⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Na hranici nás odbavili neuvěřitelně rychle. Směli jsme dokonce zůstat sedět v autě a zadní stěnu kufru s námi ani neproklepali. Málem jsme si nevšimli tabule s nápisem „Auf Wiedersehen!" Nevěřím, že bych se ještě někdy dokázala dívat, jak náš domov mizí metr po metru. Už ji nechrání žádná láska…

Kdo nechce nic vědět a slyšet o minulosti, nepochopí přítomnost.

RICHARD WOLF

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Na toto téma přednášel na akci Ackermann-Gemeinde a Katolického vzdělávacího spolku (Katholisches Bildungswerk) v Ingolstadtu prof. Dr. Ernst Nittner (Flintsbach). Přednášející, který sám studoval na německé univerzitě v Praze, přiblížil vývoj Karlovy univerzity na pozadí celkových dějin Čech a střední Evropy.

Varoval před moderními, zpětně promítanými zkresleními a před vírou v domnělé zákonitosti. Proměny univerzitního provozu, sociologických poměrů i dobového smýšlení podle něj znemožňují laciná srovnání.

Roku 1348 založil Karel IV. univerzitu jako zemskou univerzitu Českého království. Protože Praha byla tehdy hlavním městem říše, měla univerzita význam i pro tuto říši, nebyla to však „říšská univerzita" v pozdějším slova smyslu.

V době reformátora Jana Husa došlo na univerzitě ke sporu o způsob hlasování mezi jednotlivými „národy", který vyústil v Dekret kutnohorský z roku 1409 a odchod německých studentů a profesorů z Prahy. Ani to však nebyl „národnostní" spor v moderním smyslu.

Poté co se vlády v zemi ujali Habsburkové, byla univerzita roku 1654 znovu založena jako Carolo-Ferdinandea. Panovníci jí ovšem nepřiznali svobodnou samosprávu jako kdysi. Vyučovacím jazykem byla latina, čeština nehrála žádnou roli. Přesto ani v této době nepanovala na univerzitě pro Čechy kulturní „temnota" – právě zde se totiž připravovalo úžasné národní obrození tohoto národa.

Nacionalismus 19. století zahájil nejbolestnější období v dějinách univerzity. V roce 1882 byla Carolo-Ferdinandea rozdělena na českou a německou univerzitu. V této době národnostního boje neměly rozvážné hlasy žádnou možnost prosadit se. Když do Prahy vstoupila Hitlerova vojska, byla česká univerzita uzavřena; na konci druhé světové války byla zrušena německá univerzita.

Jak řekl prof. Nittner, byla pražská univerzita po staletí ohniskem konfliktů a místem zápasu o moc, ale zároveň i „místem bádání, přemýšlení a dalšího myšlení, zápasu o poznání, často i duchovního vzepětí".

Dieter Salomon

(Zpravodaj Ackermann-Gemeinde)