Hostinec „Zum Neuwirt" (U nového hostinského). Byl to dům pana učitele Markgrafa. Ještě si pamatuji, že v prvních letech své školní docházky, když jsem kolem tohoto obytného domu vždy chodil, visel nad vchodem štít. V patře byl sál, který se už nepoužíval. Velká oblouková okna byla obrácena do Pivovarské ulice. My kluci jsme byli velmi zvědaví a rádi bychom věděli, co se za nimi skrývá. Tak jsme vylezli na toho nejvyššího z kluků, ale okenní tabule byly neprůhledné a nic nebylo vidět. Pokud mě paměť neklame, měl tento dům kdysi jméno „Zum Dommbeck". Toto rčení „Zum Dommbeck am Saal" bylo tehdy známé!

„Schalanda". Byl to pivovarský hostinec a patřil sládkovské rodině Kirchnerově. Naposledy jej provozovala rodina Heinekova. Byla to oblíbená hospoda karbaníků a měla proto svou stálou klientelu. Někdy se tam hrálo o velmi vysoké částky.

Hostinec „Zu den drei Linden" (U tří lip). Tento hostinec patřil paní Flothové a ona jej sama provozovala. Jméno vzniklo podle tří mohutných lip, které kdysi stály u Nejsvětější Trojice a v posledních letech dvacátých musely být kvůli hrozícímu pádu odstraněny. Na jejich místo se ale znovu vysadily tři mladé stromky. V tomto hostinci se většinou konal „smuteční hod" po pohřbu zesnulého z venkova.

„Hostinec rodiny Bräuerovy" v Lesnické ulici. Hospodu provozovala rovněž tato rodina. Byla to velmi oblíbená karetní herna našich starších občanů.

10. Hostinec „Zum schöin Bürcha". Majitelem byla rodina Sacherova. Byl daleko široko znám dobrou kuchyní. Přijížděli sem na návštěvu i mnozí Karlovaráci. Labužníci věděli, kde najdou lahůdky. Také slavkovští učitelé byli stálými hosty ve „schöin Bürcha". V patře byl krásný sál, který si velmi často pronajímaly kočovné divadelní společnosti. Konala se tam i menší ochotnická představení slavkovských spoluobčanů.

11. Hostinec „Zum Egerländer" (U Chebana). Majitelem byla rodina Dietrichova. Byla tam spolková místnost Chebského krajanského spolku Slavkova (Egerländer Gmoi z' Schlaggenwald). Paní Dietrichová vařila dobře a mohla počítat s mnoha stálými hosty.

12. „Hostinec Gareis", naposledy zvaný „Weißes Rößl" (Bílý koník), majitelem byla rodina Schröckova, řeznický mistr. Byl pronajímán různým nájemcům. Jedním z nich byl Emil Herzog. Posledního si už nepamatuji.

13. „Hotel Bahnhof" (Nádraží). Vystřídalo se zde více majitelů. Po rodině Starkově jej pod tímto názvem vlastnil Franz Seff, jak jej známe. Byl to hezký taneční lokál; dosud žijící tehdejší mladí lidé si na to rádi vzpomenou. Byly zde zařízeny pokoje pro hosty. O návštěvnost jistě nebyla nouze. Dobrou pověst měl v době, kdy jej vedla hostinská Lydia. Tehdy tam bývalo živo. Přední osobnosti našeho místa si tam rády užívaly nočního života. Hostinská byla velmi hezká a půvabná žena. Její pohostinnosti si všichni užívali.

14. Kavárna a restaurace „Reinhold". Tento podnik byl daleko široko znám. Po požáru starého hostinského domu byla postavena tehdy zcela moderní budova. Byl to nejoblíbenější taneční lokál v okolí. K tanci hrála dobrá domácí kapela. Vždy udržovaná parketová podlaha nechávala nohy při tanci jen tak plout. O masopustních dnech bylo velmi obtížné se do lokálu vůbec dostat, protože se tam tlačili tuláci-maškaráci, protože je všechny okouzlovala útulnost a dobrá hudba. Byla to velmi krásná doba, kterou jsme tam prožívali. Hostinský Reinhold jako dobrý hostitel měl vždy velké pochopení pro nás mladé tanečníky, protože jsme tehdy měli málo peněz.

15. Hostinec „Schröck" ve Slepé uličce. Provozovala jej tato rodina. V hostinské místnosti stál elektrický klavír. Měl velmi pěkný zvuk. O masopustu k němu hrál k tanci.

věta pokračuje na dalším listu ⟶