Náhle a nečekaně dnes zemřel můj milý muž a dobrý otec, dědeček, strýc a švagr
Karl Kräupner
vrchní číšník ve výslužbě
nar. 27. 8. 1914 ve Gfell u Horního Slavkova, okres Loket
ve věku 69 let.
V tichém zármutku: Anna Kräupner, roz. Klötzl Meinhard Kräupner a dcera Christina Franz Klötzl a manželka a všichni příbuzní
Landau, Max-Slevogt-Str. 17, dne 13. února 1984.
Smuteční obřad se konal ve čtvrtek 16. února 1984 v 15 hodin na hřbitově v Landau.
Plötzlich und unerwartet verstarb heute mein lieber Mann und guter Vater, Opa, Onkel und Schwager
Karl Kräupner
Kellner i.R.
geb. am 27.8.1914 in Gfell bei Schlaggenwald, Krs. Elbogen
im Alter von 69 Jahren.
In stiller Trauer:
Anna Kräupner, geb. Klötzl
Meinhard Kräupner und Tochter Christina
Franz Klötzl und Ehefrau
und alle Verwandten
Landau, Max-Slevogt-Str. 17, den 13. Februar 1984.
Die Trauerfeier fand am Donnerstag, den 16. Februar 1984, um 15 Uhr auf dem Friedhof in Landau statt.
Svobodný jako pták
Na železné oponě, blízko údolí, jsou, díky Bohu, i tentokrát, už časně zrána, jako každý rok, pan Čáp i paní Čápová.
Ona teď pomalu opravuje staré hnízdo na vysoké střeše, zatímco on bystrým zrakem bez ustání pátrá po Ohři.
Pak se vznese do nebeské modři, nad minami dole a ostnatým drátem, od severu k jihu ta šedá stuha, jak brázdí krásnou zemi.
Pan Čáp si nevšímá žádné velmoci, přes věže, přes stanoviště pluje dál na východ.
Odpočine si tam v zeleni luk, kde pestře u řeky kvetou květiny, a bez respektu si rovnou z Čech chňapne žabku.
Manželce pak doma řekne: „Nevěřila bys, má drahá, svět je pořád rozdělený na dvě půlky, je to vidět široko daleko.
Chceš-li kroužit na druhou stranu, musíš přes jez a přes drát. Buď ráda, že jsi jenom čáp, protože to je jistě nejlepší!
Vznést se vysoko do vzduchu, vznášet se nad vší tíhou, srdce zůstane lehké, velmi lehké při tom, jen pták je totiž vskutku svobodný."
Hermine Walter, roz. Palm
Vogelfrei
Am Eisenvorhang, nah dem Tal
sind, Gott sei Dank, auch dieses Mal,
schon zeitig früh, wie jedes Jahr,
der Herr sowie Frau Adebar.
Sie richtet nun ganz allgemach
das alte Nest auf hohem Dach,
indessen er mit wachem Sinn
späht dauernd nach der Eger hin.
Dann schwingt er sich ins Himmelblau,
Minen unten und Drahtverhau,
von Nord nach Süd das graue Band,
wie es durchfurcht ein schönes Land.
Herr Adebar hat keine Acht
vor irgenwelcher Supermacht,
über Türme, über Posten
gleitet weiter er nach Osten.
Er rastet dort im Auengrün,
wo bunt am Fluß die Blumen blüh'n,
und schnappt aus Böhmen sich direkt
ein Fröschlein ganz ohne Respekt.
Zur Gattin dann daheim er spricht:
„Du glaubst es, meine Liebe, nicht,
noch immer ist die Welt entzweit,
man kann es sehen weit und breit.
Möchtest du nach drüben kreisen,
mußt du über Wehr und Eisen.
Sei froh, daß du ein Storch nur bist,
weil das gewiß am besten ist!
Hoch sich in die Lüfte heben,
über alle Mühsal schweben,
das Herz bleibt leicht, sehr leicht dabei,
so ist doch nur der Vogel frei."
Hermine Walter, geb. Palm
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.