Milí Poschitzauané!

Setkání krajanů u příležitosti 25. výročí patronátu hornického města Auerbach nad naším děkanským městem Horní Slavkov (Schlaggenwald) pro mě bylo velkým zážitkem. Bohužel jsem postrádala mnoho krajanů z Poschitzau. Zvlášť ti, kdo bydlí v bezprostřední blízkosti Auerbachu, se tohoto setkání nezúčastnili. Je bolestné zjistit, že krajané přijíždějí na setkání až z Kanady, Francie, NDR a jiných vzdálených zemí, zatímco KRAJANÉ z bezprostředního okolí si tuto příležitost k podání ruky a výměně myšlenek nenajdou za to stojící. Kam se poděl váš cit k domovu? Přivítat jsme mohli velký počet lidí z Gfell, Rabensgrünu a Lessnitz. Poschitzauané ale chyběli, a právě na ně jsme se těšili nejvíc. Kdo ví, zda se ještě někdy naskytne příležitost zúčastnit se podobné akce, jakou uspořádal Auerbach, nebo zda se taková akce ještě někdy podaří zorganizovat. Přátelské povídání v užším kruhu nás Poschitzauanů by mohlo dát mnohý podnět a povzbuzení do nadcházejícího podzimu a následující zimy a nechat na chvíli zapomenout na mnohé starosti. Přivítat jsme mohli i mnoho spolužaček a spolužáků a měli jsme radost z toho velkého podávání rukou. Měla jsem pocit, že jsem zase jednou byla doma.

Ozve-li se ještě jednou výzva k setkání, prosím, zúčastněte se ho. Kdo má v sobě aspoň kousek citu k domovu, měl by to při takových příležitostech dokázat. Já jsem se svým rodným místem Poschitzau stále velmi spjatá a odloučení od něj a od jeho obyvatel mi vždy leží na srdci.

Vaše Amalie Fechter, roz. Frech

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Den domoviny 1981

Americký ministr zahraničí děkuje německým vysídlencům

Americký ministr zahraničí Alexander Haig v telegramu předsedovi Svazu vysídlenců (Bund der Vertriebenen) Herbertu Czajovi u příležitosti Dne domoviny ocenil „angažovanost vysídlenců pro západní alianci a pro svobodu Evropy". Haig zároveň vyjádřil politování nad tím, že se nemůže zúčastnit berlínské slavnosti ke Dni domoviny.

Na závěrečném shromáždění Czaja poděkoval Haigovi a americkému lidu „za přihlášení se ke svobodnému Berlínu, k lidským právům, ke svobodě pohybu a k odpovědnosti za Německo jako celek, jak vyplývá z Německé smlouvy (Deutschlandvertrag)". Zároveň vyslovil naději, že Německá smlouva, kterou východní smlouvy nechaly „nedotčenou", se opět dostane více do popředí. Czaja v této souvislosti zdůraznil, že ani východní smlouvy se neodchýlily od toho, že „celá německá otázka" zůstává i nadále otevřená.

Zemský předseda Svazu vysídlenců, poslanec Bundestagu Dr. Fritz Wittmann, na shromáždění ke Dni domoviny požadoval, aby se německou otázkou vysídlenců zabývalo i Valné shromáždění OSN. Na německý návrh se 36. Valné shromáždění OSN bude letos na podzim zabývat bodem programu „Mezinárodní spolupráce při předcházení novým uprchlickým vlnám". Tuto debatu si vyžádala zátěž, kterou pro mnohé přijímající země představují uprchlíci. V současnosti je vysídleno nebo na útěku dvanáct milionů lidí, téměř výhradně z komunistických zemí. OSN prý poprvé uznala, že tito uprchlíci a vysídlenci mají právo vrátit se do své domoviny.

Pokud se v debatě o dnešní uprchlické a vysídlenecké bídě jako příčiny probírají deportace, vyhánění jednotlivých skupin obyvatelstva násilím nebo hrozbou násilí, odnětí hospodářské a sociální existenční základny, diskriminace jednotlivých skupin obyvatelstva na základě rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti ke zvláštním sociálním skupinám a kvůli politickým názorům, pak to prý platí i pro situaci Němců, kteří museli prchat od roku 1944, respektive jsou vysídlováni dodnes. Především pozdní vysídlenci (Spätaussiedler) opouštějí svou rodnou domovinu proto, že už nemohou žít jako Němci mezi Němci a že je zejména ohrožena jejich kulturní existence: nesmějí prý ani mezi sebou používat německý jazyk.

věta pokračuje na dalším listu ⟶