Horní Slavkov – Schlaggenwald
Tak dnes o naší domovině píší Češi:
Staré hornické město Horní Slavkov (Schlaggenwald) leží v protáhlém údolí 624,3 m nad mořem. Údolí je na západní straně otevřené, jeho východní stranu lemují vyvýšeniny (kopce), které byly v minulosti středem hornické činnosti.
Mezi českými a německými historiky se v minulosti dlouho vedl spor o vznik města. Tvrdilo se, že prvními zdejšími obyvateli byli Němci a po nich snad Keltové. V okolí Horního Slavkova se však dosud nenašly žádné stopy dávných sídlišť Germánů nebo Keltů, zato v okolí Lokte byly nalezeny stopy staroslovanského osídlení.
Prvním dokladem toho, že území Horního Slavkova osídlili Slované, kteří zde těžili a rýžovali cínovou rudu, je zpráva arabského kupce Ibrahima Ibn Jákuba, který v 10. století přinesl věrohodné svědectví o vývozu českého cínu na evropské trhy. Nepochybně šlo o cín z krajiny mezi Krásnem a Horním Slavkovem. Ve své zprávě dále praví: Slované jedí maso krav a hus, což jim chutná.
Náš přední historik František Palacký dokládá, že území našeho města bylo v 8.–9. století osídleno českými kmeny, tzv. Sedlčany, kteří se usadili v kraji kolem Ohře. Jejich střediskem se stal hrad Sedlec (Zettlitz) u Karlových Varů. Někdy kolem 12. století hrad Sedlec zpustl a místo něho, ale ve mnohem výhodnější poloze, chráněné ze všech stran zákrutami Ohře – která zde vymlela říční koryto ve tvaru lidského lokte –, vystavěli podle pravidel středověkého stavitelství kamenný hrad, jemuž náhoda přírody sama dala jméno.
Ve 12. století založil mocný rod Hrabišiců z Ostrova hrad Bečov (Petschau) a stal se vlastníkem tamního panství, které se táhlo od Mariánských Lázní až po Slavkov (Schlackenwerth) u Karlových Varů. Od roku 1180 do roku 1253 zaujímal tento rod přední místo v úřednických kruzích v Čechách. Hrabišicové se na svých majetcích věnovali dolování a hledání rud. Proto měli ve svém znaku zkřížená kladiva a sedmizubé hrábě uprostřed. Hrábě byly znamením hledání – hrnulo se jimi voda, která splavovala nečistoty.
Prvním významným mužem tohoto rodu byl Slavek (Slavkov), který uprostřed lesů založil hrad, jenž po něm dostal jméno. Protože byl tento rod již silně poněmčen, vznikl název Slavkenwald, později Schlaggenwald. Zeměpisné označení Schlaggenwald vzniklo později jako úřední pojmenování.
Horni Slavkov – Schlaggenwald
So schreiben die Tschechen heute über unsere Heimat:
Die alte Bergmannstadt Schlaggenwald liegt in einem langgestreckten Tal 624,3 m über dem Meeresspiegel. Das Tal ist auf seiner westlichen Seite offen und seine Ostseite wird von Erhöhungen (Hügeln) umrahmt, die in vergangenen Zeiten der Mittelpunkt der Bergwerkarbeiten war.
Zwischen tschechischen und deutschen Historikern gab es in der Vergangenheit viel Streit über die Entstehung der Stadt. Es wurde behauptet, die ersten Bewohner seien hier die Deutschen gewesen und nach ihnen vielleicht die Kelten. In der Umgebung von Schlaggenwald wurden jedoch bisnun keine Spuren von altertümlichen Siedlungen der Germanen oder Kelten gefunden, aber in der Umgebung von Elbogen wurden Spuren von altslawischen Siedlungen gefunden.
Der erste Tatbestand, daß das Schlaggenwalder Gebiet von Slawen besiedelt war, welche hier Zinnerz gefördert und gewaschen haben, beweist der arabische Kaufmann Ibrahim Ibn Jakob, der im 10. Jahrhundert einen glaubwürdigen Bericht über die Ausfuhr von tschechischen Zinn auf die europäische Märkte gebracht hat. Es war zweifellos aus dem Schönfelder-Schlaggenwalder Gebiet. In seinem weiteren Bericht sagt er: Die Slawen essen das Fleisch von Kühen und Gänsen, was ihnen zusagt.
