POZDNÍ PODZIM
Déšť listí padá k zemi níž, podzimní vítr si s ním hraje. Čas za časem ti mizí, mizí, až jednou kolem ticho nastane.
Pryč je léta květů rej, kolo se však stále otáčí znova. Poslední růže hlavu sklání v kraj, v zemi odpočívá nové osení, nová setba.
Příroda se chystá ke spánku, bílý šat ji brzy přikryje, až znovu zavane teplý vánek, slunce ji zas probudí a ožije.
FRIEDA ERLER
SPÄTHERBST
Ein Blätterregen fällt zur Erde nieder,
der Herbstwind treibt damit sein Spiel.
Zeit um Zeit zieht an Dir vorüber,
doch einmal wird es um Dich still.
Vorbei des Sommers Blütenreigen,
immer wieder dreht sich das Rad.
Die letzten Rosen ihre Köpfe neigen,
in der Erde ruht die neue Saat.
Die Natur, sie will jetzt schlafen gehn,
ein weißes Tuch sie bald bedeckt,
wenn wieder warme Lüfte wehn,
die Sonne, die sie dann weckt.
FRIEDA ERLER
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.