⟵ věta pokračuje z předchozího listu

A ještě jedna poslední otázka: Jsi ochoten zastávat se kříže i na veřejnosti tam, kde byl kříž odstraněn ze škol a soudních síní, nebo kde stojí jako památník na náměstích a na křižovatkách cest, často pomazaný a znesvěcený, anebo kde se mlčky přihlíží tomu, jak je v naší zemi či v zemích Evropy tiše nebo revolučně kříž vytlačován půlměsícem nebo kladivem a srpem? Nedejme se zahanbit svými spolubratry ve víře, kteří dnes v mnoha zemích trpí pronásledování kvůli své víře v kříž a pro své náboženské přesvědčení a přinášejí mnohé oběti.

Chtěl bych však skončit slovem díků svým krajanům, kteří v uplynulých desetiletích na mnoha místech vztyčili uprchlické kříže jako znamení své víry a jako znamení veškeré prožité nouze, a kteří je dnes často s velkými oběťmi obnovují, když utrpěly škodu vlivem počasí. Žijme a jednejme z víry: Stat Crux — dum volvitur Orbis! Kříž stojí, i když se zemský okrsek otřásá.

Přeji vám tedy i přes veškerý strach a nejistotu naší doby „Požehnané Velikonoce a radostné Aleluja!"

Prelát Dr. Karl Reiß Apoštolský protonotář

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Stesk na jaře

Pupeny praskly, jaro vešlo v svůj čas. Venku na poli tiše bzučí včelí hlas. Skřivani trylkují a už zpívá i špaček, a rozmary přírody jsou vskutku podivuhodné. Teď je tu jaro se vší svou nádherou a než se nadějeme, přes noc, léto vejde do svého panství. Není snad příroda na tomto světě nádherná? Člověk vnímá všechnu tu krásu a hned v příštím okamžiku se v myšlenkách, ponořen do vzpomínek, se steskem vrací domů. Pořád ještě myslí na to, jak to tenkrát bývalo, to přicházení a odcházení rok co rok. A ať tě stesk tíží sebevíc — tak, jak to tenkrát bývalo, už nikdy nebude!

Anni Zimowski, roz. Wawersich

věta pokračuje na dalším listu ⟶