O ničení životního prostředí v severních Čechách, vysoce industrializované části Sudet, informoval düsseldorfský časopis „profil" (36/83) dne 5. 9. 1983 následovně.

„Do škol se telefonovalo: Zavřít okna, tělocvik odpadá. Děti musely jít domů se šátkem přes ústa. Stalo se to 15. března letošního roku v severočeském městě Ustie (Ústí nad Labem), kde chemická továrna vypustila obrovský oblak. Co v něm bylo, se nikdo nedozvěděl. Rodiče vyprávějí: „Sešli jsme se druhý den. Všichni jsme měli rýmu, slzely nám oči." Jeden šel na policii a ptal se na příčinu. Odpověď úředníka zněla: „To je tak tajné, že to sám nevím."

Rozhovor mezi dvěma lékaři v jedné severočeské nemocnici. Baví se o chemické továrně Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Lovosicích, kde dvěma dělnicím se narodily děti s mongolismem. „Musíme to někomu říct!" Druhý na to: „Radši drž hubu."

Nařízení ministerstva dopravy z roku 1980: Stromořadí podél silnic se má vykácet, je prý příliš mnoho nehod. Jeden občan se rozčiluje: „Prostě pokáceli všechny stromy, ti idioti. Pak jsem zjistil, že nařízení požaduje kácet stromy jen tam, kde frekvence aut přesahuje 3000 denně." Tomuto občanovi, povoláním učiteli, se podařilo prosadit svůj názor ve svém okrese. Je ale rozzlobený na své bližší krajany, kteří sem byli usídleni po vyhnání Němců ze Sudet v roce 1945: „To je lumpenproletariát bez tradice a odpovědnosti. Těm je všechno jedno, jejich zásada zní: Po nás potopa!"

Veselá vlast

Řekl jednou pan polír svému míchači malty: „Proč nechodíš dřív, ty pse hubená?" „Nemohl jsem přijít dřív, protože jsem si vzal ženu, pane políre, vy hlupáku."

Franz Giebisch přichází na lékařskou prohlídku. Doktor mu měří puls a říká: „Váš puls jde ale pomalu." Na to Franz odpoví: „To vůbec nevadí, pane doktore, já mám přece času dost."

„Co je dnes k jídlu?" ptá se mladý manžel. „Zelí a jitrničky." „Ale vždyť víš, že z toho vždycky dostanu bolení žaludku." „Tentokrát ne, zlatíčko, protože jsem tam hned zavařila i heřmánkový čaj."

Karl Josef dostal nového třídního učitele. Po pár dnech se ho rodiče ptají: „Jak se ti líbí tvůj nový učitel?" „Skvěle," říká Karl Josef. „Vypadá jako zbožný člověk." „Podle čeho to soudíš?" ptá se otec. „No, když jsem mu včera ukázal svůj diktátový sešit, podíval se k nebi a řekl: „Můj Bože, můj Bože.""

(Zaslal: Otto Hofmann, z Rabensgrünu)

Její potřeba je pokryta

U řezníka Müllera žádá paní Klementová: „Chtěla bych dva jazyky." „Ale," praví řezník, „paní Klementová, vy přece mluvíte, jako by vám to šlo samo od jednoho!"

(Z humoristické sbírky Otto Zerlika)

Vydavatel a odpovědný redaktor: Richard Brummeissl, Kahl am Main, Seligenstädter Weg 60, telefon (06188) 2359 — Poštovní spořitelní úřad 1, 6000 Frankfurt nad Mohanem, číslo účtu 321-195 — cena za kus 2,50 DM. Výroba a vydání Rainer Kolb, 8757 Karlstein, poštovní přihrádka 1145.