Dějiny c. k. hornického města Horní Slavkov (Schlaggenwald) a Schönfeld (7. pokračování)

Dějiny c. k. hornického města Horní Slavkov (Schlaggenwald) a Schönfeld

Historicky a topograficky zpracoval Vinzenz Pröckl, bývalý archivář v Chebu

(7. pokračování)

Znění druhé listiny:

My, Ferdinand, z Boží milosti atd. atd. atd., král český, se přiznáváme za sebe, své dědice a nástupce a veřejně tímto listem oznamujeme všem, že před námi předstoupili ctihodní naši věrní a milí N., purkmistr, rada a obec našeho hornického města Slavkov (Schlaggenwald), a poníženě nás prosili a žádali o milost a svobody. Na tuto jejich poníženou žádost jsme jim ze zvláštní milosti udělili a dali následující dary a milosti a činíme a dáváme jim je i tímto vědomě a z moci naší české královské plnosti za sebe, naše dědice a nástupce, jak následuje. A předně:

Co se týče dědictví, jež mezi nimi připadají, budiž zachováváno takto: zemře-li muž, mají dcery či dívky, které po něm zůstanou, mít na všech statcích, ať nemovitých či movitých, ať se jmenují jakkoli, stejné právo a stejný díl jako synové. A manželka neboli matka má obdržet stejný díl jako každé z jejích dětí, tak aby dělení proběhlo, jako by šlo o dalšího dědice. Vyjmuty jsou ženino svatební věno, závoj, upravené lože a prostřený stůl — ty má po matce přednostně obdržet dcera, pokud po ní zůstanou; podobně synové mají obdržet otcovu výzbroj a vše, co náleží k obraně. Statky, ať nemovité či movité, nemají tedy zůstat bez dědice; není-li dětí ani manžela či manželky, připadnou nejbližším příbuzným, mužské či ženské větve, a to vždy podle bližšího příbuzenství. Jsou-li dva nebo více stejně blízkých příbuzných a rada to tak uzná, mohou pozůstalost zemřelého převzít rovným dílem. Každá osoba, muž či žena, jež nemá vlastní tělesné dědice ani je po sobě nezanechá, má právo odkázat třetinu svého majetku špitálu, případně jinam podle své vůle; zbytek pak připadne a bude rozdělen mezi nejbližší příbuzenstvo, jak je uvedeno výše.

Dědicové či nabyvatelé statků zemřelého jsou však povinni z těchto statků zaplatit veškeré známé dluhy, jež po sobě zesnulý zanechal. Dědictví našich poddaných ze Slavkova nemá být nikdy posuzováno ani oceňováno přímo věřiteli, nýbrž vždy purkmistrem a radou tamtéž ve Slavkově, přičemž straně, jež se cítí poškozena, zůstává vyhrazeno odvolání k nám, popřípadě k tomu, koho tím pověříme. Zanechal-li však zemřelý více dluhů, než činí hodnota jeho statků, nejsou dědicové či příbuzní, převezmou-li majetek na základě řádného soupisu (inventáře), povinni zaplatit více, než kolik činí a dosahuje pozůstalost zemřelého, a nejsou povinni k tomu přidávat vlastní jmění. Pokud by se však do statků vetřeli sami bez inventáře, pak jsou zavázáni zaplatit všechny dluhy a nároky a za ně ručit.

Stejně tak budiž postupováno, zemře-li žena, jež po sobě nezanechá manžela ani mužské dědice. A přežije-li manžel manželku nebo naopak, aniž spolu zplodili manželské tělesné dědice či je po sobě zanechali, pak pozůstalý manžel či manželka nejsou povinni ničím vydávat příbuzenstvu zesnulého; naopak, jakmile manželé řádně vstoupí do manželství, stává se muž pánem majetku ženy a žena paní majetku muže. Zemře-li však muž nebo žena později znovu neprovdán/neženat a nezanechá-li tělesné dědice, budiž postupováno vůči příbuzenstvu, jak uvedeno výše. Pokud by však mezi oběma manžely byla uzavřena, sepsána a potvrzena podmíněná svatební smlouva, budiž postupováno podle toho, jak si v ní ujednali a schválili (avšak vždy tak, aby byly zaplaceny všechny známé dluhy, ať jich je málo či mnoho, jak uvedeno výše). Kde však žádná svatební smlouva učiněna ani sjednána nebyla, zůstane a bude vykonáváno podle výše uvedeného.