Vlastivěda politického okresu Falknov z roku 1898 (pokračování) — Hugo Prasse, Mühlacker

Cech

Politická obec Höfen, farní a poštovní úřad Elbogen . . .

Pod městem Horní Slavkov (Schlaggenwald) se svahy pohoří přibližují velmi blízko ke břehům potoka Fluthbach, podél něhož vede zemská silnice z Lokte (Elbogen) do Krásna (Schönfeld). V severní polovině tohoto údolí leží po obou stranách potoka a silnice domy, z nichž 46 tvoří osadu Cech. Podle toho se romantickému údolí říká Cechovské údolí (Zechthal).

K obecní osadě patří hostinec Hans-Heiling na Ohři, hájovna Haider a Stemmeißlhof, ležící 1 km východně od Lokte.

V obci žije 301 obyvatel, kteří se hlásí ke katolickému náboženství. Většina si vydělává na živobytí v nedalekých porcelánkách v Horním Slavkově a v Lokti. Nejeden zdejší obyvatel s velkou námahou dobývá z půdy na velmi strmých svazích brambory a trochu obilí. Voda potoka Fluthbach pohání pily na prkna a stroje na řezání šindelů. Malá část obyvatel se věnuje různým řemeslům, jaká se vyskytují všude.

Cech má dvoutřídní obecnou školu, kterou v současnosti navštěvuje více než 80 dětí. Dříve byla obec přiškolena do Lokte, roku 1820 byla ves obdařena putovní školou, jejíž zánik roku 1875 zpečetila stavba školní budovy.

Založení osady lze, jak už napovídá samotný název „Cech" (Zech), dát do souvislosti s doly, které kdysi v okolí obce existovaly. Lidové podání dodnes nazývá jeden úsek údolního dna „Cínový příkop" (Zinngraben), což vede k domněnce, že se zde kdysi v blízkosti dolovala cínová ruda.

Pošicov

politická obec, stejnojmenná, farní a poštovní úřad Horní Slavkov (Schlaggenwald),

leží na západním svahu horského hřbetu, který se táhne mezi Cechovským a Teplským údolím severním směrem až k řece Ohři a jehož nejvyšším bodem je Bukovina (Buchenhöhe, 732 m). Ta poskytuje pozoruhodný kruhový i dálkový výhled. Z geologického hlediska se zde nachází styčná zóna mezi čedičem a žulou, přičemž čedič se vyskytuje ve sloupcovité formě i jako čedičový tuf (basaltové bomby). Žula se používá jako surovina pro výrobu skla, čedič jako silniční štěrk. Pošicov má 66 čísel popisných, z nichž ovšem 15 leží v blízkém Cechovském údolí a nese název „Pošicovský Cech". Poslední sčítání lidu vykázalo 460 obyvatel hlásících se ke katolickému náboženství. Dříve Pošicov patřil k obci Gfell, roku 1877 se od ní odtrhl a se současným přičleněním osady Cihelny (Ziegelhütten) se osamostatnil. Obyvatelé jsou zčásti zemědělci, zčásti tovární dělníci, z nichž většina pracuje ve čtvrt hodiny vzdálené porcelánce firmy Haas & Czjžek.

Obec má kapli a jednotřídní školu. Před rokem 1854 neměl Pošicov vlastní školní budovu. Vyučovalo se postupně v jednotlivých domech, a to tak, že v selských staveních se vyučovalo vždy šest dní, v ostatních domech tři dny. Roku 1854 obec získala jednopatrovou budovu, která byla využívána pro školní účely. Avšak stále rostoucí počet školních dětí (v současnosti v průměru přes 80) a další okolnosti si vynutily naléhavou potřebu nové stavby. Od roku 1893 má tedy Pošicov nově postavenou školní budovu.

Roku 1883 zde byl založen Dobrovolný hasičský sbor.

Cihelny,

politická obec Pošicov, farní a poštovní úřad Donawitz,

se 14 čísly popisnými a 130 obyvateli leží v půvabném Teplském údolí a má krásnou, zámečku podobně stavěnou vilu továrníka pana Fischera v Birkenhammeru. Obyvatelé jsou zemědělci a tovární dělníci.

Cihelny měly dosud zimní exposituru; v letních měsících navštěvovaly děti školu v Donawitzu. Tato zimní expozitura byla roku 1895 zrušena a přeměněna na stálou exposituru školy v Donawitzu.