Unser führender Historiker František Palacký beweist, daß die Gebiete unserer Stadt im 8. — 9. Jahrhundert von tschechischen Stämmen, den sogenannten (Sedlcané) besiedelt waren, welche sich in der Gegend um die Eger angesiedelt. Ihr Mittelpunkt wurde die Burg Sedlec (Zettlitz) bei Karlsbad. Irgendwann um das 12. Jahrhundert verfiel die Burg Sedlec und statt dessen, aber in viel vorteilhafterer Lage, geschützt von allen Seiten von den Windungen der Eger — die hier ein Flußbett in Form eines menschlichen Ellenbogens ausgewühlt hat, erbauten sie laut den Regeln der mittelalterlichen Baukunst eine steinerne Burg, der der Zufall der Natur selbst den Namen gab.
In der Zeit des 12. Jahrhunderts gründete das mächtige Geschlecht Hrabischitz von Osek die Burg Bečov (Petschau) und wurden Eigentümer dieser Herrschaft, die sich von Marienbad bis Schlackenwerth hinzog. Vom Jahre 1180 — 1253 hat dieses Geschlecht die erste Stelle im Beamtenbereich in Böhmen eingenommen. Das Geschlecht Hrabischitz hat sich auf seinen Besitzungen mit Graben und Schürfen von Erzen befaßt. Darum hatte es in seinem Stadtwappen die gekreuzten Hammer und 7-zahnigen Rechen in der Mitte. Der Rechen war das Abzeichen Graben. Es wellte sich Wasser, das die Unreinheiten abschwemmte.
Der erste hervorragende Mann dieses Geschlechtes war Slavkov (Schlaggenwald), der inmitten der Wälder eine Burg gründete, die nach ihm den Namen erhielt. Weil dieses Geschlecht schon sehr germanisiert war, entstand der Namen Slavkenwald,
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Můj Kaiserwald
Ó Kaiserwalde (Slavkovský les), můj Slavkovský lese, musím na tebe často myslet, že jsem od tebe musel odejít pryč – to mě bolí ještě dnes.
Byl jsi les, to se musí uznat, les, jakému se žádný hned nevyrovná. A ať jsem byl kdekoli jinde, takový jako ty nikde nebyl.
Tam bouří potoky z hor do údolí a dobytek se pase na stráni – jak krásně je vidět ležet vesnice tam na druhé straně.
Jen jedinkrát bych si ještě přál jít po těch cestičkách jako kdysi a podívat se, zda u našeho domu ještě kvetou bezové keře.
A když zavane přes hranici východní vítr, často ve snu naslouchám – tam je slyšet, to mi můžete věřit, jak tam šumí stromy.
Mně je z toho někdy tak těžko, že bych se skoro rozplakal – ó Slavkovský lese, můj Slavkovský lese, a to všechno jen kvůli tobě.
Pö.
Ma Kaisawold
O Kaisawold, ma Kaisawold,
Ich mou oft ua Dich denkn,
Daß ich va Dia ho Fuatgeüh meün,
Dös tout me hei(n)t nu kränkn.
Du woast a Wold, dös mou ma sogn,
A Wold weü niat glei uina.
U wou e a scho gwesn bin,
Ja' sua weü Du is koina.
Dou brausn Bach van Berch ins Tol
U's Veüch grost af da Leitn —
Weü schöi siaht ma deü Dürfa liegn
Drüm af da onan Seitn.
A ui(n)zechs Mal möcht ich bloß nu
Deü Wegla geüh weü freüa,
U schaua ob ba unan Haus
Deü Hulastaun nu bleüa.
U waht da Ostwi(n)d üwa Grenz
Tou e in Tram oft lauschn —
Dau höiat ma, dös könnts ma gla(b)m,
Weü drüm döi Baima rauschn.
Mia touts holt ma(n)chmal sua vül ant,
Ich kannt oft scheüa greina —
O Kaisawold, ma Kaisawold
U als no wecha Deina.
O. Pö.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.