⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Dnes se chce – patrně se věří, že to jinak nejde – dětem otevřít vzdělání: vidění a slyšení, myšlení a uvažování, dívání a pozorování na jakési „ulici Sezamové". Přitom je drtí záplava dojmů, tempo měnících se obrazů je mate. Své zkušenosti získávají z druhé ruky a jejich zážitky zůstávají na povrchu. V těchto televizních kurzech se učí dokonale fungovat a duševně chřadnou; a protože jsou už syté, nedá se je už nakrmit. Promlouvají na ně nereálné zvířecí a monstrózní postavy, kontakt se skutečností mizí a přestává se shodovat s jazykem. A tak jsou dveře otevřené i pro ty nejzmatenější myšlenky, které hlásají ti, kdo o skutečnosti vědí nejméně.

Naše soužití začíná selhávat; nejdřív jsou ohroženy děti, pak rodiny, potom naše „pokrokově-humánní společnost", národ.

My však to všechno přijímáme bez odporu a málo se ptáme po příčinách: potřebujeme domov v myšlení.

20. ledna 1977 H. Jakob

[obr] Náměstí v Horním Slavkově (Schlaggenwald) dnes

věta pokračuje na dalším listu ⟶