⟵ věta pokračuje z předchozího listu

16. „Zum Kassecker", byl zrušen. Majitelem se stal Konzumní spolek a měl tam svou provozovnu v Horním Slavkově. Dříve patřila tato usedlost rodině Willanderově. Na to si dnešní krajané už asi nevzpomenou.

17. Hostinec „Rathaus" (Radnice) (zrušen ve dvacátých letech), naposledy jej provozovala rodina Kernova. Byl to hostinec slavkovských seniorů.

18. „Der alte Vizenz" (Starý Vincenc). Hostinec se nacházel v domě, kde měl svůj holičský salon Richard Weidl a hodinář Anton Putz dílnu. Po světové válce zanikl.

19. Takzvané „Scharfe Eck" (Ostrý roh). Patřil Gustlu Reifovi, později jeho vdově. Provozovala jej rodina Eduarda Kühnla. Byl to dobrý hostinský a měl své stálé hosty.

20. „Die Gluckhenn" (Kvočna), známé pod jménem Müller. Byla to místnost Německého tělocvičného domova. V patře byl větší sál. Naposledy jej provozovali Josef a Fanny Müllerovi. Tento hostinec měl čilou návštěvnost. Bývalé cvičenky a cvičenci si na tehdejší časy jistě ještě rádi vzpomenou.

21. „Die Veranda", byla zrušena. Později tam byl postaven evangelický kostel.

22. Hotel „Roter Ochsen" (Červený vůl). Tato budova patřila Willimu Reifovi z Nadlesí (Nallesgrün), kterému připadla při dělení dědictví. Kino, které se tam nacházelo, patřilo paní Reitmannové, na kterou si všichni ještě velmi dobře vzpomeneme. Vždy se snažila sehnat velmi dobré filmy a promítat nám je. Hostinec naposledy provozovala rodina Ottova. V kuchyni byl obzvláště pěkný kout, kde se dalo prožít mnoho útulných chvil. Kdo tam jednou pobyl, vždy se rád vracel. Zvlášť si mnozí ještě vzpomenou na paní Hahnovou jako „hostinskou U vola".

23. Hostinec „Zur Krone" (U koruny). Hostinec patřil rodině Petpaulově a ona jej provozovala. I tam bývalo vždy veselo, protože byl taneční parket a i lidé středního věku se tam rádi zdrželi v tanci. Bylo tam vždy útulno. V kuchyni se scházeli většinou karbaníci. Ve sklepené místnosti bylo pěkně teplo. Vynikající černou kávu vařila paní Petpaulová často i v pozdních ranních hodinách.

24. „Wiesenthal" byl velmi pěkný výletní lokál. Myslím, že jej provozovala rodina Schneiderova. Tam se v mém mládí konaly slavnosti stavění máje pořádané Dělnickým spolkem. Tam jsem také poprvé viděl „charleston". Velmi se mi líbil svým rytmem. Byli jsme tak moderní už koncem dvacátých let.

25. Hostinec „Fliegl" (továrenský hotel) – dobrý jídelní podnik pro hosty porcelánky. Provozovala jej rodina Flieglova.

26. „Die Haltestelle" (Zastávka), měla různé nájemce.

27. Hostinec „Brandl". Zastávka obzvláště ceněná furmany. Vždy tam bylo možné vidět odstavené povozy. Majitelem a provozovatelem byla rodina Brandlova.

Doufám, že jsem na žádný hostinec nezapomněl. Také se domnívám, že jsem nevylíčil vše zcela přesně. Zapsáno jen z paměti a z dřívějších vyprávění po mnoha uplynulých letech.

Po první světové válce, v roce 1918, byla v bývalém řeznictví řeznického mistra Wirlitsche na náměstí zřízena „kavárna". Trvala však jen krátkou dobu.

V kupeckém domě Schmidtově otevřel pan Schmidt malou „vinárnu". Zacházeli tam jen znalci dobrého moku a dobří zasvěcenci.

Na pohostinnosti nebyl v našem Horním Slavkově nikdy nedostatek.

Richard Brummeissl

věta pokračuje na dalším listu ⟶