Později vyšel Heinrich sice úplně suchý a s pěkně učesanou pěšinkou, ale v pracovních šatech, spolu s babičkou ze dveří. O tom malérku se už nemluvilo. – Ostatně smůla toho obleku se zapínacími kalhotami tím neskončila, neboť na Boží hod velikonoční utrpěl strašlivý trojúhelníkový trhák, když se s ním bratr zachytil o rezavý hřebík. A tak se z pěkného svátečního obleku velmi brzy stal obyčejný školní oblek.

Hermine Walter, roz. Palm

věta pokračuje na dalším listu ⟶

V Císařském lese jsem byl doma, tam bylo tak nádherně, tam bych dnes rád, kdyby to šlo, ještě jednou šel bosý.

Vesnička je maličká a útulná, tam jsem přišel na svět; na Riesenhofu, poblíž kopečku, tam začal můj život.

Ještě dnes vidím tu starou světnici, s kamny v koutě; pohovku, velký stůl a trámy pod stropem.

V Božím koutku visí kříž, před ním hoří lampička, a nad starou pohovkou tiká kyvadlové hodiny.

Babička sedí u kamen a pilně vaří a peče; dobře dává pozor, aby nic nepřipálila a knedlíky se dobře vydařily.

Na lavici u kamen je pěkně teplo, to je dědečkovo místo, má tam pořád svou dýmku a na klíně malou černou kočičku.

Když mi matka hrozila metlou, utíkal jsem vždycky hned k němu a schovával se za něj, dokud nebezpečí nepominulo.

V sobotu ženy pořádně vydrhly dřevěnou podlahu, s hadrem lezly po celé světnici, až nezůstalo nic špinavého.

Pak nastlaly slámu, otep vedle otepi, museli jsme si pěkně zvedat nohy a opatrně kráčet.

V pondělí bylo po tom trápení, sláma šla zase ven, odnesla se do chléva za dobytek, na podestýlku.

Když jsem byl ještě malý a sotva uměl sedět, dostal jsem malou stoličku, na to ještě dnes vzpomínám.

Na té stoličce u lavice jsem rád sedával a s dědečkem jsem vždycky jedl z jedné mísy.

Ta uvařená káva chutnala hned brzy zrána náramně, v neděli knedlíky, maso a zelí, v sobotu bramborová polévka.

Mám ještě dnes tetu, sestru mé tehdejší matky: od mého dětství je pro mou ženu tou úplně nejlepší.

Škádlila mě a dobírala si mě dost, když jsem byl ještě prcek, a já se jí vždycky posmíval, když mi dala nějakou drobnost.

Žije dnes ve Spessartu u dcery a vnoučat a ještě si zapisuje všechny ty historky, na které si vzpomene –