⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Do této debaty patří i vnitroněmecká situace, protože uprchlická vlna ze středního Německa je způsobena nuceným politickým systémem NDR.

Dnes už prý nestačí poskytovat vysídlencům a uprchlíkům pomoc. Zlo je třeba uchopit u kořene: státy odpovědné za uprchlické vlny a vyhánění musí být pranýřovány a postiženy sankcemi.

Pomoc Polsku by například měla být vázána na požadavek, aby tam Němci mohli žít jako vlastní národnostní skupina, respektive aby těm, kdo chtějí vycestovat, nebyly kladeny žádné další překážky.

Poslanec Bundestagu Helmut Sauer (Salzgitter), místopředseda Sdružení východních a středoněmeckých Němců (Ost- und Mitteldeutsche) při CDU/CSU, u příležitosti „Dne domoviny 1981" vyzval obyvatelstvo, aby přijalo celé Německo ve všech jeho částech jako dědictví a úkol. Na ústředních shromážděních Svazu vysídlenců a přidružených východoněmeckých krajanských sdružení v Bad Lauterbergu, Gifhornu, Peine a Alfeldu tento unijní politik zastával názor, že historické, kulturní a duchovní dědictví celého Německa nemůže odstranit žádná bezprávná hranice, politické rozdělení, ani komunistická propaganda.

Ministerský předseda Šlesvicka-Holštýnska Stoltenberg uvítal, že „to domovské" v poslední době znovu získalo „společenskou prestiž". Zdravému historickému vědomí, stejně jako „vázanosti na domov a vlast" v rozděleném státě, prý připadá zvlášť velký význam. Místopředseda Bundestagu Windelen (CDU) označil právní osud německých východních území za nadále otevřený. Němci prý nejsou ochotni upustit od cíle znovusjednocení jen proto, že se nyní jeví jako utopický.

(GNK)

Podzim

Zas víří zvadlé listí, vítr je nese, kdo ví kam, šedé a prachem cest ojíněné, šustí to dole v příkopě.

Zas je hnízdo už prázdné, vlaštovka nepřiletí zpět, dávno odtáhla k modrému moři za sluncem, jež ji vábí dál.

Zas v jedné noci umírá poslední růže léta, studenou rukou zlehounka láme se i ocún podzimní.

Zas se valí bílé cáry mlhy před černým okrajem lesa a obloha spěchá, obtěžkaná, vysoko plná mraků nad krajem.

Zas stoupají kadeřavé praporce kouře z bramborového pole, ale brzy už ulehne ticho zimomřivě na unavený svět.

Zas se plíží myslí dny plné loučení, jinak rok jen letí pryč, podzim se však musí vytrpět.

Hermine Walter, roz. Palm

věta pokračuje na dalším listu ⟶