Libanon

Z pronásledovaného pronásledovatelem – Begin rozbombardoval národ na útěk!

V Libanonu vládla válka, přepadení bylo předem připravené, šlo o nesmírně brutální postup Izraelců bez ohledu na civilní obyvatelstvo. Cíl: Palestinci měli být znovu jednou vyhnáni. Bezohledné násilí, zahynuly desetitisíce lidí, mezi nimi i Libanonci.

Pro nás sudetské Němce je to o to pobuřující, že jsme byli podobně „vyhnáni", takzvaně „odsunuti". Pro všechny Němce je těžké pochopit, že jsou to právě Izraelci – tedy Židé –, kterým bylo za druhé světové války způsobeno tak nekonečně velké utrpení. Přitom se nebere v úvahu, že lidská práva jsou nedělitelná a že palestinské muže a ženy s dětmi nelze roku 1982 hromadně zabíjet o nic méně, než se to dělo Židům v takzvané Třetí říši.

Beginovo bezohledné počínání v Libanonu nelze ničím omluvit. Chce vyřešit problém Palestinců po svém – vyhlazením národa proto, že si činí nárok na svou vlast. Tuto ničivou válku je třeba odsoudit právě kvůli její krutosti. Palestina byla v letech 1923 až 1971 britským mandátním územím. Spojené národy chovaly plán zřídit na tomto území židovský a arabský stát. V tehdejším území Palestinců žilo asi 600 000 Židů a 1,5 milionu Arabů. Se západní pomocí Židé prosadili založení státu. Arabská liga byla proti tomuto státu. V roce 1948 došlo poprvé v jeruzalémském předměstí Dajr Jásín k masakru, při němž bylo zavražděno 250 Arabů – téměř výhradně žen a dětí. Stále více Arabů prchalo před Izraelci ze svých obydlených oblastí. Podle arabské historiografie, a ojediněle i podle izraelských historiků, byli Palestinci vyháněni s nejbrutálnějším násilím, jejich vesnice srovnány se zemí a jejich úrodná pole zasypána pískem. Palestinci uprchli na Západní břeh Jordánu, tehdy patřící Jordánsku. V roce 1967 Izraelci připojili ke svému státu i toto území. Znovu následovala vlna útěku do různých arabských zemí, kde tito lidé tráví život natěsnaní v táborech. Tak tomu bylo i v Libanonu. Takto pronásledovaní Palestinci založili OOP (Organizaci pro osvobození Palestiny). Jejím cílem je znovuzískání ztracené vlasti.

Begin si s podporou velmoci Ameriky může dovolit vést tuto ničivou válku proti Arabům, a svět se znovu jen dívá. Bylo by na místě, aby se lidé tváří v tvář tomuto dění nedívali jen na naši minulost, ale konečně se vážně postavili proti vyhánění lidí z jejich odvěké vlasti a ukončili tuto ničivou válku.

Wenzl Peterlik

věta pokračuje na dalším listu ⟶

„Opuštěný" nebo „ztracený" domov

Stále častěji slýcháme a čteme o „opuštěném" nebo dokonce o „ztraceném domově". To je omyl! My jsme domov neztratili tak, jako temní chlapíci ztrácejí něco z děravých kapes – byl nám vzat, vyrván, uloupen! Byli jsme z něj vyhnáni, vystrčeni nebo odvezeni jako dobytek. Přitom krvácela nesčetná srdce z nejhlubších ran, přitom naše oči plakaly proudem nejtrpčích slz. Tak, a jen tak to bylo!

Proto platí neochvějně: tento vzácný statek jsme neztratili lehkomyslně, jako hazardéři prohrávají hru. Nesluší se proto ani mluvit o ztraceném domově, z něhož jsme byli vysídleni – byť i „hedvábnými rukavičkami".

Ne, ne! My jako vyhnanci nejsme žádní lehkomyslní hráči, kteří prohráli! Náš řádně spravovaný majetek se stal kořistí. To lze doložit tisícerým způsobem! Proto se máme zastávat jen svého uloupeného, nikoli ztraceného domova – tak velí staré dobré právo!

Otto Zerlik

věta pokračuje na dalším listu ⟶