Všem Pošicovanům díky!

Velkou radost bylo vidět na tvářích všech návštěvníků z vesničky Pošice (Poschitzau), kteří se na svatodušní setkání sudetských Němců v Norimberku sešli v hustém houfu na malém prostoru. Kdo by čekal, že se tam sejde tolik krajanů. Objímání a podávání rukou svědčilo o srdečnosti a pocitu sounáležitosti. Někteří Pošicovani se neviděli přes 36 let. Nebylo tedy divu, že padala otázka: „A kdo vlastně jsi?" Člověk se s léty prostě mění. Leckoho jsme si ještě pamatovali jako urostlého mládence a ji jako krasavici. Ale jakmile došlo k představení a překvapení odeznělo, poznání se hned dostavilo. Hned se člověku vybavil někdejší domov a chvilku se u něj v duchu zastavil. Na takových akcích se bohužel dají vést jen krátké rozhovory, protože člověka pořád vyrušují další přicházející krajané. No, já jsem si to pořádně užila, poznala jsem to ale až druhý den, kdy jsem už skoro neměla hlas. Sešlo se 25 krajanů z bývalé vesničky.

Vytvořili jsme pěknou hloučku a všichni jsme se drželi na jednom místečku. Mohli jsme si tak pěkně vesele „popošicovat". Leckdo měl s sebou fotky nepřítomné rodiny. Obdivovali jsme vnoučata a pravnoučata. Mnozí jsou už také v důchodu a někteří si pořídili vlastní domov. Asi to bylo všem jako mně – člověk se cítil zase jednou jako doma. Ještě dlouho mi tyto společné chvíle zůstanou v paměti. Svou radost teď upínám k příštímu roku, kdy se pro nás bude konat setkání rodáků v Kahlu, kam očekávám opravdu hodně z vás. Do Vídně, kde se má konat svatodušní setkání sudetských Němců, asi tolik krajanů nepojede. Tak se, milí Pošicovani, už teď připravujte na naše příští shledání.

Amalie Fechter, Kahl am Main

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Dvě rodačky z Rabensgrünu napsaly:

V čísle 167 vyšla zpráva o vesničce Rabensgrün. Protože jsem tam vyrostla, ráda bych si o ní trochu popovídala. Vachmistra Otta – míněn je náš krajan Otto Hofmann (pozn. red.) – jsem znala z domova dobře. Jsem Julie Richter, doma mi říkali Huaf Milla. Narodila jsem se v Neudeku, ale vyrostla jsem v Rabensgrünu. Tehdejším učitelem byl pan Kollert.

Nezapomenutelný pro mě zůstává čas, který jsem prožila v Rabensgrünu. Ráda si v duchu promítám letní časy. Přitom myslím na všechny dobré kamarádky, které mě provázely mládím. Byla to Steffl Anna, Saler Erna, Neudorfer Anna, Rosa Heinrich, Kilian Maria a mnoho dalších z rabensgrünské mládeže. Krásně bylo u „Drolln". Tam bylo útulno a člověk se cítil v bezpečí. Nejraději jsme chodívaly prostřední cestou, přičemž z našich hrdel zněly všechny známé lidové písně.

Zvlášť často mi přichází na mysl leßnitzská slavnost. Nikdy jsme ji nevynechaly. Tancovalo se celou noc a teprve když poslední muzikant sbalil nástroj, vydaly jsme se na cestu domů. Bylo už za bílého dne. Zbyl jen čas se převléknout a hurá do chléva, protože zvířata nečekala. Hlasité bučení dobytka člověka rychle probralo. Únavu jsme si tehdy nesměly dát znát, jinak by nám příští výlet a návrat v ranní hodinu rychle zatrhli.

Po krásném létě následoval podzim s mnoha pracemi na sklizni. Musely se sklidit brambory, byl čas na trhání „Duasch(n" a bylo třeba udělat spoustu další práce. Čas jen letěl a najednou byla zima. Naším velkým potěšením bylo sáňkování na velkých saních u „Drolln". Ujížděl s nimi celou vsí s příliš velkým nákladem. Teprve po dojezdu do cíle se zjistilo, že při té rychlé jízdě někteří cestou vypadli. Nikdy se ale nikdo nezranil. Bylo to krásné mládí.

Mým mužem byl Emil Richter, soused vachmistra Otta. Bohužel jsem si ho musela navždy odžít v roce 1966. Jsem tedy už 15 let vdovou. Nejednou bych mohla vstoupit do druhého svazku. Moje lpění na staré domovině a tamních někdejších zážitcích je ale příliš živé. Ta věrnost žádnou změnu nedovolí. Mým koníčkem je práce pro Sudetoněmecký krajanský spolek. Jsem vedoucí ženské skupiny a starám se o 80 žen. Ze 150 členů je to značný ženský přebytek. Každý rok se účastním 5 až 6 autobusových zájezdů. Také je třeba spoluorganizovat mnoho oslav, jako Den matek, posvícení, vánoční besídky. Tak se mi těžký úděl, který mi byl přisouzen, snáší lépe.

věta pokračuje na dalším listu ⟶