o vesnici doma v Císařském lese, o hloupých i chytrých lidech, o Horním Slavkově (Schlaggenwald), o tamním kraji a o starých časech.

A když si jednou sbalím kufřík a jedu do Spessartu za ní, teta hned, jak mě uvidí, řekne: „No podívejme, kdo to je, chlapče!"

To dětství v Císařském lese bylo tak nádherné; člověk si často říká, když je pryč, že by nemělo uplynout.

Ale čas se nedá vrátit zpátky, na to už je dávno pozdě, zůstává jen vzpomínka, protože svět se točí dál.

Walter Rinkes (zvaný Riesnwalter), dříve Leßnitz č. 2, dnes: 8430 Neumarkt/Opf., Karl-Speier-Straße 27

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Ze školní kroniky Havraní

Poutavý výňatek z obecní kroniky Havraní (Rabensgrün) v HB 146 mě láká k tomu, abych přinesl několik zpráv ze školní kroniky Havraní, kterou byl povinen vést každý řídící učitel:

Školní budova byla postavena v letech 1864/65, ale místo pomocného učitele bylo zřízeno už o 23 let dříve, tedy v roce 1842. Ba dokonce už mnoho desetiletí předtím, tedy po celé 19. století a už i v 18. století, se v Havraní vyučovalo u někoho, kdo byl „znalý čtení, psaní a počítání". Protože školní děti musely doma hodně pomáhat v zemědělství, šlo většinou jen o „zimní školu", která začínala v listopadu a končila už koncem března, protože v té době se ve 680–700 metrů vysoko položeném Havraní teprve začínalo s polními pracemi. Delší doba vyučování byla pak úředně předepsána se zřízením místa pomocného učitele (1842). Stálá školní místnost nebyla k dispozici, takže se před postavením školní budovy (1865) vyučovalo střídavě v prostorných selských a hostinských jizbách. Střídání probíhalo podle předem stanoveného rozvrhu. Bývalo tam často dost veselo, zejména když některý z tehdejších uličníků důkladně cukl za ocas domácí kočku nebo pejska a jejich kvílení vyvolalo u přítomných školních dětí smích – ale ne u učitele, jehož líska pak musela znovu zjednat pořádek.

Protože si Havránští až do zřízení úředního učitelského místa v roce 1842 vydržovali učitele sami, museli se přirozeně starat i o jeho obživu, což se dělo přidělováním naturálií, otopu a jistého peněžitého obnosu. Se zřízením místa pomocného učitele v roce 1842 přešlo vyplácení učitele na úřad. (Z jistých darů obyvatelstva – zabijačkových hodů – se však učitel mohl těšit i nadále.)

O stavbě školy kronika uvádí následující: Jako stavební místo si obecní radní vybrali to nejhorší v celé vesnici, totiž velmi svažitý pozemek pod kapličkou, vlhký terén, na kterém nikdo jiný stavět nechtěl. Protože se dolní část vesnice svažuje také ze severu na jih, leží stavební místo v povodí, které se pro stavební pozemek jeví jako zcela nevhodné. Přesto stavba školy v roce 1864 začala. Spodní polovina byla vyzděna z tlustých kamenných zdí. Přes zimu se ve stavbě přerušilo. V té době se spodní místnosti naplnily vodou, k velké radosti školní mládeže, která si tam užívala zimních radovánek klouzáním po zrcadlově hladkém ledu. Těsně vedle školní budovy totiž vedla do údolí středně silná podzemní vodní žíla, jež tyto místnosti „napájela".

Po dokončení školní budovy v listopadu 1865, kdy byla cihlami vyzděna jen její horní polovina, se brzy ukázaly i „hříchy" obecních otců: Ve zdech, zejména ve západní štítové zdi, stoupala vlhkost vlivem vzlínání (kapilarity) přes 3 metry vzhůru a zůstala tam dodnes, přestože se obec opakovaně snažila této nesnázi odpomoci. Svažitost terénu dokládá okolnost, že

[obr] Vzpomínky na milé tváře z Horního Slavkova (Schlaggenwald) 1. řada: 1. Putz Anton, 2. ? 2. řada: 1. ? 2. ? 3. Reif Oskar, 4. ? 5. Neidhart Max, 6. Josef Prößl, 7. Völkl Rud. 3. řada: 1. Roßmeißl ?, 2. ?, 3. Neidhart (hajný), 4. Dietrich (hostinský), 5. ?, 6. ? 3. řada: 7. Spachmann Franz

věta pokračuje na dalším listu ⟶