⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Heiner i Marerl samozřejmě řvali, zvlášť když jim hodná sousedka strhávala z těla mokré šaty, aby je pověsila k usušení přes tyč u kamen. Potom zabalila drobná, roztřesená tělíčka do teplých přikrývek a posadila je na lavici vedle kamen. Velkým hrnečkem horkého mléka oba ubožátka uklidnila.
Ale když má drahá babička unavená a plná starostí přišla domů ze Slavkova a uviděla své děti tak podezřele sedět na lavici u kamen, hned tušila, co se muselo stát, a byla tak vyděšená, že i ona, dřív než se stačila vzpamatovat, dala Heinerovi jednu „Trumm Watschn". Ten ovšem už vůbec nechápal svět, protože byl přesvědčen, že má čisté svědomí – vždyť sestřičku nikdy a nikde nepustil z ruky.
Ale láska k říčce jeho domova se stávala jen hlubší, takže později trávil každou volnou chvíli jen sezením u břehu a brzy se naučil chytat hladká, štíhlá rybí těla holýma rukama.
Za mého dětství měl pak můj otec revír na Teplé u Einsiedelu, kam ho to táhlo každý víkend.
Krátce před svou smrtí – zemřel v osmdesáti dvou letech v Bavorsku – vytáhl ještě jednou obřího štiku z Altmühle. Silná ryba by starého rybáře div nestáhla za sebou do vody, ale nakonec přece jen byla přemožena.
Hermine Walter, roz. Palm
[obr] V „Seifertsgrünu" dnes – vpravo Hahnhaus, vlevo Kürschnerova chaloupka. Údolí za viaduktem je dnes zcela zasypané.
bis über den Bauch schlugen, und es in seiner Urangst so laut schrie, daß die Nachbarin zu Tode erschrocken aus dem Haus gestürzt kam und ahnungsvoll zum Ufer lief. Ohne Zögern holte sie die Kinder aus dem Wasser, wobei sie nicht vergaß, am sicheren Land dem Buben gleich eine "Trumm Watschn" — wie man im Egerland sagte — zu geben.
Natürlich brüllten der Heiner und das Marerl, besonders als die gute Moum ihnen die nassen Kleider vom Leibe riß, um diese zum Trocknen über die Ofenstange zu hängen. Nachher hüllte sie die kleinen, zitternden Körper in wärmende Decken und setzte sie auf die Bank neben dem Herd. Mit einem großen Tüpperl heißer Milch beruhigte sie die beiden Hascherln.
Aber als meine liebe Großmutter abgejagt und voller Sorge von Schlaggenwald heim kam und ihre Kinder so verräterisch auf der Ofenbank sitzen sah, ahnte sie sofort, was geschehen sein mochte, und sie war so erschrocken, daß auch sie, ehe sie sich besinnen konnte, dem Heiner eine "Trumm Watschn" gab. Der jedoch verstand Gott und die Welt nicht mehr, da er ein reines Gewissen zu haben glaubte, denn er hatte sein Schwesterchen nie und nirgends von der Hand gelassen.
Aber die Liebe zu dem Flüßchen seiner Heimat wurde immer inniger, so daß er später in jeder freien Minute nur noch am Uferrand saß und bald verstand, die glatten, schlanken Fischleiber mit der bloßen Hand zu fangen.
Zu meiner Kinderzeit hatte mein Vater dann ein Fischwasser an der Tepl bei Einsiedel, wohin es ihn an jedem Wochenende zog.
Kurz vor seinem Tode, er starb zweiundachtzigjährig in Bayern, holte er noch einmal einen Riesenhecht aus der Altmühl. Der starke Fisch hätte den greisen Angler beinahe zu sich in das Wasser gezogen, aber er wurde letzten Endes doch besiegt.
Hermine Walter, geb. Palm
[obr] In der „Seifertsgrün" heute — rechts Hahnhaus, links Kürschner Dörfl. Das Tal hinter dem Viadukt ist heute vollkommen zugeschüttet.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.