⟵ věta pokračuje z předchozího listu
A ještě jedna poslední otázka: Jsi ochoten zastávat se kříže i na veřejnosti tam, kde byl kříž odstraněn ze škol a soudních síní, nebo kde stojí jako památník na náměstích a na křižovatkách cest, často pomazaný a znesvěcený, anebo kde se mlčky přihlíží tomu, jak je v naší zemi či v zemích Evropy tiše nebo revolučně kříž vytlačován půlměsícem nebo kladivem a srpem? Nedejme se zahanbit svými spolubratry ve víře, kteří dnes v mnoha zemích trpí pronásledování kvůli své víře v kříž a pro své náboženské přesvědčení a přinášejí mnohé oběti.
Chtěl bych však skončit slovem díků svým krajanům, kteří v uplynulých desetiletích na mnoha místech vztyčili uprchlické kříže jako znamení své víry a jako znamení veškeré prožité nouze, a kteří je dnes často s velkými oběťmi obnovují, když utrpěly škodu vlivem počasí. Žijme a jednejme z víry: Stat Crux — dum volvitur Orbis! Kříž stojí, i když se zemský okrsek otřásá.
Přeji vám tedy i přes veškerý strach a nejistotu naší doby „Požehnané Velikonoce a radostné Aleluja!"
Prelát Dr. Karl Reiß Apoštolský protonotář
sündenvergebende Kraft aus dem Opfertod Christi am Kreuze schöpft. Es war doch eine kraftvolle Frömmigkeit, wenn der Vater vor der Mutter und die Mutter vor dem Vater niederkniete, auch in Gegenwart der Kinder niederkniete und um Verzeihung bat, bevor sie zur Osterbeichte gingen. Kannst Du noch die gläubige Haltung aufbringen, wenn Dich Krankheit, Schmerz und Leid treffen, zu sagen: Ich nehme es an als mein persönliches Kreuz und will es tragen gemeinsam mit dem kreuztragenden Herrn für den Frieden und die Rettung der Welt? Schmückt auch in der neuen Heimat das Kreuz die Gräber Deiner Toten und macht so deutlich, daß hier ein Christ bestattet ist, der der Auferstehung entgegenharrt?
Und noch eine letzte Frage: Bist Du bereit auch in der Öffentlichkeit für das Kreuz einzutreten, wo man das Kreuz aus den Schulen und Gerichtssälen entfernt hat oder wo es als Denkmal auf Plätzen und Wegkreuzungen steht, oft beschmiert und geschändet wird, oder wo man stillschweigend zuschaut, wie in unserem Land oder in den Ländern Europas still oder revolutionär das Kreuz durch den Halbmond oder Hammer und Sichel verdrängt wird? Lassen wir uns nicht beschämen durch unsere Glaubensbrüder, die heute in vielen Ländern wegen ihres Glaubens an das Kreuz und für ihre religiöse Überzeugung Verfolgung leiden und viele Opfer bringen.
Schließen aber möchte ich mit einem Wort des Dankes an meine Landsleute, die in den rückliegenden Jahrzehnten an vielen Orten Flüchtlingskreuze als Zeichen ihres Glaubens und als Zeichen aller erlittenen Not aufgerichtet haben und diese heute oft unter großen Opfern erneuern, wenn sie unter den Unbilden der Witterung Schaden gelitten haben. Leben und handeln wir aus dem Glauben: Stat Crux — dum volvitur Orbis! Das Kreuz steht, auch wenn der Erdkreis erschüttert wird.
So wünsche ich Euch auch bei aller Angst und Unsicherheit unserer Zeit „Gesegnete Ostern und ein frohes Alleluja!"
Prälat Dr. Karl Reiß
Apostolischer Protonotar
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Stesk na jaře
Pupeny praskly, jaro vešlo v svůj čas. Venku na poli tiše bzučí včelí hlas. Skřivani trylkují a už zpívá i špaček, a rozmary přírody jsou vskutku podivuhodné. Teď je tu jaro se vší svou nádherou a než se nadějeme, přes noc, léto vejde do svého panství. Není snad příroda na tomto světě nádherná? Člověk vnímá všechnu tu krásu a hned v příštím okamžiku se v myšlenkách, ponořen do vzpomínek, se steskem vrací domů. Pořád ještě myslí na to, jak to tenkrát bývalo, to přicházení a odcházení rok co rok. A ať tě stesk tíží sebevíc — tak, jak to tenkrát bývalo, už nikdy nebude!
Anni Zimowski, roz. Wawersich
Wehmut im Lenz
Die Knospen sind gesprungen, der Frühling seinen Einzug hielt.
Man hört die Bienen leise summen draußen im Gefield.
Die Lerchen trillern und schon singt der Star,
und die Launen der Natur sind einfach wunderbar.
Nun ist er da — der Lenz mit seiner Pracht
und über Nacht, ehe wir's gedacht,
der Sommer seinen Einzug hält.
Ist sie nicht herrlich die Natur auf dieser Welt?
Man nimmt wahr all das Schöne und im nächsten Augenblick
kehrt man in Gedanken versunken mit Wehmut in die Heimat zurück.
Man denkt immer noch daran, wie es damals einst war,
das Kommen und Gehen Jahr für Jahr.
Und drückt Dich die Wehmut noch so sehr —
so wie es damals einst war, wird's nimmermehr!
Anni Zimowski, geb. Wawersich
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.