**Ministr dr. Glück žádá pravdu o vyhánění**

Na 40. sjezdu sudetských Němců ve Stuttgartu prohlásil ministr v sobotu, že Gorbačovova glasnosť otevřela stavidla, z nichž se řine požadavek mnoha národů po historické pravdě. „Doba po Jaltě spěje ke svému konci," prohlásil dr. Glück s odkazem na „obrovské změny v Maďarsku a do jisté míry i v Polsku". S největší pozorností sleduje jasná slova, jimiž je v Maďarsku odsuzováno vyhánění Němců, vyrovnávána nedávná minulost a požadováno respektování menšin. Ani Rumunsko, NDR, Polsko a Československo se prý naléhavým otázkám doby nemohou trvale uzavírat.

Sudetští Němci a další vyhnanci z domova podle ministrova mínění už dávno nestojí mezinárodně osamoceni. Jde o jakousi internacionálu přesahující systémy, která svým úsilím o svobodné sebeurčení napomáhá svobodnému uspořádání Evropy.

K rozdělení Německa dr. Glück řekl, že „ubohými" se mu jeví ti politici, kteří žádají vyškrtnutí požadavku znovusjednocení z preambule Základního zákona a považují jednotu Němců za nebezpečnou. Nevšímají si, že takové sebezapření se v zahraničí často setkává jen s posměchem a pohrdáním. Ministr požádal, aby se lidé s rozvahou a důstojností hlásili k jednoznačné ústavněprávní situaci Německa. K tomu patří, aby ve vydáních státních míst byly hranice zobrazovány a místní názvy používány tak, jak odpovídá našim právním základům a historickým skutečnostem.

Evropské poměry se podle dr. Glücka daly do pohybu. Více než kdy jindy jsou proto zapotřebí politici – a právě i zahraniční politici – kteří zastávají pevné a prozíravé stanovisko v německé politice.

Hostince a hospody v Horním Slavkově

Často nám vyprávěli, že v našem rodném městě Horním Slavkově bylo kdysi 27 hostinců a hospod. Podle počtu obyvatel bylo naše město asi nejpohostinnějším místem v celém Chebsku.

Pokusím se zaznamenat hostince, které kdysi existovaly a které ještě existují.

„Schützenhaus" (Pinge). Tento hostinec patřil Slavkovskému střeleckému spolku. Předsedou spolku byl podle mého vědomí Adolf Völkl. Ve dvacátých letech byl pokladníkem truhlář Neidhart, který měl svou usedlost na Starém trhu a provozoval truhlářství. Ten vždy vybíral nájem z hostince a činži od obyvatel „Steigerhäusl". Na tomto hostinci se vystřídalo více nájemců. Posledním byl Ferdinand Kreis (Kreis Ferdl). On i jeho žena byli velmi známí díky dobré kuchyni a dodnes se těší dobré pověsti po vybudování své penze a hostince ve Friedrichstalu u Bayreuthu.

Hostinec „August Kolb", který provozovala celá rodina.

„Jahnheim". Byl nově postaven Německým tělocvičným svazem ve třicátých letech; předtím to byl Anna-Heim, který patřil báňské správě. Provozovala jej až do zániku v roce 1938 rodina Wegenerova.

Hostinec „Zur alten Post" (U staré pošty) v Horní ulici. Byl majetkem rodiny Hahnovy a ona jej také provozovala. Krajané z Horní ulice si na něj jistě dobře vzpomenou. My z dolních částí města jsme jej rádi navštěvovali zejména o masopustu.

Hostinec „Stadt Wien" (Město Vídeň) – všeobecně znám. Patřil rodině Reifově (G'föllerer) a vystřídalo se v něm více nájemců. V patře se nacházel krásný sál. Tento hostinec byl spolkovou místností Dělnického tělocvičného spolku. O masopustu tu vždy hrála dechová kapela k tanci a na podlaze se dalo pěkně protáčet v tanečním kroku. Byla tam také knihovna Sociálně demokratické dělnické strany, která měla bohatou sbírku knih k půjčování.

věta pokračuje na dalším listu ⟶