „Hostinec Gareis", naposledy zvaný „Weißes Rößl" (Bílý koník), majitelem byla rodina Schröckova, řeznický mistr. Byl pronajímán různým nájemcům. Jedním z nich byl Emil Herzog. Posledního si už nepamatuji.
13. „Hotel Bahnhof" (Nádraží). Vystřídalo se zde více majitelů. Po rodině Starkově jej pod tímto názvem vlastnil Franz Seff, jak jej známe. Byl to hezký taneční lokál; dosud žijící tehdejší mladí lidé si na to rádi vzpomenou. Byly zde zařízeny pokoje pro hosty. O návštěvnost jistě nebyla nouze. Dobrou pověst měl v době, kdy jej vedla hostinská Lydia. Tehdy tam bývalo živo. Přední osobnosti našeho místa si tam rády užívaly nočního života. Hostinská byla velmi hezká a půvabná žena. Její pohostinnosti si všichni užívali.
14. Kavárna a restaurace „Reinhold". Tento podnik byl daleko široko znám. Po požáru starého hostinského domu byla postavena tehdy zcela moderní budova. Byl to nejoblíbenější taneční lokál v okolí. K tanci hrála dobrá domácí kapela. Vždy udržovaná parketová podlaha nechávala nohy při tanci jen tak plout. O masopustních dnech bylo velmi obtížné se do lokálu vůbec dostat, protože se tam tlačili tuláci-maškaráci, protože je všechny okouzlovala útulnost a dobrá hudba. Byla to velmi krásná doba, kterou jsme tam prožívali. Hostinský Reinhold jako dobrý hostitel měl vždy velké pochopení pro nás mladé tanečníky, protože jsme tehdy měli málo peněz.
15. Hostinec „Schröck" ve Slepé uličce. Provozovala jej tato rodina. V hostinské místnosti stál elektrický klavír. Měl velmi pěkný zvuk. O masopustu k němu hrál k tanci.
Tanze schleifen. Auch befand sich dort eine Bibliothek der Sozialdemokratischen Arbeiterpartei, die eine reichhaltige Büchersammlung besaß (Verleih).
6. Gasthaus „Zum Neuwirt". Es war das Haus des Herrn Lehrer Markgraf. Ich kann mich noch erinnern, daß in den ersten Jahren meiner Schulzeit, an diesem Wohnhaus ging ich immer vorbei, das Schild über dem Eingang angebracht war. Im Obergeschoß befand sich ein Saal, der nicht mehr benutzt wurde. Die großen Bogenfenster waren nach der Bräuhausgasse gerichtet. Wir Buben waren sehr neugierig und hätten gerne gewußt, was sich dahinter befindet. So kletterten wir an dem größten Buben hoch, aber die Glasscheiben waren undurchsichtig und man konnte nichts erkennen. Soviel meine Erinnerung zuläßt, soll dieses Haus einmal „Zum Dommbeck" genannt worden sein. Dieses Sprichwort „Zum Dommbeck am Saal" war bekannt!
7. Die „Schalanda". Es war eine Brauerei-Gaststätte und gehörte der Brauersfamilie Kirchner. Zuletzt wurde diese Gaststätte von der Familie Heinek betrieben. Es war eine beliebte Kartenspieler-Wirtschaft und hatte dadurch einen bestimmten Kundenstamm. Manchesmal ging es dort um sehr hohe Einsätze.
8. Gasthaus „Zu den drei Linden". Diese Gaststätte gehörte der Frau Floth und wurde von ihr selbst bewirtschaftet. Der Name kam von den drei mächtigen Linden, die einst um die Dreifaltigkeit gestanden haben, und in den letzten 20er Jahren wegen Umsturzgefahr beseitigt werden mußten. Aber drei Jungbäume pflanzte man wieder an. In dieser Gaststätte wurde meistens der „Totenschmaus" nach der Beerdigung eines vom Land Verstorbenen eingenommen.
9. Das „Gasthaus der Familie Bräuer" in der Leßnitzgasse. Die Wirtschaft wurde auch von dieser Familie betrieben. Es war ein sehr beliebtes Kartenspiellokal unserer älteren Bürger gewesen.
10. Gasthaus „Zum schöin Bürcha". Eigentümer war die Familie Sacher. Weit und breit bekannt wegen der guten Küche. So kamen viele Karlsbader zur Einkehr in die Gaststätte. Die Feinschmecker wußten, wo es Leckerbissen gab. Auch die Pädagogen von Schlaggenwald waren Stammgäste im „schöin Bürcha". Im Obergeschoß befand sich ein schöner Saal, der sehr oft von den umherziehenden Theatergesellschaften angemietet worden war. Auch kleinere Laienspiele wurden dort von Schlaggenwaldern durchgeführt.
11. Gasthaus „Zum Egerländer." Eigentümer war die Familie Dietrich. Dort war das Vereinslokal der Egerländer Gmoi z' Schlaggenwald. Frau Dietrich führte eine gute Küche und konnte auf viele Stammkunden zählen.
12. „Gasthaus Gareis", zuletzt genannt „Weißes Rößl", Eigentümer war die Familie Schröck, Fleischermeister. Es war an verschiedene Pächter vermietet. Einer davon war Emil Herzog. Den letzten weiß ich nicht mehr.
13. „Hotel Bahnhof". Es gab hier mehrere Eigentümer. Nach der Familie Stark hat es der Franz Seff, wie er uns bekannt ist, unter dieser Bezeichnung besessen. Es war ein schönes Tanzlokal; noch lebende damals junge Leute werden sich gerne daran erinnern. Fremdenzimmer waren eingerichtet. An Zuspruch dürfte es nicht gefehlt haben. Einen guten Ruf hatte es, als die Wirtin Lydia es bewirtschaftet hatte. Damals ging es dort turbulent zu. Die Größen von unserem Ort pflegten das Nachtleben zu genießen. Die Wirtin war eine sehr schöne Frau mit Charme. Man genoß ihre Gastfreundlichkeit.
14. Café und Restaurant „Reinhold." Das Lokal war weit und breit bekannt. Nach dem Brand im alten Wirtschaftsgebäude wurde ein zur damaligen Zeit ganz modernes Haus erbaut. Es war das beliebteste Tanzlokal der Umgebung. Eine gute Hauskapelle spielte zum Tanze auf. Der stets gepflegte Parkettboden ließ die Füße beim Tanz nur so dahinschweben. An den Faschingstagen war es sehr schwerlich in das Lokal zu kommen, denn dort drängten sich die Wandermaschkerer, weil die Gemütlichkeit und die gute Musik alle fesselte. Es war eine sehr schöne Zeit beim dortigen Verweilen. Der Gastwirt Reinhold als guter Gastgeber hatte immer großes Verständnis für uns junge Tänzer, da wir ja damals mit wenig Geld ausgestattet waren.
15. Gasthaus „Schröck" in der Sackgasse. Es wurde von dieser Familie bewirtschaftet. In
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.