⟵ věta pokračuje z předchozího listu

přízemí na straně kapličky tvořilo první patro na protější straně. Z volby stavebního místa přesto vyplynula jedna výhoda: školní budova se přimykala mezi domy dolní vesnice a byla dosti chráněná před nepřízní počasí, zvláště v zimě – neboť i na Havraní se dal uplatnit verš z Westerwaldské písně: „...nad tvými výšinami hvízdá tak studený vítr..."

Přes nepříznivé poměry ve školní budově zde nejeden řídící učitel vyučoval téměř celá desetiletí. Romantický kraj, přívětiví obyvatelé i klid a odlehlost byly asi také příčinou tak dlouhého setrvání. Havránští byli povahou lidé dosti otevření, což bylo asi i důsledkem raného vyučování. Existoval zde například po první světové válce ochotnický divadelní spolek, který svými představeními sklízel velký úspěch i v Horním Slavkově.

Já jsem zde v roce 1936 založil pěvecký spolek (smíšený sbor), protože se Havránští ukázali jako velmi hudební. Při přátelské návštěvě krásenského pěveckého spolku v Harbauerově hostinci ohodnotil jeho předseda, učitel Oskar Hubl, naše čtyřhlasé výkony slovy: „Vy se klidně můžete nechat slyšet v rozhlase!" Chvála z povolaných úst.

Po připojení k Německé říši jsme starosta Oswald Jessl a já upozornili říšskoněmecké úřady na naši vlhkou školní budovu, s tím výsledkem, že – po prohlídce okresním hejtmanem a přednostou zdravotního úřadu – bylo rozhodnuto tuto nezdravou školní budovu nahradit novou. Jako stavební místo navrhovali jedni Stowasserovo pole vedle školní zahrady, jiní se zase přimlouvali za luční svah nad domem řídícího učitele Schneidera.

K realizaci nové školní stavby už bohužel nedošlo, protože druhá světová válka byla prohraná a my jsme byli vyhnáni z naší krásné domoviny.

Josef Floßmann

věta pokračuje na dalším listu ⟶