Velikonoce ve svatém roce vykoupení 1983/84

V kříži je naděje a spása

Na vídeňském Heldenplatzu, jednom z nejkrásnějších náměstí světa, kde se sudetští Němci při svém svatodušním setkání ve Vídni roku 1983 shromáždili k mohutné bohoslužbě a velkému shromáždění, sloužil Svatý otec papež Jan Pavel II. v rámci rakouského katolického sjezdu a své návštěvy Vídně s mnoha desítkami tisíc katolíků působivé evropské nešpory. Protože tyto velkolepé slavnosti od 10. do 12. září spadaly zároveň do jubilejního roku vykoupení 1983/84, zvolili jako symbol a odznak znamení kříže spočívajícího na kotvě. Dělníci ze Steyrových závodů odlili 400 000 těchto křížků, které se pak při slavnostech rozdávaly.

V průběhu evropských nešpor byl na tomto historickém náměstí vztyčen velký bronzový kříž, přičemž Svatý otec symbolicky pomáhal při jeho vztyčení; dnes se mu už říká „papežský kříž". Papežova promluva při této slavnosti byla poselstvím míru a teologií kříže jako znamení naděje a spásy. Začal Pánovým pozdravem pokoje: „Pokoj vám! Pokoj tomuto městu! Zemi rakouské a všem jejím sousedům na severu, jihu, východě i západě! Pokoj všem křesťanským církvím! Pokoj všem lidem, kteří ctí jednoho Boha a pokorně mu svěřují své dějiny." Měl na mysli pokoj, který vychází z toho, jenž byl na kříži povýšen a všechny přitahuje k sobě.

A papež ve své řeči dále řekl: „Tyto evropské nešpory obracejí náš pohled přes všechny přirozené národní i svévolné hranice na celou Evropu a všechny národy tohoto kontinentu, uprostřed něhož leží Rakousko." Ve svém dalším výkladu rozvinul papež teologii kříže v pěti důležitých tezích: Kříž znamená nasadit život za bratra, aby byl zachráněn spolu s tím vlastním. Kříž znamená: láska je silnější než nenávist a pomsta. Nasadit sám sebe znamená víc než pouhé požadování. Kříž znamená: láska nezná hranic, začni u nejbližšího a nezapomeň na vzdáleného. Kříž znamená: není ztroskotání bez naděje. Kříž znamená: Bůh je vždy větší než my lidé, život je silnější než smrt. A papež zakončil napomenutím: „Milí bratři a sestry! Modlete se, jako se modlili křesťané v tureckém ohrožení roku 1683! Modlete se za mír světa! Duchovní zápas o přežití v míru a svobodě vyžaduje stejné nasazení a hrdinství, stejnou obětavost a odolnost, jakou naši otcové tehdy zachránili Vídeň a Evropu."

Až se můj velikonoční dopis dostane do vašich rukou v Heimatblätter, budou už Velikonoce 1984 a svatý rok vykoupení bude končit. Chtěl bych proto zakončit několika otázkami, které jsou zároveň hřebíky svědomí. Jsou to prosté otázky faráře a duchovního pastýře, neboť mým posláním vůči krajanům je poslání duchovní péče. Dovolím si proto ve svých otázkách použít osobní oslovení „ty"!

Jaké místo měl kříž v tomto svatém roce kříže ve tvé zbožnosti, v tvé modlitbě, v tvém křesťanském příkladu života? Začínáš každý den, který ti Bůh daruje, a končíš každý den znamením kříže? Má kříž ve tvém bytě a ve tvém domě ještě čestné místo, kde se tam můžeš modlit sám nebo se svou rodinou? Křesťanský dům potřebuje kout s Božím obrázkem! Žehnáš svým dětem, malým i velkým, znamením kříže? Žehnáš ještě svůj dům znamením kříže, jak to dělávali tvoji rodiče na Tři krále nebo o Velikonocích při obvyklém žehnání domu? Jaký význam má dnes v duchovně proměněné době svátost pokání, jež čerpá svou moc odpouštět hříchy z obětní smrti Krista na kříži. Byla to přece mocná zbožnost, když otec klekal před matkou a matka před otcem, klekali i před dětmi a prosili o odpuštění, než šli k velikonoční zpovědi. Dokážeš si ještě zachovat věřící postoj, když tě postihne nemoc, bolest a utrpení, a říci: Přijímám to jako svůj vlastní kříž a chci ho nést spolu s Pánem, který nesl kříž, za mír a záchranu světa? Zdobí i v nové vlasti kříž hroby tvých zesnulých a dává tak najevo, že zde je pohřben křesťan, který očekává vzkříšení?

věta pokračuje na dalším listu ⟶