⟵ věta pokračuje z předchozího listu
[obr] Naše vyhnání z domova
Pořadí, v jakém se lidé postupně vystěhovávali, bylo pevně dané: nejprve cizí, tedy Slezané; poté politicky nepohodlní - členové strany, vězni z hradu (Burg) a jejich příbuzní při dobrovolném přihlášení, staří lidé, ženy s dětmi, které nepracovaly produktivně, a živnostníci. Nejdéle si nechávali odborné dělníky.
Nikoho už to tedy nemohlo zaskočit a stanovené 3-4 dny pak stačily na to, abychom ve spěchu nezabalili nedůležité věci a nezapomněli na to nutné.
Velké starosti dělalo, kam uložit vysvědčení, doklady, listiny a různé papíry jako důkazy, i drobné osobní vzpomínky a upomínkové předměty, aby při otevření hned nepadly do rukou horlivým komisařům. Při předvolání k vystěhování platily přísné předpisy o tom, co si smíme vzít s sebou a co muselo být „zestátněno" a zůstat v zemi.
Při pomyšlení na budoucnost všechny nejvíc trápila obava z blížící se zimy, proto se kladl velký důraz na štípání a řezání dřeva, aby bylo zajištěno otop (Gebrenn). Kladivo a kleště na zatloukání beden měl každý v příručním zavazadle vedle svačiny na cestu. Protože jsme toho k jídlu moc s sebou neměli a to málo stejně dlouho nevydrželo, s tímhle jsme si moc starostí nedělali. Jeden takový případ tu ale byl - i to málo mu ještě vzali. Lorenz Seff dodnes vážně vypráví, že jeden Slavkovan měl v batohu pár sklenic zavařeného masa, které mu sebral nějaký Čech - ten mu později dopisem sdělil, že ta chutná pečeně byla z jeho psa, kterého jim nechtěl přenechat živého.
V menším rozsahu pro obživu bylo povoleno vzít šicí stroj, obuvnický stroj, panu Wohlrabovi také tahací harmoniku a panu Dillingovi v těžké bedničce jeho kamenické nářadí.
Konečně! Písemné výzvě z radnice byli postižení víc ulehčeni než zděšeni; dlouhá cesta těch beden začala: z bytu na chodbu, pak na ručních vozících, kolečkách, trakařích (Hudl) a povozech. Ti, kdo zůstávali - paní Blaß a paní Scheck - prokázali domu a sousedství poslední službu.
obr] Unsere Vertreibung aus der Heimat
Die Reihenfolge, wer nacheinander ausgesiedelt wird, lag fest: Zuerst die Fremden, das waren die Schlesier; danach politisch Unliebsame — Parteimitglieder, Häftlinge von der Burg und deren Angehörige bei freiwilliger Meldung, alte Leute — Frauen mit Kindern, die nicht produktiv arbeiteten und Selbständige. Am längsten hielt man die Facharbeiter zurück.
Da war also niemand mehr zu überraschen und die vorgegebenen 3 — 4 Tage reichten dann, um nicht überstürzt unwichtige Dinge einzupacken und das Notwendige zu vergessen.
Viel Kopfzerbrechen forderte es Zeugnisse, Dokumente, Urkunden und vielerlei Papiere als Beweisstücke, kleine persönliche Erinnerungen und Andenken unterzubringen, daß sie beim Öffnen nicht gleich den dienstbeflissenen Kommissaren in die Hände fielen. Es gab bei der Einladung zur Aussiedlung strenge Vorschriften darüber, was mitgenommen werden durfte und was „verstaatlicht" im Lande bleiben mußte.
Bei dem Gedanken an die Zukunft bewegte alle am stärksten die Angst vor dem kommenden Winter, deshalb wurde auf Holzpacken und Sägen, um das Gebrenn (Hausbrand) zu sichern, großer Wert gelegt. Hammer und Zange zum Zunageln der Kisten steckten im Handgepäck neben der Marschverpflegung. Da wir nicht viel Eßbares zum Mitnehmen hatten, und das wenige doch nicht weit reichte, gab es damit nicht viel Kummer. Einer war dabei, den nahmen sie auch davon noch weg. Der Lorenz Seff erzählt heute noch allen Ernstes darüber, ein Schlaggenwalder hätte einige Gläser eingerextes Fleisch im Rucksack gehabt, die ihm ein Tscheche abgenommen hatte, der er dann später einmal brieflich wissen ließ, daß dieser schmackhafte Braten von seinem Hund gewesen sei, den er ihnen nicht lebend überlassen wollte.
Im kleineren Umfang für den Lebensunterhalt wurde eine Nähmaschine, eine Schustermaschine, für Herrn Wohlrab auch die Ziehharmonika und für Herrn Dilling in einem schweren Kistchen sein Steinmetzwerkzeug genehmigt.
Endlich! Über die schriftliche Aufforderung vom Rathaus waren die Betroffenen mehr erleichtert als bestürzt; der lange Weg dieser Kisten begann: Aus der Wohnung in den Hausgang, danach auf Handwagen, Schubkarren, Hudl und Fuhrwerk. Die Zurückbleibenden, die Blaß und die Scheck leisteten dem Haus und der Nachbarschaft ihren letzten Dienst.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.